Pátek 19. května 2017, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Petr Gazdík)
74.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku
a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 1030/ - prvé čtení
Projednání tohoto bodu jsme přerušili 27. dubna tohoto roku na 56. schůzi Poslanecké sněmovny a zároveň jsme přerušili obecnou rozpravu.
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal pan ministr spravedlnosti pan Robert Pelikán a také zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jaroslav Borka. Ptám se, zda navrhovatel či pan zpravodaj má zájem o vystoupení. Nemají. Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě.
Dne 27. dubna byla přerušena obecná rozprava vystoupením paní poslankyně Jany Černochové. Ptám se, jestli paní poslankyně... Ale není přítomna, takže nemá zájem o vystoupení. Ptám se, kdo další chce vystoupit v obecné rozpravě. Pan ministr. Prosím, pane ministře.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom vzhledem k běžícímu času chci navrhnout zkrácení lhůt k projednání ve výborech na 30 dnů. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Eviduji zkrácení lhůty na 30 dnů. Hlasování o tom. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Plíšek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Plíšek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já jsem čekal, když se teď přihlásil pan ministr spravedlnosti, že odpoví na dotazy, výhrady a připomínky, které tady byly vzneseny při projednávání prvního čtení. On učinil jediné, navrhl zkrácení lhůty, což nevím, jestli takto máme vést diskusi v Poslanecké sněmovně, pane ministře. Nevím, jestli mám znovu připomínat ty připomínky, které tady byly. A byly poměrně závažné a byly to připomínky, které se týkají připomínek Svazu měst a obcí, Svazu průmyslu, Hospodářské komory, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, krajských soudů a podobně, a tyto připomínky nebyly vůbec zapracovány. Ale já je dnes tady nebudu znovu opakovat a nějakým způsobem... (Odmlka kvůli silnému hluku v sále.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, kolegové, ale prosím, nechte svého kolegu domluvit. Děkuji.
Poslanec Martin Plíšek: Nebudu tady opakovat ty připomínky, předpokládám, že ještě v závěrečném slově, nebo minimálně vás k tomu vyzývám v rozpravě, abychom na to mohli reagovat, odpovíte na zásadní výhrady, které tady byly.
Já jenom za klub TOP 09 chci shrnout, že my tento zákon v žádném případě nepodpoříme. Pokládáme ho za morální hazard, který podporuje neplacení dluhů a neplnění smluv, který zásadně poškozuje věřitele a jejich ústavní právo na ochranu vlastnictví věřitelů. Tento zákon podle našeho názoru podporuje neodpovědné a odpovědným bere možnost, aby byly uspokojeny jejich nároky. Takže proto jsem také navrhl už v přerušeném prvním čtení a připomínám tři varianty, to znamená zamítnutí tohoto návrhu a v případě, že to neprojde, vrácení k dopracování. A v případě, že tento návrh neprojde, tak prodloužení lhůty o 30 dnů, protože tyto nesmyslné a řekněme socialistické experimenty bychom neměli schvalovat v závěru volebního období. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Nicméně pana ministra zdvořile upozorňuji, že on nemůže navrhnout, protože není poslancem. Prodloužení lhůty může... A už je tady jeden aktivní poslanec! Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo. Tak já zastoupím pana ministra a navrhuji zkrácení lhůty na projednání ve výborech na 30 dnů.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, děkuji panu poslanci Kubíčkovi. A ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Chci se zeptat pana ministra, jestli nemá argumenty, nebo se bojí rozpravy. Já vím, že (nesrozumitelné) vysedět, budu potichu, nic neřeknu, zkrátím lhůtu, nějak to protlačím. Ale těch dotazů, výhrad nejenom z řad opozice, ale i těch institucí, o kterých mluvil pan poslanec Plíšek, bylo hodně. A pan ministr dělá co? Mlčí a usmívá se. Takže co? Jsou dvě možné odpovědi. Buď nezná odpovědi, což je trošku smutné na to, jak vykládá, jaká je to pro něho priorita, nebo se bojí té debaty a ví, že jeho argumenty jsou chabé.
Tak já tedy doufám, že oba dva moje názory vyvrátíte svým fundovaným vystoupením, pane ministře, a na ty otázky odpovíte a ty pochybnosti či kritiku odmítnete, podložíte nějakými fakty. Ne tím, že já jsem tady nachystal zákon, nedebatujme o tom, hlavně zkraťme lhůtu, ať tu jsme za 30 dnů znova. Samozřejmě to udělat můžete. Ale pak platí buď první, nebo druhé. Pak už žádná třetí možnost není. Zatím máte ještě třetí možnost, že odpovíte na ty dotazy a vyvrátíte pochybnosti a odpovíte na kritiku. Je na vás, kterou z těch tří variant si zvolíte.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Pokud se nikdo další nehlásí do obecné rozpravy... Aha, pan poslanec Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem pro to, aby se řešil problém insolvence, který se dotýká velkého počtu našich lidí, našich obyvatel. Problémem je, že nedokážeme selektovat, nakolik ti lidé se dostanou do dluhové pasti ne svým vlastním zaviněním, ale jinými okolnostmi, a ne svou lehkomyslností, kterou hromadí další a další dluhy. Podle tohoto návrhu například bude dlužník oddlužen, jestliže za tři roky splatí alespoň polovinu pohledávek věřitelů nebo za pět let alespoň 30 % pohledávek nebo bude po sedm let o splácení pohledávek usilovat. Pak může být uspokojení věřitelů nižší než 30 %. Ale usilování o splacení pohledávek je velmi neurčitý právní pojem, který bude moct být v praxi dle mého názoru snadno zneužíván, a může to vést na straně věřitelů k tomu, že se nedostanou ke svým penězům vůbec. Předpokládám tedy, že ministerstvo, případně pan ministr, má připraveno pro druhé čtení nějaké zpřesnění tady toho ustanovení, tohoto pojmu, a nějaké zpřesnění.
Důvodová zpráva mimo jiné uvádí, že účelem novely má být řešení problému dluhových pastí a zároveň umožní návrat některých dlužníků do legální ekonomické činnosti. Je ale možné se také dívat na tu novelu tak, že se jenom snaží řešit následky předlužení, ale neřeší se důvody, které k tomu nadměrnému zadlužování vedou. Měly by být snad řešeny příčiny snadného zadlužování v ČR, jako jsou snadné úvěry, reklamní masáže ze strany sdělovacích prostředků a podobně. To samozřejmě není otázka regulace v insolvenčním zákoně, ale velmi úzce to souvisí s tímto problémem, který se dnes snažíme vyřešit. Domnívám se, že pokud se budeme lépe zaměřovat na předcházení vzniku dluhu, pak se nebudou muset řešit takovým způsobem řešit nové a nové podmínky regulace oddlužení.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění zákona č. 298/2016 Sb.
/sněmovní tisk 699/11/ - vrácený Senátem
Já tento návrh zákona podporuji, ale musí dojít ve druhém čtení k určitému zpřesnění, aby nedocházelo k tomu, co zde již často bylo zmiňováno, a to je onen morální hazard, to znamená, aby změkčení podmínek oddlužení neznamenalo, že lidé budou ještě snáze podléhat těm reklamním kampaním a budou si ještě více půjčovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. Ještě se omlouvá z dnešního jednání po celý jednací den pan poslanec Milan Urban.
Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den, děkuji za slovo. My jsme si toho s panem ministrem o těchto věcech řekli už dost a já nechci opakovat různé argumenty, které už zazněly. Snad bych chtěl jenom Sněmovnu upozornit, že ono takové to líčení, že ti dlužníci, co jsou v té dluhové pasti - a tady uznávám, že existují i smutné případy, a dokonce jsem ochoten přistoupit na to, že si za to ti lidé ne vždy mohou úplně sami - tak dlužníka prosím vás nepopisujme jenom jako z nějakého románu Jindřicha Šimona Baara Pro kravičku, to znamená nějakého chudáka, který je opravdu chudák, a my mu pomůžeme z bídy, ale musíme vidět i feldkuráta Katze ze Švejka, to znamená: To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou.
A já vám garantuji, že právě feldkurátů Katzů je více než těch, pro které se ten zákon hodí. A pokud tento zákon schválíme tak, jak je navržen, tak dojde - nebojím se říci to slovo - k masovému zneužívání. A ti dlužníci - ono to funguje tak, že oni už dnes čtou ty novinové titulky a už tam se dozvídají: bude nějaká změna. A platební morálka klesá už teď, protože čekají na - jak myslím říká pan ministr to slovo, ale možná to nebyl on, tak mu to nechci přisuzovat, to slovo - neřekl to, řekl to poslanec Plíšek - generální pardon. Tak oni samozřejmě nejsou hloupí a už sledují a ta platební morálka klesá teď již i u těch, kteří na to mají.
Takže bych jenom upozornil - s tímhle zákonem velmi opatrně, ať se nám nestane, že možná i dobře míněný úmysl pomůže těm, kteří si to opravdu nezaslouží.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou, nebo řádně pan poslanec Fiedler prosím? (Faktická poznámka.) Faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Já už jsem to tady říkal minule, když jsme tento bod projednávali v první části. Souhlasím s tím, co říkal předřečník o feldkurátu Katzovi, že to se nám to hoduje, když nám půjčují. No ale proč nám půjčují? Ti půjčovatelé by měli nést svá obchodní rizika. A já se opět, promiňte mi to, vrátím k tomu, že oni půjčují, že hřeší na kladivo těch exekucí. Proto oni tak lehkomyslně půjčují, protože říkají, aspoň něco z těch dlužníků vytřískáme.
A kolegové, kolegyně v Poslanecké sněmovně, několikrát jsem tady navrhoval, abychom řešili problematiku exekucí, vícečetných exekucí, zbytečně vícečetných exekucí, kdy se těm lidem účtují zbytečně několikanásobné poplatky. Odmítli jste to. Zopakuji to, že řešíme bod C a vynechali jsme body A a kolega Hovorka říkal, že možná i body A, které umožňují to, aby se takto bezhlavě půjčovalo.
Bohužel, odmítli jste mé návrhy na to, abychom se zabývali exekucemi. To, co nyní řešíme, nechápu proč nyní je na pořadu schůze, to, co už tady leží od Senátu od roku 2015, jste několikrát zamítli ten krok předcházející trošku se zabývat exekucemi. (?) Bohužel nemám, co bych k tomu víc dodal.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan předseda Michal Kučera. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Vzhledem k tomu, že jak tady sleduji pana ministra Pelikána, tak on evidentně nemíní vystoupit v obecné rozpravě. Nevím, jestli ten důvod je ten, že ty odpovědi nezná, nebo není připraven. Pokud je to ta druhá varianta, že není připraven, tak já si mu dovolím umožnit, aby se připravil, a dovoluji si požádat o pauzu na jednání poslaneckého klubu TOP 09 v délce 30 minut. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. A přerušuji jednání Sněmovny do 10.14 hodin, kdy budeme pokračovat.
(Jednání přerušeno v 9.45 hodin.)
(Jednání pokračovalo v 10.14 hodin.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, uplynula pauza na jednání poslaneckého klubu TOP 09. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já se ještě zeptám pana ministra, jestli třeba nechtěl vystoupit, jestli jsem ho jenom nepředběhla. Chcete vystoupit? Ale až v závěrečném slovu, jestli tomu dobře rozumím... (Nechce.) Možná totiž odpovíte. My jsme tu přestávku měli z toho důvodu, abyste si mohl rozmyslet odpovědi, tak bych nerada, dokud je máte čerstvě v hlavě, vás předběhla. (Ministr Pelikán nechce v tuto chvíli vystoupit.) Dobře, tak já budu povídat.
Já vám chci připomenout, dámy a pánové, milé kolegyně a kolegové, připomínky, které zaznívají z mnoha míst k tomuto zákonu. Myslím si, že jsou velice zásadní a že bychom si je měli právě předtím, než pan ministr, jak teď slíbil, bude reagovat, osvěžit i my ostatní a možná i vy, kteří se tomu konkrétnímu návrhu zákona třeba tolik nevěnujete.
Myslím, že důležité je začít od Nejvyššího soudu, protože připomínky občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k tomuto návrhu zákona jsou opravdu důležité a zásadní. Přeskočím ty, které se týkají načasování celého návrhu novely, a rovnou se dostanu obecně tedy k zákonu jako celku a k těm připomínkám, které Nejvyšší soud k tomuto tisku má. Budu citovat:
Nejvyšší soud míní, oproti předkladateli, že existence vícečetných exekucí vedených proti nemajetným dlužníkům... (Poslankyně se odmlčuje kvůli hluku v sále.) Děkuji. ... že existence vícečetných exekucí vedených proti nemajetným dlužníkům, kteří nemají dostatečné prostředky na to, aby byli schopni uhradit své existující a vykonatelné závazky, a nemožnost takových osob řešit svůj úpadek na poli úpadkového práva sanačním způsobem, jelikož nejsou schopni z výtěžku zpeněžení svého majetku nebo ze svých příjmů postihovaných po dobu pěti let splatit alespoň 30 % pohledávek svých věřitelů, důvodem pro navržené změny není. Úpadkové právo nefunguje, nemá a nemůže fungovat jako nástroj k oddlužení všech kategorií dlužníků - fyzických osob "za každou cenu". Jeho primárním cílem v ekonomické rovině nikdy nebylo oddlužení dlužníka. Tam, kde se takový institut zavedl a nefungoval v podobě dohody dlužníka s věřiteli o vyrovnání, nýbrž jako dobrodiní vynucené státem za peníze věřitelů, ve hře je, a jak se podává ze zkušenosti Německa z doby příprav jejich úpadkového zákona, vždy bylo především posouzení, zda občanská společnost, v níž se tak zásadním způsobem zmírní pravidla pro prominutí dluhů, nikoliv věřitelem samotným, leč státní mocí na jeho úkor, je dost bohatá na to, aby si takovou koncepci mohla dovolit.... Tady zopakuji: nikoliv věřitelem samotným, ale státní mocí na úkor právě věřitele.
Další bod. Více než staleté zkušenosti s fungováním úpadkového práva právě na území Čech a Moravy ukazují, že vždy, když věřitelé ztratili důvěru... (Poslankyně se opět odmlčuje pro velký hluk v sále.)
Tak já to zopakuji, aby to slyšeli kolegové, kteří neposlouchali: Více než staleté zkušenosti s fungováním úpadkového práva právě na území Čech a Moravy ukazují, že vždy, když věřitelé ztratili důvěru v efektivitu systému úpadkového práva, zpravidla poté, co zjistili, že jsou vylučováni z efektivní kontroly úpadkového řízení a že výnosnost úpadkového řízení je pro ně extrémně nízká, vedlo to po nějakém čase k odmítnutí dosavadní úpravy, jelikož se ukázalo, že je masově obcházena v neprospěch zidealizovaných a realitě ekonomických procesů neodpovídajících představ zákonodárce. Podobný proces lze očekávat - lze se jej obávat - po přijetí nyní navržených změn.
Další bod. Budiž na tomto místě poznamenáno, že sněmovní tisk 785 obsahuje (správně: oslabuje) postavení věřitelů při oddlužení již tím, že za prvé omezuje jejich možnost vynutit si svolání schůze věřitelů, za druhé omezuje jejich možnost vynutit si změnu insolvenčního správce, za třetí oslabuje garanci prověření poctivosti záměru dlužníka při oddlužení insolvenčním soudem tím, že ruší povinný osobní kontakt dlužníka se soudem před rozhodnutím o schválení oddlužení.
Za osmé. V kombinaci se zrušením nynější, tedy třicetiprocentní kvóty povinné pro dosažení účinku oddlužení pro prominutí zbytku dluhů, tak lze očekávat, že "koktejl" opatření namířených proti zájmům poctivých věřitelů zvýší jejich úsilí mařit průběh oddlužení a prosazovat důsledné prověření všech prohřešků dlužníka podle nynějšího právního stavu na téma lehkomyslnosti, nedbalosti a nepoctivosti dlužníka i tam, kde byl jejich přístup dosud neutrální - bylo jim to v zásadě jedno, jelikož měli jistých svých třicet procent.
Další bod. Přitom z textu návrhu samotného se podává - srovnejme bod 16 návrhu změny § 395 - že i zde se zavádí jistá hranice, takže ne všichni "potřební" budou moci do oddlužení vstoupit. Bez zřetele k ohlašovanému záměru pak lze doložit, že některé navrhované změny působí protisměrně k účelu oddlužení, jehož jsou typickým příkladem změny dikce § 416, což je bod 49 návrhu, jež vedou k tomu, že dlužník bude oddlužen méně.
Projdou-li navržené změny, pak lze očekávat, že insolvenční soudy začnou zčásti pod zvýšeným tlakem nespokojených věřitelů přísněji posuzovat splnění podmínek pro povolení, schválení a trvání oddlužení, jak plynou z § 395. Některé z navržených změn pak svědčí o špatné orientaci předkladatele v platném znění insolvenčního zákona. Zavádějí něco, co již zákon upravuje. - To si myslím, že je také podstatné. Vidíme, že tady dochází k předložení toho, co už dávno v zákoně je, takže šlendrián možná.
Nejvyšší soud poukazuje na to, že již v usnesení ze dne 24. července 2014, tedy nebudu číst značky, Sbírky soudních rozhodnutí připomněl, že - a cituji: Při zákonem předepsané třicetiprocentní kvótě uspokojení věřitelů - což je § 395 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona - se osvobození od placení zbytku dluhů může při oddlužení týkat až 70 % dlužníkových dluhů bez zřetele k tomu, zda s tím věřitel souhlasí, a k tomu, zda se věřitel nachází ve stejném, nebo dokonce horším sociálním a majetkovém postavení než sám dlužník." Jinak řečeno snaha oddlužit dlužníka na úkor věřitelů za každou nebo příliš vysokou cenu nutně může vést a někdy též dozajista povede k úpadku věřitelů dlužníka, zejména půjde-li o věřitele, jimiž jsou rovněž fyzické osoby, tedy spotřebitelé.
Závěrem Nejvyšší soud dodává, že jakkoliv se obecně jeví přínosnou snaha o analýzy fungování obdobných institutů v zahraničních právních řádech, letité zkušenosti s fungováním konkurzního a posléze insolvenčního práva v České republice dokládá, že pouhé matematické přenesení zahraničního konceptu do jiného právního řádu nefunguje již proto, že způsob, jakým se občanská společnost obecně, a věřitelé zvláště, staví k oddlužovacím procesům, je výrazně ovlivňován spolehlivostí a rychlostí procesů projednávání občanskosprávních a obchodních sporů o pohledávky a vynutitelností soudních rozhodnutí na poli práva exekučního. Příkladem nefunkčnosti přenesení takové úpravy do jiného prostředí je slovenská úprava, jež má u spotřebitelských úpadků řadu rysů shodných s těmi, jež zavádí český návrh, jak dokládají konkrétní poznatky, jež má Nejvyšší soud z častých přímých kontaktů se slovenskými konkurzními soudci. I po jedenácti letech od přijetí zákona jde o úpravu, která nenaplnila přehnaná očekávání zákonodárce. Pro poměry české společnosti lze vstřícnost k dalšímu zmírnění podmínek oddlužení na úkor míry uspokojení věřitelů stěží očekávat u té části střední třídy, která se chová ekonomicky zodpovědně, lze spíše předjímat zvýšení frustrace z toho, že jiným se vyplatí dluhy nesplácet a spoléhat na jejich prominutí státem na úkor věřitelů.
Pak už jsou tady tedy připomínky k jednotlivým bodům. Můžete si samozřejmě tady tyto připomínky sami vyhledat. Myslím si, že bylo zásadní zmínit ty, které jsem přečetla.
A pak je také zásadní stanovisko Svazu měst a obcí České republiky. Mnozí z vás jste tady činní i na komunální úrovni - starostové, radní obcí, zastupitelé samozřejmě na všech možných úrovních. Takže byste určitě měli znát i stanovisko svazu. (Ministr namítá mimo mikrofon.) Já to připomínám pro dnešní jednání, pane ministře. Já vím, že to někteří kolegové určitě četli, ale věřím tomu, že ne všichni se s tím měli čas seznámit. Ta půlhodina na to nebyla dostatečně dlouhá. Takže teď si dovolím připomínky, které jsou jenom obecné povahy, a to zkracuji, není to úplně celé, aby i pan ministr, který už se těší na své vystoupení, nečekal příliš dlouho.
Návrh se inspiruje zahraničními systémy insolvenčních řízení zejména v Německu, kde není stanovena žádná hranice pro splacení závazků v oddlužení šest let, a v Rakousku, kde je stanovena hranice 10 % během sedmi let. Předkladatel navrhované legislativní změny obhajuje dobrým fungováním obdobného systému v sousedním Německu. Tam je ale při benevolentně nastavených podmínkách 80 347 schválených oddlužení v roce 2015, což je průměr na jednoho obyvatele 0,103 %. V České republice to podle propočtů předkladatele bude v roce 2020 až 38 000, což představuje až 3,5násobek oproti německé praxi. Takto převzatý systém přivede v Česku do oddlužení enormní množství lidí, což nemá obdobu ani v Německu, ani v dalších okolních státech. V Rakousku je to podobné jako v Německu, takže pokud se srovnáváme s těmito systémy, tak je zvláštní, že u nás by tedy měl být ten nárůst tak enormní.
Z porovnání se sousedními zeměmi je zřejmé, že institut oddlužení v České republice je již nyní nadužíván, jelikož dlužníci jsou nedostatečně informováni o jeho detailech a základních pravidlech. Taková řízení pak končí po pár letech splácení a hrazení nákladů insolvenčního správce bez kýženého výsledku. Se špatnými výsledky oddlužení jde ruku v ruce ale i jeho zneužívání ze strany dlužníků, kteří si berou úvěry jen pár týdnů předtím, než na sebe navrhnou oddlužení. Bohužel novela velmi obecně řeší takový nepoctivý záměr a nechává na volném uvážení přetížených soudů posuzování těchto hraničních situací.
Vložení ustanovení, která umožňují dlužníkům projít oddlužením rychleji, ale s pevně stanovenou hranicí, po třech letech 50 % závazků a po pěti letech 30 %, pravděpodobně nebude v praxi využito, neboť v současné době novelou stanovená cílová skupina ani nedosáhne na stávající třicetiprocentní limit. Novela dále zavádí pouze jeden způsob uspokojení věřitelů, a to splátkový kalendář se zpeněžením majetkové podstaty. Podle stávajícího znění si věřitelé musí vybrat buď splátkový kalendář, nebo zpeněžení majetkové podstaty. Řešení, které by pro věřitele mohlo znamenat vyšší plnění, má v novele své ochranné limity, které ho činí víceméně nepoužitelným. To se týká zejména ochranného limitu v ustanovení § 398 odst. 6, kde dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení, pokud by výtěžek nepřesáhl výše 100 000 Kč.
Dále je v tomtéž odstavci uveden i ochranný limit pro zpeněžení dlužníkova obydlí, který je stanoven na tisícinásobek částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu podle zákona o sociální podpoře § 26 odst. 1 písm. b) 4 484 Kč, tedy hodnota obydlí nesmí být nižší než 4 484 000 Kč. Například průměrná cena bytů v Ústeckém kraji vychází na necelých 600 000 Kč. Myslím, že za zhruba 4,5 milionu koupíte... (Ministr opět namítá.) To už tam není? To už tam není! Tak výborně. Dozvíme se asi... (Ministr stále hovoří.) Až pan ministr vystoupí, tak nás zasvětí.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím pana ministra, aby na paní poslankyni nepokřikoval. Děkuji.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji, pane předsedající.
Předkladatel nijak nezdůvodňuje, z jakého důvodu má jít právě o tisícinásobek normativních nákladů na bydlení.
Za problematickou úpravu lze označit i ochranu některých mimořádných příjmů dlužníka po schválení oddlužení. Ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) věta za středníkem nepovažuje za mimořádný příjem plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy. Taková ochrana může mít v některých případech absurdní dopady, a to například v situaci, kdy by byl dlužník pojištěn pro případ úpadku a takový příjem by nemusel být vydán věřitelům nahrazení jejich pohledávek za dlužníkem. S ohledem na výše uvedené připomínky Svaz měst a obcí považuje (správně: požaduje), aby předkladatel v této podobě nepředkládal, ale nejdříve dostatečně zhodnotil dopady, které návrh přinese.
Četla jsem jenom jednu z těch připomínek Svazu měst a obcí, mám tady ještě připomínky od Hospodářské komory, Svazu průmyslu a dopravy, ale protože pan ministr je už netrpělivý, jak tady celou dobu prokazuje, tak on bude chtít odpovědět. Myslím si, že ty připomínky jsou zcela zásadní a že by se s nimi ministerstvo mělo vypořádat, protože opravdu tady dochází k morálnímu hazardu. Myslím si, že pokud se někdo zodpovědně v dospělém věku chová tak, že si půjčuje, tak musí vědět, že ten jeho čin, jeho chování má mít nějaké následky a musí splácet. A pokud není schopen splácet z nějakých objektivních důvodů, tak samozřejmě má tady být institut oddlužení, má tady být pomoc takovýmto lidem. Ale na druhou stranu nesmíme dopouštět, že budeme mít takové podmínky oddlužení, které budou vlastně dlužníka naprosto zvýhodňovat, a z oddlužení, resp. z tohoto nástroje se stane snadný instrument obcházení pravidel. Proto myslím, že bychom měli tady tento zákon brát opravdu velmi vážně, a nesouhlasím ani s tím, abychom zkracovali lhůtu na projednání, protože je to zásadní věc, zásadní norma, která bude mít velký dopad na tisíce, statisíce občanů České republiky, ale nejenom na ty dlužníky, ale i na věřitele. Na ně prosím nezapomínejme.
Takže já děkuji panu ministrovi dopředu za to, že bude reagovat na všechny ty připomínky, které tady zazněly, a za vlastně na všechny ty dotazy, které už tady byly řečeny předchozími řečníky. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Dámy a pánové, pěkné dopoledne. Budeme pokračovat v našem dopoledním jednání. Já vás požádám o strpení, pane ministře, přečtu omluvy. Dnes se omlouvá na celý den z pracovních důvodů pan poslanec Václav Klučka a dále dnes po celý den z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Martin Kolovratník.
Než vám udělím slovo s přednostním právem, tak faktickou poznámku má nahlášenu pan poslanec Soukup. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, pane ministře, nechci komplikovat projednávání tohoto zákona, jsem velice rád, že jste se rozhodl vystoupit a zodpovědět ty otázky, a proto jsem rád, že dostanu příležitost i já říci svůj názor.
Položme si základní otázku, co na to dlužník. Ne dlužník, co na to věřitel. Jeho práva budou trošičku zkrácena. Sice chápu, že je to takový nástroj, který uvolní, nebo by mohl uvolnit určité sociální napětí, dejme tomu, ale není zároveň také tak trošku takové sociální inženýrství? A je to namístě v situaci, kdy u nás je téměř tragická vymahatelnost práva? Důkazem toho je např. to, že přijímáme takové zákony, zanedlouho o jednom z nich budeme mluvit, dejme tomu zákon o zálohovém výživném, kdy musíme zachraňovat jeden segment těch dlužníků, tím se dopouštíme v podstatě diskriminace vůči těm ostatním. Řekl bych, že právě to oddlužení, tento zákon, a neříkám, že v plné míře, ale necitlivý přístup k využití těchto možností, tak v podstatě prohlubuje ten problém s dlužníky jako takovými a prohlubuje ten problém s vymahatelností práva. Budu rád, když mi tyto obavy vyvrátíte.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Pane ministře, přestože jste nemluvil, tak jste mluvil. Prosím, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, pokusím se stručně reagovat na ty připomínky.
Úvodem k tomu chci říci, že zajisté může být i prospěšné připomenout zde nějakým resumé nebo i citací připomínky některých připomínkových míst v rámci legislativního procesu, jenom je dobré přitom nezapomínat na dvě věci. Jednak na to, že ty připomínky v rámci legislativního procesu jsou vypořádávány, tzn. že i ty, které zůstanou tzv. nevypořádány, tzn. nebylo jim vyhověno, tak je alespoň vždycky k tomu vysvětleno předkladatelem proč, tzn. existuje vypořádací tabulka, ve které tento dialog je zachycen, a stálo by za to se do něj vždycky podívat.
Krom toho, a to je mnohem důležitější, v rámci toho procesu právě také dochází k tomu, že se ten návrh mění v závislosti na těch připomínkách, takže například když tady bylo dlouze citováno, co tam je o tom obydlí, které obývá dlužník, a kdy mu zůstane zachováno, tak v návaznosti na ty připomínky, a po pravdě nejenom v návaznosti na ty připomínky, to pravidlo bylo vypuštěno. Tam žádné takové pravidlo není a není to tak myšleno, takže pak už je trochu nefér citovat připomínky k něčemu, co už tam není.
Když shrnu obsah těch nevypořádaných připomínek, ať už tady byly, nebo nebyly citovány, tak ony se z velké části nesou v duchu jediného, a to je, že tedy zavedením tohoto návrhu vznikne morální hazard, protože dluhy se mají přece platit. Překvapuje mě, že tuhle debatu vedeme dnes, že jsme ji nevedli před těmi šesti nebo sedmi lety, vlastně už osmi, kdy pravicové vlády zavedly vůbec ten institut oddlužení a připustily možnost, že někomu může být odpuštěno 70 % jeho dluhů. Z toho, že se musí platit celé dluhy, na to, že stačí zaplatit 30 %, to mi připadá výrazně větší posun než z 30 na nulu.
Čekal bych, nebo byl jsem přesvědčen, že tuhle debatu už máme za sebou, že už jsme pochopili, že zajisté dluhy se mají, musí platit, ale že zároveň nastane-li taková hospodářská situace u nějakého člověka, kdy on není schopen přes všechno úsilí do konce života se z těch dluhů vymanit, že trvat dále na tom, že se dluhy mají v plném rozsahu platit, je ne nelidské, ale i ekonomicky kontraproduktivní. Protože k čemu to vede? Tohle ve skutečnosti podporuje ekonomický hazard nebo morální hazard. Protože k čemu to vede? Vede to k tomu, že ten člověk nutně rezignuje po určité době na snahu uspokojit své věřitele. On se dostal do situace, kdy ať dělá, co dělá, bude už platit jenom úroky. A na konci jeho života ten dluh nebude menší. Bez ohledu na to, co bude dělat, bude větší než dnes. Musel by být člověk asi blázen, který by se v takové situaci snažil zaplatit co nejvíce. A my to pozorujeme. Ti lidé dříve či později, a většinou po dosti krátké době, opouštějí oficiální ekonomiku, stávají se osobami oficiálně zcela nemajetnými, tzn. jakýkoli majetek je napsán na někoho jiného, ti lidé pracují načerno, pobírají dávky a prostě se naučí žít v jakémsi jiném, neoficiálním šedém světě, do kterého věřitelé nemohou.
Takže podstata toho našeho návrhu nespočívá v tom, že bychom chtěli podporovat morální hazard, ale naopak v tom, že se mu snažíme zabránit tím, že důsledněji budeme trvat na tom, že lidé mají platit svoje dluhy, ale v míře, které jsou ti lidé lidsky schopni. To je totiž podstata toho návrhu. Ten návrh je přece velmi přísný. Zkuste si to představit sami na sobě, že vám dnes někdo rozprodá všechen váš majetek a dalších sedm let budete žít z životního minima. Všechno ostatní, co vyděláte, odevzdáte svým věřitelům. Sedm let. To jsou v zásadě dvě volební období, aby to bylo srozumitelnější. A jestli tohle někdo chápe jako generální pardon, jako amnestii, tak já tedy ne. To je velice kruté a je to krutější než ve většině okolních zemí. Téměř ve všech.
Tím se také blížíme k odpovědi na tu druhou hlavní otázku, která zaznívá, a to je, zda naše justice a vůbec náš systém je připraven zvládnout nápor dlužníků. Protože pravdou je, že v dluhové pasti dnes máme neuvěřitelného půl milionu lidí, možná více, půl milionu lidí, o kterých víme, nebo přes půl milionu, o kterých víme. A tedy teoreticky by celé toto množství lidí mohlo najednou vstoupit do procesu oddlužení, požádat si o oddlužení.
K tomu dvě věci. První z nich, zase, jak jsem si ověřoval na krajských soudech, když se oddlužení jako takové zavádělo a tehdy to znamenalo naprostý přerod insolvenčního práva, tzn. z 5 000 případů obchodních úpadků najednou bylo 30 000 insolvenčních případů ročně, čili nárůst šestinásobný, tak tehdy se nikdo neptal krajských soudů, zda to zvládnou. A dokonce jim nikdo ani nijak zvlášť nepomohl. My se dnes nejenom ptáme, my to počítáme, vidíme, že jdou proti směru případného navýšení nebo pravděpodobného navýšení nových věcí zase jiné trendy, které by nám to měly vyrovnat, totiž v první řadě, že počet návrhů na oddlužení v současné úpravě, tzn. s tou 30procentní hranicí, už nám klesá, protože jednoduše to, co se tam nahromadilo, ti lidé, kteří léta čekali na to, aby si to oddlužení mohli navrhnout, podat, tak ti už tím procesem prošli a dneska už jsou tam jenom ti, kteří průběžně do toho padají, což je mnohem menší číslo.
Druhá věc je, že i s vaší pomocí - já vám za to velice děkuji - tady přednedávnem prošla novela, která výrazně přesunula zátěž spojenou s administrací oddlužení ze soudu na insolvenční správce, tzn. insolvenčním soudům se ulevilo, a tato nová volná kapacita tedy jim umožňuje zpracovat více případů. Do toho, a zase bez nějakých analýz, ale stalo se, tehdy se to tak dělalo, se před časem přesunula agenda obchodních sporů, to je poměrně významná agenda, z krajských na okresní soudy, takže teď tam dobíhají staré případy. A ti soudci, kteří toto soudili, tak jsou v uvozovkách volní, a tedy mají kapacitu, kterou budou moci případně použít na insolvence, kam je také postupně převádíme v současné době, protože tam prostě už moc jiných agend nám vlastně nezbývá na krajských soudech.
Takže toto všechno jsou věci, které jdou proti a vytvářejí tam nějakou kapacitní rezervu, která umožní nový nápor v zásadě zvládnout. Nemluvě o tom, že celkově počítáme, že odpadne velké množství těch neúspěšných oddlužení, zase díky vám, kteří jste nám pomohli přijmout a přijali náš návrh, tu změnu, že návrh na oddlužení musí podat advokát, takže by tím pádem už nemělo docházet k tomu, že nějaký neumětel dává návrhy v případech, kdy jim nelze nebo nemá být vyhověno. To je to, co říkal Nejvyšší soud k té připomínce, která tady byla citována, že dochází k tomu, že se do procesu dostávají lidé, kteří nejsou způsobilí, nechápou vlastně, o co jde, a nejsou způsobilí tím procesem projít. A tato změna by měla tomu zamezit.
A poslední, co chci říci, je, že nárůst bude pravděpodobně mnohem menší, než kolik by vyplývalo jen při pohledu na číslo počtu osob, které jsou dnes v dluhové pasti. Z jednoduchého důvodu, a to z toho, že ten proces je, jak jsem řekl, velmi přísný. To, že je někdo v dluhové pasti, ještě neznamená, že bude mít chuť se svou situací něco dělat tím způsobem, že projde takovýmto očistcem. Spousta lidí, které v té dluhové pasti jsou, se prostě v tomto naučila žít, a ti, kteří se v tom naučili žít, ti, kteří už opravdu žijí v té šedé ekonomice a netrápí je to, tak ti nebudou mít důvod se trápit v nějakém sedmiletém oddlužovacím procesu, protože jim to nic pozitivního nepřinese. Ten proces je skutečně designován na lidi poctivé. Na lidi, kteří jsou si vědomi toho, že udělali chybu, a jsou připraveni za tu chybu zaplatit, odpracovat si to. Sedm let svého života věnovat tomu, aby se mohli ekonomicky restartovat. Bojím se, že jich bude mnohem méně, než kolik je lidí v dluhové pasti.
No a to úplně poslední. Jsem přesvědčen o tom, že komu má, nebo nemá být přiznáno beneficium oddlužení nebo něčeho jiného, nesmí záviset na aktuálních kapacitních možnostech justice. Jsem přesvědčen o tom, že je povinností Ministerstva spravedlnosti kapacitu justice přizpůsobit právně-politickým zájmům státu, a ne naopak. Výjimkou by byla samozřejmě situace, kdy by to prostě nebylo možné, ale to tento případ rozhodně není. Takže Ministerstvo spravedlnosti je připraveno vykrýt veškeré případné navýšené potřeby. A z důvodů, které jsem vysvětlil, my nevíme v tuto chvíli jaké, a zda vůbec budou.
Když se to pokusím uzavřít a shrnout... Ještě jedna věc, pardon. Ještě nám je vytýkáno, že RIA neobsahuje nějaký výpočet efektu na věřitele. Výpočet opravdu udělat neumíme, to bychom asi zasloužili Nobelovu cenu za ekonomii, kdybychom to dokázali vypočítat. Ale odhad učinit umíme, ten odhad je pozitivní a je to kvalifikovaný odhad vyplývající ze zkušeností v zahraničí. V žádné ze zemí, kde funguje nějaká taková ta forma, jak říkám, většinou podstatně mírnější, možnosti oddlužení, není pozorována signifikantně snížená platební morálka dlužníků proti České republice. Nic takového prostě neexistuje. A není-li tedy takováto snížená morálka, tak je zřejmé, že tento rozdíl, to znamená, zda tu je, nebo není oddlužení, nemá vliv na platební morálku. Z důvodů, které jsem popsal, to není divné.
Takže pro věřitele to tento negativní efekt mít nebude a bude to mít naopak, o tom jsem přesvědčen, efekty pozitivní. V prvé řadě spočívající v tom, že věřitelé se zbaví, jaksi účetně a daňově zbaví, nevymahatelných pohledávek. Dnes mnoho věřitelů vede mnoho exekucí zcela marně, zatěžuje celý systém nadbytečnými náklady na exekuční procesy, které nemohou vést k vymožení byť jediné koruny, protože prostě situace dlužníka taková není, aby se tam ještě nějaká koruna našla, když jsem třeba pátý v pořadí, a ty exekuce vedou z jediného důvodu, že si nemohou odepsat ty pohledávky, a tedy dostat zpět to, co zaplatili na daních na tento příjem, protože pro ně finančně, fiskálně už je to příjem. Pokud projde dlužník s těmito dluhy oddlužením, tak oni si to budou moci fiskálně vypořádat, takže se pro ně napraví ta nespravedlnost, kdy na papíře měli příjem, ten zdanili a ve skutečnosti nedostali nic a jenom s tím mají starosti. Takže to je první důležitý pozitivní moment - všichni si vyčistí knihy o tyto pohledávky.
A druhý pozitivní moment je, že se ti lidé - a to je cíl -, kteří tím projdou, vrátí do oficiální ekonomiky. Pokud se vrátí do oficiální ekonomiky, tak v té oficiální ekonomice budou zase nakupovat zboží, budou tam zase vydělávat, budou tam zase platit daně. Jak jsem onehdy říkal, v Americe, což asi nezní jako úplně levicová země, nejenom že je dokonce velice jednoduchý proces oddlužení, ale když projdete tím oddlužením, osobním bankrotem, tak potom přichází fáze, kdy dostáváte nejvíc nabídek kreditních karet, protože pro banky nejlepší klient je ten, který právě prošel oddlužením.
Tolik na závěr. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Marek Benda, připraví se paní poslankyně Jana Černochová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře - ministři, jsou tady přece jenom ještě dva - vážené dámy, vážení pánové, já jsem poměrně pečlivě poslouchal pana ministra Pelikána a snažil se vnímat jeho argumentaci a ta argumentace samozřejmě do jisté míry platí a já bych ji i podepsal, jenom není vůbec jasné, proč to má být nula. To je přece základní problém! Pan ministr začal tím, první zásadní změnu tady udělali před lety pravicové vlády, které povolily oddlužení ze 100 na 30 %. Já si myslím, že to byla správná změna, že opravdu jsou lidé, kteří se dostanou do situace, kdy nemohou splatit celý svůj dluh, a že to v některých případech opravdu může být nezaviněné, že to není jakoby záměrná snaha si nabrat tolik úvěrů a tolik se zadlužit, abych to nebyl schopen splácet, ale že prostě si někdo vzal více, než byl schopen, stalo se něco v jeho životě, rozvedl se, přišel o zaměstnání a další a další věci. Pak jsme šli cestou, a je to výhodné opravdu i pro věřitele, že pokud se splatí alespoň část té částky a bude to buď 70 % do tří let, nebo 30 % do pěti let, alespoň část té částky, alespoň část věřitelé dostanou, pak je možné, aby ta osoba se stala projitou tímhle osobním bankrotem, přestala dlužit nadále svým věřitelům, ti věřitelé mohli říct: ten zbytek si opravdu můžu odepsat, ten zbytek škrtám, už to není pohledávka, kterou mám - a končí to.
Ale s čím přichází pan ministr? Přichází s tezí, že z tohoto už tak podle mého názoru velmi benevolentního stavu, kdy stačí zaplatit jenom část svých dluhů, abych se oddlužil, tak najednou říkáme: nemusíte zaplatit vůbec nic. Stačí nula. A jediný, kdo z toho bude mít příjmy, jsou insolvenční správci, což mi tedy přijde jako úplně absurdní. Jediný, komu se celou dobu bude muset platit, je ten povinný poplatek cca tisíc korun měsíčně, nechytejte mě za slovo, jestli je to 1 050, který se platí insolvenčním správcům. To znamená, že návrh, který přináší tato vláda, říká: peníze, které měly směřovat k věřitelům na částečné oddlužení, se přesměrují k insolvenčním správcům - se přesměrují k insolvenčním správcům! - a místo toho, aby alespoň část dluhů byla zaplacena věřitelům, bude průběžně placeno insolvenčním správcům. A tváříme se, že tohle je něco správného, spravedlivého, co nezvyšuje morální hazard a co naopak má pomoci ekonomice. Já tomu opravdu, ale opravdu nerozumím.
Kdybychom vzali čísla, která máme před sebou - a já si myslím, že není pravda, že půl milionu lidí je skutečně v dluhové pasti, tak jak tvrdí důvodová zpráva, resp. tvrzení Ministerstva spravedlnosti -, kdybychom připustili, že těchto půl milionu už je tak předlužených, že nejsou schopni splácet, a kdybychom si vzali sedm let krát tisíc korun měsíčně, tak přibližně 50 miliard je přesměrováno od splácení dluhů svým věřitelům směrem k insolvenčním správcům. A to má být to vítězství, se kterým přichází Ministerstvo spravedlnosti, že tím si dramaticky pomůžeme? Nebo je to lobbing insolvenčních správců? Nebo je to lobbing insolvenčních správců, kteří přišli a řekli "pane ministře, nemáme dneska dostatek zakázek, potřebovali si bychom nějakým způsobem polepšit"?
Mně tohle připadá opravdu jako mimořádně absurdní, že jediný, kdo v tom systému bude dneska spokojen, budou insolvenční správci. Je to něco podobného, jako když jsme měli před časem vymáhání drobných pohledávek z dopravních podniků, z dluhů za odpady nebo podobné komunální věci, kde věřitelům to bylo skoro jedno, dlužníci byli biti a jediný, kdo v systému byl spokojen, byli právníci zastupující ty strany, ať už ve formě advokátů, nebo posléze exekutorů, a stal se z toho neuvěřitelný... Pan místopředseda mi ruší zpravodaje. (Rozhovor mpř. Filipa u stolku zpravodajů. - Omlouvá se.) Nic se neděje, ale přece jenom když mluvím, tak mluvím převážně také ke zpravodaji a k panu ministrovi. A stal se z toho neuvěřitelný byznys pro právní služby, které zastupovaly obě dvě strany. A teď se přichází s tezí, že tento byznys se vytvoří i z předlužení.
První důležitá poznámka, kterou pokládám. Kdybychom se bavili o tom, že ta hladina má být snížena z 30 % na 15, tak je to myslím ještě teze, o které se dá diskutovat. Ale podle mě alespoň část dluhu musí být splacena a není možné říct, že trest pro dlužníka, který se předlužil, bude spočívat jenom v tom, že bude platit v tomto smyslu v uvozovkách státnímu úředníkovi, protože insolvenční správce v tu chvíli není ničím jiným než někým, kdo dozírá za stát, jakým způsobem je to spravováno, než že bude platit státnímu úředníkovi, že na něj dohlíží. V tomhle přece vidím ten obrovský morální hazard. Věřitelé nedostanou nic, jak pan ministr v podstatě správně říká, ubohý dlužník stejně je sedm let tak strašně bit, a jediný, kdo z toho má příjem, jsou insolvenční správci. Je to takhle správně, nebo to tak správně není? Já si myslím, že není. Já si myslím, že dosavadní stav - říkám, jsem připraven se bavit o tom, že máme snížit tu hladinu z 30 na nějaké nižší číslo, ale nesmí to být nikdy nula. Protože tam opravdu říkám věřitelé, vy si trhněte, a jde jenom o to, abych vytvořil prostor pro fungování insolvenčních správců.
Stejně tak pokládám za obrovský problém tu výši dluhu. Ten je asi opravitelný při jednání ve výborech. Jenom je opravdu škoda, že sem ty všechny návrhy z dílny ministra spravedlnosti přicházejí jako relativně těsně před volbami přesto, že byly slibovány dávno a dávno. A pan ministr se na mě dneska zlobí, že mu zastavuji soudní znalce a tlumočníky, protože říkám, to není věc, kterou bychom byli schopni za dva měsíce v ústavněprávním výboru přepsat. Já se trochu bojím, že nejsme schopni přepsat pořádně ani insolvenci. To je příliš složité vazbami, abychom jednoduše proškrtali, ale možná že se nám to může podařit. Rozhodně bych nedoporučoval dramaticky zkracovat lhůty, protože to budeme muset udělat na půdě ústavněprávního výboru, protože tohle je jenom populistický výkřik, který říká: milí dlužníci, my jsme připraveni vás oddlužit, ať dlužíte, kolik chcete.
Vrátím se zpět k té částce. Tisícinásobek životního minima. Kromě toho, že životní minimum se může také měnit v průběhu času, a tím se ta částka může ještě zvyšovat. A tak je to 2,2 milionu. To opravdu pokládáme za mravný dluh, který si někdo nabral a nemá z něj splatit ani korunu? To já tedy, fakt dva miliony, a to si nemyslím, že jsem jako celoživotní, téměř celoživotní poslanec špatně placen. Ale dva miliony fakt nejsou malá částka pro většinu populace. Já bych chápal, kdybychom se bavili o tom, že dluh, který jsem si nabral, který si běžný občan nabral na to, že si koupil novou stěnu, nové auto, něco podobného do 200 tisíc, možná do 300 tisíc, že je ještě legitimní vést diskusi o tom, jestli má to oddlužení být tohohle razantního charakteru. A já celou dobu říkám, v žádném případě si nemyslím, že by mělo být opravdu nula. Vždycky si myslím, že by se něco těm věřitelům vrátit mělo. Ale 2,2 milionu? To pokládáme za normální dluh, který se normálně nabere? Zejména v situaci, kdy dobře víme, že už dnes při těch návrzích na oddlužení, resp. osobní bankrot, dochází mnohdy k tomu, že se právě ty dluhy navýší těsně předtím, než k bankrotu má dojít. A viděli jsme to v právních službách, zejména těch v právních službách neprávních, kde to neposkytovali advokáti, ale kde to poskytovaly nejrůznější prapodivné kanceláře, že oni si napřed sebrali dvacet, pětadvacet, někdy i pětasedmdesát tisíc, řekli: ještě se v klidu zadlužte, není žádný problém, můžete až do tohohle limitu. Oni byli ti, kteří profitovali, a pak řekli: no tak bohužel, není možné zaplatit všechno, my jsme těch svých pětasedmdesát tisíc dostali a ze zbytku se zaplatí třicet. A teď řekneme, že z 2,2 milionu se zaplatí nula? A budeme se za dva tři roky, až tady budeme stát, tak se budeme strašně divit, že přišly nejrůznější skupiny, které jim začaly říkat no, dlužíš 400 a nejsi schopen splácet, půjč si ještě půl milionu, nebo jeden a půl milionu do 2,2, my ti připravíme skvělý návrh na oddlužení. Já vím, že soud to samozřejmě teoreticky může zastavit, věřitelé to teoreticky mohou zastavit. Vím, že tam tyto ochranné mechanismy jsou. Ale víme opravdu, jak fungují, že to zdaleka není tak jednoduché. Že ten soud to samozřejmě mnohdy neví. Ti věřitelé to samozřejmě mnohdy nevědí. Tak tohle má být cesta? Částka se mi zdá úplně absurdní. Oddlužení na nulu se mi zdá úplně absurdní a opravdu vyvolávající i do budoucna riziko mimořádného morálního hazardu.
Pan ministr tady zmiňoval skutečnost, že jsme v nějaké z předchozích novel občanského soudního řádu, resp. insolvenčního zákona řekli, že v těchto případech musí být zastoupeni advokátem. No, při vší úctě ke stavu advokátskému - a jsem advokátním čekatelem, takže je to svým způsobem můj stav -, myslet si, že při počtu advokátů, kteří jsou v České republice, to vytváří nějakou zásadní bariéru a zásadní ochranu před tím, aby nebyly podávány nekompetentní návrhy, nebo dokonce aby nebyly podávány tyto návrhy, které jsem tady zmiňoval, v podstatě podvodné, nabral jsem si další dluhy jenom proto, abych se dostal... pokládám za nezřízený optimismus pana ministra. Nezřízený optimismus. A myslím, že oba dva víme, že v advokacii je drtivá většina lidí poctivých, ale že jako v každém povolání, které je volné a nekontrolované, tak v něm jsou i lidé, kteří úplně poctiví nejsou a kteří rádi předloží cokoliv, když z toho budou mít nějaký profit. Takže myslet si, že zabrání tím, že jsem řekl povinný advokátní proces v tomto případě, zabrání podávání nekompetentních návrhů, resp. případně i obcházení zákona, zase pokládám za nezřízený optimismus.
Já bych asi pomalu končil... I když ujištění ministra, že kapacitní možnosti justice přizpůsobí novému návrhu zákona, ale bohužel neví, co může očekávat, takže neví, kde ty kapacitní možnosti justice má posílit, které jsem také v tom předchozím vystoupení slyšel, mi připadá takové trochu "posílíme to, až začne průšvih". Kdybych měl vycházet z toho, co je předloženo - máme půl milionu podle vlády. Já si myslím, že to zdaleka tak hrozné není, že tam je celá řada lidí, kteří by samozřejmě splácet mohli, akorát se jim z různých důvodů splácet příliš nechce. Z různých důvodů se jim příliš splácet nechce. Protože ono je to mnohdy poměrně jednoduché u té šedé ekonomiky vydělávat si někde víceméně načerno a prostě říkat no, dluhy, které za mnou zůstanou, na ty kašlu. Samozřejmě pro ty lidi to bude velký problém, až je to někdy dožene. Ale mnoho lidí dneska žije ze dne na den a přemýšlejí jenom o tom, jestli druhý den koupit plazmovou televizi, nebo kolik si dát piva - nebo jak si zajít do divadla, abych nebyl jenom negativistický. A tito lidé nepřemýšlejí o tom, že to mají splácet, a je jim to celkem jedno, že to před sebou tlačí. Je jim dokonce jedno, že jim k tomu naskakují úroky a další věci. Ale kdybych předpokládal, že je správně to ministerské číslo půl milionu, a předpokládal, že třeba jen polovina z toho s vidinou oné velké nuly přijde, tak mám z dnešních 25 přibližně - a zase bych poprosil, abych nebyl chytán za slovo, ale přibližně 25 tisíc osobního bankrotu ročně probíhá, tak jsem na desetinásobku. Tak jsem na desetinásobku, a to ještě bych řekl, že možná přísněji hlídaném, a vzhledem k tomu, co jsem se tady pokoušel naznačit, jakým způsobem se i v tomhle bude dát dále podvádět, tak ty soudy by měly být naopak možná přísnější na posuzování té nuly. Tak říct: Ministerstvo spravedlnosti je povinno zajistit kapacitní možnosti, a když mi to schválíte, tak já tam ty soudce dodám, je sice hezká teze, ale pokud dojde k tomu, že příští rok dojde opravdu... i kdyby došlo k trojnásobnému, když budu hodně skeptický, k trojnásobnému návrhu osobních bankrotů z těch 25 na 75 nebo 100 tisíc, což by mohlo vést v nějakém čase čtyř pěti let dejme tomu k úplnému oddlužení, tak stejně jsme v situaci, kdy to evidentně dnešní insolvenční soudci nemůžou zvládnout. A já nevím, jestli pan ministr má v kapsičkách připravený - něco se šeptalo kolem Nejvyššího soudu, kolik tam máte s panem předsedou Šámalem připravených právníků z praxe, kteří můžou přijít - ale nevím, jestli má pan ministr připravených v kapsičkách dalších řádově sto soudců na insolvenční soudy.
Takže si myslím, že i v tomhle je prostě trochu problém, a pokládám to za velmi nerozumné, a proto ten návrh zákona nechci. Já mám dojem, že se k němu máme vrátit v příštím volebním období. Dnešních 30 % umožňuje lidem se oddlužit. Jestli se máme dohodnout na tom, že to má být nějaké nižší číslo, ne 30, ale 15, jsem připraven o tom diskusi vést, ale myslím si, že to v žádném případě nemá být nula. Že prostě nula je opravdu nemravná a že současně je nemravné, aby se platilo jenom insolvenčním správcům a to byli ti jediní, kteří z toho mají zisk. A že je to jenom takový slib, který vlastně vláda dala a říká: my vám všem, kteří jste zadluženi, umožníme se oddlužit. Přinese se to až na konci volebního období, protože se to neukáže v praxi. To je vždycky to nejjednodušší to přinést tak, aby to začalo platit až teprve po volbách a ukázalo se, jestli to funguje, nebo to nefunguje. Ono se ukáže, že i v té praxi to úplně fungovat nebude, protože na jednu stranu na začátku budou chybět soudci, kteří by to byli schopni soudit, to znamená, že dojde k velkému zdržení, bude docházet k velkému zdržení na straně soudního rozhodování, potom ti lidé zjistí, že sice věřitelé nula, ale insolvenční správce měsíčně tisíc korun, to znamená, taky něco platit musí a ještě někomu, kdo si to v podstatě nezaslouží. To znamená, mnoho těch, kteří utekli do té šedé ekonomiky a nemají zájem splácet nic a nemají zájem přiznávat své příjmy a nemají zájem žít ze životního minima, řekne: no tak do toho také nejdeme, proč bychom měli těch sedm let platit. Takže já myslím, že i v závěru se nakonec ukáže, že to zdaleka nepomůže tolika lidem, jako byly původní sliby vlády - my vás všechny oddlužíme.
Ale velmi bych prosil, abychom zvažovali, jestli ten morální hazard toho, že jdeme do nuly - a to jsem opakovaně řekl, že si myslím, že je správné, když už není možné splácet, a je správné i pro ty věřitele, aby došlo ke splacení jenom nějaké částky a obě dvě strany si to mohly škrtnout. Každý z nás to v životě přece takhle zná. Tak dej aspoň něco, když jsem půjčil, nedá se nic dělat, prostě nějaké půjčky odepíšu. Ale těžko se budu bavit s někým, komu jsem půjčil sto korun a ten mi řekl: tobě nevrátím ani korunu a je všechno v pořádku. Pro všechny je správné, aby ke škrtnutí došlo, pro nikoho není správné, aby to byla nula.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Karel Fiedler, poté dostanete přednostní právo, pane ministře. Prosím.
Poslanec Karel Fiedler: Je ke konci volebního období a ve Sněmovně se ještě učíme. Zjistil jsem právě, že když kolega Marek Benda řekne, že už končí, že to ještě může být klidně nadlouho. Ale to jen na odlehčení.
Já zareaguji na to, co zaznělo, jeho argumenty a i to, co jsem už říkal před chvílí, nebo ve svém dřívějším vystoupení s faktickou poznámkou. Právě proto, že tady je tolik těch "ale" - a znovu se vrátím k tomu, že si myslím, že bychom měli nejdřív pořešit trošku ty exekuce a potom až přikročit k těm insolvencím. Tak teď nevím, co už v tom režimu všechno proběhlo, jestli už byl, nebo nebyl podán návrh. Já dávám návrh na vrácení k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Tento návrh zde již padl v rozpravě, ale já vás připíšu jako navrhovatele. A nyní s přednostním právem pan ministr. Prosím, pane ministře.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Já bych chtěl stručně reagovat na tři poznámky nebo témata svého ctěného kolegy. Musím říct, že oceňuji, že tady dnes vedeme projednou skutečnou debatu o obsahu toho návrhu. To mám rád.
První z nich se týká té celkové hranice tisícinásobku životního minima jako maximální výše dluhů, se kterou lze do toho procesu vstoupit. Upřímně řečeno, kdyby bylo úplně po mém, tak by... (Několik poslanců se nahlas baví.) Teď mě tady ruší, pana poslance Bendu. Kdyby bylo úplně po mém, tak by tam nebyla ani tahle hranice. Ono totiž jde o to, a to je hrozně důležité, neznám dlužníka, který by dlužil tolik, kolik si půjčil. Čili to není hranice, jak pan poslanec říkal, že jsem si půjčil 2 miliony a teď je nebudu muset splatit. Kdepak! Ono po pravdě panu poslanci určitě ano, aspoň na začátku volebního období, ke konci nevím, ale téměř nikomu z těch lidí, kteří jsou v té situaci, tak by nikdo 2 miliony nepůjčil. To musíte mít nějaké věřitele, kteří jsou ochotni vám půjčit 2 miliony nejdřív, a to už si každý rozmyslí.
Takže to, co my vidíme - a v tomto nám věřte, my se s těmi případy skutečně setkáváme v naší běžné činnosti - to jsou lidé, kteří si půjčili na začátku to, co vy říkáte. Oni si půjčili na tu obytnou stěnu, nebo jak se to jmenuje, co si lidi dávají do obýváku, někteří ještě pořád, 100 tisíc, nebo na kuchyň 150 tisíc třeba anebo na nějakou blbost. Jsou i lidé, kteří byli nerozvážní, ale prostě ty celkové dluhy ve smyslu toho, kolik opravdu oni někomu odčerpali peněz, to bývá 100 až 200 tisíc, 50 až 200 tisíc. Všechno ostatní jsou úroky, úroky z úroků, poplatky, náklady, pokuty za včasné nesplácení atd. To znamená, tam jde prostě o to, že když se to někomu vymkne z rukou a přestane včas splácet, tak najednou to všechno začne růst jaksi exponenciálně, raketově to vystřelí vzhůru. A všechny hranice, které si můžeme nastavit - a to je ten důvod, proč je tam nechci - všechny hranice, které si můžeme nastavit, to proletí tak, jako že... A dneska to přesáhne 50 % mých schopností splácet a zítra už 30 a za další měsíc 10, jak už u exponenciální křivky bývá. To je, jako když se vám množí králíci.
Samozřejmě dá se na to snadno namítnout - no tak proč si nevezmeme výši té jistiny, tedy toho, co si ten člověk skutečně půjčil, a nevezmeme nějaké procento z toho nebo nějaký strop v tomto. No kdyby to šlo zjistit bezpečně zpětně, tak ano, jenže my zase vidíme na kazuistikách těch lidí, těch pádů do dluhové pasti, že tam nejméně jednou a většinou několikrát dojde k tzv. přeúvěrování, kdy se ti lidé postupně dostávají od těch nejserióznějších půjčovatelů nebo věřitelů k těm nejméně seriózním, a v každém tomhle stupni dochází k tomu, že to, co dříve byl úrok na příslušenství, tak se stává jistinou, protože ta smlouva už je formulována tak, že mu tedy půjčuje nějakou částku, ale tu mu nepůjčuje, že by mu ji opravdu půjčil a on si za ni mohl něco koupit, ale půjčuje mu to v tom smyslu, že se tím poplatí pohledávky těch předchozích věřitelů, té předchozí vlny věřitelů, a obyčejně ještě pak v těch nižších patrech s tím, že dokonce se tam už rovnou píše větší částka, výrazně větší částka, než kolik fakticky ten nový věřitel vydá, že už tedy první velký úrok, často stoprocentní, je skryt v té tzv. jistině. Napíše se: půjčil jsem dneska milion, a on ve skutečnosti zaplatil věřitelům, často ještě propojeným s tím samotným novým věřitelem, třeba půl milionu na dluh, který na začátku byl sto tisíc.
Takže takhle funguje ten reálný svět, a proto my nemůžeme udělat to, co by jinak znělo logicky. A proto je tam ten strop. Jak říkám, nejradši bych ho tam vůbec neměl, ale je tam tak vysoko, protože to není strop peněz, které si někdo půjčil. To je strop toho, kam narostly ty dluhy už v rámci čistě matematických a účetních cvičení.
S tím souvisí i ta druhá věc, a to je, proč se radši nebavíme o snížení z 30 na třeba 10 procent, jako mají dneska v Rakousku. Skutečně to je poslední země, nebo jediná země kromě České republiky v celé Evropě, která má nějakou procentní hranici. Protože ty procentní hranice z tohoto důvodu jsou vždycky nespravedlivé, to znamená, z toho důvodu, že to, z čeho se to procento vypočítává, není to, co si ten člověk kdy půjčil. To je jedna věc. A druhá, velice důležitá věc, ta procentní hranice, a to je ta česká zkušenost a to je ta rakouská zkušenost, má perverzní efekt. To oddlužení už dneska není stavěno na tom, že vy musíte zaplatit 30 procent a zbytek vám odmažeme. Ono už dneska je stavěno na tom, že máte zaplatit, kolik můžete. A když to bude aspoň 30 procent, tak vám zbytek odmažeme. Jenže jakmile tam nastavíte takovouhle hranici, tak ona nevyhnutelně v té praxi se stane hranicí ne minimální, ale pevnou. To znamená, těžce budete hledat člověka, který zaplatí 32 procent. Všichni shodou okolností vydělají zrovna třicet. A všichni jsou s tím spokojeni. To tak pěkně přiznával Nejvyšší soud v těch připomínkách. Říkal, ono když zrušíte tu hranici, tak ono to nakonec povede k tomu, že to opravdu ty soudy začnou přezkoumávat, jestli to je poctivé, a ty věřitele. Ano, to je ten cíl. My skutečně chceme, aby se to přezkoumávalo, jestli to je poctivé, protože dnes se to nepřezkoumává. Dneska skutečně se všichni spokojují včetně těch insolvenčních správců s tím, že se zaplatí 30 procent. Hotovo. Použije se na to ještě ta smlouva o důchodu, která se dovolila. To znamená, že ve skutečnosti ten člověk vydělává v šedé ekonomice, ty peníze se posílají strejdovi, ten strejda z nich posílá přesně tolik, aby to vyšlo na těch 30 procent. A všichni jsou spokojeni. A tohle podle mě není správný systém. Tohle je morální hazard. Čili žádná hranice neznamená nulová hranice. Žádná hranice znamená rehabilitaci té druhé podmínky, a to je - zaplatí všechno, co může. A pokud bude nějaký soudce seriózně přezkoumávat poctivost záměru, tak jednak nemůže shledat poctivý záměr, když tam budou nově napůjčované dluhy těsně předtím, to je úplně jasné, jednak měl by mít velkou pochybnost ve chvíli, kdy to bude zrovna vycházet na odměnu insolvenčního správce a ani korunu navíc. Protože to je mimořádně divné, že člověk vydělává tolik, že se akorát trefí na životní minimum plus odměnu insolvenčního správce.
Tím se dostávám k té poslední otázce. Musím říct, že mně samotnému by tedy na um nepřišlo, že budu někdy označen za vektor lobbismu insolvenčních správců (ministr se pousmál), protože to nepatří zrovna mezi skupiny obyvatel, kteří by mě oblibovali, zejména od té doby, co jsem rozbil to kolečko zase díky vám, které vedlo k tomu, že se někteří velcí insolvenční správci tedy velmi obohacovali, a kdy jaksi dalšími kroky, které souvisí s tím, co teď chystáme, se snažíme, aby insolvenční správci za ty peníze také něco dělali. To znamená, právě chceme, aby to nebylo tak, že jenom mechanicky kontrolují od stolu, jestli se zaplatí těch 30 procent, ale chceme, aby s tím dlužníkem pracovali, a nástroji, které k tomu máme k dispozici, to znamená, našimi jaksi vyhláškami, kterými můžeme regulovat obsah činnosti toho insolvenčního správce, je k tomu vedeme. A můžu vás ujistit, že mě nemají rádi. Zase jediný důvod, proč tam je to pravidlo, že se musí zaplatit aspoň náklady insolvenčního správce, je tedy v tom, že jsem nebyl tak odvážný, abych tam ani tyhle náklady nedal jako povinné, protože v Německu dokonce dnes udělali přednedávnem i tenhle krok poslední a dnes už se tam tedy dá projít oddlužením dokonce i bez toho, abyste zaplatil náklady insolvenčního správce. Já jsem prostě nebyl takhle odvážný. Připadalo mi to jako příliš radikální, takže jsem tam tuhle podmínku zatím jako jedinou nechal. Nehledejte v tom prosím snahu obohatit insolvenční správce. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Benda. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře - už je tady poslední ministr. Tak za prvé si nejsem jist, pane místopředsedo, jestli by tady neměl sedět ještě někdo jiný za vládu podle usnesení... (Ministr Pelikán - poznámka mimo mikrofon.) Já vím, já nezpochybňuji, já vím, že nemáte poslanecký mandát, nezpochybňuji, že jste ministr, ale v současné chvíli tady sedíte jako předkladatel a ne jako zástupce vlády. Ale to prosím jenom ať si pan místopředseda zkontroluje s usnesením. (Poslankyně Černochová něco pokládá na řečnický pultík.)
Já jsem chtěl reagovat teď fakticky na to, co zaznělo z úst pana ministra. Jedna věc. Cítím se osobně trochu dotčen, že mi pan ministr tady řekne, že poprvé se bavím věcně (ministr mimo mikrofon), no dobře, tak ale že se výjimečně bavím věcně o tématu. No, myslím, že mě znáte všichni, a nezažili jste mě tady číst žádnou knihu, nikdy jsem v této Sněmovně nedělal, že bych nemluvil k tématu. Jestli se panu ministrovi nelíbilo v minulosti, že jsem mluvil poněkud déle o znalcích a že jsem citoval z dopisu, tak to bylo jenom proto, že jsem se pokoušel ukázat, že celá odborná veřejnost je z jeho návrhu tak zděšená, že to nemůžeme projednat, protože bychom to museli celé přepsat. Tak to lehké osobní ohrazení. Vždy se snažím v rámci této Sněmovny mluvit k věci.
A druhá poznámka k tomu, co zaznělo od pana ministra, asi se ještě přihlásím do rozpravy, protože ono by toho bylo vícero. Říct, že třicet je prapodivný morální hazard, a proto jdeme na nulu, protože tam ty soudy to musejí zkoumat pečlivěji, mně prostě připadá nepravdivé zejména za situace, kdy jsme tam těch třicet, nebo kdy tam Ministerstvo samo těch třicet nechává nadále. V minulosti to byl morální hazard, teď už to přestalo být morálním hazardem a jdeme na nulu. To tedy fakt mi nepřijde jako korektní argument.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní poslankyně Černochová, připraví se paní poslankyně Golasowská. Prosím.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo, já bych se chtěla zeptat, jestli jste nechal prověřit legislativou, jestli jednáme v souladu s jednacím řádem.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Nenechal. Na druhou stranu není to poprvé, co je zde pouze ministr jako předkladatel, a vnímal jsem to, že to je určitý úzus, který je Sněmovnou respektován. To znamená, jestli chcete, nechám to prověřit legislativou.
Poslankyně Jana Černochová: Ano, nechte to prověřit legislativou, protože v tomto ohledu usnesení číslo 31 Poslanecké sněmovny ze 3. schůze z 23. července 1996 hovoří poměrně jasně. Poslanecká sněmovna stanoví, že a) všichni členové vlády se zúčastní úvodního jednání schůze Poslanecké sněmovny až do schválení jejího pořadu a celého projednávání bodu pořadu schůze, kterým je žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry. V tomto procesu jednání nejsme. Za druhé, předseda vlády nebo jím pověřený člen vlády se zúčastní celého jednání schůze Poslanecké sněmovny. Za třetí, příslušní členové vlády se zúčastní projednávání jednotlivých bodů pořadu podle své působnosti. Proto tady sedí pan ministr v této přední lavici a nesedí v té zadní lavici, pane místopředsedo Poslanecké sněmovny Bartošku. Za čtvrté, v témže rozsahu s výjimkou případu uvedeného v bodě 1 se členové vlády zúčastní všech dalších schůzí Poslanecké sněmovny konaných v tomto volebním období.
Takže já skutečně prosím, aby tato otázka byla vyřešena hned, jestli můžeme jednat.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já jsem přesvědčen, že jednat můžeme, ale nechám to prověřit legislativou.
Poslankyně Jana Černochová: Já bych tedy poprosila, abyste legislativu skutečně oslovil. Myslím si, že tady legislativa sedí, tak na to snad může reagovat hned.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já si myslím, že to není v rozporu, můžeme pokračovat v projednávání a já odpověď zajistím.
Poslankyně Jana Černochová: Dobře, děkuji. Tak já bych tedy poprosila, když tady pan ministr Pelikán tak plamenně hovořil o tom, jak všechny návrhy, které tady četla kolegyně Pekarová nebo o kterých jsem tady hovořila i já na předešlém jednání, tak jakým způsobem se vypořádaly. Nevypořádaly. Většina z nich se nevypořádala. Jenom kolegyně a kolegové, abyste věděli, kolik připomínek k tomuto návrhu zákona bylo a jakým způsobem se s nimi jednotlivé resorty popasovaly. (Na zdůraznění svých slov ukazuje do sálu množství papírů.) Těch rozporů tam přetrvává víc než akceptací. Takže v tomto ohledu nám tady pan ministr neříkal úplně pravdu. Myslím si, že až vám tady přečtu jednotlivé rozpory, tak budete vědět, že skutečně ta norma dobrá není a že ty pochybnosti ze strany jiných orgánů, ústředních orgánů státní správy, tak přetrvávají.
Například Úřad vlády ČR, kde v článku jedna novelizačního bodu 16 se požadovalo v odstavci čtvrtém číslo sedm nahradit číslem deset s odůvodněním: oddlužení jako forma sanačního řešení úpadku zasahuje podstatným způsobem do sféry majetkových práv věřitelů, často nepodnikajících fyzických osob, neboť právě na ně přenáší zákonodárce ekonomickou tíži osvobození dlužníka od plnění zbytku závazků a jejich pohledávky se stávají po úspěšně provedeném oddlužení ve vztahu k dlužníkovi nevymahatelné. Se zřetelem na nezbytnou přiměřenou ochranu majetkových práv těchto subjektů se jeví lhůta sedm let...
Já bych poprosila, pane místopředsedo, abyste požádal pana ministra, aby tady na mě nepokřikoval.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já jsem nezaregistroval, že na vás pan ministr pokřikuje, ale jestli se tak děje, tak vás, pane ministře, vyzývám, prosím vás, nepokřikujte na paní poslankyni. Stejně tak jako žádný kolega a kolega ze sálu aby na vás nepokřikoval a měla jste prostor pro váš projev. Prosím, pokračujte.
Poslankyně Jana Černochová: Takže ještě jednou. Se zřetelem na nezbytnou přiměřenou ochranu majetkových práv těchto subjektů se jeví lhůta sedm let pro opětovnou možnost vstupu do procesu oddlužení jako nepřiměřeně krátká. Domníváme se, že lhůta deseti let je adekvátnější, neboť reflektuje závažnost zbavení práva věřitele domáhat se jeho majetkového práva. Rovněž tato lhůta lépe odráží výchovný smysl procesu oddlužení pro dlužníka. Tato připomínka Úřadu vlády ČR je zásadní. Vyplněno tučně.
Způsob vypořádání, opět tučně. Rozpor, neakceptováno. Oddlužením je vedle jiného sledováno, aby se dlužník vymanil z úpadkové situace cestou transparentní ekonomické aktivity namísto zatajování svých příjmů před věřiteli a výkonem ekonomické činnosti v rámci takzvané šedé ekonomiky. Tohoto cíle je dosahováno příslibem oddlužení v případě částečného uspokojení věřitelů, respektive snahy o takovéto uspokojení. Oddlužení tak vede k částečnému uspokojení věřitelů, které je v řadě případů pro věřitele výhodnější než setrvání v předinsolvenční fázi a dále znamená ekonomický benefit pro stát v rámci sociálního a daňového systému spojený s opětovným nastartováním transparentní ekonomické aktivity dlužníkem. Zároveň je oddlužení i dobrodiním dlužníka, který je poctivý, avšak ekonomicky neúspěšný. Lhůtu sedmi let opětovné možnosti vstupu do oddlužení poté, co byl dlužník osvobozen, považujeme za lhůtu přiměřenou. Tuto lhůtu je totiž nutno vnímat v celém souhrnu účelu oddlužení, v němž se spojují zájmy dlužníka, věřitelů, a i ty nemusejí být natolik přímočaré, jak je uváděno v textu připomínky státu a jeho makroekonomické situace.
Z Úřadu vlády nebylo vypořádáno ani toto. Týkalo se to článku jedna. K novelizačnímu bodu 42 požadujeme v § 412a vypustit písmeno d). Odůvodnění Úřadu vlády: Předmětné ustanovení dle našeho názoru narušuje základní právní princip, že smlouvy se mají dodržovat, a rovněž zvyšuje riziko demotivace dlužníků své závazky splácet. Značně abstraktní povinnost dlužníka vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů obsažené v § 412 odstavce 1 písmeno h) nelze vnímat jako dostatečnou záruku jeho reálné snahy dluhy splatit. Tato připomínka je pro Úřad vlády zásadní, opět vyplněno tučně.
Stanovisko Ministerstva spravedlnosti: rozpor, neakceptováno. Navrhované pravidlo odpovídá účelu oddlužení, to je poskytnutí ochrany poctivému, ale ekonomicky neúspěšnému dlužníku. Dlužník je po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty povinen až na výjimky vydat majetek ke zpeněžení majetkové podstaty a po dobu až sedmi let splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku podle § 398 odstavce 5 insolvenčního zákona a plnit povinnosti podle § 412 insolvenčního zákona. Kumulaci povinností podle jedničky a dvojky současná právní úprava nepředvídá. Porušení povinností, zejména povinností podle § 412, může vést ke zrušení splátkového oddlužení, a to v jakékoli fázi plnění splátkového kalendáře. Dohled nad plněním povinností vykonává insolvenční správce a insolvenční soud. Z uvedených důvodů nelze usuzovat, že navrhovaná úprava motivuje dlužníka k neplnění dluhů.
Pak tady je celá řada připomínek z Ministerstva zemědělství, celá řada připomínek a nevypořádaných připomínek, tedy nadále trvající rozpor s jednotlivými stanovisky Svazu průmyslu a dopravy ČR. Ministerstvo pro místní rozvoj také není spokojeno se všemi akceptacemi, respektive je tady celá řada věcí, která jim nebyla akceptována.
Tady bych se pak ráda zastavila u Ministerstva průmyslu a obchodu, kde opět poukazují na těch sedm a deset let s tím, že tato připomínka je pro ně zásadní.
Naopak tedy, abych zase jenom nekritizovala Ministerstvo spravedlnosti, tak některé věci byly vysvětleny. Takže například připomínka od Úřadu vlády ČR obecně k materiálu: Zásadně nesouhlasíme... Ta původní připomínka. Zásadně nesouhlasíme s postupem Ministerstva spravedlnosti, které do meziresortního připomínkového řízení předkládá novelu insolvenčního zákona, přičemž jiná vládní novela insolvenčního zákona ještě ani neprošla druhým čtením v Poslanecké sněmovně. Vysoký počet novelizací insolvenčního zákona má značně negativní vliv na právní jistotu jak dlužníků, tak věřitelů. Tato připomínka byla pro Úřad vlády zásadní, ale Ministerstvo spravedlnosti si s Úřadem vlády tuto připomínku vysvětlilo a stojí tady, že působnost a účel předkládaného návrhu se nepřekrývají s návrhem zákona, kterým se mění insolvenční zákon a některé další zákony, jenž je v současné době projednáván Poslaneckou sněmovnou. Návrh řešení věcně ucelené a oddělitelné problematiky v samostatném návrhu zákona nepodrývá princip právní jistoty. Nevím, jestli se s tímto stanoviskem tady všichni můžeme ztotožnit, ale každopádně to tak stojí v té tabulce, kterou tady zmiňoval pan ministr spravedlnosti Pelikán.
Další celá řada připomínek opět z Úřadu vlády, tentokrát z KOM, z Ministerstva vnitra. Některé věci vysvětleny, některé akceptovány, některé neakceptovány, nebo je tady psáno: akceptováno jinak. Což nevím, co znamená. Například Ministerstvo vnitra se dožadovalo vysvětlení, jak je zabezpečeno postavení věřitelů v případě, kdy dlužník nemá majetek, který by vydal do majetkové podstaty, případně pouze takový, jehož zpeněžením by nebylo dosaženo částky přesahující 100 tisíc korun. Vzhledem k tomu, že návrh počítá s odstraněním povinnosti uspokojit pohledávky věřitelů alespoň z 30 % a nastavuje možnost splnit oddlužení dle ustanovení § 412a odst. 1 písm. d), je zřejmé, že takto určený způsob oddlužení věřitele znevýhodňuje a vystavuje je nebezpečí, že jejich pohledávky nebudou ani částečně relevantním způsobem uspokojeny. Tuto připomínku považovalo Ministerstvo vnitra za zásadní. Za zásadní jsme ji považovali i my. Proto tady o tomto hovořil i můj kolega Marek Benda.
Toto bylo vysvětleno také poměrně zvláštním způsobem. Cílem návrhu zákona je odstranit překážky osvobození od dluhů pro širší okruh poctivých dlužníků - poctivých dlužníků, cítíte to slovní spojení? Poctivých dlužníků - tohle tedy opravdu musel psát velký intelektuál. Přičemž klíčovým atributem navrhované úpravy je právě zrušení minimální stanovené míry uspokojení nezajištěných věřitelů. Protiváha oddlužení poctivých dlužníků spočívá zejména v rozšíření způsobů oddlužení na obligatorní kombinaci plněním splátkového kalendáře za současného zpeněžení majetkové podstaty, zachování minimálně 30% hranice u dlužníků s celkovou výší dluhu nad 2,2 milionu korun a zachování všech nároků zajištěných věřitelů podle dosavadní právní úpravy. Dále v tom vysvětlení stojí, že předkladatel nepovažuje...
Už zase pan ministr zmizel? (Dívá se do vládní lavice.) Už zase pan ministr zmizel?
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kdo prosím?
Poslankyně Jana Černochová: Před chvílí tady byl pan ministr Stropnický.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Mám stanovisko legislativy a to hovoří, že k projednávání a k jednání Sněmovny stačí přítomnost byť jednoho ministra, a to i v pozici předkladatele.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji.
Předkladatel nepovažuje za důvodné zpeněžování majetku dlužníků v případě, že by výnos takovéhoto zpeněžení zřejmě nepokryl ani odměnu insolvenčního správce, neboť v takových případech by třebas k částečnému uspokojení pohledávek věřitelů nad rozsah splátkového kalendáře stejně nedošlo. K znevýhodnění věřitelů takové opatření tedy nevede, domnívá se Ministerstvo spravedlnosti.
Dále se Ministerstvo vnitra dotazovalo: Pro institut přerušení průběhu oddlužení požadujeme namísto důležitých důvodů jasně a výslovně určit skutečnosti, na základě kterých bude insolvenční soud moci rozhodnout o přerušení. Nejasná a vágní formulace by mohla vést ke zbytečnému a věřitele poškozujícímu prodlužování oddlužení. Opět tuto připomínku považovalo Ministerstvo vnitra za zásadní.
A jak jí vysvětlilo Ministerstvo spravedlnosti? Od definování pojmu - cituji - "důležité důvody" bylo záměrně upuštěno a jeho výklad je ponechán judikatorní praxi při zohledňování relevantních skutečností daného případu. Tedy při aplikaci práva soudem. Typicky by se mělo jednat zejména o případy přechodné pracovní neschopnosti včetně případů hospitalizace. Výčet relevantních skutečností by nutně byl kazuistický a pro nemožnost jejich plného postihnutí rovněž fakticky pouze demonstrativní. Vysvětlení bude doplněno do důvodové zprávy. - Nevím, jestli se to stalo, nebo ne, ale zatím jsem z toho systému, který máme na stránkách Poslanecké sněmovny, nezaznamenala žádný doplněk.
Co se týče dalších připomínek Ministerstva vnitra, a těch je tady skutečně celá řada, ministerstvo opět požadovalo k bodu 40 k § 412 odst. 1 písm. h): Nově zakotvenou povinnost vynaložit veškeré úsilí k plnému uspokojení pohledávek věřitelů, které lze po dlužníkovi požadovat, pokládáme za pouhou proklamaci, píše Ministerstvo vnitra. Prokazování porušení této povinnosti bude velmi nesnadné, a tudíž lze pochybovat, že na jejím základě bude docházet ke zrušení oddlužení a následnému prohlášení konkurzu. Doporučujeme alespoň rámcově vymezit hodnoticí kritéria vynaložení, respektive nevynaložení veškerého úsilí.
Ministerstvo spravedlnosti tuto připomínku Ministerstva vnitra neakceptovalo, neboť, jak se tady píše, předkladatel je toho názoru, že výklad neurčitých právních pojmů je imanentní součástí rozhodovací činnosti soudu při zohlednění skutkových okolností daného případu. - Nevím tedy, kde jinde než v takovéto normě by to mělo být dáno nějakým taxativním výčtem, pokud tady chceme opět prokazovat nějakou právní jistotu těch lidí, kteří jsou na jedné, nebo na druhé straně, ať už to jsou věřitelé, nebo dlužníci.
Dále v bodě 47, to je § 414 odst. 1, tady Ministerstvo vnitra doporučilo předkladateli upravit znění novelizovaného § 414 odst. 1. Insolvenční soud by dle našeho názoru neměl rozhodovat o splnění oddlužení, pokud by dlužník nesplnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, a proto uvedení obou těchto podmínek pro vydání rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení pohledávek považujeme za nadbytečné.
Opět stanovisko Ministerstva spravedlnosti (vnitra) neakceptováno. Navrhovaná úprava podle nich navazuje na úpravu stávající. Nedojde-li ke zrušení schváleného oddlužení pro neplnění podstatných povinností, vezme insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení. S ohledem na rozšíření dostupnosti institutu oddlužení však považuje předkladatel za vhodné akcentovat, že osvobození od placení pohledávek nepřísluší dlužníku v případech, že by je nebylo možno považovat za legitimní. Tedy mimo jiné v případech, kdy dlužník neplnil své povinnosti, aniž by se jednalo o povinnosti podstatné.
Článek I bodu 16 - tohle je § 395 odst. 3. Tady Ministerstvo vnitra doporučuje v poznámce pod čarou konkretizovat odkaz na jiný právní předpis, kterého se ustanovení dovolává. Opět to nebylo akceptováno. O té RIA hovořil pan ministr Pelikán, že je vypořádána. Ony se na to de facto odvolávaly, nebo měly, pochybnost dvě instituce. Jednak Svaz měst a obcí, o tom tady hovořila i kolegyně přede mnou, a stejně tak se na RIA odvolávalo Ministerstvo financí, které požadovalo doplnit do materiálu všechny výdaje vyvolané přijetím předloženého návrhu tak, aby bylo zřejmé, že budou pokryty v rámci rozpočtovaných prostředků a stávajícího personálního zabezpečení kapitoly Ministerstva spravedlnosti. Škoda, že tady není pan ministr financí, protože si myslím, že to je také otázka, na kterou bychom se měli ptát ministra financí, jakým způsobem bude toto zabezpečeno.
Z hlediska Ministerstva spravedlnosti tento požadavek byl akceptován, jak tady stojí, a píše se, že důvodová zpráva bude ve smyslu připomínky doplněna. Jinak ten požadavek na náklady byl pro Ministerstvo financí připomínkou zásadní.
Opět připomínka Ministerstva financí. Podle našeho názoru závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace RIA, o tom tady už hovořil pan ministr, dostatečně nezohledňuje dopad do činnosti soudů. Skutečnost, že pro oddlužení postačí v podstatě pouhá snaha plnit povinnosti v insolvenčním řízení, bude podle našeho názoru klást výrazně větší nároky na posouzení lehkomyslného přístupu a nedbalého postupu - viz např. důvodová zpráva k bodům 14 až 18. Cituji: "Navrhuje se, aby soud rozšířil okruh zkoumání rovněž na dosavadní způsob života dlužníka." Konec citace. To může vést k většímu zatížení soudů a prodlužování řízení nebo na druhé straně k formálnějšímu posuzování podmínek pro oddlužení.
To, co jsem vám teď četla, bylo opět pro Ministerstvo financí připomínkou zásadní a Ministerstvo spravedlnosti se s ní vypořádalo takto: Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace bude doplněna o podrobnější zohlednění dopadů na činnost insolvenčních soudů. Byť některé navrhované podmínky mohou vést ke zvýšení zátěže insolvenčních soudů, platí zároveň, že větší význam, a tedy i větší zátěž bude kladena na insolvenční správce, a to právě ve prospěch insolvenčních soudů. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace bude doplněna i o podrobnější identifikaci rizik ve vztahu k nezajištěným věřitelům. Byť v individuálních případech může být uspokojení pohledávky věřitelů nižší než za stávající právní úpravy, z makroekonomického pohledu je předpokládán opačný stav. Navíc faktická nemožnost plnění individuálně vymáhané pohledávky, tedy té pohledávky v exekučním řízení, nesnižuje plnění ve prospěch věřitele ani v případě kolektivního řízení za podmínek předvídaných v návrhu. Toto bylo stanovisko Ministerstva spravedlnosti k připomínce Ministerstva financí, která požadovala, aby v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace RIA byly dostatečně identifikovány možné negativní dopady na tržní prostředí a rizika s ním spojená, zejména pak dopady na věřitele.
Tento návrh sice zpřístupňuje oddlužení jako formu řešení úpadku většímu okruhu dlužníků, píše Ministerstvo financí, avšak na úkor uspokojení věřitelů. Ve smyslu § 412a dojde ke splnění oddlužení maximálně uplynutím sedmi let nezávisle na míře uspokojení nezajištěných věřitelů. V praxi to může znamenat, že pohledávky nezajištěných věřitelů nebudou v řadě případů uspokojeny vůbec. Pro dosažení oddlužení bude v budoucnu postačovat, aby oddlužení nebylo po dobu sedmi let zrušeno, tj. postačí, aby dlužník hradil hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, náklady na správu majetkové podstaty a náklady spojené se sepsáním návrhu na oddlužení. Tato připomínka byla pro Ministerstvo financí zásadní.
Stejně tak byla jako zásadní připomínka Ministerstva financí otázka, zda rozšíření možností oddlužení nebude ve svém důsledku způsobovat větší lehkomyslnost při uzavírání závazků, zejména u nízkopříjmových skupin, které jsou bez pravidelných příjmů nebo se jejich celkové příjmy pohybují na hranici životního minima. Toto si Ministerstvo financí s Ministerstvem spravedlnosti vysvětlilo a vnímání institutu oddlužení jakožto dobrodiní pro dlužníka, který je poctivý, avšak ekonomicky neúspěšný, tzv. princip druhé šance, zůstává návrhem, a to včetně navrhovaných podmínek vstupu a výstupu z oddlužení, zachováno.
Další zásadní připomínka Ministerstva financí byla připomínka, že lhůtu tři roky, po kterou bude nepoctivý záměr dlužníka při podání předchozího návrhu na oddlužení diskvalifikačním důvodem při posuzování možnosti povolení oddlužení, považuje Ministerstvo financí za příliš krátkou. Benefit možnosti oddlužení za výrazně liberálnějších podmínek, pokud jde o výši splacené částky, by osobám, kterým už jednou byl nepoctivý záměr prokázán, měl být poskytnut až po výrazně delší době. Ministerstvo financí navrhuje sedm let, stejně jako pro případ opakovaného oddlužení.
Tato připomínka byla pro Ministerstvo financí zásadní a asi došlo k nějakému jednání mezi ministrem financí a ministrem spravedlnosti, protože tady v té tabulce stojí, že to bylo neakceptováno, ale že připomínka byla ze strany Ministerstva financí překvalifikována na doporučující. Je vidět, když jsou ministři spravedlnosti a financí z jednoho hnutí nebo z jedné strany, tak že některé připomínky, které byly neakceptovatelné, se najednou akceptovat dají.
Dále tady stojí, že v uvedených případech je sledován jiný účel. Nemožnost opakovaného oddlužení po méně než sedmi letech vychází z předpokladu, že tzv. druhé šance, opět dobrodiní pro poctivého, avšak ekonomicky neúspěšného dlužníka, by měl mít dlužník možnost využít zásadně pouze jednou, proto druhá šance. Opakované oddlužení by mělo být výjimkou. Proto je stanovena lhůta sedm let k novému podání návrhu na povolení oddlužení. Omezit dlužníka pouze na jednu možnost se však jeví nepřiměřeně tvrdým, ostatně ekonomický neúspěch poctivého dlužníka se může dostavit opakovaně. V druhém případě se jedná o ustanovení, které má sankční návrh - zamítnutí návrhu v případě nepoctivosti dlužníka. Ekonomická situace dlužníka však v takovém případě zůstává nezměněna. Lhůta tří let se pro sledovaný účel jeví adekvátní. Odpovídá i zahraničním právním úpravám, a to úpravě německé.
Ministerstvo zemědělství - opět celá řada připomínek. Některé připomínky jsou podobné, jako byly u Úřadu vlády nebo u Ministerstva financí. Jejich stanovisko k návrhu obecně, tedy stanovisko Ministerstva zemědělství podpořené tím, že opět tučně určeno, že tato připomínka je zásadní, tak to vyjádření k návrhu obecně si myslím, že byste měli slyšet, protože je to jeden z resortů, který byť zdánlivě nemusí souviset s agendou, která se týká insolvence, ale je to jen zdánlivě, protože samozřejmě se to může týkat i našich zemědělců.
Předpokládané datum nabytí účinnosti předloženého návrhu je 1. ledna 2018. Insolvenční zákon je důležitým procesním předpisem, který se potenciálně dotýká velkého okruhu adresátů. Navíc navrhované změny je třeba hodnotit jako zásadní. Dostatek času na důsledné posouzení navrhované právní úpravy ve všech jeho souvislostech by v takovém případě měl být samozřejmostí. V této souvislosti není zřejmé, z jakého důvodu předkladatel návrhu zákona zkrátil lhůtu pro sdělení připomínek v rámci meziresortního připomínkového řízení, navíc za situace, kdy je návrh předkládán mimo (s důrazem) plán legislativních prací - takže ani tohle není standardní u takto závažné normy - mimo plán legislativních prací vlády, a předkladatel tudíž není vázán žádnou závaznou lhůtou. Zkrácení lhůty pro sdělení připomínek není nijak zdůvodněno a není ani doložen souhlas předsedy Legislativní rady vlády podle čl. 76 odst. 1 legislativních pravidel vlády. Požadujeme tento souhlas doložit, případně zopakovat meziresortní připomínkové řízení v souladu s legislativními pravidly vlády České republiky. Tato připomínka je pro Ministerstvo zemědělství zásadní.
V odpovědi z Ministerstva spravedlnosti stojí, že to bylo vysvětleno, v souladu s čl. 76 odst. 1 legislativních pravidel vlády byl předseda Legislativní rady vlády požádán o zkrácení připomínkového řízení na 10 pracovních dnů. - Víte, to je takový obecný trend tady této Sněmovny v tom předvolebním období, kdy se u všeho zkracují lhůty. Zřejmě jste jako ministři této vlády neměli dostatek času v těch 3,5 letech, což se netýká pana ministra Pelikána, ale ostatních ministrů, kdy se tyto normy, normy tak závažné pro celou společnost, předkládají na poslední chvíli, a pak jsme svědky toho, že tady co návrh zákona, to návrh na zkrácení lhůty. Skutečně to není v pořádku. I vy sami víte, jak ten legislativní proces je složitý, následně se pak ještě načítají nějaké pozměňovací návrhy a pak ve finále dochází k tomu, že jsou tady normy každý měsíc, normy, které jsme schválili, které už vyšly ve Sbírce, tak jsou následně měněny a měněny a měněny. A neustále zavalujeme náš právní řád novelizacemi, protože nejste schopni ty legislativní normy připravit pořádně.
Teď nevím, jestli tady kromě návrhu na vrácení k přepracování, pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, jestli tady padl návrh na zamítnutí v prvním čtení. Pokud nepadl, tak tento návrh předkládám já. Zároveň se připojuji i k tomu návrhu mých předřečníků navrhnout vrácení k přepracování.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Padly oba návrhy, jak na zamítnutí, tak na vrácení. Dal je kolega Plíšek a k návrhu na zamítnutí se přidal kolega Fiedler.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuju. Takže já se také přidávám.
Předseda Legislativní rady vlády svým dopisem ze dne 4. října 2016 této žádosti vyhověl. V návaznosti na to bylo zkrácení připomínkového řízení odůvodněno odkazem na tento dopis číslo jednací v elektronické knihovně v eKLEPu. Nadto byl návrh vypracován ve spolupráci se zástupci soudů, právní praxe i akademické obce. S dotčenými subjekty byl též konzultován.
Dále Ministerstvo zemědělství dává připomínky, které jsou podle nich opět zásadní, a to k bodu 5 § 192 odst. 4. V případě popření nevykonatelné pohledávky dlužníkem směřuje žaloba věřitele pouze proti dlužníkovi, což je zpravidla osoba bez právního vzdělání, s nízkou úrovní právního povědomí, která v průběhu insolvenčního řízení nebude mít prostředky na právní zastupování. Důsledkem toho bude nerovné postavení dlužníka v incidenčním sporu. Domníváme se, píše Ministerstvo zemědělství, že žaloba věřitele by měla směřovat i proti insolvenčnímu správci. A tato připomínka byla pro Ministerstvo zemědělství zásadní.
Ministerstvo spravedlnosti ji zřejmě akceptovalo jinak, neb tady stojí, že k připomínkám jiných připomínkových míst a po proběhlých konzultacích bylo navrhované ustanovení § 192 odst. 4 bez náhrady vypuštěno.
Co ale akceptováno naopak nebylo a ani nebylo jinak vypořádáno, se týká bodu 14 § 395 odst. 1 písm. b), kde Ministerstvo zemědělství píše: Domníváme se, že ve výčtu pohledávek, které je třeba zohlednit při zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, by mělo být zahrnuto rovněž výživné ze zákona. Tato připomínka je pro Ministerstvo zemědělství zásadní.
Mě mrzí, že tady nesedí paní ministryně Marksová, které bych se ráda na to zeptala, jakým způsobem se k tomu vyjadřovali oni z hlediska Ministerstva práce a sociálních věcí. (Kromě ministra spravedlnosti Pelikána je v sále přítomen jen ministr obrany Stropnický a ministr pro lidská práva Chvojka.) A toto Ministerstvo spravedlnosti neakceptovalo. Je tady rozpor. A s odůvodněním: Nemožnost plnit celou výši výživného ze zákona by neměla být překážkou možnosti dlužníka oddlužit se. Nestačí-li výše splátek k uspokojení všech pohledávek za majetkovou podstatou, je pohledávka na výživném ze zákona privilegována - je to návrh § 398 odst. 4; od pohledávek na výživném ze zákona nelze dlužníka osvobodit - návrh § 416. Tato pravidla představují dostatečnou ochranu věřitele s pohledávkami na výživném ze zákona. - Takže jsou tady v rozporu dva resorty, resp. možná tři resorty, protože nevíme, jestli Ministerstvo práce a sociálních věcí k tomu zaujalo podobné stanovisko.
Co se týče dalších věcí, které požadovalo Ministerstvo zemědělství doplnit k materiálu, tak opět se zásadní připomínkou chtělo Ministerstvo zemědělství podle toho, co je uvedeno v § 398 odst. 6, dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení podle odst. 3, vyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by výtěžek zpeněžení nepřesáhl výši 100 000 Kč. Ministerstvo zemědělství konstatuje: Souhlasíme s ponecháním osobního majetku dlužníka do určité výše. Předpokládáme, že tento majetek se bude skládat z předmětů osobní povahy s nízkou nominální hodnotou. Z textu návrhu není zřejmé, jakým způsobem se bude v praxi oceňovat majetek dlužníka, a tím prokazovat, zda má, či nemá hodnotu vyšší, resp. nižší než částku 100 000 Kč. Z tohoto důvodu Ministerstvo zemědělství požadovalo doplnění materiálu.
Tady toto bylo Ministerstvem spravedlnosti akceptováno pouze částečně. A Ministerstvo spravedlnosti ve svém stanovisku uvedlo, že oceňování majetku v majetkové podstatě dlužníka nadále probíhá v souladu s dosavadní právní úpravou insolvenčního zákona, je to zejména § 219. Za účelem zvýšení transparentnosti oceňování majetku a poskytnutí podkladů pro rozhodování soudu o přiměřenosti ocenění bylo doplněno ustanovení § 398 odst. 2 týkající se zprávy pro oddlužení o povinnost insolvenčního správce odůvodnit ocenění jednotlivých položek provedeného soupisu majetkové podstaty. Důvodová zpráva bude ve smyslu připomínky po obsahové stránce doplněna, což jsem opět v tom systému nezaznamenala, ale možná že to bude následně panem ministrem vysvětleno.
Ministerstvo zemědělství rovněž chtělo a navrhlo do materiálu přidat přechodné ustanovení, aby za určitých okolností bylo možné zrušit rozhodnutí... (Řečnice se odmlčela. Ministr Pelikán hovoří u zpravodajského stolku s poslancem Kováčikem.) ... rozhodnutí o schválení oddlužení vydané před účinností této novely zákona a zároveň rozhodnout o schválení oddlužení dle nové právní úpravy. Ministerstvo zemědělství tuto zásadní připomínku odůvodňuje: Tento návrh vychází ze situace, kdy by dlužník plnil podle dosud platné právní úpravy, splnil by po pěti letech např. pouze 25 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů. Oddlužení by tak nebylo... (Odmlka pro hluk v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, paní kolegyně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, prosím o nižší hladinu hluku, aby mohla paní poslankyně Černochová v klidu a v důstojném prostředí dokončit svůj projev. Děkuji.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo.
Takže po pěti letech například pouze 25 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů, oddlužení by tak nebylo splněno a on by následně musel žádat opětovně o povolení oddlužení, kde by strávil dalších pět, resp. sedm let. Celkem tedy až let 12.
Tato připomínka byla pro Ministerstvo zemědělství zásadní a vypořádána byla Ministerstvem spravedlnosti takto: Zásah do probíhajících řízení provedený tímto způsobem je potenciálně protiústavní. Zachování aplikace dosavadní právní úpravy je obecným principem přechodných ustanovení v procesních předpisech. Dlužníci, kteří splnili dosavadní podmínky pro schválení oddlužení, by je měli podle dosavadní právní úpravy také dokončit. Totéž analogicky platí pro věřitele, kteří již jednou uplatnili svá práva v insolvenčním řízení a hlasovali pro příslušný způsob oddlužení. Legitimní očekávání účastníků řízení by mělo být chráněno. Lze rovněž očekávat, že navrhované rozhodování by představovalo významnou zátěž insolvenčních soudů, u kterých již lze v souvislosti s přijetím nové právní úpravy očekávat zvýšený nápad insolvenčních věcí. Uvedený příklad řeší dosavadní ustanovení § 415, které připouští přiznání osvobození od placení zbývajících pohledávek i při nižším než 30procentním uspokojení nezajištěných věřitelů. Požadované přechodné ustanovení by i v případě jeho doplnění do návrhu zákona dopadalo jen na desítky či stovky řízení ročně, marginální část z hlediska stávajícího nápadu v agendě oddlužení. S Ministerstvem zemědělství se stran RIA Ministerstvo spravedlnosti shoduje, opět požadovalo doplnit tu závěrečnou zprávu, Ministerstvo spravedlnosti závěrečnou zprávu z hodnocení dopadu regulace doplní, jak tady stojí v tom stanovisku Ministerstva spravedlnosti.
Pro mě velmi zásadní stanovisko, a blížíme se do závěru, je stanovisko Hospodářské komory a stanovisko Svazu měst a obcí. A skutečně, Hospodářská komora to pojala velmi dobře, tak že obecně zaujali stanovisko k tomu, co by tedy mělo být cílem tohoto zákona a co jím bohužel ani zdaleka není.
Takže stanovisko Hospodářské komory České republiky. Obecné zásadní připomínky k předkládanému materiálu. Hospodářská komora České republiky jako instituce zastupující zájmy podnikatelské sféry má obavy, že předložená legislativní úprava zhorší postavení věřitelů...
Mrzí mě, že mě pan ministr neposlouchá. Jjá jsem skutečně řekla, že tohle jsou ty nejzásadnější připomínky, a on se jde bavit, byť s mými kolegy.
Hospodářská komora České republiky jako instituce zastupující zájmy podnikatelské sféry má obavy, že předložená legislativní úprava zhorší postavení věřitelů, vymahatelnost jejich pohledávek a obecně sníží důvěru nejen podnikatelské veřejnosti v efektivitu vymáhání pohledávek v českém právním řádu.
Pan ministr tady před malou chvílí polohlasně řekl, že už to tady četla moje kolegyně. Možná to tady někdo četl, na druhou stranu pan ministr tady po jejím vystoupení řekl, že připomínky jsou vypořádány. Já vám tady celou dobu předčítám a jasně demonstruji a dokazuji, že připomínky vypořádány vůbec nejsou, že těch rozporů, těch nesouladů je tam více než akceptací. A tato připomínka je přesně jedna z nich. Takže opakování je matkou moudrosti, pane ministře.
Navrhovaná novela je pro věřitele nevýhodná jak z hlediska ekonomického, tak z hlediska procesního. Obáváme se, že dojde ke snížení výtěžku z oddlužení. Prodloužení doby plnění splátkového kalendáře až na sedm let a odstranění podmínky splacení minimálně 30 % zajištěné pohledávky zřejmě povede k nárůstu počtu žádostí o povolení oddlužení ze strany dlužníků. Ti ale v konečném důsledku zaplatí věřiteli méně, neboť budou povinni měsíčně splácet ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém mohou být v exekuci výkonu rozhodnutí uspokojeny přednostní pohledávky. Celý návrh směřuje k uvolnění povinností dlužníků s ohledem na potřebu tzv. druhé šance, aniž však je jakkoli zohledněna pozice věřitelů, zejména pak systémových věřitelů, což jsou především dodavatelé energií. Mírnější podmínky pro povolení a následné schválení oddlužení určitě splní více dlužníků. Pro věřitele s velkým počtem zákazníků např. síťových odvětví, tedy i potenciálních dlužníků, to bude znamenat nárůst pracnosti při podávání přihlášek a úkonů s tím spojených, zvýšené riziko incidenčních sporů při sledování průběhu insolvenčního řízení, oddlužení při účetní evidenci výnosů z oddlužení atd. - O tom také už hovořil částečně můj kolega Marek Benda.
Na tomto místě Hospodářská komora upozorňuje, že je třeba zkoumat příčiny zadlužení. Z dostupných informací vyplývá, že předlužení ve většině případů vzniká vlastním přičiněním dlužníka a často jeho lehkomyslným způsobem života, kdy si půjčuje na zbytné předměty nebo požitky - přestože pan ministr tady řekl skutečně větu, kterou jsem si musela zapsat, že je to férové, pokud to bude v míře, kterou jsou lidsky schopni splácet. Hospodářská komora vyjadřuje i můj názor, že skutečně řada těch dlužníků se do té situace dostala vlastním přičiněním, a jak tady píšou, často jen lehkomyslným způsobem života, kdy si půjčují na zbytné předměty nebo požitky, často na hranici se pohybujících subjektů, a následně řeší splátky půjček čerpáním dalších půjček. V této souvislosti bude třeba zajistit dostatečný dohled nad dlužníky zejména ze strany insolvenčních správců a soudů tak, aby byli opravdu identifikováni ti, kteří se do nadměrného zadlužení dostali určitou chybou či shodou okolností, nikoliv svým nezřízeným životem, či dokonce záměrnou kumulací dluhů.
Zásadním zásahům, píše Hospodářská komora, do institutu oddlužení by měla předcházet hluboká analýza příčin zadlužování a určitých skupin osob a strukturou jejich dluhů, kolik připadá na základní potřeby, jako je bydlení, kolik na půjčky spotřebované na zbytné záležitosti, dovolená, dárky, elektronika atp., nikoli paušálním změkčováním pravidel, jež dopadnou zejména na poctivé věřitele. Klíčem k řešení, píše Hospodářská komora, by mohla být podpora zvyšování finanční gramotnosti občanů, a nikoli další zvětšování disproporce práv a oslabování postavení věřitelů vůči dlužníkovi.
Tady musím říct, že Praha 2, na jejímž území se nachází Ministerstvo spravedlnosti, tomuto jde příkladem a léta už provozujeme společně s neziskovým sektorem poradnu pro lidi, kteří se ocitli ve finanční síti. A tohle si myslím, že je přesně ten případ dobré praxe, a naprosto souhlasím s tím, co tady v tom stanovisku Hospodářská komora doporučuje.
Hospodářská komora České republiky dlouhodobě podporuje realizaci rozsáhlé systémové změny, a to nejen novelizací insolvenčního zákona, ale i změnou přístupu zainteresovaných subjektů a dalšími opatřeními, která je třeba uskutečňovat postupně a dlouhodobě. V případě, že by předkladatel, ministr spravedlnosti, trval na předložení materiálu a pokračování v legislativním procesu i přes výše uvedený nesouhlas Hospodářské komory, uplatňujeme níže uvedené připomínky našich členů.
To číst nebudu znovu, protože to skutečně tady četla slovo od slova paní kolegyně Adamová Pekarová. Ale co tady nezaznělo, je, jak se vypořádalo s tímto stanoviskem Ministerstvo spravedlnosti. Nebudu vás napínat - nevypořádalo. Je to v té kolonce, která nebyla ze strany Ministerstva spravedlnosti akceptována. Takže Ministerstvo spravedlnosti píše: Oddlužení představuje dobrodiní pro dlužníka, který je poctivý, avšak ekonomicky neúspěšný. Oddlužením je sledováno, aby se dlužník vymanil z úpadkové situace cestou transparentní ekonomické aktivity namísto zatajování svých příjmů před věřiteli a výkonu ekonomické činnosti v rámci tzv. šedé ekonomiky. Tohoto cíle je dosahováno příslibem oddlužení v případě částečného uspokojení věřitelů, resp. snahy o takovéto uspokojení. Oddlužení tak vede k částečnému uspokojení věřitelů, které je v řadě případů pro věřitele výhodnější než setrvání v předinsolvenční fázi, a dále znamená ekonomický benefit pro stát v rámci sociálního daňového systému spojený s opětovným nastartováním transparentní ekonomické aktivity dlužníkem. Byť v individuálních případech, píše Ministerstvo spravedlnosti, může být uspokojení pohledávky věřitele nižší než za stávající právní úpravy, z makroekonomického pohledu je předpokládán opačný stav.
Například pravidlo, podle něhož je splněno oddlužení a dlužník je osvobozen od placení zbytku dluhu v případě, kdy v období tří let splnil alespoň 50 % nezajištěných pohledávek, podle Ministerstva spravedlnosti motivuje dlužníka uspokojit pohledávky věřitelů v co největším rozsahu. Navíc faktická nemožnost plnění individuálně vymáhané pohledávky v exekučním řízení nesnižuje plnění ve prospěch věřitele ani v případě kolektivního řízení za podmínek předvídaných v návrhu. Dlužník je po schválení oddlužení plněním splátkových kalendářů se zpeněžením majetkové podstaty povinen až na výjimky vydat majetek ke zpeněžení majetkové podstaty a po dobu až sedmi let splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku podle § 398 insolvenčního zákona a plnit povinnosti podle § 412 insolvenčního zákona. Kumulaci povinností podle 1 a 2 současná právní úprava nepředvídá. Na výpočtu částky podle § 398 insolvenčního zákona se návrhem nic nemění.
Porušení povinností, a to zejména povinností podle § 412 insolvenčního zákona může vést ke zrušení schváleného oddlužení, a to v jakékoli fázi plnění splátkového kalendáře. (Odmlka, část poslanců se baví mezi sebou.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já znovu požádám sněmovnu o klid. A když dovolíte, paní poslankyně, když už jsem vás přerušil, tak vás nechám chvilku odpočinout, napít vás vody, protože musím přečíst už několik, ne jednu, ale více omluv, které přišly předsedovi Poslanecké sněmovny. O omluvu do konce jednacího dne požádal pan předseda poslaneckého klubu sociální demokracie Roman Sklenák. Od 12.15 žádá do konce jednacího dne omluvit pan poslanec Karel Fiedler. Dále pan poslanec Josef Hájek od 13 hodin do konce jednacího dne. Od 12 hodin paní poslankyně Bohdalová, pan premiér od 13.15 do konce jednacího dne. Pan Milan Urban se omlouvá na celý dnešní den, bylo to doručeno až později, než byly omluvy ráno. A od 13 hodin pan poslanec Běhounek. Dále se omlouvají pan poslanec Tomio Okamura a Radim Fiala od 12 hodin do konce jednacího dne. A od 11.45 pan poslanec Adam.
Myslím, že už je tady klid, paní poslankyně, můžete pokračovat.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Pořád diskutujeme připomínky Ministerstva spravedlnosti k tomu, co napsala jako zásadní připomínky Hospodářská komora.
Ministerstvo spravedlnosti píše: Porušení povinností, zejména povinností podle § 412 insolvenčního zákona, může vést ke zrušení schváleného oddlužení, a to v jakékoli fázi plnění splátkového kalendáře. Dohled nad plněním povinností vykonává insolvenční správce a insolvenční soud. Předpokladem povolení oddlužení je, že přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení není nedbalý či lehkomyslný, resp. že z jeho dosavadního způsobu života nelze usuzovat, že dlužník nebude plnit povinnosti v insolvenčním řízení.
To by mě zajímalo, kdo toto a jakým způsobem bude hodnotit, když samozřejmě tyto záležitosti nemůžou býti ani projednávány na úrovni samospráv v nějakém veřejném režimu. Naráží to na celou řadu jiných věcí. Tak jak někdo bude, jakým způsobem bude zkoumat to, jestli někdo vede nezřízený nebo zřízený život?
Další připomínka k té Hospodářské komoře. Tam bylo vysvětleno Ministerstvem spravedlnosti, že lhůtu sedmi let k opětovné možnosti vstupu do oddlužení poté, co byl dlužník osvobozen, považují za lhůtu přiměřenou. Tuto lhůtu je totiž nutno vnímat v celém souhrnu účelu oddlužení, v němž se spojují zájmy dlužníka, věřitelů a státu. Oddlužení podle Ministerstva spravedlnosti představuje benefit pro dlužníka, který je poctivý, avšak ekonomicky neúspěšný. Nepoctivému dlužníku bude návrh na povolení oddlužení zamítnut podle § 395 insolvenčního zákona, resp. již schválené oddlužení mu bude zrušeno, § 418 insolvenčního zákona. Omezit dlužníka pouze na jednu možnost, resp. prodloužit mu lhůtu k podání návrhu na povolení k oddlužení, se podle Ministerstva spravedlnosti jeví nepřiměřeně přísným, ostatně ekonomický neúspěch poctivého dlužníka se může dostavit opakovaně.
Oddlužením je vedle jiného sledováno, aby se dlužník vymanil z úpadkové situace cestou transparentní ekonomické aktivity namísto zatajování svých příjmů před věřiteli a výkonem ekonomické činnosti v rámci tzv. šedé ekonomiky. Tohoto cíle je dosahováno příslibem oddlužení v případě částečného uspokojení věřitelů, resp. snahy o takovéto uspokojení. Oddlužení tak vede k částečnému uspokojení věřitelů, které je v řadě případů pro věřitele výhodnější, píše Ministerstvo spravedlnosti, než setrvání v předinsolvenční fázi, a dále znamená ekonomický benefit pro stát. Opět se tady odvolávají na ty makroekonomické určovatele a na sociální a daňový systém.
I Hospodářská komora měla připomínku k té částce 100 tisíc korun, kdy Hospodářská komora navrhovala alternativně vypustit větu: Dlužník také není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje tisícinásobek částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu podle zvláštního právního předpisu pro byt užívaný na základě nájemní smlouvy v dlužníkově bydlišti. Tam navrhují dvě alternativy - slova tisícinásobek částky nahradit nižším násobkem lépe odpovídajícím reálným cenám nemovitosti.
Opět, pane ministře, mohu jenom konstatovat, že i v tomto ohledu se skutečně s názorem Hospodářské komory plně ztotožňuji.
Vy k tomu píšete, že to akceptovat nebudete, protože podle vašeho názoru hranice 100 tisíc korun byla stanovena s ohledem k tomu, že zpeněžování majetku nízké hodnoty není vzhledem ke vzniku nákladů řízení efektivní, například minimální výše odměny insolvenčního správce se stanoví na 45 tisíc korun - ustanovení § 3 písm. a) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Ministerstvo spravedlnosti píše: Pravidlem, podle něhož dlužník není povinen vydat ke zpeněžení přiměřené obydlí, se zajišťuje, že nedojde k dalšímu zhoršení ekonomické a sociální situace dlužníka. Rozhodnou-li věřitelé, že způsobem řešení úpadku bude zpeněžení majetkové podstaty, nikoliv plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, bude zpeněženo i dlužníkovo obydlí. Vyjádření přiměřenosti tisícinásobkem částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu zůstává, píše Ministerstvo spravedlnosti, i vzhledem k připomínkám jiných připomínkových míst předmětem diskuze, a to jak ve vztahu k výši, tak ve vztahu k zachycení jednotlivých regionálních odlišností.
Svaz průmyslu a dopravy ČR - opět celá řada připomínek, de facto skoro žádná nebyla akceptována Ministerstvem spravedlnosti. Opět vám řeknu tu obecnou připomínku. Svaz průmyslu a dopravy. Obecně vítá snahu předkladatele řešit situaci osob v dluhové pasti, neboť v zásadě souhlasí s východisky předkladatele při přípravě návrhu předložené novely zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů. Ze statistických údajů je zřejmé, že počty osob žijících v dluhové pasti jsou značně vysoké a exekuční řízení - bývá pravidlem, že vícečetná - proti těmto dlužníkům nejsou efektivní, píše Svaz průmyslu a dopravy ČR. Daná situace následně nutí povinné osoby hledat zdroj příjmů v tzv. šedé zóně, a tedy mj. omezuje počet osob ochotných se nechat zaměstnat na legálním pracovním trhu, což je z pohledu zaměstnavatelů zejména za současné situace na trhu práce - zásadní nedostatek pracovní síly - velmi nežádoucí. Na druhé straně se však Svaz průmyslu a dopravy ČR domnívá, že návrhu nepředchází dostatečná analýza příčin zadlužování se určitých skupin osob a struktury jejich dluhů, kolik připadá na základní potřeby, jako je bydlení, kolik na půjčky spotřebované na zbytné záležitosti - opět: dovolená, dárky elektronika atd. - a také dostatečné zohlednění negativních dopadů, které navrhované paušální změkčení pravidel pro oddlužení může mít zejména na poctivé věřitele.
Věřiteli nejsou jen banky a úvěrové společnosti. Nemalý podíl mezi věřiteli tvoří společenství vlastníků a družstva, jimž zpravidla zadlužení vlastní členové přestávají hradit náklady na služby, příspěvky do fondu oprav, nájemné. Tyto subjekty se přitom dostávají do pozice věřitelů bez své vůle a bez možnosti této situaci jakkoliv předejít. Obdobně návrh výrazně negativně zasáhne věřitele - dodavatele například elektřiny a plynu, jejichž pohledávky vznikly odebráním a spotřebováním komodity ze strany dlužníka, nicméně dlužník již odebrané a spotřebované komodity neuhradí. Zde vzniká nepoměr mezi plněním jednotlivých stran, kdy by dlužník musel být lépe chráněn vůči svým věřitelům. Toto jsou základní kritéria, která by podle názoru Svazu průmyslu a dopravy ČR měl předkladatel lépe zvážit a návrh doplnit o opatření směřující k jejich zohlednění.
A co si tak asi myslíte, že na to odpovědělo Ministerstvo spravedlnosti? Neakceptováno! Oddlužení představuje, jak tady píše Ministerstvo spravedlnosti, dobrodiní pro dlužníka, který je poctivý, avšak ekonomicky neúspěšný. To bych opakovala to, co už tady zaznělo opakovaně. Takže k bytům se pro jistotu ministerstvo, resp. k družstvům či společenstvím vlastníků, k tomu se raději Ministerstvo spravedlnosti ani nevyjádřilo, protože na to nemá Ministerstvo spravedlnosti co říct, protože ví, že to je pravda a že Svaz průmyslu a dopravy má v tomto ohledu pravdu.
Nevím, jestli je tady v sále ještě někdo, kdo působí v komunální politice, ale myslím si, že určitě by kolegy a kolegyně mělo zajímat, jakým způsobem se vypořádalo Ministerstvo spravedlnosti, resp. nevypořádalo se stanoviskem Svazu měst a obcí. Mě to tedy zajímá velmi, protože tam skutečně připomínky této organizace, organizace, která se těší nějaké vážnosti, tak bychom neměli tyto jejich připomínky brát na lehkou váhu.
Takže hodnocení dopadů regulace, píše Svaz měst a obcí ČR: Města a obce ČR a jimi zřizované či zakládané právnické osoby, zejména... (Odmlka pro stálý hluk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, prosím znovu o klid.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo.
... zejména dopravní podniky či správci bytového fondu, patří mezi významnou skupinu věřitelů, přičemž celá řada pohledávek vzniká obcím za poskytování veřejných služeb, například v odpadovém hospodářství apod. Obce na rozdíl například od poskytovatelů spotřebitelských úvěrů se tak do postavení věřitelů často dostávají nedobrovolně, píše Svaz měst a obcí ČR. Z výše uvedeného důvodu nelze souhlasit se zpracovanou závěrečnou zprávou, s hodnocením dopadů regulace RIA, kde je uvedeno, že návrh zákona nemá dopady na územní samosprávní celky. Svaz požaduje tuto část RIA přepracovat a doplnit spolu s uvedením dopadů, které bude mít novela na veřejné rozpočty obcí a jimi zřizovaných či zakládaných právnických osob. Tato připomínka je pro Svaz měst a obcí zásadní.
Ministerstvo spravedlnosti to vysvětluje následujícím způsobem: V souladu s obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace RIA schválenými usnesením vlády ze dne 14. 12. 2011 č. 922, ve znění pozdějších usnesení, se provede posouzení dopadů na územní samosprávné celky zejména v oblasti přeneseného výkonu státní správy. Pozice obcí a krajů ve věřitelském postavení vzniklém ze závazků spadá především do oblasti samosprávy, kde obce a kraje vystupují jako veřejnoprávní korporace a mají v zásadě obdobné postavení jako jiní soukromoprávní věřitelé. Na otázku dopadů regulace na územní samosprávné celky nemá vliv ani skutečnost, že jsou mnohdy tzv. věřiteli nedobrovolnými. To se týká rovněž celé řady dalších věřitelů, píše Ministerstvo spravedlnosti. Nepředvídají se žádné specifické dopady, pouze ty, které jsou již uvedeny v závěrečné zprávě s hodnocením dopadu regulace v jiných kapitolách.
Svaz měst a obcí konstatuje, že předkladatel, tedy Ministerstvo spravedlnosti, potažmo vláda, neuvádí žádná podrobnější statistická data, jako například počet návrhů na oddlužení, schválených návrhů na oddlužení atd., pro jednotlivé roky třeba za posledních šest let. Dále neuvádí počet osob, které jsou aktuálně v oddlužení, a procentuální úspěšnost oddlužení, dále průměrná doba celého procesu schvalování oddlužení ze strany soudů, dále náklady státu na vedení, rozhodování a dozorosoudní agendy oddlužení, dále náklady státu na neúspěšná řízení, která například skončí konkurzem, který je následně zrušen pro nedostatek majetku. Podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, odměnu a hotové výdaje hradí stát v případě, že insolvenční správce se nemůže uspokojit z majetkové podstaty nebo zálohy na řízení. Svaz požaduje podrobnější analýzu a doplnění dat, aby bylo možné hodnotit dopady zaváděných opatření. Tato připomínka je pro Svaz měst a obcí zásadní.
Ve stanovisku Ministerstva spravedlnosti se píše, že toto je akceptováno, že závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace bude doplněna o relevantní statistické údaje a jejich podrobnější analýzu.
Já bych se při té příležitosti ráda zeptala pana ministra, kdy bude tato závěrečná zpráva doplněna, kdy se dozvíme tu podrobnější analýzu, protože opět v tom systému jsem nenašla, že by se - já nemám standardně přístup do eKLEPu, já mohu pracovat jako poslankyně, já nejsem ministryně. Já se dostanu do systému Poslanecké sněmovny a tam jsem tyto informace neobdržela. Takže já bych chtěla požádat pana ministra, aby tyto informace jeho kabinet všem poslancům zaslal, tak abychom tuto informaci skutečně měli, protože ta informace pro další projednávání tohoto zákona je důležitá. A pokud pan ministr přislíbí, že nám tuto informaci dodá, nebudu navrhovat a podávat návrh na odročení.
Není zřejmé, jaký dopad bude mít návrh na odměny a úhrady hotových výdajů insolvenčních správců, neboť lze očekávat jejich nárůst. V souvislosti s nárůstem počtu dlužníků či s prodloužením lhůty na sedm let výrazně stoupnou příjmy. Svaz požaduje analýzu v tomto směru doplnit. Opět pro svaz je tato připomínka zásadní.
Připomínky svazu obecné povahy. Návrh se inspiruje zahraničními systémy insolvenčních řízení, zejména v Německu, kde není stanovena žádná hranice pro splácení závazků v oddlužení šest let, a v Rakousku, kde je stanovena hranice 10 procent sedm let. Předkladatel navrhované legislativní změny obhajuje dobrým fungováním obdobného systému v sousedním Německu. Tam je ale při benevolentně nastavených podmínkách 80 347 schválených oddlužení v roce 2015. Z porovnání se sousedními zeměmi je zřejmé, že institut oddlužení v České republice je již nyní nadužíván, jelikož dlužníci jsou nedostatečně informováni o jeho detailech a základních pravidlech. Taková řízení pak končí po pár letech splácení a hrazení nákladů insolvenčního správce bez kýženého výsledku.
Se špatnými výsledky oddlužení jde ruku v ruce ale i jeho zneužívání ze strany dlužníků, kteří si berou úvěry jen pár týdnů předtím, než na sebe navrhnou oddlužení. Bohužel, novela velmi obecně řeší takovýto nepoctivý záměr a nechává na volném uvážení přetížených soudů posuzování těchto hraničních situací. Vložení ustanovení, která umožňují dlužníku projít oddlužením rychleji a s pevně stanovenou hranicí po třech letech 50 procent závazků a po pěti letech 30 procent závazků, pravděpodobně nebude v praxi využito, píše Svaz měst a obcí, neboť v současné době novelou stanovená cílová skupina asi nedosáhne na stávající 30procentní limit.
Novela dále zavádí pouze jeden způsob uspokojení věřitelů, a to splátkový kalendář se zpeněžením majetkové podstaty, kde podle stávajícího znění si věřitelé musí vybrat buď splátkový kalendář, nebo zpeněžení majetkové podstaty. Řešení, které by pro věřitele mohlo znamenat vyšší plnění, má v novele své ochranné limity, které ho činí víceméně nepoužitelným. To se týká zejména ochranného limitu v ustanovení § 398 odst. 6, kdy dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení, pokud by výtěžek nepřesáhl výši 100 tisíc korun. Dále je v tomtéž odstavci uveden i ochranný limit pro zpeněžení dlužníkova obydlí. O tom už hovořily i jiné instituce, že nepovažují tento způsob navržení za šťastný.
Stanovisko Ministerstva spravedlnosti bohužel k těmto připomínkám obecné povahy ze strany Svazu měst a obcí nebylo akceptováno. Takže to, že tady pan ministr říkal, že řada těch připomínek se vypořádala, tak Svazu měst a obcí se jich skutečně vypořádalo minimum. A já vám přečtu stanovisko Ministerstva spravedlnosti k těm připomínkám Svazu měst a obcí.
Oddlužením je vedle jiného sledováno, aby se dlužník vymanil z úpadkové situace cestou transparentní ekonomické aktivity namísto zatajování svých příjmů před věřiteli a výkonem ekonomické činnosti v rámci tzv. šedé ekonomiky. Tohoto cíle je dosahováno příslibem oddlužení v případě částečného uspokojení věřitelů, resp. snahy o takovéto uspokojení. Oddlužení pak vede k částečnému uspokojení věřitelů, které je v řadě případů pro věřitele výhodnější než setrvání v předinsolvenční fázi a dále znamená ekonomický benefit pro stát. Opět rámec sociálního a daňového systému, spojení s opětovným nastartováním transparentní ekonomické aktivity dlužníkem. Zároveň je oddlužení i dobrodiním dlužníka. - Škoda, že tady se nezaběhl termín "akt milosrdenství", pan ministr ho tak strašně rád používá, možná by to tam ještě mohl doplnit. - Zároveň je oddlužení dobrodiním dlužníka, který je poctivý, avšak ekonomicky neúspěšný. Vnímání institutu oddlužení jakožto dobrodiní pro dlužníka, který je poctivý, avšak ekonomicky neúspěšný - to je zase ten princip druhé šance - zůstává návrhem, a to včetně navrhovaných podmínek vstupu a výstupu v oddlužení, zachováno, byť v individuálních případech může být uspokojení pohledávky věřitele nižší než za stávající právní úpravy. Z makroekonomického pohledu je předkládán opačný stav, navíc faktická nemožnost plnění individuálně vymáhané pohledávky v exekučním řízení nesnižuje plnění ve prospěch věřitele ani v případě kolektivního řízení za podmínek předvídaných návrhů. Ze statistických dat vyplývá, že i za současné právní úpravy šestina dlužníků splní po zahájení oddlužení své dluhy ze sta procent, píše Ministerstvo spravedlnosti. Spojení splnění oddlužení a osvobození od placení pohledávek s rozdílnou dobou splácení pohledávek v závislosti na výši uspokojení věřitelů tak má mimo jiné motivační funkci, říká Ministerstvo spravedlnosti.
I podle navrhované právní úpravy zůstávají zachovány dva způsoby řešení úpadku dlužníka - je to § 398 -, mezi nimiž si věřitelé mohou zvolit. Hranice, těch 100 tisíc, jak píše Ministerstvo spravedlnosti, byla stanovena s ohledem k tomu, že zpeněžování majetku nízké hodnoty není vzhledem ke vzniku nákladů zpeněžení efektivní. Minimální výše odměny insolvenčního správce se stanoví na 45 tisíc, ustanovení § 3 písm. a) vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů a odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Obydlí dlužníka, píše Ministerstvo spravedlnosti, je v případě splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty chráněno pouze do určité hodnoty, která z ochrany ex lege vylučuje zcela nepřiměřené obydlí /luxusní byty v centrech měst, vily a velké rodinné domy/.
Mě by zajímalo, co je v pojetí Ministerstva spravedlnosti luxusní byt v centru města, vila a velký rodinný dům, jakým způsobem toto bude posuzováno, jestli se dostaneme znova do 50. let, kdy se bude část bytů administrativně rozdělovat, protože pro někoho je velkým bytem i byt osmdesátimetrový a pro někoho není velkým bytem byt dvousetmetrový. Tak jestli chce jít Ministerstvo spravedlnosti stejnou cestou jako v 50. letech zástupci komunistické strany, ne tehdy Čech a Moravy, ale KSČM institucionální, staré, tak jestli stejným způsobem se tady budou určovat nadměrečné metry, pane ministře, jako to tedy bylo v těch vyhláškách a v zákonech, tehdy v občanském zákoníku, jak to bylo určeno.
Věřitelům zároveň zůstává možnost zvolit způsobem oddlužení zpeněžení majetkové podstaty a obydlí zpeněžit na úhradu svých pohledávek a zachovat dlužníku budoucí příjmy pro obstarání náhradního obydlí a uzavření nájemní smlouvy. Vyjádření přiměřenosti tisícinásobkem částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu bude změněno, a to jak ve vztahu k výši, tak i ve vztahu k zachycení jednotlivých regionálních odlišností. Navrhovaná hranice bude snížena. Aby byla zároveň zajištěna možnost reagovat na změny v ekonomické situaci, bude úprava obsažená v prováděcím právním předpise. V tezích navrhované vyhlášky budou uvedena variantní řešení. Jednak navázání na normativní náklady na bydlení - to nevím, jestli se budou brát statistická data, nebo podle čeho se toto bude vypočítávat, protože skutečně jiné náklady na bydlení a na život jsou město od města -, jednak na průměrné kupní ceny nemovitostí zveřejňované Českým statistickým úřadem.
Tady bych jenom řekla to, co asi pan ministr spravedlnosti ví, že díky tomu, že jeho kolegyně z hnutí ANO paní primátorka Krnáčová a ostatní členové její koalice na hlavním městě Praze blokují schválení územního plánu a všech norem, které by mohly určovat, jaké území bude stavební a nebude stavební, tak přesně díky této blokaci těchto vašich lidí, vašich kolegů, se děje v Praze to, že ceny, nákupní ceny nemovitostí dorůstají skutečně neuvěřitelných výšek právě proto, že základní poučka poptávka-nabídka, tak pokud tady je vlastně ta nabídka uměle potlačována tím, že nejsou schopni na hlavním městě Praze ani po třech letech svého vládnutí schválit územní plán a normy, které by regulovaly území v Praze, tak jim Pražané a všichni ti, kteří by Pražany rádi byli, tak jim mohou poděkovat za to, do jakých šílených výšin narostly tyto ceny nemovitostí. Takže by mě také zajímalo, jakým způsobem toto bude posuzováno.
Plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění se nepovažují za mimořádný příjem, neboť jejich účelem není navýšit hodnotu majetku dlužníka, nýbrž poskytnout finanční prostředky na obnovu poškozených nebo zničených věcí. Výše plnění z pojistných smluv bude záviset na výši vzniklé škody. - Ano, to je logické.
Svaz měst a obcí měl i řadu připomínek nad rámec novely. Konkrétně upozorňoval na rozpor mezi § 140e odst. 1 a § 418 odst. 1 písm. c) odstavec 2, kde stojí: "Pokud nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, pak nelze ani zrušit již schválené oddlužení. Dlužník se tak může nově zadlužovat v průběhu oddlužení." Tuto připomínku považuje Svaz měst a obcí za zásadní.
Ministerstvo spravedlnosti tuto připomínku neakceptovalo a prohlásilo ji za připomínku nad rámec návrhu, neboť podle toho, co tady píše Ministerstvo spravedlnosti, uvedená ustanovení nejsou v rozporu. I v průběhu oddlužení vstupuje dlužník do právních poměrů za podmínek stanovených v ustanovení § 418 a je poté sankcionován zrušením schváleného oddlužení.
Opět Svaz měst a obcí navrhuje, aby se rozšířily výjimky o veřejnoprávní sankce, např. sankce za přestupky.
Opět neakceptováno z hlediska Ministerstva spravedlnosti. Konstatováno, že je to připomínka nad rámec návrhu a že jde o problematiku nad rámec návrhu zákona, který se vztahuje na oddlužení. Vyloučení pohledávek podle § 170d insolvenčního zákona je v českých zemích tradiční. V tomto ohledu lze odkázat např. na ustanovení § 59 odst. 1 bod 2 zákona 64/1931 Sb. a novel, kterým se vydávají řády konkurzní, vyrovnávací a odpůrčí, a na § 33 odst. 1 písm. d) zákona o konkurzu a vyrovnání.
Velmi zásadní připomínky k tomu návrhu zaujaly družstevní asociace České republiky, kde skutečně velmi tučnými písmeny se píše jejich zamítavé, negativní stanovisko k tomu návrhu. Dovolím si vám jejich stanovisko odcitovat: Návrh opětovně řeší situaci předlužených osob na úkor věřitelů, kteří s dlužníkem vstoupili do smluvního vztahu dobrovolně, ale také na úkor spolubydlících dlužníka v bytových domech. Pět vykřičníků. Návrh je nepřijatelný za situace, kdy není v českém právním řádu dostatečně řešena ochrana řádně platících osob před neplatiči, čímž máme na mysli zejména dlouhodobě neřešený katastrofální stav vymáhání pohledávek v bytových domech /pohledávky bytových družstev a pohledávky společenství vlastníků/, na který již mnoho let upozorňujeme. (Neklid v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás přeruším, paní kolegyně, a požádám Sněmovnu opět o klid, protože hladina hluku se zvýšila. Zeptám se, jak dlouho ještě máte připravený projev, protože já budu muset vzhledem k rozhodnutí Poslanecké sněmovny z 9. hodiny ranní učinit nějaké organizační opatření.
Poslankyně Jana Černochová: Pane místopředsedo, jak dlouho bude potřeba. (Pobavení v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: V tom případě vás požádám, jestli byste si správně poznamenala to přerušení. Omlouvám se ještě jednou za to, že jsem vás nenechal dokončit asi pravděpodobně celou citaci. Ale já načtu omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny a ve 13 hodin zahájím pevně zařazený bod Informace předsedy vlády o opatřeních proti zneužívání zajišťovacích příkazů Finanční správou, který jsme odhlasovali ráno, a upozorňuji, že jsem konstatoval i omluvu předsedy vlády po 13.15, takže budeme muset pravděpodobně efektivně to projednat. O pokračování přerušeného bodu 74 rozhodneme pravděpodobně až v úterý, protože nepředpokládám, že bychom se k němu mohli dnes ještě vrátit. Děkuji paní poslankyni Černochové. (Poslankyně Černochová: Já také děkuji, pane místopředsedo.) Ještě jednou se omlouvám a přerušuji bod 74 s tím (Poslankyně Černochová se vrací do poslanecké lavice doprovázená potleskem pravé části sálu.), že tam nechávám paní kolegyni Černochovou a další přihlášení do rozpravy jsou paní poslankyně Golasowská, Benda a další.
V tuto chvíli se tedy budeme zabývat bodem 340. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji.
Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.