(19.50 hodin)
(pokračuje Vondráček)
Já jsem se... Jsem tady tři a půl roku. Já jsem se také musel vpravit do té diskuse ve Sněmovně, a když člověk přijde zvenčí a je neznalý prostředí, tak to často skřípe. Jestli si vzpomínáte na ty dvouhodinové přestávky, my jsme nebyli schopni tady spolu nějak žít. Musím za sebe říct, že jsem se tu demokratickou debatu naučil respektovat v plné šíři. Respektuji právo čtyřiceti poslanců svolat mimořádnou schůzi. Je to zkrátka demokratický nástroj. Je to funkce této Sněmovny. Je to řečniště, není to továrna na zákony. A se vším tím respektem jsem vystoupil. To, že tady dneska můžeme takhle diskutovat, za to se nechávali lidi zavřít, za to někteří lidé obětovali život. Je to paradoxní pro někoho, těžko skousnutelné, ale tak to je a musíme to respektovat.
A teď jsem zapomněl na tu druhou polovinu vašeho příspěvku, kde jsem chtěl také reagovat. Jenom to jsem chtěl říci k té první polovině. Když si vzpomenu, už vám to řeknu osobně, ne prostřednictvím pana předsedajícího.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy dvě řádné přihlášky. Nejprve pan poslanec Vyzula, po něm paní poslankyně Němcová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Dobrý podvečer, dámy a pánové. Dovolte mi také několik myšlenek nad problematikou, která se zde projednává už téměř sedm hodin. Je potřeba určité dávky trpělivosti, než se člověk dostane k řádné diskusi, ale to je v pořádku.
Ta situace je komplikovaná, je náročná politicky, věcně, osobně, lidsky. A není možné mlčet. Pan poslanec Kučera tady řekl, teď zde není, že trpí tou diskusí - (Hlas z pravé strany sálu: Tady je.) Pardon. Že trpí tou diskusí, která zde probíhá. Ale mně se velmi -
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, omlouvám se, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale pan ministr mě požádal, že se hned vrátí do jednacího sálu, nebude to trvat dlouho. Požádám vás o strpení. Prosím, pokračujte.
Poslanec Rostislav Vyzula: Takže ještě jednou k tomu. Pan poslanec Kučera řekl, že tady trpí tou diskusí, a já jsem rád, že ta diskuse probíhá.
Navazuji na velmi dobrý bonmot, který tady před časem řekl pan poslanec Blažek, je to tak rok nebo dva, kdy řekl: Parlament je od toho, abychom diskutovali. Protože pokud nebudeme diskutovat, tak venku budou barikády. Dokážu si představit barikádu ve Sněmovní ulici. Dokážu si představit některé z nás, kteří tam budou s vlajkou. Dokážu si představit ty, kteří budou schovaní s puškou za barikádou. A dokážu si představit i ty, kteří budou na konci ulice u Zlaté studny. Dokonce v médiích slyšíme, že jsou nějaké demonstrace pro i proti, takže diskutujeme, a diskutujeme dobře.
My tady ale diskutujeme tak, že jednáme, vzájemně se urážíme, ponižujeme se - a na základě čeho? Jen tak lidsky jsem se nad tím zamyslel. Na základě čeho? Na základě anonymních nahrávek? Pravděpodobně, zatím tedy, pokud víme, jsou to anonymní. Legální - nelegální? Zřejmě nelegální. Možná legální, jak tady bylo řečeno. Kdo je nahrával? Kdo je uvolnil? A mluvíme tady o etice, a o etice většinou jenom jedné strany, kterou napadáme. A já se nemohu nechat taky urážet, protože jsem součástí hnutí ANO a myslím si, že za tu dobu, co jsme zde byli, jsme udělali řadu dobrých věcí. A to mluvím tedy hlavně za zdravotnictví a za tím si stojím.
Mluvme také o etice té druhé strany. A tak jsem se zamyslel nad tím, jak se může novinář snížit k získávání informací neetickým a nelegálním způsobem. (Hlas zleva: Za prachy.) Neslyšel jsem.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Prosím vás, poslanci a poslankyně, abyste po sobě nepokřikovali. Prosím, pokračujte.
Poslanec Rostislav Vyzula: No a tak jsem si vzal na pomoc etický kodex novináře, který byl schválený valnou hromadou Syndikátu novinářů České republiky dne 18. 6. 1998, a na návrh komise pro etiku při Syndikátu novinářů jej aktualizovala správní rada dne 25. listopadu 1999, a chtěl bych tady uvést takovou úvahu i z té druhé strany, o které tady ještě ani moc řečeno nebylo.
Tento etický kodex novináře má tři části. V první části je právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace. Já jsem ty nahrávky neslyšel. Tu první jsem slyšel částečně, pak jsem měl nějaké přepisy a potom jenom to, o čem se diskutovalo v novinách. Ale ani jedno pro to neplatí, to není včasná informace, není pravdivá a nezkreslená, to se nedá říct, že by byla. Uvádí se tam mimo jiné nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informace jako fotografy nebo dokumenty. Není tam nikde řečeno o tom, že by bylo zakázáno odposlouchávání. O odposlouchávání v tom etickém kodexu novináře není ani zmínka. Zmiňuje se ale britský novinářský kodex vydaný Britskou tiskovou radou a řadí ho mezi nepoctivé prostředky získávání informací.
V druhé části potom jsou požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice. No tak to ani náhodou - profesionality.
V třetí části potom se týká důvěryhodnosti slušnosti a serióznosti, které zvyšují autoritu médií. A nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace. Je třeba respektovat soukromí osob. Je třeba považovat pomluvu, neprokázané obvinění, překroucení dokumentů a faktů a lži za nejzávažnější profesionální chyby.
Já tedy nevím, ale když se tady bavíme o tom tak dlouho na základě anonymu, mluvíme o etice, tak kde je etika tady tohoto novináře. Etika je složitá věc. Já většinou mluvím ke zdravotnictví, ale součástí zdravotnictví je etika. Je to náročné a mnohdy o tom lidé jenom mluví, považují to jenom za takovou zástěrku. Mnozí o tom ale moc nevědí, a bohužel když tomu nerozumějí, tak pak se vyhýbají a často etiku porušují.
My tady mluvíme o tom, že eticky se mají chovat politici. No samozřejmě. Eticky se mají chovat lékaři, právníci a další. A novináři se nemají chovat eticky tedy? Víte, já jsem před rokem nebo před dvěma v létě šel tady Sněmovní ulicí v polední přestávce a potkal jsem skupinu malých dětí, asi prvňáčků, s panem učitelem. A pan učitel je zastavil tady před okny a říká: Děti, tady jsou ti politici. Oni tam jednají a to jsou ti, kteří mají ty průšvihy, jsou zkorumpovaní, mají ty problémy. Toto si o nás mají myslet mladé děti?
Mně se celý tento proces dnešní zdá a jeví jednoznačně jako proces, který tady byl už v druhé polovině 17. století, kdy byl hon na čarodějnice a kdy pravděpodobně tady tímto jednáním se řítíme do středověku, do středověku inkvizice a inkvizitora Bobliga, který svými krutými procesy připravil i o život stovky žen. Zamysleme se nad tím taky i z této druhé stránky. Kritizujeme etiku, nedodržování etiky jedné strany, ale dívejme se taky na etiku té druhé strany. Zamysleme se nad tím. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Eviduji řadu faktických poznámek. Nejprve tedy pan poslanec Kučera. Připraví se pan poslanec Kalousek, Plíšek a další. Prosím. ***