Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

89.
Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny
k prověření, zda nedocházelo k protiprávnímu jednání v souvislosti
s možným neoprávněným získáváním spisů orgánů činných
v trestním řízení nebo informací z těchto spisů a zda informace
takto získané nebyly zneužívány k ovlivňování politické soutěže
nebo destabilizaci demokratického právního státu

Závěrečná zpráva je spolu s návrhem usnesení pro Sněmovnu k dispozici jako dokument číslo 6740. Prosím předsedu komise pana poslance Plíška, aby tento dokument a tuto zprávu tedy uvedl. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Martin Plíšek: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, odkazuji také rovnou i na sněmovní dokument číslo 6740 a dovolte, abych vás nyní seznámil s podstatnou částí závěrečné zprávy vyšetřovací komise, jejíž název tady teď pan předseda řekl, takže já už budu jenom říkat zkratku: vyšetřovací komise.

Takže usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky číslo 1678 z 57. schůze byla podle článku 30 Ústavy a v platném znění a podle příslušných ustanovení jednacího řádu ustavena vyšetřovací komise a Poslanecká sněmovna stejným usnesením komisi ukládá prověřit, zda nedocházelo k protiprávnímu jednání v souvislosti s možným neoprávněným získáváním spisů orgánů činných v trestním řízení nebo informací z těchto spisů a zda informace takto získané nebyly zneužívány k ovlivňování politické soutěže nebo destabilizaci demokratického právního státu.

Následně jsme tedy došli k tomu, že byla personálně naplněna tato komise, to znamená, usnesením číslo 1697 ze den 7. června na 57. schůzi byli zvoleni členové komise, a to kolegové poslanci Marek Benda, Petr Kudela, Lukáš Pleticha, Martin Plíšek, Jiří Štětina, Radek Vondráček a Josef Zahradníček. Na 59. schůzi 12. července byl předsedou komise zvolen Martin Plíšek. Tady jenom připomínám, že tedy komise s ohledem na to, že předseda byl zvolen až 12. července, měla na svoji práci zhruba dva měsíce.

V souladu se zákonem o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a po dohodě s vedoucím Kanceláře Poslanecké sněmovny byla do funkce tajemnice komise jmenována paní Kateřina Bartošová, ředitelka bezpečnostního útvaru Kanceláře Poslanecké sněmovny. Já hned v úvodu, abych na to nezapomněl v závěru, chci současně poděkovat jejímu týmu, úředníkům příslušného odboru za administrativní úkony spojené s činností komise a za bezvadný servis pro vyšetřovací komisi.

První schůze komise se uskutečnila 13. července 2017. Hlasováním byl místopředsedou komise zvolen kolega Jiří Štětina, ověřovateli kolegové Benda a Zahradníček. Členové komise odhlasovali, že jednání komise budou neveřejná. Snažili jsme se i přesto v maximálně možné míře informovat o průběhu vyšetřování prostřednictvím sdělovacích prostředků.

Komise, vědoma si složitostí úkolu a omezené délky mandátu, hned na své první schůzi stanovila plán, procesní postup a časový harmonogram vyšetřovaní, který by pochopitelně během času na základě nových informací operativně přizpůsobila potřebám. Určila a stanovila osoby, které bylo nezbytné vyslechnout jako svědky, a zajistila jejich předvolání. Od na případu zainteresovaných subjektů si vyžádala dokumenty mající vztah k zadanému úkolu. Sešla se na celkem jedenácti schůzích a aktivně na nich strávila celkem 44 hodin času.

Na šesti schůzích probíhaly svědecké výslechy. Komise vyslechla celkem 26 svědků a hostů, z toho dva svědky dvakrát. Jeden svědek zaslal z důvodu dlouhodobého pobytu v zahraničí své vyjádření písemně. Za dobu svého působení komise shromáždila 723 stránek dokumentů, z toho 169 stránek tvoří protokoly o výslechu svědka. Veškeré dokumenty komise byly ukládány v zasedací místnosti komise v neveřejném prostoru zabezpečeném pro zpracování a ukládání utajovaných informací, kam členové komise měli zajištěn přístup pracovníky bezpečnostního útvaru podle potřeby. Komise ukončila činnost ve stanoveném termínu, to jest do 12. září tohoto roku.

Nyní tedy přejdu k části III zprávy, což jsou podstatná skutková zjištění. V květnu a červnu letošního roku se v některých médiích objevily informace o rozhovorech mezi Markem Přibylem, do 3. května 2017 redaktorem deníku Mladá Fronta Dnes, a Andrejem Babišem, které navozují dojem, že tento novinář disponuje neveřejnými informacemi z probíhajících trestních řízení. V časové souvislosti s právě probíhající vládní krizí tak vyvstala naléhavá potřeba řešení dlouhodobého problému zneužívání informací z trestního řízení a patrně i trestního řízení samotného, ovlivňování politické soutěže a destabilizace demokratického právního řádu České republiky.

Od bezprecedentního zásahu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci na ústředních orgánech státní moci s následný pádem vlády a předčasnými volbami je notoricky známou skutečností, že zájmové trestní kauzy s politickým přesahem jsou v přímém přenosu sledovány médii a příslušně komentovány, což by nebylo fakticky možné bez předchozího informování konkrétních novinářů s cílem vytvoření veřejné podpory kroků konkrétních orgánů činných v trestním řízení, a to bez ohledu na zákonnost jejich postupu, tedy v rozporu s naplněním účelu trestního řízení ve smyslu ustanovení v § 1 odst. 1 a 2 trestního řádu, který stanoví v odst. 1, že účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Odstavec 2 říká, že pomáhat k dosažení účelu trestního řízení je právem a podle ustanovení tohoto zákona i povinností občanů.

Faktory ovlivňujícími činnost komise byly jednak historicky mimořádně krátká doba k naplnění jejího účelu a jednak velké množství zásadních materiálů nutných pro důkladné posouzení problematiky. Komise konstatuje, že k úniku informací z trestních spisů dlouhodobě docházelo a dochází. Jedná se o nebezpečný fenomén, který může být a je prostředkem zájmových skupin k průniku do trestního řízení, kdy následně prostřednictvím manipulativní tvorby veřejného mínění může dojít k výkonu vlivu těchto skupin, a to i s cílem ovlivňovat politickou soutěž, a tím destabilizovat demokratický právní stát. Úniky informací z trestního řízení, jejich účelová interpretace a následná cílená tvorba veřejného mínění jsou fatálním ohrožením ústavnosti.

Zjištěné zásadní skutečnosti a úprava nedostatků v právní úpravě jsou tak úkolem i pro další Poslaneckou sněmovnu. Z provedeného šetření je totiž zřejmé, že k neoprávněným únikům informací z trestních řízení dochází. Tím logicky dochází i k neoprávněným konkurenčním výhodám jak politickým, tak i obchodním a konečně je tím dána i možnost destabilizace demokratického právního řádu. Oproti tomu podle současně nastavených kontrolních mechanismů prakticky nelze zjistit skutkový děj úniků informací z trestních řízení.

Z provedeného dokazování lze za nejpodstatnější skutečnosti uvést následující.

1) Komise vycházela z výchozího skutkového stavu v návaznosti na možné zveřejnění informací z trestních spisů, a to v kauzách Nahrávky Přibil - Babiš, kauza Nečas - Nagyová/Nečasová, Beretta, Vidkun, kauza OKD - úniky e-mailů pana Přikryla, zneužívání dotací pro sport Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a dotační kauza pana Duška v Libereckém kraji.

2) Úniky informací z trestních spisů z pohledu orgánů činných v trestním řízení lze rozdělovat podle toho, v jaké fázi trestního řízení k únikům dochází. Jedná se především o rozlišování úniků před zahájením trestního stíhání a po zahájení trestního stíhání. Tento okamžik je rozhodný zejména s ohledem na okruh subjektů, kterým je trestní spis zpřístupněn. Z pohledu definice úniku a jeho účelu však zahájení trestního stíhání rozhodné příliš není.

3) Komise posoudila stávající interní a externí kontrolní mechanismy jednotlivých stran trestního řízení, a to podle vyjádření svědků a jejich doporučení.

4) Komise provedla výslechy svědků, zvážila a posoudila nejpodstatnější uvedené skutečnosti významné pro posouzení zákonnosti a cíle informačních toků z trestního řízení a seznámila se s následujícími návrhy. - Zdůrazňuji, že jsou to návrhy těch svědků, nejedná se tedy o návrhy vyšetřovací komise. Ale pokládám za vhodné, že pokud nám svědci dali v závěru své výpovědi nějaká doporučení, či návrhy, tak že některé z nich tady uvedeme. Takže tady jsou tyto jejich návrhy:

a) Zvážit, zda je v pořádku umožňovat přístup k neukončeným trestním spisům v rozhodných fázích trestního řízení některým stranám.

b) Zaměřit se na celý soubor opatření, kdy v samotném počátku je žádoucí pořídit srovnávací analýzu evropského práva k tomu, co lze a nelze zveřejňovat a jaké povinnosti mají stanovena média či jednotliví novináři v zahraničí; neopomenout rozsudky Evropského soudu pro lidská práva. Primárně však věci šetřit i ve vztahu k subjektům, které řešené informace novinářům předají.

c) Zaměřit se na tiskový zákon, a to ve vztahu k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, která sice hovoří o svobodě projevu, ale také o odpovědné žurnalistice. Vymezuje jisté okamžiky, kdy by se určité informace neměly zveřejňovat. Zvážit sankce za zveřejnění, pokud by veřejný zájem nepřevážil nad zájmy jinými.

d) Zaměřit se na vládní návrh zákona týkající se soukromých detektivů, a to právě z hlediska zamezení úniků z trestních řízení do soukromé sféry.

e) Zpřísnit zákon o ochraně osobních údajů; zahrnout do něj přímé znění, že odposlechy nebo sledování, osobní prohlídky, domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor realizované pro účely trestního řízení jsou osobními údaji a nahrávky se nesmí zveřejňovat, pokud určená osoba nedá se zveřejněním souhlas, a to pod tíhou příslušné sankce.

5) Komise v rámci své činnost obdržela, vyžádala si analýzy, statistiky a další listinné podklady, které se vztahovaly k řešené věci. Tyto vyhodnotila a vychází z nich v rámci svých závěrů, přičemž tyto listiny jsou součástí spisové dokumentace.

Sumárně je komise povinna konstatovat, že z předložených materiálů a na základě z nich zjištěných skutečností jednoznačně vyplývá, že dochází k viditelnému nárůstu zjištěných úniků informací z trestních spisů, i když k únikům obecně docházelo již dávno předtím.

Jako příklad je vhodné poukázat například na statistický přehled předložený Generální inspekcí bezpečnostních sborů, který obsahuje počty spisů daného roku s problematikou úniku informací u bezpečnostních sborů. Podle předložené statistiky se o problematiku úniku z trestního řízení v roce 2014 jednalo v 37 případech, v roce 2015 v 31 případech, v roce 2016 v 52 případech a v první polovině tohoto roku to bylo ve 21 případech. Podstatné však je mimo jiné i to, že v letech 2014 a 2015 se daná problematika týkala pouhých 3 případů dosud neuzavřených spisů, v roce 2016 se však počet spisů rozrostl na 13 a v roce 2017 již hovoříme o 16 dosud neuzavřených spisech, a to v pouhé polovině tohoto roku.

6) V průběhu jednání komise vyšly najevo nejasnosti věcné a místní příslušnosti prověřování nezákonných úniků z hlediska působnosti GIBS a státního zastupitelství, to znamená příslušnost GIBS k prověřování státních zástupců, otázka podjatosti, hospodárnost a efektivita trestního řízení a podobně.

7) Komise zjistila, že judikatorním výkladem dochází k zužování omezení stanovených zákonem č. 106, o svobodném přístupu k informacím, a to zejména ve vztahu k § 11 odst. 4 písm. a) ohledně přístupu k informacím z trestního řízení.

Kapitola IV. obsahuje právní rámec informačních toků z trestního řízení.

Vycházeli jsme z těchto základních podkladů - pro zkrácení času nebudu říkat a číst názvy zákonů a jiných právních předpisů.

V rámci šetření jsme samozřejmě pracovali s některými pojmy.

Samozřejmě důležitý pojem je "veřejný zájem". Velmi zjednodušeně lze veřejný zájem označit za opak zájmu soukromého, tedy za zájem celospolečenský, celé společnosti prospěšný. Právnický slovník nakladatelství C·H·BECK obsahuje určitou charakteristiku veřejného zájmu formulovanou profesorem Alešem Gerlochem, který jej označuje za druh zájmu, který je obecně prospěšný, zejména zájem státu či jiné veřejnoprávní korporace, opak čistě soukromého zájmu. Uplatňuje se v tvorbě, interpretaci a aplikaci práva, zvláště jako jeden ze dvou důvodů zákonné limitace základních práv a svobod. Protože se jedná o jeden z právních pojmů s neostrým významem, měl by být v zákonech blíže specifikován či definován. Nutno poznamenat, že "zájem státu" neznamená zájem státní moci ve smyslu totalitním, nýbrž je toto slovní spojení nutno chápat jako zájem společnosti.

Problémem zůstává, že popisů, vymezení, definicí a podobně, které se snaží vystihnout podstatu pojmu "veřejný zájem", je vícero, avšak neexistuje taková, která by převyšovala ostatní, tedy taková, která by byla považována za rozhodnou, zásadní, nebo dokonce univerzální.

Slovní spojení "veřejný zájem" je součástí Listiny, trestního řádu, tiskového zákona, občanského zákoníku, zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, zákona o střetu zájmů, o ochraně přírody a krajiny, o dráhách a tak dále. S pojmem "veřejný zájem" tedy pracuje v českém právním řádu nemálo předpisů, a to i nejvyšší právní síly, ale vymezení tohoto slovního spojení v drtivé většině chybí; výjimku může představovat například zákon o dráhách, kdy však definici tímto zákonem formulovanou lze užít výlučně pro potřeby tohoto zákona.

Dále tedy je veřejný zájem, jak už jsem zmínil, definován například v tiském zákoně. Veřejný zájem je v tiskovém zákoně zmiňován v § 6, kde je uvedeno: "V naléhavém veřejném zájmu je vydavatel povinen uveřejnit v periodickém tisku důležité a neodkladné oznámení státního orgánu a orgánu územní samosprávy, zejména je povinen uveřejnit rozhodnutí o nouzovém stavu, o stavu ohrožení státu nebo o válečném stavu." Získávání informací z trestního řízení se tedy citované ustanovení nikterak nedotýká; veřejný zájem tak není z hlediska uváděného tiskovým zákonem akcentován.

Potom je samozřejmě důležitý pro tuto problematiku veřejný zájem v trestním řádu. Získávání informací z trestního řízení se týká § 8d trestního řádu, které ve svém odst. 1 uvádí, že: "Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c, lze v nezbytném rozsahu zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro dosažení účelu trestního řízení, nebo umožňuje-li to tento zákon. Uvedené informace lze také zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby."

Jenom doplním, že střet mezi veřejným zájmem a skutečně spravedlivým procesem a právem na ochranu soukromí se prolíná zjištěními, a hranice je tedy velmi tenká. Lze tedy konstatovat, že trestní řád počítá s prolomením zákazu zveřejnění v takovém případě, kdy právo veřejnosti být informována převáží nad ochranou soukromí dotčené osoby.

Definice úniku informací z trestního řízení a jeho zdroje.

Již na úvod lze konstatovat zákonnou absenci takového právního pojmu, kdy výkladem je možno definovat únik informace z trestního řízení jakožto protiprávní zveřejnění informace v úseku trestního řízení v jeho neveřejném stadiu, to znamená v období prověřování a vyšetřování.

Nutno vycházet z prvotního rozdělení na úniky informací a zveřejnění informací a tyto pak podle motivace původce úniků nebo zveřejnění dělit na následující čtyři okruhy:

neoprávněný únik mařící, jehož cílem je dekonspirace činnosti orgánů činných v trestním řízení a nenaplnění účelu trestního řízení;

neoprávněný únik poškozující, jehož cílem je difamace a dehonestace konkrétní fyzické nebo právnické osoby, popřípadě politické strany nebo hnutí apod. s cílem dosažení osobní, obchodní či politické výhody v konkurenci zájmů;

oprávněné zveřejnění ve smyslu § 8a trestního řádu ze strany orgánů činných v trestním řízení, které mají povinnost informovat o své činnosti veřejnost poskytováním informací veřejným sdělovacím prostředkům s omezeními, o kterých jsem hovořil výše;

oprávněné zveřejnění v rámci obhajoby, tedy realizované obviněným či jeho obhájcem ve smyslu § 16 odst. 1 a 2 zákona o advokacii v rámci výkonu práva na obhajobu a povinnosti obhájce využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné, avšak za současného obligatorního zproštění mlčenlivosti advokáta jeho klientem s cílem vytvoření pozitivního mediálního obrazu klienta v jeho zájmu a v rámci strategie koncepce obhajoby.

Další bod je 3, což je Obecná právní úprava kontrolních mechanismů nakládání s informacemi v trestním řízení.

Tady bych odkázal na interní a externí nástroje u jednotlivých aktérů. Zase si dovolím odkázat na zprávu, to znamená, nejprve jsou rozebráni advokáti, potom soudci, následně příslušníci Policie České republiky a GIBS, potom státní zástupci.

Zpráva také obsahuje komparaci zahraniční úpravy trestní odpovědnosti při poskytování vyšetřovací a trestněprocesní dokumentace, a to včetně posouzení úlohy žurnalistiky. Tady bych odkázal skutečně na analýzy Parlamentního institutu, protože jsou vám dostupné a jsou obsaženy v té zprávě, tak pro úsporu času nebudu číst.

Nicméně co také velmi ovlivnilo práci komise, byl rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, jeho velkého senátu, ze dne 29. března 2016 ve věci Bédat proti Švýcarsku.

Ačkoliv Evropský soud pro lidská práva podtrhuje, že tisk hraje v demokratické společnosti zásadní roli, když plní funkci tzv. hlídacího psa demokracie, a jeho úkolem je zprostředkovávat informace o všech věcech veřejného zájmu, současně také zdůrazňuje, že tisk nesmí překročit jisté hranice, a to zejména v souvislosti s pověstí a právy ostatních a v souvislosti s ochranou důvěrných informací. Ochrana podle článku 10 úmluvy poskytnutá novinářům je podmíněna tím, že jednají v dobré víře s cílem poskytovat přesné a spolehlivé informace v souladu s principy odpovědné žurnalistiky, které zahrnují i zákonnost jednání novináře, což je při posuzování, zda novinář jednal zodpovědně, důležitým hlediskem, i když samozřejmě ne rozhodujícím. Vždy musí být šetřeno právo každého na spravedlivý proces, které v trestních věcech zahrnuje právo na nestranný soud a právo na presumpci neviny. Evropský soud pro lidská práva dále zopakoval, že je třeba, aby novináři měli při komentování probíhajících trestních řízení na paměti, že meze povoleného informování nelze vztahovat na zprávy, které by mohly, ať už úmyslně, nebo neúmyslně, zasáhnout právo osoby na spravedlivý proces nebo narušit důvěru veřejnosti v roli soudů v trestním soudnictví.

Evropský soud pro lidská práva připomíná, že v případě posuzování konfliktu mezi dvěma právy, která podle úmluvy požívají stejnou ochranu - mám na mysli tedy právo na informace versus právo na spravedlivý proces -, je nutné poměřovat tyto konkurující si zájmy. Jelikož mají členské státy lepší povědomí o reáliích vlastní společnosti, jsou vnitrostátní soudy lépe předurčeny k posouzení správné rovnováhy mezi řešenými zájmy. Proto mají jednotlivé státy v záležitostech spadajících pod článek 10 úmluvy prostor pro uvážení při posuzování nezbytnosti a rozsahu zásahu do svobody projevu.

Evropský soud pro lidská práva stanovil kritéria pro vnitrostátní orgány při poměřování rozhodných zájmů, tzn. právo informovat veřejnost, právo veřejnosti být informovaná versus autorita a nestrannost soudní moci, účinné vyšetřování trestných činů a právo obviněného na presumpci neviny a ochranu jeho soukromého života a stanovení nezbytnosti zásahu v případech týkajících se porušení ochrany informací o trestním řízení ze strany novináře.

Jedná se tedy o zjištění a posouzení následujících skutečností:

a) jak novinář získal předmětné informace,

b) obsah zveřejnění,

c) přispění zveřejnění k diskusi ve veřejném zájmu,

d) vliv zveřejnění na trestní řízení,

e) zásah do soukromého života obviněného.

Závěrem Evropský soud pro lidská práva apeluje v případě potrestání novináře na přiměřenost sankce.

 

Nyní tedy bod V zprávy, což je závěrečné vyhodnocení.

1) Souhrnné zjištění: podle současného nastavení kontrolních mechanismů jak z hlediska zákonných a podzákonných obecně závazných norem, tak i z hlediska norem interních nelze spolehlivě vyšetřit nezákonné informační toky mezi stranami trestního řízení a sdělovacími prostředky.

2) Absentuje patřičná právní úprava informačního styku orgánů činných v trestním řízení se sdělovacími prostředky, zejména evidenční povinnost takového jednání s možností zpětné kontroly a odhalování možné delikvence, tzn. neoprávněných úniků informací z trestního řízení.

3) Absentuje jasná právní úprava vylučující kolizi věcné a místní příslušnosti prověřování trestné činnosti neoprávněných úniků ze spisů mezi GIBS a státním zastupitelstvím.

4) Judikatorně došlo k výraznému a nevhodnému posunu směrem od neveřejnosti přípravného řízení a dochází k nevhodnému výkladu veřejného zájmu v přípravném řízení, tzn., že to je příslušná judikatura zejména k zákonu 106 o svobodném přístupu k informacím.

5) Absentuje právní úprava ochrany osobnostních práv a osobních údajů při nakládání s informacemi z trestního řízení ve vztahu ke sdělovacím prostředkům.

Bod 6 obsahuje vybraná usnesení komise. Musím dodat, že v tuto chvíli již avizuji přihlášku do rozpravy, protože ta vybraná usnesení komise v tuto chvíli nebudu číst z toho důvodu, že budou obsažena v návrhu usnesení pro Poslaneckou sněmovnu, která přednesu nejdříve tedy v obecné, a pak se k němu přihlásím v podrobné rozpravě.

Mohu také konstatovat, že závěrečná zpráva vyšetřovací komise byla přijata jednomyslně, my si skutečně uvědomujeme ten neblahý důsledek neoprávněných úniků z vyšetřovacích spisů. Jenom dodávám, že pakliže byla nějaká očekávání, že budeme vyšetřovat každou jednu konkrétní kauzu, tak musím říci, že jsme u těch kauz, o kterých jsem tady hovořil, dostali jasnou informaci v tom smyslu, že je šetří a prověřují k tomu kompetentní orgány. Dodávám také, že komise nemusela přistoupit k tomu, k čemu třeba došly některé jiné vyšetřovací komise, že by na někoho podávala trestní oznámení.

Takže bych chtěl v závěru svého vystoupení poděkovat ještě jednou všem členům vyšetřovací komise za aktivitu, za účast na jednáních během těch necelých dvou měsíců, za jejich podíl při přípravě závěrečné zprávy a hlásím se do rozpravy, kde navrhnu příslušná usnesení, která vycházejí ze závěrů vyšetřovací komise. Pro tuto chvíli vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Děkuji panu předsedovi vyšetřovací komise za jeho závěrečnou zpráv a její odůvodnění. Ještě než zahájím rozpravu, konstatuji, že došly dvě omluvy předsedovi Poslanecké sněmovny, a to pana poslance Jaroslava Klašky od 14 do 15 hodin, a od 14 do 18 hodin se omlouvá pan poslanec Tomio Okamura.

Otevírám rozpravu. Mám do ní přihlášku samozřejmě pana předsedy komise, pana Kudely, ale s přednostním právem se hlásil pan ministr Pelikán, který tady není, takže panu poslanci Kudelovi teď udělím slovo, a stane se tím pádem zpravodajem k tomuto tisku. On je člen komise, to se nedá nic dělat. Budete sledovat rozpravu, pane poslanče. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kudela: Dobrý den, pane předsedající. Dámy a pánové, všichni přítomní, správně potrestaná aktivita, dobře mi tak.

Oficiální název a zadání je vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k prověření, zda nedocházelo k protiprávnímu jednání v souvislosti s možným neoprávněným získáváním spisů orgánů činných v trestním řízení nebo informací z těchto spisů a zda informace takto získané nebyly zneužívány k ovlivňování politické soutěže nebo destabilizaci demokratického právního státu.

Osobně jsem si tento název analyzoval a zadání definoval takto: Vyšetřovací komise - za prvé, zda nedocházelo k neoprávněnému získávání informací ze spisů orgánů činných v trestním řízení; za druhé, zda nedocházelo k protiprávnímu nakládání s takto získanými informacemi; za třetí, zda informace takto získané nebyly zneužívány k ovlivňování politické soutěže nebo destabilizaci demokratického právního státu.

Za prvé - zda nedocházelo k neoprávněnému získávání informací ze spisů orgánů činných v trestním řízení. Docházelo. Jako příklad je vhodné poukázat např. na statistický přehled předložený Generální inspekcí bezpečnostních sborů, který obsahuje počty spisů daného roku s problematikou možných úniků informací u bezpečnostních sborů. Podle předložené statistiky se o problematiku podezření z úniků z trestních řízení jednalo: v roce 2014 - 37 případů, 3 neuzavřené; v roce 2015 - 31 případů, 3 neuzavřené; v roce 2016 - 52 případů, 13 neuzavřených. Takže z mého pohledu, přestože jsou kontrolní mechanismy nastaveny, tak k únikům dochází.

K obhajobě a dobrému je potřeba říci, že případy podezření z úniků jsou prověřovány a srovnávány s tím, co bylo oficiálně zveřejněno a co je ještě utajeno. Skutečné úniky jsou prokazovány a viníci příslušně potrestáni. V případě, že z důvodu obvinění, příkazů k domovním prohlídkám a podobně byly výtahy z trestních spisů nějak zveřejněny, se takové zveřejněné informace stávají nástrojem ovlivňování veřejnosti a jsou medializovány. V těchto případech dochází k domnělým únikům, přitom se jedná o informace už nějak oznámené. Někdy k nelibosti, jindy k libosti obviněným či jiným účastníkům řízení.

Takže na první otázku, zda docházelo k únikům, lze odpovědět, že docházelo, ale na to nemusela zasedat žádná vyšetřovací komise.

Za druhé- zda nedocházelo k protiprávnímu jednání či nakládání s takto získanými informacemi. Zde se lze jen domnívat, jaké byly pohnutky pachatelů. Někdy jen zvědavost, jindy zřejmý zájem. Toto však komise neměla možnost plně posoudit. Každý se může domnívat, jaké pohnutky a ve kterých kauzách kam vedly. Jednoznačná odpověď na tuto otázku tedy není.

Za třetí - zda informace takto získané byly zneužívány k ovlivňování politické soutěže nebo k destabilizaci demokratického právního státu. Všichni jsme byli svědky postupného a plíživého propojování byznysu s médii a následně s politikou. Jeden titulek v novinách MF Dnes snad bude hovořit za vše. Upozorňuji, zde si nejsem jistý přesnou citací, nicméně se jednalo o tajnou zprávu o stavu kybernetické bezpečnosti. Palcový titulek v MD Dnes: Tajná zpráva o stavu kybernetické bezpečnosti. Buď je ta zpráva tajná a nemá v novinách co dělat, nebo příslušné noviny blufují, aby se udělaly zajímavými. V této věci jsem osobně požádal Úřad pro kybernetickou bezpečnost, aby se touto zprávou v novinách zabýval.

Odpověď na tuto otázku po jednání komise nelze určit, ale každý si může udělat svůj úsudek. Každopádně je to i možný podnět pro orgány činné v trestním řízení, aby prověřily, zda ti, kteří mají zastupovat zájem státu a jednat v zájmu státu, třeba v zájmu státu jednají, ale rádi, ať účelově, nebo nevědomky, se s médii či jinými zájmovými skupinami o informace někdy neveřejné, jindy tajné nepodělují.

Závěrem: Mám za to, že byť komise plně neodpověděla na Sněmovnou definované otázky, tak její jednání mělo smysl a závěry a doporučení vládě by měly přispět ke zlepšení situace. Jedním ze závěrů komise je doporučení synchronizace práv o svobodném přístupu k informacím a práv k nahlížením do spisů s ochranou informací, které je v zájmu řádného vyšetřování potřeba chránit.

Pod závěry komise jsem se podepsal a doporučuji Sněmovně zprávu přijmout. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným je pan poslanec Plíšek.

 

Poslanec Martin Plíšek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já jsem avizoval při tom svém úvodním slovu k závěrečné zprávě, že nyní načtu a v podrobné rozpravě se přihlásím k návrhu usnesení, který je v systému a byl rozeslán poslancům. Můj návrh tedy zní, že Poslanecká sněmovna

I. Bere na vědomí závěrečnou zprávu vyšetřovací komise. (Nebudu pro úsporu času číst celý název.)

II. Vyzývá vládu, aby zvážila předložení

1. změny zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění, tak, že veškeré informace z trestního řízení, vyjma veřejně zaznělých skutečností při hlavním líčení či veřejném zasedání soudu, a to zejména jakýkoliv záznam odposlechu, záznam o provozu telekomunikačního zařízení, prostorového odposlechu či sledování osob a věcí či protokoly o osobních prohlídkách, domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor je osobním údajem požívajícím ochrany podle tohoto zákona;

2. Všechno je to tedy v rámci bodu II. Zase nebudu číst to návětí, tzn. vyzývá vládu, aby zvážila předložení - tak 2. je to: změny zákona číslo 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, tak, aby nedocházelo k prolamování zásady neveřejnosti přípravného trestního řízení;

3. změny zákona číslo 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, tedy trestní řád, v platném znění, tak, že bude upřesněna definice veřejného zájmu při získávání a uveřejňování informací z trestního řízení;

4. Stále jsme v bodu II: změny zákona číslo 40/2009 Sb., trestního zákoníku, tak, že dojde k rozšíření ustanovení upravujícího skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby tak, že bude nově definován škodlivý následek jednání úřední osoby v podobě neoprávněného úniku informací z trestního řízení jakožto kvalifikovaná skutková podstata trestného činu;

5. návrh zákona, který bude upravovat soukromou bezpečnostní činnost tak, že bude zakotven výslovný zákaz získávání informací v rámci činnosti soukromých detektivů ze zdrojů orgánů činných v trestním řízení, a to včetně administrativního aparátu, jiných zaměstnanců a osob o orgány činnými v trestním řízení aktivně spolupracujících;

6. změny zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, a zákona číslo 283/1993 Sb., o státním zastupitelství tak, aby byla jasně vymezena věcná a místní příslušnost těchto orgánů činných v trestním řízení při prověřování a vyšetřování zjištěných neoprávněných úniků informací z trestního řízení;

7. Změny zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, tak, že dojde ke zřízení specializovaného útvaru v rámci Nejvyššího státního zastupitelství, s nejvyšší možnou mírou nezávislosti na soustavě státního zastupitelství, v jehož kompetenci bude - a teď pozor, tady bude jistá jenom malá formulační úprava proti textu, který je ve sněmovním dokumentu, i na základě připomínek poslanců - v jehož kompetenci bude provádění přípravného trestního řízení u trestných činů spáchaných státními zástupci, tedy zejména podání veřejné žaloby v trestním řízení vedeném proti státnímu zástupci.

Bod III. usnesení: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby zvážila předložení opatření směřujících k zavedení výslovné povinnosti každého orgánu činného v trestním řízení poskytujícího informace o své činnosti veřejnosti prostřednictvím veřejného sdělovacího prostředku učinit záznam o jakémkoliv kontaktu s příslušným zástupcem veřejného sdělovacího prostředku, uvést obsah a důvod komunikace a tento záznam založit do spisu.

Bod IV. usnesení: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby zvážila podrobnější úpravu podmínek poskytování důkazů získaných v trestním řízení pro jiné účely (např. občanské soudní řízení, správní řízení aj.), a to v době, kdy trestní řízení je ve fázi - a teď opět malá formulační změna - vypustí se slovo "prověřování" a bude tam ten zbytek věty, kdy trestní řízení je ve fázi přípravného řízení.

Takže tolik návrh usnesení s dvěma formulačními zpřesňujícími úpravami a já se k němu potom přihlásím v podrobné rozpravě, kde navrhnu i způsob hlasování.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, děkuji. Ptám se, kdo dál se hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Ondráček.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedo. Vážení dva členové vlády, přítomní, kolegyně a kolegové, poslankyně a poslanci, já jsem si se zájmem přečetl jak závěrečné hodnocení, tak vybraná usnesení komise, která v podstatě nyní citoval předseda vyšetřovací komise pan poslanec Martin Plíšek, i celou závěrečnou zprávu. Byl jsem velmi rád, že Poslanecká sněmovna došla k závěru, že je potřeba s úniky informací z vyšetřovacích spisů již začít něco dělat. Byla to taková ta pomyslná poslední kapka do toho poháru trpělivosti, který s úniky asi už v této době přetekl. Po celou dobu funkčního období této Poslanecké sněmovny jsme se s úniky z vyšetřovacích spisů setkávali a můžeme říct, že mnohé z nich byly velmi závažné kauzy, které ovlivnily nebo mohly ovlivnit dění v České republice, a je oprávněným zájmem nás poslanců, abychom tomuto zabránili, nebo aspoň učinili veškerá možná opatření, aby k tomu nedocházelo.

Když tato vyšetřovací komise vznikla, jednali jsme v rámci poslaneckého klubu, kdo se za nás této komise bude účastnit. A já vzhledem k tomu, že jsem ze čtyř vyšetřovacích komisí, které v tomto funkčním období Poslanecká sněmovna zřídila, byl členem dvou vyšetřovacích komisí, jsem, a to především se znalostí věci, které s úniky informací z vyšetřovacích spisů souvisí, neměl o to zájem. Musím říct, že jsem to považoval v podstatě za ztrátu času, protože jsem předem dokázal predikovat závěry vyšetřovací komise. A to je konstatováno v závěrečném hodnocení v bodu jedna, že "podle současného nastavení kontrolních mechanismů jak z hlediska zákonných a podzákonných obecně závazných norem, tak i z hlediska norem interních nelze spolehlivě vyšetřit nezákonné informační toky mezi stranami trestního řízení a sdělovacími prostředky". Je to všeobecně známá informace a myslím, že už zde u řečnického pultu jsem několikrát řekl, kde ten problém je a že nikdy nejsme za tohoto stavu našeho práva schopni zabezpečit, aby k únikům z vyšetřovacích spisů, ale někdy i utajovaných informací nedocházelo.

Možná byste vy, kteří zde sedíte čtvrté a jiné volební období, mohli zavzpomínat, jak jste s velkou slávou dělali veškeré změny v trestním řádu, které právě chtěly, aby takový stav nastal, protože z mého pohledu si myslím, že vám to - a teď nemyslím vám osobně, fyzicky, jednotlivým poslancům a poslankyním, že vám to jako politickým subjektům vyhovuje. Já si vzpomínám na předchozí vyšetřovací komisi, která byla zřízena k organizační změně dvou útvarů s celorepublikovou působností, když doputovala do Poslanecké sněmovny tzv. Šlachtova zpráva. Všichni mí kolegové se natěšeně s touto zprávou seznamovali, aby věděli, co obsahuje. Napsali jsme se do určitého seznamu, kdy jsme se seznámili, datum a hodinu, kdy jsme ten materiál četli. Já jsem se s tím materiálem seznamoval až den před zahájením vyšetřovací komise, protože mně bylo jasné, že ten, kdo úniky organizuje a kdo má zájem, aby k únikům informací docházelo, potřebuje rozšířit okruh osob, které jsou mezi možnými podezřelými, které takové informace vynášejí. A vzhledem k tomu, že naše komise měla sedm členů, rozšířil se tento okruh o sedm poslanců Parlamentu České republiky, tajemnici a další lidi, kteří nám ve vyšetřovací komisi pomáhali, čili plus dalších deset dvanáct lidí.

Já vám řeknu trochu z historie, vám, kdož nejste znalí trestního práva. Když existovala procesní samostatnost vyšetřovatele, kriminální policie dala vyšetřovateli informaci o tom, kdo by mohl být odposloucháván. Policejní vyšetřovatel zpracoval žádost sám, zavedl ji do utajovaného deníku, který také vedl sám, a předal informaci státnímu zástupci buď s krycím jménem, nebo jinak zastřenou pravou totožností té osoby, pokud to bylo potřeba. Státní zástupce tak napsal na základě podnětu návrh na odposlech, předal to soudu a u soudu zas byl soudce, popř. jeho zapisovatelka, kteří společně vydali takový příkaz. Informaci o osobě, která je odposlouchávána, znalo pět, možná šest osob. Dnes, když chcete takový úkon udělat, tak ho jenom u Policie České republiky zná nejméně deset, ne-li patnáct až dvacet osob. U státního zastupitelství to je obdobně a u soudu také. Jak chcete potom v české kotlině, kde se vykecá úplně všechno, docílit toho, aby informace o nasazených operativních prostředcích zůstala utajena?

Já jsem vždy říkal, že pokud někdo vykonává nějakou činnost a je to např. vyšetřovatel Policie České republiky, pokud něco takového bylo, nebo státní zástupce nebo soudce, tak má mít takovou míru důvěry, že mu můžeme důvěřovat, že nezneužije svoji pravomoc jako úřední osoba, a pokud se tak stane, tak že má být co nejpřísněji potrestán. My dnes víme, že k únikům dochází, že jsou zneužívány, ale nikdy jsem nezaznamenal, že by došlo k nějaké odpovědnosti konkrétní osoby za svoje jednání. A to je ten základ, proč k únikům dochází, proč mají novináři mezi policisty, obhájci, státními zástupci, ale možná i soudci, nebo minimálně zaměstnanci soudů určitý okruh lidí, kterým je za protislužbu ochoten poskytnout takové informace. Je to problém, který můžeme velice dobře pojmenovat. Ale bez toho, abychom zde chtěli přijmout účinné opatření, nemůže být vyřešen.

Jsem tedy rád, že vyšetřovací komise byla ustanovena, že pracovala a že došla k nějakým závěrům, které si, vážené kolegyně a vážení kolegové, můžete v závěrečném hodnocení přečíst. Pro mě je nejpodstatnější to první sdělení, ke kterému komise dospěla, že k únikům dochází a nejsme schopni jim spolehlivě čelit. Bude tedy na nás, abychom se snažili najít takové řešení, nebo na vás, kdo zde budete v příštím volební období, aby k tomu nedocházelo.

Pokud vezmu další informace, které jsou zde uvedeny, hovoří se zde o nevhodném výkladu veřejného zájmu v přípravném řízení, a kdy tento veřejný zájem má převyšovat neveřejnost přípravného řízení trestního. Pokud vezmeme trestní řízení jako celek, má určité fáze, a fáze přípravného řízení trestního je ze zákona neveřejná. O tom zde Martin Plíšek hovořil. V tu dobu se informace o trestním řízení, o osobě, proti níž se trestní řízení vede, a je jedno, jestli ji nazýváme podezřelou, nebo již obviněnou, nebo obžalovanou, nemají sdělovat a má se ctít presumpce neviny, včetně ochrany dalších osob, které jsou s trestním řízením spjaty. Ovšem výkladem, judikáty došlo k tomu, že v určitých případech je potřeba toto prolamovat a že existuje takzvaný přece veřejný zájem a že veřejnost - a Martin Plíšek, předseda vyšetřovací komise, zde o tom hovořil, o rozdílu mezi veřejným a soukromým zájmem. Veřejný zájem někdy říká, že veřejnost má právo být informovaná o tom, že je starosta obce, poslanec, senátor, člen vlády nebo někdo jiný, veřejně známá osoba, herec trestně stíhán. Já se ptám, proč ten veřejný zájem má být v tomto a nemá být veřejnost... nebo resp. veřejný zájem je prolamován v tomto, když by měl být prolamován úplně někde jinde.

A když se podívám třeba na interní akt z řízení, kterým je závazný pokyn policejního prezidenta č. 94 z 24. dubna roku 2017, který se jmenuje o poskytování informací veřejnosti prostřednictvím sdělovacích prostředků, tak se v článku pět dozvíme, což je odepření poskytnutí informací, že pracovníci uvedení v článku dvě, to znamená tiskoví a tak dále, odepřou poskytnutí informace, jestliže by poskytnutí informace mohlo být k újmě na právech osoby, o níž se informace poskytují, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, nebo k neoprávněnému zásahu do soukromého a osobního života. No to přeci je ta informace, kterou bychom poskytovat neměli, protože pokud o někom z vás sdělím informaci, že je prověřován například z trestného činu, kdy obětí bylo nezletilé děvče nebo nezletilý chlapec někde na dětském táboře, nebo v době, kdy poslanec ještě nebyl poslancem a působil ve škole daleko před vznikem jeho mandátu, tak ho to určitě poškozuje. (V sále je velký hluk.) A nevím, proč informace tohoto charakteru mají být ve veřejném zájmu sdělovány. Ale na druhou stranu se dozvíme, že při poskytování informací o osobách... (Řečník se odmlčel pro hluk v sále.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegyně, kolegové, prosím o klid ve sněmovně.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedo.

Naopak se z tohoto interního aktu dozvíme, že při poskytování informací o osobách se neuvádí jejich rasová příslušnost nebo jiné skutečnosti způsobilé navodit rasovou nesnášenlivost nebo negativní emoce vůči cizincům, národnostním, etnickým nebo jiným menšinám. Tyto informace můžeme sdělit pouze tehdy, je-li to důležité, nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení nebo při účelu pátrání.

Takže pokud v určitém městě se muž XYZ anebo s dalšími pěti křestními jmény dopustí sexuálního trestného činu, policie nás bude pouze informovat, že se toho dopustil muž ve věku 18 až 30 let, a tím to končí. Možná z nich dostaneme, že se jednalo o cizince. My nemůžeme znát, že to je osoba, která má určitou příslušnost k určitému etniku. Nemůžeme vědět, že se jedná například o osobu, která přišla v rámci migrační vlny do Spolkové republiky Německo, Francie nebo jiného západního státu a v rámci jemu přidělených dokladů putuje v rámci schengenského prostoru. My na to nemáme právo, protože to přeci není veřejný zájem a převyšuje soukromý zájem na ochraně osobních údajů této osoby.

Ale veřejný zájem je to, vědět, že pan starosta, že pan poslanec, že herec, že ministr vlády je podezřelý ze spáchání nějakého trestného činu nebo cokoli jiného, a docílíme toho tak, že když to nejsme schopni říct veřejně, možná přes policii, tak tuto informaci dáme všehoschopným médiím a ta to náležitě umí využít. Musím říct, že kdysi platilo u policie takové pravidlo, a taky jsem se s ním setkal, že když nemůžu dosáhnout účelu trestního řízení formou prověřování a vyšetřování, tak tuto informaci poskytnu médiím a alespoň toho člověka vyválím v blátě a dehonestuji. Je to zvláštní forma, ale bohužel takové formy se dějí.

Z navrhovaných opatření, která vyšetřovací komise předkládá, u některých mám své pochybnosti. Určitě budu souhlasit s návrhem usnesení, které by zpřísnilo skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby a dalo kvalifikovanou skutkovou podstatu, pokud se úřední osoba dopustí zneužití pravomoci vyzrazení informace, které se dozvěděla v souvislosti s výkonem svého povolání, a vznikne tím škodlivý následek. Určitě to je kvalifikovaná skutková podstata a myslím si, že si zaslouží nejenom naše opovržení. Já bych takovou úřední osobu bez milosti propustil, bez nároku na vše, ne že bych ho jenom trestně stíhal a počkal bych, jestli si stihne dát žádost o ukončení služebního, nebo pracovního poměru v případě, že by se jednalo nepříslušníka, nebo státního zástupce, nebo někoho jiného. Prostě bych ho vyhodil bez nároku na všechno. Protože jedině bez tvrdých postihů takovýchto lidí, kteří mají stát na straně práva a spravedlnosti, ale za cokoli, a nebudu zde nikoho obviňovat, za cokoli se postaví na hranu zákona nebo na jeho druhou stranu, si nemůžeme vážit. A myslím si, že bychom měli takové lidi odsuzovat nejenom morálně, ale i trestněprávně se všemi důsledky s tím spjatými.

Pak jsou tady zajímavá usnesení, například v tom, kde se hovoří o tom nezveřejňování informací v průběhu trestního řízení. Ale tam narážíme na ten proces, musíme přesně odlišovat ty jednotlivé fáze, a v tom přípravném řízení trestním, které je už dneska neveřejné, tam na to musíme důsledně dbát. Ale v případě řízení před soudem máme přesně stanovené mantinely, které informace nesdělujeme - například řízení proti, nebo tam, kde bychom způsobili oběti, nebo popřípadě mladistvému vyzrazení. Ale i tam si umím představit prolomení tohoto, protože je-li pachatelem osoba mladší 15 let, pardon, 18 let, ale klidně i 15 let, a dopustí se zvlášť závažného zločinu, anebo i zločinů, tak si myslím, že i veřejný zájem by měl být na tom, aby občané, veřejnost byli informování, jaký člověk ve společnosti je. Takže v tomto případě my ho stále chráníme, ale já bych klidně tu informaci dal, protože si myslím, že veřejný zájem by měl být o tom vědět, kdo je mým sousedem a co hrozí nejen mně, popřípadě mým blízkým daném okruhu.

Je tady zajímavý nápad, kdy komise doporučuje předložení návrhu zákona, nebo změny zákona, o zřízení speciálu v rámci Nejvyššího státního zastupitelství, aby s vyšší mírou nezávislosti na soustavě státního zastupitelství, v jehož kompetenci bude - a teď musím, a požádal bych předsedu komise, aby to kontroloval, protože tu změnu udělal oproti materiálu - vedení přípravného řízení trestního. Je to tak, pane předsedo, prostřednictvím pana předsedajícího? Je zde napsáno: V jehož kompetenci bude vyšetřování a stíhání trestných činů spáchaných státními zástupci. Ono to je celkem jedno. Jestli má vzniknout speciál, tak vlastně bychom se dostali do stejného stadia, aby stíhání trestných činů státních zástupců prováděl státní zástupce sám, a jsme ve stejném stadiu, jako je Generální inspekce bezpečnostních sborů, kdy GIBS stíhá vlastní příslušníky GIBSu, a jen se docela divím, že to nedělá, protože já znám minimálně x příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů, kteří už by měli být dávno za katrem a nemít plukovníka na rameni, ale bohužel takový je stav v České republice a v bezpečnostních sborech.

Víte, já nevěřím tomu, že státní zastupitelství ani po vytvoření speciálu bude schopno prověřovat, vyšetřovat a stíhat státní zástupce, protože, a to říkám opakovaně, vyšetřování je řemeslo jako každé jiné, a byť si někdo myslí, že vyšetřovat může každý, kdo má vysokoškolské vzdělání, tak já si to nemyslím, protože ta chyba, která nastala po roce devadesát - a teď nevím přesně - pět, kdy z požadavků na funkci vyšetřovatele PČR odpadlo vysokoškolské vzdělání právního, bezpečnostně právního nebo ekonomického směru a bylo nahrazeno pouhou formulací vysokoškolským vzděláním, je prostě nedostačující. Jestliže někdo vystuduje Janáčkovu univerzitu nebo Akademii múzických umění, tak ať dělá toho umělce; pokud někdo vystuduje teologickou fakultu, tak ať dělá toho duchovního; jestli někdo vystuduje ekonomickou školu, měl by být především ekonom, ale i policie o takové lidi má zájem, protože zejména v ekonomických kauzách je to důležité, ale pokud je někdo vystudovaný například pedagog, nevím, co mu dává to vnitřní přesvědčení, že z něj bude dobrý vyšetřovatel, že on jako vysokoškolák dokáže kvalifikovaně prověřovat, vyšetřovat a trestně stíhat osoby podezřelé nebo obviněné ze spáchání trestného činu.

Já jsem některé vysoké školy zmínil záměrně, protože to byly vysoké školy, které byly v době mého působení na protikorupční policii, na odboru korupce a ochrany zájmů Evropské unie vzdělání některých mých kolegů. Lidí, kteří měli vysokoškolské vzdělání právního nebo bezpečnostně právního směru, bylo velmi málo a spočítali byste je na prstech jedné ruky. Pak se nemůžeme divit stavu některých kauz, které jsou.

Takže v současné době sklízíme produkty práce našich předchůdců, poslanců před čtyřmi pěti volebními obdobími, kteří dospěli k závěru tomu, že vyšetřovat může kdokoliv. Můžeme říct, že udělali určitě méně paseky, než kdyby řekli, že lékařem může být kdokoliv, kdo má vysokoškolské vzdělání, protože už takhle se někdy bojím jít k lékaři a některé lékaře nazývám spíš jiným titulem se lékařským zaměřením než zrovna MUDr., ale v případě, že by postačilo k výkonu funkce nebo povolání lékaře jakékoliv vysokoškolské vzdělání, bylo by to ještě horší. To samé si myslím, že by bylo na škodu u pedagogů, a nechci zmiňovat další odborné a jiné profese. I právní cech si jasně drží, že být v advokátní komoře, soudcem, státním zástupcem nebo notářem může být pouze ten občan České republiky, a teď tam jsou ty podmínky, který má vystudovánu právnickou fakultu, a dokonce jsou přesně vyjmenovány čtyři právnické fakulty v České republice. Byť už máme i soukromé, tak i přesto se tyto komory dále brání přijímat rychlokvašky nebo rychlostudenty, nebo nazvěme je, jak chceme, z jiných v uvozovkách právnických škol.

Takže tolik k tomu, proč si myslím, že státní zástupci - a vede mě k tomu i moje osobní životní zkušenost, když jsem byl přítomen tomu, kdy některé úkony chtěl dělat sám vyšetřovatel, dokonce soudce, a ty chyby, které se u některých úkonů trestního řízení udělají, se už prostě napravit někdy nedají. V mém případě pokud takový úkon státní zástupce nebo soudce dělal, vždy si vzal k ruce zkušeného vyšetřovatele a ten mu říkal, co má dělat. Bohužel dneska jsme se dostali do takového stadia, kdy stále dokola slyšíme, že policejní orgán a policie v podstatě nic neznamená, protože garantem a pánem trestního řízení je státní zástupce, policejní orgán je v podstatě malá služka státního zástupce, ale dojde-li problému, tak státní zástupce o něm neví a říká: za to může policejní orgán, policista, protože - a dojde k tisícům odůvodnění proč.

Pokud zde je zmíněno, že sepsat úřední záznam nebo jiný záznam o tom, že dojde ke styku mezi orgánem činným v trestním řízení a novinářem. Nevím, z jakých informací vyšetřovací komise vycházela, ale musím říct, že v době, kdy jsem pracoval na službě kriminální policie a vyšetřování, ať na úseku násilí na krajském ředitelství, nebo obecné kriminality, nebo i na protikorupční policii, nikdy bych si nedovolil mít rozhovor nebo kontakt s někým z novinářů, abych o tom neučinil zápis, služební záznam, který bych založil do pomocných materiálů spisu, už zejména proto, abych chránil sám sebe. Pokud se tak děje, nevím. Já jsem se o tom bavil s některými svými bývalými kolegy a ti mi říkali, že na tomto se nic nezměnilo a že oni takový záznam dál do spisu zakládají, a myslím si, že to je dobře. Pokud tak činí nebo nečiní státní zástupci, to nevím, za ně hovořit nechci a nebudu, a o soudcích se raději ani nezmiňuji.

Takže návrh dobrý, můžeme ho dát klidně i do zákona, ale myslím si, že interní akt řízení by to bez problémů vyřešil, pokud už něco takového v tom interním aktu není, protože za těch pár let, co jsem mimo aktivní službu, se interní akty řízení mění rychle, stejně tak jako jsem byl v podstatě velmi překvapen tím neposkytování informací, kdy se občan nesmí dozvědět, kdo je podezřelý nebo kdo se dopustil trestného činu vůči konkrétní osobě.

A další věci, které zde jsou uvedeny, myslím si, že komise odvedla v tom letním čase a velmi omezeném čase kus dobré práce, a myslím si, že jednotlivým členům určitě za to patří poděkování, tak jak to řekl předseda komise. Já jsem v komisi nebyl, ale z těch výstupů vidím, že jste kus práce odvedli. Teď bude jenom na nových poslancích, kteří vzejdou z podzimních voleb, zda se k tomuto materiálu, který bude nějakou formou schválen, vrátí.

Bude i na ministru spravedlnosti, popřípadě nové vládě, jestli bude chtít tento problém řešit, anebo jestli při každých dalších volbách, to znamená v podstatě každý další rok, budou nám, budou veřejnosti v tom veřejném zájmu poskytovány informace, které možná pocházejí - a říkám záměrně možná, protože asi se ani nepodařilo komisi zjistit, jestli to byly legální odposlechy, nebo zda to bylo pouze soukromé nahrávání si jednoho či druhého kýmkoliv, anebo zda s tím někdo bude chtít do budoucna něco dělat.

Víte, ještě před osmi, deseti, spíš možná patnácti lety jsem si neuměl představit, že by starosta obce, v níž bydlím, nebo kterýkoliv jiný, popřípadě politik na jiné úrovni mohl být... nebo vykonávat svoji činnost, svoji funkci a být přitom trestně stíhán. Poté, co jsem vedl vyšetřování prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, který i po sdělení obvinění z několika kauz a vedení několika řízení ve své funkci zůstal a čekalo se až na pravomocný rozsudek, aby ve své funkci musel skončit, a vím, jaké problémy mi to činilo, když jsem konal řízení proti konkrétní osobě a žádal jsem informace a on mi je zároveň poskytoval vůči sám sobě, resp. mi neposkytoval to, co jsem požadoval, tak jsem nabyl přesvědčení, že zájem společnosti o to mít osoby trestněprávně čisté už je někde jinde. A potvrzuje to v podstatě i kauza jednoho z hejtmanů, který byl obviněn před loňskými podzimními volbami, několik let předtím, právě za kauzy spojené s ROPem, nebo činností. V podstatě kandidoval, byl znovu zvolen, znovu se stal hejtmanem a dál vykonává činnost hejtmana. Možná se dočkáme doby, kdy Česká republika bude mít historicky svého prvního trestně stíhaného premiéra, možná i prezidenta republiky, možná se vrátíme do té tzv. předlistopadové historie, že budeme s úsměškem říkat: kdo nebyl trestně stíhán nebo nebyl v kriminálu, nemůže být dobrým prezidentem, premiérem nebo vykonávat jinou veřejnou funkci. Když jsem vzpomněl - ale ne, nebudu to říkat. Je mrtev, nesluší se to. Takže i taková doba asi nastane.

Bohužel stav policie, státního zastupitelství je takový, jaký je. Vy, velké politické strany, které zde jste dlouho a máte svůj vliv na bezpečnostní sbory a jiné, víme, máte své lidi uvnitř, ti lidé umí pro vás pracovat, umí odvést ten kus práce. A je zase hezké na druhou stranu, že vy se o ně umíte postarat, když oni ukončí svoji aktivní službu, že nemusí skončit na úřadu práce nebo jako poradci nebo řekněme něco méně kvalifikovaného, ale že jim dáte dobrá místa na svých kandidátkách v místech, které vedou vaši bývalí kolegové. Je to od vás hezké, že se o ty lidi staráte, ale je to ke škodě bezpečnostních sborů. A co si o tom myslí občané České republiky, to se možná zeptejte jich samotných. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne a děkuji panu poslanci Ondráčkovi. S faktickou poznámkou nyní pan poslanec Bohuslav Chalupa. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Já vás dlouho nezdržím. Navážu na to, co tady říkal předřečník. Jinak malý dovětek k otázce paní Černochové v otázce toho, co pan ministr Zaorálek jako básník chtěl říct. Já myslím, že chtěl říct, že budeme menší, ještě menší, až budeme úplně nejmenší na celém světě. To jenom k tomu Izraeli.

Pokud jde o to, co se tady dnes projednává, tak mně není jasné, jak je možné, že pan novinář Kroupa se pohybuje po republice a má informace, které evidentně pocházejí z živých kauz, ověřuje si je, pořádá rozhovory, televizní pořady, a vyšetřovací komise se tím asi moc nezabývala. Já jenom chci upozornit, že média dneska hrají podobnou roli jako my politici. Je to tzv. třetí velmoc a samozřejmě mají někdy velmi pozitivní úlohu a někdy mohou i velmi významně ohrozit bezpečnost státu. Tak jenom abychom si to uvědomili.

Dodnes jsme nebyli schopni jako Poslanecká sněmovna donutit bezpečnostní zpravodajské služby a Ministerstvo vnitra, aby vyšetřily, kdo se skrývá za skupinou Šuman, kdo nezákonně pořizuje odposlechy a nahrávky místopředsedy vlády a člena Bezpečnostní rady státu, což pokládám za naprostou šílenost v bezpečnosti, jakým způsobem se tady řeší bezpečnost České republiky. A pokud jde o ten únik informací, tak reorganizace policie je o úniku informací, protože reorganizace policie byla o tom, že někdo byl nespokojen s tím, že vyšetřovatelé ÚOOZ nedávali informace svým nadřízeným. To je celý problém. A teď už máme reorganizaci na konci a všichni budou spokojení. Ti, co tam sedí na těch funkcionářských místech.

Jenom pro ilustraci. Jistý pán telefonuje na jistou SIM kartu zakoupenou ve Spolkové republice Německo jistou osobou (upozornění na čas) na jistý telefon, který se dodnes nenašel, a ten telefon pochází z prostředí důstojníka, nebo funkcionáře policie. A ten pán říká, zítra -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Omlouvám se, pane poslanče, ale musím vás taky zreorganizovat a poslat vás na vaše místo a pustit ke slovu dalšího a tím dalším bude pan poslanec Lukáš Pleticha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Pleticha: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já cítím povinnost zde před vás předstoupit jako ten, kdo vlastně s návrhem inicioval vznik této komise, a chci vám ještě jednou z tohoto místa naposledy poděkovat za to, že jste vznik a práci této komise umožnili, a to jak tím, že vznikla, tak i následně zvolením předsedy.

Já bych velice rád zareagoval na své předřečníky, i na takové dotazy, které mám od novinářů, od různých občanů ohledně skepse, k čemu ta komise byla. Je pravda, že ta časová dotace, kterou jsme měli na práci, byla enormně krátká. Bylo přehnané očekávat, že bychom z této komise někoho usvědčili, postavili ho před soud nebo na něj podali trestní oznámení. Ono totiž účelem této vyšetřovací komise, nebo vůbec vyšetřovací komise, tak jak je předpokládaná jednacím řádem této Sněmovny, není suplovat práci orgánů činných v trestním řízení, ale reagovat na různé společenské problémy, různé konkrétní kauzy nebo i všeobecné problémy a pak je navrhnout k řešení, co s tím dále. Tak se to stalo i v případě odposlechů, nebo odposlechů a úniků. Protože my jsme se celkem záhy setkali s tím, že ne každý únik je vnímán orgány činnými v trestním řízení jako závažný, když bych použil určitého podobenství z lékařského prostředí jako zdraví ohrožující stav a vlastně tyto orgány zajímá pouze to, pokud by něco uniklo v době do sdělení obvinění konkrétní osobě do okamžiku, kdy začne vyšetřování, a pak už to nevnímají jako takový problém.

Já si myslím, že tato Sněmovna velice správně se ujednotila na tom, že to prostě problém je, kdy pak dochází k dehonestaci lidí, různých lidí podezřelých, jejich rodinných příslušníků, a ti podezřelí na počátku, tzv. sprostí podezřelí, po letech najednou třeba i u těch soudů odchází zproštěni. Nicméně uběhne několik let a ta deformace, které byli vystaveni, ta je prostě značná.

Takže naším cílem v komisi bylo prověřit tento nešvar, já bych se nebál ani nazvat vlastně ty úniky jako určitou infekci společnosti, a navrhnout řešení. Návrh řešení, to je něco jako navržení vakcíny. My jsme bohužel na samém konci volebního období, a proto nemáme možnost v tomto složení dále se tímto problémem zabývat, a tak končíme ve fázi, kdy naše komise navrhla určitý recept, určité ingredience, které když se upraví, tak by mohly za čas přinést lék na tento nešvar a tuto infekci omezit. Na základě těchto zjištění navrhujeme i určitou terapii, která spočívá v úpravě jednotlivých problematik v zákonech. Není v našich silách navrhnout přesně pozměňovací návrhy, novely zákonů.

Také upozorňuji, že při bádání v těchto oblastech se budeme dostávat do velice citlivých oblastí, které si určitě budou vyžadovat vytvoření pracovních kolegií odborníků, širší diskusi napříč Sněmovnou, protože ty citlivé oblasti se budou dotýkat např. kontroly státních zastupitelství nějakým orgánem. My tam navrhujeme určitou variantu, ale je možné, že třeba potom z nějakého kolokvia, z nějaké pracovní skupiny vzejde lepší návrh a bude to dobře. Dotýkáme se tam velice citlivé oblasti tiskové svobody, svobody informací, ochrany osobních údajů, dokazování v civilním a trestním řízení, dotýkáme se tam také základních lidských práv a osobnostních práv. V těchto oblastech se bude muset velice pečlivě laborovat, zvažovat míru únosnosti jednotlivých opatření, aby se nestalo, aby se v budoucnu s vaničkou nevylilo i dítě.

Já si osobně myslím, že už je asi dneska zbytečné dále pokračovat v nějaké sáhodlouhé diskusi o této zprávě. Zprávu máte před sebou, návrhy řešení také a já bych navrhl, jestli bychom mohli postoupit do fáze hlasování, přijmout tuto zprávu nebo ji nepřijmout, protože ta hlavní část stejně bude až na poslancích, kteří se v těchto prostorách sejdou po říjnových volbách.

Takže dámy a pánové, já vám ještě jednou velmi děkuji z tohoto místa za podporu, že jste umožnili vznik této komise, za práci, a poprosím o podporu formou schválení naší závěrečné zprávy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Pletichovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Gabal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vládo, kolegyně, kolegové, já mám jednu krátkou poznámku. Nechám stranou to, že jsem se nedověděl, zda byly nebo nebyly autentické nahrávky, které vlastně vyvolaly vznik té komise, přestože se domnívám podle některých názorů, že to bylo možné zjistit, ale nechám stranou i ta doporučení, protože si myslím, že to je třeba kvalifikovaně posoudit. To, co mi trochu zpochybnilo podpoření toho usnesení, je, že mezi případy, o které se opírá komise, jako příklady úniků je uvedena mailová korespondence z vykradených mailů Úřadu vlády. A otázka, kterou si kladu, je, jestli hacknuté maily mají být východiskem práce parlamentní komise. Tu otázku vnímám jako do určité míry etickou. Možná by neuškodilo, kdyby mezi těmi body, které jsou tam navrhované, se slovo etická nebo etika práce objevilo, protože možná bychom potřebovali méně legislativní nebo exekutivní restrikce, kdybychom tu etickou stránku věci zdůraznili.

Ale moje otázka je, zda - myslím, že jde o tu komunikaci pana Přikryla, a protože v tom balíku ukradených mailů se objevily i moje maily, nevím, jak daleko se to vyšetřilo, tak považuji za pro mě dost těžko akceptovatelné, abych podpořil usnesení, které je založené na informacích z kriminální činnosti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan navrhovatel. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Martin Plíšek: Děkuji. Já zareaguji na pana poslance Gabala. Ta zpráva - já nenavrhuji, abychom ji schvalovali, ale abychom ji brali na vědomí. To za prvé.

A za druhé může být pan kolega Gabal úplně klidný. My jsme skutečně neřešili obsah hacknutých mailů, to byl návrh jednoho z členů komise, abychom se zabývali tím, zda došlo k nějakému úniku v kauze OKD. Mimochodem, před komisí vystoupil jak pan premiér, tak jí stanovisko poslal pan Přikryl a my jsme se s jejich vyjádřeními seznámili a v podstatě jsme v tom nepodnikali nějaké kroky. To je uvedeno v té zprávě jako pro upřesnění, o čem jsme se bavili, ale rozhodně jsme se nezabývali do detailů nějakými maily. Jenom zdůrazňuji, že ta zpráva se bere na vědomí, nikoli že by se schvalovala. My jsme samozřejmě spíše řešili ty jiné kauzy, které jsou tam popsány, ale zase pro korektnost dodávám, že pokud kterýkoli člen komise navrhl, že se chtěl zabývat konkrétní kauzou, tak jsme mu vyhověli, my jsme v tom nebránili. Tak to jenom na doplnění. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Plíškovi. Ptám se, kdo další se hlásí do všeobecné rozpravy. Jestliže nikdo takový není, končím všeobecnou rozpravu. Neeviduji žádné návrhy, o kterých bychom měli hlasovat. Je tomu tak prosím, pane navrhovateli? Až o závěrečné zprávě komise. Přistoupíme tedy k rozpravě podobné. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Martin Plíšek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se tímto přihlašuji k návrhu usnesení, které jsem přečetl, s tím, že v průběhu jste ještě někteří z vás měli některé formulační připomínky, a protože skutečně chci, abychom o tom usnesení hlasovali nějakým způsobem konsenzuálně, tak si dovolím ještě malou úpravu v bodu II usnesení číslo 7. To znamená: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby zvážila předložení - II bod 7 - a teď bych ho přečetl správně, tak jak je naformulováno nově: "změny zákona 283/1993 Sb., o státním zastupitelství tak, že dojde ke zřízení specializovaného útvaru v rámci Nejvyššího státního zastupitelství s nejvyšší možnou mírou nezávislosti na soustavě státního zastupitelství, jehož kompetencí bude provádění přípravného trestního řízení u trestných činů spáchaných státními zástupci a podání obžaloby v trestním řízení vedeném proti státnímu zástupci."

Takže to je jenom malá úprava bodu 7. Jinak se s touto úpravou přihlašuji k tomu textu, který jsem načetl v obecné rozpravě. Samozřejmě potom je na Poslanecké sněmovně, jestli chce hlasovat o návrhu usnesení jako o celku, nebo podle jednotlivých částí, to nechávám samozřejmě na Poslanecké sněmovně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Ptám se, kdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Jestliže se nikdo do podrobné rozpravy nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova. Není zájem o závěrečná slova. Budeme hlasovat o návrhu usnesení. Já přivolám naše kolegy z předsálí, odhlašuji vás všechny a prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

Bylo mi navrženo, že můžeme hlasovat o usnesení en bloc včetně změn bodu 7, tak jak je navrhl pan předseda vyšetřovací komise, nebo můžeme hlasovat po jednotlivých bodech. Má někdo výhrady k tomu, abychom hlasovali o usnesení jako celku? Tak je tady návrh po jednotlivých bodech, takže budeme hlasovat po jednotlivých bodech. Prosím pana předsedu komise, aby vždycky jednotlivý bod přečetl, a pak o něm dám hlasovat. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Martin Plíšek: Takže nejprve bychom hlasovali o usnesení, že Poslanecká sněmovna bere na vědomí Závěrečnou zprávu vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k prověření, zda nedocházelo k protiprávnímu jednání v souvislosti s možným neoprávněným získáváním spisů orgánů činných v trestním řízení nebo informací z těchto spisů a zda informace takto získané nebyly zneužívány k ovlivňování politické soutěže nebo destabilizaci demokratického právního státu. Takže tedy usnesení I.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: O tomto usnesení zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 115, přihlášeno je 125 poslankyň a poslanců, pro 122, proti 1. Návrh usnesení byl přijat.

 

Poslanec Martin Plíšek: Děkuji. Dále bychom hlasovali o usnesení II bod 1, které by znělo: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby zvážila předložení - a teď by byl ten bod 1 ­- změny zákona číslo 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů v platném znění, tak, že veškeré informace z trestního řízení, vyjma veřejně zaznělých skutečností při hlavním líčení či neveřejném zasedání soudu, a to zejména jakýkoliv záznam odposlechu, záznam o provozu telekomunikačního zařízení, prostorového odposlechu či sledování osob a věcí či protokoly o osobních prohlídkách, domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor, jsou osobním údajem požívajícím ochrany podle tohoto zákona.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování o tomto návrhu... Pardon. (K řečnickému pultíku přichází poslanec Marek Benda.) Prosím, pan poslanec Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Moc se omlouvám panu předsedovi, ale řekl slovo "neveřejném" zasedání soudu. Já doporučuji, buď abyste to nečetl, nebo se to musí přečíst fakt přesně. Máme to všichni před sebou, podle mého názoru, kromě změn, které zazněly, se to říkat nemá, protože tady teď zaznělo fakt slovo "neveřejném" trochu nešťastně. A je to ve veřejném zasedání soudu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak já nebudu nechávat pana předsedu to číst znovu celé, ale pan předseda asi potvrdí, že myslel, tak jak je v usnesení napsáno, veřejném zasedání soudu.

 

Poslanec Martin Plíšek: Ano, omlouvám se, nejsem si toho vědom a je tam samozřejmě: při veřejném zasedání soudu. Přesně tak.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prohlašuji to poslední hlasování za zmatečné a budeme hlasovat znovu o bodu II část první: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby zvážila předložení - a bod číslo 1.

Zahajuji o něm hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 117, přihlášeno je 129 poslankyň a poslanců, pro 122, proti žádný. Návrh usnesení byl přijat. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Martin Plíšek: Bod 2 - a já tedy pro jistotu to přece jenom přečtu, protože aby pak nebyly nějaké kolem toho debaty - změny zákona číslo 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím v platném znění, tak, aby nedocházelo k prolamování zásady neveřejnosti přípravného trestního řízení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování o tomto usnesení II, bod 2. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 118, přihlášeno je 130 poslankyň a poslanců, pro 118, proti žádný. Návrh usnesení byl přijat.

 

Poslanec Martin Plíšek: Dále bychom hlasovali o usnesení pod číslem 3, změny zákona číslo 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění tak, že bude upřesněna definice veřejného zájmu při získávání a uveřejňování informací z trestního řízení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování o tomto usnesení II bod 3. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 119, přihlášeno je 131 poslankyň a poslanců, pro 126, proti žádný. I tento návrh usnesení byl přijat.

 

Poslanec Martin Plíšek: Bod 4: změny zákona číslo 40/2009 Sb., trestního zákoníku, tak, že dojde k rozšíření ustanovení upravujícího skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby tak, že bude nově definován škodlivý následek jednání úřední osoby v podobě neoprávněného úniku informací z trestního řízení jakožto kvalifikovaná skutková podstata trestného činu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování o tomto návrhu pod číslem 4. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 120, přihlášeno je 132 poslankyň a poslanců, pro 127, proti žádný. I tento návrh usnesení byl přijat.

 

Poslanec Martin Plíšek: Bod 5 v návrhu zákona, který bude upravovat soukromou bezpečnostní činnost tak, že bude zakotven výslovný zákaz získávání informací v rámci činnosti soukromých detektivů ze zdrojů orgánů činných v trestním řízení, a to včetně administrativního aparátu, jiných zaměstnanců a osob s orgány činnými v trestním řízení aktivně spolupracujících.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 121, přihlášeno je 132 poslankyň a poslanců, pro 82, proti 2. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Martin Plíšek: Za šesté: změny zákona číslo 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, a zákona číslo 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, tak, aby byla jasně vymezena věcná a místní příslušnost těchto orgánů činných v trestním řízení při prověřování a vyšetřování zjištěných neoprávněných úniků informací z trestního řízení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 122, přihlášeno je 132 poslankyň a poslanců, pro 122, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Martin Plíšek: Bod 7: změny zákona číslo 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, tak, že dojde ke zřízení specializovaného útvaru v rámci Nejvyššího státního zastupitelství s nejvyšší možnou mírou nezávislosti na soustavě státního zastupitelství, v jehož kompetenci bude provádění přípravného trestního řízení u trestných činů spáchaných státními zástupci a podání obžaloby v trestním řízení vedeném proti státnímu zástupci.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 123, přihlášeno je 132 poslankyň a poslanců, pro 99, proti 2. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Martin Plíšek: Bod III: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby zvážila předložení opatření směřujících k zavedení výslovné povinnosti každého orgánu činného v trestním řízení poskytujícího informace o své činnosti veřejnosti prostřednictvím veřejného sdělovacího prostředku učinit záznam o jakémkoliv kontaktu s příslušným zástupcem veřejného sdělovacího prostředku, uvést obsah a důvod komunikace a tento záznam založit do spisu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 124, přihlášeno je 132 poslankyň a poslanců, pro 122, proti žádný. I tento návrh byl přijat.

 

Poslanec Martin Plíšek: A konečně poslední návrh usnesení, bod IV: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby zvážila podrobnější úpravu podmínek poskytování důkazů získaných v trestním řízení pro jiné účely (například občanské soudní řízení, správní řízení a jiné), a to v době, kdy trestní řízení je ve fázi přípravného řízení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování o posledním návrhu usnesení k tomuto bodu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 125, přihlášeno je 132 poslankyň a poslanců, pro 127, proti žádný. Návrh usnesení byl přijat.

 

Já děkuji panu předsedovi komise i panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

 

Poslanec Martin Plíšek: A já vám také děkuji za hlasování.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Než přejdeme k dalšímu bodu, přečtu omluvenky. Pan předseda Stanjura se omlouvá z osobních důvodů do konce jednacího dne, pan poslanec Kořenek se omlouvá od 15 do 17 z pracovních důvodů, pan poslanec Ladislav Okleštěk se omlouvá dnes celý den z pracovních důvodů, paní poslankyně Věra Kovářová se omlouvá dnes celý den z osobních důvodů, pan poslanec Jaroslav Klaška se omlouvá od 15 do 17 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Markéta Adamová se omlouvá od 15.15 do 17.15 z pracovních důvodů, pan poslanec Fiala se omlouvá na zbytek dne z pracovních důvodů, pan poslanec Karel Fiedler se omlouvá dnes celý den z pracovních důvodů, pan ministr Marian Jurečka se omlouvá z dnešní schůze z pracovních důvodů, pan ministr Miloslav Ludvík se omlouvá na dnešek z pracovních důvodů a pan ministr Pelikán se omlouvá od 14.45 do 16.30 z pracovních důvodů.

 

To byly omluvenky a my přikročíme k dalším bodům našeho jednání, kterým je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.