Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

339.
Informace členky Evropské komise Věry Jourové
o Bílé knize o budoucnosti Evropské unie

Prosím členku Evropské komise Věru Jourovou, aby se ujala slova, a vás, kolegyně a kolegové, požádám o ztišení, aby bylo dobře rozumět, co bude Věra Jourová přednášet. Prosím, máte slovo.

 

Evropská komisařka pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů Věra Jourová: Vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi vás nejdříve pozdravit a vyjádřit opětovně svoje potěšení a to, že je mi velkou ctí tady před vámi dnes vystoupit.

Minule jsem tady byla v říjnu. Od té doby uplynula nějaká doba a Evropská komise přišla s takzvanou Bílou knihou, která představuje v zásadě pět variant možného dalšího vývoje. Proč jsme to udělali? Myslím si, že je naprosto potřeba, abychom dnes, kdy všichni vnímáme, že Evropa je do jisté míry na křižovatce, kdy je tady řada vnějších ohrožení, vnitřních pnutí, kdy mnohé státy vyjadřují určitou nespokojenost se současným vývojem v Evropě, tak je potřeba si znova říci, kam má Evropa směřovat. Proto jsme dali pět variant, které jsou základem pro debatu, a byla bych velmi ráda, aby v České republice probíhala s vaší velmi aktivní účastí.

Dámy a pánové, vím, že tato Sněmovna má řadu dalších úkolů, že máte hodně legislativní práce před koncem mandátu, a přesto si troufám tady před vás předstoupit, abych alespoň na nějakou chvíli přilákala vaši pozornost k debatě o budoucnosti Evropské unie, které by se Češi měli velmi aktivně účastnit. (Silný hluk v celém sále.)

Víte, že Evropa prochází řadou vnitropolitických změn. Vítězství Emmanuela Macrona dává tušit, že bude velmi silný tandem Francie a Německo -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale opakovaně vás, kolegyně a kolegové, vyzývám ke klidu, protože hluk v sále je tak veliký, že ani já nerozumím, co zde Věra Jourová přednáší. Takže vás žádám o klid. Prosím pokračujte.

 

Evropská komisařka pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů Věra Jourová: Děkuji vám, pane místopředsedo.

Dnes vidíme, že je tady velmi intenzivní komunikace mezi Francií a Německem, že se hovoří o dvourychlostní Evropě. Myslím si, že je naprosto zásadní, aby si Česká republika ústy svých nejvyšších představitelů, lidí, kteří jsou zvoleni občany, řekla, zda Češi mají být uvnitř takového společenství.

Nebudu tady vykládat o tom, jaké jsou výhody členství v Evropské unii. O tom jsem hovořila posledně. Bylo by dobré, pokud budou debaty, které půjdou proti tomu, aby všichni, kteří jsou přívrženci toho, abychom zůstávali vně, řekli, jaká bude cena za ne-Evropu. Myslím, že by to měli slyšet také občané. Vidíme, že dnes při jednání o brexitu vyplývají na povrch právě nevýhody, které budou plynout pro Velkou Británii z té varianty ne-Evropa, a samozřejmě, že Evropa sama za brexit také zaplatí svou cenu.

Dnes jsem tady proto, abych přilákala vaši pozornost k Bílé knize a napomohla debatě o tom, která z těch pěti variant by měla pro Českou republiku být ta nejvhodnější. Zásadně říkám nejvhodnější, nikoliv nejvýhodnější, protože to někdy sklouzne na debatu o tom, kolik nám Evropa platí, takové to má dáti - dal. Nikdy jsem nebyla přívržencem takto zjednodušeného pohledu na Evropu a na výhody spojené s členstvím v Evropě.

Z čeho jsme vycházeli, když jsme připravovali Bílou knihu? Dámy a pánové, ekonomická síla Evropy poklesne do roku 2030, a to z 26 % světového HDP, které bylo v roce 2004, na méně než 20 % v roce 2030. Klesá nám počet občanů, obyvatel. V roce 1900 představovala Evropa 25 % světové populace. V roce 2060 to budou pouhá 4 %!

Rozmisťování vojenských jednotek na našich východních hranicích, válka a terorismus na Blízkém východě a v Africe nás nutí velmi vážně uvažovat spojit síly v oblasti obrany. Víte, že toto je nové téma v Evropě. Že Evropa hrála roli ekonomického obra, ale v zahraničněpolitických a obranných otázkách byla daleko slabší a v obraně se spoléhá výhradně ne Severoatlantický pakt. Toto musíme znova zvážit, jestli takto měkká síla Evropy stačí do budoucna.

Nezaměstnanost v Evropské unii, v sedmadvacítce, sice klesá, ale pořád je vysoká. Jsem velmi ráda, že Česká republika je výjimkou a že tady je, pokud se nemýlím, první nebo druhá nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Nicméně v Evropě je problémem dlouhodobá nezaměstnanost, zejména, a to je varující, u mladých lidí, kdy musíme také dořešit míru veřejného i soukromého zadlužení v některých státech Evropy. To jsou ty ekonomické faktory.

Zpátky k demografii. Evropa bude v roce 2030 nejstarším regionem na světě, měřeno věkovým mediánem podle regionů světa. I to je jeden z důvodů, proč musíme zmodernizovat naše systémy sociálního zabezpečení. Digitalizace - je to revoluční vývoj. Myslím si, že všichni vnímáme, že digitální svět teď vstupuje do všech sfér našeho veřejného i soukromého života. Zejména máme obavy z toho, jak vstoupí do světa práce. Svět práce. Svět práce se bude muset měnit a nové technologie budou vytvářet nová pracovní místa a nahrazovat jiná. Vzniknou nové formy zaměstnání a nové modely podnikání. Nicméně jsou tady velké obavy, že digitalizace a robotizace připraví spoustu lidí o práci.

Toto jsou závažná témata, která se týkají všech zemí Evropy a která si zaslouží společnou debatu o společných řešeních. Dovolte, abych v krátkosti představila oněch pět scénářů, nad kterými bychom se měli zamýšlet, jaká je nejvhodnější varianta pro Českou republiku do roku 2025.

Varianta jedna - pokračování v dosavadní praxi. Tato varianta by znamenala pokračovat na základě loňského bratislavského programu ve stávajícím kurzu, ale rychlejším tempem. Česká republika patří mezi nejeuroskeptičtější země. Velmi často slyšíme, že evropská regulace nás svazuje, že nám nevyhovuje. Proto si myslím, že je docela žádoucí, abyste kriticky na základě faktů zvážili, jestli nám to skutečně nevyhovuje a chceme to jinak. Protože toto je současnost. Varianta jedna je - pokračujeme dál.

Varianta dvě - minimalistická. Pojďme pokračovat společně v budování pouze jednotného trhu. To znamená v zásadě - pojďme se omezit na ekonomické společenství a pojďme potlačit politické společenství. To znamená, že to přijde v momentě, kdy evropské státy jasně řeknou: Nechceme spolupracovat v oblastech, jako je migrace, bezpečnost a obrana. Budeme jako sedmadvacítka semknuti okolo jednotného trhu, ale musíme si být vědomi toho, že se nám budou rozkližovat mnohé oblasti včetně například ochrany spotřebitelů - což bych moc nerada, protože jsem za to zodpovědná a vím, jak je důležitá harmonizace práv spotřebitelů v Evropě - nebo například v oblasti životního prostředí.

Varianta tři - to je ona vícerychlostní Evropa. Státy, které chtějí, budou dělat více. Takto zní podtitul varianty tři. Tedy ty členské státy, které jsou připraveny prohloubit spolupráci, tak mohou učinit, přičemž ostatním státům zůstanou dveře otevřené, aby se mohly připojit později. Tato varianta je teď v České republice, jak jsem zaznamenala v médiích, zvedána především v souvislosti s otázkou přijetí eura, respektive kdy přijmout euro. Víte, že k přijetí eura jsme se zavázali v Lisabonské smlouvě, ale je otázka kdy. A to bude spočívat na rozhodnutí České republiky jako suverénního státu v měnové politice. Já bych nerada tu debatu o vícerychlostní Evropě a zvažování Česka zploštila jenom na debatu o euru, ale je potřeba si uvědomit výhody a nevýhody takovéhoto řešení, respektive nevýhody situace, kdy budeme na okraji toho uvnitř utuženého spolku, který půjde rychleji než ostatní.

Čtvrtá varianta - dělat méně a zato efektivněji. Netajím se od začátku tím - my jsme jako komisaři nebyli zavázáni se nevyjadřovat, takže já se vyjadřuji - toto je pro mě dobrá varianta. Udělat revizi toho, co je skutečně nutné řešit společně v Evropě, a to potom řešit efektivněji a na spoustu věcí rezignovat, neřešit je, nechat to na suverénních státech.

A pak je tady scénář dělat mnohem více společně. To znamená integraci na plný plyn. Členské státy by se měly rozhodnout sdílet mezi sebou více kompetencí, zdrojů i rozhodovacích pravomocí, včetně toho, čemu se dneska říká vytvoření evropské vlády, společného ministra financí a řady dalších věcí. Divili byste se, kolik mladých lidí z Čech a Slovenska, když se s nimi bavím, bylo pro tuto variantu. I když posílení integrace mnoha Čechům kvůli už zmíněnému euroskepticismu, který je tady velmi zakořeněn, je velmi proti mysli.

Bílá kniha má otevřít upřímnou diskuzi. Komise byla kritizovaná za to, že nepřišla s jednou propracovanou variantou tak jako vždycky. Jeden návrh, pojďme o něm diskutovat. Ne. Přicházíme s pěti scénáři, protože si myslíme, že doba je vážná a že je potřeba, aby debata byla založená na variantních řešeních. Ať každý řekne, jaká je pro něj nejlepší cesta. Budeme k té Bílé knize teď jako Komise připravovat další dokumenty, ale tím vás už nechci nudit a zdržovat.

Jak možná víte, jedna důležitá událost související i s tímto procesem se bude konat 9. června v Praze, a to konference o bezpečnosti a obraně, na které by měl promluvit i předseda Komise Jean-Claude Juncker. To znamená, že můj komisní šéf Jean-Claude Juncker přijede do České republiky, a předpokládám, že bude možnost s ním debatovat o těchto variantách Bílé knihy a dalších zásadních věcech.

Další milník v tomto roce - a tím skončím své vystoupení - je zasedání Evropské rady v prosinci 2017, které by mělo pomoci rozhodnout o tom, jakým směrem se před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019 začneme ubírat. Prosinec 2017 bude debata, kde bude český premiér zastupovat zájmy České republiky a vyjadřovat názor, jak dále. Já doufám, že český hlas bude slyšet a že zazní natolik silně a zároveň rozumně, aby správným směrem ovlivnil budoucnost celé Evropy. Protože budoucnost Evropy, to je i budoucnost naše, budoucnost České republiky.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. V přerušeném bodě 337 vystoupil 20. října 2016 na 50. schůzi jako první poslanec Marek Černoch a souhlasil s funkcí zpravodaje. Já se vás nyní táži, pane poslanče, zda souhlasíte s funkcí zpravodaje i u tohoto bodu. Souhlasíte. Děkuji. Táži se, zda chcete vystoupit v tento moment. Není tomu tak. Já vás pouze požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Nyní dám hlasovat o návrhu na sloučení všeobecné rozpravy u bodů 337 a 339. Přivolám kolegyně a kolegy z předsálí na hlasování.

 

Ještě jednou přečtu, o čem dám hlasovat. Dám hlasovat o návrhu, aby se sloučila všeobecná rozprava u bodů 337 a 339.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 70, přihlášeno je 115 poslankyň a poslanců, pro návrh 99, proti nikdo. Konstatuji, že jsme sloučili všeobecnou rozpravu u bodů 337 a 339.

Sloučená rozprava k bodům 337 a 339

Zahajuji sloučenou všeobecnou rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já chci ocenit to, že paní eurokomisařka je na půdě Parlamentu a diskutuje s námi další varianty vývoje evropské integrace. Myslím, že to je velmi důležité, že taková diskuse je v zájmu České republiky a že je to diskuse, které by se měli zúčastnit i členové vlády v mnohém větším počtu, než v jakém jsou zde teď zastoupeni, protože se jedná opravdu o budoucnost České republiky.

Já se v této chvíli omezím pouze na velmi krátký komentář, který se týká těch pěti navržených scénářů, nebo možných variant, které představila v Bílé knize Evropská komise. Chtěl bych konstatovat, a asi pro racionalitu té diskuse je potřeba, abychom si všichni uvědomili, že ono to vlastně není pět reálných scénářů. Minimálně dvě varianty tam Evropská komise přidala proto, aby zahrnula i nějaké extrémní pozice, které vlastně v tuto chvíli už nejsou vůbec možné. Představa, že bychom se omezili pouze na jednotný trh, může znít sice lákavě a ode mne jako od pravicového politika by něco takového mohlo znít vlastně přirozeně, kdybych říkal, že to je ta správná pozice, ale je to pozice nerealistická. Evropská integrace je dávno někde jinde. Stejně tak za extrémní variantu pokládám myšlenku, že budeme dělat mnohem více společně. Pro to už neexistuje vůbec žádná podpora snad v žádné evropské zemi a tato varianta je podobně radikální jako myšlenka, že se omezíme pouze na jednotný trh.

Já myslím, že je jasné - a je to jasné všem, kteří o evropské integraci přemýšlejí a alespoň trošku sledují, co se v Evropě děje -, že ta další integrace se bude odvíjet formou jakési diferencované integrace, možná s návratem - což bych já preferoval - některých kompetencí zpátky na národní úroveň z té evropské, že třeba část sdílených kompetencí v politikách přejde zpátky na úroveň národních států, a naopak tam, kde některé země se chtějí integrovat více, tak že budou mít takovou možnost, aniž k tomu, a to je podstatné, budou ostatní státy nuceny.

Abychom k tomuto modelu jakési rozumnější a diferencované integrace opravdu dospěli, aby to v praxi fungovalo, tak by bylo samozřejmě také potřeba v prvním kroku zrovnoprávnit státy, které jsou členy eurozóny, a státy, které nejsou členy eurozóny - a tohle se zatím v Evropské unii rozhodně neděje. Protože pokud k takové rovnoprávnosti dospějeme, tak předejdeme riziku, které tady je, a to je riziko postupné dezintegrace Unie kvůli vytvoření takzvaného politického jádra kolem eurozóny, které může vytvořit členství dvou kategorií a nakonec i porušování pravidel společného trhu, který je mimořádně důležitý.

ODS vítá jednu věc, která z toho dokumentu snad prosvítá - já doufám, že tento optimismus je namístě - a to je opuštění dogmatu stále těsnější Unie, kdy vlastně státy musejí postupovat stejně kupředu ve všech oblastech. Já také nemám rád ten pojem vícerychlostní Evropa, protože pojem vícerychlostní Evropa, byť zahrnuje různou míru integrace, tak vlastně v důsledku znamená, že různými rychlostmi se kráčí ke stejnému cíli, a to tedy moje představa a představa, kterou zastává ODS, představa flexibilní integrace a integrace, řekněme, diferencované, tak takový nezbytný společný cíl na závěr pro všechny, ke kterému se dospívá různými rychlostmi, tak to tato představa nezahrnuje. My bychom naopak chtěli, a proto navrhujeme koncepci flexibilní integrace, flexibilní spolupráce, aby každý stát si mohl volně zvolit takovou hloubku integrace, která mu vyhovuje, ostatním aby v další integraci nebránil. Pokud ji chtějí a pokud chtějí vytvářet nějaké integrační jádro, tak samozřejmě mohou. Ale ve chvíli, kdy to nenazýváme vícerychlostní Evropou, kdy nemáme cíl stále těsnější Unie, tak už je to debata o úplně jiné a přívětivější Evropské unii, než když tady ta ideologická dogmata máme před sebou vystavěna.

Podle našeho názoru, aby vůbec ty scénáře - a já vás určitě nepřekvapím, když znovu několikrát podtrhnu, že podle mě je reforma Evropské unie nutná a nezbytná, jinak Evropská unie nepřežije, nemůže jít další integrace tímto způsobem, musíme Evropskou unii změnit. Abychom toho mohli dosáhnout, musíme sáhnout do základních smluv, musíme otevřít smlouvy, musíme se dotknout primárního práva.

Já vím, že tato myšlenka u některých proevropských profederalistických politiků není příliš populární, že byla dlouho odmítána. I v české debatě jsem slyšel pana předsedu vlády, že vlastně do základních smluv se sahat nebude. Já jsem byl přesvědčen o tom, že se to musí udělat, že vlastně už odchod Velké Británie takovýto zásah vyžaduje. Teď slyším debaty předních evropských politiků, paní kancléřky Merkelové, nového francouzského prezidenta, jak vlastně už připouštějí zásah do základních smluv. To mně připadá jako cesta směrem zpátky, nebo návrat k jakési racionalitě. A jsem přesvědčen, že tady se vytváří šance pro to, abychom Evropskou unii změnili nějakým rozumným způsobem.

Když mluvím o tom, že reforma je nutná, že diskuse o reformě v Evropě běží, že se jim ani Česká republika nevyhne, tak bych chtěl na závěr tohoto svého krátkého komentáře znovu zdůraznit svůj opakovaný požadavek, abychom se setkali, reprezentanti klíčových politických sil v této zemi, a bavili se o tom, jaká je naše představa o Evropské unii, jaká je naše představa o reformě, čeho chceme dosáhnout, zda jsme schopni se shodnout na nějakém minimálním národním konsenzu, nějaké minimální národní shodě, zda jsme schopni si definovat národní zájmy, a potom na základě takovéto diskuse vybavili naši politickou reprezentaci, ať už tu současnou, nebo tu, která vzejde z příštích voleb, silným mandátem. Mandátem nikoliv založeným jenom na nějaké momentální většině, ale mandátem, který je založen na konsenzu klíčových politických sil v této zemi. Myslím si, že pak naše šance prosadit nějakou představu o reformě Evropy, prosadit naše představy o budoucím vývoji Evropské unie, že naše šance bude vzrůstat. Protože platí stará pravda, že navenek jsme natolik silní, nakolik jsme doma jednotní.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Eviduji faktickou poznámku paní poslankyně Markové, připraví se pan poslanec Leo Luzar, řádně přihlášený do rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych v tuto chvíli, protože se jedná o Bílou knihu, což znamená, je to dokument, který vlastně je informativního charakteru a měl by být jakýmsi vstupem do diskuse o budoucnosti Evropy, k tomuto dokumentu zaujala vláda České republiky své stanovisko. Myslím si, že po vystoupení paní eurokomisařky by tady mělo především zaznít stanovisko vlády České republiky, především vlastně z úst pana premiéra, protože to si myslím, že od toho by se měla odvíjet i následující diskuse. Jelikož je tady představeno pět scénářů s možnou podobou Evropské unie v roce 2025, jsou vlastně v tom dokumentu vyjmenovány výhody a nevýhody. Bylo by dobré, aby se k tomu vyjádřil především premiér této země. Protože když se podíváme na ty jednotlivé scénáře, tak ani jeden v podstatě není přijatelný, alespoň pro KSČM, protože pokračování v dosavadní praxi, tak tam to znamená, to by to bylo tak jako dnes, to znamená, krajní pravice dosáhla výborných výsledků v evropských volbách a znamenalo to také odchod Velké Británie z Evropské unie. Druhý scénář znamená v podstatě stoprocentní trh a žádná sociální politika. Třetí scénář vlastně hrozí, že se v rámci vícerychlostní Evropy Česká republika dostane na okraj. Scénář číslo čtyři, ten zní docela rozumně, ale zase tam jsou věci, které jsou diskutabilní, o otázkách azylu, migrace atd. A scénář číslo pět znamená federalizaci.

Takže my bychom tady především měli trvat na tom, že tady vystoupí premiér této země se svým stanoviskem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Eviduji dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Fiedler, po něm pan poslanec Rais, po něm pan poslanec Foldyna. Prosím, nyní tedy faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Karel Fiedler: Já samozřejmě souhlasím s názorem kolegyně Markové, že prázdná lavice vlády, která je tady za mnou, by měla být zaplněna, když jednáme o tak zásadní věci,. Ale zamysleme se nad tím: stanovisko vlády, vláda nás zastupuje. Vláda se přece zodpovídá Poslanecké sněmovně a to, co tady se stává běžným zvykem, že vláda si koná bez ohledu na názor Poslanecké sněmovny, a já si myslím, že i my jako Poslanecká sněmovna bychom se k tomu měli vyjádřit, měli bychom říct svůj názor, a vláda by ho měla - a já zdůrazňuji ten podmiňovací způsob, protože vím, že praxe je jiná. Mně osobně tady, když jsem diskutoval s panem premiérem, když seděl za mnou, jasně zavrtěl hlavou, že nehodlá respektovat stanovisko Sněmovny. Ale mělo by to být přece tak, že vláda se zodpovídá Sněmovně a měla by respektovat stanovisko Sněmovny, když už jsme volení zástupci občanů, když už holt referendum na toto téma není připouštěno, a Poslanecká sněmovna by podle mého názoru měla říct svůj názor, kterým by se vláda měla řídit. Nemělo by to být v žádném případě naopak, protože jak častokrát zaznívá na půdě této Poslanecké sněmovny, vláda se zodpovídá Poslanecké sněmovně. A to je trvale a dlouhodobě ignorováno a porušováno. My se tady bavíme o něčem, co vláda udělá, viz premiér podepíše nějakou dohodu, kterou my potom musíme ratifikovat, a toto je tak zásadní věc, kde minimálně na půdě Sněmovny by k tomu měla nejdříve proběhnout velmi podrobná debata a diskuse. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Rais, připraví se pan poslanec Foldyna s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den. Jednou ze základních manažerských pouček je, že komunikace je základem úspěchu. Proto vítám, že eurokomisařky a eurokomisaři sem chodí, a myslím si, že je dost důležité slyšet jejich názor. Na předcházejícím projevu se mi líbí, že konečně vedení Evropské unie předložilo nějaké strategické varianty. Diskuse o tom, jestli lihovina z výrobny Božkov se má jmenovat tak, nebo onak, tak to si myslím, že toto by nemělo vedení Evropské unie řešit. To jsme bohužel zažili častěji než nějaké předložení strategických názorů. Čili to, že tady ty strategické varianty jsou na stole, to vítám. Je samozřejmé, že by se k těmto variantám měla vyjádřit vláda a také Sněmovna, patrně nějaké jednotlivé kluby asi by měly zaujmout svůj názor.

Já bych chtěl upozornit ještě na jednu věc a ta se týká jakési životní zkušenosti. Pokud politika předběhne ekonomiku, tak je průšvih. A to nemusí být jenom RVHP, to my vidíme tady v podstatě, kdy politika předběhla ekonomiku, třeba když Evropská unie vzala Řecko do své náruče. Do dneška jsou s tím problémy. Čili pokud ty politické přístupy, které vidíme, nedodržování smluv ze strany vedení Evropské unie, předběhnou situaci, tak je průšvih. Tím myslím prostě nedodržování Schengenských smluv, nedodržování Maastrichtu, o kterém jsem mluvil, nedodržování Dublinských smluv apod. Čili ono trochu také to vedení Evropské unie by si mělo také zamést před vlastním prahem, zejména když hovoří o tom, že my dodržujeme nebo nedodržujeme kvóty apod.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Foldyna a připraví se pan poslanec Rom Kostřica s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych zahájil také tím, že bych chtěl poděkovat paní eurokomisařce. Myslím si, že to je velice důležité, že v národním parlamentu můžeme diskutovat s představitelem Evropské unie, s evropským komisařem, a myslím si, že i pro evropského komisaře je velice důležité, aby znal názory, které tady v tom národním parlamentu my říkáme. Myslím si, že toto je velice důležitý moment.

Chtěl bych říci poznámku. Já se považuji za velmi levicového politika, ale musím i ocenit vystoupení pana předsedy občanských demokratů Fialy, kdy velice se sbližuji v pohledu na to, jak i konzervativní část politického spektra vidí Evropskou unii. Ano, i já si myslím, že je třeba prohloubit ekonomickou spolupráci a velmi bedlivě sledovat tu snahu o politickou integraci. Politická integrace je velmi citlivá otázka. Myslím si, že národní parlamenty musí sehrávat i nadále velmi významnou roli. To jsme svědky v těch procesech, v těch diskusích o tom tak významném tématu pro někoho, o té migrační otázce.

Já si myslím, že Evropa rezignovala na svoji globální úlohu. To je důsledek. My dneska řešíme důsledek světové krize, v níž jsme sehráli úlohu - promiňte, že to řeknu tak velmi nedůstojně pro parlamentní půdu - užitečného idiota jako Evropa. Promiňte, že se takto vyjadřuju, ale mě nic jiného nenapadá. My jsme rezignovali, my, Evropská unie, jsme rezignovali na úlohu globálního hráče a stali jsme se jenom takovým objektem té globální politiky a řešíme její důsledek. A její důsledek je ta migrační krize. (Předsedající upozorňuje na čas.) A to si myslím, že je strašně důležité pro tu budoucnost. Ztratili jsme partnera. (Předsedající znovu upozorňuje na čas.) Anglie, její odchod, je ztráta partnerství pro národní parlamenty v Evropské unii.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Rom Kostřica, po něm paní poslankyně Langšádlová. Prosím.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo. Já jsem velmi ocenil vystoupení paní eurokomisařky Jourové. Měl bych jednu poznámku. V této Sněmovně funguje celou řadu let pravidelně se scházející zahraniční výbor. Já jsem už druhé volební období člen zahraničního výboru a myslím si, že by bylo ideální - a chtěl bych prostřednictvím pana předsedajícího požádat paní eurokomisařku, aby si udělala čas. Já nejsem v pozici předsedy zahraničního výboru, abych vás mohl oficiálně zvát, ale abyste s námi tuto záležitost probrala, příp. nám připravila nějaká témata k tomu, abychom diskusi mohli vést ve velmi plodném duchu. Myslím si, že to bude rozhodně ku prospěchu. Tím spíše, že celá řada z nás, mě nevyjímaje, jsme členy Rady Evropy, já už druhé volební období. Čili si myslím, že by bylo velmi vhodné, abyste někdy při své příští návštěvě České republiky pamatovala na to a nabídla nám možnost setkat se s vámi na půdě zahraničního výboru. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní poslankyně Langšádlová s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Hezký den, dámy a pánové. I já děkuji paní eurokomisařce, že za námi přišla.

Mě trochu znepokojuje to, co tady zaznívá. Asi se shodneme na tom, že Evropa selhává jako globální hráč. Asi se shodneme na tom, že musíme diskutovat o těch scénářích a že to nebude snadné rozhodnutí. Ale co mě znepokojuje, že v jedněch větách tady padá slovo, že Evropa selhává jako globální hráč, že zkrátka přestože jsme nejbohatší část světa, přestože pořád je tu půlmiliarda lidí, tak nehrajeme tu roli, jakou bychom mohli hrát a měli hrát v situaci, kdy opravdu jsou velcí globální hráči, jako je Indie, Čína, Amerika. A ani ty největší evropské země samy nezmohou na globálním poli nic.

Víme, že se chceme rozvíjet ekonomicky a ekonomicky spolupracovat, ale současně tady několikrát zaznělo - buďme opatrní na tu politickou spolupráci. Ale bez toho nikdy nebudeme globálním hráčem. Bez té spolupráce politické, bezpečnostní, zahraničněpolitické my nemůžeme být globálním hráčem. To je totiž protimluv. A tak jestli zkrátka nechceme, abychom jednou byli marginálním hráčem na tom světovém globálním poli, tak musíme hledat společné cesty i v té otázce bezpečnostní, zahraničněpolitické a dalších. Protože jinak opravdu bude Evropa marginální. I ta data, co tady zazněla z hlediska vývoje počtu obyvatel, jsou alarmující. Ale to všichni víme. Jsme ve velké i demografické krizi. Ale pokud nebudeme spolupracovat, pokud se neshodneme na těch základních věcech, pokud nebudeme prohlubovat integraci např. v oblasti bezpečnosti, tak opravdu sami sebe poškozujeme a poškozujeme naši budoucnost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Eviduji další dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Zahradník, po něm pan poslanec Zlatuška. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážená paní komisařko, já se na vás obracím možná s dotazem, námětem. My se nyní nacházíme vlastně už na začátku druhé poloviny stávajícího programového období a vy jste mluvila o obecných tezích budoucí politiky Evropské unie. Mě by zajímalo, zdali se Komise zabývá také konkrétními kroky při přípravě programového období, které začne v roce 2021, a zejména zdali v rámci těchto příprav také zvažujete nějaké nové impulsy, podněty, motivy pro budoucnost kohezní politiky, politiky soudržnosti. Faktorů soudržnosti podle mého názoru ubývá, těch tmelů, které by měly držet Evropskou unii pohromadě. Možná malinko ztrácejí na síle kohezní faktory ekonomické, možná najdete posílení pro kohezi v posílení přeshraniční spolupráce. V místech, kde dříve byly hranice, jsou regiony, které velmi volají pro posílení vzájemné spolupráce, spolupracují velmi těsně spolu, hledají cesty, jak spolupráci ještě více zlepšovat.

Mě by i nakonec zajímalo to, zdali se Evropská unie nějak zabývá posílením jazykových znalostí občanů v jednotlivých zemích, zdali zvažujete nějakou myšlenku jazyka, kterým by se mohli lidé žijící v Evropské unii dorozumívat, který by byl jakýmsi prioritním jazykem. Když teď Británie odchází, vyskytly se dokonce teze o tom, že by angličtina měla být snad úplně vynechaná jako jazyk dorozumívací na půdě Unie. Zdali i tyto věci řešíte a zdali se zabýváte těmito motivy, impulsy pro budoucnost kohezní politiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Nyní pan poslanec Jiří Zlatuška, připraví se pan poslanec Petr Fiala s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážená paní eurokomisařko, vážený pane předsedající, domnívám se, že vystoupení paní eurokomisařky kolem alternativ pro další vývoj Evropské unie je velmi důležité z hlediska budoucnosti České republiky a z hlediska toho, co před sebou máme. Domnívám se, že možnosti, které jsou řešeny v uspořádání Evropské unie, jsou z hlediska reálných hrozeb, které nutně musí v průběhu času na nás zvenčí dopadat, mnohem důležitější než celá řada problémů, o kterých zde dlouhým způsobem diskutujeme na půdě Poslanecké sněmovny. Výmluvy na vnější vliv, na možné nedokonalosti každé legislativy zejména v introspekci na to, co se občas děje zde v této sněmovně - vzpomenu třeba jen dnešní dopoledne, kdy jsme nebyli usnášeníschopní, abychom poslouchali odpovědi na písemné interpelace ministrům - výmluvy na tyto vnější vlivy jsou pouze hraní na poněkud podivnou vnitrostátní politickou notu, která nás může z hlediska budoucnosti stát nesmírně mnoho.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Petr Fiala. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Já budu krátce reagovat na poznámku paní poslankyně Langšádlové. Samozřejmě že se musíme bavit o politické integraci a netvářit se, že politická integrace může jít dál a může jít bez problémů. Protože právě ta politická integrace je zdrojem obrovských problémů a krizí, do kterých se Evropská unie dostala. Těch krizí je několik. A kdo si to nechce přiznat nebo si to nechce v plné míře uvědomit, tak ať si jen představí, co znamená odchod Velké Británie a to, že jsme vůbec dospěli k takovému stavu, že jedna z klíčových zemí Evropy odchází z Evropské unie. To není málo. A to pro nás musí být signál, že musíme reformu Evropské unie provést a jít jiným směrem. A musíme vidět, co jsou ty zdroje problémů. Zdroje problémů jsou právě nesmyslná politická integrace a integrace byrokratická, která jde v řadě směrů do takových detailů, které jsou zbytečné a které ani občané nechtějí a nebudou akceptovat.

A pokud jde o ekonomickou integraci, já myslím, že to není málo. Vždyť my jsme nedosáhli ještě ani takové úrovně spolupráce, jakou si představovali zakladatelé Evropských společenství. Máme tu opravdu volný pohyb čtyř svobod? Máme tu tak jako bezproblémový pohyb služeb a zboží? Vždyť si to všichni dokážete představit a máte s tím zkušenosti. Nemáme. Na tomhle třeba můžeme pracovat.

Ale pak jsou tu závažnější otázky. Samozřejmě spolupráce v bezpečnostních záležitostech. Nebo si klaďme otázku, jak dál postupovat v energetice, jestli to třeba není věc, která nás brzdí v konkurenci s ostatními velmocemi a ostatními částmi světa. Přemýšlejme třeba o tom, proč najednou nejsme jako Evropa dominantní v oblasti vzdělávání, když jsme vždycky byli, proč máme problémy ve výzkumu, proč nejsme pravděpodobně dostatečně inovativní (upozornění na čas), abychom konkurovali dalším ekonomikám. To jsou všechno otázky, které si také musíme klást.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Mám zde další dvě faktické poznámky. První vystoupí pan poslanec Zdeněk Soukup a připraví se pan poslanec Ivan Gabal. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Vážená paní eurokomisařko, kolegyně a kolegové. Obrátím se na vás, paní eurokomisařko. Já příliš nevěřím tomu, že nám Brusel vydáním Bílé knihy dává nějaké možnosti. Nevěřím tomu s přihlédnutím k tomu, že se v podstatě dějí téměř nevratné kroky, které Evropská komise v podstatě uplatňuje vůči našemu postoji k přijatým kvótám a podobně. Důkazem toho je velice tvrdé hlasování nebo tvrdé rozhodnutí vůči Maďarsku, tuším, že včera nebo předevčírem se o tom hlasovalo, kde i bohužel naši europoslanci přijali proti této zemi, řekl bych, stanovisko, s kterým se já a myslím si, že i celá řada mých kolegů tady v Poslanecké sněmovně, nedokážeme ztotožnit. To znamená to usnesení o tom, že se dočasně bere Maďarsku hlasovací právo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Ivana Gabala. Připraví se pan poslanec Pavel Kováčik s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den, paní eurokomisařko, kolegyně, kolegové. Já si samozřejmě myslím, že jsme tu debatu měli vést před tři čtvrtě rokem a měli jsme mít informaci o tom, že Evropská komise na té úloze pracuje. Z jakéhosi důvodu jsme ji neměli a pan premiér jel zaskočený do Říma víceméně nepřipravený na to, že bude konfrontovaný konceptem vícerychlostní Evropy. A jeho pozice byla: my to nechceme. Jako bychom si mohli svobodně vybírat. To je první bod.

Dobrá. Startujeme to před volbami. Myslím si, že je namístě, že tady paní komisařka je a že máme o tom všichni možnost mluvit. A co tedy před volbami řešíme?

Je nepochybné, že s brexitem se Unie staví na nohy a chce se vrátit jako globální hráč, jako někdo, kdo financuje nejvíc Spojené národy, kdo nejvíc dává do rozvojové pomoci, kdo nejvíc platí za energetické zdroje, kdo je nejspolehlivější jaksi kontraktor a kdo také nejvíc se snaží o stabilitu svého okolí. V tom jsme za dva roky udělali poměrně hodně práce a hodně kroků dopředu.

Zdá se ale, že ve stávající kondici na to nemáme. To znamená, bude se buď zužovat a budou jednat jenom někteří. A pro nás je to otázka, jestli u toho chceme být, nebo nechceme u toho být. Jestli to bude jenom na eurozónu sociálním pilířem, tak dobré, protože Evropa znovu zpohodlní. Jestli to budou jiné agendy jako obranné agendy, tak se pojďme vzchopit. Ale pojďme se bavit o tom, jestli u toho chceme být, anebo jak se domnívá kolega Fiala, my u toho nemusíme být. To je ta otázka, kterou budeme řešit.

Takže to je třeba si uvědomit. Samozřejmě zní otázka, čím my v okamžiku, pokud se bude integrovat eurozóna, můžeme do té věci přispět a vstoupit, protože v eurozóně nejsme. Slovensko už se zavázalo, že bude plnit sociální pilíř a bude v tom. My nemusíme. (Upozornění na čas.) Děkuji.

Takže ta úvaha je o tom - chceme u toho být? A pokud ano, čím? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Pavel Kováčik. Připraví se pan poslanec Petr Fiala s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Vážená paní komisařko, pane předsedající, kolegyně a kolegové, slyšíme tady, a to pouze ve faktických poznámkách, řadu naprosto vážných obav z budoucnosti i otázek, jakým způsobem se bude Evropská unie ubírat dále, jakými cestami, v jakém složení, jakými různými rychlostmi ve svých jednotlivých částech. A řadu otázek, na které možná marně, možná méně marně čekáme odpovědi. Ta diskuse by měla být naprosto vážná, nejen po povrchu jdoucí konstatování v rámci faktických připomínek nebo poznámek. Ta diskuse by se měla vésti meritorně. Ta diskuse by se měla vésti dlouhodobě. Ale ta diskuse by se měla vésti hlavně za přítomnosti těch, kteří, jak jsem z dosavadního vývoje vládní krize posledních hodin pochopil, se potáhne snad až do řádných voleb a stane se předvolebním tématem.

A já tady nevidím ani předsedu vlády, ani žádného místopředsedu vlády, dokonce, neklame-li mě zrak, ani žádného předsedu koaliční vládní strany. Nevidím tady ani ministra vnitra, žádného ekonomického ministra, jen, jak bylo konstatováno v řadách našeho poslaneckého klubu, tři nebo čtyři pro tuto věc zcela bezvýznamné ministry, kteří zde hrají roli teď momentálně stafáže jenom. (V sále jsou ministr kultury Herman z KDU-ČSL, ministr spravedlnosti Pelikán z ANO, ministr dopravy Ťok z ANO a ministr pro lidská práva Chvojka z ČSSD.) Aby se vůbec mohlo jít dál, tak tady jsou čtyři ministři z vlády, ale ti, kteří zodpovídají, zde nejsou.

V tuto chvíli navrhuji přerušení tohoto bodu do přítomnosti minimálně předsedy vlády a místopředsedů vlády a ministra zahraničí. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Beru to jako procedurální návrh, o kterém dám hlasovat bez rozpravy. Pro pořádek zopakuji váš návrh, abychom přerušili projednávání těchto dvou bodů, u kterých probíhá sloučená rozprava, do přítomnosti předsedy vlády nebo místopředsedů vlády a ministra zahraničních věcí. Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Omlouvám se. Prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Kolegové avizují, že chtějí nejprve odhlásit před hlasováním. Nejprve vás tedy všechny odhlásím a požádám vás, abyste se přihlásili svými kartami.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento procedurální návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 72, přihlášeno je 99 poslankyň a poslanců, pro návrh 49, proti 45. Tento návrh byl zamítnut a my budeme pokračovat v rozpravě.

 

Nyní tedy s faktickou poznámkou pan poslanec Petr Fiala. Připraví se pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím.

 

Poslanec Petr Fiala: Rozumím tomu, co řekl pan kolega Gabal. Nicméně jeho otázku, zda u toho chceme být, pokládám za špatnou. My se musíme ptát, u čeho chceme být. To je podstatná otázka. Ne že tam někdo něco někde připraví, a jestli my v tom budeme, nebo nebudeme. My nejprve musíme vědět ve chvíli, kdy je otevřena budoucnost Evropské unie, jakou my ji chceme mít. O tom se bavme. To tady řešme. A potom, až to budeme vědět, můžeme zjistit, nakolik jsme schopni tuto naši představu sladit s jinými a nakolik jsme schopni ji dosáhnout. Ale já na otázku, zda u toho chceme být, odpovídám, že nevím. Nevím u čeho. Nevím, kam se to bude vyvíjet.

Jestli mi budete klást takové otázky - a vy jste řekl, pan předseda Fiala u toho nechce být, nebo nemusí být. Ale to není pravda. Já chci být u spolupráce evropských zemí. Chci se podílet na reformě Evropské unie. Chci sdílet spolupráci tam, kde to je výhodné pro Českou republiku, kde to odpovídá našim národním zájmům. A když se budeme bavit konkrétně a zeptáte se mě "chcete být v eurozóně v současné podobě?", tak vám řeknu, že ne, protože to není výhodné pro Českou republiku. A tak bychom se mohli bavit o jednotlivých věcech. Chcete spolupracovat v bezpečnostních otázkách? Ano, chci. To pokládám za rozumné.

Ale znovu opakuji, ne zda u toho chcete být, ale bavme se o tom, u čeho chceme být a jak to má vypadat. Já jsem nikdy nerozuměl, když nám pan premiér tady tři roky opakuje: my chceme být v tom tvrdém jádru, my chceme být v tom integračním jádru. A co to dneska je? Co to znamená? Vždyť to jsou prázdná slova, prázdné fráze. Budeme-li používat prázdná slova, prázdné fráze, ideologii integracionalismu, tak se dostaneme do situace, že Evropská unie nám nejen nebude pomáhat, ale bude ohrožovat Evropu. A to já nechci.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan místopředseda Vojtěch Filip a připraví se pan poslanec Martin Novotný s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážená paní eurokomisařko, členové vlády, paní a pánové, zatraceně málokdy souhlasím s panem předsedou Fialou, ale tentokrát s ním souhlasit musím. Protože my si nepokládáme zásadní otázky, které se týkají toho dalšího vývoje v Evropě. Prosím vás, je jasné, že došlo k výměně hegemona ve světové politice. Bývalý hegemon chce řešit svou ztrátu hegemonie válečným konfliktem. A u čeho tedy budeme? Jaká integrace bude? Jakou zásadní otázku si položíme? Prosím vás, bavíme se tady - teď jsem dostal otázku, jak to bude s kvótami, že Evropa nám chce vnutit kvóty. Jaké kvóty? Copak Lisabonská smlouva po brexitu vůbec platí? Zeptal se na to někdo? Proč se nestarají europoslanci a eurokomisaři o to, kdy se začne nové jednání o Lisabonské smlouvě, tedy o samotné podstatě integrace? Tedy u toho, co říkal pan předseda Fiala, u jaké integrace bude Česká republika. A jestli si na to neodpovíme, promiňte mi, tak tady budeme řešit nějaké technikálie. My jsme slyšeli technicky dobře zpracovanou zprávu paní eurokomisařky, ale bohužel neodpovídá na žádnou zásadní otázku, kam to směřuje!

Děkuji vám. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Martina Novotného, připraví se pan poslanec Michal Kučera s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Martin Novotný: Kolegyně a kolegové, není mým úmyslem faktickou poznámkou předbíhat řádně přihlášené. Reaguji na tu diskusi o symbolickém významu nepřítomnosti těch nejvýznamnějších zástupců vládu k tomuto tématu.

Co se děje paralelně, synchronně v posledních dnech. Je to vývoj po volbách ve Francii, silná prohlášení nově zvoleného francouzského prezidenta o potřebě prohloubit integraci, zejména v oblasti prohloubení integrace v oblasti eurozóny, a souznění s německou kancléřkou v této věci. Symbolicky krátce poté na to reaguje český premiér tím, že otevírá znovu bez diskuse v Poslanecké sněmovně otázku přijetí eura a stanovení termínu přijetí eura. Chci k tomu říct větu, která, doufám, že bude pochopena. Pevně věřím, že česká pozice ve vztahu k budoucnosti evropské integrace se nestane obchodovatelnou v rámci politické krize, kterou zažíváme v této Poslanecké sněmovně, tedy že za evropskou podporu určitým politickým silám na této politické scéně v tom souboji, který tady probíhá, neprodají tytéž síly ten názor na evropskou integraci a že budou hájit české národní zájmy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Novotnému. Nyní pan poslanec Michal Kučera s faktickou poznámkou a další faktická poznámka pana kolegy Ivana Gabala. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Vnímám, že tu zaznívají poměrně závažné otázky. Ty otázky zaznívají jak z úst poslanců našeho poslaneckého klubu tak samozřejmě i z jiných a bohužel se na ně tady nemůžeme dočkat odpovědi, tzn. nejsou tady ti kompetentní, kteří by se k tomu měli vyjádřit. Protože oni by měli říct, jaký bude postoj současné vlády. A opravdu nechápu, proč jsme v tuto chvíli nepřerušili toto jednání a necháme tady sedět pana ministra dopravy ještě s panem ministrem spravedlnosti. Toto je opravdu nedůstojné, toto je nedůstojná záležitost. Nejenom že je nedůstojná, ale my ty otázky, můžeme tady mluvit do zdi, tady na tu zeď si je můžeme dokonce i nalepit, a to je tak všechno, co s nimi můžeme udělat. Tady by se k nim měli vyjadřovat skutečně premiér, měli by se k nim vyjadřovat vicepremiéři a měl by se k nim vyjádřit ministr zahraničí. Bez nich, prosím vás, tohle povídání je skutečně jenom povídání. My tady kritizujeme Evropskou unii, že se tam, v uvozovkách, jenom tlachá, ale proboha, co tady teď děláme my? My se tady skutečně žádné odpovědi nedočkáme.

Tak znovu opakuji, abychom popřemýšleli o tom, jestli to nemá smysl opravdu přerušit do té doby, než tady bude premiér a ministr zahraničí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, máte to jako procedurální návrh, nebo jako úvahu? Zatím jako úvahu, dobře.

Budeme pokračovat, a to panem poslancem Gabalem, který se hlásí k faktické poznámce. Další faktická poznámka je pana poslance Roma Kostřici. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den. Já jsem si nemyslel, že dneska budu tahat Sněmovnu na nepříjemné věci, ale musím. Nepřítomnost ministrů a premiéra mi nevadí. Za prvé, oni vědí své z Rad, protože to zažívají v plném tempu, když tam jsou, a za druhé, tyto otázky bude zodpovídat koalice, která vzejde z voleb. To je ta klíčová věc. To už nebude řešit tahle vláda. Nebo bude připravovat, maximálně.

Druhá věc. Jestliže debata směřuje k tomu, aby český postoj byl: no řekněte nám napřed, jak to bude vypadat, a my se, prosím vás, potom podle toho rozhodneme. Málokdy zazní tak čistý český postoj jako v tomhle. A ještě potřebujeme supervelmoc, která by to za nás narýsovala? Nebo dalších 26 zemí? Rakousko? Jsme ochotni vzít riziko a jít do toho, kdy se bude teprve rozhodovat, a v té mlejnici se zorientovat a prosadit? Anebo budeme čekat opravdu, kdo tu laťku nasadí, pak ji podlezeme, narovnáme se dle klasického modelu. To je stanovisko malosti. Já u toho chci být. Kdo nechce? Kdo bude čekat, že mu to někdo předepíše? No tak čekejte.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Gabal. Nyní pan poslanec Kostřica, připraví se pan poslanec Karel Fiedler, zase k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo. Jak jsem tak poslouchal tady tu diskusi, zejména pokud jde o faktické poznámky, tak jsem nabyl dojmu, myslím že správného, že v podstatě o tom všichni velmi málo víme. My v zahraničním výboru i ostatní poslanci.

Bylo zde zmíněno, že zde chybí celá řada, nebo ti hlavní naši ministři, kteří o tom mají rozhodovat. Mně to nevadí, protože jsem pevně přesvědčen, že oni o tom asi vědí opravdu všechno. Chtěl jsem se jen zeptat paní eurokomisařky, jestli to není tajné, jestli skutečně s nimi teď hovořila a jestli jsou skutečně dobře informováni, nebo informováni natolik, aby si mohli dovolit nezůstat na takovéto důležité jednání ve Sněmovně. Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Romu Kostřicovi. Konstatuji, že místopředseda vlády Pavel Bělobrádek zrušil svou omluvu do 13 hodin a bude se účastnit tohoto jednání.

Nyní tedy pan poslanec Karel Fiedler s faktickou poznámkou, pan poslanec Martin Novotný také s faktickou poznámkou, pak tady mám dvě přednostní práva. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Reaguji na příspěvek poslance Gabala. Já si myslím, že bychom tedy měli vědět, o čem budeme jednat. Jsme svědky toho, že to, co bylo stanoveno na začátku rozšíření Evropské unie, dneska žijeme v jiné Evropské unii, než do jaké jsme chtěli vstoupit. Ty podmínky se mění. Jak správně řekl kolega Karel Rais i jiní tady, bavíme se o malichernostech, o hloupostech, o rumu a o jogurtech a o jiných nesmyslech, a o zásadních věcech se nebavíme.

Úvahu, kterou řekl kolega Michal Kučera, dávám jako faktický návrh. Přerušme tuto schůzi do přítomnosti premiéra, ministra zahraničí a dalších vicepremiérů.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Tento procedurální návrh nechám hlasovat bez rozpravy. Nejdříve samozřejmě zagonguji a odhlásím vás, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

Jakmile se ustálí počet přihlášených, rozhodneme o návrhu na přerušení jednání o tomto bodu, a to do přítomnosti předsedy vlády České republiky, ministra zahraničních věcí, pokud jde o vicepremiéra, ten se dostavil, čili takto je to hlasovatelný návrh.

Budeme hlasovat v hlasování číslo 73, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 73. Z přítomných 91 poslanců pro 45, proti 34. Ani tento návrh nebyl úspěšný.

 

Budeme pokračovat, a to přednostním právem pana zpravodaje Marka Černocha, který se hlásí. A po něm je přednostní právo ministra kultury Daniela Hermana. Dále je řádně přihlášen pan kolega Leo Luzar. Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já jsem si chtěl nechat vystoupení až po názorech, které tady zaznívaly.

Souhlasím s panem kolegou Fialou a myslím si, že opravdu bychom měli vědět, o čem to bude a do čeho se půjde. A je to rozhodování, které se nás opravdu týká, protože Českou republiku prostě nikdo nevytáhne a nedá ji nikam jinam. Nemůžeme si vybrat místo, kde bychom chtěli žít. Prostě v Evropě jako takové jsme. Bohužel situace se mění, a mění se velmi rapidně. Po brexitu, který nastal před rokem, čekala se sebereflexe Evropské unie, čekalo se, že se kompetentní lidé chytnou za nos, lidově řečeno, a začnou se chovat daleko zodpovědněji, než se chovali do té doby. Protože brexit není výmyslem někoho, že by řekl já už tady nechci být. Ale byl prostě jasným důsledkem nějakého procesu, který probíhal dlouhou dobu a který probíhá v Evropě dál. Protože těch zemí, které mluví o tom, že chtějí vypsat referendum, že myslí na to, že by vystoupily z Evropské unie, tak je stále dost. A ve chvíli, kdy se to stane, tak nastane dominový efekt a pak ta situace bude daleko složitější, protože my, například alespoň do dneška jsem neviděl žádné nějaké analýzy a jasné plány, jak bychom postupovali, tak aby ty škody byly co nejmenší. A nastat to může.

Já bych se chtěl zeptat, jestli můžu, paní eurokomisařky právě na bod, o kterém se tady také mluvilo, a to je včerejší nebo předvčerejší vyjádření z Bruselu o nějakých trestech, pokud se nezačneme chovat jinak a nezačneme plnit povinné kvóty. Dokonce to došlo tak daleko, že bylo řečeno, že bychom mohli být hnáni až k evropskému soudu. Jaká je ta situace reálná? O čem se mluví? A hlavně jestli vůbec tedy, protože neustále se mluvilo o tom, že kvóty jsou mrtvé, to tady říkal i pan premiér, který taky... Nesouhlasím s panem kolegou Gabalem, měli by tady být vládní představitelé, ať už je to premiér, ať je to ministr zahraničních věcí, kteří by se vyjádřili. A je úplně jedno, jestli to bude až budoucí vláda, anebo jestli je to tato vláda, protože tato vláda stále ještě funguje. A měla by k tomu říci své vyjádření.

Tedy otázka na paní eurokomisařku Jourovou: Jakým způsobem bude Evropská unie postupovat dál a jestli je pravda, že povinné kvóty jsou mrtvé, jak se o tom mluvilo, anebo jestli jsou ve hře stále, protože jinak by se tímto způsobem nemohl jeden z nejvyšších činitelů Evropské unie vyjádřit vůči České republice a vůči dalším státům. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. A nyní faktická poznámka pana kolegy Ženíška, potom paní kolegyně Hnykové. Pan ministr Daniel Herman je přihlášen s přednostním právem, ale až po faktických poznámkách. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Tady už asi třikrát zaznělo, teď naposledy od kolegy Marka Černocha a předtím to byla pozice ODS, pak to byla pozice komunistické strany, že vlastně nevíme, k čemu se vyjadřovat. A že nevíme, jestli můžeme říct náš postoj a jestli u toho chceme být, nebo nechceme být. No proboha, přece na co čekáme? My jsme Evropská unie, my jsme součástí Evropské unie, a proč mám já čekat na něco, až se dohodnou dva státy nebo až s něčím přijde Komise? To nebude Komise, která bude reformovat Evropskou unii. A všichni tady, jak jste hovořili, tak jste řekli, že Evropská unie potřebuje reformu. Tak ji pojďme definovat, pojďme říct, jakou ji chceme mít. A proč se chceme zbavit té možnosti nějakým způsobem ovlivnit současný proces, který existuje, ne že by neexistoval! Přece víme, co řekl francouzský prezident, víme, jak se k tomu staví Angela Merkel a další. Tak proč pořád tady zaznívá, že vlastně nevíme, jestli u toho chceme být, protože nevíme, s čím se přijde? Vždyť je to přece na nás!

Kde je pozice vlády, aby nám sdělila, s kým už jednala, jestli existuje nějaký partner v Evropské unii? Jestli někdo je v kontaktu se současným novým francouzským prezidentem, abychom přesně věděli, jak on si představuje integraci. Jestli někdo je v intenzivním kontaktu s německou kancléřkou, tak abychom mohli přesně definovat naši pozici. Vždyť přece všichni tady jste řekli, že Evropská unie potřebuje reformu! Tak proč pořád se ptáme, že vlastně nevíme a že musíme počkat, až s něčím přijde Komise. To nebude Komise, to budou jednotlivé státy, které budou reformovat Evropskou unii. A my jsme jedním z těch států a měli bychom mít naprosto jasno. A nechápu pořád úvahy o tom, že musíme počkat nebo že nevíme, zdali u toho chceme být. Pokud čtu současnou situaci přece naprosto racionálně, tak vidíme, že z těch pěti scénářů je věrohodný pouze ten jediný, že bude docházet k nějaké vícerychlostní Evropě. A my musíme mít jasno a jasně definovat, ve kterých oblastech chceme být (upozornění na čas) a ve kterých oblastech nechceme být. (Potlesk z lavic TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní paní poslankyně Jana Hnyková s faktickou poznámkou. A poté faktická poznámka pana poslance Petra Fialy. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Já bych se vrátila k našim občanům, když s nimi diskutuji na toto téma, a znovu dnešní řady za mnou odpovídají tomu, že pan Sobotka s panem ministrem zahraničí si stejně udělají, co chtějí. Protože my už jsme tady kdysi odsouhlasili usnesení a on se stejně potom podepsal pod to, aby byly ty výhody pro Turecko jiné, než jsme chtěli my tady v Poslanecké sněmovně.

Když se bavíte s občany České republiky, a já věřím, že to děláte všichni, tak víte, kladou vám otázku: Co my z toho vlastně máme? Že můžeme cestovat? No jo, ale my na to moc nemáme, tak jaké ty výhody? Musíme se pořád něčemu podřizovat. A teď jsme očekávali, a hodně se upínají k tomu, že vlastně když vystoupila tak velká země, jako je Velká Británie, tak chtějí a volají po tom, abychom z té Evropské unie vystoupili taky. Nevidí žádné pozitivní věci, pořád jenom diktát z toho Bruselu vůči naší zemi. A teď, když s nástupem nového prezidenta ve Francii to zaznívá ještě mnohem intenzivněji, tak se nedivte, že v České republice se ozývají tak velké a negativní hlasy.

Já jsem v prvním projevu s paní eurokomisařkou s řadou věcí nesouhlasila, ale teď, co třeba se vyjádřila k tomu, jak bychom se měli ubírat, tak s tím jejím názorem bych třeba souhlasila. Ať mají přece národní vlády více kompetencí. To jim přece přináleží. Každá země se nějakým způsobem vyvíjela, má historii a je potřeba přece k tomu přistupovat individuálně, a ne nám diktovat tak, jako je to dosud.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Petra Fialy. A dále přednostní právo pana poslance Daniela Hermana. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Samozřejmě, můžeme se tady neposlouchat a můžeme vést předvolební boj, nikomu na to neupírám právo, ale myslím si, že to není úplně rozumné, že ta otázka evropské integrace a dalšího směřování EU je příliš vážná. Takže bych se chtěl přece jenom ohradit proti tomu, co tady říkal pan kolega Ženíšek, že ODS na něco čeká. Vždyť já jsem tady ve svých vystoupeních vyzýval k tomu, ať si zformulujeme českou národní pozici. Ať se bavíme o tom, jakou Evropskou unii chceme. Ať jsme aktivní. Ať pro tu naši pozici hledáme spojence, a ne že budeme na něco čekat.

A jestliže jsem reagoval na poznámku pana poslance Gabala, že se nedá odpovědět na otázku, zda u toho chceme být, tak to pouze znamená to, že si vždycky musíme říct, u čeho chceme být, jak to bude vypadat, a u čeho být nechceme. Ale to přece taky znamená zformulování národní pozice, a ne nějaké pasivní čekání. Já jsem ten, kdo tady ve veřejné debatě 10 let, 15 let varuje před tím, abychom čekali, co se vymyslí v Bruselu, Berlíně, Paříži. Abychom my byli aktivní, abychom my věděli, co chceme, abychom my věděli, co jsou naše zájmy. Jaká má být ta Unie, ve které má mít Česká republika silné postavení.

ODS má zformulovánu jasnou představu, máme dokumenty, které jsme předložili veřejnosti, je o co se opřít a z čeho vycházet. A já jenom vyzývám k tomu, abychom se o tom bavili napříč politickým spektrem. Já tu debatu postrádám, já k ní opakovaně vyzývám. Myslím si, že je nutná, protože jedině když budeme vědět, co chceme, tak můžeme něčeho dosáhnout.

A nezlobte se na mě, já nejsem přesvědčen o tom, že je v pořádku, že tu nejsou klíčoví představitelé vlády. Není to v pořádku. Já si nemyslím jako někteří kolegové, že oni vědí, jak to je a co chtějí prosazovat. Nevědí to! Mluví ve frázích. A když se na výboru pro evropské záležitosti pana premiéra ptám, co vlastně tam bude hájit, když jede na summit, tak on to vlastně neví. On mně řekne, o čem se tam bude jednat. (Upozornění na čas.) Ale to mně nestačí. My musíme vědět, co jsou české zájmy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vyčerpal jste svůj čas k faktické poznámce. Ještě jedna faktická poznámka pana předsedy klubu sociální demokracie Romana Sklenáka. Pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Já se jen chci ohradit proti tomu, co zde řekla paní poslankyně Hnyková, že pan premiér si stejně vždy udělá, co bude chtít, bez ohledu na postoj Poslanecké sněmovny. Tady z toho mikrofonu, od tohoto místa to zaznělo už v minulosti opakovaně, ale skutečně nelžeme! Podívejme se na znění usnesení Poslanecké sněmovny a na datum, kdy bylo přijato, a podívejme se na postoj pana premiéra v konkrétní věci, a kdy se tak vyjadřoval. A zjistíte, že tam žádný rozpor není.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi za dodržení času k faktické poznámce. A nyní máme přednostní právo pana ministra Daniela Hermana a poté pan místopředseda vlády Pavel Bělobrádek s přednostním právem. - Omlouvám se, pane ministře, ještě jsem zapomněl na faktickou poznámku zpravodaje. To bych nerad učinil. A nyní se s faktickou přihlásil pan předseda klubu ODS. Prosím.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji. Velmi rychlá vaším prostřednictvím na pana předsedu poslaneckého klubu Sklenáka. Zeptám se tedy, pane předsedo: Když zde Poslanecká sněmovna odhlasovala usnesení, že odmítá bezvízový styk s Tureckem, co vzkázal pan premiér? Že se nebude řídit usnesením Poslanecké sněmovny! To je realita. Neříkejte od tohoto pultu věci, které nejsou pravda. Tohle je lež, to, co jste tady před malou chvílí řekl! Je to pravda!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Zbyněk Stanjura s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Roman Sklenák, také s faktickou poznámkou. Prosím, pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Mluvil o tom pan předseda Petr Fiala. My jsme jako jediná politická strana zformulovali jasné a podrobné stanovisko ODS k EU. Mám to tady s sebou. Já to pak předám paní eurokomisařce, protože si myslím, že to je dobrý materiál. Nebudu vám ho číst, jenom vám přečtu názvy kapitol. A poprosím vás, kteří myslíte vážně debatu o budoucnosti EU, abyste se na to podívali a měli klidně i kritické připomínky. Je to jasný materiál, ke kterému se dá diskutovat.

Názvy těch kapitol: Evropská unie - šance, kterou musíme lépe uchopit. Čtyři krize EU jako příležitost. Flexibilní integrace. Obnovení rovnováhy. Co chceme zachovat? Co chceme změnit? A jsou tam samozřejmě také naše návrhy, náš plán reforem. Podle mě takhle má vypadat hledání národní pozice. Zodpovědná politická strana zformuluje podrobně svůj postoj a hledá v dialogu s ostatními politickými stranami národní pozici. Takže zopakuji, co tady říkáme minimálně rok, že budeme v Evropě jenom tak silní, jak budeme doma jednotní.

Takže já vás vyzývám, abyste zformovali pokud možno vlastní materiál. Pokud ne, tak veďme kritickou debatu nad tímto materiálem. Kromě toho, že je vytištěný, je na našich webových stránkách. Každý z poslankyň a poslanců, který se tím chce zabývat, si to může stáhnout. Říkám, přivítáme i kritickou, ale i podrobnou debatu, že jenom neříkáme, že je něco špatně. Říkáme, co chceme zachovat, co chceme změnit, a je tady jasný plán reforem EU.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Faktická poznámka pana poslance Romana Sklenáka. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Já jen tolik, že trvám na svých slovech, a myslím si, že nemá cenu to řešit takto z tohoto místa. Já si to s panem kolegou Černochem vyjasním mimo tento sál. (Pobavení a potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A nyní tedy s přednostním právem pan ministr Daniel Herman. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji. Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já chci nejprve co nejostřeji odmítnout to, co zde zaznělo z úst předsedy Poslaneckého klubu KSČM pana kolegy Kováčika o zbytečných ministrech. Nevím, kdo mu dal právo označovat ministry za zbytečné a nezbytečné. Mně to připomíná zkušenost, kterou jsem udělal někdy před 30 lety, kdy mě shodou okolností rovněž jeden z členů komunistické strany zařadil mezi takzvané bývalé lidi.

A co se týká evropské integrace, tak jsem přesvědčen, že například doprava, budování právního státu, věda a výzkum nebo kultura, to znamená ti, co zde byli v té době přítomni, že jsou témata, která jsou vysoce evropská a propojují náš kontinent.

A co se týká diskuze samé. Jsem velmi rád, že zde vedeme tuto diskuzi o Bílé knize, a děkuji paní eurokomisařce za to, že zde představila ty základní teze. Bílá kniha nastiňuje několik základních cest. Je tam pět principů a je třeba říci, že to není konec, ale naopak začátek diskuze. A když si představíme EU jako společný dům, tak o ní často hovoříme, jako veliký společný dům, tak tento dům má také střechu. Někdy se stává, a z oblasti památkové péče o tom mám dost zkušeností a informací, že i kvalitně postavená budova někdy potřebuje opravu, do střechy prostě někdy zatéká. A teď záleží na obyvatelích toho domu, jestli si řeknou: no, necháme to tak být, zaujmou pštrosí politiku a do střechy začne zatékat stále víc, anebo si řeknou: tak tu střechu odstraňme, demontujme ji - pak si asi dovedeme představit, co nastane. Anebo si řeknou: pojďme sčítat naše schopnosti a energii a tu střechu opravme. A já se hlásím k této tezi, k této politice, abychom dokázali skutečně jako jedni z odpovědných obyvatel tohoto společného domu se podílet na opravě střechy a aby byla stále pevnější a lepší. A to je jedině tehdy možné, budeme-li plnohodnotnými a aktivními členy.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní faktická poznámka pana zpravodaje Marka Černocha a potom faktická poznámka pana Zbyňka Stanjury. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji. Vaším prostřednictvím k panu předsedovi Sklenákovi. Přijímám výzvu a dávám mu možnost zvolit si zbraně. Ale já si myslím, že v této chvíli je trochu jiná tematika.

Tady zaznělo od pana kolegy Ženíška, že už je to vlastně všechno definováno. Je to definováno, a to definováno tím, že Francie se ústy svého nového prezidenta spojuje s Německem, které je vůdčím státem v Evropě ekonomicky a je to stát, který víceméně určuje politiku EU s tím, že my potřebujeme tahouny a bijce, tak abychom byli schopni prosadit zájmy ČR. Ono je to možná definováno, ale z mého pohledu je ta definice, jestli to má být opravdu definice toho, co říká Francie a Německo, tak si myslím, že to je definice špatná, protože to, co se událo v posledních letech, tak si myslím, že si ještě velmi dobře všichni pamatujeme, a je to bohužel i důsledek brexitu. Alespoň z mého pohledu. Takže jestli toto je ta definice, tak pojďme vytvořit trošku jinou definici. A musím říct, že evropský výbor, protože tady není pan předseda, tak evropský výbor v tomto volebním období pracoval na nejvyšší otáčky, což si myslím, že i paní eurokomisařka může potvrdit, a snažili jsme se - a opravdu, ono na to není čas. Jestliže se budeme bavit a pak se zase budeme bavit o tom, o čem jsme se bavili, a takhle to půjde dál a dál a dál, tak to všechno prostě uteče. Diskuze musí být velmi rychlá a myslím, že musí být vedena způsobem, kdy budeme prosazovat zájmy ČR a budeme se snažit, aby ČR na tom byla lépe, a ne aby na tom ČR byla hůře.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Zbyněk Stanjura také s faktickou poznámkou, poté s přednostním právem pan místopředseda vlády. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl ve faktické připomínce reagovat na vystoupení pana ministra kultury. Pokud bude postoj a vystoupení celé naší vlády stejné jako pana ministra kultury, tak se velmi obávám dalšího vývoje. To, co jsme slyšeli, byly jenom prázdné věty, fráze a floskule. Dům, střecha, zatéká, opravit. Na tom se shodneme, to je velmi jednoduché. Ale žádný recept nepřináší vláda - jak. A nehledá vláda společnou národní pozici na rozdíl od nás. Tak zkuste, pane ministře, i vy se podívat na ten materiál a pojďme hledat národní pozici. Ne že budeme čekat, a pak někdo přijede z Bruselu a řekne: Už je to vlastně domluvené, že jo? Už musíme být pro, protože...

A to jsou ty hrozné věty: Musíme být součástí tvrdého jádra! Máme dva pruhy dálnice a my musíme jezdit v tom rychlejším! Co to znamená? Co to znamená pro Českou republiku, pro její firmy a pro její občany? Dokud si neřekneme ty konkrétnosti, tak tady můžeme mluvit o domech, střechách, zatékání, mainstreamu, hlavním proudu, tvrdém jádru, dálnicích, ale neříkáme nic konkrétního. Jiné státy jednají a prosazují své národní zájmy! A neříkejte, že ne. A je to logické, je to přirozené. My musíme prosazovat svoje národní zájmy a hledat pro prosazování těchto našich cílů spojence v Evropě, tak jak to dělají mnohé členské země.

My jsme z mého pohledu mimořádně pasivní. Vždycky si chytneme nějakého detailu. Naše vláda bude řešit možnou žalobu na Německo kvůli mýtu. Já vím, že to neříká ministr dopravy, to je korektní říct. Úplně zbytečné. Včera jsme slyšeli, že Evropská komise řekla, že to je v pořádku. Ale my, kteří mýto vybíráme, jak můžeme spravedlivě kritizovat jiné? (Předsedající: Pane předsedo...) A to byl jenom příklad toho, že se vláda zabývá pouhými detaily -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, skončil vám čas k faktické poznámce.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já vím, dokončím větu, já se omlouvám. Zabývá se detaily a podstatné věci jí unikají.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní přednostní právo pana vicepremiéra Pavla Bělobrádka, připraví se kolega Luzar. Prosím, pane místopředsedo vlády, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěl říct - mně by stačila i řádná přihláška, ale dobře. Já bych chtěl říct, že najít úplně společný názor na Evropskou unii a její priority asi v politickém spektru není možné. To znamená, národní pozice je zřejmě to, co by měla především dávat jako jednoznačné stanovisko vláda. A já myslím, že vláda je proevropská, domnívá se, že bychom měli zůstat součástí Evropské unie. A to, na čem není shoda, jsou některé parametry. Myslím si, že bude obtížné je najít v této politické situaci a rozložení politických sil.

Já za nás můžu říct, že se domníváme jako KDU-ČSL, že jak z politického hlediska, tak i z ekonomického hlediska je správné, abychom usilovali, abychom byli součástí eurozóny. Jsem přesvědčen, že bychom měli být aktivní. S tím souhlasím. A právě ta aktivita je velmi důležité i v té neformální rovině. Tady myslím, že v mnoha směrech nepředvádí naše vláda takový výkon, jaký by měla. A stejně tak se domnívám, že pro nás je pro všechny strategická záležitost, abychom se teď aktivně vložili do debat o tom, jakým způsobem bude Evropská unie reformovaná. To, co je zásadní, tak já se domnívám, že Česká republika je aktivní především ve V4, a stejně tak jsem přesvědčen, že musíme hledat další spojence, protože odchod Británie je pro nás nepříjemný z toho, že v mnoha hlediscích i v mnoha stanoviscích byla naším spojencem v hlasováních. Je velmi důležité, abychom dokázali oslovovat i další země z našeho prostoru, především Rakousko, ale třeba i Slovinsko, abychom dokázali najít třeba i blokační minoritu tam, kde je to potřeba.

To, co je velmi zásadní pro budoucnost Evropské unie, je určitě to, jak se budou dále dělit kompetence. Já jsem přesvědčen, a ono to tady zaznělo, že bychom třeba v té bezpečností, ale i fiskální oblasti měli daleko více kooperovat. Ideální by to bylo i v zahraniční politice, ale to nevidím úplně jako reálné, protože vidíme, že se názory velmi různí. Na druhé straně si myslím, že některé věci by se měly vrátit a vliv národních parlamentů by se měl zvýšit, a to je otázka především těch věcí, které se týkají hodnotových otázek a z nich vyplývajících potom i zákonných norem. Takže v tomhle směru, myslím si, bude vždycky obtížné definovat národní zájem, který bude mít obrovsky širokou, bezbřehou shodu napříč politickým spektrem. Ale měli bychom se dohodnout na některých základních principech. Ano, chceme být v Evropské unii, my jsme Evropská unie, máme vliv na její chod, musíme tam být aktivnější, musíme hledat spojence. A to, co je pro Českou republiku zásadní, abychom byli i nadále zemí, která je brána vážně. Protože dokud máme stejný hlas, jeden hlas v Radě, jako má Německo, tak je to pořád pro Českou republiku výhodné.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní ještě dvě faktické poznámky. Pan poslanec Martin Novotný a pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Martin Novotný: Kolegyně a kolegové. Nic pro mě neilustruje lépe to, že mám radši anglosaské parlamentní prostředí než to české, než bylo právě vystoupení pana kolegy Bělobrádka před chvílí. Protože nejsme schopni najít na půdě Poslanecké sněmovny pro různost názorů jednotnou pozici České republiky, tak je důležitá pozice vlády. Můžeme se o tom bavit, ústavně to tak asi nepochybně je.

Na druhé straně, zkuste si přestavit britský parlament a jeho zasedání, které by probíhalo v tom duchu, jako probíhá zasedání této naší Poslanecké sněmovny, kde by při otevření tématu naší pozice k budoucnosti evropské integrace byl nepřítomen premiér či premiérka. Je to vždycky ten britský parlamentarismus, kdy v takových chvílích ten premiér vášnivě obhajuje pozici své strany či své vlády, vášnivě se snaží získat pro tuto pozici podporu Poslanecké sněmovny, vášnivě se snaží najít tu jednotu a intenzivně se v tom angažuje. A je to právě tento model, který potom získává jakýsi vztah občanské veřejnosti, která k tomu může zaujmout pozitivní či negativní stanovisko, ale nemá dojem, že se to děje o ní bez ní.

Pro mě vystoupení pana kolegy Bělobrádka znamenalo pravý opak, to jest, že budeme pokračovat v tom, že budeme to stanovisko formulovat kabinetně. To je ta nejlepší cesta, jak loajalitu vůči Evropské unii u české veřejnosti ztratit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě faktická poznámka pana poslance Stanjury. Pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl také zareagovat na vystoupení pana vicepremiéra, který podle mě správně říkal, že se máme snažit hledat spojence ve V4. A já s tím souhlasím. Na druhé straně v posledních měsících vidíme snahu Evropské komise, Evropského parlamentu velmi silným způsobem vstupovat do vnitropolitických poměrů v Maďarsku a Polsku. Co jsme udělali pro tyto naše potenciální spojence, nebo pro naše stávající spojence, jejichž podporu podle mě budeme hledat při prosazování našich národních zájmů? Nic! Mnohdy jsme se k tomu i přidávali ústy europoslanců konkrétních politických stran. A já to považuji za velkou zahraničněpolitickou chybu v této chvíli. A co je výsledkem?

Mnozí z vás určitě před pár minutami dostali stejnou zprávu z četky jako já, že Evropský parlament se bude 1. června zabývat na svém zasedání hrozbou politického zneužívání médií. Naše frakce byla proti. Já bych se chtěl zeptat křesťanských demokratů, sociálních demokratů a hnutí ANO, jak postupovaly jejich frakce. Zda hlas jejich poslanců... Já jsem už slyšel, že jejich poslanci nesouhlasí. Zda byli schopni tento názor prosadit? Nebyli schopni prosadit! A často tady říkáme, že hrozí zneužívání médií v politickém boji. Ale my tvrdíme, že si to máme vyřešit doma, v České republice, a nechodit žalovat do Bruselu, nenechat se zařadit na nějaký seznam podezřelých nedemokratických zemí. Co udělali vaši europoslanci? Jak to, že to připustili? A jste v těch frakcích, které mají většinu. Jak k tomu přistoupila frakce EPP nebo evropská socialistická strana nebo liberálové? Chtějí nás pranýřovat a budou nás pranýřovat 1. června! Naše frakce ne!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní faktická poznámka pana poslance Karla Schwarzenberga. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Tato debata nepostrádá jistého půvabu, neboť pořád slyším, jak každý politik, obzvláště z vládní koalice, je proevropský. Nicméně postrádám rozhodující čin. Postrádám jasné rozhodnutí, že v nejkratší možné době přijmeme euro. To je jediná možnost, jak se udržet opravdu v hlavním proudu Evropské unie. A kolik jsme opravdu připraveni vydat pro evropskou bezpečnost a obranu.

Tady chybí jedno - odvaha to před vlastními voliči obhájit, ubránit toto stanovisko proti některým českým médiím a jednou jako český politik říci jasné a rozhodné slovo. Děkuji mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Schwarzenbergovi za dodržení času k faktické poznámce a nyní tedy pak poslanec Leo Luzar řádně přihlášený do rozpravy. Připraví se paní kolegyně Jitka Chalánková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, vážená paní eurokomisařko, omlouvám se nepřítomnému kolegovi Votavovi, že jsem mu zahříval židličku. Snad jsem na ní neprovedl nenávratné škody.

Ve svém vystoupení se vrátím k základu, to znamená k Bílé knize. Má 36 stran. Čili není to žádná bichle, kterou by si nikdo nemohl přečíst. Dle mého názoru mnoho mých předřečníků ji ani nečetlo. Pouze diskutují aktuální pocity a problémy. Ta Bílá kniha je docela zajímavá. Bohužel má některé nedostatky, které se pokusím shrnout, a říci, co v ní spatřuji z pohledu českého občana, českého voliče, zástupce českého voliče v našem parlamentu.

První a možná hlavní je, že je pod ní podepsán pan Juncker. Člověk, který dle mého názoru a názorů mnoha našich občanů ztratil kredibilitu vést Evropu po selhání Evropy v rámci brexitu. Toto selhání všichni tak vnímáme, a pokud je to člověk, který nezvládl diplomacii Evropy tak, aby udržel Evropu jednotnou, dle mého názoru nepředstavuje člověka, který by byl schopen předložit vizi Evropy budoucí. To je dle mého názoru možná základní věc důvěryhodnosti té zprávy jako takové.

Paní eurokomisařka ze začátku zmínila euro. Můj předřečník o něm hovořil. Já se zmíním také jenom krátce o euru. Problém eura není kdy, problém eura je za kolik. Když bude euro jedna ku jedné, tak už zítra všichni občané budou chtít, ať přijmeme euro. Když bude euro jedna ku čtyřiceti, tak nebudeme chtít euro nikdy. To si přiznejme. To bude u občanů základní problém. A když se dostaneme k reálnému kurzu eura jedna ku devíti, myslím si, že občané nebudou proti tomu, ať přistoupíme k jednotnému euru. Bude to možná problém podnikatelů, ale určitě ne občanů. To je základní otázka, o které diskuzi vůbec nevedeme, a možná, že bychom ji měli začít vést. A možná by už z úst České národní banky a dalších institucí měly zaznívat premisy a odhady, jak to bude s evropskou měnou vůči české koruně, když k tomuto politickému rozhodnutí dojde. Abychom mohli občanům říci milí občané, přepočtový kurz bude takový, orientačně. Tuto debatu vůbec nevedeme a já ji považuji za nejdůležitější v rámci přístupu k euru.

Co se týká zprávy. Osobně musím ocenit stránku šest, kde se hovoří - takový malý obrázek dole - sedmdesát let v míru. To je prvek, který je dle mého názoru nejdůležitější na funkci Evropy. Že jsme dokázali v tomto kontinentu udržet tak dlouho mír. To by mohlo být dokonce dle mého názoru i vpředu na prvním místě, co se týče funkce Evropské unie.

Co je problémem Evropské unie, je její členění. Máme Evropskou unii, evropskou zónu, schengenský prostor, Radu Evropy, evropskou celní unii, potom nám do toho vstupuje ještě NATO. Je tady v tom materiálu krásný obrázek, kdybyste měli čas se na něj někdy podívat. A to je možná ten problém. Že se prolínají navzájem zájmy, ale částečně jsou oddělené tím, že ten zájem není jednotný. A ten nejednotný zájem Evropy se potom odráží v tom, co ta Evropa dělá.

Na další stránce se hovoří o faktoru ovlivňování budoucnosti Evropy. Pokusím se úmyslně vyhnout těm pěti scénářům, protože to jsou, řekněme, vize. Více, nebo méně Evropy, nebo někde v rovnováze.

V celém materiálu není jediné slovíčko o byrokracii. A když se zeptáte českého občana, co mu na té Evropě nejvíc vadí, tak trošku seznámený občan vám řekne - evropská byrokracie mi vadí. A teď hlavně byrokracie nikým nevolená. Nehovořím o europarlamentu, hovořím k těm, kteří jsou nikým nevoleni, nemají zodpovědnost za voliče, a přesto rozhodují. To je dle mého názoru základní premisa, která by v tom materiálu měla býti a není. Pokud máme s Evropou něco dělat do budoucna, musíme omezit evropskou byrokracii. A může být klidně více Evropy, ale bez evropské byrokracie, bez toho, aby o tom, kam Evropa půjde, rozhodovali nikým nevolení úředníci místo volených reprezentantů Evropy.

Věta, která v tom materiálu je a hovoří o diplomacii Evropské unie, dle mého názoru stojí na začátku rozkladu Evropské unie. Je zde psáno: "Její diplomacie má skutečnou váhu a pomáhá učinit svět bezpečnější a udržitelnější." Tady si myslím, že Evropa zásadně zklamala, a můžu připomenout roli Francie a Itálie v libyjském konfliktu, který stál na začátku migrační krize. Nevyřešilo se to. Tyto dva státy se k tomu nyní nehlásí, Libyi nechávají na pospas sektářským válkám. Byť to byly ony, které pomohly zvrátit situaci v Libyi - myslím vojensky zvrátit - a uvrhly tuto zemi do chaosu neřízení. Jakou přijaly tyto evropské silné státy pozici, aby v Libyi změnily systém a nastal tam mír? Žádnou. Prostě jsme něco vyvolali a dál to neřešíme.

Krize Řecka. Jak dlouho ji řeší Evropská unie? Nemyslím si, že Řekové tento materiál přijmou. Z jednoho prostého důvodu, že přestali věřit Evropské unii. Je to velký problém, je to mezinárodní problém. Ale v detailu je to problém přístupu Německa k chudému Řecku a k vzájemného zadlužení. Chybí tady odpověď.

Vezmu-li globální pohled na tuto záležitost, Evropská unie musí učinit krok do budoucna, ale nemůže ho učinit bez vyřešení svých vlastních záležitostí a pocitu svých vlastních občanů o důležitosti Evropské unie. A jak se buduje důležitost, nebo pocit sounáležitosti s Evropskou unií? Že se v ní občané najdou a že se přestanou cítit jako občané druhé kategorie v jednotné zemi. Ten pocit druhé kategorie jsem osobně nabyl před rokem a půl, dvěma lety, kdy se separátně dohodla Francie a Německo na dalším postupu. Poprvé zaznělo druhorychlostní Evropa. To byl moment, který změnil vnímání jednotné Evropy. A nevím, jestli si to, kolegyně a kolegové, uvědomujete, že tento materiál, který dneska diskutujeme, je jenom výsledkem této dohody těchto dvou států, že bude dvourychlostní Evropa. Protože nejsou schopny zvládnout problémy, které vyvolaly na okrajích Evropy, viz Řecko.

Když se vrátím k té důvěře v Evropskou unii. Máme tady vzorné příklady, kdy občan ztrácí důvěru v Evropskou unii.

Když se vrátím k té důvěře v Evropskou unii. Máme tady vzorné příklady, kdy občan ztrácí důvěru v Evropskou unii. Již tady zaznělo, že jsou zde přítomni ministři, a zaznělo to i od mých předřečníků - evropské mýto, velká výzva Evropské unie. Kde je? Jak jsme se na tom podíleli my, ale hlavně Evropa? Kde jsou evropské rychlostní železnice, když jednotlivé státy brání v přístupu konkurence na své trhy? Kde je evropské právo?

Tady se s dovolením obrátím na paní eurokomisařku, která měla vyjádření v tomto duchu. Spáchal ten Volkswagen nějaký zločin, když v Americe musí platit odškodnění a Evropa se tváří, že tento problém neexistuje? Podváděl, nebo ne? A má být potrestán, nebo nemá být potrestán? Jsou evropští občané jiní občané než američtí občané v přístupu k právu a v pohledu na právo? Jak to vnímá americký občan? Ano, velký koncern podváděl, tak ať zaplatí. Jak to vnímá evropský občan? Ano, velký koncern podváděl, ale je náš, tak mu to projde. To je možná drobnost, ale ve vnímání občanů docela vážně působí o funkci Evropské unie, o tom, jak by ta Evropská unie měla být a působit na své občany.

Zmíním se o poslední věci, která ukazuje na nečinnost Evropy, nebo na nejasnost funkce Evropy v rámci současné situace. Dlouho diskutovaná restrikce držitelů legálních zbraní. Tady jsme ji diskutovali také dlouho. Jak je možné, že Evropská unie připustí, že se používají nepravdivé argumenty? Důkazů, že v diskusi snažící se toto prosadit, a nakonec aby prosadili, používali nepravdivé, někdy lživé argumenty, které měly možná v okrajovém problému Evropy vzbudit dojem, že je to potřebné, že to tak je. Potrestal někdo ty úředníky, nevolené úředníky, kteří používali lživé argumenty, aby prosadili něco? Zachovala se Evropská unie tak, že by řekla ano, byly použity tyto argumenty, které jsou lživé. Neslyšel jsem o tom, že by Evropa vyvodila důsledky z toho, že byla přichycena při falešných argumentech. A to tady zůstává. A tady je 300 tisíc občanů, kteří drží legálně zbrojní průkaz, a ozývají se výzvy k vystoupení České republiky z Evropské unie. A jak na to reagujeme my?

Jak Juncker reagoval na hlasy Britů, že chtějí vystoupit z Evropské unie? Dokonce vyhrožoval. Jak se reaguje na hlasy občanů České republiky, kteří mají problém s rozhodnutím Evropské unie, ať už se to týká těchto zbraní nebo třeba migrace, jak zde zaznělo? Vyhrožuje se. A vyhrožováním se nikdy nedá vybudovat důvěra. Na to tady chci upozornit, že pokud má Evropa něco do budoucna dělat, je budovat důvěru v Evropu. A posledními kroky, které Evropa v pěti letech činí, tuto důvěru velice úspěšně bortí.

Velkou součástí toho materiálu oproti jiným, dokonce na třech stránkách, je zdůvodnění, proč se má Evropa uvolnit přístupu nových obyvatel Evropy. Jak vymíráme, jak nás ubývá, jak stárneme, jak nám ubývá pracovních sil a jak Evropa velice nutně do roku 2030 potřebuje miliony nových občanů. Nehovoří se zde o tom, že nejsme schopni je produkovat, že Evropané nechtějí rodit více dětí, ale hovoří se o jejich potřebě. Jinými slovy, ten materiál je také o tom, že Evropa ty migranty nutně potřebuje. Je to tak opravdu? Slouží ten materiál k tomu ospravedlnění nebo řešení? A jinými slovy, když přijmeme tuto knihu o vizi Evropy jako výchozí materiál, automaticky souhlasíme s tím, že Evropa se bude muset rozšířit o miliony občanů jiných regionů? Chybí odpověď.

A budoucnost Evropy v rámci rozšíření. V tomto materiálu se píše, že Evropa se v nejbližším období nebude rozšiřovat o nové členy. Ptám se, co naděje milionů Ukrajinců, kterým bylo něco slíbeno? Řekl jim už někdo, že mají zavřené dveře do Evropské unie? Co další státy? Co východní partnerství, tolik diskutované ještě v dobách Evropské unie, kdy si dělala po boku Spojených států velmocenské ambice a slibovala po světě, potažmo v evropských státech na okraji Evropy, jako Gruzii a dalším, blízké přidružení k Evropě? Jaká bude politika v zahraniční oblasti Evropské unie? Ani v jednom z těch scénářů odpověď na toto téma není. Pouze ujištění, že v nejbližší době se Evropa rozšiřovat nebude.

Toto jsou výzvy, které Evropa historicky učinila, a dnes se k nim nehlásí, nebo nezná řešení, nebo je ani nechce řešit. A pokud na tohle Evropa neodpoví, tak nemá cenu se bavit o nových vizích Evropy, a kterým směrem by měla jít, protože nejdříve si musím zamést před vlastním prahem, než otevřu dveře a podívám se, kde dál.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leo Luzarovi za jeho vystoupení. Nyní s faktickou poznámkou pan místopředseda vlády Pavel Bělobrádek. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek: Děkuji, pane předsedající. Já zareaguji na kolegu Stanjuru. Frakce většinově hlasovala pro, já to považuji za velkou chybu. Europoslanci za KDU-ČSL hlasovali proti, bohužel to iniciováno bylo podle mých údajů kolegů z naší frakce z České republiky, nikoli KDU-ČSL. A domnívám se, že špinavé prádlo se má prát doma. Je to věc, která poškodí obraz České republiky úplně zbytečně, protože to bude vypadat, jako že všechna média v České republice jsou ovládána. Je to zásadní chyba a určitě na zasedání Evropské lidové strany a jejích lídrů se proti tomu jednoznačně vymezím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji místopředsedovi vlády panu Bělobrádkovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana kolegy Stanjury.

Ještě předtím přečtu omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Kolega Skopeček se omlouvá z dnešního a zítřejšího jednání z osobních důvodů, pan kolega Klaška mezi 11.30 a 12.30 z pracovních důvodů, dále se omlouvá pan poslanec Jan Farský od 12 do 14 hodin z pracovních důvodů, paní Věra Kovářová dnes do 11 hodin z osobních důvodů a svoji omluvu prodlužuje do 11.30 hodin.

Faktická poznámka pana předsedy Stanjury. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já bych chtěl poděkovat panu vicepremiérovi za prvé za odpověď, ale i za obsah té odpovědi. Já mám naprosto stejný názor a my, občanští demokraté, tento názor sdílíme.

Chci poděkovat ministrům, kteří jsou přítomni, ale současně chci ostře zkritizovat nepřítomnost ostatních členů vlády i poměrně malou účast nás, poslanců. Já se chci paní eurokomisařce omluvit, že už je to podruhé, co je tady, a ani jednou nejsme schopni dokončit rozpravu a přijmout usnesení. Nemyslím si, že je to správné.

My považujeme evropskou politiku za mimořádně důležitou a propříště prosím i vládní koalici, aby našla důstojnější termín, kdy budeme jednat s paní eurokomisařkou, aby tady vláda byla pokud možno v co nejsilnějším zastoupení, abychom skutečně mohli vážně debatovat o těchto klíčových otázkách. Nás to mrzí. My, přestože jsme nálepkováni všelijak našimi politickými soupeři, tak jsme eurorealisté. To, co říkáme dnes, jsme říkali i před deseti lety, dnes to říkají jiní. Není důležité, co bylo před deseti lety, a říkat, že jsme měli pravdu. Důležité je, co bude. A je škoda, že jsme dnes už podruhé promarnili debatu s paní eurokomisařkou tím, že nejsme schopni tuto debatu uzavřít, najít nějaké usnesení a začít formulovat národní pozici.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zbyňku Stanjurovi za jeho faktickou poznámku. (Poslankyně Chalánková čeká před řečnickým pultem na udělení slova.) Protože je 12.59 hodin, nepovažuji za důstojné paní kolegyni Chalánkové dát slovo k vystoupení, které není omezeno časově.

Protože není možné v tuto chvíli pokračovat a nikdo nenavrhl hlasovat o pokračování v této schůzi, jsem přesvědčen, že je možné to téma, kdy bychom pokračovali, tak jak řekl kolega Stanjura v této debatě, přenést na politické grémium v úterý, protože si nemyslím, že bychom zítra ráno mohli stanovit nějaký termín, a myslím, že to můžeme vzít za své, jak já jako předsedající, tak kolega Stanjura, který to navrhoval, v úterý za to téma.

V tuto chvíli vyhlašuji přestávku na oběd. Budeme pokračovat ústními interpelacemi, které jsou už vylosovány, ve 14.30 hodin. Děkuji a přeji vám dobrou chuť.

 

(Jednání přerušeno ve 13.12 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane předsedo vlády. Je čtvrtek odpoledne, budeme se tedy zabývat bodem ústní interpelace. Ještě než je zahájím, dovolte mi, abych přečetl omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny, a to tak, že nejdříve pozitivní zpráva pro vás: svou omluvu ruší pan ministr dopravy Ťok, který bude přítomen. Omlouvá se z pracovních důvodů pan poslanec Sedláček z dnešního odpoledního jednání. Dále se omlouvá pan poslanec Martin Plíšek mezi 14.30 a 18. hodinou. Dále se omlouvá paní poslankyně Nytrová od 14.30 do konce jednacího dne a pan poslanec Gabal také od 14.30 do konce jednacího dne. Omlouvá se i ministr životního prostředí Richard Brabec z odpolední části z pracovních důvodů. A dále se omlouvá pan ministr Daniel Herman, a to na celé odpoledne od 14.30 až do konce jednacího dne. Také se omlouvá paní poslankyně Miroslava Němcová na stejný termín, pan poslanec Havíř také na celé odpoledne a pan poslanec Martin Komárek.

 

Nyní tedy můžeme začít interpelace.

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.