(10.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Z průběhu jednání ale vyplynulo, že nabídka nebude obsahovat integraci dodaných radiolokátorů do aliančního systému velení a řízení vzdušných sil ACCS. Tato integrace bude muset být provedena dodatečně a bude znamenat další navýšení finančních prostředků od obou vyřazených projektů. Další nabídky přišly od firmy Thales z Francie a od švédského Saabu, které měly ale integraci jako součást nabídky. Já bych to trochu zlehčil. Je to výborné - buď pan ministr obrany chce oddělit Armádu České republiky od NATO a pak má moji velkou podporu, anebo to chce zdražit a to už tedy v tom případě moji podporu nemá.
Radiolokátor dodaný izraelskou firmou Elta, který je součástí toho podniku Israel Aerospace Industries, pravděpodobně nenaplní technické požadavky, tak jak jsou uvedeny v technické specifikaci toho projektu. Z průběhu jednání vyplynulo, že zvolený způsob pořízení nebude transparentnější, ekonomicky ani výhodnější a nebude splňovat technické požadavky, které jsou v té technické specifikaci. Proto jsem tu interpelaci podával.
Problém nastal ještě poté, kdy si firma Saab najala advokátní kancelář Baker & McKenzie a napadla to výběrové řízení, resp. ne výběrové řízení, ale samotný postup kontraktu. Proto jsem to také interpeloval a ptal jsem se, jak to bude zajištěno. A odpověď, která byla, zpochybnila vlastně jakoby validitu těch nabídek, které šly proti tomu. S tím já nemohu souhlasit, protože zůstává otázkou, zda Ministerstvo obrany mohlo použít zvolený postup, tedy zda byly naplněny podmínky pro aplikaci výjimky G2G. A výkladové stanovisko Evropské komise k tomu, co je G2G říká, že nakupujícím i prodávajícím subjektem musí být veřejná správa, nikoli státní podnik, to znamená, že vláda, jednotlivá ministerstva či místní nebo regionální samospráva a nesmí to být právě ten státní podnik.
Citace z textu veřejné zakázky G2G na dodávky v zásadě stanoví převod vlastnického práva z prodávající veřejné správy na kupující veřejnou správu. Naopak skutečnost, že jedna veřejná správa poskytuje konkurujícímu hospodářskému subjektu záruky za dobré provedení nebo podobné formy podpory, nestačí pro použití vyloučení na tuto zakázku. Dále se stanoví v těch podmínkách Evropské komise, že výjimka musí být vykládána restriktivně a použita pouze ve výjimečných případech. Pokud lze požadovaného výsledku dosáhnout standardní procedurou, nesmí zadavatel výjimku použít. Proto musí nakupující stát udělat důkladnou analýzu, zda postup G2G je nejlepším řešením a zda vůbec existuje pro poptávané zboží soutěž mezi více potenciálními dodavateli. Tady samozřejmě těch více potenciálních dodavatelů existuje.
Postup G2G je odůvodněný v případě, pokud z analýzy vyplyne, že neexistuje relevantní hospodářská soutěž pro poptávané zboží. To by měl zadavatel vždy zdůvodnit. V naší situaci však mohla poptávané systémy dodat řada výrobců a tito mohli splnit požadavky Ministerstva obrany deklarované v zadávacím řízení. Postup G2G ale Ministerstvo obrany eliminovalo, postupem tedy eliminovalo účast v soutěži evropským výrobcům, a postup v tom evropském kontextu znamená, že na výjimku G2G lze pořídit pouze nepotřebný majetek, který už je ve vlastnictví některého státu. V případě nového zboží by musel být postup takový, že vláda poptávaného státu koupí zboží od výrobce a svým jménem ho prodá vládě poptávajícího státu. To je v podstatě nerealizovatelné. Ale chápu, že ta realizace mohla být takto dohodnuta na společném zasedání vlády Izraele a vlády České republiky, které pořádá vláda České republiky.
A poslední otázkou zůstává, zda si Ministerstvo obrany zpracovalo analýzu dle bodu i) a zda má k dispozici odůvodnění zvoleného postupu dle výjimky, tedy jestli to v Bruselu doprojednala. Ministerstvo obrany by mělo být schopno prokázat, že bude důležité se na to zeptat.
Já jsem přijal omluvu pana ministra Stropnického z dnešního jednání. Tohle jsem přednesl, abyste pochopili, proč jsem to interpeloval, a další postup nechávám na osobní iniciativě pana ministra, případně to předám členům výboru pro obranu, aby se tím dále zabývali. Protože, říkám, nepředpokládám, že ministr obrany chtěl svým postupem zabránit té kompatibilitě naší armády s armádami paktu, ale ten postup, který by potom zdražoval samotné nakoupení a potom, řekl bych, spor zejména s Francií, s Thales, by samozřejmě vyžadovaly prostředky na právní obranu proti takovému zpochybnění. A asi bychom Armádě České republiky žádné radiolokátory nenakoupili.
Takže v tomto ohledu musím říct, že nemám žádný další postup. Zjednoduším to panu předsedajícímu a nebudu nic navrhovat na konci své interpelace.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane místopředsedo. Otevírám rozpravu. Ptám se, zda má někdo zájem vystoupit k tomuto bodu. Jestliže tomu tak není, rozpravu končím. Ptám se pana místopředsedy, zda navrhuje nějaké usnesení. Nenavrhuje a já končím projednání této interpelace.
Dovolte mi přečíst omluvu pana poslance Martina Sedláře, který se omlouvá mezi 10. a 12. z důvodu jednání mimo Sněmovnu.
Poslední interpelací, která je na pořadu, je interpelace na místopředsedu vlády Pavla Bělobrádka, který odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Grebeníčka ve věci účasti místopředsedy vlády České republiky na sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Interpelace se předkládá jako tisk 1147. Poprosím o slovo pana poslance, aby přednesl.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, snad si už mnozí zvykli na to, že zejména někteří funkcionáři KDU-ČSL a katoličtí preláti mají velmi blízko k organizacím Sudetoněmeckého landsmanšaftu. A přesto není ani mezi těmito lidmi až tolik obvyklé, aby se tak jako Daniel Herman přímo stali členy landsmanšaftu, nebo dokonce, tak jak to udělal on, se stali vůdčími figurami české odbočky některé z organizací landsmanšaftu.
Ano, v loňském roce ministr kultury vlády České republiky a předseda české odbočky jedné z organizací landsmanšaftu Daniel Herman navštívil sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu, kde veřejně tvrdil, že Československá republika se na tzv. sudetských Němcích dopustila etnické čistky. Ministr kultury vlády Bohuslava Sobotky a předseda české pobočky ACKERMANN Geheime skutečně veřejně obvinil Československou republiku z toho, že v případě československých Němců československý stát prý jednal bez zkoumání provinění a otázky zachování věrnosti republice. To, co ministr Herman předvedl, by každého slušného předsedu vlády muselo vést k odvolání ministra, který v jasném střetu zájmů se cítí více členem Sudetoněmeckého landsmanšaftu než ústavním činitelem České republiky. Premiér Sobotka to tehdy neudělal. Dokonce svého ministra podpořil tvrzením, že landsmanšaft prý Česká republika potřebuje k prosazování svých zájmů v Evropě.
Bernd Posselt, mluvčí a předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu, loni ocenil přítomnost ministra kultury Daniela Hermana na sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu, přičemž podle Posselta účast člena vlády České republiky na sjezdu landsmanšaftu prý fakticky znamenala, že česká vláda - a já ho ocituji - "odmítla princip kolektivní viny uplatněný při poválečném odsunu německojazyčné menšiny". ***