Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

1.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 990/4/ - zamítnutý Senátem

Usnesení, jímž Senát zamítl tento návrh zákona, bylo doručeno jako sněmovní tisk 990/5. Vítám mezi námi pana senátora Václava Lásku. Vítejte, pane senátore.

Prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu o zamítnutí tohoto návrhu vyjádřil nejprve - promiňte, pane senátore - nejprve pan ministr vnitra Milan Chovanec. Prosím, pane ministře, o vaše vyjádření. Prosím, pane ministře, máte slovo

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vám pouze v krátkosti připomněl obsah navrhované novely zákona o pobytu cizinců a dalších souvisejících zákonů. Návrhem jsou do českého právního řádu transponovány dvě směrnice Evropské unie, které upravují podmínky pobytu příslušníků třetích zemí, kteří budou zaměstnáváni jako sezónní pracovníci nebo kteří budou převáděni k výkonu kvalifikované pracovní pozice v rámci jednoho koncernu.

Na tyto aktivity Evropské unie navazuje vláda vlastními návrhy v oblasti ekonomické migrace. Jde o vládní programy, které umožní vládě pružně reagovat na aktuální nedostatek pracovníků v daném odvětví nebo v dané oblasti. Druhá věc, která je řešena touto změnou zákona, tak pokud bych měl popsat hlavní cíl tohoto návrhu, je posílení bezpečnostních prvků migračního procesu a mechanismu zamezujícího zneužívání migračních procesů. Tohoto cíle má být dosaženo například změnou často zneužívaných ustanovení nebo efektivnějším využíváním v rámci využívání utajovaných informací.

Za další pak bych se rád dotkl pozměňovacích návrhů pana poslance Klučky, které Poslanecká sněmovna přijala dne 7. dubna tohoto roku. A právě tyto návrhy pana poslance Klučky sledují stejný cíl, to znamená posílení role státu, posílení role státu právě v oblasti zneužívání a nadužívání některých procesů v rámci migrace.

Pokud bychom se měli vyjádřit, jak je namítaná neslučitelnost některých návrhů pana poslance Klučky s ústavním pořádkem, mezinárodními závazky České republiky a právem Evropské unie, mohu uvést, že Ministerstvo vnitra se případné neslučitelnosti těchto pozměňovacích návrhů nebojí. Naši experti se jimi zabývali a jsou přesvědčeni, že tato neslučitelnost tady není.

Cílem vlády při prosazování tohoto návrhu, který prošel Poslaneckou sněmovnou, je na jedné straně podporovat migraci, migraci řízenou, migraci ekonomicky prorůstovou, na druhé straně velmi výrazně posílit roli státu a možnosti státu při boji s migrací nelegální. Z tohoto důvodu bych rád požádal Poslaneckou sněmovnu, aby se přidržela návrhu tak, jak prošel v Poslanecké sněmovně, tedy nesouhlasím s návrhem Senátu Parlamentu České republiky.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Chce se prosím k usnesení Senátu vyjádřit zpravodajka garančního výboru pro bezpečnost paní poslankyně Zuzka Bebarová Rujbrová? Není tomu tak.

Otvírám tedy rozpravu. V rozpravě jako první vystoupí pan senátor Václav Láska. Prosím, pane senátore, máte slovo.

 

Senátor Václav Láska: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, přicházím před vás, abych se pokusil obhájit usnesení Senátu, kterým Senát zamítl návrh zákona, kterým se mění zákon o pobytu cizinců a některé další zákony. Jedná se o zákon, který zde ve Sněmovně byl schválen poměrně velkou většinou, naopak v Senátu jak ústavněprávní výbor, tak garanční výbor pro zahraniční věci navrhl jeho zamítnutí a následně byl tento zákon zamítnut plénem Senátu.

Kde tedy vznikl tento rozdíl v pohledu na jeden právní předpis mezi dolní a horní komorou?

Mám za to, že je tu malinko spor o tom, alespoň z diskusí, které jsem slyšel jak tady ve Sněmovně, tak na půdě Senátu, o čem ten zákon vlastně je a o čem naopak není. To, o čem není, je azylové právo. Není o azylu, není o uprchlících, není o tom, čemu dneska říkáme migrační krize. Tuto problematiku řeší především azylový zákon. Tento zákon je o cizincích, kteří u nás studují, pracují, mají založené rodiny. Zcela příkladmo je například o Kanaďanech nebo Američanech, kteří v našich školách učí děti angličtinu. Je o Mongolech, Ukrajincích, Vietnamcích, kteří doplňují pracovní síly zejména dělnické v továrnách. Je o lidech z postsovětských zemí, kteří doplňují odborný - leckdy odborný personál v našich nemocnicích. Je o Korejcích, kteří jsou členy nejvyššího managementu zahraničních společností u nás. Je obecně o cizincích, kteří se z jakéhokoliv důvodu usadili v České republice a založili tady rodinu. O těch tento zákon je.

Mnohokrát a stále a opakovaně je řečeno, že tento zákon, resp. tato novela má přinést zvýšenou bezpečnost České republiky. Já si dovolím s tím polemizovat. Opakovaně jsem chtěl slyšet ať už na diskusích na výborech Senátu, na plénu Senátu nějaké konkrétní ustanovení této novely, které přináší zvýšenou bezpečnost České republiky. Nikdy jsem žádné konkrétní ustanovení neslyšel jmenované. Naopak chcete-li se bavit o bezpečnosti či nebezpečnosti této úpravy, tak v ní můžete najít jedno ustanovení, jednu novinku, která vlastně bezpečnost České republiky snižuje. Jedním ze základních bezpečnostních prvků je to, že chce-li cizinec na naše území vstoupit ať už za prací, za studiem, musí ho fyzicky vidět někdo na naší ambasádě. Naši velvyslanci, které jsem potkal, potvrzují, že tento fyzický kontakt je první a základní kontrolou. Zkušenost každého velvyslance dokáže odhalit při osobním kontaktu nesrovnalosti mezi realitou a údaji v žádosti cizince. A tahle novela přichází v určitých případech s odstraněním téhle kontroly.

Některé firmy budou za předem daných podmínek moci žádat pro své budoucí zaměstnance, podávat a vyřizovat žádosti hromadně, aniž by tyto osoby kdykoliv z našeho velvyslanectví kdokoliv viděl. Chápu, že je to reakce na nedostatek pracovních sil. Chápu, že je to reakce na dosti nefunkční vízový systém České republiky. Nevím tedy, jestli je to opatření správné, či nikoli, ale každopádně je to opatření, které snižuje bezpečnost České republiky, odstraňuje jeden kontrolní mechanismus.

V Senátu dále vznikla diskuse o tom, nakolik férový a správný byl legislativní postup, kterým se tento zákon dostal do podoby, v které byl předložen Senátu. Tenhle zákon prošel velmi složitým připomínkových řízením. Hned třikrát byl v Legislativní radě vlády, vypořádalo se na 200 různých připomínek, až tedy zákon dostal nějakou kompromisní podobu stvrzenou usnesením vlády, se kterým byl předložen Sněmovně. My jsme však shledali zásadní úpravy, které do podoby zákona a sjednaného kompromisu výrazně zasáhly. Příkladmo lze uvést zrušení dozoru státních zástupců nad detencemi. To byl vládní kompromis, který zajistil naplnění našich závazků z mezinárodních úmluv, a ten byl zrušen.

Já nechci, a nikdo nemůže zpochybňovat právo Poslanecké sněmovny přijímat pozměňovací návrhy, ovšem jak vyplývá například i z rozhovoru, který předkladatel těchto pozměňovacích návrhů poskytl tisku, jeho rozsáhlé pozměňovací návrhy byly prací Ministerstva vnitra. Zástupci Ministerstva vnitra pak změny podpořili jak zde na jednání výboru, tak na jednání pléna Sněmovny, přestože ty pozměňovací návrhy jdou proti usnesení vlády, s kterým byl tento návrh zákona předložen. Tedy z pohledu Senátu Ministerstvo vnitra tak trochu obešlo legislativní proces, porušilo usnesení vlády a ve Sněmovně si do zákona prosadilo to, co mu neprošlo v Legislativní radě vlády. Díky tomu se zákon dostal mimo jiné do stavu, kdy hned v několika bodech byl oficiálně Ministerstvem spravedlnosti označen za rozporný s našimi mezinárodními závazky, se smlouvami, kterými jsme vázáni. Z mého pohledu přece nelze přijmout zákon, který Ministerstvo spravedlnosti jako garant zákonnosti označí za nezákonný.

Chtěl bych u několika - myslím konkrétně čtyř - bodů konkrétně argumentovat, že tento zákon je rozporný s našimi mezinárodními závazky a není o bezpečnosti České republiky.

Prvním bodem je odstranění dozoru státních zástupců nad detencemi. Tento dozor byl obsažen v návrhu tak, jak přišel do Sněmovny, a tady byl změněn, byl odstraněn. Dozor státních zástupců nad detencemi byl vyjednán tak, abychom naplnili závazky, které máme z mezinárodních smluv, že nad zadrženými osobami bude moci někdo vykonávat dozor, někdo nezávislý, nespojený s Ministerstvem vnitra. Bylo vybráno státní zastupitelství, což asi byla optimální varianta. Teď je tedy odstraněna. Slyšel jsem argument, že na co tam mít státní zástupce, když to může hlídat třeba ombudsmanka. Ale srovnejte si prosím oprávnění ombudsmana a státního zástupce. Státní zástupce má mimo jiné v rámci toho původního návrhu právo vydat příkaz třeba k propuštění zadrženého cizince. A co může ombudsmanka? Ombudsmanka může akorát napsat zprávu dotčeným orgánům, to je všechno. Jsou to pravomoci naprosto nesrovnatelné.

Nebude-li tedy nezávislý dozor nad detencemi, dostaneme se do rozporu s mezinárodními závazky. A hlavně prosím, řekněte mi, odstranění státních zástupců nad detencemi, jak to posiluje bezpečnost České republiky. To by tam ti státní zástupci dělali něco jako proti českému státu nebo proti bezpečnosti?

Druhý velmi diskutovaný bod je takzvané odstranění přiměřenosti zásahů Ministerstva vnitra do soukromí cizince. Když ho přeložím velmi krátce, tak on zní vcelku logicky. Je to zhruba o tom, že když cizinec, který se zdržuje na území České republiky, spáchá trestný čin, bude automaticky ukončen jeho pobyt. Dodneška tomu bylo tak, že ten pobyt mohl být ukončen, ale muselo se sledovat, jestli ten zásah, řekněme toto ukončení pobytu, není nepřiměřený zásah do jeho soukromí, do jeho rodinných poměrů. Jak říkám, zní to vcelku logicky. Někdo chce u nás žít, nerespektuje naše právo, spáchá trestný čin, tak ať jde. Ale to je trošku zjednodušené. Zamyslete se prosím nad tím, co všechno v České republice může být trestným činem. Vzpomeňte si na stříkání tykadel na billboardu - trestný čin. Být ten člověk cizinec, vyhostili bychom ho. Z poslední doby, natáčení jiného člověka, který sprejoval cosi na zeď - trestný čin. Nakreslení siluety člověka při demonstraci na chodníku - trestný čin. Nedávno se dokonce projednával případ, kdy jako trestný čin bylo hodnoceno, když člověk vystrčil holý zadek na projíždějící vojenský konvoj.

Zkrátka trestný čin můžete spáchat velmi jednoduše a je otázkou, jestli automaticky takovým lidem ukončovat pobyt je přiměřený trest.

Je to opravdu o situaci, kdy můžete mít člověka, který sem přišel jako dítě, vystudoval tady, umí plynule česky, má tady rodinu, má tady práci, má tady přítelkyni a nemusí udělat nějakou z takových bizarností, o kterých jsem mluvil, ale může fakt udělat hloupost. Dá si pivo, sedne za volant, nabourá sousedovi do plotu. A my ho automaticky pošleme zpátky do země, kde už nikoho nemá, nikoho nezná, můžeme ho dokonce poslat třeba v případě Ukrajiny do země, kde je válečný konflikt. Za co by jiný občan České republiky dostal napomenutí ty, ty, ty, za to uložíme tomu cizinci tak zásadní trest.

Je důležité říci, že když někdo spáchá trestný čin, posuzuje to soud, ukládá mu trest, tak v případě, že je to cizinec, tak už soud vždycky zvažuje, zda mu náhodou neuloží trest vyhoštění, protože soud posuzuje opravdu nejenom vinu, ale posuzuje také trest. A pokud shledá, že trest vyhoštění by byl přiměřený, tak mu ho uloží.

Stejně tak Ministerstvo vnitra v případě, že posuzuje nějakou žádost třeba o prodloužení pobytu cizince, který spáchal trestný čin, na základě toho, že ten člověk spáchal trestný čin, mu může pobyt neprodloužit nebo ukončit, ale doteď muselo zkoumat, zda takový zásah a takový trest by byl přiměřený všem okolnostem. Teď nemusí. Hned několik evropských předpisů, hned několik mezinárodních smluv říká opakovaně, že zkoumání přiměřenosti zásahu státní správy do soukromí cizince je jedním ze základních práv. A my ho tu přímo flagrantně porušujeme.

Třetí věc, kterou chci zmínit, která v současném návrhu je, je povinnost soudu ukončit řízení o propuštění ze zadržení nebo žalobu proti zadržení v případě, že do rozhodnutí soudu byl ten cizinec propuštěn. Jinými slovy situace, kdy zadržený cizinec podá žalobu proti svému zadržení, a než rozhodne soud, tak on je propuštěn. Zase byste si mohli říci - ano, to je zkrácení, usnadnění a odlehčení soudní praxi, vždyť přece o co jiného mu šlo, než aby byl propuštěn. Je propuštěn, tak proč bychom v tom řízení měli pokračovat? Jenže ono to rozhodnutí, resp. to, že nemůže dosáhnout rozhodnutí o tom, jestli jeho zadržení bylo zákonné, či nikoliv, má další následky. Pokud nikdo nerozhodne o tom, jestli to zadržení bylo zákonné, či nikoliv, ten cizinec se nemůže domáhat případné náhrady škody, ta je podmíněna výrokem soudu o nezákonnosti přístupu. A mimo jiné třeba taková drobnost - musí si tu detenci, to zadržení, ty náklady, zaplatit. To je prostě odejmutí práva na soudní přezkum jako hrom.

Vžijte se do situace, že budete mít někde krátkodobou práci, já nevím, v Japonsku, v Koreji, tam vás bez udání důvodu nebo z nějakého malicherného důvodu zadrží, budete několik týdnů v detenci, vy si podáte žalobu proti tomu zadržení, po několika týdnech vás pustí a řeknou vám: Tak, a to je všechno. Teď nemáte právo zkoumat, jestli jsme vás zadrželi oprávněně, nemáte právo žádat jakoukoli náhradu škody, zaplaťte nám náklady, které jsme s vámi měli, že jsme vás zadrželi, a běžte pryč. To je přece něco tak flagrantního, v rozporu se základními právy, se základními právními principy, a dovolím si tvrdit, že i s Listinou základních práv a svobod, protože právo na soudní ochranu je tady naprosto zásadním způsobem porušeno.

A zase bych se mohl ptát, jak takovéto ustanovení, to, že vyřadíme z nějaké věci soudy, přispěje ke zvýšení bezpečnosti České republiky.

Poslední příklad, který chci zmínit, je nově stanovená povinnost cizince vycestovat pro jakékoli, byť jen formální pochybení při vstupu nebo pobytu na území České republiky. Řeknu vám to na konkrétním příkladu. V České republice byl singapurský student, studoval tady filmové vědy, během studia se seznámil s Češkou, zamiloval se, vzal si ji. Ale nějak nepožádal včas o změnu důvodu pobytu ze studijního na sloučení rodiny. Pobyt, kdy tady byl za účelem studia, mu vypršel a on chce požádat o pobyt nový. Podle současné právní úpravy by to mohl udělat na území České republiky, Ministerstvo vnitra by to posoudilo, buď by mu vyhovělo, on by tu zůstal, nebo by mu nevyhovělo a on by se musel vrátit. Podle nové úpravy, kterou máte na stole, už takovou možnost nemá. Musí se automaticky vrátit zpátky do Singapuru a tam požádat o všechno znovu a čekat na vyřízení, bez ohledu na to, že tady má třeba rodinu, že tady může mít těhotnou manželku, cokoli.

Víte, co je paradox? Že tato povinnost je mu uložena jenom v případě, že má za manželku Češku. Kdyby měl za manželku Němku trvale usazenou v České republice, tak se mu to stát nemůže, protože právě proti takovým excesům je chráněn evropským právem. To znamená, že z mého pohledu je to ne trošku, ale dost diskriminace českých občanů, kteří mají tu drzost si vzít cizince za muže nebo za ženu.

A zase stejná otázka. Jak tohle opatření posiluje bezpečnost České republiky?

Už se chýlím k závěru. Z mého pohledu tedy před vámi leží zákon, který nezvyšuje bezpečnost České republiky. Je to pouze zákon, který má usnadňovat práci úředníkům Ministerstva vnitra. Je složité odůvodňovat přiměřenost zásahu Ministerstva vnitra do soukromí cizince? Tak tu povinnost zrušíme. Prohrává ministerstvo třetinu žalob proti zadržení cizince? Tak ty žaloby zrušíme. Koneckonců z dílny Ministerstva vnitra je i návrh, aby proti některým jeho rozhodnutím nebyl soudní přezkum vůbec povolen, který vámi naštěstí nebyl schválen.

Tento návrh zákona z mého pohledu a z pohledu Senátu vznikl neférovým legislativním procesem, zákon je v rozporu s usnesením vlády, s kterým byl předložen, zákon je rozporný s našimi mezinárodními závazky, jak se oficiálně k tomu vyjádřilo Ministerstvo spravedlnosti. Zákon, proti kterému brojí řada organizací, nejenom Výbor pro ochranu práv cizinců, jak byste očekávali, ale i Česká advokátní komora, Hospodářská komora a řada dalších institucí.

Cizinecký zákon se novelizuje velmi často, až několikrát ročně. Už teď je v legislativním procesu další novela. Prosím tedy, nic se nestane a nic neztratíme tím, když tento návrh, který se vyloženě nepovedl, bude zamítnut a to dobré, co v něm je, bude zapracováno do nové novely, která se v této chvíli již připravuje.

Děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu senátorovi. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Schwarz. Pardon, pan poslanec Schwarz.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Už jsem přeběhl, ani to nevím.

Dobré odpoledne, pane místopředsedo. Já bych chtěl jenom upozornit vaším prostřednictvím pana senátora - ani nevím, jestli k němu mohu mluvit. Já rozumím, proč tady uváděl skutečnosti týkající se pobytu a těch věcí, ale chci upozornit, že tady přesně uváděl to, co si většina mých kolegů a já nepředstavujeme. On popisoval trestnou činnost a říkal, že je to všechno malichernost. Říkal, že když studenti něco neudělají - tak přece když jsem tady student, tak vím, že jsem v zemi, kde platí zákony, tak musím všechna povolení mít podle platných zákonů. To, že zapomenu, je smutné, ale zákony tu máme. Potom, jestli na někoho ukazuju zadek, pane senátore - vy jste to taky nazval zadek jako já - tak je to výtržnost. Jestli někomu namaluju něco na fasádu, tak je to poškozování cizí věci.

Tak se nezlobte, tohle by přece cizinci u nás dělat neměli, pokud tu chtějí žít. Já si to taky v cizí zemi nedovolím, ani v naší zemi. Takže já jsem překvapen, jakým způsobem jste se zastával, popisoval jste trestnou činnost a říkal jste, že to jsou malichernosti. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Omlouvám se, že jsem ho povýšil do horní komory.

Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu... Pardon, pan poslanec Klučka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klučka: Děkuji, pane místopředsedo. Já se chci představit panu senátorovi prostřednictvím pana místopředsedy. Já jsem ten živý člověk, který si dovolil podat ty pozměňovací návrhy. Já jsem ten, který podle vás nebyl seriózní v legislativním procesu. Já jsem ten, kdo svým způsobem narušil usnesení vlády. No to jsou velmi vážná obvinění. Velmi vážná obvinění. A musím vám říct, že náš jednací řád Poslanecké sněmovny všechny tyto věci řeší.

Nevím, jaký je jednací řád Senátu, ale náš jednací řád - všechno, co jsem konal, tak v něm najdete. Není to žádný problém. V kterémkoliv - v prvním druhém, třetím čtení projednávaného návrhu zákona v Poslanecké sněmovně. Je škoda, že nikdo ze senátorů neměl touhu si o tom popovídat, říci si něco, jaké byly důvody tohoto přístupu. Já jsem neřešil pouze současnou situaci. Já řeším budoucnost. To je bezpečnostní prevence. To není represe, pod kterou si někdo myslí, že ta otázka je takto do toho zákona zavedena. Opravdu bezpečnostní prevence.

A přijdou chvíle, vážený pane senátore prostřednictvím pana předsedajícího, kdy si na tato slova vzpomenete. A nebudou daleko. Protože ty procesy, které souvisí s budoucností pobytu cizinců na území České republiky - nebudu mluvit o azylu - pobytu na území České republiky, budou daleko, daleko složitější a přinesou ještě mnohem větší komplikace, které nás znovu přivedou k tomu, že ten zákon se musí novelizovat.

Poslední věc, kterou chci zdůraznit. Audit bezpečnosti České republiky. Prosím, pokud jste ho nečetl, prosím, podívejte se do něj. Dvě strany. Dvě strany tohoto auditu se věnují této oblasti. To, co jsem konal v rámci novelizace zákona, je plně ztotožněno se závěry, které v auditu jsou.

Já děkuji všem, kdo při třetím čtení - a bylo to 148 poslanců - pochopili tyto věci a schválili tento zákon. Děkuji vám. (Potlesk s řad poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Klučkovi. Pan senátor Václav Láska žádá o slovo. Prosím, pane senátore, máte slovo.

 

Senátor Václav Láska: Děkuji. Já jenom krátce zareaguji. Nesměšujme právní pojmy. Jeden právní pojem je vina, druhý právní pojem je trest. Pokud někdo poruší právní předpisy, včetně trestního práva, bude uznán vinným a tom jsem nemluvil a nikdy jsem to nezpochybňoval. Bavím se pouze o přiměřenosti trestu. A opravdu srovnejte, když za to, za co český občan dostane podmínku nebo finanční trest, občan třetích zemí dostane trest v podobě, že musí opustit rodinu, musí opustit přátele a musí se vrátit se do země, kde nežije. Takže je to o přiměřenosti trestu, ne o vině. Zákony se musí dodržovat. Kdo je nedodrží, bude uznán vinným, dostane trest. Ale ten trest má být přiměřený.

K tomu legislativnímu procesu. Já jsem právník, takže vím, že je psané právo - a každý zákon má také nějaký důvod, nějaký záměr. A já si stojím za svým právním názorem, že postupem, kterým byly předloženy pozměňovací návrhy, které byly Ministerstvem vnitra zamítnuty, nebo respektive neprošly na Legislativní radě vlády, byl duch a záměr zákona obejit, byl porušen. To je mé stanovisko. Není to nic osobního, je to o výkladu práva, o výkladu zákona.

A poslední reakce. Zase jsem tu slyšel, že ty pozměňovací návrhy byly o bezpečnostní prevenci. Já prosím vysvětlit, jak skutečnost, že státní zástupci nebudou moci dozorovat nad detencemi, posiluje bezpečnostní prvky. Jak skutečnost, že chcete odstranit dozor nezávislých soudů nad rozhodnutími Ministerstva vnitra, posiluje bezpečnostní prvky. Snažím se s velkou fantazií na tyto otázky odpovědět, ale odpověď opravdu nenacházím. To se zvyšováním bezpečnosti České republiky nemá nic společného.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Nyní dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Milan Šarapatka, po něm pan poslanec Bohuslav Chalupa. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, chtěl bych se velmi krátce zmínit o momentu, který tady pan senátor už uvedl, a to je možnost žádat o víza prostřednictvím personálních odborů zaměstnavatele. Já tuhle možnost považuji za zcela nepraktickou, a dokonce skutečně ne bezpečnou. Protože konzulární úředníci na ambasádách jsou velmi kvalifikovaní lidé, kteří jsou školeni k tomu, aby byli takovým prvním filtrem a rozeznali reálné, nebo skutečné žadatele od žadatelů, kteří mají nekalé úmysly.

Takže já bych skutečně varoval před tím, aby nějaká personální úřednice, která za velmi malý obolus bude ochotna napsat na seznam těch, kteří obdrží vízum, kohokoliv, byla oprávněna něco takového dělat. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Pan poslanec Bohuslav Chalupa a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobré odpoledne, vážené kolegyně, kolegové. Velmi stručně. Pan kolega senátor tady předjímá, jakým způsobem budou soudy rozhodovat. Soud je nezávislý. Ani jeden z nás tady neví, jakým způsobem soud posoudí tu kterou kauzu. A tato Sněmovna je tady od toho, aby chránila občany České republiky a zájmy České republiky. Já jsem pro ten zákon hlasoval, než šel do Sněmovny (Senátu?), a budu pro něj hlasovat znova. A budu pro něj hlasovat proto, že se přikláním k tomu názoru - naše země, naše pravidla. My jsme tady od toho, abychom ta pravidla určovali, a pokud tato Sněmovna rozhodla, že pravidla budou taková, tak prostě budou taková. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. To byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Ještě pan poslanec Ivan Gabal. Pane poslanče, faktická poznámka? Faktická. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Chtěl jsem jenom zdůraznit pro kolegyně a kolegy, že Senát bdí nad tou samou Ústavou, nad tou samou legislativou a nad tou samou vládou. Pokud tady má někdo ze Sněmovny pocit, že máme na tu Ústavu a na tu legislativu patent na rozum, pak nepochopil, proč máme Senát. Takže jsem chtěl senátorům poděkovat. My si nemůžeme v oblasti agend a práv, které jsou společné, například evropsky, dělat, co chceme. Prostě nemůžeme. Proto máme nadřazené ústavní prvky.

A pak jenom fakticky. Jestliže pomůžeme a pozveme někoho, aby tady vystudoval, a pak ho na pět let vyhodíme, když by tady chtěl pracovat a žít, tak poškozujeme sami sebe. A tenhle zákon nás poškozuje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan předseda Stanjura s faktickou poznámkou. Po něm pan poslanec Plzák s faktickou poznámkou. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Když už máme takové krátké edukativní okénko, kde si říkáme takové pravdy, jako že ve Sněmovně hájíme zájmy lidí a silná instituce, tak pro pana poslance Gabala jenom drobná oprava k tomu, jak jste říkal, jak ten Senát bdí nad tou Ústavou. Bdí nad Ústavou, souhlasím. Ale nad vládou Senát nebdí. Vláda se odpovídá pouze Poslanecké sněmovně, nám. Já jsem pro tuto vládu nehlasoval, důvěru jsem jí nedal, na rozdíl od vás. A myslím si, že takové obecné pravdy skoro nemá smysl tady říkat. Tady jde o nějaký věcný obsahový spor. Každá strana dává své argumenty a snaží se získat pro ty své argumenty většinu. A to je naprosto v pořádku a děje se to u každého návrhu zákona. Tak já bych poprosil kolegy, abychom těch velkých slov trochu ubrali a neříkali si, že tady bdíme nad Ústavou a kolegové o ulici vedle taky. To já myslím, že je samozřejmé. Jenom vláda se odpovídá Poslanecké sněmovně, ne Senátu. Já to nijak nekritizuju, to je jenom fakt, který vychází z našeho ústavního pořádku.

Ale ta důležitá poznámka, která tady zazněla, která odlišuje eurorealisty, jako jsme my, od těch eurooptimistů, kteří pořád mají taková ta prázdná hesla typu "chceme být v tvrdém jádru, chci jet v rychlém pruhu" - a nikdo neví, co to je. A máte pravdu. To množství regulací, které k nám přichází, je neuvěřitelné. U některých říkáme, že to je v pořádku -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já si dovolím, pane předsedo, taky zaregulovat. Poprosím kolegy v sále o ticho. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: No, sebral jste mi osm vteřin, což je ze 120 poměrně významná část, skoro 8 % mého proslovu. A teď nechci reagovat, jestli jste mi sebral -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já vám je vrátím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: To nevadí. Chci jenom říct, abychom takhle kritičtí byli u všech návrhů, které přicházejí z Bruselu. Abychom uměli rozlišit ty podstatné regulace, kdy si myslím, že má smysl dělat nějaké společné věci na evropské úrovni, a ty nepodstatné. Uvidíte, až bude stavební zákon, jak tady zase budeme slyšet - infringement, hrozí nám, zastaví nám peníze... Rád bych se mýlil. Počkáme na debatu k příštímu bodu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Plzák a jeho faktická poznámka, po něm pan poslanec Gabal a jeho faktická poznámka.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji vám, pane předsedající. Kolegové, kolegyně, já bych měl faktickou poznámku také ke kolegovi Gabalovi. Chtěl bych říct, že zatímco Sněmovna prohlasovala tento zákon podstatnou většinou 148 hlasů, tak Senát to zamítl, myslím si, převahou dvou hlasů. Je to tak? (Obrací se na senátora.) Jo. Takže o tom bdění Senátu - musíme se také dívat, jaká část té Sněmovny pro to hlasovala a která to zamítala. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Gabal a jeho faktická poznámka.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Čistě z ústavního hlediska, jestli je většina jeden hlas, nebo 140 hlasů, nedělá žádný rozdíl.

Ale chtěl jsem upozornit na jednu věc. I senátoři mají právo upozornit na to, že vláda při zamítnutí v Legislativní radě postupovala vůči tomu nelogickým způsobem. Já si myslím, že to je zcela legitimní argument. A jestliže vedl Senát k tomu, aby tu věc prozkoumal hlouběji, a říká nám k tomu svoje připomínky, tak bychom je měli vyslechnout, a ne je zpochybňovat.

A poslední věc. Budeme se zájmem sledovat, jak bude probíhat jednání o brexitu mezi Evropskou unií a Velkou Británií a jaká bude pozice našich občanů ve finále jako cizinců z třetích zemí. To bude velmi poučné. Protože pak už nebudeme mít unijní výhody, ani normy, ani legislativu, ale budeme přesně cizinci z třetích zemí. Naše děti, které tam budou chtít pracovat, sbírat jahody nebo studovat univerzity, budou pociťovat to, co my tady zařizujeme pro ty z třetích zemí v této chvíli.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan předseda Stanjura a jeho faktická poznámka. Prosím, pane předsedo. Po něm pan poslanec Chalupa.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak když už někteří si vybírají jako nepřítele Velkou Británii - já mezi ně nepatřím a naše politická strana taky ne - tak chci jenom připomenout, kdo otevřel trhy, pracovní trh, občanům České republiky první den po vstupu České republiky do Evropské unie a kteří velcí Evropané sedm let blokovali vstup českých občanů na svůj pracovní trh. Nejsou to ti, kteří mají nejvíc plná ústa toho, jak má být svoboda pohybu? A sedm let nám to blokovali! Tak na to nezapomínejme! A ve Velké Británii mohli naši občané fungovat od prvního dne. Tak na to taky nezapomínejme. (Potlesk řady poslanců napříč sálem.) Abychom byli spravedliví, svobodně se rozhodli.

Ale já jsem vystoupil kvůli větě, kterou řekl pan poslanec Gabal a která je bohužel pro tuto vládu typická - budeme sledovat, jak probíhá brexit. No, já se obávám, že tato vláda jenom sleduje. Místo abychom tady slyšeli: naše vláda v otázce brexitu chce prosadit toto, protože to jsou české národní zájmy... Ale my to budeme slovy pana poslance Gabala sledovat!

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Nyní budeme sledovat vystoupení k faktické poznámce pana poslance Chalupy. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Já jsem neodolal tomu, co tady teď zaznělo. Navážu na pana kolegu vaším prostřednictvím. Ano. Já jsem se bavil s panem velvyslancem Schapirem. Oni to všichni chápou - humanitární krize. Já to chápu jako bezpečnostní krizi. A Evropská unie se do dnešního dne nepostarala o bezpečnost schengenského prostoru. To je ten problém. A proto my tady musíme vymýšlet zákony, abychom chránili vlastní lidi a tuto zem před těmi, kteří sem přišli nějakým způsobem, nikdo tomu nebrání do dneška atd.

Pokud jde o Velkou Británii, tady není pan ministr zahraničních věcí, který se přihlásil otevřeně k tomu, že Británii je nutné za brexit vytrestat. Já se k tomu absolutně nepřikláním. Naopak! Myslím, že s Velkou Británií musíme mít velmi kvalitní bilaterální vztahy bez ohledu na to, co říká Evropská unie. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Jiří Zlatuška a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, já bych se přece jenom připojil k těm výhradám, které zde zazněly, poukazem na to, co už jsem tady říkal při projednávání toho zákona. Sami se poškozujeme v okamžiku, kdy se připravujeme o to, aby nám tady slušně pracovali kvalifikovaní pracovníci např. na vysokých školách. Pokud naříkáme nad tím, jak nejsou lidé ze zahraničí, jedním z důvodů toho jsou i způsoby, kterými se chováme k rodinným příslušníkům. To, že někdo jiný dlouhou dobu omezoval společný trh, není důvodem, proč bychom se měli poškozovat sami. A tuším, že jsem to říkal už při tom prvním projednávání: nebezpečí, které si tímhle vytváříme sami, je horší než to iluzorní nebezpečí z migrantů.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S přednostním právem pan ministr vnitra. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já už jsem k tomu nechtěl vystupovat a nechtěl jsem to téma politizovat a nechtěl jsem dál o tom debatovat. Ale nezlobte se na mě, já musím na některé věci reagovat.

Pro boha živého, vždyť my máme přece zájem o ekonomickou migraci, prorůstovou migraci, migraci ze zemí, které jsou nám kulturně, nábožensky, jazykově blízké. Na to vláda vytváří programy, na příchod zaměstnanců z Ukrajiny a z dalších zemí. Ale ta migrace musí být, přátelé, řízená, koordinovaná. Když se podíváte na některé oblasti České republiky, ať je to Mladoboleslavsko, Kvasiny a další, kde bylo plánováno 1 500 míst, tak najednou je tam 6 000 míst a dalších 20 000 v návazných provozech. Není infrastruktura, nejsou k tomu přizpůsobené podmínky a trpí tím nejenom ta oblast, ale i ti cizinci, co tam pracují. A vytváří to obrovské napětí ve společnosti.

Pokud ta migrace má být, má být řízena. Kdo tady chce trestat poctivého cizince, který tu chce pracovat? Tam jsou pouze jenom nástroje v případě, že ti lidé se nechovají v souladu s právním řádem České republiky. Nic víc, nic míň.

Mě fascinuje debata o povinných kvótách v době, kdy nechráníme schengenský prostor. Mě fascinuje debata Francie o neposlušné V4. Když si vzpomenu na to, kdo bombardoval Libyi, aby tam vzniklo něco lepšího, a co dnes je za bezpečnostní problém Libye pro celou Evropskou unii, tak já bych si vždycky zametl před vlastním prahem, dámy a pánové.

Tento zákon, tak jak byl koncipován a jak byl doplněn panem poslancem Klučkou, kterému Ministerstvo vnitra na jeho žádost pomohlo s dotvořením jeho návrhů - a děláme to vždycky tak stejně. A já jsem velice rád, že pan poslanec Klučka se na nás obrátil a že měl tu odvahu ty věci načíst.

A prostřednictvím pana předsedajícího k panu senátoru Láskovi. Pane senátore, nezlobte se, ale i Poslanecká sněmovna je fenomén. I my máme právo se přidržet jednacího řádu. I my máme právo v rámci legislativního procesu při projednávání ve Sněmovně konat přesně podle pravidel, která jsou tady. A já bych si vyprosil, abyste říkal, že byl obejit legislativní proces. Nebyl. Byl přesně v intencích jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Jako my nepoučujeme Senát, tak prosím pěkně nepoučujte Poslaneckou sněmovnu. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Soukup. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, obrátím se na pana senátora vaším prostřednictvím. Pane senátore, tady bylo skutečně řečeno, že se nejedná, jak říkal pan Chovanec, o slušné cizince, ale jedná se v podstatě o ty, kteří u nás porušují zákony. To za prvé.

Za druhé. Vy tady argumentujete, že porušujeme nějaké zásady, nějaká pravidla, nějaké dohody a podobně. Kdo to byl, kdo porušil jako první dublinské protokoly, Amsterodamskou smlouvu a podobně? Od té doby, co začala migrace, migrační vlna, byly porušeny veškeré zásady, veškeré dohody, které tady existovaly. Neradno se dnes v naší bezpečnostní situaci klaněti daným pravidlům, která některá možná vznikla před 75 lety po druhé světové válce. Neradno se jim klaněti. Je třeba zajistit bezpečnost. A možná bychom si měli klást otázku, zdali tato pravidla, tyto zásady, tyto zákony, Ústavu a mezinárodní dohody nějakým způsobem nezměnit.

Já jsem tady před časem pořádal konferenci, na kterou jsem pozval řadu ústavních právníků. A ti právě tyto věci, o kterých tady mluvím, velice silně naznačili.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. To byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Pan senátor se hlásí ještě do rozpravy. Prosím, pane senátore.

 

Senátor Václav Láska: Děkuji. Budu reagovat jen na jedinou věc. Ona upřímně zhruba polovička diskuse, kterou jsem slyšel, se netýkala tohoto zákona. Ale na jednu věc reagovat chci. Máte pocit, že jsem vás poučoval? Říkal jsem vám, že máte dělat něco jinak? Já jsem přišel obhájit náš vlastní názor, názor Senátu, názor svůj. Řekl jsem, co si myslím. To, že s tím nesouhlasíte vy, neznamená, že se budu bát říct vám to do očí. Mám jiný názor a je mé právo vám to sdělit.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Jestliže se nikdo další nehlásí do rozpravy, není tomu tak, rozpravu končím. Pardon, paní poslankyně. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Myslím, že by si možná pan senátor Láska mohl přečíst záznam ze svého vystoupení, kdy tady skutečně velmi nevybíravým způsobem napadal Poslaneckou sněmovnu, že jsme tady porušovali legislativní proces. To není pravda. Řekl to tady už pan kolega Klučka i pan ministr vnitra Chovanec, že se postupovalo v tomto případě naprosto v souladu s jednacím řádem.

Takže vás chci tímto, pane senátore, vyzvat, abyste se nám omluvil.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Doufám, že nejen v tomto případě se postupovalo v souladu s jednacím řádem. S faktickou poznámkou pan poslanec Štěpán Stupčuk.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Vážené kolegyně, kolegové, dobrý den. Prostřednictvím vás, pane místopředsedo, se obrátím na pana senátora. Pane senátore, vy tady při vší úctě nejste proto, abyste tady před námi obhajoval svůj názor. To jste měl dělat v Senátu. Vy tady máte obhajovat toliko názor Senátu. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ptám se znovu, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Pan senátor. Prosím, pane senátore.

 

Senátor Václav Láska: Omlouvám se, ale bylo by neslušné a zbabělé, kdybych nereagoval na výzvu, která mi byla adresována. Řekl jsem tu svůj názor. Za tím názorem si stojím. V projednávání tohoto zákona podle mého názoru byl obejit legislativní proces, jak je předvídán v zákoně o Ústavě. Je to můj názor. Opravdu bych se měl omlouvat za to, že mám nějaký názor? Omlouvám se za to, že se vám neomluvím. Já si za svým názorem stojím, promiňte.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan předseda Stanjura. Po něm pan poslanec Benda. Obě dvě faktické poznámky.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Není to úplně jednoduché. Pan senátor sám sebe pasoval do role hrdiny, protože hrdinně řekl Sněmovně, co si myslí. My všichni ostatní, kteří jdeme k mikrofonu, říkáme a mlčíme o tom, co si myslíme, pravděpodobně nejsme tak hrdinní jako vy, pane senátore. Já vám váš názor neberu. Ale je naprosto chybný, není ničím podložený, žádným faktem. Já mám názor, že je 16.15. Podívejte se na hodinky. A hrdinně to řeknu na mikrofon a stojím si za svým a neomluvím se vám, protože je 16.15 - a všichni můžete tvrdit, že je 16.25, protože jste obešli hodiny a nějak jste s nimi pohnuli. Já mám názor, že je 16.15. (Je 16.25.)

Zkuste říct, v čem konkrétně byl obejit legislativní proces. My nemáme právo navrhovat pozměňovací návrhy? Máme, nebo nemáme? Jednoduchá otázka, prosil bych o odpověď. Máme právo hlasovat o pozměňovacích návrzích? Ano, nebo ne? Jednoduchá otázka, prosím o jednoduchou odpověď. A to je celé. A když dvakrát odpovíte ano, ano, tak sám sebe usvědčíte z toho, že váš názor je naprosto chybný, nemusíte se omlouvat. Ale když už máme to edukativní okénko, tak jsme vás trochu poučili o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. (Potlesk z řad poslanců ANO a pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Benda a jeho faktická poznámka. Pan poslanec ruší faktickou poznámku. Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor. Prosím, pane senátore.

 

Senátor Václav Láska: Já už bych to fakt neprotahoval, ale když mě vyzýváte, byla by neslušnost nereagovat. Odpověď na vaši otázku jsem zodpověděl v písemné zprávě, kterou jsem tady předložil zpravodaji. A dokonce jsem ji zodpověděl i ve svém úvodním slovu. Řekl jsem výslovně: nikdo, ani já, nezpochybňuje právo Sněmovny hlasovat a předkládat pozměňovací návrhy. To jsem řekl. Takže odpověď na vaši otázku je dvakrát ano. Máte právo navrhovat, máte projednávat. Ale já vytýkám to, že návrh byl zpracován a z mého pohledu iniciován Ministerstvem vnitra. Díky tomu do zákona prošlo to, co nebylo vypořádáno na Legislativní radě vlády, co nebylo vypořádáno v připomínkovém řízení, a díky tomu Ministerstvo spravedlnosti jako garant zákonnosti označuje některé pasáže tohoto zákona jako nezákonné a rozporné s našimi mezinárodními závazky. To je má odpověď.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S faktickou poznámkou pan poslanec Štěpán Stupčuk. Poté pan ministr. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo. Já to ještě jednou zopakuji, vaším prostřednictvím, pane předsedající, panu senátorovi. (Zvýšeným hlasem.) Vy tady nejste proto, abyste tady vyjadřoval své subjektivní názory! To si dělejte na Senátu v souladu s jeho jednacím řádem. Až budete poslanec, pak to bude zcela legitimní a vyslovujte tady své subjektivní názory. Já vás vyzývám, abyste postupoval v souladu s jednacími řády a prezentoval tady toliko věcné stanovisko k tomuto návrhu zákona, jak odpovídá projevu vůle učiněné v Senátu! To je všechno! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S faktickou poznámkou pan ministr, po něm pan poslanec Benda, po něm pan poslanec Benešík, po něm pan poslanec Zlatuška.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Já bych si tedy, prostřednictvím pana předsedajícího, úplně vyjasnil, jak to pan senátor myslí. Pane senátore prostřednictvím pana předsedajícího, vy si opravdu myslíte, že zlé Ministerstvo vnitra přesvědčilo ne úplně svéprávného kolegu Klučku, kterého si vážím, abychom společně opili rohlíkem dalších 144 nesvéprávných poslanců Parlamentu? Já si to nemyslím. Tady sedí samí svéprávní lidé s vlastním názorem, všichni věděli, o čem hlasují. A všichni ti, kteří o tom hlasovali, si za tím stojí. A přesně věděli, o čem hlasují. Nic jsme neobešli, nikoho jsme nepřemlouvali, pouze a jenom jsme pomohli panu poslanci Klučkovi technicky s jeho návrhy. A tak to děláme vždycky, když nás o to někdo požádá, a dělat to budeme i do budoucna, ať se to Senátu líbí, či ne. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Marek Benda. Po něm pan poslanec Benešík, po něm pan poslanec Zlatuška. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Pane místopředsedo, vážení páni ministři, pane senátore, já jsem tedy byl mimořádně překvapen, a vlastně proto jsem se přihlásil k reakci, jestliže zaznělo, že Ministerstvo spravedlnosti o tomto návrhu něco říká. Mrzí mě, že tady není pan ministr spravedlnosti, dokonce mám chuť navrhnout přerušení tohoto bodu, dokud tady nebude. No ne, nebo za vládu mluví ministr vnitra, pak předpokládám, že je-li předkladatelem, říká za vládu: my si myslíme, že to je v pořádku. Ale není možné říkat: Ministerstvo spravedlnosti říká...

Mně vadí ta debata zoufale v tom, že vůbec není o meritu věci, že ani jednu vteřinu se tady neříká, co je tam tedy neústavního, co je tam špatně, ale pořád se bude poukazovat: legislativní proces a ten tomu připravil a ten tomu nepřipravil a Legislativní rada vlády projednala nebo neprojednala... Pojďme se bavit o tom, co tam je potenciálně správně nebo špatně. Ale myslím, že není možné, aby tady senátor stál a říkal: Ministerstvo spravedlnosti si něco myslí. A pokud tak říká, tak já chci, aby u toho byl ministr spravedlnosti a ten aby vystoupil a řekl nám: Ministerstvo spravedlnosti si něco myslí nebo si ministerstvo něco nemyslí.

Takže na závěr debaty navrhnu přerušit do přítomnosti ministra spravedlnosti, protože pokládám za nezbytné, aby tady názory Ministerstva spravedlnosti nebyly prezentovány prostřednictvím senátorů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: To je procedurální návrh, o kterém... na závěr rozpravy, děkuji. Tak nyní pan poslanec Benešík s faktickou, po něm pan poslanec Zlatuška, po něm pan ministr vnitra.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, já jsem v podstatě - nebo chci vystoupit se stejnou myšlenkou, protože zaznělo, že ta pasáž, která se dostala do tohoto zákona pozměňovacím návrhem, je v očích Ministerstva spravedlnosti minimálně problematická. Takže já také bych rád znal před svým konečným rozhodnutím názor Ministerstva spravedlnosti. A toho asi docílíme leda tak, že přijde pan ministr a řekne nám tyto své výhrady.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. O tom bude hlasováno na návrh pana poslance Bendy. Pan poslanec Zlatuška a jeho faktická poznámka.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Já bych si dovolil jako pamětník oponovat panu kolegovi Stupčukovi v tom, že by senátoři neměli právo zde prezentovat své vlastní názory. Tady tuhle představu, že má být senátor, který sem přijde do Poslanecké sněmovny obhajovat senátní verzi a přidá k tomu svůj vlastní názor, tuto představu se kdysi v době, kdy jsem byl v Senátu, vůči mně pokusil použít tehdejší pan senátor Julínek. Udělal na to speciální bod programu při zasedání Senátu, ve kterém se snažila ODS, která měla tehdy velice silné zastoupení v Senátu, vytvořit něco jako černou listinu senátorů, kterým by bylo zakázáno příště chodit do Poslanecké sněmovny a Sněmovně o tom referovat. Nakonec uznali, že tady toto bylo hodně přes čáru, přestože tam všichni trpělivě seděli až do pozdních večerních hodin a přišli o nějaké snad hokejové utkání díky tomu. A přešlo se pouze k tomu, že senátoři, kteří jsou vysláni do Poslanecké sněmovny, musí souhlasit s tím, že souhlasí, že budou prezentovat ten názor, který sem nesou. Ale součástí tehdy toho projednávání v Senátu bylo jasně to, že senátoři mají právo zde projevovat své vlastní názory.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan ministr. Prosím pane ministře, máte slovo.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Já bych si ještě jednou dovolil ocitovat část mé předkládací zprávy. K namítané neslučitelnosti některých návrhů pana poslance Klučky s ústavním pořádkem, mezinárodními závazky České republiky a právem Evropské unie mohu uvést, že Ministerstvo vnitra se případnou neslučitelností těchto návrhů velmi podrobně zabývalo a dospělo k závěru, že návrhy pana poslance Klučky jsou s ústavním pořádkem České republiky i s mezinárodními závazky České republiky a taktéž s právem Evropské unie slučitelné.

Já předpokládám, že kdyby to pan ministr Pelikán cítil jako velkou potřebu, jako velký problém, tak tady teď sedí. To, že ten bod se projednává jako první bod dnešního jednání, tak by tady seděl a hájil ten názor. Já tu informaci nemám, naši experti říkají toto.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Tak a to bylo zatím poslední do rozpravy. Jestliže se nikdo další nehlásí, dívám se doleva, doprava... Definitivně končím rozpravu - před ukončením rozpravy, pardon. Takže ještě nekončím rozpravu, nejprve přivolám naše kolegy z předsálí. Budeme hlasovat o návrhu pana poslance Bendy přerušit tento bod do přítomnosti pana ministra spravedlnosti. Je tady žádost o odhlášení. Odhlašuji vás všechny, prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Zahajuji hlasování o návrhu přerušit tento bod do přítomnosti ministra spravedlnosti. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 32, přihlášeno je 134 poslankyň a poslanců, pro 51, proti 65. Návrh nebyl přijat.

 

To bylo hlasování o návrhu, teď tedy - a nebudu ještě končit rozpravu - teď ještě se hlásí pan kolega Stanjura. Prosím pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já vím, že váš kolega na začátku schůze četl omluvenky, mohl byste nám připomenout, kde je pan ministr Pelikán? Mě by to docela zajímalo, proč tady není.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já to s dovolením najdu. Pan ministr Pelikán je omluven z pracovních důvodů. Pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: No a já myslím, že máme odpověď na naši otázku. Kdyby Ministerstvo spravedlnosti s tím nesouhlasilo, vidělo v tom nezákonnost a nevím, co všechno říkal pan senátor, jistě by pan ministr z toho ministerstva - ono to není tak daleko - přiletěl, přijel, tady by vášnivě hájil názor svého ministerstva a vášnivě by nás upozorňoval na to, že se chystáme udělat nějaký chybný krok. Jelikož tu není, možná nás poslouchá na tom ministerstvu, já ho zdravím. Myslím si, že to není tak jednoduché, pane ministře, nemám tam nic, tak zůstanu na baráku, nikam nejedu. Vidíte, dneska jste se mohl do té debaty zapojit a zase jste to promeškal.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak pan senátor ještě. Nemáte závěrečné slovo, pouze navrhovatelé nebo zpravodaj. Prosím, pane senátore, máte zatím řádné přihlášené slovo.

 

Senátor Václav Láska: Děkuji. Myslím, že diskuse na téma, jestli senátor může říct na půdě Sněmovny při obhajobě závěrů Senátu svůj názor, nebo ne, je zajímavá, já se na to podívám, trošku jste mě tady dostávali do kleští, když hned po sobě šla dvě vystoupení. Jedno mi vytklo výslovně, že tu říkám svůj soukromý názor, a následně pan ministr mě vyzval k tomu, abych řekl svůj soukromý názor na práci Sněmovny. To jde proti sobě a já můžu vyhovět jenom jednomu požadavku. Oběma ne.

To podstatné, když jsem tu operoval názorem Ministerstva spravedlnosti, tak prosím, já jsem Ministerstvo spravedlnosti oficiálně oslovil, aby mi řeklo svůj názor na tento zákon. A dostal jsem odpověď ze dne 25. května 2017 podepsanou Mgr. Petrem Jägerem, náměstkem pro řízení sekce mezinárodně- a ústavněprávní Ministerstva spravedlnosti, kde je vyjmenováno několik bodů a odůvodněno, v rozporu s jakými předpisy a s jakými mezinárodními úmluvami jsou. Opět opakuji, že do té své písemné zprávy jsem vám všechny tyto rozpory výslovně uvedl.

A tak jak jsem byl vyzván, nebo tak jak bylo vytčeno panem poslancem Bendou, abychom se bavili o meritu věci, co a s jakými právními předpisy je v rozporu, tak já jsem to tady ale v tom svém úvodním slově přece řekl. Ale pro jistotu tedy zopakuji:

Vyřazení dozoru státních zástupců nad detencemi je v rozporu s mezinárodními závazky na nezávislou kontrolu detenčních zařízení.

Posuzování přiměřenosti zásahu Ministerstva vnitra do soukromých poměrů cizinců je v rozporu hned s několika právními předpisy včetně úmluvy, která naopak přikazuje vždy při zásahu státní moci do práv cizinců posuzovat jejich přiměřenost.

Povinnost ukončit řízení proti zajištění v případě, že cizinec byl propuštěn, je porušením práva na spravedlivý proces. To je porušení Ústavy.

A povinnost vycestovat v případě byť jen formálních pochybení, která pak brání sloučení rodiny, je zase proti několika mezinárodním smlouvám, které chrání slučování rodiny.

Je to v té písemné zprávě, kterou jsem Sněmovně předložil, to máte uvedeno výslovně včetně všech článků a paragrafů, které jsou s těmito návrhy v rozporu. Takže já jsem se alespoň v počátku velmi meritorně držel prezentace toho návrhu a opravdu jsem se držel merita věci. To, že tady potom byla diskuse o brexitu a o dalších věcech, a kdo komu bránil v přístupu na trh, to už nebyla moje práce. Já jsem se opravdu držel merita věci.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan předseda Stanjura s přednostním právem. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Zaprvé chci říct, že si myslím, že senátor má svobodnou volbu slov a je na něm, co tady řekne. To, že na začátku musí prezentovat názor Senátu, to je jasné. Pak se může podle mého názoru zapojit do diskuse, jak chce. Někdy to je i výhodné. Někdy získá podporu pro sněmovní verzi svým vystupováním, jak se stalo podle mě v tomto případě.

Ale jiná věc. Pojďme se podívat na fakta. V dubnu, 5. dubna zasedala vláda premiéra Bohuslava Sobotky za přítomnosti ministra spravedlnosti Pelikána. Do programu vlády byl v části pro informaci, to je taková ta část, která se týká hodně bodů, ale o nich se vlastně nemluví na vládě, pokud některý z členů vlády nepožádá, aby ten bod byl s rozpravou, a případně se tím pádem udělala debata a vláda mohla nějak zareagovat. Toho 5. dubna byl v části pro informaci zařazen podnět Rady vlády pro lidská práva upozorňující na možný nesoulad čtyř pozměňovacích návrhů poslance Klučky s právem EU, ústavním pořádkem, mezinárodními závazky České republiky. Co udělal pan ministr Pelikán? Mlčel. Nevyužil svého práva, aby navrhl svým kolegům ve vládě: pojďme se o tom pobavit, pojďme to dát do té části s rozpravou, já tady chci za své ministerstvo říct, že vidím ten problém stejně jako Rada vlády pro lidská práva.

Tak mně to přijde poměrně licoměrné. V okamžiku, kdy mám ústavní možnosti něco řešit, tak je nevyužiji, a potom, omlouvám se, nějaký úředník napíše tohle. Já to nijak nezpochybňuji. Ani názor toho člověka, který se pod tím podepsal. Ale nám se neodpovídají ředitelé odborů. Nám se odpovídá vláda jako celek. A ministr spravedlnosti možnosti o tomto problému diskutovat na úrovni vlády nevyužil. A opakuji, kdyby byl přítomen, tak by nám to mohl říct na mikrofon.

A abychom mu to umožnili a současně abychom neblokovali dnešní projednávání, dávám procedurální návrh, abychom tento bod přerušili na 35 minut, to dojede i na kole z Ministerstva spravedlnosti z dvojky sem, i na kole, kdyby náhodou byl velký dopravní problém. (Pobavení v sále.) Pan ministr se velmi rád na tom kole fotí, vzpomeňte si. A mezitím můžeme začít projednávat stavební zákon, po 35 minutách se vrátit k výslechu pana ministra a rozhodnout hlasováním. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Mám to brát jako oficiální návrh na přerušení, o kterém chcete hlasovat, nebo jako předseda klubu žádáte o přestávku?

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Ne, ne, ne. Já jsem říkal, abychom neblokovali jednání Sněmovny, dávám procedurální návrh na přerušení tohoto bodu na 35 minut, tím pádem pokud to schválíme, můžeme začít projednávat bod číslo 3 a po 35 minutách se můžeme vrátit. A cyklista ministr to určitě stihne do té doby. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Určitě. Takže je tu procedurální návrh na přerušení tohoto bodu na 35 minut a o něm dám hlasovat. Je tady žádost o odhlášení. Odhlašuji vás všechny. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Budeme hlasovat o přerušení tohoto bodu na 35 minut.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro přerušení na 35 minut, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 33, přihlášeno je 138 poslankyň a poslanců, pro 43, proti 61. Návrh nebyl přijat.

 

Budeme tedy pokračovat v projednávání tohoto bodu. Ptám se, kdo ještě se hlásí do rozpravy. Jestliže se opravdu nikdo nehlásí do rozpravy, rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova pana navrhovatele, případně paní zpravodajky. Paní zpravodajka chce mít závěrečné slovo. Prosím, paní zpravodajko.

 

Poslankyně Zuzka Bebarová Rujbrová: Dobré odpoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Chápu, že jsme krátce před volbami, ale nejen u tohoto zákona nepokládám za šťastné, abychom si zde přeměřovali, kdo ho má většího. (Pobavení a reakce v sále. Tleská poslanec Jakubčík.) Nepokládám za dobré vyvolávat nevraživost mezi komorami, vyvolávat pseudorozpory mezi členy vlády. Mělo by nám jít o zákon, který projednáváme, zákon, který byl ve Sněmovně přijat obrovskou většinou hlasů, a zákon, který většinou hlasů Senát odmítl, místo abychom přemýšleli proč, tak zde diskutujeme o zcela zástupných tématech a vyvoláváme paniku šířením poplašných zpráv o nebezpečí migrace.

Chtěla bych jenom doporučit, abyste alespoň ex post, až tento zákon odhlasujete, si jej přečetli, abyste se dověděli, že se netýká ani tak těch, kteří sem možná jednou přijdou, ale spíš těch, kteří zde jsou a kteří v naší společnosti už nějakým způsobem bez větších problémů fungují. Česká republika nemá špatnou azylovou a cizineckou legislativu. I proto jsem v počátcích tohoto návrhu, který trošku šrouby přitahuje, to samozřejmě ano, jeho přijetí podporovala. Ale myslím si, že zejména po přijetí rozsáhlého pozměňovacího návrhu pana poslance Klučky - a je mi jedno, kdo ho fakticky vypracoval - bychom měli pohlížet na ten návrh také z těch pohledů, na které, byť ne ve všech případech šťastnou formou, upozorňoval pan senátor.

Já Sněmovně přijetí tohoto návrhu zákona ve verzi, kterou schválila Poslanecká sněmovna, nedoporučuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji za závěrečné slovo paní zpravodajky. Nyní přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslance. Prosím - a již je nastaven potřebný počet hlasů.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle sněmovního tisku 990/4."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 34, přihlášeno je 145 poslankyň a poslanců, pro 113, proti 9. Návrh zákona byl přijat. (Potlesk poslanců ČSSD a ANO.)

 

Děkuji panu senátorovi i paní zpravodajce a končím projednávání tohoto bodu.

 

Dalším bodem našeho jednání je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.