(17.20 hodin)
(pokračuje Gajdůšková)
Jak lze věřit vládě, která vyhlásí zrušení nařízení, a je jedno, o čem, a druhý den pan premiér řekne, že vlastně se to nestalo. Tak stalo, nebo nestalo? Jak ta vláda rozhodovala? Bylo to usnesení, nebo nebylo to usnesení vlády?
Naopak, dámy a pánové, zase docela věřím panu ministru zdravotnictví, protože vím, že dlouho své kroky připravoval, ale těchto kroků, které byly připravovány, se docela bojím. Jde v programovém prohlášení o lakonickou informaci o přípravě nového zákona o zdravotních pojišťovnách a jejich větší konkurenceschopnosti. Privatizaci zdravotního pojištění připravoval už pan ministr Julínek. Začal ale tenkrát hodně nešikovně, pokud si vzpomínáte, poplatky. A tím to také skončilo. V tomto vládním prohlášení je to ovšem šikovněji. Cituji: "Otevřeme diskusi o možnostech zavedení připojištění na služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění." Konec citátu. Diskuse a debata je nutná a je fajn. A pokud tyto věci budeme řešit společně a bude je řešit zákon, který tato Sněmovna projedná a schválí, samozřejmě jsme připraveni k debatě. Problém je v tom, že vláda je sice odpovědná Poslanecké sněmovně a od výsledku do Poslanecké sněmovny by měla být odvozena, ale, jak už jsem řekla, tak pouze někde kolem 20 % činnosti vlády jde Parlamentem. Zbytek rozhodování je již na vládě samotné a na jejím uvážení. A v tom je prostě Sněmovna, reprezentace občanů, odkázána jenom na to, že té vládě bude věřit. Nejenom z těch důvodů, o kterých jsem mluvila ve svém vystoupení, ale které jsme zde slyšeli i od mých předřečníků, musím říct, že této vládě nevěřím a nemohu hlasovat pro vyslovení důvěry. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Slovo má nyní pan poslanec Valenta, po něm vystoupí pan poslanec Čižinský. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, vážení členové a členky vlády. Poslankyně a poslanci Komunistické strany Čech a Moravy, jak již bylo řečeno ústy našeho předsedy strany, prozatím neposkytnou důvěru menšinové vládě ANO za účasti nestranických odborníků.
Dovolte ale i mě, abych se ve veliké stručnosti vyjádřil, proč ani já osobně tuto vládu v jejím úsilí o získání důvěry zde, v Poslanecké sněmovně, nepodpořím. Co mně konkrétně vadí, znepokojuje nebo k čemu mohu mít v programovém prohlášení zásadní poznámky? Tak např. v kapitole Finance a hospodaření státu se hovoří o efektivním čerpání zdrojů na investice z Evropské unie. Ano, budoucí čerpání na investice musí být efektivní, s tím souhlasím. Ale co mi zde chybí, je jasný a zvýrazněný závazek a přihlášení se k maximálnímu dočerpání již nastavených a nastartovaných zdrojů. Vláda se prakticky v každém bodě tohoto dokumentu holedbá nějakým plánovaným posunem v oblasti informačních a komunikačních technologií a eGovernmentu, ale již trošku zapomíná na fakt, že je zde něco stále ještě rozběhnuto. A podotýkám, že ne za malé peníze. Konkrétně mohu uvést např. dříve usilovně očekávanou evropskou dotaci na vybudování sítí vysokorychlostního internetu ve výši 14 miliard korun. S tou se tady již dlouhodobě hazarduje a nevzpomínám si, že by ani předchozí ministři z hnutí ANO, a dokonce ani pan tehdejší vicepremiér a ministr financí Babiš, něco pro její zdárné čerpání v posledních dvou třech letech udělali. I když pro objektivitu musím dodat, že větší díl odpovědnosti za možné nedočerpání této sumy leží na bývalých ministrech průmyslu a obchodu z řad sociální demokracie.
Co bych ale také potřeboval vysvětlit, je konstatování, že nebudete v následujícím období usilovat o přijetí eura jako společné měny, a to pro ztrátu vlastní měnové politiky. Další důvod je podle vás, že by nedokončený proces nominální a reálné konvergence k eurozóně při zafixování kursu přinesl náklady v podobě inflace vedoucí ke znehodnocení úspor občanů. Ptám se tedy: Jak se tedy vláda vypořádá s faktem, že v rámci přístupových jednání k Evropské unii jsme se k přijetí jednotné měny svého času zavázali? Asi bude tento postoj ve strukturách Evropské unie řádně a nekompromisně vysvětlovat. Ke zhodnocení (znehodnocení?) úspor našich občanů, a to ani např. formou zmíněné inflace v souvislosti s přijetím eura, prostě dojít nesmí. Musím dodat, že se již v postojích hnutí ANO k přijetí eura docela přestávám orientovat. Před volbami 2013 představitelé hnutí uvedli, konkrétně pro projekt volební kalkulačka, že přijetí eura podporují, ale již o rok později ve svém programu pro volby do Evropského parlamentu konstatují, že vládní koalice má za úkol si o zavedení eura, stejně jako o účasti ve fiskální a bankovní unii, kriticky pohovořit. Přitom z ANO současně zaznívalo, že při dramatických událostech na finančních trzích Evropské unie neproběhla krize eura jako měny, a tedy, že v dobách krize může být koruna zranitelnější než euro.
Srozumitelnosti v postojích ANO navíc v čase nepřidává ani sám Andrej Babiš, svého času velký fanoušek eura, který ale později varoval, že pro období krizí je lepším nástrojem pro českou ekonomiku právě koruna. Tak jak to vlastně je? Chcete tedy skutečně přijmout euro, nebo nechcete? Odpověď, že ano, ale až na přijetí eura bude vhodný čas, považuji osobně za alibistickou úlitbu převažujícímu společenskému názoru, který nyní zaznívá zřetelně proti přijetí.
Co mě ale ve vašem programovém prohlášení skutečně nadzvedlo, je konstatování, že pozitivním výsledkem sociální politiky je dnes výjimečně nízká míra chudoby. Byl bych skutečně moc rád, abychom již konečně přestali zlehčovat a ignorovat problém chudoby v České republice takovýmito tvrzeními. Stokrát opakovaná lež se nikdy nestane pravdou.
Za prvé: Ve studii pro Českomoravskou komoru odborových svazů, která tento "libý stav" konstatuje, se šetření provádělo jen v rezidentních domácnostech, tzn., že např. netradiční ubytování, tedy i včetně lidí bez domova, je již mimo statistiku a stačí se projít dnes jedním z nejbohatších měst v Evropě, hlavním městem České republiky Prahou, a uvidíme té předmětné chudoby až dost.
Za druhé: Existuje obrovská koncentrace domácností těsně nad hranicí příjmové chudoby, což znamená, že řadu těchto domácností dělí od pádu pod hranici bídy pouhých pár stokorun.
A ještě za třetí: Podle decilového rozdělení čistých příjmů se ve dvou nejnižších decilech nacházejí skoro tři miliony lidí, a to se zdá této vládě jako výjimečně nízká míra chudoby? Mně tedy rozhodně nikoliv. Tato výjimečně nízká míra chudoby, pro vaši informaci, kolegyně a kolegové, vážená vládo, také garantuje, že každé desáté dítě nemá ve škole na oběd, každý desátý občan je pod státem uznanou hranicí bídy, chudoba se přitom týká ale i čtvrt milionu lidí mladších 15 let. Každý 25. senior je v exekuci, miliony lidí jsou ohroženy tzv. pracovní chudobou a v definici tohoto našeho blahobytu, jak píšete, bychom mohli pokračovat i dále.
Ve vašem prohlášení mě ale zaujalo také, že mimořádnou pozornost budete věnovat aktivnímu auditu existujících informačních systémů a elektronizaci agend v komunikaci s klienty i v podpoře vlastního chodu úřadu. Jen pro jakési informační doplnění. Jistá nestátní organizace shromáždila data za léta 2013 až 2015, tedy kdy ANO bylo ve vládě, a to od 23 veřejných institucí, a zjistila, že v tomto širším vzorku činí průměrný náklad na jednoho uživatele více než 33 tisíc korun. Za software a hardware byly zaplaceny celkem skoro tři miliardy korun. Pro vaši informaci. Za hardware včetně licencí 570 milionů korun a za software 2,3 miliardy korun. ***