Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

28.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Komplexní hospodářská
a obchodní dohoda mezi Kanadou na jedné straně a Evropskou unií
a jejími členskými státy na straně druhé
/sněmovní tisk 1000/ - druhé čtení

Tímto návrhem jsme se opětovně zabývali včera 12. září. Přerušili jsme jej v rozpravě. Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujali za navrhovatele ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček a zpravodaj zahraničního výboru Matěj Fichtner, který hlásil jenom krátce pozdní příchod, a případně by za něj sledoval pan kolega Šrámek, než pan poslanec Fichtner dorazí - tak bych požádal zpravodaje zahraničního výboru pana kolegu Šrámka... (Poslanec Šrámek je rovněž nepřítomen.) Kterého ale také nevidím. Takže pravděpodobně budu muset přerušit na chvilku do příchodu alespoň jednoho ze zpravodajů jednání.

Navíc musím požádat někoho ze svých kolegů místopředsedů, aby mě na chvilku nahradil, protože jsem od včerejška řádně přihlášen do rozpravy... Dobře. Ptám se předsedů poslaneckých klubů, respektive zástupce poslaneckého klubu ANO - protože oba zpravodajové jsou členy tohoto klubu - kdy předpokládají... U kolegy Fichtnera mám zprávu, že dorazí během deseti minut... takže... (Poslanci navrhují přerušení jednání do doby příchodu zpravodaje.) Dobře, tak já to přeruším na deset minut a začneme v 9.20, ano? A zároveň požádám pana místopředsedu Vondráčka, aby mě nahradil, mám to s ním domluveno, protože jsem řádně přihlášen do rozpravy. Přerušuji jednání do 9.20 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 9.11 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 9.20 hodin.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já vás poprosím, abyste se usadili na svých místech. Je 9.20, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Do rozpravy je přihlášen pan místopředseda Vojtěch Filip, kterému tímto dávám slovo. Poprosím pana zpravodaje, aby zaujal své místo u zpravodajského stolku, všechny, kteří mají něco do diskuse, aby si to prodiskutovali v předsálí, ne před řečnickým pultem. Děkuji, pane hejtmane.

Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážené paní a pánové, vážený pane předsedající, já jsem si, abych nebyl snad nařčen z nějaké ideologické přednášky, připravil několik poznámek k tomu, co vypracovala Ekumenická akademie. Tady je ten text, je to dlouhé, nebudu to nijak číst, jenom na to tu a tam odkážu, abychom si vysvětlili, co to znamená CETA, co tedy je součástí takové dohody mezi Evropskou unií a Kanadou. Mimo jiné jeden z textů v této vysvětlující knize mluví o tom, jak ohrožuje tato smlouva klimaticko-energetickou politiku, jak ohrožuje spotřebitele, jak ohrožuje práva občanů České republiky a jakým způsobem probíhala ratifikace v Evropě a jak probíhá v členských státech, jakým způsobem má vliv na veřejné zakázky.

Začnu netradičně. Když se v obchodech v České republice objevila vejce, která hrozila nákazou salmonely, český výrobce vybil celý chov slepic a postaral se o to, aby platily české předpisy, české technické normy, normy pro potraviny a zákon o ochraně spotřebitele. Když jsme dovezli do České republiky otrávená vejce z jiného státu Evropské unie, tak jsme se doslechli v České televizi, v Českém rozhlase, ale i v jiných, soukromých médiích, že se to může stát znovu, že prostě v tomto státě jsou nižší kvalitativní požadavky na tuto potravinu, a dokonce jsme si vyslechli zástupkyni jednoho výrobce - a teď nechci poškozovat žádnou z firem působících v České republice, ať má takového, nebo onakého vlastníka - že vlastně zpracováním těch vajec nedošlo k ohrožení života lidí a ani dětí, protože těch věnečků by museli sníst ne jeden nebo jedno balení, ale více balení. Tak se ptám, kde jsme se to ocitli. Kde jsme se to ocitli, že s klidným svědomím budeme hlasovat pro mezinárodní smlouvu, která nenaplňuje žádný ze standardů, na které byli občané České republiky zvyklí? Ptám se, jak je možné, že našim výrobcům a producentům nařídíme, když vajíčka, která by nebyla tepelně zpracovaná, mohou - ne že se něco stalo, ale mohou - způsobit nějakou epidemii salmonelózy, nařídíme vybít celý chov, a když to sem dovezeme ze zahraničí, byť z Evropské unie - a to ještě nemáme tuhle smlouvu, když v té Kanadě jsou mnohem méně přísná pravidla, než jsme na ně zvyklí - tak se neděje nic. Ještě to omlouváme.

A při té vší hrůze vláda České republiky s klidným svědomím řekne, že utratí půl miliardy korun za to, že vykoupí výrobní zařízení a technické prostředky od podniku, který tady produkuje české vepřové maso. A vykoupí to proč? Aby zlikvidovala tento podnik! A my tady mluvíme o tom, jak se zdražilo máslo, jak se zdražuje mléko, jak se zdražují potraviny, a přesto, že se tady dohadujeme o tom, jestli bude na platy ve školství, tak utratíme půl miliardy za to, abychom vykoupili výrobní podnik, který je v zisku, a potom ještě zaplatíme peníze za to, abychom ho zlikvidovali? Za peníze daňových poplatníků tato vláda likviduje podnik, který produkuje české výrobky za české mzdy, a my se ho pokusíme zlikvidovat pro nějaký malicherný důvod? Nezlobte se na mě. Ten podnik je v jižních Čechách, já ho dobře znám, znám i to místo, znám i dokonce to pietní místo, které je velmi dobře upraveno, také tam pravidelně chodím na rozdíl od jiných, kteří tam v životě nebyli a dlouho o tom povídají. A už mi to opravdu připadá, že se tady část lidí buď zbláznila, nebo se nechává platit ze zahraničí, aby zlikvidovala českou produkci, aby poškodila české občany, aby nás uvrhla do područí nějakého ekonomického zájmu někoho úplně jiného.

Takže promiňte, že jsem se trochu rozčilil a říkám, že mi ta smlouva vadí. Vadí mi zejména proto, že nedosahuje standardů, které od roku 1992, podotýkám 1992, byl to ještě zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, který měl moderním způsobem chránit české spotřebitele. A my navzdory tomuto zákonu tady uzavřeme smlouvu, která je v rozporu s tímto zákonem a s těmi standardy pro ochranu spotřebitele, které jsme zákonem občanům České republiky zajistili. A z čeho budeme vycházet, když budeme přijímat tuto smlouvu? Z toho, že nám to občané České republiky odpustí? Že se s námi nebudou soudit, se státem, za to, že jsme poškodili jejich zdraví? Myslíte to úplně vážně, tu smlouvu? Myslíte si, že to musíme přijmout, za každou cenu poškozovat vlastní občany?

A kdybych si pomohl citátem, tak si pomohu citátem v oblasti zdraví. Totiž právo duševního vlastnictví v oblasti léčiv. Kanaďané už teď platí za léky na předpis více než spotřebitel v ostatních rozvinutých zemích. To je z velké části kvůli režimu duševního vlastnictví, který je výjimečně příznivý pro držitele patentů léčiv a výrobce značkových farmaceutik. CETA je pro Kanadu zvlášť problematická, protože od vlád vyžaduje jednostranné změny regulace patentů, které vyženou ceny léčiv ještě výše.

Dobře, tak my si tady zlikvidujeme - teď jsem mluvil o chovu prasat - my si tady zlikvidujeme i výrobu léčiv? Protože když sem budeme dovážet léčiva z Kanady na základě této smlouvy, tak to bude legální, bude to samozřejmě na základě této smlouvy bez cel apod. Ale není vám to trochu hloupé, že jsme se ocitli v situaci, kdy náš výrobce je na tom hůř než výrobce v zahraničí, a my mu to ještě zdotujeme?

Já se docela jednoduše zeptám - pro koho to je výhodné? Je to výhodné pro Evropu? Je to výhodné pro Českou republiku? Nesnižuje to naše suverénní rozhodování? Je vám opravdu všem, jak tady sedíte, lhostejné, že někdo nám nařizuje věci, které jsme si zákonem upravili tak, aby nám to nikdo nemohl nařídit a nemohl porušit práva těch spotřebitelů, práva občanů České republiky?

A my tady odevzdáváme trh v devadesátých letech, dostaly se sem řetězce, které říkají, že dokonce všech sedm výrobků z deseti je z České republiky, ale pak se vyhlásí týden francouzský, řecký, velmi problematický z pohledu reklamy, a další týdny, ve kterých to neplatí. A my jsme tady diskutovali o velké tržní síle, ale našli se lidé, kteří říkali, že to ohrožuje svobodný trh. Tak dobře, tak když to ohrožuje svobodný trh, tak tím velkým podporovatelem svobodného trhu je Čínská lidová republika a my to také uděláme, a potom co budeme dělat s českou cenovou úrovní, českou mzdovou úrovní, s těmi výrobci v Čechách? Jim řekneme sorry, nebo někdo řekne promiňte, a my vás zlikvidujeme? Náhodou není slibem, ústavním slibem poslance českého Parlamentu, že bude dbát zájmu všeho lidu? Mám to citovat z Ústavy České republiky? A ty zájmy jsou kde? Jsou to zájmy občanů České republiky, kteří vás budou volit, když budete na kandidátních listinách v říjnu letošního roku, anebo jsou to zájmy občanů jiných států, které jsou vám přednější?

Co vás vede k tomu, že tu smlouvu chcete schválit, když je pro nás nevýhodná? Když snižuje standard ochrany zdraví, ochrany spotřebitele proti tomu, který tady od roku 1992 máme, v České republice od roku 1993, protože zákonem č. 4/1993 Sb. byl tento zákon převeden do právního řádu České republiky takzvanou recepční normou? Ne všechny zákony Federálního shromáždění byly takto převedeny. Ale tenhle platí. A my jsme ho nezměnili předtím, než vyjednáváme o ratifikaci této smlouvy.

A nevidím důvod, proč bychom to měli ratifikovat. Ono nám nestačí pravděpodobně jako informace, že když jsme se postavili proti kvótám, pravda, na rozdíl od Maďarska a Slovenska jsme to nežalovali u Evropského soudního dvora, promiňte mi, nově nazváno Soudní dvůr Evropské unie, abych byl přesný, tak ale přesto nám eurokomisař vzkázal, že jestli ty migranty nepřevezmeme, tak nám to soudně nařídí. A myslíte si, že to není v rozporu s tím usnesením, pro které většina z nás hlasovala, že to česká vláda nemá přijmout a že má udělat všechny kroky, aby tomu tak nebylo? Kde je váš pocit suverenity, suverenity vlastního národa? A když ne suverenity, kterou někteří považujete za sdílnou (?) lepší, než je ta suverenita státu, kde je aspoň pocit identity, ztotožnění se s potřebami občanů České republiky? Záměrně nepoužívám národa, abyste mě někdo neobvinil z nějakého nacionalismu. Ale ptám se tedy: Jak je možné, že nad tím neuvažujeme? Je to snad nějaká technická norma? Je to věc jenom jakési úvahy, ve které nám nic nehrozí? Ono nám nic nehrozí ve věci léčiv, ve věci potravin, ve věci ochrany životního prostředí? Četli jste tu smlouvu? Je vám jasné, co v ní je? Nevadí vám, že část jednání byla utajena? A nevadí vám, že chemické továrny v Evropě jaksi přebírají moc nad parlamenty, a teď nemyslím jenom České republiky, že korporace jsou silnější než státy? Necháme si ukrást stát?

Ta otázka je zcela legitimní, protože jestli budeme ve vleku nařízení, těch jednotlivých, a zažil jsem to tady minulý týden, o tom, že všechno není kšeft, tak ti, kteří na mě křičeli, že všechno není kšeft, tak proč tady na ten, promiňte mi, kšeft, který ponižuje občany České republiky, odebírá jim práva ochrany spotřebitele, odebírá jim právo na zdravé potraviny, které nebudou zpracovány z geneticky modifikovaných zemědělských plodin, to vám to opravdu nevadí? Dneska nevystoupí nikdo z vás o tom, že to není kšeft? Dobře, ale v tom případě vám nemohu věřit jediné slovo, které jste vy, kteří jste na mě tady křičeli minulý týden, řekli. Protože tam nešlo v té smlouvě o zrušení zákona o zákazu vývozu do elektrárny v Búšehru o žádné poškození českého občana, o žádné jeho standardy. Tam šlo jenom o to, že české podniky mohou nebo nemohou vyvážet do zahraničí, kdežto tady se dohadujeme o tom, že se sem smí dovážet něco, co u nás český výrobce nesmí pustit na trh. Proč vám to nevadí? Kde jsme se to ocitli?

Můžete mi říct, proč jsme si třeba tady nevyslechli, alespoň ve výborech mezi prvním a druhým čtením, to, jak se argumentovalo v Evropském parlamentu? A to nebyli jenom poslanci té frakce Sjednocené evropské levice a Severské zelené levice, to byla řada poslanců jiných politických uskupení, ať už nalevo, nebo napravo. Tohle není pravolevý spor. To je spor o tom, jestli máme pocit vlastní suverenity a schopnosti chránit naše občany, ale to většinu nezajímá. Většina řekne: promiňte mi - nebudu přesně citovat, a tedy nebudu ani říkat, kdo je autorem toho výroku, že se radši bude mýlit s americkým prezidentem, než by měl pravdu s někým jiným. A já si takhle nedovolím uvažovat, když jde o tak vážnou věc, jako jsou geneticky modifikované potraviny, když jde o snížení kvality výrobků pro občana České republiky.

A jestliže mi, promiňte, nevadila, tak jak tady říkal pan ministr Zaorálek, ta obecná smlouva o spolupráci s Kanadou, i když měla řadu peripetií, ale nevadila, protože na základě té se můžeme dostat v diskusi k tomu, co je zájmem občanů Kanady a co je zájmem občanů České republiky, potažmo Evropy. To byla platforma pro jednání, kdežto tohle není platforma pro jednání. CETA je mezinárodní smlouva, která podle článku 10 Ústavy České republiky může být nadřazena nad zákon. Bude mít v hierarchii rozhodování českých soudů přednost před tím zákonem na ochranu spotřebitele. Ale to mi sakra vadí! A velmi mi to vadí! Protože pro ten zákon na ochranu spotřebitele jsem hlasoval několikrát, považuji ho za potřebný, považuji to za svoji ne politickou, ale občanskou povinnost a odpovědnost člověka, který o tom může rozhodnout. Ale o tomhle rozhodnout nechci pozitivně. Proč? Protože to vlastně popírá mé rozhodnutí z minulosti, které jsem přijal, že mám zájem chránit občana České republiky před tím, aby nejedl jedovaté potraviny, aby měl výrobky, které ho mohou poškodit, aby nebral léky, které mu mohou více uškodit než pomoci, a aby, promiňte mi, neměl zdravé životní prostředí, protože jakmile ty státy dostanou tu možnost, tak, jak jsme zažili nedávno při jednání v Paříži, pan americký prezident Donald Trump říkal: sice můj předchůdce přijal Pařížskou dohodu, ale já ji přijmout nechci. Já ji odmítnu. Co bych dodržoval nějaké ekologické limity? Co je mi do toho? Nebo ochranu ovzduší. To my jako Američané dělat nebudeme.

Když tohle přijmeme, kdo zaručí, že Kanada neřekne: máme teď výhodu, můžeme více vyrábět, protože budeme více vyvážet do Evropy, a jestliže můžeme víc vyvážet do Evropy, v tom případě potřebujeme zvýšit kapacitu výroby a limity, které máme na ochranu životního prostředí, prostě dodržovat nebudeme? A to v té smlouvě je, že mají mít výhodu proti nám. Smlouva není rovnoprávná. A znovu říkám, není to žádná ideologická věc. Je to Ekumenická akademie, která to zpracovala. Není to pohled, který by byl pohledem jenom KSČM. Je to pohled, který je založen na široké diskusi odborníků ze všech částí politického spektra, odborníků na to, co mezinárodní smlouva může nebo nemůže způsobit v obchodních vztazích. Na rovinu říkám, že nejsem liberál, protože liberální prostředí, liberální politika většinou vedla k velkému krachu, k věcem, které znamenaly velké potíže ne pro jednotlivce, ale pro celé národy a státy. Já jsem pro to, abychom si uvědomili, jaký je zájem a jak ho můžeme naplnit, abychom občana České republiky ochránili. A mimo jiné je to naše povinnost, protože jsme takový ústavní slib dali.

Když se podívám na jednotlivé kapitoly smlouvy - ochrana investic a urovnání sporů ve smlouvě CETA. Copak vy v té smlouvě nevidíte, že je tam velmi nerovnoprávné postavení našich výrobců s výrobci za Atlantským oceánem? Já jsem jako advokát v 90. letech řešil řadu sporů se zahraničními subjekty a vždycky jsem se děsil, když tam byla rozhodčí doložka. Venkoncem si můžeme vzít některé rozhodčí spory, které tady vedla Česká republika, a na stejných dokumentech vlastníci televize NOVA sice spor vyhráli, ale Česká republika spor prohrála a 10,5 mld. zaplatili daňoví poplatníci za neochráněnou investici americké CET 21. Řeknete si, že Česká republika si najala špatné advokáty u rozhodčího soudu. Já nejsem přesvědčen, že byli špatní. A když se podívám na jednotlivé spory, jednotlivá rozhodnutí rozhodců, myslíte si, že to bylo ve prospěch občanů České republiky? Neplatíme náhodou zahraničním investorům více, než platí ostatní státy? Máme tam rovnoprávné postavení? Můžeme říct, že rozhodčí doložku v těch smlouvách neuzavřeme? Budou rozhodovat soudy České republiky podle českého právního režimu, když to bude v České republice?

A podotýkám, že v Evropské unii platí princip subsidiarity. To znamená, že český soud je vždycky příslušný tomu sporu, když jde o spor, který je chráněn evropským právem. Princip subsidiarity je jeden ze základních principů fungování soudní soustavy a justiční soustavy, to znamená policie, státních zástupců, nebo prokurátorů v některých státech, a soudu. Ten princip platí. Ten český soud má stejné pravomoci jako soud v Holandsku. Ale u rozhodčího soudu, jestli tam řekneme, že to bude holandský rozhodčí soud, neskončíme náhodou jako se sporem Česká republika a americký investor v televizi NOVA za 10,5 mld. v minusu? Nepřipadá vám to nerovnoprávné postavení? Já s tím opravdu nesouhlasím. Já jsem přesvědčen, že to je první moment, kdy se Česká republika ocitá, promiňte mi, v podřízené pozici vůči investorům. A já chápu, že když někdo do něčeho dává peníze, tak ty peníze chce zpět s příslušnou mírou zisku. Já nejsem ten, který by křičel, že všechen zisk, který se odvede, má zůstat tady. Tak to u nás není, takové zákony nemáme. Ale na druhou stranu, proč bych měl trpět, že se odvede více, než je ten zisk?

Pokud jde o finanční služby, které jsou obsaženy ve smlouvě, to je vůbec zajímavá kapitola. Tam občan je v podstatě bezprávný. Práva mají banky. A já se ptám: Ten stát je bank? Občan je vůči bance nějak neochranitelný? Já jsem přesvědčen, že ne. Česká republika je ukázka toho, jak se neumí občan chovat vůči bankovním ústavům. Vždyť tady se vyhlašuje nejabsurdnější poplatek v bankách. Na to bychom si měli dát pozor, než přijmeme nějakou mezinárodní smlouvu, jestli vlastně chráníme člověka, který má nějaké úspory, dá je do banky, a oni za to, že spravují ty peníze, mu je ještě berou místo toho, aby mu platili za to, že mohou s jeho řádně uspořenými penězi nakládat. Ale nám je to jedno. My pravděpodobně zvedneme ruku - já tedy ne - pro smlouvu CETA a zase na tom budeme hůř, než jsme dnes vůči bankám jako občané České republiky.

Pokud jde o kapitolu, která se týká veřejných služeb, to je výborná kapitola. My už jsme tady udělali jeden krok, se kterým já zásadně nesouhlasím, a bojoval jsem proti němu, že jsme rozdělili ochranu vlastnictví v rozporu s Ústavou. Podle Ústavy České republiky, a citoval jsem to tady při projednávání zákona o registru smluv, jsou všechny druhy vlastnictví postaveny na roveň a ochrana všech druhů vlastnictví musí být stejná. Ale my jsme si tady přijali zákon, ve kterém soukromý solární baron, který vybírá stamiliardy ze státního rozpočtu, už nějakou dobu, od roku 2006, respektive 2007, má více práv, než má, promiňte mi, městská teplárna. Protože nic nezveřejňuje, nic nemusí, jenom vybírá ze státního rozpočtu poplatky za čistou solární energii, ale městská teplárna bude muset zveřejnit všechny smlouvy, protože je městská. Kde je princip rovnosti vlastnictví?

Mluvím schválně o dodávce tepla. Teď si představte, jak je ve smlouvě ochrana veřejných služeb. Nula. Nula. Veřejné služby nechráníme, zato když to bude provádět privátní subjekt, samozřejmě to zaplatíme. Mimo jiné, my nemáme hodně špatnou zkušenost s tím, jak nakládají zahraniční investoři s našimi vodními zdroji? S dodávkami vody v jednotlivých městech? Vám se zdá cena vody dobrá? Přijatelná pro všechny občany? Nota bene když jsme na rozvodí tří moří a všechna voda od nás odtéká a my si musíme chránit to, aby u nás alespoň nějaká zůstala v době, kdy nás ohrožuje sucho. Mimo jiné jsme tady o tom diskutovali minulý týden. To není veřejná služba - dodávka vody, dodávka elektřiny a podobně? A jestliže tyto služby budeme zase primárně privatizovat a nebudeme si je chránit, promiňte mi, k čemu tady budeme sedět? O čem budeme rozhodovat? O tom, jestli se jeden s druhým lépe pohádáme? Jak dlouho si myslíte, že to ti lidé budou trpět? K čemu to bude?

A to stejné v té kapitole obchod se službami. To už je vůbec ponížení veřejných služeb. Když si porovnám veřejné služby v České republice a téměř sousedním Švýcarsku, kde samozřejmě ty kantony, města, ale i švýcarský stát si udržuje vliv na to, jakým způsobem bude ty služby nabízet, od dopravy přes energii, přes úklid, ale i zdravotnictví. Když jsme tady měli zákon o neziskových zdravotnických zařízeních, tak přece zdrojem nebo příkladem toho zákona byl právě švýcarský model, kdy kanton opravdu jako zřizovatel měl velká práva na to, aby všechny prostředky, které jdou ze zdravotního pojištění, skončily v péči o pacienty. Ale my máme raději akciovky a eseročka, abychom tvořili spíše zisk, než abychom mluvili o tom, že to konkrétní, co zřizuje stát jako službu, jako péči, tedy zdraví lidu, fungovalo, ten systém, pro to, proč byl založen, tzn. pro péči o zdraví.

Krásná kapitola je Omezení vládní regulace. To bych se musel opravdu... to už je výsměch. To už ty korporace říkají: Zkuste si nás omezit, zkuste si nás regulovat, však my vám dáme u těch arbitráží! A ta vláda je parta šašků, která bude sloužit? A teď je jedno, jestli je levicová, pravicová, taková nebo maková, jestli to je v království, nebo v republikánském zřízení. Vždyť to je v té smlouvě napsáno, že je regulovat nesmíme. Až se to začne naplňovat, co budete dělat? Vy, kteří budete sedět ve vládních lavicích v příštím volebním období? Budete na to koukat, že vám nějaký koncern, který bude mít sídlo v Montrealu nebo Ottawě nebo jinde, řekne: Tak to ne, miláčkové, tohle regulovat nesmíte. To je součást smlouvy, kterou jste uzavřeli, a koukejte nám to odevzdat.

Tak, víte, mně to opravdu vadí. Oni tomu říkají více spolupráce, méně regulace. Jaká bude spolupráce, když vy nebudete mít žádnou pravomoc to regulovat a oni budou říkat "my chceme spolupracovat, ale podle našich pravidel"? Dobře, možná vám to nevadí. Mně jo.

O patentech a autorských právech už jsem mluvil. To se tady stalo už jednou. My jsme odevzdali svá patentová práva Evropě. Ale dobře, občané České republiky se rozhodli svobodně v referendu, že vstoupíme do Evropské unie, pravda, za jiných podmínek než za Lisabonské smlouvy, a primární patent tedy není na nás, dokonce ta ochrana, dokud to nenapíšete v angličtině nebo v těch jazycích, které jsou pro patentové právo uznáno, tak je to pro nás, to patentové řízení, až sekundární, nikoli primární.

O ohrožení zemědělského trhu a kvality potravin, s tím jsem začal, protože to mě rozčililo na smlouvě nejvíc. A o ochraně klimatu jsem také mluvil, nebudu se tedy opakovat.

Já s tím prostě nesouhlasím. Nesouhlasím s tím z principiálních důvodů. Nechci tady číst těch, promiňte mi, abych byl přesný, 80 stránek toho textu, který vytvořila Ekumenická akademie. A schválně jsem si vzal cizí dokument, nikoli vlastní, abych si potvrdil, že se nemýlím, když jsem tu smlouvu četl, že to není nějaké mé ideologické zaměření, že to je opravdu, řekl bych, občanský postoj k tomu, že se musíme chránit proti mezinárodním smlouvám, které nám odebírají jako občanům České republiky, jako lidu některé země suverenitu. Suverenitu v tom, že si to uděláme podle sebe. A já často cituji článek I odstavec 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který vyšel u nás jako mezinárodní smlouva číslo 120/1976 Sb., že každý stát, každý národ má právo na vlastní politický režim a na využívání svých přírodních zdrojů. Ale my se toho chceme zbavit, toho našeho práva, které je dáno nejvyšší mezinárodní smlouvou mezi všemi smlouvami. To je totiž převod Charty OSN do platného mezinárodního práva.

O právech pracujících budou mluvit jiní kolegové z našeho poslaneckého klubu a nebudu jim brát slovo.

Samozřejmě že jsou tam nebezpečí pro Kanadu, pokud by Brusel zatlačil na pilu v některých věcech a vyjednal si rozhodování toho Soudního dvora Evropské unie. Ale ten nám není nakloněn. Není nakloněn státům, jako je Česká republika. A musím říct, že samotný ratifikační proces je podle mého soudu stižen docela, promiňte mi, nátlakem těch, pro který je výhodný. Je tedy stižen nesvobodou rozhodování těch, kteří byli zvoleni ať už do Evropského parlamentu, nebo do národních parlamentů jednotlivých evropských států.

Nevím, jestli jsem vás přesvědčil. Nevím, jestli moje argumenty stály za to, abyste nad nimi uvažovali. Ale já jsem si ověřil, že můj názor, který vycházel z mého přesvědčení, není názorem ojedinělým, že to není názor ani ideologický, ani nějak politicky predikovaný. Je to názor velké skupiny lidí bez rozdílu politického zaměření, bez rozdílu víry na to, že tato smlouva není pro Evropu a není pro Českou republiku výhodná. Nemohu a nebudu pro ni hlasovat. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane místopředsedo. Nyní mi dovolte přečíst omluvy. Omlouvá se pan předseda klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek mezi 9. a 15. hodinou z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Karel Rais z dnešního jednání mezi 14.00 a 17.00 z pracovních důvodů. Paní poslankyně Markéta Wernerová hlasuje s náhradní kartou číslo 83.

S přednostním právem se přihlásil pan ministr kultury Daniel Herman, kterému tímto dávám slovo.

Omlouvám se, zapomněl jsem, faktická poznámka pana ministra financí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr financí ČR Ivan Pilný Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, budu velmi stručný. Nemá smysl tady opakovat logické důvody, proč tato smlouva je výhodná pro české firmy, pro české podnikatele a pro Českou republiku. To už jsem udělal, ve Sněmovně je většina těch, kteří jsou o tom přesvědčeni, a menšina, která tyto argumenty nejenže nezpochybní, ale dokonce ani neposlouchá. Nebudu rozšiřovat také kruhy, budu mluvit jenom o té smlouvě, nikoli o širokém okruhu otázek, které tu otevřel můj předřečník.

Jen bych chtěl konstatovat, že jsem velmi rád, že Poslanecká sněmovna zachovala status imunity. Je to z toho důvodu, že by závažné poplašné zprávy, které byly obsaženy v projevu mého předřečníka, určitě mohly v tomto okamžiku už zajímat některé orgány činné v trestním řízení, protože opravdu byly natolik závažné, že Česká republika je v katastrofickém stavu, a tahle zpráva by mezi občany asi neměla být šířena. Takže jsem rád, že existuje institut imunity, který nám umožňuje takovéto projevy tady nějakým způsobem provozovat a také je poslouchat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi financí Ivanu Pilnému i za dodržení času. Nyní faktická poznámka pana poslance Ivana Gabala. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi svěřit se s jedním, naprosto paradoxním, pocitem. Paralelně s mým předřečníkem mluví ve Štrasburku v Evropském parlamentu Jean-Claude Juncker o stavu Evropské unie. A protože to poslouchám obojí, tak musím říct, že větší pocit schizofrenie jsem dlouho nezažil. Zatímco tady nás někdo straší globálním kapitalismem, volným trhem, naší malostí, tím, jak neobstojíme, jak se nedokážeme chránit, tak Jean-Claude Juncker mluví o budoucnosti Evropy, o její globální odpovědnosti, o Evropě práva od potravin až po obranu. A o tom, že se musíme dokázat účastnit všichni rovnocenně na globální dynamice i na tom, aby Evropa byla bezpečným právním kontinentem. Jeden mluví o minulosti a straší občany a druhý nám nabízí vizi do budoucnosti i možnost participovat na velkém globálním projektu. Myslím si, že to je to základní rozhodnutí, které nás teď v nastávajících dnech a týdnech čeká. Budeme se rozhodovat o tom, jestli se necháme strašit minulostí, svobodou a volným trhem, anebo ho využijeme k tomu, abychom v právním prostředí, v rovných možnostech pracovali všichni, stejně my jako Britové, jako Belgičani, jako Němci, jako Slováci. To si budeme muset vybrat.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Ivan Gabal. Nyní faktická poznámka Jaroslava Foldyny. Připraví se k faktické poznámce Pavel Kováčik. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo. Tedy já jsem nestačil žasnout. Jestli Evropa má nějakou globální odpovědnost, když rezignovala na svoji globální úlohu, kdy důsledkem její globální impotence je migrační krize, kdy Evropa nedokázala vysvětlit svým partnerům v globálním světě, že vměšování se do arabských zemí, způsob vměšování a řešení krize, která v této chvíli je naprostým neřešením, tak já tady vůbec tomu nerozumím.

Jean-Claude Juncker, který prosazoval daňové ráje, vycházel vstříc globálnímu kapitálu, ten má reprezentovat moji Evropu? Tomu vůbec nerozumím. Tomu vůbec nerozumím!

Dámy a pánové, tady není schizofrenie jenom v tomto, tady je to mnohem složitější a mnohem horší. A buď se budeme starat o své občany a budeme ve sjednocené Evropě prosazovat odpovědnou politiku, anebo budeme poslouchat Jeany-Claudey Junckery a podobné. (Potlesk části poslanců z levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Foldynovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Kováčika, poté přednostní právo pana ministra Hermana. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Přeji všem hezký, dobrý, věřme poslední den tohoto volebního období, poslední den zasedání Poslanecké sněmovny. Víte, já mám pocit, že ta schizofrenie, o které je tady řeč, proniká více vrstvami. Na jedné straně se tady mluví o globální odpovědnosti, o tom, jak jsme ve svobodném a rovnoprávném ekonomickém i politickém světě, a na druhé straně po zkušenostech, které máme - a my jsme už před vstupem do Evropské unie říkali opatrně, ty podmínky nejsou až tak dobře vyjednány, abychom mohli s čistým svědomím říci, že vstupujeme do rovnocenného a rovnoprávného prostředí. Tak třeba v posledních týdnech řešíme, a nejen my, ale další země, které vstoupily do Evropské unie poněkud později než ta základní řekněme patnáctka, problém třeba rozdílné kvality potravin. Takže to už samo o sobě vůči občanům České republiky je přinejmenším nefér, že to samé balení toho samého druhu potraviny má jiné složení v Německu, jiné složení v České republice nebo v Polsku, kde někde se dává máslo, někde holt stačí palmový olej. A tak dál, a tak dál.

Čili já chci hovořit o tom, že naše nedůvěra vůči podobným věcem, podobným paktům, podobným smlouvám jest odůvodněná. Tyto příklady nerovného postavení, někdy až máme dojem, že jsme do toho globálního nebo alespoň celoevropského trhu přinesli pouze těch - a to se po nás možná požadovalo - těch deset milionů spotřebitelských krků a spotřebitelských kapes. O tom je také ta naše řeč v souvislosti s těmito vztahy s Kanadou. Děkuji. (Tleskají někteří poslanci KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Kováčikovi. Pan kolega Herman ještě chvilku počká. K faktické poznámce se přihlásil pan poslanec Chalupa. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já souhlasím s těmi dvěma předřečníky, co tady řekli, naprosto jednoznačně. A celou dobu, co jsem tady a teď jsem v postavení politika, poslouchám, že politika je o kompromisech a o výměnách. Takže se ptám: Pokud česká vláda nám navrhuje tady komplexní hospodářskou a obchodní dohodu mezi Kanadou a Evropskou unií, tak proč nevyjednala na druhé straně naše lepší postavení, co se týká těch nesmyslných kvót, nevyjednala lepší postavení, co se týká odzbrojovací směrnice a dalších nesmyslů, které jdou z Bruselu? Pokud je to výměna, tak potom ano, tak si to vyměníme, my budeme podporovat nějaké věci, se kterými nejsme úplně konformní, za něco jiného. Ale už prostě toho mám dost, aby nám Německo - já nemám problém s tím, že Německo je ekonomickým lídrem Unie, ale rozhodně mám velký problém s tím, že Německo se dostává do pozice politického lídra. A po zkušenostech z historie toto rozhodně je pro mě obrovský problém a rozhodně nejsem konformní s tím, aby z Německa šly neustále výhrůžky, jak nás budou trestat za to, že něco nebude. Děkuju. (Tleská část poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Chalupovi i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní s přednostním právem pan ministr Daniel Herman. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, tak jsme si tady 13. září roku 2017 vyslechli klasickou protizápadní propagandu předsedy komunistické strany, která by mohla být naprosto dokonalým naplněním politického školení mužstva někdy před 35 lety. Nazval bych doslova chucpe, když předseda komunistické strany tady hovoří o suverenitě České republiky. Předseda strany, která odpovídá za zvací dopis z 21. srpna 1968, kdy okupační vojska Varšavského paktu napadla Československo a naši suverenitu poškodila a zničila. Předseda strany, která z naší země udělala kolonii Sovětského svazu. Nemám lepší název než slovo chucpe. Je to tak neslýchané, že je třeba tomuto konečně učinit konec!

Hovořilo se tady o snížení kvality potravin. Ano, právě doba komunismu, nebo tzv. reálného socialismu způsobila, že jsme stále chápáni jako součást východní Evropy a dodnes zde musíme řešit problémy, které západní Evropa, ke které jsme vždycky patřili, prostě nemá. Zájem občanů České republiky, ten základní zájem je žít ve svobodné západní a demokratické společnosti, nikoliv v nějaké orientální despocii zahalené do marxistických hesel, tak jak tady tomu bylo v době vlády komunistické strany. A ochránit občana České republiky? Komunistická strana si to představovala tak, že sem poslala sovětské tanky a ostnatými dráty na hranicích, kde se střílelo, naši zemi uškrtila. Tak takovouto ochranu si nepředstavujeme.

A pan předseda řekl, že není liberál. Ne, opravdu není. Je to komunista a tím je řečeno všechno. A zaštiťovat se zde Švýcarskem? Dovolte mi, abych nakonec řekl malou anekdotu. Víte, proč v zemích, jako je Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Andorra nebo Monako nikdy nebylo možné vybudovat komunismus? Protože tak velký nepořádek se do tak malé země nevešel!

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan ministr Daniel Herman. Vyvolal ještě tři faktické poznámky. Nejdřív pan předseda Kováčik. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, historie komunistického hnutí je poměrně dlouhá a také poměrně pestrá. Tak jako všechny historie všech hnutí, politických směrů a tak podobně mají ve svém proběhu místa slabší, ale taky mají místa silná. Pan ministr zdůrazňoval místa slabší. Historie křesťanství je také velmi dlouhá. Katolické církve je také velmi dlouhá. Dokonce o hromadu delší než historie hnutí komunistického. A historie České republiky, potažmo Československa, má také svoje slabé stránky a silnější místa.

Já jenom řeknu, že my nejsme ti, kteří bychom chtěli Českou republiku, byť třeba jenom jaksi zesíleným bonmotem, řadit mezi další spolkovou zemi Spolkové republiky Německa. My nejsme ti, kteří dodnes ještě tady dráždíme hada bosou nohou kontakty se sudeťáky. My nejsme ti, kteří jsme někoho vylučovali - a teď myslím konkrétně stranu lidovou - ze spolupráce v Národní frontě v té době, o které tady také byla řeč pana ministra. My jsme ti, kteří se snažíme sloužit lidu této republiky, České republiky, v roce 2017 a snažíme se vám všem, i tomu lidu, vysvětlit, že ne vše je černé, jenom černé, a ne vše je bílé, jenom bílé. Že jsou tady odstíny, které jsou hodny pozornosti. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlu Kováčikovi. A nyní ještě další faktické poznámky. Nejdříve pan poslanec Chalupa, poté pan poslanec Mackovík, poté pan poslanec Ondráček. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Ještě jednou v dnešním last day. Tady bylo hovořeno o tom, jaké je postavení České republiky v rámci globální politiky Evropské unie. Vážení, tady jsem zaslechl takové nesouhlasné mručení. 27 let po sametové revoluci je naše postavení takové, jaké je, tzn. že nás nikdo nebere vážně. A to není věc této současné Poslanecké sněmovny. To je věc těch 27 nebo 25 let nazpátek. Takže pokud tady někdo něco kritizuje, tak by si měl zamést před vlastním prahem.

Rok 1968, vstup spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy na území České republiky. To byl druhý Mnichov! Protože kdyby Západ chtěl pomoct, tak by sem Rusové nikdy nevlezli! Takže nechali nás napospas zase Rusákům! Takže o tom se taky nebudu bavit.

A když se bavíme o věcném řešení problémů, tak mě mnohem méně zajímá, kdo to říká, ale zajímá mě, co říká! A říkal jsem to před volbami v roce 2013 a budu to říkat znovu! Protože tady se lidi mají domlouvat na řešení věcí, a ne na politikaření! (Potlesk z řad KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Chalupovi. Nyní pan poslanec Mackovík s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Mackovík: Děkuji, pane předsedající. Vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, já budu stručný. Já jenom chci říct, že toto je demokratický parlament, KSČM je demokraticky zvolená politická strana v České republice.

A na pana ministra Hermana. Toto skutečně není sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu, kde by vám všichni tleskali a opěvovali vás. Vy jste jenom prokázal to, že tady hájíte cizí zájmy. Bohužel, tak to je. Možná by si to někteří voliči měli uvědomit, že skutečně vaše cesta nikam nevede. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Mackovíkovi. Ještě než dám slovo panu poslanci Ondráčkovi, dále je přihlášen pan poslanec Soukup. Ptám se, jestli paní kolegyně Pěnčíková je přihlášená k faktické poznámce. Také. Takže po kolegu Soukupovi.

Nyní ještě, než dám slovo panu poslanci Ondráčkovi, tak přečtu omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Pan poslanec Benešík se omlouvá do 13 hodin z pracovních důvodů a paní poslankyně Nina Nováková z osobních důvodů na dnešní jednací den.

Nyní pan poslanec Zdeněk Ondráček, připraví se pan poslanec Soukup. Pane poslanče, pořadí tak, jak jsem řekl. (K poslanci Soukupovi, který je u řečnického pultu.) Nejdříve pan poslanec Ondráček. Jak jste přihlášeni elektronicky. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Děkuji i panu kolegovi, že dodržel pořádek.

Já jsem vždy velmi potěšen, když pan ministr kultury zde vystoupí, protože je přesně vidět, jak je ideologicky dobře naladěn. A chtěl bych pana ministra poprosit, jestli by mohl ještě v rámci toho posledního asi dne vyprávět o té pohádce, jak koukal do hlavní kulometů na těch státních hranicích. To byla taková epizoda, která mě hrozně bavila. Myslím, že kolegy by to taky potěšilo. Děkuji, pane ministře, kdybyste tomu vyhověl. (Potlesk z řad KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Soukup. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, dopadlo to přesně tak, jak jsme všichni předpokládali, když jsme se tady ráno sešli a viděli jsme na tabuli, co bude projednáváno. Já se jenom divím - to vyšlo z grémia, nebo kdo vlastně rozhodl o zařazení tohoto bodu? Je přece všem naprosto jasné, že komunisté to nepustí.

A co se týče těch argumentů, které padly. Nechme toho politikaření. Já jsem od pana ministra, ať se na mě zlobí, nebo ne, neslyšel žádné racionální argumenty. Slyšel jsem jich pár z druhé strany. Já vás velice snažně prosím, vraťte se, když už tedy musíme tento bod projednávat, k podstatě, tzn. jestli ta smlouva je, nebo není výhodná. Děkuji. (Potlesk z řad KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Soukupovi. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Marie Pěnčíková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Pěnčíková: Dobrý den, dámy a pánové. Já opravdu tím posledním zbytkem úcty, kterou ještě mám k panu ministru Hermanovi, musím říct, že mě opět nepřekvapil, protože jeho vyjádření, nemůžu říct jenom v poslední době, ale kdykoli, kdy mu docházejí argumenty, tak vytahuje antikomunistickou propagandu. Já mu za to děkuju, protože doufám, že se na to dívá co nejvíc lidí a že to slyší, protože nám tím určitě dělá obrovskou reklamu, protože my jsme tady asi momentálně jediní, s výjimkou pár kolegů, kteří ještě pořád pracují pro lidi této země. Vy se šroubujete nevím kam. (Potlesk z řad KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky a nyní paní poslankyně Hana Aulická s řádnou přihláškou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já už asi nebudu navazovat na tu předchozí diskusi, ale dovolím si navázat na vaše vystoupení, protože si myslím, že to je opravdu o argumentech. A je možná i dobře, že se mnozí z vás, když tady posloucháte naše vystoupení, zamyslí nad tím, jestli je tato Komplexní hospodářská obchodní dohoda mezi Kanadou a Evropskou unií opravdu výhodná pro naši republiku. Myslím si, a můžu asi mluvit za KSČM obecně, že my si to nemyslíme. A je velmi smutné, že ostatní strany, které jsou dnes v Poslanecké sněmovně, většinou říkají, že tuto dohodu podpoří. Bohužel tak jednoznačně to nebylo vidět ani při projednávání v rámci Evropského parlamentu, kde byly velké boje. A znovu chci říci, že i zástupci ČSSD v Evropském parlamentu proti této dohodě hlasovali, a myslím si, že ty argumenty jsou opravdu závažné právě proto, aby se tato dohoda nepřijala.

Já jsem si dovolila vytáhnout možná oblast, o které se právě hovoří v současné době, a to je kvalita zemědělství a kvalita našich potravin. A myslím si, že to bylo i jedno z posledních takových aktuálních témat naší vlády, především pana premiéra a možná i samozřejmě pana ministra zemědělství, který dokonce nechal udělat testy a porovnání, a zjistilo se, že potraviny pro naši republiku opravdu nejsou odpovídající kvalitě v zahraničí, a bohužel i tato dohoda, pokud se přijme, přináší další závažné snížení kvality těchto potravin. A je možná i zvláštní, že právě koalice, která bojuje proti tomuto fenoménu, by najednou chtěla schválit tuto dohodu.

Dovolte mi, abych vám opravdu přečetla nějaké závažné argumenty: Malé farmy a jiné alternativy k průmyslovému zemědělství budou brzy muset čelit následkům nové epochy obchodní politiky. Evropská unie dychtí otevřít svůj domácí trh mnoha citlivých zemědělských výrobků, jako je třeba mléko a maso, které byly doposud před dovozy převážně chráněny. Povolení přístupu na trh výrobkům ze zahraničí novými bilaterálními dohodami o volném obchodu by vystavilo drobné zemědělské výrobce, které tedy současná vládní koalice tak chce chránit, a udržitelné zemědělské praktiky obecně silnému nátlaku v Evropské unii i jinde. Hrozba novým drobným zemědělcům je zřejmá ve finálním textu CETA. Obzvlášť v ustanoveních o přístupu na trh a zeměpisném označení. V Německu a napříč celou Evropskou unií je trh pro masné a mléčné výrobky charakterizován přehnaně nízkými výrobními cenami. Zemědělská politika Evropské unie nabádá k nadbytečné výrobě, což sráží ceny pro primární producenty údajně s cílem dělat evropské farmáře konkurenceschopné na globálním trhu. Z nízkých výrobních cen průmyslu Evropské unie těží hlavně průmysloví výrobci masa. Pokud vstoupí smlouvy jako CETA v platnost, budou tito velcí zpracovatelé masa moci zvýšit vývoz, a tím ještě zvětšit své zisky. Tak tedy znova říkám, kdo tady koho bude utlačovat?

V současnosti jsou evropské domácí trhy s masem chráněny celními kvótami - po kterých víme, že určitě voláte, aby zmizely - včetně kvót na dovoz z Kanady, aby se značný cenový rozdíl vyvážil. Několik let se kanadské vepřové prodávalo za cenu až 60 % nižší než to evropské. V roce 2014 byla kanadská cena navzdory cenovému propadu na evropském trhu s vepřovým masem stále o 25 % nižší. To je zčásti proto, že kanadští výrobci vepřového masa mají ceny o 15 až 35 % nižší než jejich evropské protějšky. Pokud by CETA povolila otevření těchto trhů, mohli by kanadští výrobci za současných podmínek nabízet své produkty za mnohem nižší ceny než srovnatelní výrobci v Evropské unii.

A nyní mi možná dovolte nějakou malou analýzu. CETA představuje úplné zrušení kvót na téměř veškeré zboží během přechodné doby počínající datem uvedení dohody v platnost. Obě strany si ale vyjednaly zvláštní ustanovení pro některé zemědělské výrobky ve formě kvót pro bezcelní dovoz obzvlášť citlivých produktů, včetně hovězího a vepřového masa, který je citlivý pro Evropskou unii. Pokud CETA vstoupí v platnost, zvýší se kvóty Evropské unie na dovoz kanadského vepřového a hovězího masa 12krát až 14krát oproti současnému stavu. Pokud se dovoz skutečně zvětší, bude záviset na schopnosti kanadského vývozního průmyslu zaplnit objem nových kvót bez použití hormonů nebo raktopaminu, což je kontroverzní látka přidávaná do krmiv za účelem urychlení výkrmného procesu.

Výrobní standardy jsou vyšší v Evropské unii než v Kanadě a v mnoha případech jsou stále ovlivňovány drobnými zemědělci. V Evropě je zakázáno používání růstových hormonů nebo antibiotik zvyšujících výnosy. Navíc se v evropské regulaci a standardy pro zacházení s dobytkem například požadavky na prostor, roštové podlahy, schvalovací řízení liší od kanadských. Kanadská jatka zatím nebyla schopna naplnit objem bezcelních kvót Evropské unie pro vepřové a hovězí maso, ale vzhledem k tomu, že by zvýšené kvóty navnadily kanadské výrobce a zpracovatele na výrobu masa bez hormonů na vývoz, mohla by je CETA přimět k restrukturalizaci svých výrobních a porážejících (?) praktik. Pokud by se tak stalo, mohla by následná zvýšení dovozu výrazně tlačit na snížení evropských cen v mase. Dohoda by dovolila kanadskému dovozu tvořit kolem 0,4 % evropské spotřeby vepřového masa a 0,6 % spotřeby hovězího. Už nyní je v Evropě nadbytek masné a mléčné výroby, což způsobuje likvidační ceny pro výrobce. A myslím si, že mnozí z vás na svém facebookovém profilu nedávno sdíleli máslo za 70 korun. Výborné. Všichni se těšíme na Vánoce. V zájmu další existence lokálního zemědělství musí masný průmysl upřednostnit snížení objemu výroby a soustředit se na spotřebitelské požadavky na kvalitní a společensky odpovědné výrobky. CETA bude mít potenciálně destabilizující účinek na evropský trh s masem.

Navrhované zvýšení kvót pro mléčné výrobky by navíc způsobilo větší vývoz evropských sýrů do Kanady, což by vytvořilo srovnatelný tlak na kanadský trh. V současnosti využívá Kanada pro mlékárenský průmysl systém řízení nabídky. Ten zaručuje zemědělcům spravedlivé a stabilní příjmy tím, že zajišťuje, aby nabídka mléčných výrobků odpovídala domácí poptávce. Výrobcům jsou přiděleny kvóty na produkci a za každý litr mléka, který přesahuje, jsou pokutováni. Navíc je celními kvótami omezen dovoz mléčných výrobků. Cena mléka je tak v Kanadě spojena s domácími náklady na výrobu a výrobcům přináší spravedlivou odměnu. Díky tomuto systému dostávají kanadští mlékaři přibližně 50 centů za kilogram. Zato v Evropě v červnu roku 2016 spadla cena mléka až na 25,81 centu za kilogram. Tento nedávný propad byl způsoben zrušením kvót na mléko, které v Evropské unii proběhlo v březnu roku 2015. Snahy Evropské unie nasměrovat svou zemědělskou politiku na vývoz, a tím položit základ pro obchodní dohody jako CETA způsobily pokles cen mléka placených evropským výrobcům. Nízká cena mléka v Evropské unii zajisté ovlivní cenu v Kanadě. Zamýšlenou podporou příjmů pro zemědělce sýrařský průmysl Evropské unie by snadno naplnil nové celní kvóty zavedené dohodou CETA. A je třeba poznamenat, že zemědělská politika Evropské unie se nemůže nazývat udržitelnou, pokud svým vývozem do Kanady bude zasahovat do sociálně zaměřených regulací trhu, jejichž cílem je podpora zemědělcům.

A teď se možná dostanu i k té kvalitě. CETA nejen že bude liberalizovat zemědělské trhy, ale hrozí také oslabením standardů bezpečnosti potravin, například povrchové ošetřování masa chemickými a organickými sloučeninami se může rozšířit. V Evropě obecně zůstávají jatečně upravená těla neošetřena vyjma případů, kdy jsou omyta vodou. V Kanadě je ale běžné je čistit chemikáliemi, například chlorem. Evropská unie už uvolnila své standardy pro ošetřování hovězího masa kyselinou mléčnou. Možná jako předběžný dárek kanadským i americkým obchodním vyjednavačům. Spolu s tím Evropská unie už několik měsíců diskutuje o povolení povrchového ošetřování drůbežího masa kyselinou octovou. CETA může tyto změny upevnit a podpořit další deregulaci. Oslabení standardů pro porážení zvířat nepřinese zisk jen kanadskému drůbežářskému a masozpracovatelskému průmyslu, ale i jejich evropským protějškům tím, že jim dovolí i jejich porážející (?) postupy víc industrializovat. Evropská unie projevila zájem vyměnit kvalitní zpracovávání masa a zajištění kvality na ošetřování založené více na chemii. Ze zemědělského hlediska je tento trend velice problematický. Místo takové deregulace by měla Evropská unie upřednostňovat malá jatka a podporovat etické, bezpečné a udržitelné ošetřovací postupy.

A teď se dostáváme i na úpadek regionální kvality, což bohužel tedy nemůžu říct, že to je se zájmy České republiky, když tady máme i výrobek v rámci regionů. Zeměpisná označení jsou názvy konkrétních regionů a míst, které určují původ některých chráněných potravin. Zemědělská označení umožňují drobným zemědělcům v určitých oblastech požadovat vyšší ceny za známé, kvalitní potraviny a podporu zemědělství s přidanou hodnotou přispívající k regionálnímu hospodářskému rozvoji. Příklady důležitých zeměpisných označení v Německu jsou vyjmenovány - bavorské preclíky, švábské nudle, frankfurtská zelná omáčka atd. V roce 2015 bylo v Evropě zeměpisných označení chráněno 1 308 potravin, 2 883 vín a 332 lihovin. CETA by pomocí zeměpisného označení chránila pouze 173 produktů. Pro kanadské výrobky žádný takový systém neexistuje a kanadští výrobci napodobenin potravin by zeměpisné označení nejradši úplně zrušili.

To je jen pár argumentů v rámci oblasti zemědělství a kvality potravin. A možná bych jenom zdůraznila, že jsem vypíchla jenom tu jednu oblast. Ale myslím si, a možná mohu říct i bohužel, že mnozí z vás, kteří tady dnes sedíte, jste tu smlouvu vůbec neviděli. Chápeme, že máte na to své zástupce ve vašich klubech, ale bohužel možná, jak slyšíte, tak je to dohoda, která opravdu cílí na mnoho oblastí a resortů. A pokud byste si přečetli aspoň ty své oblasti, ve kterých se pohybujete nebo ve kterých jste experti, přišli byste na jiné názory.

Ale dovolte mi ještě přečíst nebo shrnout i pár argumentů od našich občanů, kteří když se dostanou k informacím o této dohodě, protože samozřejmě i naše média informace a zásadní argumenty nepřenáší našim občanům, anebo to přenáší jenom jednostranně a účelově, tak mnozí z nás, nebo mnozí občané ani nevědí, co všechno může ovlivnit tato dohoda.

Proč CETA rozhodně odmítnout? Vláda podle našich zjištění najala poradní agenturu, která hodnotila přijetí CETA, ale tato je podle našich informací, které nám poskytlo Ministerstvo průmyslu a obchodu, zpracována proto, aby vládu přesvědčila k přijetí CETA. Není nestranná, podobně jako se dělo s informací na půdě EU. Z naší mnohaleté praxe s bojem s koncerny, jako je frakovací lobby z USA, Austrálie a Kanady, kterou jsme porazili po čtyřech letech boje, jsme totiž zjistili, když jsme zachránili vodu v ČR pro 1,5 milionu obyvatel, která byla ohrožena plánem frakovat břidlice, že tyto dohody jsou nebezpečné nejen z hlediska prosazení nižších ekologických a dalších standardů, než má EU či ČR, ale i z hlediska ekonomiky. Ekonomické vábení koncernů nestojí za potenciální obrovské škody, které mohou způsobit drancující technologické postupy, měkké standardy, nebo dokonce arbitráže. A můžu jmenovat Quebec nebo NAFTA.

Jedním z trojských koňů i dohody CETA je frakování a vývoz špinavého zemního plynu z frakování, jehož výroba je přímo v rozporu s Pařížskými dohodami a podporuje masivní globální oteplování - možná by bylo dobré, kdyby nám k tomu něco řekl i pan ministr pro životní prostředí -, jakož i arbitráže spojené s neudělením těžebních práv po provedeném geologickém průzkumu zahraniční firmou. A jeden příklad za všechny, jak funguje obdobná dohoda NAFTA, kdy na ni doplatila Kanada vlivem USA, koncernů. Máte to myslím i všichni ve svých e-mailových schránkách.

CETA a průzkum a těžba surovin. Zejména se týká nekonvenčních zdrojů ropy a plynu, zejména fosilních paliv. Dokud nebude zákonem zakázáno hydraulické štěpení břidlicových plynů, frakování, v již páté verzi zákona, máme ale i hotovou a odsouhlasenou panem Komárkem, a odstraněna výše uvedená mezera, hrozí státu nejen obrovské ekologické škody zejména na vodách, ale i pro státní rozpočet - desítky miliard z arbitráží, což je zhruba jenom dolní odhad, protože hrozí, že pozdní přijetí národní legislativy v rozporu s dohodou bude automaticky firmami využito k arbitrážím, pokud to není přímo cílem, jak ukazuje naše přímá zkušenost v ČR v kauze břidlicových plynů. Naše informace máme ověřeny opakovaně nejen od CETA a TTIP, skeptických poslanců EU, ale i z našich zdrojů v USA a v Kanadě. Frakovací lobby je prorostlá i do vedení USA, Kanady, Velké Británie, Austrálie, Kongresu USA atd. a je to vše ověřitelné z veřejných zdrojů.

A pak tady mám ještě další e-mail, který jste určitě všichni také dostali, a dovolte mi, abych vám ho také sdělila, protože si opravdu myslím, že většina z vás ho ale nečetla. CETA bohužel obsahuje mnoho závazků, které jdou přímo proti požadavkům tohoto vitálně důležitého segmentu ekonomiky. CETA je úmluva zohledňující zájmy především nadnárodních společností, pro malé a střední evropské podniky i pro mnoho veřejných zájmů představuje naopak velké riziko. Ochrana investorů soudním systémem pro investory je typickým příkladem největšího problému CETA. Je dostupný jen pro nejsilnější investory. Domácí podniky ve srovnatelných případech tuto možnost nemají, stejně tak ji nemají jako občané, kupříkladu v případech, kdy byli poškozeni jednáním zahraničního investora, například kauza Volkswagen - rozsáhlé environmentální či zdravotní škody z provozu. Není zřejmé, proč by se měl speciální soudní režim zavádět mezi vyspělými právními systémy. Není nám znám jediný případ neférového postupu evropských soudů vůči kanadským, resp. zahraničním investorům.

Zásadní problém představuje ochromení možnosti národních parlamentů účinně přijímat zákony. Každá legislativa může být napadena jako překážka obchodu, investice či její maření. Stávající dvoustranné smlouvy s arbitrážními doložkami jsou již dnes vnímány jako problém. Není zřejmé, proč by se měly kontroverzní arbitráže v CETA institucionalizovat v podobě exkluzivního systému pro úzkou menšinu ekonomických aktérů. Připomínáme, že dodatkové deklarace Komise k CETA - zachování práva na regulace - nemají právní sílu vůči textu CETA zakotvených investorských práv. Pro nás i naši občané žádají, nebo někteří naši občané žádají, abychom tuto dohodu nepřijímali a nedělali velkou chybu vůči občanům naší republiky.

Věřím, že jste se při našich argumentech zamysleli a i ti, kteří doteď o této dohodě nic nevěděli, zapřemýšleli o tom, že by bylo potřeba tuto smlouvu možná důkladněji prostudovat, přehodnotit nejen v jednom nebo ve dvou výborech - když jsme navrhovali, že to chceme dát do více výborů, bohužel nebyla síla - a opravdu nedělat ovce Kanadě a některým státům EU a přinejmenším vrátit tuto smlouvu předkladatelům. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré dopoledne. Děkuji paní poslankyni Aulické. S faktickou poznámkou pan předseda Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já bych chtěl poděkovat předřečnici za to, že nám konečně vysvětlila, co klubu KSČM vadí. Podotýkám, že spatřuji i v této smlouvě velkou šanci pro českou ekonomiku, nicméně analýza týkající se cen hovězího a vepřového masa je podle mého názoru správná a konečně víme, co vám bude vadit. Vám by prostě vadilo, kdyby tady bylo levnější vepřové a hovězí maso, protože pochopitelně každá takováhle dohoda je ku prospěchu zejména konkurence a spotřebitele. Tedy víme, že komunisté chtějí mít co nejdražší vepřové a hovězí maso na českém trhu, a proto nechtějí dohodu s Kanadou. Myslím si, že to bylo zcela přehledně vysvětleno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan předseda Vojtěch Filip, po něm paní poslankyně Pěnčíková s faktickou poznámkou. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Já nebudu nijak dlouhý. Chtěl jsem původně reagovat na ministra Hermana, ale ono to nemá smysl, protože on skutečně hájí jiné zájmy, než hájíme my, tedy zájmy občanů České republiky.

K panu předsedovi Kalouskovi jenom tolik. Ne, my jenom víme, že jestliže investor zničí domácího výrobce, pak ty ceny zvedne. To přeci je tady úplně obecně známé. Nejdřív se zlikvidovala výroba hovězího a vepřového, teď tomu dáme ránu v Letech, to bude také výborné, když zlikvidujeme další výrobce vepřového masa, a potom se sem doveze už za ty zvýšené ceny zboží ze zahraničí. Co tady vykládáte takové nesmysly, že to bude lacinější? To nám nevadí, že to bude lacinější, ale záleží nám na tom, aby tady občané České republiky měli práci.

Já jenom, když jsem tady mluvil o těch investicích, tak jsem zapomněl na jedno důležité číslo a dovolím si ho citovat. Při celoevropském průzkumu v roce 2014 bylo 97 % účastníků proti investičním ustanovením ve smlouvě CETA. Od zveřejnění výsledků této konzultace s veřejností se evropští zastupitelé tváří, jako by neslyšeli ostrou politickou a odbornou debatu a probíhající protesty milionů občanů. Tak velká ochrana investic, investorů v Evropské unii zatím nebyla a žádná ochrana veřejného majetku, ale žádná ochrana ani těch orgánů Evropské unie také ještě nebyla. Ta smlouva je skutečně degradující všechny volené demokratické orgány!

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Paní poslankyně Pěnčíková s faktickou poznámkou. Po ní pan poslanec Rom Kostřica s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Marie Pěnčíková: Tak ještě jednou, dámy a pánové. Já jsem podle předřečníka pana kolegy Kalouska pochopila, že jediné, co ho zaujalo, je cena hovězího, nebo doteď uvažovat vůbec nad nějakou soustavností toho hovězího dobytka a kolegy poslance, každopádně za ty necelé dvě minuty, které tady hovořil, jsem pochopila, že si z těch projevů vlastně neodnesl vůbec nic. Takže si myslím, že by nám to možná kolegové měli zopakovat, protože těch argumentů tam zaznělo mnohem víc a rozhodně to nebylo jenom o cenách vepřového a hovězího masa. A jelikož tady máme za předkladatele pana ministra, tak očekávám a myslím si, že jste zodpovědní nejenom nám, poslancům, ale hlavně veřejnosti, těm deseti milionům obyvatel České republiky zodpovědět dotazy, které tady byly vzneseny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Rom Kostřica, po něm pan poslanec Gabal, po něm pan předseda Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Rom Kostřica: Dobrý den přeji. Když se podívám zpětně na několikaměsíční historii problémů se schvalováním této smlouvy, tak bych chtěl vyjádřit své přesvědčení a svoji prosbu. Byl bych hrozně rád, když už musíme být skutečně opět s ostudou jedna ruka a být posledním státem v Evropské unii, který tuto smlouvu podepsal, aby také ve světě a zejména také v Kanadě věděli, že to vzniklo podle mého názoru jenom naprosto zavrženíhodnou a podle mého názoru zcela nevhodnou snahou o obstrukci komunistických poslanců tohoto parlamentu. Děkuji vám pěkně.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Gabal a jeho faktická poznámka, po něm pan předseda Kalousek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Pan kolega předřečník řekl část toho, co jsem chtěl říci. Ono těch 26 nebo 27 vlád a parlamentů, to jsou úplní ignoranti? My se bavíme o obchodní smlouvě uvnitř elitního klubu nejbohatších zemí na světě. Já chápu, že to není klub, kde by se komunistická strana cítila doma, ale myslím, že je to klub, kterým střední délka života našich občanů expandovala o deset let, kde se pohybujeme na velmi slušné úrovni a kde nikdo nemusí chodit na Letnou na 1. máje, aby viděl banány.

To znamená, máme pocit, že 27 nebo 26 parlamentů nedocenilo obchodní dopady na jejich ekonomiky? Nebo máme pocit, že nás tady komunisté se opět snaží vytlačit z toho elitního klubu, kam jsme se po tolika dekádách a tolika generacích zmarněných životů dostali?

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan předseda Kalousek, po něm pan poslanec Plzák, poté pan poslanec Kováčik, pan poslanec Luzar, pan poslanec Dolejš. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Prostřednictvím pana předsedajícího dobrá, paní poslankyně. Samozřejmě jsem nemluvil pouze o cenách vepřového a hovězího masa. Použil jsem to jenom jako příklad toho, jak - promiňte - nebezpečné jsou vaše argumenty a váš odpor k tomu, aby se rozšiřoval společný trh. Víte, ti, kteří chtějí budovat totalitu a bojí se, protože totalitníci se vždycky bojí, tak ti staví zdi a obehnávají zemi dráty. Demokratické síly, které jsou sebevědomé a nebojí se, staví mosty. Vy jste kdysi Československou republiku obehnali dráty, zavedli jste cla a na té životní úrovni to bylo znát v porovnání se svobodným světem. My se snažíme stavět mosty a rozšiřovat svobodný trh a víme, že se to na životní úrovni občanů České republiky podepíše pozitivně úplně stejně, jako když se tenkrát podařilo přestříhat ty vaše dráty. Tak o tomhle jsem mluvil mimo jiné kromě toho, když jsem mluvil o tom mase. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Plzák a jeho faktická poznámka, po něm pan poslanec Kováčik. Omlouvám se, řádnou po panu poslanci Grospičovi. Takže prosím, pan předseda Kováčik a jeho faktická poznámka. Pane předsedo, prosím, vaše faktická poznámka.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Říkal pan Volný, ať jdu a nezdržuji. No víte, přátelé, my se vám tady snažíme věcně argumentovat, proč se nám ta záležitost pranic nelíbí. Možná proto se snažíme tak úporně vás přesvědčit, že cítíme zodpovědnost před občany a že holt to třeba u těch ostatních až tak nebylo, že se nechali zlomit, že se nechali nátlakem k té smlouvě, k tomu souhlasu, přesvědčit. Ono to není všechno tak čisté černé nebo čisté bílé.

A jenom k panu kolegovi Gabalovi a ostatně k ostatním také - my věcně, my do toho netaháme politiku a politikaření, my to tady nezdržujeme zbytečnými politickými půtkami, my se snažíme na té faktické rovině.

K onomu obehranému o banánech, pane kolego Gabale prostřednictvím pana předsedajícího, dneska zase občané stojí ve frontách na máslo. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Leo Luzar faktická poznámka, po něm pan poslanec Dolejš, paní poslankyně Pěnčíková, paní poslankyně Semelová.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážená pane předsedající, dámy a pánové, pane předsedající, vaším prostřednictvím ke kolegovi Gabalovi. Ano, sedmadvacítka nejsou hloupí lidé. Celé včerejší vystoupení jsem se tady snažil argumentovat tím, co si oni vyjednali ve výjimkách a co my ne. A to považuji třeba z našeho pohledu za docela velký problém. Upozorňoval jsem na konkrétní problémy, které to může způsobit.

A co se týče obligátních banánů, ano, máte pravdu. Ale my tady sice budeme mít brazilské banány, ale bude nám chybět české maso a to je větší problém, si já osobně myslím. Děkuji. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Dolejš a jeho faktická poznámka.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Stejný adresát jako kolegové, ale trošku v jiné věci. Já bych se nerad pouštěl do ideologických půtek, ale pokud hovoříte o demografii, tak jistě tušíte, že střední délka života souvisí s mortalitou. A pokud dnešní senioři umírají namnoze v osmdesáti a dokonce ve vyšším věku, tak to není určitě jenom záležitost posledních několika let. Zkrátka jejich mládí a produktivní fáze života probíhala v určitých podmínkách a prostě nedoložíte jednoznačně, že žili déle proto, že jste jim vyměřili prima důchod, ale protože celý život žili v relativně stabilních klidných i zdravých podmínkách, protože zdravotní péče k nim dorazila.

Druhá malinkatá, ještě kratší poznámka. My přece nebojujeme s free trade, s volným obchodem. My pouze bojujeme s tím, aby byl rozšiřován asymetricky a aby standardy, které se nás v tom prostoru také mají dotýkat, byly pevné a funkční, a nikoliv devastující. O nic víc nejde. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Paní poslankyně Pěnčíková, po ní paní poslankyně Semelová. Obě faktické poznámky.

 

Poslankyně Marie Pěnčíková: Tak ještě jednou. Opakování matka moudrosti. Já myslím, že vy všichni, jak tu sedíte, dobře víte, že komunistický klub je vždycky ochotný podpořit návrhy napříč politickým spektrem, pokud shledáme, že jsou dobré. Tady jsme vznesli řadu připomínek, řadu dotazů, a jediné, co jsme se dozvěděli, je, že obstruujeme. Takže pokud někdo bude mít tu odvahu a konečně nám odpoví na naše dotazy, můžeme to tady ukončit a hlasovat. Pokud vytáhnete jenom našich čtyřicet let komunismu a antikomunistickou propagandu, tak se nedivte, že teď žádám kolegyni Aulickou a kolegu Luzara, ať vám ty argumenty řeknou znovu. Děkuju. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Pěnčíkové. To jsou skvělé zprávy.

Paní poslankyně Semelová a její faktická poznámka.

 

Poslankyně Marta Semelová: Dobré dopoledne, vážené kolegyně, kolegové. Mně se líbí, že vždycky, když dojdou argumenty, tak se buď začne bouchat pěstí do stolu s křesťanskou láskou panu ministru Hermanovi vlastní, nebo se začnou vytahovat banány, vážený pane kolego Gabale prostřednictvím pana předsedajícího. Vy tady mluvíte o tom, že se lidi chodili dívat na banány na Letnou. Víte, ono v současné době mnohým důchodcům a dalším lidem nezbývá nic jiného než se na ně chodit koukat také, byť do obchodů, protože na ně poté, co zaplatí ty zvyšující se ceny bydlení, potravin, másla už tady zmíněného a dalších životních nákladů, prostě na ně nemají peníze. Když si vezmete, že víc jak dvě třetiny nebere ani průměrný plat, že k milionu lidí tady je pod hranicí životního minima, tak ono to bude asi trošku jinak.

Ale jinak jsem ráda i s kolegy z našeho klubu, že tady vystupujete, ať už, jak už jsem říkala, ministr Herman, nebo vy a další z pravice, protože si lidé alespoň udělají obrázek, co kdo hájí. Kdo hájí sudetolandsmanšaft, kdo hájí církve, které dostávají obrovské majetky, kdo hájí nadnárodní monopoly. Nebo si uvědomí, že my za klub KSČM hájíme zájmy těch obyčejných lidí. Děkujeme. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Šarapatka a jeho faktická poznámka. Po něm pan místopředseda Filip. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, já bych za sebe chtěl říct, že jsem pro tuto dohodu přes všechny drobné nedostatky, které má. Ale na konto svých předřečníků bych chtěl říct: To, co tady říkáte, nejsou žádné argumenty. To je obyčejná předvolební agitace. Nechte si to prosím vás na náměstí. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan předseda Filip. (O slovo se hlásí poslankyně Pěnčíková.) Paní poslankyně jistě dá přednost panu předsedovi. Prosím, pane předsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Já jsem čekal, jestli to řekne někdo z mých předřečníků. Reaguji na vystoupení pana kolegy Kalouska. Dobře. Tak my jsme podle vás proti svobodnému trhu. A jak to, že tedy na posledním zasedání G20 jediný, kdo chránil svobodný trh, byl Si Ťin-pching, prezident Čínské lidové republiky? Co mi to tady vykládáte za nesmysly? To fakt myslíte vážně, ten argument? To je jako s tím vtipem - jaký je rozdíl mezi KS Číny a ODS. Rozdíl je v tom, že Komunistická strana Číny na rozdíl od ODS podporuje podnikání.

Víte, v tomhle je jasné, že my jsme v jiné situaci. Ve stadiu globální ekonomiky je přece úplně jiná situace, než byla před deseti, dvaceti, třiceti lety. Prosím vás, jestli chce někdo žít v minulosti jako Daniel Herman, ať tam žije. Mně je to úplně jedno. Já jsem jistě v třinácti letech podepsal zvací dopis, ne? To bylo výborný. Alespoň konečně našel viníka. Vždyť byl dlouhou dobu ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Prostě to je směšné! To je směšné, opravdu!

Tak jestli chcete svobodný trh, tak se odstěhujte do Číny, dělejte to a bude to jasné. My se snažíme tady mít jasné zákony, které chrání český národní zájem a to jak vůči Kanadě, tak vůči Číně. A tam bude ten velký problém například s výrobou oceli a podobně. Jako kdo se postavil v Evropě proti těm dodávkám z Číny? No vaše kluby to nebyly. Byl to klub Evropské sjednocené levice. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Paní poslankyně Pěnčíková, pan poslanec Plzák, pan předseda Stanjura. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Marie Pěnčíková: Panu kolegovi Šarapatkovi vašim prostřednictvím, pane předsedající. To si pište, že o tom na těch náměstích budu mluvit. Protože ty lidi to musí vědět. A možná budu i jmenovat! Ale bohužel ty lidi na tom náměstí o té dohodě hlasovat nebudou. O té máme hlasovat my tady za chvilku, takže proto se ta diskuze vede tady na této půdě. Děkuju. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Plzák a jeho faktická poznámka.

 

Poslanec Pavel Plzák: Dobré dopoledne. Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, mě mrzí, že je z toho taková ideologická přestřelka, protože ta smlouva je opravdu o obchodu a ten obchod se dá dělat i nějak jinak. Mě mrzí to, že o té smlouvě spousta z nás - a já mezi ně zahrnuji i sebe - mnoho neví. Ale už když si přečtete tu analýzu, tak co z toho čouhá, prostě je to, že ta smlouva dává zahraničním - podotýkám zahraničním - investorům taková práva, že mohou podvázat v podstatě legislativní i exekuční proces. A my bychom chtěli, aby tady byli ministři zemědělství a životního prostředí - jestli to nemůže ovlivnit nějakým způsobem legislativu v oblasti ochrany životního prostředí. Já se opravdu tady nedovídám žádné odpovědi na ty otázky.

Já pak ještě vystoupím. Já z té smlouvy mám opravdu strach, aby to nebyla další Lisabonská smlouva a takové věci. Nechám si to na to svoje vystoupení. A velmi mě mrzí, že tady není ministr životního prostředí a ministr zemědělství, protože já bych věděl, na co se jich mám ptát. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Hezké dopoledne. Zkuste se zeptat uvnitř své strany, kde je ministr životního prostředí. Myslím, že je pořád členem hnutí ANO. Ale kvůli tomu jsem se nepřihlásil.

Za prvé chci říct, že tu smlouvu podpoříme. Podporovali jsme ji v Evropském parlamentu. Myslíme si, že správně, protože my vždycky podporujeme svobodný trh.

Co se týče blokace dovozu nefér konkurence levné čínské oceli, byl jsem to já, který navrhoval zařazení bodu na jednání naší Poslanecké sněmovny, a byli to vládní poslanci, kteří ten bod nepřipustili na projednávání. A vláda se tomu prostě vyhýbá a není schopna ochránit pracovní místa na severní Moravě. A ten problém je mnohem větší než problém OKD - který nechci zlehčovat -, pokud vezmeme pracovní místa, která jsou v ocelářském průmyslu, a navázané firmy.

Ale já jsem se přihlásil, abych reagoval na vystoupení pana místopředsedy Filipa. Myslím si, že tu jeho myšlenku bychom měli rozvést. Pokud chcete svobodně podnikat, podnikejte v Číně. A já bych k tomu dodal - za to mě komunisté určitě pochválí, protože to je přesně v té jejich logice - a pokud chcete žít ve svobodné zemi, žijte v Severní Koreji. To je úplně stejné. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pan předseda Kováčik tady rozhorleně řekl, že zatímco za nich nebyly banány, dnes se zase stojí fronta na máslo. Nezbylo nic jiného než učinit pokus. Vyběhl jsem ven a v prvním kvelbu - na mou duši bez jakéhokoliv čekání, byl jsem první na řadě - jsem bez problémů koupil máslo. (V každé ruce drží kostku másla.)

Pane předsedo prostřednictvím pana předsedajícího, až si budou zase soudružky stěžovat, že stály frontu, ať přijmou dar od Kalouska - to jim bude jistě obzvlášť chutnat. (Předává máslo poslanci Kováčikovi. Potlesk a smích napříč sálem.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: A obdarovaný pan předseda má nyní faktickou poznámku. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Veľmi ďakujem za slovo. Tu čítam Liptov maslo - není český. A pane kolego prostřednictvím předsedajícího, cenu jste tady vymazal nebo odtrhl. Kolik stálo? A obsah mléčného tuku tady taky nevidím. Takže neodpovídá těm požadavkům, které na máslo český trh, český spotřebitel, české normy, české Ministerstvo zemědělství, Česká zemědělská a potravinářská inspekce a Česká státní veterinární správa uplatňují ve prospěch českého spotřebitele. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Kalousek, po něm pan poslanec Štětina.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Ano, v tom prvním kvelbu měli slovenské máslo, tak jako za hranicemi České republiky na Slovensku se prodává české máslo od Madety. A v tom je právě ten půvab společného trhu ve prospěch spotřebitele, pane předsedo. A o ničem jiném než o tom společném trhu, protože čím je větší a čím je férovější a transparentnější, čím je tam větší konkurence, tak tím větší má prospěch spotřebitel, nikoliv monopolní struktury. A já si myslím, že se můžeme vrátit k tomu masu, můžeme se vrátit k těm drátům a můžeme se vrátit k těm mostům - stále je to o tom samém.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Štětina, po něm pan místopředseda Filip. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Štětina: Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dvě hodiny se koukám, jestli zde je někdo starší než já. Není. Využívám práva nejstaršího. Berte to jako od člověka, který se ještě pamatuje, co tady bylo. Nebudu se k tomu vracet, respektuji všechny názory, které zde padly. Některým jsem se zasmál, některé jsou skutečně pravdivé, ale nechme toho.

Já bych vás chtěl poprosit o jednu věc. Skončeme tuto komedii před lidmi. Já žádnou předvolební rétoriku nedělám a jsem rád, že už ji nemusím dělat, ale udělejme jednu zásadní věc. Máme zde bod jednání. Nediskutujme, jestli je to, nebo není obstrukce, ale nechme konečně hlasovat, ať se rozhodne demokraticky. Nebudu se zlobit ani nalevo, ani napravo, ale skončeme tuto komedii. Já vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan místopředseda Filip a jeho faktická poznámka.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, já opravdu fakticky. Pane předsedající, vaším prostřednictvím k panu poslanci Kalouskovi. Ano, že tady mluvil i o českém másle, to je hezké, ale nekoupil ho, protože ho neměli. To je jednoduché. To, že se ukradne v krámě velká zásoba másla a pak se rozprodává, je také pravda. Prosím vás, opravdu, vraťme se k té realitě, k realitě té smlouvy.

Já jsem tady upozornil na jeden z největších problémů a netýká se ani ceny masa, ani dovozu masa. Týká se toho, jakou sílu mají korporace, jakou sílu mají jednotlivé státy, jaká míra možného zásahu těch suverénních parlamentů, suverénních vlád nebo sdíleně suverénních států Evropské unie, mají proti těm investorům. Na to jsme odpověď neslyšeli. Nechcete ji dát, protože víte, že to je nejslabší místo celé smlouvy. A jestli si chcete nechat velet nadnárodními korporacemi, tak si nechte velet, to je vaše vůle, že chcete být v podřízeném postavení proti korporacím. Já ne a se mnou mnoho občanů České republiky.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, to byla zatím poslední faktická poznámka. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Grospič. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, já jsem původně k hospodářské a obchodní smlouvě CETA a jejím důsledkům nechtěl vystupovat, protože si myslím, že tato smlouva tady byla už skloňována dostatečně i včetně argumentů, proč se zamyslet nad tím, zda ji skutečně potřebujeme a máme přijímat. Ale když poslouchám tu diskusi a argumenty, které se zejména soustřeďují z řad na její obhajobu, tak si myslím, že je potřeba, aby tady zaznělo také ještě jedno upozornění, které rovněž má svoje hluboké opodstatnění a může se dotknout více než 4 milionů lidí, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru v České republice, a z toho výrazně té části, která je zaměstnána ve veřejném sektoru a ve službách. Protože i tam tato smlouva nepředvídatelně může zcela přestavět prostředí, v jakém jsou tyto veřejné služby poskytovány, a může změnit zcela podmínky práce s tím, že to může mít také velice negativní dopady právě na onu skupinu zaměstnanců. A to si myslím, že není dobře. A neobstojí ani argument, že se teď nacházíme v období určité hospodářské ekonomické konjunktury a že není čeho se obávat, protože naopak je potřeba uvolnit pracovní právo a přinést větší pružnost, aby si firmy mohly vybírat a lidé nebyli vázáni. Protože si myslím, že - a někdy v roce 2008 to tady řekl pan kolega Kalousek, když komentoval tehdy nastupující hospodářskou krizi - že v podstatě se nemá s tím dělat nic, protože trh, a to že bychom měli my jako členové komunistické strany vědět, se s tím musí vypořádat sám, protože to je zákonitost společenského systému, který tady je. Ale právě ta zákonitost může řadě lidí přinést tíživou sociální situaci.

Není tedy asi tajemstvím, že hospodářská a obchodní smlouva CETA je sice smlouvou mezi státy a Evropskou unií, potažmo jednotlivými členskými státy s omezenou suverenitou v rámci Evropské unie, ale že ve skutečnosti jde o smlouvu mezi těmito státy a obchodními korporacemi, aby některé státy své kvalitativní a bezpečnostní požadavky zmírnily, nebo rovnou vlastně odstranily. A ono to je v kontextu celé té liberalizace, kterou nám servíruje Evropská unie, a nutí nás v jednotlivých odvětvích, včetně třeba pracovního práva, přijímat.

Proti CETA se staví zejména zaměstnanci a odborové organizace. Obávají se, že dohoda neúměrně posiluje právě velké korporace - o nich už tady byla řeč -, ohrožuje standardy kladené na kvalitu životního prostředí nebo pracovního práva. Velmi kritizovaný v této souvislosti je zvláště tribunál pro řešení investičních sporů. A to si myslím, kolegyně a kolegové, že bychom neměli pominout. Tady je velká intervence do suverenity, aspoň té zbývající, národních států, členských států Evropské unie, tedy i České republiky.

V případech, kdy investor žaluje stát - a zde nastupuje ta úloha tribunálu pro řešení investičních sporů, nikoli soudů národních států nebo soudů v rámci Evropské unie - za poškození svých zájmů či neplnění oprávněných očekávání a který dohoda zavádí. Tento bod je potom jistou inovací arbitrážní dohody zaváděné v mezinárodních smlouvách a vytváří zvláštní institut soudní moci mimo existující soudní systém jak Evropské unie, který často kritizujeme, ale i členských států. A stojí tedy za zvážení, zda chceme takovýto model, chceme zde budovat třetí soudní instituci, nebo ne. Já si myslím, že to nic dobrého nepřinese a není to v zájmu České republiky. Tribunál a mechanismus jeho činnosti tak představují jednu z nejkontroverznějších části dohody. Řada členských států, když se tato smlouva projednávala v Evropském parlamentu nebo se projednala v národních parlamentech, tento mechanismus odmítá s poukazem na to, že Evropská unie a její členové jsou právními státy s vyspělým nezávislým soudnictvím, a také poukazuje na to, že zřízení tohoto soudu naruší princip obecně platného práva a princip rovnosti vůči právu. A to si myslím, že je velice závažný argument.

A tady také nezaznělo, a čekal bych to od vlády, že zazní, že řada členských států Evropské unie si právě v této části chce vyjednat určitou exkluzivitu, že se na ně tato instituce nebude vztahovat, anebo bude působit pouze subsidiárně. Je to tedy zásah proti demokracii, protože stát nemůže žalovat investora, zatímco investor může stát žalovat. A to si myslím, že je ono vážné narušení zpoplatnění obecného práva, a to v principu rovnosti, a odsunutí soudních soustav jak Evropské unie, tak národních států někam úplně na podružnou úlohu naopak je do subsidiarity, kdy tu generální příslušnost bude mít tento tribunál.

Jak tedy upozorňují právní analýzy, které si vyžádala např. řada evropských odborových svazů, zatím bude chráněno právo investorů i na případné budoucí zisky, pracovní a environmentální právo bude pod tímto tribunálem naopak oslabeno, a institut zpochybňuje i prestižní, např. třeba pro vaši informaci německá soudcovská unie, ale mohli bychom jít po jednotlivých členských státech Evropské unie a našli bychom v každém tom státě nějakou stavovskou komoru, kde se lidé právně vzdělaní obávají těchto kroků.

A když jsem už zmínil tu německou soudcovskou unii, tak ta konstatovala, že názor a soudy členských států Unie nejsou schopny investorům poskytovat efektivní právní ochranu, je jasně spojován s návrhem na ustavení právě onoho mezinárodního investičního soudu a postrádá oporu v již zjištěných skutečnostech. Jako bychom tedy my a Kanada nemohli být právními státy, zatímco smlouvami typu CETA, ale i typ, který se diskutoval, je špatná filozofie a přístup k mezinárodnímu obchodu posvěcován jako zcela legální. Současné smlouvy totiž kladou důraz především na spolupráci v ekonomické oblasti, ale (nesrozumitelné) onen možný negativní dopad smluv na civilní obyvatelstvo, v tomto případě třeba i na zaměstnance, potažmo i na ono zmiňované životní prostředí, které také tady bylo probíráno. A co je vážné, že soulad smluv se zásadami udržitelného rozvoje a další problémy, které už dávno nemůžeme sledovat, jsou odsouvány jak v Kanadě, tak ve Spojených státech amerických na vedlejší kolej a nejsou prioritou těchto zemí.

Komu tedy v této souvislosti toto neříká, tak bych chtěl ještě říci, že ekonomizace politiky v této souvislosti nepočítá s hodnotami, které nelze vyjádřit v číslech, ale stále více se zbavuje občany na podílu moci a je to způsob, který my vyčítáme právě řadě autoritářských států, ale na druhou stranu je sami bez váhání touto smlouvou budeme implementovat do českého právního řádu, a to za situace, kdy tu třeba chybí zákon o obecné referendu, který komunistická strana několikrát předkládala a byl odmítán touto Sněmovnou, a koneckonců stejný osud postihl i ten vládní návrh zákona, kdy vládní koalice neměla sílu a vůli se jím zabývat a sama ho odsunula, tak není dobrým signálem, protože možná, že by bylo i dobré, kdyby o takovéto smlouvě, jako je CETA, se mohli rozhodovat přímo sami občané České republiky a nebylo to zase o nich, ale bez nich.

Chtěl bych tady říci ještě jednu věc. Často se diskutuje ta ona zmiňovaná otázka suverenity. Chtěl bych tu obavu odborů a zaměstnanců z generalizace pracovního práva, které bude vnucováno na základě přijetí smlouvy CETA, také říci, že je podloženo tím, že panuje výrazný strach, že stát, kterýkoliv, včetně České republiky, když se zaváže touto smlouvou CETA k jejímu plnění, tak se vzdá právě ve jménu té liberalizace všech svých regulačních zásahů, které jim právní řád zatím dává, do veřejných služeb, a to po celou dobu platnosti této smlouvy, pokud nebudou uveřejněny v takzvaném negativním seznamu, ale o tom se tady raději nehovoří, a strany v něm vyjmenované služby, u nichž si vymiňují tu či onu formu regulace, a všechny ty ostatní služby tedy budou považovány automaticky za liberalizovatelné, tudíž budou vyjímány z jurisdikce českého právního řádu, anebo bude Česká republika tlačena k tomu, aby jej liberalizovala a snižovala ony standardy, které zde máme nastaveny.

Říkám to všechno také schválně a v kontextu toho, že jsme poměrně dlouho, rok, více jak rok, projednávali v této Poslanecké sněmovně snahu o rozsáhlou novelizaci zákoníku práce a my jsme ji jako komunistická strana kritizovali, protože si myslíme, že šla nad rámec původních myšlenek, načtením řady pozměňovacích návrhů byla vyryta podstata té novelizace a mohlo to vážně ohrozit to spektrum ochrany zaměstnanců a pracovních standardů, které jsou v České republice. Jestliže přijmeme smlouvu CETA, tato liberalizace bude znovu na stole, protože tato smlouva ji bude přímo vyžadovat v realitě tvrdé praxe.

Myslím si tedy, že bychom se měli zamyslet, nepřijímat smlouvu CETA a zvážit její dopady, skutečné dopady do všech oblastí života naší společnosti, ale zejména proto, abychom se nezbavovali suverenity České republiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Grospičovi. Pan poslanec Plzák je přihlášen řádně i fakticky - tak řádně. Prosím, pane poslanče. Máte slovo.

 

Poslanec Pavel Plzák: Tak děkuji. Já mimořádně souhlasím s levou stranou tady v tomto případě, ale zdá se mi, že oni opravdu chrání zájmy této země, zatímco my ostatní, co jsme o tom mnoho nevěděli, jsme to trošku podcenili. A tady nám opravdu chybí i ministryně práce a sociálních věcí, já bych se na některé věci opravdu rád zeptal.

Co mi vadí, já si dovolím citovat z té analýzy, protože si myslím, že ač jsme ji dostali, tak jsem zjistil, že řada z nás ji nečetla. A to je podle mne to nejméně, co se o té smlouvě vůbec máme možnost dozvědět kromě důvodové zprávy, protože to, že tady nejsou ministři, od kterých jsem čekal tedy ty odpovědi, k tomu už zřejmě nedojde, pokud bude ta smlouva dnes tedy prohlasována, ale já chci mít čisté svědomí, a opravdu aby v tom stenozáznamu bylo, že jsem měl vážné pochybnosti, a abychom se zase časem nedrželi za hlavu, co to naším parlamentem prošlo. A ten argument, že to prošlo parlamenty jiných zemí, no tak víte, jak to bylo v té Belgii, tam se to zaseklo nějakým způsobem a možná, kdybychom nebyli tak přívětiví vůči té smlouvě, třeba by nám to umožnilo ještě získat nějaké výhody, které jsme propásli.

Já jsem si vzpomněl, když se tady mluvilo o tom zemědělství a levném masu, vzpomněl jsem si, že tady byl jakýsi politik pan Bratinka, který nám začátkem devadesátých let říkal, že stačí pár krajinářů, kteří nám budou tvořit tu krajinu, a zemědělce nepotřebujeme, protože potraviny si dovezeme. Dneska se snažíme chránit malé farmáře a menší podniky a tato smlouva je v podstatě ohrožuje.

Co se týče investic, opravdu je výhodná pro zahraniční investory, a já jsem měl pocit, že ta situace se naklání stylem, že my bychom chtěli, aby investovali hlavně naši investoři, protože ti zahraniční investoři samozřejmě ty zisky převádějí do zahraničí, a opakovaně se ve Sněmovně mluvilo o tom, že nám to vadí, využívají naši infrastrukturu, a tato smlouva zjevně podporuje právě tento trend.

Co tam je tedy pro ty, kteří to nečetli a možná ani neposlouchali kolegy z levé strany, protože to šlo z té levé strany, tak musím říct, že ten investiční soud je opravdu ďáblovo semínko a ta Kanada už s ním má určité zkušenosti, protože ho mají zakotveny v podobném stylu v té dohodě NAFTA. Já bych chtěl říci, že - a teď vám přečtu tedy něco z té analýzy, a poslouchejte dobře, co se tam píše ohledně investičního soudu. Ta dohoda zachovává zahraničním investorům právo žalovat vlády za opatření, která by mohla negativně ovlivnit jejich investice nebo poškodit jejich takzvaná oprávněná očekávání. Prosím vás, může mi někdo tady vysvětlit, co to jsou oprávněná očekávání? A že někdo nás... Prosím? (Obrací se na poslance Chalupu.) Já vím, my tady s kolegou vedeme diskusi, která by neměla ve Sněmovně být. Takže to mi tady chybí. A ať mi někdo vysvětlí, co jsou oprávněná očekávání a jestli my jednou jako stát nebudeme platit za to, že někdo tady vzbudil jakousi naději pro sebe, že zde vydělá nějaké peníze, a to očekávání se mu nesplnilo a my to zaplatíme. Tato ochranná opatření nenabízená domácím investorům. My tady vytváříme nerovnováhu investorů našich a zahraničních, a proč máme podporovat ty zahraniční? Vystavují státy a jejich daňové poplatníky mimořádným finančním rizikům a ohrozila i realizaci řady veřejných politik. Taková je zkušenost.

Co mi vadí dál. Vybral jsem si jenom některé věci a týká se to hlavně toho zákonodárství a na to bychom zejména my, jako zákonodárci si měli dát velký pozor. Obecně řečeno, umožňuje kapitola 8 smlouvy CETA investorům jedné strany žalovat druhou stranu o rozsáhlá odškodnění, pokud se domnívají, že utrpěli ztráty kvůli regulačním opatřením státu, například z důvodu ochrany zdraví, životního prostředí, spotřebitelů nebo stability finančního systému. To se vlastně týká nás jako Sněmovny, jako zákonodárců, a pokud jsme si nevymínili tuto oblast, nevyhradili si ji z působnosti té CETA, a já si, tady to kolega Luzar všechno četl, já si nejsem jistý, jestli to máme dobře opatřené, tak se nám to může velmi vymstít v budoucnosti, přátelé.

Dodnes nebyly předloženy přesvědčivé argumenty, co se týká investičních soudů. To znamená, že vlastnická práva jsou již dnes plně vymahatelná u nestranných soudů. Proč tedy tvořit investiční soudy? Není potřeba zahraničním investorům zajišťovat zvláštní práva v mezinárodním právu, jak je stále zdůrazňováno současnou německou spolkovou vládou a mnoha jinými. Stejně důležitý je fakt, že CETA dává tyto výhody investorům bez toho, aby od nich požadovala jakoukoliv zodpovědnost. To znamená, je tam výrazná nerovnováha.

Závazky investorů, jako třeba zajištění pracovních příležitostí, respektování lidských pracovních a spotřebitelských práv nebo dodržování zdravotních a environmentálních standardů, nejsou vymahatelné přes tento investiční soud a jejich vymáhání jinými mezinárodními cestami je pověstné svou obtížností. Prakticky nabízí CETA majetku a očekávaným ziskům zahraničních investorů značnou a přednostní ochranu, větší, než jaká je v zákoně k dispozici domácím investorům a občanům. Proč taková nerovnováha? Já si myslím, že obchod se dá férově dělat jinými způsoby. Proč tam je tato věc, která se nám do budoucna může velmi vymstít? Já se před tím pouze snažím varovat, protože si myslím logicky, nejsem v mezinárodním právu vzdělán, že toto je opravdu nebezpečné.

Zajímavé je, že tady není žádný odvolací orgán vůči soudu, to se mi taky nelíbí. Když budete hledat se mnou, pak se dozvíte, že pokud stát udělá jakási regulační opatření, a tady se cituje přímo ze smlouvy kapitoly 12.: "Musí být regulační kritéria jasná a transparentní, objektivní a stanovená předem a veřejně přístupná". Je tam zmiňován jakýkoliv článek. "Jakékoliv porušení jednoho z těchto kritérií je porušením pravidel CETA. Tribunály vytvořené v rámci obchodního sporu by výzvy těchto povinností vykládaly způsobem vylučujícím, aby příslušný orgán vykonával svoji pravomoc svévolným způsobem." To může znít neškodně, ale je třeba mít na vědomí, že v dřívějších investičních a obchodních sporech bylo slovo "svévolný" vykládáno velmi rozličně a v rozsahu od do určité míry nevhodného k nezaloženému na rozumu či faktech k závisejícímu na individuálním uvážení. Teď si vezměte, že o tom budou rozhodovat investiční soudy, takto subjektivní věc, a já jsem zvědav, jak jednou budou rozhodovat.

Ještě bych citoval poslední věc, už se chýlím ke konci, nechci opravdu zdržovat. Chtěl jsem zvednout ten prst, protože pro tuto smlouvu, přiznám se, hlasovat nebudu.

Další článek ze smlouvy uvádí, že strany budou usilovat o sdílení informací v průběhu zpracování regulačních předpisů a že tyto konzultace a výměna by měly začít co nejdříve, aby mohly být zohledněny připomínky a návrhy změn. Přátelé, pozor, tento systém takzvaného včasného varování by druhé straně umožnil vyjadřovat se a podávat pozměňující návrhy k připravovaným regulacím ještě předtím, než je uvidí Evropský parlament, potažmo náš parlament. To je velká moc, která je zde dána do rukou zahraničního subjektu namísto domácí demokratické instituce. Chápete, o čem se tu bavíme? Co možná připravujeme našim následovníkům v tomto parlamentu? A mohli bychom mluvit o životním prostředí, mohli bychom mluvit o zemědělství.

Jenom přečtu jednu zajímavost a už skončím. My se tady bavíme o tom, že stát má mít právo určovat, kdo bude pobývat na jeho území, má právo řídit nezaměstnanost a tak dále. Přátelé, kapitola dohody CETA o dočasném pobytu obsahuje ustanovení, která povolí určitým kategoriím pracujících pohybovat se mezi Kanadou a Evropskou unií bez toho, aniž by prošli obvyklým imigračním procesem. Pro pracující pokryté těmito ustanoveními jsou zakázány testy hospodářské potřebnosti, to znamená, že státy nemohou podle CETA omezovat příliv přistěhovávajících se pracujících ani v oblastech, kde je vysoká nezaměstnanost nebo kde jsou k dispozici místní pracující. Chápu to dobře, a pořád tady nedostávám odpovědi, jestli si firma, zahraniční investor sem může přivézt tisíc pracovníků i do míst, kde máme vysokou nezaměstnanost, a zaměstnat si je tam? Ani vlastně nemáme právo rozhodnout, jestli tito lidé u nás budou pobývat, nebo nebudou pobývat? Ta smlouva má tolik otázek, že sám odpověď nenacházím a odpovědi se mi zde nedostává.

Vím, že jsem vás možná trošku unavil, zdá se, že zdržuji, ale nezlobte se, já s tím mám vážný problém. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Plzákovi. Faktická poznámka pan ministr financí Ivan Pilný, po něm pan poslanec Chalupa, po něm pan poslanec Kučera. Všechno faktické poznámky. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr financí ČR Ivan Pilný Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, určitě tady nejsou přítomni ministři, po kterých se volalo, je přítomen ministr financí a dlouholetý předseda hospodářského výboru, také dlouholetý podnikatel, manažer a člověk, který má bohatý styk s mezinárodními společnostmi.

Bylo by dobře, kdyby se aspoň někteří poslanci, a to určitě platí na mého kolegu pana doktora Plzáka, drželi hesla "ševče, drž se svého kopyta". Já nebudu operovat koleno. Nejsem v příští Poslanecké sněmovně, takže tady nebudu provádět zasvěcený výklad nějakých zdravotních vyhlášek a podobných záležitostí, které se toho týkají. Věci, které tady byly vysloveny, byly samozřejmě už řešeny na mnoha úrovních včetně řady států. Nesmyslné argumenty, že se tady objeví tisíce pracovníků, kteří budou vytlačovat Čechy v oblastech s nízkou nezaměstnaností - podívejte se na ta čísla, to je prostě blábol.

Byl bych opravdu rád, kdybychom respektovali to, co umíme a drželi se expertizy, která je nám vlastní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Pan poslanec Chalupa a jeho faktická poznámka.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Já se omlouvám panu ministrovi Pilnému, ale musím souhlasit s kolegou Plzákem, protože tato věc nebyla dostatečně diskutována, a nesouhlasím s ním v jednom. To se netýká budoucích poslanců, to se týká občanů této země. Tady mají mnozí plnou pusu ochrany živnostníků a podnikatelů. Otázky, které tady vyslovil pan kolega, jsou závažné a měli bychom na ně slyšet odpovědi.

Vážím si toho, že tady jsou dva ministři této vlády. (Hlasy ze sálu: Tři.) Tři, pardon. Vlády, která říká, že na tom má eminentní zájem. Kde jsou ostatní ministři? Nesouhlasím s tím. Kanada je zemí, která velmi ochotně přijímá migranty, a mám velké obavy z toho, aby skutečně nedocházelo k jakési náhradě přidělovacího mechanismu, kvót a podobně. To, co tady říkal pan kolega, předpokládané zájmy, to jsou prachy a otázka je, jestli nebude nátlak na to, abychom měli levné pracovní síly. Pak bychom samozřejmě museli přijímat i migranty, protože nikdo jiný tady levně pracovat nebude. To je dneska otrokářský trh. (Někteří poslanci se smějí.) Smějete se. Podívejte se, za co dělají migranti, kteří jsou dneska v západní Evropě. Myslíte si, že dělají za normální peníze? Smějete se. Pan Juncker dneska vyjádřil, že Češi si zaslouží stejně kakaa v čokoládě jako ostatní. To jsem rád, že nám to říká pan Juncker, ale o to by se měla postarat naše vláda. A říká: zavedeme euro v celé Evropské unii. Oni už to rozhodli?

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji za dodržení času. Pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové Michal Kučera a jeho faktická poznámka. Po něm pan poslanec Plzák, po něm pan poslanec Votava. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: (Poslanec se směje.) Děkuji za slovo. Omlouvám se, trošku mě přivedl do veselí můj předřečník. Nicméně bych pánům kolegům z hnutí ANO chtěl říct, že se bavíme o smlouvě s Kanadou, jejíž průmysl je na velmi dobré úrovni, je vyspělejší, troufnu si říct, než náš průmysl. A že bychom se tady měli obávat přílivu levných kanadských pracovníků (stále s úsměvem), kteří by brali našim dělníkům pracujícím za nízkou mzdu práci, to mě skutečně pobavilo. To byl skutečně geniální koment z dílny poslanců hnutí ANO.

V každém případě je to právě naopak. Ta příležitost je právě pro české firmy a pro české občany, protože jim se otevírá naprosto obrovský trh, který je trhem pro inovace, trhem pro přidanou hodnotu, trhem, který je pro naše firmy velmi inspirativní. Takže já bych chápal, kdyby ta diskuse probíhala na té kanadské straně, že nechtějí pustit české firmy na svůj trh. Ale abychom se tady bavili o tom, že čeští občané se obávají z toho, že sem přijdou kanadské firmy, tak to mi připadá opravdu velmi směšné.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Plzák, po něm pan poslanec Votava, faktické poznámky.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji mému milému kolegovi, ministru financí, že mě vrátil zpátky na zem, že vlastně svůj mozek mohu používat pouze pro věci, které se týkají zdravotnictví, a možná ještě ne plně. Člověk se snaží používat selský rozum, vychází z toho, co si přečte, a já jsem čekal, že mi někdo z těch ministrů na ty otázky odpoví. Vznesl jsem tady nějaké dotazy a teď mi bylo řečeno: ty nic nepotřebuješ slyšet, ty tomu nerozumíš, vrať se na zem a starej se pouze o své kopyto jako švec.

Tak nevím, jestli jsme v této pozici všichni, nevím, jestli všichni rozumíme všemu. Samozřejmě že ne. Ale přece nemohu říkat, že o školství, a hlasujeme tady všichni, budou rozhodovat jenom učitelé. To tady může sedět vždycky jenom třetina Sněmovny, když se o něčem bude jednat, a ostatní půjdou na párky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Votava a jeho faktická poznámka, po něm pan poslanec Chalupa.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. No, když člověk poslouchá některé ty příspěvky, a já jsem viděl, jak se tady pan ministr Pilný chytá za hlavu, že to jsou dokonce příspěvky od jeho vlastních kolegů nebo od kolegů z jeho politického hnutí, tak opravdu zůstává rozum stát, co všechno dokáže někdo taky na mikrofon říci.

Nedá mi, abych si neodpustil rýpnutí do pana kolegy Plzáka. On nerozumí pojmu oprávněné očekávání. Pane kolego, to je asi "bude líp", to byste mohl vědět. Bude líp. Vy to takto říkáte. Ona je ale otázka, s kým, kdy a jak.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Chalupa a jeho faktická poznámka.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Možná že to někomu přijde směšné, máme tu vládu, nebo minulé vlády schválily Dublinskou a Lisabonskou smlouvu, a dneska řešíme velmi složité bezpečnostní záležitosti. A nikdo nepředpokládal, že to bude. Dneska tady máme tuto smlouvu a já se obávám, že nikdo z nás není vůbec schopen odhadnout dopady těchto smluv, pokud nejsou pořádně vysvětleny a rozdiskutovány i z těchto pozic. Protože, bohužel, všichni se tím hájili, že vstupujeme do Evropské unie, a dneska to v Evropské unii vypadá tak, jak to vypadá. Nemám moc času, takže to tady nebudu rozepisovat, ale jako vzít to za bernou minci, že prostě tady je nějaká smlouva a ta je super, a nikdo tady není, kdo by to vysvětloval, já si myslím, že se vyznám, trošku, v obraně a bezpečnosti, a ta migrace s tím souvisí. Vy jste nás všichni ujišťovali o tom, že ty smlouvy, které se s Evropskou unií uzavřely, nám zajišťují bezpečnost. Podívejte se, jak je chráněn schengenský prostor. Dneska jsem řešil ochranu Hradu. Tady si jezdí, do té země, kdo chce a jak chce a po Evropě se pohybují statisíce lidí, o kterých nic nevíme. Netvrdím, že to s tím souvisí, ale jsou tyto věci pořádně rozdiskutovány? Někam spěcháme? Když to budeme chtít uzavřít, tak to uzavřeme vždycky. Já proti Kanadě nic nemám, ale byl jsem na jistých seminářích s Kanaďany, kteří, říkám, mají velice vstřícný postoj k migrantům. A k těm migrantům, které my tady ale nechceme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. To byla zatím poslední faktická poznámka. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, vážení páni dva ministři, dámy a pánové, nebudu tady příliš dlouho a chci dopředu avizovat, že na závěr svého vystoupení bych rád, abyste hlasovali, procedurálně hlasovali, a avizuji tedy, abyste si zajistili dostatek svých členů v lavicích.

Když se vrátím úplně na začátek, nebo ne, dovolím si reagovat na věci, které tady zazněly. Zazněly tady problémy s pracovními silami a přísunem migrace a vzbudilo to hodně velký smích ze strany pravice. Nevím, jestli kolegové znají plán Evropské unie na přísun pracovních sil z třetích zemí. (Poznámka z levé strany sálu.) Kanada je třetí země, vážený pane kolego, to není členský stát Evropské unie. Evropa v roce 2000 přijala plán, že do roku 2030 by měl narůst počet migrantů z třetích zemí, teď mluvím o legálních migrantech z třetích zemí, výběrovým způsobem až o 20 milionů. Ten plán existuje, má své pořadové číslo a funguje v materiálech Evropské unie.

Minulý rok, v roce 2016, se Evropská unie rozhodla, že tento projekt Evropské unie, který má bránit vylidňování Evropské unie, tzn. úbytku pracovních sil, rozšíří i o novou vlnu migrace. Jinými slovy zahrne migranty, kteří už v té Evropě jsou a kterých se nemůže Evropa zbavit, a to už Německo zkoušelo a nyní Německo přiznává, že ten problém má obrovský, že se prostě nedaří je vystěhovávat, tak je zapojí do tohoto programu a vyčlení na to obrovské prostředky, které v tom projektu jsou. Ony už tam jsou alokovány. A že je vyčlení. Samozřejmě ty prostředky míří hlavně do jazykového vzdělávání, míří do pracovního vzdělávání, do zdravotnictví pro tyto osoby, o které Evropa předpokládá, že obohatí svůj vnitřní pracovní trh. Jedná se o pracovníky z třetích zemí, jinými slovy migranty. Ale Evropa opustila ten výběrový princip, který původně měla v mysli, že si bude vybírat pracovníky, které potřebuje, a přijala princip obecný. Když už tu jsou, tak to vyřešíme tady těmito penězi. Mimo jiné, ta debata, která se dneska rozvíjí od těch půl milionu korun, které máme dostat za každého migranta, kterého přijmeme, nebo ekvivalent v euru, to nejsou peníze, které dostaneme jako dárek za to, že někoho přijmeme. Ne ne, to jsou peníze na dorovnání sociálních rozdílů těch lidí, aby nechtěli do toho Německa, do toho Švédska, kde jsou sociální dávky takové, ale aby to pokrylo ten rozdíl a oni mohli dostávat u nás tytéž dávky, které by byly v Německu nebo ve Švédsku, a nechtěli tam jít, aby zůstávali u nás. V tom protokolu se už nehovoří, jak dlouho tyto dávky budeme muset poskytovat a co budeme vysvětlovat našim důchodcům, kteří celý život tady pracují a mají nárok na zasloužený důchod, že člověk, který sem přijde, nevíme, kdo to je, nevím, odkud přichází, a dostane větší dávky v pomoci než ten důchodce. To se samozřejmě Německa netýká. Německo si to ošetřilo, německé důchody jsou vyšší. To je problém. Zatím se ta diskuse vůbec nevede.

A odbočil jsem. Ale mě opravdu iritoval ten smích, který se odehrával zprava, protože o tom vůbec nic neví, ale pouze, že to není momentálně aktuální téma a že u toho migranta není javorový list na triku, tak tvrdit, že to je směšný argument, to je chybné. A já si myslím, že ta debata se tady ještě k tomuto tématu bude odehrávat. Omlouvám se, odbočil jsem, ale nedalo mi to, abych se u toho nezastavil.

Hodně tady zaznívaly argumenty, že tady nic konkrétního nezaznělo. V prvním čtení tohoto zákona jsem čistě používal studii dopadů uzavření komplexní dohody. Je to oficiální materiál umístěný v našich datových službách, který máme jako podklad k tomuto materiálu. Tato analýza je docela podrobná, upozorňuji, není ani pozitivní, ani negativní, je objektivní. A hodně hovoří o tom, jak tuto smlouvu chápat, když se na ni dívají odborníci, tedy ne laici, ne lékaři, ne učitelé, ale odborníci, kteří dostali za úkol, aby ji zhodnotili. A už z této smlouvy vyplývají docela závažné věci, upozorňují na ně. Nekonstatují, neříkají, upozorňují, aby si ten, kdo to čte, udělal obrázek. Já si myslím, že to je jedna ze základních věcí, které bychom si měli prodiskutovat.

Včera jsem hovořil o konkrétních výhradách, které zaznívaly při projednávání tohoto materiálu ve státech Evropy, a jak se tyto státy Evropy potažmo s nimi vyrovnaly v rámci svých připomínek a dodatků. Jak se s tím vyrovnala Česká republika? Neříkám teď, jestli dobře, nebo špatně. Upozorňuji na to, že prostě tyto státy v této vynikající obchodní příležitosti pro Evropu spatřovaly ohrožení svých vlastních národních zájmů, a proto si tam daly podmínky. Kdyby tady platilo to, co tady zaznělo z úst pana ministra financí, jak je ta dohoda obchodní, jak nechápeme, jak ty korporace to s námi myslí dobře, jak tady chtějí otevřít ten volný trh, abychom my měli práci a zbohatli jsme, tak se ptám: těch 27 nebo 26 států mimo nás to chápe jak? Že si tady tyto podmínky dávají a tvrdě je vyžadují.

Je to možná otázka k diskusi, já jsem u toho projednávání nebyl. Ale každopádně při tom projednávání mě napadla jedna věc. Proč diskutuje celá Evropa - a upozorňuji, že trošku náš hlavní mediální proud míjí ty debaty, které se v Evropě k CETA odehrávaly, o TTIP jsme viděli jednu demonstraci, 300 tisíc lidí prošlo Německem, rychle to proběhlo ve zprávách. Ale i k té CETA demonstrace probíhaly po celé Evropě. Proč mezinárodní smlouva, která je opravdu o byznysu, vzbudí takové emoce? Vždyť jsme tady v Parlamentu měli desítky smluv. Dvoustranných smluv, vícestranných smluv. A probíhaly absolutně hladce. Vás nikdy nezaujalo, proč to vlastně vzbuzuje v lidech tyto emoce? Tak jako tady mi někdo říká: Protože to oslabí vliv Ruska. Tak potom tedy všichni, co říkají, že to je smlouva o byznysu, nám lžou, protože to je byznys pouze jako, ale je to na oslabení vlivu Ruska. Tak to už tedy jako klobouk dolů. Jestli toto je jako konspirační teorie, která tady zaznívá, a někdo se jí řídí... A ještě říká: Léty ověřená. Hm, tak to tedy nevím. Ale nesluší se komentovat výroky, které zaznívají na půl úst a bez mikrofonu, jelikož se k nim nedá potom vrátit v rámci záznamu. Tak to také tak činit nebudu.

Ale základní problém té dohody - a tady už to také zaznělo z úst kolegy Plzáka, aniž bychom byli domluveni, byť to tady možná v kuloárech takhle zní, jelikož je členem zahraničního výboru, a na zahraničním výboru jsem se snažil kolegy, kteří dostali za úkol spolu se mnou tento materiál projednat, upozornit na ty problémy, bohužel čas projednávání tohoto materiálu byl tak zkrácen, že prostě do hlubších diskusí, do hlubších analýz to prostě nešlo. A já jsem to i na tom výboru říkal, že mě to mrzí, protože si myslím, že jsme si mohli odpustit možná některé nejasnosti. Proto také děkuji Ministerstvu průmyslu a obchodu za ten dopis, nevím, jestli jste ho všichni dostali, kde ty analýzy a nějaké výtky, které jsem uplatňoval, se snažilo odpovědět.

Ale to, co vzbuzuje největší emoce v rámci té smlouvy, je právě ten systém pozitivní - negativní, to už jsem zde včera rozebíral, na to chci upozornit, a to, jak se budou vymáhat investiční spory. To je novum. Absolutní novum. Také jsem vás upozorňoval na to, že Evropa toto novum chce brát jako svůj směr do budoucna v rámci mezinárodních smluv. Ale není to pravda. S tím Japonskem to prostě už neudělala. A Japonsko je podstatně významnější partner Evropské unie než Kanada. Tady už vycouvali z těch návrhů. Čili zůstává to dneska, pokud budeme brát TTIP jako mrtvou, pouze a jedině v CETA. Momentálně. Evropa dala zpátečku. Ale toto, ta CETA, už je v běhu. Dát teď zpátečku je trošku problém. Tak dle mého názoru byrokrati v Bruselu se trošku modlí za to, aby z toho náhodou něco nevzniklo negativního, co by je mohlo i silně poškodit. Ale věřím, že to, co chci teď říci, vám pomůže možná pochopit jejich myšlení, když to tvořili.

To myšlení převzalo i předkladatelovo ministerstvo, i pan předkladatel, když bude tady vystupovat, předpokládám, v závěrečném slovu a už nebudeme na to moci reagovat, bude hovořit o tom, že přece ano, nemůže tato smlouva myslet na všechno a je v té smlouvě možnost, že prostě budeme i dodatečně moci, s tím lze souhlasit. Problém ovšem je, že to, co dodatečně budeme moci, půjde do té komise. Toho společného orgánu, který je složen z kanadských a evropských úředníků, které my možná určíme, ale určitě ne volených, kteří budou rozhodovat, co ano a co ne. A kdosi - tady to zaznělo, legislativa ohledně zbraní, jaké je naše slovo v rámci Evropy? Jak tady kolegové z pravice tleskají této smlouvě a jako jeden muž, tady zaznělo z úst jejich předsedy klubu, to budou podporovat - pardon, muž i ženy, předpokládám, že to budou podporovat. A jak se dívají na jejich snahu po debyrokracii Bruselu? A touto smlouvou dávají Bruselu obrovskou moc rozhodovat, co kterému členskému státu v rámci jeho ochrany přísluší a co ne. Paradoxně v tomto je, že my zřídíme nezávislý soudní tribunál, který je uměle zřízen, ale má tento titul, budou tam jmenováni soudci atd. Mimo jiné, to jmenování je docela zajímavé. Ale to je řekněme právní záležitost, kteří budou rozhodovat. Budou jako zástupní rozhodci v této věci, ale nebudou rozhodovat podle svého vědomí a svědomí a konkrétního případu, který rozhodují, ale podle rozhodnutí a výkladu této smíšené komise.

To je paradox. Já jsem si furt myslel, že prostě když už je nějaký nezávislý rozhodce, tak rozhoduje podle svého vědomí a svědomí. A když náhodou ten rozhodce je nějaký, řekněme, ve svém rozhodnutí nepřesvědčivý, tak jednotlivé skupiny, žalovaný, žalobce apod., se obrátí na soud. A soud potom s konečnou platností, ať již národní, nebo mezinárodní, stvrdí to rozhodnutí. A takhle by to mělo fungovat. V tomto případě, v té CETA, tomu tak ale není. Tady výkladem smlouvy CETA je pověřena ta smíšená komise a jejím rozhodnutím je ten rozhodce, soud, nebo jak to nazvete, povinen se řídit. Čili když mu přijde žaloba nějakého nadnárodního koncernu na stát, že přišel o zisky, anebo že hrozí, že přijde o zisky - a teď si můžu vymyslet třeba i tu těžbu lithia a podobných záležitostí - tak tato komise rozhodne, jestli je v zájmu České republiky, protože my ten zájem budeme předkládat jako národní parlament, že chceme ochránit, chceme zabránit špatné těžbě, chceme zabránit něčemu, jestli je to o oprávněných zájmech Evropské unie a Kanady, protože tam budou zastoupeny obě dvě skupiny stejně. A rozhodnutí evropského... této komise, bude nadřazeno našim názorům na tuto věc. Čili my ztratíme možnost jako parlament, národní parlament, hájit zájmy na našem území, protože v těchto investičních sporech bude nadřazen výkladový názor této komise dokonce i nad názor toho nezávislého, v uvozovkách, rozhodčího soudu. To je největší problém, který vzbuzuje ty největší emoce. Že se národní státy zbavují jediné možnosti, jak ovlivňovat ekonomiku, hospodářství v těch nadnárodních záležitostech. A to tady vcelku nikdo nevysvětlil a to je jediný argument, který zaznívá. V budoucnu to nějak je řešeno, tady budou oni rozhodovat. Ale až čas ukáže, jak je to doopravdy. A tady toto je k zamyšlení.

Já se chci ale dneska zaměřit na věc, která mě osobně trápí, protože jsem si dal docela dost práce nastudovat tuto materii. A jenom si s dovolením nalistuji správný podklad. Jak vidíte, těch materií je hodně. A dobrat se toho jediného správného je problém. Proto se ani nedivím kolegům, kteří to nečetli.

Už pohled na otevřenou webovou stránku našeho úložiště budí hrůzu, když se podíváte, jak tato smlouva je rozsáhlá, kolik má výjimek, kolik má dodatků. A zcela logicky její projednávání a pročtení by zabralo obrovské množství času.

Pane předsedající, s dovolením, já si dojdu na stůl. Já jsem to asi nechal na stole. (Vzdaluje se od řečniště ke svému stolku.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: (Takřka vzápětí.) Tak pan poslanec našel příslušný materiál. Jsem tolerance sama, pane poslanče. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Leo Luzar: A dovolím si, pokud vidím, že řady se již postupně plní, avizovat v nejbližších chvílích to hlasování. Čili pokud třeba i zagongujete, pane předsedající, i když nechám to na vás, nebudu vás dublovat. (Předsedající gonguje. Smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: To jste hodný, děkuji. (S úsměvem.)

 

Poslanec Leo Luzar: Já jenom aby mi potom nebylo vyčítáno, že v rámci nějaké vymyšlené obstrukce chci, aby vás tady bylo co nejmíň. Naopak bych rád, aby vás tady bylo co nejvíce.

Vrátím se k tomu, co chci říci. Když jsem se začetl do tohoto materiálu a hledal jsem podklady, narazil jsem na jednu věc. Narazil jsem na to, že v argumentaci ministerstva - a již jsem o tom včera hovořil - se ministerstvo odvolává na článek 19.1, který ve smlouvě je, a odvolává se na přílohu 19.1 a 19.4, která má být součástí tohoto materiálu a má hovořit o tom, že český obranný průmysl - pardon Ministerstvo obrany je vyňato z regulí transparentnosti výběrových řízení. A ta odvolávka tam je. Pokud jste ten dopis dostali, je to tam takhle popsáno. Já jsem to hledal. Prošel jsem všechno - a teď jestli mě pan ministr usvědčí, že jsem to přehlédl, nebudu se zlobit, protože ten materiál je opravdu velký, ale já jsem to nenašel. Našel jsem v té základní smlouvě bod 19.1, který opravdu o tom hovoří, ale tu přílohu, tu jsem nenašel. Našel jsem přílohu se stejným číslem. Ta se opravdu týká výjimek a opravdu jsou tam vyjmenována ta ministerstva obrany atd., ale Kanady. A jsou to výjimky pro Kanadu, ne pro Evropskou unii. To mě zarazilo, ale říkal jsem si, člověk je omylný, asi jsem to přehlédl. Proto jsem včera prohledával ty materiály. A upozornil mě kolega z europarlamentu na jeden problém. Říkal: Ty, já nevím, ale mně se to zdá divné. Zkus seznámit kolegyně a kolegy s tím problémem, který tady je...

Ono už to tady vícekrát zaznělo - Belgie. Systém projednávání v Belgii. A všichni si pamatujete, proběhlo to i tiskem, že tam byly nějaké problémy při projednávání s Belgií. A Belgie si vymohla určité výjimky. A já jsem včera o tom přemýšlel a hledal jsem ty výjimky, kde jsou v materiálu. A když jsem si to porovnal s tím, co mi říkal kolega z europarlamentu, začal jsem o tom přemýšlet a navrhl jsem procedurální hlasování. A já se vám pokusím přečíst jeho znění. Potom bych rád, abyste o něm hlasovali. A řeknu vám, k čemu to míří. Já jsem totiž nenašel všechny materiály, které jsme měli jako národní parlament dostat.

Přečtu vám to usnesení a budu rád, když mi budete věnovat pozornost. A pokusím se být srozumitelný.

Za KSČM tady mohu říci, že požadujeme hlasovat o vrácení smlouvy předkladateli. To je to procedurální hlasování.

A teď důvody. Jelikož předkladatel předložil smlouvu CETA bez interpretativního nástroje a dalších doplňků, Evropská komise přitom tvrdí, že interpretativní nástroj je integrální součástí CETA, český parlament proto nemá všechny informace pro relevantní posouzení této smlouvy. A jedná se o závažné doplňky, např. které si valonští představitelé vymohli zejména v oblasti urovnání investičních sporů. Vše je řešeno úpravami několikastránkové doprovodné právně závazné deklarace - a tu jsem bohužel nenašel. Tak se ptám, měli jste vy všichni všechny podklady k rozhodnutí? A právě ty výjimky toho nejvíc problematického v té materii, kterou máme k prostudování, tam dle mého názoru chybí. A mě by opravdu zajímaly ty výjimky právě z toho soudního nebo přezkumného investičního ochranářského sporu, který tam je. Proto bych také rád, aby pan předsedající nechal procedurálně hlasovat o tom, že vracíme předkladateli tuto smlouvu, a nic nebrání, pokud bude doplněna o tyto doplňky, o kterých Evropský parlament tvrdí, že jsou nedílnou součástí této smlouvy, aby nám byla znovu předložena, popř. kolegům v novém parlamentu, a byla projednána a schválena. Ale za svou osobu mohu říci - a sdílím i názory a obavy členů našeho klubu, ve kterém jsme tyto věci probírali, našich kolegů v europarlamentu, kteří možná mají podstatně více informací, než si my myslíme, a někdy tady zaznívá v kuloárech takové to hanlivé: co schválili v europarlamentu, to je vždycky špatné. Já si myslím, že v tomto případě je možno se obrátit i na naše kolegy. Měli bychom k tomu přistoupit se vší vážností. A jestli si myslíte, že tím, že toto schválíme, aniž by tam byly všechny náležitosti, právní náležitosti vyžadované Evropskou unií, tak se bojím, že se dostáváme na velice tenký led ratifikace této smlouvy v České republice, jejího schválení, a mohlo by to vybudit i další důsledky.

Čili já bych vás požádal, abyste hlasováním vyjádřili svůj názor a se svým svědomím se potom srovnali, jestli hlasujete o neúplném materiálu, kterému chybí části, anebo to považujete za zcela zbytečné, a rozhodli se sami. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pane poslanče, já bych velmi rád dal hlasovat o vašem procedurálním návrhu okamžitě, nicméně bohužel je přihlášeno ještě několik dalších a o tomto návrhu můžeme hlasovat až po ukončení rozpravy. Teď aktuálně ne.

Nyní faktické poznámky. Pan poslanec Chalupa, po něm pan poslanec Fiedler. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Já bych chtěl tady zvýraznit ještě jednu věc, protože všechno souvisí se vším. V minulém týdnu tato Sněmovna schválila tzv. antidiskriminační směrnici Evropské unie. Já si pamatuji, že jsme ji měli před cca dvěma měsíci ve výboru pro bezpečnost a pány z příslušného ministerstva jsme v podstatě vyprovodili dveřmi, protože nám nedokázali odpovědět - nebo mně konkrétně - na asi čtyři nebo pět otázek, které s tím souvisí. A zejména se to týká zase toho problému, který já vnímám jako primární, tzn. migranti. Protože ta směrnice řeší to, že z Evropské unie tady budou chráněni pracovníci Evropské unie. Ale pokud podlehneme boji o kvóty, tak i v našich podnicích budou tito migranti pracovat. A nikdo nedokázal odpovědět na to, jestli se na ně tato antidiskriminační směrnice vztahuje, nebo ne. A v souvislosti s tímto samozřejmě jsou tady určité konsekvence, na které chci jenom upozornit.

Tady pan kolega přede mnou mluvil o zbrojním průmyslu. Mým zájmem je obnova domácího obranného průmyslu. A protože k tomu nemám ta fakta a vysvětlení, protože vím, jak se to dneska v Evropské unii dělá, jak se prosazují zahraniční zbrojní firmy proti našim, tak s tím mám problém. A opět na to nemám žádný komentář a vysvětlení.

A jenom upozorňuji na další směrnici, která se připravuje, a to je, že ze střeliva bude odstraněno olovo, vážení přátelé. Takže náš obranný průmyslu opět bude mít velké problémy. Západním zemím to nevadí, protože oni to své obyvatelstvo v podstatě odzbrojili. Naši lidi, kteří mají zbraně, nebudou mít čím střílet, protože vlastně to olovo, pokud se to prosadí, nebude moci být v brokovnicích, nebude moci být ve střelách, bude tam muset být jiná slitina, která je nebezpečnější, atd. To je na jindy.

Tak já jenom říkám, že všechno souvisí se vším a ta Unie opravdu to má velmi dobře vymyšlené. (Předsedající upozorňuje na čas.) Toto jsou postupné kroky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Fiedler a jeho faktická poznámka.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Jen doplním slova předřečníků a obavy, které tady byly vyslovovány. Když se dívám na tabuli, máme tam zase smlouvu mezi Kanadou a Evropskou unií, čili Evropská unie je to, co se nás týká. Myslím si, že v naší společnosti začíná rezonovat nejenom téma přijetí eura, ale i potlačované téma referenda o setrvání v Evropské unii. A myslím si, že bychom měli být velmi obezřetní. Jedna Lisabonská smlouva už přece stačila, která výrazným způsobem změnila to, jak dopadne hlasování v Evropském parlamentu a jak je ovlivněna a výrazně zhoršena pozice České republiky.

Nemohu zde neříct svůj názor, že si myslím, že by bylo lepší se k takové materii vrátit případně jako samostatná Česká republika. Myslím si, že potom obsah té smlouvy bude daleko jiný, výhodnější pro Českou republiku, pokud tedy dojde ke shodě. Varování, která tady zazněla v dlouhé, obsáhlé diskusi, byla poměrně vážná. Proto si myslím, že bychom neměli se schválením této smlouvy spěchat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. V tuto chvilku nemám další faktickou poznámku. Dovolte mi přečíst omluvu. Omlouvá se pan ministr financí Ivan Pilný od 12 hodin z pracovních důvodů. Omlouvá se pan poslanec Karel Schwarzenberg mezi 10.30 a 13.00 ze zdravotních důvodů. Omlouvá se pan místopředseda Petr Gazdík od 12 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů.

Nyní s řádnou přihláškou do rozpravy paní poslankyně Hana Aulická. Prosím.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo. (Reakce zprava.) Opět. Ano. Vím, že pan ministr už si říká, aby byl konec. Ale já bych ho možná prostřednictvím pana předsedajícího opravdu vyzvala, aby nám na některé závažné otázky odpověděl. Byla bych ráda, kdyby vstoupil do diskuse, protože mám obavy, že v závěrečných slovech už nebude možnost nějaké argumentace. A myslím si, že jsme si všichni vědomi toho, že pokud se říkají odpovědi nebo připomínky nebo se prostě vystupuje v závěrečných slovech, tak někdy máme opravdu chuť argumentovat a bohužel už nám to není umožněno.

Myslím si, že tady bylo řečeno opravdu mnoho argumentů, které jsou závažné a které možná některé z vás stále nezajímají, ale pro občany této země jsou to dopady, které opravdu můžou ovlivnit jejich životy, ať už je to v rámci třeba zaměstnávání, tak vůbec snížení ochrany zaměstnanců, nebo možnost toho, aby se zaměstnávali lidé, kteří nejsou občany této země, ale budou účelově dodáváni na práci v České republice. My se teď zrovna pyšníme tím, že máme nejnižší nezaměstnanost, a naopak budeme dělat všechno pro to, abychom si tu nezaměstnanost zvyšovali.

Dovolte mi tedy jenom možná shrnout oblasti, kterých se to opravdu týká, ať už jsou to finanční služby, obchod se službami, veřejné služby, je to i domácí regulace, znamená to, že můžeme vstupovat nebo vůbec regulovat jako stát určité oblasti, duševní vlastnictví, zemědělství, pracovní právo, klima, energie a tak dále. Myslím si, že bychom se opravdu měli zamyslet nad tím, co tady řekl můj kolega Leo Luzar, nad tím, abychom měli možnost, i když asi tato Poslanecká sněmovna, nebo v tomto složení, by už neměla možnost se k tomu vrátit, pokud se nám podaří prohlasovat, aby se vrátila tato smlouva předkladateli a přinejmenším byly sděleny nebo vyargumentovány naše obavy, což se zatím nedělo. A musím říci, že si stále myslím, že by to mělo být projednáno i na dalších výborech, nejenom zahraničním, protože to opravdu má dopady v mnoha oblastech pro Českou republiku.

Opravdu jsem chtěla apelovat, teď už nebudu dlouhá, abychom hlasovali pro návrat k přepracování a abychom znova přehodnotili celou smlouvu a dostali ty potřebné informace a získali tak čas na to, abychom v zájmu naší republiky, a teď vůbec neříkám, jak už tady bylo řečeno některými kolegy, že jsme se dostali do té elity, já mám pocit, a myslím si, že i naši občané této republiky mají pocit, že my jsme někde na chvostu v rámci Evropské unie a že s našimi zájmy, anebo my to vlastně ani s našimi zástupci neumíme vyjednávat, tak s námi se pomalu nikdo nebaví, a jsou tam především zájmy Francie, Německa. Ti jsou ti silní, kteří si vlastně diktují, jak má vypadat Evropská unie, a domlouvají i jiné záležitosti se zeměmi mimo Evropskou unii. A bohužel opravdu vnímáme ze zahraniční politiky to, že naši zástupci této země, nebo této republiky, nemají dostatečnou sílu na to, aby se něco změnilo. A opravdu vidíme v této dohodě zase, že když to schválíme, že jsme zase jenom ovce a posloucháme nadnárodní zájmy, nadnárodní korporace, které ale nemají zájem o občany naší země. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, paní poslankyně. Nyní s řádnou přihláškou pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Nebudu zde výrazně zdržovat a protahovat čas, který bude do hlasování, abychom už mohli k němu přistoupit. Jenom bych chtěl ještě jednou zmínit to, že pokud tato Poslanecká sněmovna, což znám její složení, znám její názory, není ochotna akceptovat, co jsem říkal v mé faktické poznámce, tak bych chtěl podpořit i to, co říkala paní kolegyně Aulická.

Opravdu zvažme všechny aspekty. Nechme si předložit všechno, co k tomu je. Nebuďme unáhlení při schvalování toho, co vlastně neznáme, všechny důsledky. A mysleme hlavně na české firmy, na náš trh. Častokrát se ukázalo, že všechna unáhlená a rychlá rozhodnutí pod tlakem, musíme to přijmout, budeme poslední, už máme zkušenosti s tím, co se takto odehrálo. A dovolím si říct, že nechvalně známá Lisabonská smlouva, která nás zbavila hodně pravomocí a hodně samostatnosti, stačila.

A co jsem tady slyšel o rozhodování ve sporech, jak se bude rozhodovat, jak budou mít navrch nadnárodní společnosti, což se ostatně debatovalo dlouhou dobu i při smlouvě TTIP, která naštěstí v tuto chvíli není tak aktuální. Buďme, kolegové, obezřetní a nespěchejme. A pokud odmítáte to, co jsem říkal v předchozím příspěvku, tak počkejme s tímto schválením, nechme si vysvětlit uvážlivě tyto věci, a teprve potom zavažme Českou republiku k něčemu, z čehož se už těžko bude vystupovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Pěnčíková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Marie Pěnčíková: Dámy a pánové, už to vypadá, že se s diskusí řítíme do závěru. Ale já mám pocit, že si z nás děláte srandu. Podívejte se na ty lavice za námi. (Vládní lavice je prázdná, na jejím pravém konci sedí pouze ministr kultury Herman.) Vy tady od února tvrdíte, že to je jedna z nejdůležitějších smluv, které tady projednáváme, a za mnou sedí akorát pan ministr Herman s jeho antikomunismem a nikdo nám tady neodpovídá. Omlouvám se panu ministrovi Havlíčkovi (u zpravodajského stolku), sedí, kouká, nereaguje. Já se mu moc nedivím. Pochybuji, že tu smlouvu možná i četl. Ale takhle přece nemůžeme jednat o něčem, o čem tvrdíte, že je to pro naši republiku tak zásadní. Vzpamatujte se! (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, paní poslankyně. Ptám se, jestli má ještě někdo zájem vystoupit v rozpravě k tomuto bodu. Nikoho nevidím, končím rozpravu. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova za navrhovatele. (Není.) Pan ministr? (Kroutí hlavou.) Nemá zájem. Má? Má? Já jsem to tak pochopil... Tak prosím, pane ministře, je to vaše.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem zde jak včera, tak dnes trpělivě poslouchal debatu a vystoupení jednotlivých pánů poslanců a to, co zde zaznělo, nebylo nic nového. Argumenty, které zde byly prezentovány, byly argumenty opakované, které zde zazněly už v předchozím čtení, zazněly rovněž na jednání výborů. My jsme se k nim jako Ministerstvo průmyslu a obchodu, jako předkladatel, několikrát poměrně obšírně vyjadřovali. Mohu to dokumentovat také na našich písemných vyjádřeních, naposledy z poměrně rozsáhlého písemného vyjádření našeho ministerstva ze srpna letošního roku. Přestože mám pocit, že na všechny výtky nebo výhrady, které zde zazněly, jsme odpověděli poměrně vyčerpávajícím způsobem, budu reagovat na některé otázky, které v diskuzi zazněly ať již včera od pana poslance Luzara, nebo dnes.

Pokud jde o oblast, která se týká zeměpisných označení a výhrady o údajném malém počtu tzv. zeměpisných označení pro výrobky z České republiky v CETA. Bylo zde zmíněno, že nebudou chráněny například pohořelický kapr, český kmín a některé další produkty. Chtěl bych zdůraznit, že je chráněn taxativní seznam výrobků, který je navrhován za Evropskou unii v podobě tzv. short listu, tedy seznamu výrobků, jejichž ochrana má v daném případě ekonomický význam. Při každém vyjednávání, a netýká se to pouze dohody CETA, ale i dalších, je tento seznam položek posuzován individuálně s ohledem na teritorium druhé strany a v České republice je tato problematika vždy konzultována s těmi, jichž se tato problematika týká a mají o takovou ochranu zájem. Konečný seznam chráněných označení je výsledkem vyjednávání obou smluvních stran a v případě CETA, a to už zde také bylo zmíněno, se za Českou republiku podařilo prosadit dvě zeměpisná označení, a to české pivo a žatecký chmel.

Česká republika zpravidla usiluje také o ochranu označení českobudějovické pivo, budějovický měšťanský var nebo českobudějovické pivo. To se však prosadit nepodařilo. S ohledem na nízký ekonomický význam a nezájem o export do Kanady nepožadovali ostatní držitelé těchto ochranných zeměpisných označení ochranu právě těchto označení.

A pokud jde o otázku, zda může být tímto ohrožen národní podnik Budvar díky CETA, a to zde zaznělo z úst pana poslance Luzara, chci jednoznačně říci, že nemůže. Zeměpisné označení je dodatečný nástroj ochrany vyplývající ze zvláštního charakteru zboží právě díky jeho zeměpisnému původu. Kanada tento nástroj ve svém právním řádu neměla a nyní díky právě připravené dohodě CETA poskytuje ochranu těmto druhům vybraných výrobků. Pokud jde o spory, které vede Budvar, připomínám, že se jedná o spory o ochrannou známku, nikoliv o zeměpisné značení. Proto situace nemá na jeho postavení v Kanadě žádný vliv.

Pokud jde o další oblast, která zde byla zmíněna jak včera, tak dnes, to se týká otázky možnosti omezit nebo rozšířit zakázky strategického významu o tzv. offsety. Chtěl bych připomenout, že závazky v oblasti veřejných zakázek v rámci CETA jsou prohloubením již existujících závazků, které Evropská unie i Kanada vůči sobě mají v rámci existující dohody o vládních zakázkách v rámci Světové obchodní organizace. Nejedná se tedy o nic nového. Pokud je zakázka nad určitý objem, nesmí zadavatel zacházet se zahraničními účastníky jinak - míněno hůře - než s těmi domácími. Princip nediskriminace je jedním ze základních právních principů, který je obsažen nejen v dohodě CETA, ale i v evropské a národní legislativě. CETA se vztahuje na subjekty, které jsou výslovně určeny, a na dodávky zboží a služeb, pokud nejsou výslovně vyloučeny. CETA se tedy například nevztahuje na dodávky zboží s přesahem na národní bezpečnost. Jak zde zmiňoval pan poslanec Luzar, týká se to například zakázek v obranném průmyslu pro Armádu České republiky, kde se předpokládá, že tím zadavatelem bude Ministerstvo obrany České republiky, které jako ústřední orgán státní správy je přímo uvedeno v zahrnutých entitách v jím zmiňované příloze 19.1 dohody CETA, a tato dohoda se na něj tak vztahuje.

Nicméně je potřeba sledovat také tu druhou část, to je ta druhá příloha 19.4, která se věnuje zboží. Nevěnuje se státům, věnuje se zboží. A v té je uvedeno, že pokud je zadavatelem příslušné národní Ministerstvo obrany, tak se dohoda CETA vztahuje pouze na vyjmenované druhy zboží. Na základě přílohy 19.4 se CETA nebude vztahovat na výběrová řízení, například na bojové letouny, tanky nebo jaderné reaktory. CETA sice vylučuje možnost offsetů, neboli kompenzací národnímu hospodářství při nákupu ze zahraničí pro nákupy, které jsou předmětem dohody, jelikož se však CETA nevztahuje na výběrová řízení pro bezpečnostní techniku, to je ta výjimka 19.4, o které jsem hovořil, tento zákaz neplatí a je možné využít tzv. offsetů a zajistit tak zapojení českého průmyslu, pokud o to bude zájem.

Pokud jde o panem poslancem Luzarem zmiňovanou otázku vyjednávání dohody s Japonskem, a proč zde není zahrnut systém investičního soudu. Chtěl bych panu poslanci sdělit vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, že Japonsko prozatím souhlasilo pouze s klasickým rozhodčím soudem, například i v rámci tzv. transpacifického partnerství. Nicméně evropský návrh investičního soudu, který byl Japonsku předložen, Japonsko analyzuje a posuzuje a uvidíme, jaké bude jeho konečné stanovisko. Takže není pravdou tvrzení, že by Evropská unie neusilovala o to vložit tento nový nástroj i do dalších připravovaných dohod, například s Japonskem.

Pokud jde o systém řešení sporů mezi investorem a státem. Chtěl bych připomenout, že systém investičního soudu s odvolacím mechanismem byl vytvořen Evropskou unií právě jako reakce na kritiku veřejnosti vůči stávajícímu mechanismu řešení sporů investor - stát, tedy na kritiku arbitráží. Jedná se, a to už zde také zaznělo, o nový mechanismus řešení investičních sporů, který přináší mnohá vylepšení, jako jsou například stálí soudci, jmenování soudců smluvními stranami a podobně. Systém investičního soudu je součástí nového přístupu Evropské unie k investiční ochraně, který mimo jiné výslovně zakotvuje právo státu na regulaci vlastního právního prostředí. Existencí tzv. systému investičního soudu tak není nijak dotčeno právo státu, odborů například, které zde byly zmíněny, nevládních organizací a podobně žalovat zahraniční společnosti před vnitrostátními soudy pro porušení českého práva, ať už jde například o oblast práv zaměstnanců, oblast ochrany spotřebitelů nebo životního prostředí. Tato dnes již existující možnost zůstává i po přijetí dohody CETA zachována. Navíc, a to bych zde chtěl zmínit, i u systému investičního soudu, tak jak jej Evropská unie navrhuje a na který se může investor obrátit, pokud má pocit, že mu národní soudy neposkytnou standardy ochrany zaručené v dohodě, má stát další možnosti obrany, například namítat šikanózní žaloby investorů nebo snahy investorů o neopodstatněné získání přístupu k tomuto mechanismu.

Pokud jde o oblast, která se týká výhrad k oblasti služeb. Zazněly zde dotazy a zaznělo to zejména ve vystoupení pana poslance Luzara včera, proč není Česká republika uvedena u některých výjimek, když ostatní státy takové výjimky mají. Chtěl bych říct, že jednotlivé členské státy mají možnost vedle společných výjimek Evropské unie individuálně uplatnit dodatečně specifické výhrady na základě svých vlastních zájmů a platné národní legislativy. Proto se jednotlivé seznamy výhrad členských států liší.

Z našeho pohledu by nepochybně nebylo účelné, aby Česká republika uplatňovala tytéž výhrady jako jiné členské státy, pokud pro ně nemá vlastní opodstatnění. To je případ mimo jiné například turistických služeb, resp. služeb turistických průvodců, který zde byl zmiňován, které jsou v České republice a ve většině ostatních zemí Evropské unie liberalizovány, ale například ve Francii liberalizovány nejsou.

Česká republika se v rámci Evropské unie řadí mezi státy s otevřenou obchodní politikou a vzhledem k charakteru naší ekonomiky, kdy jsme velmi závislí na zahraničním obchodu, považujeme nadměrná vlastní ochranářská omezení za nežádoucí. Výhrady České republiky byly a jsou připravovány na základě vnitřní konzultace se zainteresovanými subjekty, tedy těmi, jichž se to týká, což zajišťuje, že veškeré potřebné výhrady budou uplatněny. Výjimky, které jsou uvedeny v listině závazků České republiky, odrážejí existující legislativní omezení, ale také ponechávají prostor pro přijetí možných budoucích dodatečných omezení v oblastech, které považujeme za citlivé, ať už jde například o oblast zdravotních nebo sociálních služeb. To, že Česká republika další výhrady nemá, neznamená - a to bych chtěl zdůraznit -, že by už nemohla přijímat pravidla nebo měnit požadavky pro výkon určité služby. Znamená to pouze to, že taková pravidla musí uplatňovat vůči všem stejně a nikoho nediskriminovat.

Byla zde zmíněna také otázka českých předpisů v oblasti potravinářství. Chtěl bych říci, že přijetím dohody CETA nikterak neměníme české předpisy, ani ty, které se týkají ochrany veřejného zdraví našich občanů. Chtěl bych zdůraznit, že obchod v potravinářství s Kanadou je v případě České republiky velmi nízký a naopak naším očekáváním od přijetí dohody CETA je to, že je to příležitost pro české potravinářské firmy dodávat své zboží a své produkty na kanadský trh. Navíc Evropská unie chrání svůj trh úplným vyloučením 61 položek z liberalizace, které tvoří například drůbež, drůbeží maso nebo zmiňovaná vejce. Zcela odmítám argumentaci, která zde zazněla, pokud jde o oblast regulace. Žádné standardy se přijetím CETA nesnižují a jejich vytváření je naším suverénním právem, které smlouva CETA zaručuje a nijak neomezuje.

Závěrem mi, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte říci toto. Jsem přesvědčen o tom, že dohoda CETA přispěje k prohloubení hospodářské spolupráce mezi Evropskou unií a Kanadou, resp. Českou republikou a Kanadou. Chtěl bych říci a zdůraznit, že tato dohoda podpoří náš export, otevírá nám, našim firmám, cestu k veřejným zakázkám jak na federální, tak na provinční a municipální úrovni v Kanadě, a to vše je v souladu s dlouhodobými prioritami exportní politiky České republiky.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem přesvědčen o tom, že výsledek vyjednávání je pro Českou republiku dobrý, a proto bychom ratifikaci CETA měli dnes podpořit. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk několika poslanců.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane ministře. Ptám se pana zpravodaje, zda má zájem o závěrečné slovo. Pan zpravodaj má zájem o závěrečné slovo. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Matěj Fichtner: Děkuji. Budu extrémně stručný, protože všechno už řekl pan ministr přede mnou. Já bych jenom chtěl připomenout postup projednávání v Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna obdržela návrh mezinárodní smlouvy 22. 12. 2016, následně první čtení proběhlo 23. 2. 2017, dále 6. 4. 2017 a 11. 7. 2017 s tím, že mezinárodní smlouva byla přikázána k projednání zahraničnímu a hospodářskému výboru. Oba zpravodajové informovali Sněmovnu o výsledcích projednávání. Oba výbory daly doporučení souhlasit s ratifikací. Druhé čtení bylo zahájeno 7. 9. a následně 12. 9. a 13. 9.

Tolik tedy za mě. Já potom samozřejmě budu informovat o proceduře. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Nyní přikročíme k hlasování o navržených usneseních. Nejprve bych poprosil pana poslance Luzara, který nám zde přednesl svůj návrh na vrácení k dopracování. Po konzultaci s legislativou je třeba upravit ten návrh tak, aby odpovídal speciální úpravě pro jednání o mezinárodních smlouvách. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já se omlouvám za znění svého usnesení, ale po konzultaci s legislativou, která specificky u mezinárodních smluv nezná možnost vrácení, upravuji usnesení. Hlasovali bychom: "Sněmovna odročuje projednávání do doby doplnění interpretativního nástroje a dalších doplňků." O tom bychom hlasovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Tak, jak tento návrh zazněl, je hlasovatelný. S přednostním právem pan předseda Kalousek. Jinak se nacházíme už mimo rozpravu.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já bych jenom rád podotkl, že podle mého názoru se jedná o úplně jiný návrh než návrh na vrácení k dopracování, a protože nezazněl v rozpravě, tak je nehlasovatelný. Ale nechci dát námitku. Myslím, že nejrychlejší bude to odhlasovat. Jenom chci ohlásit, že se domnívám, že takhle se to nedá dělat.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: V případě, že nevznášíte námitku k tomuto postupu, tak budeme postupovat tak, jak jsem navrhoval. Tato připomínka má samozřejmě své ratio.

Evidoval jsem žádost o odhlášení. Samozřejmě této žádosti vyhovím a poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami... Počet hlasujících máme stálý.

 

Budeme tedy hlasovat o návrhu na odročení tohoto návrhu za účelem doplnění dalších podkladů.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?

Jedná se o hlasování číslo 126, přihlášeno je 133 poslanců, pro 43, proti 76. Tento návrh nebyl přijat.

 

Přikročíme tedy k hlasování o usnesení hospodářského výboru, které je totožné s již přijatým usnesením Senátu.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh usnesení. Kdo je proti?

Jedná se o hlasování číslo 127, přihlášeno 132 poslanců, pro 85, proti 37. Tento návrh byl přijat.

 

Mohu konstatovat, že s návrhem usnesení byl vysloven souhlas. Končím tento bod.

 

Nyní mi dovolte přednést několik omluv. Omlouvá se pan poslanec Běhounek z pracovních důvodů od 14.30 do konce pracovního dne. Omlouvá se pan ministr financí od 12 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Zdeněk Soukup od 12 hodin do konce jednání ze zdravotních důvodů, omlouvá se pan poslanec Karel Černý z rodinných důvodů od 11.30 do konce jednacího dne, omlouvá se pan poslanec Josef Novotný od 13. 9. do 15. 9. ze zdravotních důvodů a omlouvá se paní poslankyně Markéta Wernerová z dnešního jednání od 11 hodin z pracovních důvodů.

Tímto otevírám další bod, kterým je bod číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.