(9.10 hodin)
(pokračuje Filip)
V odpovědi na interpelaci se konstatuje, že neexistuje kritika ze strany Evropské komise za neplnění direktiv v oblasti chytrého měření. To je sice pravda, ani žádné sankce nebyly přijaty, ale pokud se ve zprávách konstatuje, že Česká republika je jednou z posledních zemí, kde se chytré měření nerealizuje, tak to není kritika. Evropská komise, potažmo Evropská unie opravdu nevyvolala na ČR žádný tlak a normálně připouští jenom aktualizaci původního ekonomického posouzení a nebude v tomto směru pravděpodobně vytvářet žádný tlak ani v budoucnosti. To je ale dáno něčím jiným než tím, že jsme někam pokročili. Je to dáno tím, že po brexitu zjišťuje alespoň ta část realisticky uvažujících členů Evropské komise, že silou nemůže nic nařídit. Někteří to ještě nepochopili, a byli jsme toho svědky včera při rozhodnutí Evropského soudu ve věci Slovenska a Maďarska.
Za hlavní důvod lze považovat tzv. zimní balíček, který přidává řadu potenciálních dalších požadavků do programu a bude platit i v budoucnosti. Jinými slovy, zda dnešní investice budou, nebo nebudou zmařeny nějakým novým zákonem či balíčkem.
V absolutní většině zemí se chytré měření rozběhlo, případně je již dokonce plně nasazeno a realizuje se už i v okolních zemích, např. na Slovensku, v Polsku, Německu, které přijaly příslušnou legislativu, a jsou osazeny statisíce odběrných míst, existuje vládní záměr, rozhodnutí distributorů energie a další kroky. Jen v ČR se již čtyři až pět let připravují tzv. pilotní projekty, ale realizace i těch pilotních projektů vázne a o krocích k masovému nasazení nemůžeme vůbec mluvit.
Za čtvrté, v některých zemích, kterým vyšla analýza v roce 2011 negativně, kromě ČR to byla Litva, Portugalsko a Belgie, se začalo chytré měření rozvíjet. Jsou realizovaná další smysluplná rozhodnutí. Vyplývá to z toho, že (ze) skupiny zemí odmítající se připojit k závazku 2020 zůstala ČR zcela osamocena.
Zajímavý je přístup některých společností ze severských zemí nebo Belgie či Irska. Ty se rozhodly celou problematiku vyčlenit a využít jiného modelu, kdy dodavatelé zajišťují data z měření instalovaného v síti, a tím jsou rizika přenesena ze zadavatele na dodavatele. Myslím, alespoň takové opatření bychom mohli začít projednávat.
Za páté, považovat zjednodušené připojení zdroje do 10 kW a bez licence pouze na ohlášení za úspěch národní strategie lze považovat za opravdový protimluv, tak jak jsem uvedl na začátku. Zejména z důvodu, že rozmach decentrálních zdrojů, tedy změna consumerů v prosumery, což přináší zásadní změnu odběrového chování velké množiny odběrných míst a s tím spojenou zásadní změnu toků v energetické síti ČR, je považován za jeden z hlavních negativních trendů, které si přímo vynucují modernější systémy měření a řízení provozu distribuční sítě. Zkušenosti ukazují, že možnost požádat o osazení měřicího zařízení vyššího než stanoveného typu sice existuje, její praktická realizace je však velmi těžkopádná a výsledkem nebývá osazení chytrého měřidla, nýbrž měřidla s měřicím intervalem 15 minut a intervalem pro zpracování a přenos naměřených údajů za jeden měsíc. Každý sice může zažádat o měřidlo vyšší kategorie, ale náklady, byť i reálné, které jsou přesunuty na zákazníka, jsou vysoké a ve svém důsledku zcela odrazující. Služba se díky tomu prakticky nevyužívá a to se nemůže změnit, dokud nebude zahájeno úplné nebo alespoň částečné masové nasazení chytrého měření a neklesne cena těchto zařízení.
Za šesté je evidentní, že provozovatelé distribučních soustav sice ověřují technologie datové komunikace a připravují ověřování dalších technologií, nicméně dosud nejsou stanoveny požadavky na tyto komunikace. Už v Národní studii 1 z roku 2012 bylo přitom doporučeno, aby do roku 2017 byly stanoveny národní komunikační standardy, standardy měřicích zařízení a hlavních prvků systému AMM. Není stanoven minimální požadavek na parametry komunikace ani náhradní mechanismy pro případ selhání nebo výpadku komunikace, a to i při testování komunikační technologie, u kterých není nepřetržitý a bezvýpadkový provoz možný, což ovšem neznamená, že tyto komunikační technologie jsou nevyhovující. Je proto velmi vhodné posílit alespoň diskusi o potřebných funkcionalitách AMM, a to zejména požadavky na elektroměry, systém IT a celý související řetěz technologií, a to bez ohledu na to, kdy bude AMM nasazeno, a přitom je potřeba více diskutovat o přípravě na masové nasazení ve srovnání s častým výběrovým nasazením, úloze HDO součinnosti s prvky chytrého měření apod. V této souvislosti připomínám, že bez toho nasazení se např. zhroutí systém EET.
Technologie v oblasti AMM a SG se rychle mění a technologie využité v předchozí vlně pilotních projektů jsou nyní již generačně zastaralé, protože v této oblasti pět let, která uplynula od té první strategie, je opravdu zastarávání toho sytému velmi rychlé. Velmi důležitá je proto správná definice cílů pilotních projektů, které ale nemáme. V současné době není tato definice skutečně uspokojivá. Za efektivní lze považovat zejména to, aby koncepce byla definována s ohledem na plynulý přechod do fáze plošného nasazení. Tím se investice do pilotních projektů, zejména pokud jde o systémové vybavení procesní a technologické integrace na rozdíl od čistě pilotního, kapacitně i časově omezeného provozu, může efektivně využít.
Není za osmé dostupná kvantifikace negativních dopadů predikovaných scénářů vývoje, protože jsme pilotní projekty nepřipravili. V základu nejsou kvantifikovány dopady varianty nula, tedy stavu, kdy nejsou konána žádná opatření pro eliminaci dopadu negativních trendů, jaké jsou výpadky, ztráty, škody. Není tedy zřejmé, vůči čemu mají být navržená opatření porovnávána, a tedy ani, zda není levnější nedělat nic. Možná že to je strategie číslo 2, o které jsem hovořil na začátku, která vypracována není, a nikdo se k ní nechce přiznat.
Za deváté veřejnost není transparentně informována o rizicích budoucího vývoje a navržených řešeních ani o dopadech, pokud tato řešení realizována vůbec nebudou. Problematika je komunikována tak, že pro laickou veřejnost, které se nasazení a dopady chytrých sítí dotýkají zásadně, alespoň z pohledu počtu koncových uživatelů, je nejasná a nesrozumitelná. Jsem rád, že alespoň po mé interpelaci začala vůbec diskuse na to, jestli se tím budeme zabývat. Vím, že tato vláda to asi nedokončí.
Za desáté, při úvahách nasazení nejsou uvažovány změny procesů tak, jak je tyto technologie umožňují či podporují. V drtivé většině případů dochází pouze k náhradě stávajících zařízení zařízením novým, i když chytrým, bez vytěžení skutečného potenciálu. Poslední relevantní ověření technologií proběhlo v ČEZ v projektu VPP a AMM před čtyřmi až pěti lety na základě zadávací dokumentace, která byla již v té době dva roky stará, což znamená, že se ověřovala technologie více než sedm let stará, a to samozřejmě nedává žádný uspokojivý výsledek pro současný stav.
Za jedenácté, smyslem SG mělo být, jak již sám název napovídá, vytvoření konkrétního plánu s jasně definovanými akcemi, kroky a termíny závaznými pro elektroenergetiku ČR. Po dvouleté činnosti NAP jsou však výsledky neuspokojivé. Tvrdit, že zpoždění je způsobeno potřebou delšího času na jeho splnění, je, promiňte mi ten velmi diplomatický výraz, eufemismus, který má zřejmě zakrýt nedostatečnou prioritu tohoto řešení a problémy s realizací, včetně přísnějšího vyžadování plnění NAP státem po energetických společnostech. Myslím si, že jsme si tady včera užili debaty o tom, jak a kdo ovládá ČEZ. ***