Neautorizováno !
(13.50 hodin)
(pokračuje Havlíček)
Dalším nápadem pana Babiše a komunistů bylo za každou cenu propojit kauzu lithium s kauzou OKD. To se bude přece dobře prodávat! Nikdo tomu nerozumí, ale potřebujeme do toho Bakalu nějak zamotat. Proto si kolegové vymysleli celý ten propletenec a jejich vazby, kterými chtějí obalamutit občany naší země a stůj co stůj do toho nepřítele státu Bakalu nějak vtáhnout. To tomu příběhu samozřejmě dodá pořádné grády. Ale to jsou, dámy a pánové, přeci estébácké metody, které, zdá se, agentu Burešovi nejsou vůbec cizí. Chce se mi z vás, pánové, opravdu zvracet. (Potlesk některých poslanců a bouchání na lavice v sále, zejména z řad sociální demokracie.)
Akcionářská struktura firmy Geomet a mateřské společnosti EMH je k dispozici na webových stránkách firmy Geomet, nemá tedy žádný smysl ji tady znovu opakovat. Údajné propojení s panem Bakalou se nepotvrdilo. Je to jen další snůška nesmyslů a fabulací, kterými se nás a všechny občany naší země snaží komunisté a jejich kamarád Babiš zmást. To údajné propojení zní úplně stejně, jako kdybych řekl, že se moje babička šla s dětmi podívat na farmu s čápy a někdo by z toho mohl usuzovat, že je s ní majetkově propojená. Směšné, pánové, opravdu směšné.
Co je ale pro tento příběh důležité, jsou fakta a platné zákony naší země, České republiky. Protože pokud se striktně budeme držet faktů a toho, co nám říkají platné zákony, bude celý tento smyšlený příběh vypadat úplně jinak. Jak to tedy celé bylo doopravdy? Je potřeba se trochu do naší historie podívat a shrnout fakta.
Stát od počátku 90. let zcela rezignoval na systematický průzkum nerostných surovin na našem území. To je holý fakt a potvrdí vám ho každý. Stejně tak se v uplynulých letech zbavil veškerých svých těžařských aktivit, bývalé těžební firmy buď zanikly, nebo se transformovaly, nebo se zprivatizovaly. Státu v zásadě zbyla jen těžba uranu na Dolní Rožínce, podotýkám, z pochopitelných důvodů, která byla nedávno ukončena. Státní podnik Diamo se tedy věnoval a do budoucna bude věnovat především zahlazování následků po bývalé hornické činnosti. Tedy stát se v minulosti vykašlal na průzkum svého nerostného bohatství, o jeho potenciálu z hlediska strategických a z dnešního pohledu perspektivních surovin neměl a dodnes nemá dostatek podrobných informací. Zároveň stát nikdy po celou tu dobu nikde nedefinoval svůj zájem toto změnit, nebo se dokonce znovu pokusit vykonávat nějakou těžební činnost.
Druhým a naprosto zásadním momentem celé této kauzy je vydání průzkumných licencí společnosti Geomet s.r.o., na všechna čtyři průzkumná území na Cínovci. Připomínám, že průzkumné licence vydává Ministerstvo životního prostředí vždy po dotazu na MPO, zda je daný záměr v souladu s aktuálně platnou surovinovou politikou České republiky. Zaznamenal jsem vyjádření kolegy Brabce, že jsme měli změnit surovinovou politiku. Ano, já s tím souhlasím, to je jistě pravda, ale to nemůže nikdo klást za vinu současnému ministrovi Jiřímu Havlíčkovi. První česká surovinová politika byla schválena vládou v prosinci roku 1999. Nicméně tento dokument pasáže o strategických surovinách neobsahoval, o lithiu a dalších z dnešního pohledu zajímavých nerostech tam nenajdete ani čárku. Od té doby proběhla řada pokusů. Mohu jmenovat např. v roce 2011 pan ministr Kocourek, v roce 2012 ministr Kuba se pokoušeli surovinovou politiku změnit, nicméně vždy se narazilo na řešení problému s územně ekologickými limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách, a tak všechny tyto pokusy bohužel, bohužel ztroskotaly. Problém vyřešila až současná vláda, kdy rozhodování o limitech oddělila od připravované nové surovinové politiky, která byla nakonec vládou vzata na vědomí 3. února loňského roku, a po procesu SEA nakonec dne 14. června letošního roku schválena. Podotýkám, že až do tohoto okamžiku stále platila surovinová politika stará z roku 1999, kde o lithiu nebo jiných strategických surovinách nebyla ani čárka.
Pokud jde o průzkumné licence. Průzkumné licence byly ze strany Ministerstva životního prostředí vydávány nebo prodlužovány v letech 2010 až 2017. První licence na ložisko Cínovec 1 byla vydána Ministerstvem životního prostředí 20. 7. 2010, prodloužena byla 10. 7. 2014. Druhá licence na ložisko Cínovec 2 byla vydána 24. listopadu 2011, prodloužena 31. 8. 2015. Třetí na ložisko Cínovec 3 pak 23. září 2016. A čtvrtá na ložisko Cínovec 4 pak 18. dubna letošního roku. Zde mi dovolte se na chvíli zastavit. Já jsem o tom informoval na tiskové konferenci, která předcházela této schůzi Sněmovny.
Pan ministr Brabec do médií tvrdil, že se jedná o standardní proces, že Ministerstvo životního prostředí nemohlo postupovat jinak. Já bych chtěl na tomto místě jednoznačně říct, že Ministerstvo životního prostředí pod panem Brabcem jinak postupovat mohlo a také mělo. Ministerstvo životního prostředí má povinnost z geologického zákona, konkrétně z § 4a odst. 3, oznámit přijetí žádosti o stanovení průzkumného území v Obchodním věstníku, kde to musí být zveřejněno třicet dní, aby bylo možné podat případnou konkurenční žádost. V případě ložiska Cínovec 1, tedy v roce 2010, to Ministerstvo životního prostředí udělalo. Proč to ale ministerstvo neudělalo také v případě ložisek Cínovec 2, 3 a 4? Je prokazatelné, že na všech čtyřech ložiscích byly v minulosti provedeny za státní peníze průzkumné vrty, bylo tedy ze zákona povinností Ministerstva životního prostředí tyto záměry v Obchodním věstníku zveřejnit. Ptám se tedy, proč Ministerstvo životního prostředí a pan ministr Brabec takovýto netransparentní způsob přidělení průzkumných licencí vůbec připustili? Aby se nemohl přihlásit někdo jiný? I např. státní subjekt Diamo? Jestliže dnes Babiš, komunisté a další křičí, že Havlíček prodal české lithium Australanům, pak jednoznačně lže! Kroky, které v této věci provedlo Ministerstvo životního prostředí, byly z hlediska platných zákonů naprosto rozhodující a nevratné, pokud jde o otázku, která firma může získat následné povolení k těžbě. To je naprosto zásadní moment celé této nechutné kauzy a na to se vůbec nikdo neptá. Ale právě o tom je potřeba mluvit.
Podle platného horního zákona § 24 odst. 3 - cituji doslova: "Přednost při získání předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru má organizace, pro niž byl proveden průzkum výhradního ložiska, to jest zadavatel." Konec citace. Jestliže dnes díky Ministerstvu životního prostředí všechny čtyři udělené licence vlastní společnost Geomet, resp. její mateřská společnost EMH, má tato společnost podle platného zákona přednost před všemi potenciálními zájemci, včetně státu, na získání předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru. Společnost Geomet je kromě toho na dvou částech ložiska již také právoplatným držitelem druhého stupně licence, kterou je předchozí souhlas se stanovením dobývacího prostoru. Dnes tedy díky postupu Ministerstva životního prostředí a ministra Brabce neexistuje žádná zákonná možnost, jak tento pro stát nepříznivý stav skutečně změnit. Podotýkám - aniž by to vyvolalo riziko soudních řízení, sporů nebo arbitráží, které by reálně vedly k zastavení či zakonzervování celého projektu a riziku, že místo tohoto projektu bude realizován nějaký konkurenční projekt, např. v Srbsku.
Tedy udělení průzkumných licencí, to je ten krok, který bychom tady měli dnes především řešit. Ne to, že ministr Havlíček se za daného stavu snaží situaci zachránit a získat z projektu případné těžby lithia na Cínovci pro stát a českou ekonomiku maximum.
Pokud jde o memorandum mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a společností EMH a okolnosti jeho vzniku. Já se velmi omlouvám, budu se muset napít. Ten projev je dlouhý. (Děje se.)
Jednání s firmou Geomet a její mateřskou společností EMH probíhala od května letošního roku. Jejich jediným cílem bylo získat informace o záměrech využití ložiska Cínovec a o možnostech případného zapojení českého státu do tohoto, z pohledu platných zákonů České republiky, již rozběhnutého projektu. Jednali jsme s nimi o způsobu přijetí teze, která je obsažena v nové státní surovinové politice, tedy že suroviny dobývané v České republice by měly být v České republice také přednostně zpracovávány a využívány. Výsledkem těchto jednání tedy bylo uzavření resortního memoranda o porozumění, ve kterém se tyto možnosti případné budoucí spolupráce a možného případného zapojení českého státu nebo státního podniku Diamo popsaly. Nic více, nic méně. ***