Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Radek Vondráček)

91.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Na pořad jednání 60. schůze Poslanecké sněmovny bylo předloženo šest odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nebyli spokojeni, a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny.

Poslanec Tomio Okamura oznámil dne 29. srpna 2017 předsedovi Poslanecké sněmovny, že ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová nesplnila svou povinnost podle ustanovení § 112 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny odpovědět na písemnou interpelaci do třiceti dnů od jejího podání. Ani v den podání této stížnosti neodpověděla na jeho interpelaci ve věci údajů pracovního úřadu Plzeňského kraje ze dne 13. 7. 2017. Předseda Poslanecké sněmovny v souladu s ustanovením § 112, odst. 3 jednacího řádu s touto skutečností seznamuje Poslaneckou sněmovnu.

Já upozorňuji všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, které zní: "Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko ani o ní dále nejedná."

A nyní přistoupíme k projednávání odpovědi na jednotlivé písemné interpelace. První v pořadí je zde interpelace na ministra školství, mládeže a tělovýchovy Stanislava Štecha. Bývalá ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová odpověděla na interpelaci pana poslance Leo Luzara ve věci vyhlášky 282 o požadavcích na potraviny, pro které je přípustná reklama a které lze nabízet k prodeji a prodávat ve školách a školských zařízeních. Interpelace se předkládá jako tisk 1088. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, resp. do přítomnosti ministra školství, mládeže a tělovýchovy pana Stanislava Štecha. Na této skutečnosti se nezměnilo vůbec nic. Takže jak jsem vás už před chvílí informoval o tom, tato interpelace nemůže být projednávána a postoupíme dále.

Další interpelace je na pana předsedu vlády Bohuslava Sobotku.

Předseda vlády Bohuslav Sobotka odpověděl na interpelaci poslance Vojtěcha Filipa ve věci stále nedokončené realizace Národního akčního plánu pro chytré sítě - NAP SG Smart Grid. Interpelace se předkládá jako tisk 1136. Projednávání této interpelace bylo přerušeno do přítomnosti předsedy vlády Bohuslava Sobotky, který je tuším omluven. Otevírám rozpravu a poprosím, aby se slova ujal pan místopředseda Vojtěch Filip. (Není zapnutý mikrofon.) Omlouvám se, už je to zapnuté.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane předsedající, já chápu, že tady pan předseda vlády není a asi už se žádné odpovědi nedočkám. Dovolte mi alespoň krátký komentář, protože nic jiného mi nezbývá v současné době, těsně předvolební, té odpovědi, kterou mi pan předseda vlády odeslal na mou interpelaci ve věci tzv. chytrých sítí, abych to zjednodušil, abych o tom akčním plánu nemusel hovořit v celém jeho názvu. Ani v podstatě nemá smysl, abychom vedli nějakou důslednou polemiku s tou odpovědí, ale je spíše důležité, abychom si uvědomili, kolik protimluvů a informací, které spíše zakrývají současný stav, než ho vysvětlují, jsem v odpovědi dostal.

Až do konce loňského roku se prezentovalo, a to i na veřejných konferencích, že v roce 2017 bude zpracováno nové ekonomické posouzení - Národní studie číslo 2. Ale od letoška v podstatě je stanovisko, že nikdo Národní studii číslo 2 nepotřebuje a že v Národní studii číslo 1 Česká republika nic neslíbila, nezavázala se k té studii číslo 2, a Evropská komise na nás netlačí, nic nepožaduje a Ministerstvo průmyslu a obchodu si jen z vlastního rozhodnutí zpracuje letos či příští rok situační analýzu. Není zřejmé, kdy došlo k takové významné změně stanoviska. Já nejsem přesvědčen o tom, že situace je tak pozitivní a v takovém standardu, abychom se s tím mohli spokojit.

V odpovědi na interpelaci se konstatuje, že neexistuje kritika ze strany Evropské komise za neplnění direktiv v oblasti chytrého měření. To je sice pravda, ani žádné sankce nebyly přijaty, ale pokud se ve zprávách konstatuje, že Česká republika je jednou z posledních zemí, kde se chytré měření nerealizuje, tak to není kritika. Evropská komise, potažmo Evropská unie opravdu nevyvolala na ČR žádný tlak a normálně připouští jenom aktualizaci původního ekonomického posouzení a nebude v tomto směru pravděpodobně vytvářet žádný tlak ani v budoucnosti. To je ale dáno něčím jiným než tím, že jsme někam pokročili. Je to dáno tím, že po brexitu zjišťuje alespoň ta část realisticky uvažujících členů Evropské komise, že silou nemůže nic nařídit. Někteří to ještě nepochopili, a byli jsme toho svědky včera při rozhodnutí Evropského soudu ve věci Slovenska a Maďarska.

Za hlavní důvod lze považovat tzv. zimní balíček, který přidává řadu potenciálních dalších požadavků do programu a bude platit i v budoucnosti. Jinými slovy, zda dnešní investice budou, nebo nebudou zmařeny nějakým novým zákonem či balíčkem.

V absolutní většině zemí se chytré měření rozběhlo, případně je již dokonce plně nasazeno a realizuje se už i v okolních zemích, např. na Slovensku, v Polsku, Německu, které přijaly příslušnou legislativu, a jsou osazeny statisíce odběrných míst, existuje vládní záměr, rozhodnutí distributorů energie a další kroky. Jen v ČR se již čtyři až pět let připravují tzv. pilotní projekty, ale realizace i těch pilotních projektů vázne a o krocích k masovému nasazení nemůžeme vůbec mluvit.

Za čtvrté, v některých zemích, kterým vyšla analýza v roce 2011 negativně, kromě ČR to byla Litva, Portugalsko a Belgie, se začalo chytré měření rozvíjet. Jsou realizovaná další smysluplná rozhodnutí. Vyplývá to z toho, že (ze) skupiny zemí odmítající se připojit k závazku 2020 zůstala ČR zcela osamocena.

Zajímavý je přístup některých společností ze severských zemí nebo Belgie či Irska. Ty se rozhodly celou problematiku vyčlenit a využít jiného modelu, kdy dodavatelé zajišťují data z měření instalovaného v síti, a tím jsou rizika přenesena ze zadavatele na dodavatele. Myslím, alespoň takové opatření bychom mohli začít projednávat.

Za páté, považovat zjednodušené připojení zdroje do 10 kW a bez licence pouze na ohlášení za úspěch národní strategie lze považovat za opravdový protimluv, tak jak jsem uvedl na začátku. Zejména z důvodu, že rozmach decentrálních zdrojů, tedy změna consumerů v prosumery, což přináší zásadní změnu odběrového chování velké množiny odběrných míst a s tím spojenou zásadní změnu toků v energetické síti ČR, je považován za jeden z hlavních negativních trendů, které si přímo vynucují modernější systémy měření a řízení provozu distribuční sítě. Zkušenosti ukazují, že možnost požádat o osazení měřicího zařízení vyššího než stanoveného typu sice existuje, její praktická realizace je však velmi těžkopádná a výsledkem nebývá osazení chytrého měřidla, nýbrž měřidla s měřicím intervalem 15 minut a intervalem pro zpracování a přenos naměřených údajů za jeden měsíc. Každý sice může zažádat o měřidlo vyšší kategorie, ale náklady, byť i reálné, které jsou přesunuty na zákazníka, jsou vysoké a ve svém důsledku zcela odrazující. Služba se díky tomu prakticky nevyužívá a to se nemůže změnit, dokud nebude zahájeno úplné nebo alespoň částečné masové nasazení chytrého měření a neklesne cena těchto zařízení.

Za šesté je evidentní, že provozovatelé distribučních soustav sice ověřují technologie datové komunikace a připravují ověřování dalších technologií, nicméně dosud nejsou stanoveny požadavky na tyto komunikace. Už v Národní studii 1 z roku 2012 bylo přitom doporučeno, aby do roku 2017 byly stanoveny národní komunikační standardy, standardy měřicích zařízení a hlavních prvků systému AMM. Není stanoven minimální požadavek na parametry komunikace ani náhradní mechanismy pro případ selhání nebo výpadku komunikace, a to i při testování komunikační technologie, u kterých není nepřetržitý a bezvýpadkový provoz možný, což ovšem neznamená, že tyto komunikační technologie jsou nevyhovující. Je proto velmi vhodné posílit alespoň diskusi o potřebných funkcionalitách AMM, a to zejména požadavky na elektroměry, systém IT a celý související řetěz technologií, a to bez ohledu na to, kdy bude AMM nasazeno, a přitom je potřeba více diskutovat o přípravě na masové nasazení ve srovnání s častým výběrovým nasazením, úloze HDO součinnosti s prvky chytrého měření apod. V této souvislosti připomínám, že bez toho nasazení se např. zhroutí systém EET.

Technologie v oblasti AMM a SG se rychle mění a technologie využité v předchozí vlně pilotních projektů jsou nyní již generačně zastaralé, protože v této oblasti pět let, která uplynula od té první strategie, je opravdu zastarávání toho sytému velmi rychlé. Velmi důležitá je proto správná definice cílů pilotních projektů, které ale nemáme. V současné době není tato definice skutečně uspokojivá. Za efektivní lze považovat zejména to, aby koncepce byla definována s ohledem na plynulý přechod do fáze plošného nasazení. Tím se investice do pilotních projektů, zejména pokud jde o systémové vybavení procesní a technologické integrace na rozdíl od čistě pilotního, kapacitně i časově omezeného provozu, může efektivně využít.

Není za osmé dostupná kvantifikace negativních dopadů predikovaných scénářů vývoje, protože jsme pilotní projekty nepřipravili. V základu nejsou kvantifikovány dopady varianty nula, tedy stavu, kdy nejsou konána žádná opatření pro eliminaci dopadu negativních trendů, jaké jsou výpadky, ztráty, škody. Není tedy zřejmé, vůči čemu mají být navržená opatření porovnávána, a tedy ani, zda není levnější nedělat nic. Možná že to je strategie číslo 2, o které jsem hovořil na začátku, která vypracována není, a nikdo se k ní nechce přiznat.

Za deváté veřejnost není transparentně informována o rizicích budoucího vývoje a navržených řešeních ani o dopadech, pokud tato řešení realizována vůbec nebudou. Problematika je komunikována tak, že pro laickou veřejnost, které se nasazení a dopady chytrých sítí dotýkají zásadně, alespoň z pohledu počtu koncových uživatelů, je nejasná a nesrozumitelná. Jsem rád, že alespoň po mé interpelaci začala vůbec diskuse na to, jestli se tím budeme zabývat. Vím, že tato vláda to asi nedokončí.

Za desáté, při úvahách nasazení nejsou uvažovány změny procesů tak, jak je tyto technologie umožňují či podporují. V drtivé většině případů dochází pouze k náhradě stávajících zařízení zařízením novým, i když chytrým, bez vytěžení skutečného potenciálu. Poslední relevantní ověření technologií proběhlo v ČEZ v projektu VPP a AMM před čtyřmi až pěti lety na základě zadávací dokumentace, která byla již v té době dva roky stará, což znamená, že se ověřovala technologie více než sedm let stará, a to samozřejmě nedává žádný uspokojivý výsledek pro současný stav.

Za jedenácté, smyslem SG mělo být, jak již sám název napovídá, vytvoření konkrétního plánu s jasně definovanými akcemi, kroky a termíny závaznými pro elektroenergetiku ČR. Po dvouleté činnosti NAP jsou však výsledky neuspokojivé. Tvrdit, že zpoždění je způsobeno potřebou delšího času na jeho splnění, je, promiňte mi ten velmi diplomatický výraz, eufemismus, který má zřejmě zakrýt nedostatečnou prioritu tohoto řešení a problémy s realizací, včetně přísnějšího vyžadování plnění NAP státem po energetických společnostech. Myslím si, že jsme si tady včera užili debaty o tom, jak a kdo ovládá ČEZ.

Ve stanovisku se píše o tom, že v letošním roce MPO pořádá semináře pro odbornou veřejnost. Zatím se uskutečnil pouze jeden, zaměřený na chytré měření, a to 24. dubna letošního roku. Byl to vůbec první relevantní krok informování odborné veřejnosti. Na jeho úroveň panovaly rozdílné názory, nicméně kladně byl hodnocen už samotný fakt, že MPO zahájilo diskusi. Bohužel se však většinou prezentují informace, které jsou staršího data, vycházející z dřívějších pilotních projektů. Druhý seminář 12. 6. byl zaměřen na decentralizované zdroje energie. Je nesporné, že probíhala sice komunikace mezi MPO a distributory, méně už s odbornou veřejností. To se ale teď ministerstvo snad snaží napravit. Určitým problémem je, že odborná veřejnost není konsolidovaná. V současnosti existují technologické platformy a další sdružení jsou v diskusi se státem i distribučními společnostmi slabé a málo respektované, a to i ze strany samotného státního aparátu. Díky tomu je složité hovořit o dlouhodobé a kvalitní opozici vůči vládním návrhům. Toho by ale vláda měla využít a pokusit se tedy jít vpřed v této oblasti. V odborné veřejnosti jsem zaznamenal hlasy, že po diskusi o realizaci NAP SG by měly být zapojeny i další neenergetické subjekty, zejména společnosti IT, protože propojení energetických a digitálních technologií dále se zástupci municipalit, Svazu průmyslu a obchodu je nanejvýš potřebné.

Za třinácté si dovolím učinit ještě poznámku, která se týká samotné odpovědi předsedy vlády. Jestliže v odpovědi uvádí, že NAP SG se zásadně změní vlivem legislativního takzvaného zimního legislativního balíčku Evropské komise nazvaného Čistá energie pro všechny Evropany z listopadu 2016, znamená to, že NAP SG v současné podobě byl aktivitou, kterou bude potřeba významně upravit. Když jsem si prostudoval - teď odskočím od toho samotného tématu - volební program jednotlivých politických stran, s hrůzou zjišťuji, že se to tam téměř nevyskytuje. A je evidentní, že po neexistující diskusi, té veřejné diskusi, nikoliv té odborné, to ani není předmětem nějakého řešení, které nás ovšem staví na konec té evropské fronty v řešení těchto záležitostí. Přitom například na Fakultě dopravní Českého vysokého učení technického existují příspěvky, které bychom mohli dobře využít. Ale prostě se vláda České republiky rozhodla, že to sice bude pro všechny Evropany, ale budeme na jejím konci.

Za čtrnácté považuji za jeden z hlavních úkolů přípravy AMM zahájení alespoň pilotního projektu z roku 2015 a zavádění nových měřidel po roce 2016, tedy letos, to však evidentně není plněno. Jako jediný relevantní příklad plnění národního plánu v oblasti chytrého měření se v odpovědi uvádí pilotní projekt ČEZ Distribuce, o kterém se hovoří již od toho roku 2015, vedením byl schválen v roce 2016 a přibližně na konci července 2017 by měla být zahájena kvalifikace v rámci veřejné zakázky. Ale to neznamená nebo spíše znamená, že dojde ke stejnému stavu, jak se stalo v rámci výše zmiňovaného pilotního projektu ČEZ i v minulých letech. Co se tedy v letech 2018 až 2022 bude realizovat v projektu s technologiemi poplatnými roku 2015? Opět budeme nejméně v sedmiletém zpoždění. A znamená to tedy, že dokončení pilotního projektu se nebude v ČR v oblasti chytrého měření vůbec nic dít? Na to bychom si měli odpovědět, respektive odpovídat občanům, kteří se nás na to ptají.

A nakonec mi zbývá, že pokud Česká republika zaostává v případě masového nasazení chytrých sítí či alespoň pilotních projektů, tak problém spočívá v tom, že se soustava věcí, standardů, komunikačních technologií a podobně stále vyjasňuje, a také v tom, že je příliš složitý proces tendrů, což samozřejmě nelze klást za vinu Ministerstvu průmyslu a obchodu. Ale existuje tu obava, že pokud mají práce na novém ekonomickém posouzení být (byť?) jen interním, které by sloužilo pro vlastní potřebu České republiky, začít alespoň letos, bude nemožné získat z připravovaných pilotních projektů jakoukoliv relevantní informaci. Ministerstvo průmyslu a obchodu tak bude i do budoucna vycházet z dostupných informací z okolních zemí, ale pak je otázka relevantnosti, či spíše nerelevantnosti v podmínkách naší země.

Nerad bych dále zdržoval. Vím, že by nic jiného nezbylo při nepřítomnosti pana předsedy vlády než uvést alespoň ty nejzákladnější výhrady, které jsem měl k samotné odpovědi na svou interpelaci. Se stavem se nesmiřuj. Vím, že žádnou odpověď asi nedostanu, možná předseda vlády využije třicetidenní lhůty, aby mi na mé vystoupení, já mu ten svůj komentář poskytnu písemně, odpověděl do třiceti dnů, ale to už se Poslanecká sněmovna v té době nesejde a nezbývá nám než se tím zabývat po volbách znovu.

Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane místopředsedo. Nyní mi dovolte přečíst ještě několik omluv. Omlouvá se pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek z dopoledního jednání z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Jiří Skalický mezi 10. a 12.30 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se paní poslankyně Miroslava Němcová dnes od 9 do 10 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se z dnešního jednání v době od 9 do 11 hodin pan poslanec Vít Kaňkovský a omlouvá se paní poslankyně Věra Kovářová od 9 do 11 hodin z osobních důvodů.

Dále pro záznam uvádím, že pan poslanec Ladislav Okleštěk hlasuje s náhradní kartou číslo 77.

Otevírám rozpravu a s přednostním právem se hlásí pan předseda klubu TOP 09 Michal Kučera. Máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, podívejte se, prosím, na lavice za mnou, tedy na lavice vlády České republiky. Když se podíváte na ta prázdná místa, tak to nám dává vláda České republiky na vědomí, co si myslí o parlamentní demokracii, co si myslí o Sněmovně a co si myslí o přístupu k tomu, jak má plnit své úkoly. Nemusím nikomu připomínat, že vláda České republiky se zodpovídá Sněmovně. To, kdy se zodpovídá Sněmovně, je zejména v době interpelací, to znamená tehdy, kdy mohou interpelovaní ministři zodpovídat dotazy poslanců a odpovídat na jejich připomínky.

Účast ministrů vlády České republiky hnutí ANO, ČSSD a strany lidové v tomto volebním období byla naprosto tragická. Dnes ovšem dostoupila vrcholu. Přítomných je nula ministrů! Upozorňuji - nula ministrů. A tohleto snad tady ještě historicky ani nebylo. Já chápu, že je celá řada omluv, které jsou skutečně akceptovatelné. Jsou to omluvy zejména z důvodu zahraničních cest, ale pokud se ministr omlouvá z pracovních důvodů, tak bych chtěl upozornit dotyčné ministry, že jejich práce je dnes tady v této lavici.

Já bych chtěl tímto požádat vedení Poslanecké sněmovny, respektive pana předsedu Poslanecké sněmovny Hamáčka, aby ještě, i když si uvědomuji, že je konec volebního období, tak aby ještě se pokusil zjednat nápravu. Já bych byl velmi nerad, kdyby tato vláda, to znamená vláda hnutí ANO, ČSSD a KDU-ČSL, vytvořila precedens pro budoucí volební období, pro budoucí vládu a pro budoucí Sněmovnu. Historicky se nikdy nestalo to, co se dělo v tomto období, to znamená, že účast na interpelacích byla tak tragická, jako předvedla současná vláda.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane předsedo. Jenom pro úplnost doplním, že pan ministr průmyslu a obchodu, kdy jste začal hovořit, v sále byl, ale teď už tu není, že během řeči opustil místnost, takže v tuto chvíli skutečně nemáme žádného ministra v sále.

Ptám se, kdo dále má zájem o vystoupení v rozpravě k tomuto bodu. Jestliže tomu tak není a pokud se nikdo nehlásí, končím rozpravu a ptám se pana místopředsedy, jaké navrhuje usnesení. Nenavrhuje. Takže mu děkuji a končím projednávání této interpelace.

Další interpelací je interpelace na ministra financí Ivana Pilného, který odpověděl na interpelaci poslance Františka Váchy ve věci nezodpovědné výše státního rozpočtu pro rok 2018 pro vysoké školství. Interpelace se předkládá jako tisk 1141. A já poprosím pana poslance, aby pronesl úvodní slovo.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem interpeloval pana ministra Pilného ve věci státního rozpočtu pro vysoké školství v červnu 2017. A shodou okolností - a myslím, že ne shodou náhod, ale shodou okolností - se ta odpověď dostala na schůzi Sněmovny v této době, v době, kdy školské odbory hrozí stávkovou pohotovostí, kdy se v podstatě celé školství, a teď nemluvím jenom o vysokém školství, ale i o regionálním školství, dostává do krize. Do krize, kterou se sice možná paní ministryně Valachová snažila nějakým způsobem řešit, ale díky fungování celé vládní koalice se ta krize rozvinula do té podoby, že tady možná budeme mít stávku.

Já bych chtěl jenom připomenout, že poslední stávka, kterou odbory hrozily, která byla, byla v roce 2008. To znamená, před deseti lety jsme byli v podobné situaci, jako jsme dnes. Přitom před deseti lety jsme byli i v ekonomické krizi, to znamená, tam se muselo asi nějakým způsobem šetřit. Dnes jsme v době konjunktury, ekonomika roste, přesto vláda na školství a řešení problematiky školství úplně rezignovala. Já se na tu problematiku financování hlavně tedy vysokého, ale současně i regionálního školství zaměřuji v podstatě celou dobu, celé ty čtyři roky. Mohu připomenout, že v předchozím roce se nám podařilo tlakem na Ministerstvo financí změnit střednědobý výhled financování vysokých škol, kdy několik let po sobě vysoké školy na to, aby přežily, dostávaly v rozpočtu víc, než kolik byl střednědobý výhled. Podařilo se ten střednědobý výhled zvednout asi o 1,25 mld. korun a je vidět, že ani to nestačí.

Další interpelace, které jsem dával, byly interpelace na základní normativ na vysokoškolského studenta. Abych jenom připomenul, vysoké školy jsou financované v podstatě ze dvou zdrojů, nebo podle dvou kritérií. Jedno je podle vědeckého výkonu a jedno podle učitelského výkonu. A ten základní normativ na vysokoškolského studenta je normativem na ten pedagogický výkon. Mohu jenom připomenout, že ten základní normativ od roku 2009 klesal z nějakých 34 tisíc na současných 27 tisíc. To znamená, peníze, které jdou na jednoho studenta na vysokou školu, klesají. A to jsou peníze, z kterých vysoká škola musí financovat celou svoji pedagogickou činnost, to znamená nejenom výuku, ale i platy. To znamená, když se na to podíváte, tak od roku 2009, kdy bylo 34 tisíc korun na studenta, do roku 2016 to kleslo na 27 tisíc.

Vládě se podařilo zvýšit mzdy pedagogů v regionálním školství. Tamhle máme možná nějaké studenty a učitele. (Obrací se ke galerii.) Aspoň doufám, a doufám, že mi to potvrdí, dostali těch 10 %, nepedagogičtí pracovníci dostali myslím 6 % v regionálním školství. Tím pádem jsme se ale dostali do situace, kdy učitelé na základních i středních školách mají vyšší platy než učitelé na vysokých školách. Nástupní plat učitele na vysoké škole, člověka, který absolvuje vysokou školu, absolvuje postgraduální studium, to znamená, má za jménem titul Ph.D., potom v mnoha případech vyjede do zahraničí, kde absolvuje takzvanou postdoktorandskou stáž, většinou jsou to prestižní univerzity, vrací se do České republiky a my mu můžeme nabídnout nějakých 20 až 22 tisíc korun měsíčně před zdaněním. To je skandální! Jak chceme, aby naše vysoké školství fungovalo, když jsme schopni nabídnout jenom takové mzdové prostředky?

Ano, argument, že vysoké školy si svoje mzdové předpisy a tabulky vytvářejí samy, je pravdivý, ale ony si ty tabulky mohou vytvářet jenom v závislosti na penězích, které ze státního rozpočtu dostanou. A když dostanou málo, tak ty mzdové tabulky zvyšovat nemohou. Příkladem může být třeba naše univerzita, kde od roku 2008 nedošlo ke změně tarifů, nedošlo ke změně mzdových tabulek. Teď v srpnu se podařilo prosadit změnu tarifů právě s tou perspektivou, že by do vysokého školství mohlo přijít víc peněz.

Já vám dám jenom takový příklad. Loni na konci roku 2016 se Ministerstvu školství podařilo někde vyšťourat 260 milionů, které poslali cíleně s dopisem paní ministryně na platy vysokoškolských pedagogů. Na naši fakultu se dostalo z těch 260 milionů po spravedlivém přepočtu 1,2 milionu. To znamená, to jsou peníze, které jsme dali do platů našich lidí. Když od toho odečtete zákonné zdravotní a sociální pojištění, tak v přepočtu by to vyšlo měsíčně na jednoho člověka 250 korun. Dvě stě padesát korun navýšení mzdy vysokoškolského učitele! Samozřejmě vysoké školy si s tím mohou udělat, co chtějí. Já jsem udělal to, že jsem ty peníze dal mladým, těm, kteří těch peněz mají nejmíň, těm, kteří jsou v krizi, kteří zakládají rodiny, kteří si potřebují sáhnout na hypotéky.

V současné době se jedná o rozpočtu Ministerstva školství jak na regionální, tak na vysoké školství. Pro vysoké školy bylo původně slibováno 100 milionů. Když to srovnáte s těmi 260 miliony, o kterých jsem mluvil, tak je to velice směšné. V současné době pan ministr mluví o nějakých 700 milionech navýšení do rozpočtu vysokých škol, což zase v tom srovnání těch 260 milionů je opět směšná částka. Ministerstvo školství přišlo s požadavkem, aby se na rozpočet vysokých škol přidalo 4,5 miliardy. Čtyři a půl miliardy už by znamenalo to, že by se možná platy učitelů na vysokých školách dostaly do srovnatelné úrovně, jako jsou platy učitelů v regionálním školství, to znamená, přiblížily by se dnešní průměrné mzdě, která už se vyšplhala k necelým 30 tisícům. Takže my začínajícím vysokoškolským učitelům dáváme 20, 22, 23 tisíc. Průměrná mzda v České republice se blíží k 30 tisícům měsíčně. Tady o tom jedná Konference rektorů, jedná o tom Rada vysokých škol, přesvědčují pana ministra, původně pana ministra Babiše, který to odmítal, v současné době pana ministra financí Pilného. Ti se tomu brání. Brání se tomu s odůvodněním, že by museli navýšit státní rozpočet.

Současné požadavky na celé školství jsou také, že by se mělo přidat, nebo ten požadavek je navýšení mezd pedagogům v regionální školství, to znamená mateřské, základní, střední školy o 15 %, nepedagogickým pracovníkům o 10 %. To jsou mzdy, na které má přímo státní rozpočet vliv, a navýšení rozpočtu vysokých škol o 4,5 miliardy. To když se dá do mezd, tak se dostanou učitelé na nějakou sice ne úplně důstojnou, ale na nějakou úroveň, kdy mohou přežít.

Pan ministr Pilný se tomu brání. Velmi se tomu brání. Dochází k jednáním a na každém jednání řekne: slíbím vám, že to vezmu na vládu, tam to projednáme, všechny koaliční strany s tím souhlasí a musíme podpořit školství a blablabla a přijdu s jasným vyjádřením na příští schůzce. Tohle se děje už několikrát. Myslím si, že školství a lidem pracujícím ve školách už dochází trpělivost a pan ministr by měl jasně říct, jestli chce školství podporovat, nebo ne.

Musíte si uvědomit, že to, že tady dneska sedíme, to, že já můžu mluvit do toho mikrofonu a vy mě slyšíte z reproduktorů, to, že tady svítí světlo, to, že jste oblečeni tak, jak jste, tak to je jenom díky školství. Jenom díky předávání znalostí z generace na generaci. To, že lidstvo, že jsou lidé schopní na něco přijít... (Poslanec Janulík to nesouhlasně hlasitě komentuje.) Pane poslanče, nehulákejte. Možná vy takový názor nemáte. Ale tak to prostě je. Předávání znalostí z generace na generaci. (Poslanec Janulík opět reaguje.) Tak možná ve vašem případě, v případě gynekologa ne díky školství, ale asi jste byl samouk, nebo jak jste se dostal k té gynekologii. (Pobavení v lavicích poslanců KSČM.)

Pan ministr financí tvrdí, že ty peníze nejsou, že musí přidat, že by zvýšil schodek státního rozpočtu o nějakých 15 nebo 18 miliard. Tady na tom místě, když jsme schvalovali EET, tady na tom místě jsem stál a pan ministr financí Babiš tu na mě zezadu hulákal, že EET přinese oněch 18 miliard. Tak jestli vám to EET přinese 18 miliard, tak těch 18 miliard vezměte a dejte je do toho školství, do regionálního a vysokého školství. Kam jinam je chcete dát? Vy je strkáte do platů úředníků, do nových úřednických míst, která jste vytvořili. Ne! Dejte to na školství! To je jediné místo, kde se vám, nebo nám, té společnosti, ty peníze vrátí. Ano, je to tak, že když to tam dáte, tak ani po to volební období čtyř let se to možná v nějakých vašich preferencích neobjeví, protože investice do školství je dlouhodobá. To je investice na desítky a desítky let. A pokud nějaká vláda, nebo vaše vláda, nebo další vláda nebude mít odvahu ty peníze do školství vložit a nebude mít odvahu počkat si na výsledky až za těch deset let, tak to školství bude v čím dál tím větší krizi. Školství není schopno konkurovat veřejnému i soukromému sektoru. Lidé ze školství odcházejí. Nejsme schopni přitáhnout další a další lidi na učitelské pozice. A pokud se tohle nebude řešit, tak tahle společnost na to během několika let doplatí.

Děkuji vám za pozornost. Bohužel pan ministr má zjevně důležitější věci na práci než to, co má dělat, to znamená pracovat v Poslanecké sněmovně. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Taky vám děkuji, pane poslanče. Otevírám rozpravu a ptám se, zda má někdo zájem o vystoupení. Pan poslanec Chalupa, kterému tímto dávám slovo.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Musím přiznat, že co tady říkal můj předřečník, s tím bych asi souhlasil. Ono to zní velice hezky. Ale co jste tady vy dělali v těch předchozích vládách? Ono se to teď hezky říká. Takže bych spíš rád slyšel, co vy jste tady udělali za těch minulých dvacet let pro to, aby to školství vypadalo jinak. To zaprvé. Zadruhé, školství je problém. Ale problém je dneska i výchova v rodinách. O tom se tady moc nemluví. Já třeba vím o vysokých školách, které nevědí, co s penězi. Takže ten problém my si uvědomujeme. A rozhodně se podívejte na volební programy, jak to tam ty strany řeší.

Samozřejmě koalice je problém. Ale to vy víte stejně dobře jako já. Vám se nepodařilo prosadit ty věci. A nám se to mělo podařit za tři roky? To zní velice hezky, ale vy si nejdříve zameťte před vlastním prahem.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. S přednostním právem pan předseda Michal Kučera, poté s řádnou přihláškou pan poslanec Vácha.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuju za slovo. Mně samozřejmě přijde velmi úsměvné, když někdo po čtyřletém volebním období, po čtyřech letech vlády hnutí ANO, ČSSD a strany lidové, se odvolává na to, co bylo před dvaceti lety.

Vážený pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, dnes ty účty skládáte vy. A výsledky této vlády v oblasti školství jsou naprosto tragické. Odpovědí vám budiž současná stávková pohotovost učitelů. To je odpověď na politiku této vlády. A prosím, nevymlouvejte se na koalici. Každá vláda je koaliční a každá vláda dělá kompromisy pro to, aby byla schopná vládnout. Pokud jste nebyli schopni udělat rozumnou politiku v oblasti školství, tak jste selhali jako celek, nikoli jako jeden ministr. Je to selhání vlády ANO, ČSSD a KDU-ČSL.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní pan poslanec Vácha, poté další.

 

Poslanec František Vácha: Odpovím prostřednictvím pana předsedajícího. Za celou dobu od roku 2008 se nesnižovaly výdaje na školství. Přečtu vám tady specifický ukazatel výdaje na vysoké školy schválený rozpočet vaší vládou na rok 2015: 21 miliard 491 milionů 733, rok 2016: 20 miliard 337 milionů. Tak já myslím, že to je snad jasný argument, jasné číslo. Schválený rozpočet na vysoké školy o miliardu nižší mezi rokem 2015 a 2016.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuju vám. Jestli jsem to správně zaregistroval, pan poslanec Foldyna, poté pan poslanec Chalupa.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuju za slovo. Chtěl jsem se jenom připomenout. Já jsem z Ústeckého kraje a tady někdo řekl, že vysoké školy mají tolik peněz, že nevědí, co s nimi. Měl jsem tady takovou tabulku, kterou jsem dával panu premiérovi, a dával jsem ji i panu ministrovi školství, kde jsou provozní peníze vysokých škol. A jak jsem se díval, tak nejméně provozních peněz měl ÚJEP a vysoká škola v Ostravě, nejvíce peněz se pohybovalo samozřejmě v Praze a samozřejmě v Brně.

Víte, kolegové, nezlobte se, nechci použít hrozné slovo, které se do Sněmovny nehodí, ale ta liberalizace, kterou jsme tady všichni předvedli za těch posledních 25 let vysokého školství, ta ho tak zprznila, promiňte, že to tak řeknu, že bychom se měli všichni stydět. A přestaňte prosím vás si tady navzájem házet ty míčky z jedné strany na druhou, dívají se na nás lidi a myslím si, že se jim musí z nás zvedat žaludek. Přestaňte si tady vyčítat donekonečna, co kdo udělal, a pojďte něco konečně pro ty školy udělat. Přestaňme liberalizovat věci, které prostě vidíte sami, že nás táhnou dolů.

My jsme národ Jana Amose Komenského a přibližujeme se Mongolsku. A když jsem to řekl jednomu člověku, který se tím vysokým školstvím zabývá - já jsem lodní mechanik - tak mi říkal Jardo, ale to Mongolsko udělalo velký pokrok. Já povídám no jo, to je dobrý, ale my mu jdeme naproti tam dolů.

Prosím vás, pojďme to změnit. Přestaňte si tady vyčítat vzájemně a zamyslete se nad tím, co nám tady vzniklo soukromých vysokých škol, co tady produkují, co se do toho dává peněz a co je výsledek. To je to podstatné.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Nyní pan poslanec Chalupa, poté pan poslanec Kasal, poté pan poslanec Vácha.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Já s panem Foldynou souhlasím, vaším prostřednictvím. Podepíšu všechno, co jste řekl. Ale my jsme koaliční vláda, vy tam máte premiéra i své ministry. Já jsem stále nespokojený občan a to, co vy říkáte, vnímám taky. A to, že my jsme tady schopni se možná dohodnout a tam nahoře ne, to není můj problém. To je za prvé.

Za druhé. Soukromé školství průšvih jako blázen, souhlasím. Aby se dávaly maturity, nebo ti, co nezvládají státní vysoké školy, aby si je šli potom udělat do soukroma, protože jsou placeni za hlavu, a pak nám lidi, kteří si udělají zemědělského bakaláře, jdou dělat šéfy u policajtů nebo u vojáků, to prostě hlava nebere. Ale tohle vím taky. Až tady vznikne nějaká nová vláda po volbách, možná tam budou rozumní lidé, kteří se dohodnou. Možná to zní blbě, ale já jsem fakt jenom poslanec.

Pokud jde o vyčítání nebo nevyčítání. Pane kolego, pokud jste tady rozjeli za dvacet let -

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Mým prostřednictvím, děkuji.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: - prostřednictvím předsedajícího - kouli deficitu, a teď budu mluvit o oblasti, do které vidím, kdy jenom v oblasti obrany a bezpečnosti jste způsobili deficit ne oněch 100 mld., ale skoro 400 mld., kde jste způsobili deficit do toho školství, tak tuto kouli nezastavíte za čtyři roky, a to víte dobře jako já, protože existuje jakýsi fyzikální zákon, který mluví o setrvačnosti. Z téhle země se ztratilo přes bilion korun od roku 1990. Kde ty peníze jsou? Já jsem to včera říkal: někde za mořem v rákosí. (Veselost v sále.)

A pokud jde o nesystematičnost, souhlasím. Některé školy mají hodně peněz, některé nemají. Vysoké školy říkají, že jsou financovány z jiných zdrojů, kraje říkají, že jsou financovány z jiných zdrojů, ale to jsou pořád peníze daňových poplatníků. Ať se vláda konečně rozhodne na nějaké systematičnosti a centralizaci těchto věcí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Teď to udělala šikovně paní poslankyně Hnyková a předběhla s faktickou poznámkou. Pane poslanče, ještě chviličku. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Když poslouchám diskusi kolegů v oblasti a na téma školství a platů ve školství, kladu si otázku. Tyto řeči učitele nezajímají. Je zajímá to, co pro ně uděláme konkrétně. Oba dva jste z vládní koalice, nechci vám vyčítat, co jste neudělali nebo neudělali. Měli bychom hledat řešení, aby nedošlo ke stávce, abychom učitelům navýšili a ohodnotili jejich práci důstojně a aby mohli svoji práci vykonávat dobře a ve prospěch dětí, které vzdělávají. Takže tyto vaše dohady, které tady jsou, a jsou ostudné pro učitele, si myslím, že jsou naprosto zbytečné! Hledejme řešení!

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní pan poslanec Kasal s řádnou přihláškou. Připraví se pan poslanec Vácha, poté pan poslanec Chalupa.

 

Poslanec David Kasal: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, budu chtít být trošku věcný a zaměřím se jenom na část výseku a to je vzdělávání ve zdravotnictví.

Mohu si dovolit říct, že jsem se podílel jak na změně vzdělávání lékařů, tak i sester. Tady jsem slyšel od kolegy Váchy prostřednictvím předsedajícího: navyšme peníze, nesnižovaly nebo nezvyšovaly se. Tady jde opravdu o to udělat systémovou změnu a na to jsme narazili právě u vzdělávání sestřiček. Proč sestry mohly mít vzdělání čtyři roky, byly kvalitní, a najednou měly vzdělávání sedm let? A když jste se ptal přímo lidí, chodil jste za nimi, tak oni řekli: my tam rok sedíme a nic víc se nedozvíme, my to vzdělání kvalitnější nemáme. Ale sedm let je delší doba a je to samozřejmě mnohem více peněz. Jde o to, aby se dostaly peníze přímo nejenom ke kantorům, kteří si to zaslouží - a nemám vůbec nic proti soukromému školství, církevnímu státnímu školství, ale jde o to, aby byly nastaveny podmínky tak, aby vzdělání, které z toho vzejde, bylo kvalitní a byli z toho kvalitní lidé, kteří pak můžou jít přímo do terénu. Když vám přijde sestřička a první, na co se ptá, kde dostane kancelář, a vůbec se nezajímá o to, jestli bude ošetřovat lidi, tak to je potom problém. Pak je taky problém to, co za peníze vychováváme. Je blbý, že to takhle říkám, ale to byla ta zkušenost, kterou jsme měli.

A další věc. Když jsme rušili zdravotního asistenta, tak nám přijel ještě někdo přednášet z Evropské unie, jak to musí být, a tam jsme se pak na konferenci dozvěděli, že 83 % zdravotnických asistentů, kteří měli malinký rozdíl oproti zdravotní sestře, která musela mít vysokou školu, aby dosáhli na sestru, šlo potom znovu na vysokou školu. My se tady učíme donekonečna a v zásadě nevyužíváme potenciál, aby lidi mohli potom své zkušenosti odvádět tam, kde to má být. Zajímavé bylo, když jsme byli v Karlových Varech, tak ten zdravotní asistent, který se tedy vzdělával tři čtyři roky, přešel jenom hranice do Německa, měl půlroční kurz, a jak to vzdělání bylo, byl schopen tam dělat šéfa daného zdravotního zařízení sester. Ale u nás ještě potřeboval další tři roky, aby mohl vůbec vykonávat nějakou činnost.

Nejdříve bychom se měli podívat na to, jestli nevzděláváme zbytečně široce, nebo i nesmyslně, a pak do toho dejme peníze. Samozřejmě je to část vzdělávací. Druhá část je, že by mělo být taky jasně dané, že když peníze do vzdělávání půjdou, tak je to o tom, aby se k lidem dostaly. Já to znám, když se přidávalo do zdravotnictví, plošně se přidá, ale k lidem se to nedostane. To si myslím, že je to podstatné.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. Nyní pan poslanec Vácha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Já bych to chtěl uzavřít tím, že jsme se tu všichni asi nějak shodli na tom, že školství potřebuje pomoc, že by se mělo dostat více peněz do školství, že by se školství mělo nějakým způsobem reformovat. S tím bych tak asi uzavřel.

Pan kolega chce ještě vystoupit. (Poslanec Chalupa.) Já si myslím, že bude mít podobnou řeč jako já, doufám smířlivou. Chtěl bych vás vyzvat, abyste ve svých stranických sekretariátech prosazovali myšlenku a svoje šéfy, kteří mají nějakou rozhodovací schopnost nebo moc, tlačili k tomu, aby školství bylo prioritou pro nás pro všechny, nejenom pro mne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní s řádnou přihláškou pan poslanec Chalupa.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Já už zanechám popisu toho, kolik dneska stojí maturity. Přidám se k panu kolegovi vaším prostřednictvím. Smířlivost tady určitě je.

Já tomu sám nerozumím. Poslouchal jsem teď v televizi pana rektora myslím Karlovy univerzity, nebo ČVUT, to je jedno, a ten říkal takovou chytrou věc: "Když posloucháte ty politiky, oni všichni chtějí, a když já chci, tak jsem dneska tady v televizi, protože jsem chtěl." Já tomu taky nerozumím. Všichni chceme, a ono to nefunguje. Kde je chyba? V tom, že nejsme schopni se dohodnout? My jsme schopni se tady domluvit, sejít se tady, vymyslet věci. Budeme muset asi na lidi, kteří sedí nad námi, více tlačit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Ptám se, jestli má ještě někdo zájem vystoupit v rozpravě k tomuto bodu. Není tomu tak. Rozpravu končím. Ptám se pana poslance Váchy, jestli, a v případě, že ano, jaké navrhuje usnesení. Nenavrhuje.

 

Poslanec František Vácha: Já bych samozřejmě usnesení navrhl, ale nechci riskovat - víte co? (V sále není dostatečný počet poslanců.) Nechci to říkat před lidmi, protože bychom měli ostudu.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za konstruktivní přístup.

Přečtu několik omluv. Omlouvá se pan poslanec Ludvík Hovorka od 9.45 do 12.30 z důvodu účasti na jednání mimo budovu. Omlouvá se paní poslankyně Ivana Dobešová z důvodu zahraniční cesty v termínu od 7. do 8. září. Omlouvá se pan poslanec Jan Farský dnes mezi 10.30 a 13.15 z pracovních důvodů. Omlouvá se pan poslanec Pavel Plzák dne 7. 9. po celý jednací cen z pracovních důvodů.

Končím projednání této interpelace. Jsme stále v bodu 91. Budeme projednávat interpelaci na místopředsedu vlády Pavla Bělobrádka.

Místopředseda vlády Pavel Bělobrádek odpověděl na interpelaci poslance Františka Váchy ve věci hodnocení výsledků výzkumných organizací. Interpelace se předkládá jako tisk 1142. Pane poslanče, prosím, uveďte.

 

Poslanec František Vácha: Znovu děkuji za slovo. Dámy a pánové, já jsem interpeloval pana místopředsedu vlády Bělobrádka opět v červnu v roce 2017. Ten důvod byl ten, že v loňském roce, v květnu, koncem května, jeho sekce vypnula informační systém vědy a výzkumu, na kterém závisí nejenom hodnocení vědy v České republice, ale i další věci, jako evidence grantových projektů. Z toho ten systém se používá k přípravě státního rozpočtu pro vědu a výzkum. Oni ho vypnuli a nepřišli s dostatečně kvalitní náhradou. Systém několik měsíců nefungoval, po mnoha urgencích a i našich interpelacích, třeba s kolegou Zlatuškou, se jim podařilo nějaký systém naběhnout. Nicméně, jak jsem říkal, ten systém funguje i pro hodnocení vědy. A to byl asi ten nejbolestivější proces, kdy po vyhodnocení výsledků za rok 2014, tzn. hodnocení 2015, došlo k tolika chybám v tom výpočtu, že se vědecká komunita v podstatě vzbouřila.

Já jsem interpeloval pana místopředsedu Bělobrádka. Dal jsem mu nějakých 22 dotazů na fungování toho systému. Dostal jsem odpovědi, se kterými nemohu být spokojen. Já vám tady všechny odpovědi a svoje reakce nebudu číst, protože za mnou jsou ještě dvě interpelace, rád bych, aby měli možnost vystoupit i kolegové. Nicméně jako příklad. Můj dotaz byl: Jak je možné, že vaše sekce připravila tak neuspokojivý výsledek výpočtu, že je nucena slíbit opravu chyb a jejich kompenzace? A odpovědí bylo, že výpočet hodnocení je zcela korektní - a teď: že příslib korekce výsledků má eliminovat promítnutí těchto nesrovnalostí do následujícího hodnocení 2016. Nevím, jestli této úřednické řeči rozumíte, nicméně oni řekli, že všechno je v pořádku, ale všechny chyby, které tam jsou, v příštím roce opravíme. Takže náš výpočet obsahuje nesrovnalosti, víme o nich, jenom to nepřiznáváme.

Další problémy byly v terminaci. Podle toho hodnocení 2015 se připravují rozpočty výzkumných organizací, kdy to hodnocení nebylo hotové ani v polovině roku 2016. Přitom se rozpočet připravuje v těch organizacích v lednu, v únoru, maximálně v březnu, to znamená, že mnoho těch organizací muselo jet v nestandardním režimu. Ten termín nebyl dodržen ještě třeba v srpnu 2016.

Pak tu jsou chyby, kdy prostě v desítkách těch časopisů - ty výsledky mají nějaké ohodnocení podle kvality časopisu - ty výsledky vůbec neodpovídaly hodnotám těch časopisů. To jen ve stručnosti projdu. Mnohdy se tam dostávaly výsledky, které vůbec neměly být hodnoceny, tzv. neimpaktované časopisy, případně se tam dostávaly i výsledky v knihách kapitol, které vůbec neměly v těch výsledcích být. Ty výsledky se počítají za posledních pět let, a když se spočítaly výsledky čistě jenom za rok třeba 2013 podle metodiky, která byla do té doby používána a podle jejích výpočtů, tak ty výsledky neseděly. To jsme se ptali, jak je to možné. Oni nám tvrdili, že je všechno v pořádku. Nicméně takové věci typu, že když jste sečetli počet bodů, tak jste se dostali ne na 100, ale třeba 150 % apod. Jak jsem řekl, já to tady nechci celé pročítat, ale chtěl bych upozornit na to, že podle výsledků hodnocení, tohoto zpackaného hodnocení 2015, se rozdělují státní prostředky pro výzkumné organizace. A pokud ten výpočet je špatně, tak si musíme uvědomit, že došlo i k nesprávnému rozdělení peněz do výzkumných organizací, tzn. k nesprávnému rozdělení veřejných prostředků. A chtěl bych upozornit, že veškerá tato odpovědnost jde za panem místopředsedou vlády, panem Bělobrádkem.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. Otevírám k tomuto bodu rozpravu a ptám se přítomných poslanců, zda má někdo zájem o vystoupení. Pokud se již nikdo nehlásí, rozpravu končím a ptám se pana poslance, zda navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi.

 

Poslanec František Vácha: Samozřejmě - už tady nikdo nesedí, víme, že nás je tu 55, mělo by nás tu být 67, takže nebudu přicházet s žádným usnesením, nicméně - mimo záznam - s tou odpovědí nesouhlasím a věřím tomu, že vy všichni byste se ke mně, kdybychom se odvážili hlasovat, připojili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, končím projednávání této interpelace.

Doufám, že všichni cítíte, jak se nám hned lépe jedná. Máme tu dva členy vlády. Během posledního příspěvku jsme se rozrostli.

Budeme probírat interpelaci na ministra obrany Martina Stropnického, který odpověděl na interpelaci poslance Vojtěcha Filipa ve věci pořízení mobilních radiolokátorů středního dosahu MADR. Interpelace se předkládá jako tisk 1144. Prosím pana místopředsedu, aby návrh uvedl.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, budu velmi úsporný. Nesouhlasil jsem s odpovědí pana ministra Stropnického. Děkuji mu, že se alespoň omluvil z dnešního jednání i mně osobně, nebudu ho tady nějakým způsobem týrat, ale dovolte mi, abych shrnul v takové koncentrované podobě smysl své interpelace.

Armáda České republiky potřebuje urgentně vyměnit staré radiolokátory P37, které jsou již několik let za svých technickým životem. O zajištění provozuschopnosti radaru se stará podnik Retia, a. s., který deklaroval, že již není schopen dlouhodobě udržet tyto radary v provozu. Z tohoto důvodu požaduje již několik let Generální štáb Armády České republiky nahradit tyto lokátory novými prostředky. Musí se jednat o moderní lokátory, které budou naplňovat jak současné operační požadavky, tak i možnost dalšího rozvoje pro zajištění účinného operačního použití na dalších 20 let, dejme tomu.

Z toho důvodu je potřebné, aby se pořídil pro Armádu České republiky moderní prostředek, který bude splňovat současné i budoucí operační požadavky na takové zařízení. Ministerstvo obrany se zavázalo, že pořídí radiolokátory MADR cestou G2G, tedy vztahem vláda-vláda, aby se urychlilo dodání radiolokátorů do Armády České republiky a zároveň zajistila transparentnost pořízení těchto lokátorů. Znamená to tedy, že by ten obchod byl řešen přímo s vládou, bez toho, aniž by tam byli zprostředkovatelé apod. Současný stav projektu nechci hluboce popisovat, jenom řeknu, že kontrakt měl být podepsán již koncem minulého roku, pak byl termín posunut na konec dubna 2017 a ten kontrakt má být podepsán - na můj dotaz - přímo s izraelskou firmou Israel Aerospace Industries, přestože se jedná o státní podnik. Není právě splněna podmínka uzavření kontraktu G2G. Protějškem podpisu kontraktu by měla být totiž izraelská vláda, nikoli Israel Aerospace Industries.

Z průběhu jednání ale vyplynulo, že nabídka nebude obsahovat integraci dodaných radiolokátorů do aliančního systému velení a řízení vzdušných sil ACCS. Tato integrace bude muset být provedena dodatečně a bude znamenat další navýšení finančních prostředků od obou vyřazených projektů. Další nabídky přišly od firmy Thales z Francie a od švédského Saabu, které měly ale integraci jako součást nabídky. Já bych to trochu zlehčil. Je to výborné - buď pan ministr obrany chce oddělit Armádu České republiky od NATO a pak má moji velkou podporu, anebo to chce zdražit a to už tedy v tom případě moji podporu nemá.

Radiolokátor dodaný izraelskou firmou Elta, který je součástí toho podniku Israel Aerospace Industries, pravděpodobně nenaplní technické požadavky, tak jak jsou uvedeny v technické specifikaci toho projektu. Z průběhu jednání vyplynulo, že zvolený způsob pořízení nebude transparentnější, ekonomicky ani výhodnější a nebude splňovat technické požadavky, které jsou v té technické specifikaci. Proto jsem tu interpelaci podával.

Problém nastal ještě poté, kdy si firma Saab najala advokátní kancelář Baker & McKenzie a napadla to výběrové řízení, resp. ne výběrové řízení, ale samotný postup kontraktu. Proto jsem to také interpeloval a ptal jsem se, jak to bude zajištěno. A odpověď, která byla, zpochybnila vlastně jakoby validitu těch nabídek, které šly proti tomu. S tím já nemohu souhlasit, protože zůstává otázkou, zda Ministerstvo obrany mohlo použít zvolený postup, tedy zda byly naplněny podmínky pro aplikaci výjimky G2G. A výkladové stanovisko Evropské komise k tomu, co je G2G říká, že nakupujícím i prodávajícím subjektem musí být veřejná správa, nikoli státní podnik, to znamená, že vláda, jednotlivá ministerstva či místní nebo regionální samospráva a nesmí to být právě ten státní podnik.

Citace z textu veřejné zakázky G2G na dodávky v zásadě stanoví převod vlastnického práva z prodávající veřejné správy na kupující veřejnou správu. Naopak skutečnost, že jedna veřejná správa poskytuje konkurujícímu hospodářskému subjektu záruky za dobré provedení nebo podobné formy podpory, nestačí pro použití vyloučení na tuto zakázku. Dále se stanoví v těch podmínkách Evropské komise, že výjimka musí být vykládána restriktivně a použita pouze ve výjimečných případech. Pokud lze požadovaného výsledku dosáhnout standardní procedurou, nesmí zadavatel výjimku použít. Proto musí nakupující stát udělat důkladnou analýzu, zda postup G2G je nejlepším řešením a zda vůbec existuje pro poptávané zboží soutěž mezi více potenciálními dodavateli. Tady samozřejmě těch více potenciálních dodavatelů existuje.

Postup G2G je odůvodněný v případě, pokud z analýzy vyplyne, že neexistuje relevantní hospodářská soutěž pro poptávané zboží. To by měl zadavatel vždy zdůvodnit. V naší situaci však mohla poptávané systémy dodat řada výrobců a tito mohli splnit požadavky Ministerstva obrany deklarované v zadávacím řízení. Postup G2G ale Ministerstvo obrany eliminovalo, postupem tedy eliminovalo účast v soutěži evropským výrobcům, a postup v tom evropském kontextu znamená, že na výjimku G2G lze pořídit pouze nepotřebný majetek, který už je ve vlastnictví některého státu. V případě nového zboží by musel být postup takový, že vláda poptávaného státu koupí zboží od výrobce a svým jménem ho prodá vládě poptávajícího státu. To je v podstatě nerealizovatelné. Ale chápu, že ta realizace mohla být takto dohodnuta na společném zasedání vlády Izraele a vlády České republiky, které pořádá vláda České republiky.

A poslední otázkou zůstává, zda si Ministerstvo obrany zpracovalo analýzu dle bodu i) a zda má k dispozici odůvodnění zvoleného postupu dle výjimky, tedy jestli to v Bruselu doprojednala. Ministerstvo obrany by mělo být schopno prokázat, že bude důležité se na to zeptat.

Já jsem přijal omluvu pana ministra Stropnického z dnešního jednání. Tohle jsem přednesl, abyste pochopili, proč jsem to interpeloval, a další postup nechávám na osobní iniciativě pana ministra, případně to předám členům výboru pro obranu, aby se tím dále zabývali. Protože, říkám, nepředpokládám, že ministr obrany chtěl svým postupem zabránit té kompatibilitě naší armády s armádami paktu, ale ten postup, který by potom zdražoval samotné nakoupení a potom, řekl bych, spor zejména s Francií, s Thales, by samozřejmě vyžadovaly prostředky na právní obranu proti takovému zpochybnění. A asi bychom Armádě České republiky žádné radiolokátory nenakoupili.

Takže v tomto ohledu musím říct, že nemám žádný další postup. Zjednoduším to panu předsedajícímu a nebudu nic navrhovat na konci své interpelace.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane místopředsedo. Otevírám rozpravu. Ptám se, zda má někdo zájem vystoupit k tomuto bodu. Jestliže tomu tak není, rozpravu končím. Ptám se pana místopředsedy, zda navrhuje nějaké usnesení. Nenavrhuje a já končím projednání této interpelace.

Dovolte mi přečíst omluvu pana poslance Martina Sedláře, který se omlouvá mezi 10. a 12. z důvodu jednání mimo Sněmovnu.

Poslední interpelací, která je na pořadu, je interpelace na místopředsedu vlády Pavla Bělobrádka, který odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Grebeníčka ve věci účasti místopředsedy vlády České republiky na sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Interpelace se předkládá jako tisk 1147. Poprosím o slovo pana poslance, aby přednesl.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, snad si už mnozí zvykli na to, že zejména někteří funkcionáři KDU-ČSL a katoličtí preláti mají velmi blízko k organizacím Sudetoněmeckého landsmanšaftu. A přesto není ani mezi těmito lidmi až tolik obvyklé, aby se tak jako Daniel Herman přímo stali členy landsmanšaftu, nebo dokonce, tak jak to udělal on, se stali vůdčími figurami české odbočky některé z organizací landsmanšaftu.

Ano, v loňském roce ministr kultury vlády České republiky a předseda české odbočky jedné z organizací landsmanšaftu Daniel Herman navštívil sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu, kde veřejně tvrdil, že Československá republika se na tzv. sudetských Němcích dopustila etnické čistky. Ministr kultury vlády Bohuslava Sobotky a předseda české pobočky ACKERMANN Geheime skutečně veřejně obvinil Československou republiku z toho, že v případě československých Němců československý stát prý jednal bez zkoumání provinění a otázky zachování věrnosti republice. To, co ministr Herman předvedl, by každého slušného předsedu vlády muselo vést k odvolání ministra, který v jasném střetu zájmů se cítí více členem Sudetoněmeckého landsmanšaftu než ústavním činitelem České republiky. Premiér Sobotka to tehdy neudělal. Dokonce svého ministra podpořil tvrzením, že landsmanšaft prý Česká republika potřebuje k prosazování svých zájmů v Evropě.

Bernd Posselt, mluvčí a předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu, loni ocenil přítomnost ministra kultury Daniela Hermana na sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu, přičemž podle Posselta účast člena vlády České republiky na sjezdu landsmanšaftu prý fakticky znamenala, že česká vláda - a já ho ocituji - "odmítla princip kolektivní viny uplatněný při poválečném odsunu německojazyčné menšiny".

Místopředseda vlády České republiky Pavel Bělobrádek, jak jste se mohli přesvědčit v jeho odpovědi na mou interpelaci, není jiný než Daniel Herman. Necítí prý a necítil ani při své letošní návštěvě sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu žádnou potřebu korigovat nepravdivé útoky Daniela Hermana na československý, potažmo na český stát. Podle Pavla Bělobrádka - a opět budu citovat: "Nic jsem nekorigoval, protože ministr kultury Daniel Herman v ničem nelhal." Ano, vážené dámy a pánové, také místopředseda kabinetu Bohuslava Sobotky zastává stejně jako jeho spolustraník a ministr kultury pozici - znovu si dovolím zopakovat slova člena landsmanšaftu Daniela Hermana - že země, které se staly součástí sovětského impéria, řešily pod diktátem Moskvy tyto otázky optikou etnickou. Nezkoumala se tedy vina či nevina, nezkoumalo se, jestli se ti lidé třeba Hitlerovi za války postavili, ale bylo to na základě etnických čistek. Neuvěřitelné, že?

A nyní si tedy nalijme čistého vína. Jaká je historická a právní skutečnost? Tedy to, co na rozdíl od ukřivděných nářků pohrobků Hitlerovy Třetí říše, kteří rozbíjeli republiku a podporovali Hitlera až do posledních dní okupace a války, je nezpochybnitelnou historickou a právní realitou. Daniel Herman a Pavel Bělobrádek fakticky optikou provinivších se a ve válce poražených Němců, jak jinak, žonglují údajným diktátem Moskvy. A chybí už, jen aby stejně jako prohrávající nacismu propadlí Němci a Německo začali se stesky a nostalgickými kalkuly boje s bolševismem a naděje, že se západními spojenci by se dalo mluvit a zkusit je obrátit proti Sovětskému svazu.

Ne, v tomto ministr kultury a jeho stranický předseda se skutečně mýlí. O odsunu provinivších se Němců z Československa a Polska se nerozhodovalo pod žádným diktátem Moskvy. Tuto lživou sudetoněmeckou konstrukci by se neodvážil opakovat žádný odborně kvalifikovaný historik či právník. Právním východiskem odsunu bylo totiž skutečné rozhodnutí vítězných velmocí protihitlerovské koalice, jak je obsahem protokolu z Postupimské konference. Samotný odsun pak probíhal podle plánu Spojenecké kontrolní rady pro Německo. Nechci spekulovat o tom, jaká měřítka by byla uplatněna dnes na toho, kdo by rozbíjel suverénní státy, uplatňoval okupační teror a genocidu v rozměrech, v jakých to udělalo nacistické Německo a Němci podporující Hitlera. Vyhlazené Lidice, Ležáky a statisíce československých obětí německé okupace, teroru a totální války nelze přece zlehčovat.

A v tom druhém případě je lež rozšiřovaná ministrem kultury Danielem Hermanem a obhajovaná místopředsedou vlády Pavlem Bělobrádkem už ne pouhým lidoveckým projevem antisovětské zášti, ale přímým dokladem nejvážnějšího selhání osob, které zastávají funkce ústavních činitelů českého státu. Oba dva totiž v tomto případě útočí na českou veřejnost a přecházejí na pozice pohrobků nacismu tím nejhanebnějším způsobem. Klamou veřejnost a vlichocují se do přízně Sudetoněmeckého landsmanšaftu tím způsobem, že zalhávají nesporná fakta a popírají platné zákony Československé republiky a právní řád České republiky. Není těžké to prokázat přímo pomocí citace příslušných zákonů.

Na rozhodnutí spojenců o povinnosti vlády odsunout Němce do Německa navazovaly a v duchu těchto dohod šly totiž konkrétní československé zákony. Mám na mysli především ústavní dekret prezidenta republiky č. 33 z 2. srpna 1945 o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Však také výslovně stanovil, že osobám, které prokážou, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národu českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem, zachovává se československé občanství. Také dekret prezidenta republiky č. 108 z 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a fondech národní obnovy v § 1 uvádí: Konfiskuje se bez náhrady, pokud se tak již nestalo, pro Československou republiku majetek nemovitý i movitý, zejména i majetková práva, který ke dni faktického skončení německé a maďarské okupace byl nebo ještě je ve vlastnictví osob fyzických národnosti německé nebo maďarské, s výjimkou osob, které prokážou, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národu českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem.

Z dikce citovaných dekretů je tedy nepochybné, že Němci, kteří se neprovinili a kteří se účastnili odboje nebo trpěli pod nacistickým nebo fašistickým terorem, nepodléhali odsunu. Nespadali ani mezi osoby, kterým bude konfiskován bez náhrady majetek. Československý stát tu postupoval s vědomím, že německým antifašistům a všem, kdo se neprovinili proti republice a zachovali jí věrnost, budou občanská práva zachována či po přezkumu vrácena.

Lidovecký funkcionář a předseda odbočky ACKERMANN Gemeinde Daniel Herman a jeho předseda Pavel Bělobrádek fakta ovšem ignorují. Řeční o své údajné pravdě, tedy o tom, že podle nich československý stát se dopustil svévolně etnické čistky a že jednal bez zkoumání provinění a otázky zachování věrnosti republice. Místopředseda vlády Pavel Bělobrádek ve své odpovědi na mou písemnou interpelaci na otázku, zda je postoj Daniela Hermana také postojem jeho a celé strany KDU-ČSL, odpověděl: "Můj vztah a celé KDU-ČSL k Německu je naprosto v souladu s oficiální linií České republiky." Asi neví o tom, že jsme tady na půdě Sněmovny přijali zákon, že Edvard Beneš se zasadil a zasloužil o československý stát.

Vážené dámy a pánové, musím se tedy ptát aspoň řečnickou otázkou, když už tu vicepremiér není přítomen: Je skutečně vztah ministra kultury a místopředsedy vlády naprosto v souladu s oficiální linií České republiky? Je skutečně to lhaní o mezinárodních souvislostech odsunu, to zalhávání Postupimské dohody, pařížských dohod a popírání existence platných československých zákonů a všechno to zpochybňování právního řádu republiky v souladu s oficiální linií České republiky? Potřebuje skutečně Česká republika, aby jejím ministrem kultury byl předseda odbočky landsmanšaftu, který nezná a nechce uznat své ústavní povinnosti a platný právní řád? A potřebuje skutečně republika a její občané, aby se ministr kultury a místopředseda vlády podbízeli Sudetoněmeckému landsmanšaftu a hanobili tak ostudně svým lhaním památku obětí nacismu a války a ohrožovali národní zájmy České republiky?

Chci být tedy správně pochopen. Rozhodně nepatřím k těm, kdo by obhajovali excesy odplaty, jako historik ale respektuji fakta. Období závěru války i měsíce po ní, než se situace stabilizovala a než republika a její státní moc převzala plnou kontrolu nad osvobozenou zemí, nutně byly spojeny s mnoha tragickými událostmi a s oběťmi násilí, útrap, nemocí. Ovšem netýkalo se to jen Němců. Historikové mají plné právo seriózně zkoumat, co se tenkrát odehrávalo, jaké to mělo příčiny a souvislosti. Co ale považuji za nepřípustné, to jsou pokusy pohrobků landsmanšaftu a jejich českých příznivců typu Daniela Hermana a Pavla Bělobrádka, aby stavěli tedy - nebo kdo pomáhali rozbíjet republiku, kdo podporovali nacistický teror a Hitlerovu říši až do posledních dní její agónie - aby je stavěly na roveň jejich obětí. Považuji za ostudné takové pokusy opravdu stavět, tedy na roveň újmy a utrpení pachatelů nacistického teroru, a považuji za nepřijatelné, aby osoby ve vysokých funkcích ústavních činitelů republiky falšovaly dějiny a útočily na právní základy a národní zájmy českého státu. Troufám si tvrdit, že rovné a upřímně míněné dobré vztahy s Německem a obecně vztahy se slušnými Němci nemohou začínat nedůstojným lhaním o dějinách a právních skutečnostech a podbízivým vymetáním sjezdů Sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Dámy a pánové, pokud arcibiskup pražský kardinál Dominik Duka několikrát prohlásil, že odsun či vyhnání věřících německé národnosti znamenal pro římskokatolickou církev ztrátu téměř čtvrtiny věřících, ale i duchovních, tak by to neměl dávat do souvislostí s jejich národností či náboženskou orientací. Šlo totiž jednoznačně o jejich fašizaci. Právě ta je přivedla na cestu, kterou si sudetští Němci sami zvolili a na které setrvali až do onoho známého hořkého konce.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Otevírám k tomuto bodu rozpravu a ptám se, zda má někdo zájem o vystoupení. Pokud se již nikdo nehlásí, rozpravu končím a ptám se pana poslance Miroslava Grebeníčka, jaké navrhuje usnesení. (Poslanec Grebeníček: Nejsme usnášeníschopní.) Takže nenavrhujete. Děkuji. Končím projednávání této interpelace.

Konstatuji, že jsme pro dnešní den ukončili projednávání odpovědí na písemné interpelace poslanců. Máme 10.33 a já přerušuji jednání do 11.00, kdy budeme pokračovat dle schváleného pořadu schůze. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno v 10.33 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat. Je 11 hodin a dovolte mi nejdřív konstatovat omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se pan poslanec Lukáš Pleticha, a to na dnešek na celý den, z jednání z pracovních důvodů, a z pracovních důvodů se omlouvá také pan poslanec Jan Skopeček.

Podle schváleného pořadu schůze bychom se měli věnovat bodům z bloku druhých čtení, a to mezinárodní smlouvy, případně bodům z bloku Zprávy, návrhy a další, tak jak je schválen pořad. Odpoledne bychom se logicky věnovali bodu 92, což jsou ústní interpelace.

Ptám se ale, protože je čas na případné návrhy na změny pořadu schůze. Vidím paní poslankyni. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Anna Putnová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych prosila o zařazení tisku 1099, což je Zpráva kontrolní rady Technologické agentury České republiky, jejímž dodatkem je také schválení odměn, a to prosím za rok 2016. Abychom neodcházeli s dluhem, prosím, abychom tento bod zařadili, a navrhuji jako první bod tohoto dnešního dopoledního bloku.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, děkuji, paní poslankyni Anně Putnové za její návrh. Kdo dál bude pokračovat? Pokud nikdo, tak můžeme tento návrh podrobit hlasování a předřadili bychom ho před bod 8. Návrh kontrolní rady Technologické agentury.

Mám požadavek na odhlášení. Není tomu tak. Myslím si, že... já jenom tedy zazvoním. Požádám kolegy, kteří ještě nepřišli z krátké přestávky mezi interpelacemi, aby se přihlásili svými identifikačními kartami.

 

O návrhu paní poslankyně Anny Putnové na projednání zprávy o činnosti kontrolní rady Technologické agentury, jeho zařazení dnešního prvního bodu před blokem zpráv, bychom rozhodli v hlasování číslo 31, které jsem zahájil a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 31 z přítomných 79 pro 52, proti nikdo. Návrh byl schválen a budeme to mít jako dnešní první bod.

 

Paní poslankyně Radka Maxová hlasuje s kartou číslo 78 a paní poslankyně Kovářová s kartou 72.

 

Podle právě schváleného usnesení se budeme zabývat bodem

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.