(12.40 hodin)
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za dodržení času. Nyní s přednostním právem pan předseda Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Začnu od klíčových věcí. Kybernetická bezpečnost je klíčové téma, zaslouží si politickou shodu a zaslouží si dobrou a fundovanou debatu. Je to věc, kterou nepodceňujeme. Chci dokumentovat, než upozorním na jistá rizika či slabá místa tohoto návrhu, na náš konstruktivní přístup.
Za prvé chci poděkovat panu premiérovi, že zorganizoval jednání všech politických stran zastoupených v Parlamentu České republiky k tomuto návrhu zákona. My jsme k tomu přistupovali natolik konstruktivně, že jsme před tímto jednáním písemně položili - já jsem to počítal - přesně 37 dotazů. Chci poděkovat Vojenskému zpravodajství, které nám ještě před tím jednáním odpovědělo, tudíž jsme mohli debatovat ne pouze v té obecné rovině, protože na té se bezesporu shodujeme, tady žádný rozpor nevidím, a je to dobře v této oblasti, ale mohli jsme diskutovat nad svými konkrétními dotazy, pochybnostmi či riziky, které v návrhu vidíme.
Z té diskuse - nechci tady nikoho citovat, protože já to považuji za uzavřené jednání, takže by to ani nebylo korektní vůči ostatním partnerům. Nicméně ta diskuse nerozptýlila obavy. Co mě mrzí, je to, že poté už takové politické jednání neproběhlo. Já vím, že proběhlo ve výborech. To nijak nezpochybňuji, těm to patří. Já určitě mohu citovat sebe. Říkám si, že takový zákon si možná zaslouží více než jiný politickou dohodu mimo mikrofony právě s ohledem na bezpečnost naší země. Proto mě to mrzí.
Přece jenom některé otázky a nedostatečné odpovědi vám odcituji, abychom zvážili - pan ministr říká, že všechny připomínky byly řádně vypořádány. Já si myslím, že všechny ne. Neříkám, že žádná. Zmíním pouze ty, které podle mého názoru vypořádány nebyly. Možná už někteří moji předřečníci, ať už byli podporovateli toho zákona, či byli trošku zdrženliví, je vlastně také zmínili ve svých vystoupeních.
Jsme tady přesvědčování, a já ten názor nijak nezpochybňuji, že to musíme schválit ještě v tomto volebním období. Na to bezesporu ještě máme čas a ještě můžeme některá rizika a pochybnosti odstranit. Já pak úplně na konci svého vystoupení přednesu svůj pozměňovací návrh, který jsem vložil do systému.
Nás samozřejmě zajímalo, jak tuto otázku řeší spojenci. Myslím si, že jako zodpovědný člen NATO bychom to vědět mohli. Musím říci, že ta odpověď je poměrně zvláštní. My jsme chtěli vědět mezinárodní zkušenosti a já vám řeknu, co jsme se dozvěděli, aniž bych citoval nějaké utajované skutečnosti nebo nějaké citlivé podrobnosti.
Kybernetické útoky jsou tématem, které většina západních států v současné době intenzivně řeší. Mluvil tady pan ministr a myslím, že i pan zpravodaj, o summitu NATO, kde se to řešilo na nejvyšší úrovni. Je však třeba říci, že z hlediska legislativní úpravy jsme poměrně vpředu, jelikož většina států jde cestou nejdříve vytvořit schopnosti kybernetické obrany a případně následně dotvořit legislativu. My jsme šli opačnou cestou - nejdříve upravit legislativu a následně teprve vytvářet schopnosti. Já to nepovažuji za šťastné a chtěl bych se zeptat pana ministra, proč nejdeme stejnou cestou jako naši klíčoví spojenci. Protože v okamžiku, kdy vytváříme schopnost, tak se může ukázat také potřeba, jak přesně změnit legislativu. Tady to děláme úplně naopak. Říkám, není to naše stanovisko, cituji z odpovědi Vojenského zpravodajství. Spojenci nejdříve vytvářejí schopnost, a pak případně upravují legislativu. My chceme nejdříve upravit legislativu, a následně vytvářet schopnost. Sami si můžeme odpovědět, co je důležitější při tom, jak se bránit tomuto bezesporu velkému nebezpečí.
Velkou debatu jsme vedli na tom jednání a vedeme i dnes o tom, zda Vojenské zpravodajství bude používat pouze pasivní prvky, nebo i aktivní prvky. Musím říci, že až po tlaku argumentů připustil ředitel Vojenského zpravodajství, že se jedná i o aktivní prvky. Musel jsem si zvyknout na to - protože nejsem členem výboru pro obranu ani výboru pro bezpečnost, že někdy to názvosloví není úplně přesné. Tak aktivní obrana znamená útok, abychom věděli, když mluvíme o aktivní obraně, že si pod tím máme představit útok. Teď nevím, o kterých zbraních mluvíme. Je to poměrně zvláštní, já jsem si myslel, že obrana je obrana a útok je útok, ale aktivní obrana je útok. Říkám, bylo to až pod tlakem argumentů, kdy musel ředitel Vojenského zpravodajství připustit a přiznat, že v návrhu zákona se mluví i o aktivní obraně neboli útoku.
Mluvil o tom pan poslanec Skalický, kdy my, občanští demokraté, říkáme, že bezesporu stát, náš stát, naše země, Česká republika, musí provádět i útoky v této oblasti. O tom není spor. Spor, možná legislativní či taktická otázka je, zda to má dělat tajná služba, nebo ne. My jsme přesvědčeni, že tajná služba to dělat nemá, že její úkoly spočívají v obraně a ve sběru informací. Pasivní obrana kybernetické bezpečnosti bezesporu odpovídá tomu, co my si představujeme, že má dělat tajná služba. V tom zase není žádný spor.
Bohužel ta debata od té schůzky - já to z hlavy nevím, pane ministře, ale zhruba bych odhadl, že to jsou dva až tři měsíce - debata v této oblasti nepokročila, nedostali jsme žádné nové argumenty. Říkám, že ty argumenty jsou možná natolik silné, že byste nás přesvědčili, ale zatím ať už v civilní oblasti, nebo v oblasti obrany, v oblasti bezpečnosti, jsou nějaké úkoly bezpečnostních služeb, tajných služeb, a ty aktivní kroky, útok, nebo aktivní obranu, chcete-li, provádí někdo jiný na základě informací, mimo jiné na základě informací, které dostane z tajné služby.
Tady se to týká mimo jiné také oblasti, ve které nepanuje shoda mezi soukromým sektorem a tímto návrhem. Pan ministr obrany tady říkal, že byly zapracované návrhy ICT Unie, že s nimi komunikuje. Já musím říci, že můj pozměňující návrh, který jsem podal do systému, vychází z konzultací a z postojů ICT Unie. Není to můj soukromý názor, není důvod, abych to tady neřekl jasně na mikrofon.
Když to shrnu - já to pak zdůvodním, i jednotlivé změny paragrafů - tak soukromí operátoři říkají: Jsme připraveni spolupracovat se státem, chápeme zájmy státu, chápeme i povinnosti, které tato oblast kybernetické bezpečnosti přináší soukromým subjektům, ale - jsme proti tomu, aby Vojenské zpravodajství zapojilo do našich sítí aktivní prvky. A to je klíčová neshoda. A neříkejme, že není. Oni to zdůvodní a říkají: A pokud chcete aktivní prvky, pokud si to prosadíte, tak chceme mít zákon a garantováno, že pokud díky přítomnosti těchto prvků v našich sítích dojde k nějaké škodě pro naše zákazníky, ať už jsou soukromého, nebo veřejného sektoru, chceme být vyviněni z případných škod. Mně tento požadavek připadá oprávněný a spravedlivý. Uvidíme, jaké bude stanovisko Ministerstva obrany k tomuto pozměňujícímu návrhu. Nechci dopředu říkat, že budou proti, ale zatím se tento silný názor ICT Unie v návrhu zákona ani v pozměňovacích návrzích, které prošly výborem pro obranu, neobjevil. To je velký problém, protože stát chce něco po soukromém sektoru, chce ukládat další povinnosti, to je rozumné, ale nechce převzít odpovědnost za případné škody způsobené zákazníkům těchto operátorů. Nad tím bychom se měli zamyslet, protože si myslím, že takový stav není komfortní a může vyvolávat do budoucnosti konfliktní situace.
Druhá oblast, kterou jsme široce debatovali na schůzce zástupců všech parlamentních stran jak s panem premiérem, a byl u toho samozřejmě i pan ministr obrany a byl u toho i ředitel Vojenského zpravodajství, byla oblast skladování dat. Ta debata byla opět poměrně složitá, od původních výroků typu "my žádná data nebudeme archivovat", jsme došli k tomu, že abych mohl vyhodnotit atypický stav na síti, nějakou mimořádnou událost na síti, tak to musím mít s čím srovnávat. A abych to měl s čím srovnávat, tak to předchozí období musím mít někde uloženo. ***