(9.20 hodin)
(pokračuje Filip)
Mám zase otázku. Když jste hrdý, pane premiére, na to, jak umíme financovat zdravotní péči o obyvatele Středoafrické republiky, je podle vás v pořádku, že v rozpočtu České republiky se na financování zdravotní péče Aničky nenajdou peníze a najdou se peníze na léčení jinde? Jdou pro vás z nějakých důvodů obyvatelé Středoafrické republiky cennější než naše Anička? A dokážete to vysvětlit Aniččiným rodičům?
Poslední příběh, abych nebyl příliš dlouhý, je příběh Adama. Je čtyřletý, narodil se jako zcela zdravé dítě. Protože se rodičům zdál jeho vývoj nepřirozeně pomalý, nechali svého syna vyšetřit na neurologii a genetice v Brně. Zároveň začal docházet na speciální cvičení. Po devítiměsíčním čekání na výsledky genetických testů byla stanovena diagnóza merosin deficitní kongenitální svalová dystrofie. Prognóza u dětí s touto diagnózou je dle neurologů elektrický vozík, a to do konce života. Existuje však malé procento těch, kteří se naučí chodit a být soběstačnými. Je to malé procento, ale pro rodiče a malého Adama je to naděje, a proto boj s onemocněním nevzdávají. Stále hledají možnosti, jak svému synovi ulevit od problémů a posunout ho dál na jeho cestě k samostatnosti. Současně se jeví nadějnou léčba kmenovými buňkami. Tento postup je však nákladný a zdravotní systém České republiky ho nehradí. Rodiče malého Adama nemají jinou možnost než se pokusit peníze na léčbu a kompenzační pomůcky pro své dítě získat pomocí sbírky.
Pro představu uvedu položky, na které se vybrané prostředky použijí. Léčba kmenovými buňkami 1 600 000 korun, intenzivní terapeutický pobyt 24 000 korun, dětský invalidní vozík 25 000 korun, vertikalizátor Medico 42 562 korun podle tabulky, kurz plavání 3 500, rehabilitace, akupunktura 7 000 korun. Tyto položky uvádím proto, že jste ve svém vystoupení mimo jiné zpochybňoval účel podobných sbírek. Takové zpochybňování však pokládám za vrchol nevkusu, neúcty a arogance vůči rodičům těžce nemocných dětí a vůči všem, kteří se snaží nezištně pomáhat a změnit tak dopady nepřízně osudu.
Ve svém vystoupení jste zmínil, pane premiére, že jste hrdý na to, jak se podílíme na financování potravinové bezpečnosti obyvatel Jižního Súdánu. Mám tedy zase několik jednoduchých otázek. Je podle vás v pořádku, že v rozpočtu České republiky se najdou peníze na zajištění potravinové bezpečnosti obyvatel Jižního Súdánu a nenajdou se finanční prostředky na léčbu a rehabilitaci malého Adama? Jsou pro vás z nějakého důvodu obyvatelé Jižního Súdánu cennější než Adam? A dokážete to vysvětlit Adamovým rodičům?
To je tedy pět namátkou vybraných příkladů a pět stránek našeho rozpočtu humanitární pomoci. Jsem přesvědčen, že tyto rodiny mají právo očekávat plnou podporu naší společnosti. Podobných příběhů jsou u nás určitě stovky, možná i tisíce. Jak jsem uvedl na začátku, jsou to příběhy těch, kterým jsme nepomohli, ačkoliv jsme jim pomoci měli a mohli. Jsou to příběhy těch, ke kterým se otočil stát zády. Místo toho prostřednictvím různých organizací, ale z rozpočtu České republiky děláme úplně něco jiného. Možná že někde elektrifikujeme, možná že někoho učíme demokracii, a na vlastní lidi nezbývá. Na lidi, kteří platí daně, kteří budují Českou republiku jako svůj domov.
Vaše vystoupení, pane premiére, jasně ukázalo, že jste odtržen od reality. A to úplně. V plné nahotě ukazuje uvažování člověka, který se zcela odcizil vlastním lidem a možná si může poplácávat po ramenou v Bruselu s jinými, kteří myslí, že takhle to má být.
Úkolem státu, tedy České republiky, musí být zajišťování potřeb vlastních obyvatel. Proto státy vznikly a proto si je také občané prostřednictvím daní platí.
Myslím si, že uvedené životní příběhy jsou dostatečně výmluvné, stejně jako jsou dostatečně jasné otázky, které jsem v souvislosti s tím položil. Vážený pane premiére, doufám, že na jasné otázky od vás dostanu přímo jasnou odpověď. Byl bych rád, abychom se neutápěli v účetnictví a v odůvodňování toho, že rozhodnutí, která činíme za naše občany, za jejich peníze, jsou opravdu v jejich prospěch. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi. Než přikročíme k dalšímu přihlášenému do rozpravy, tak ještě omluvy. Pan poslanec David Kasal se omlouvá dnes od 9 do 13 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec Pavel Šrámek se omlouvá dnes do 11 hodin, pan poslanec Karel Rais se omlouvá z dnešního jednání z pracovních důvodů, pan poslanec Jan Farský se omlouvá mezi 11.30 až 13. hodinou z pracovních důvodů, pan poslanec Martin Kolovratník se omlouvá dnes od 14.30 do konce jednacího dne, pan poslanec Martin Lank se omlouvá od 9 do 11 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Vladislav Vilímec se omlouvá z pracovních důvodů z celého dnešního jednacího dne a pan poslanec Václav Zemek se omlouvá dnes z pracovních důvodů a pan místopředseda Radek Vondráček se omlouvá od 9 do 13 ze zdravotních důvodů.
To byly omluvenky a dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Fiedler: Zareaguji jenom krátce. Chtěl bych poděkovat panu předsedovi Filipovi za ten příspěvek a za to, jak si ty věci připravil. Už jsme tady o tom hovořili posledně, že naše zdravotnictví opravdu nehradí veškerou péči, jak nám tady tvrdil pan premiér. A to, co tady přednesl pan předseda Filip, toho je jasným důkazem. Ostatně není to pro nás žádná novinka. My všichni velmi dobře víme, že ten stav je takový.
Už jsem asi dvakrát nebo třikrát v průběhu této Poslanecké sněmovny tady zmiňoval slib poslance, který jsme složili na začátku této Poslanecké sněmovny, kdy jsme se zavazovali hájit zájmy občanů České republiky. A to, co tady přednesl pan předseda Filip dokládá, že tak bohužel není vždy postupováno ani vládou, ani touto Poslaneckou sněmovnou. Je velmi smutné, že ten stav je takový. A absolutně souhlasím se slovy pana předsedy Filipa, že náš premiér je buď absolutně odtržený od reality, nebo cynicky prohlašuje věci, o kterých ví, že nemohou být pravdivé.
K těm neziskovkám. V uplynulých dnech jsem k svému šoku zjistil, že české neziskovky působí třeba v Mongolsku, kde se zabývají výchovou mongolských vězňů, jak se mají zapojit do pracovního procesu poté, kdy opustí věznici. To je velmi záslužná činnost - naprosto nesmyslná, která nemůže vést k cíli. Nicméně Člověk v tísni, velmi bohatá neziskovka, která dostává dotace ze státního rozpočtu, utrácí peníze i takovýmto způsobem. Co k tomu dodat? Myslím si, že místo dalších cynických slov, která budou vyvracet to, co řekl předseda Filip, by pan premiér neměl vůbec reagovat.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Stanislav Mackovík. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Mackovík: Děkuji. Pane předsedající, pane premiére, dámy a pánovéc Chci jenom takovou poznámku, která se týká opět zdravotnictví.
Pan premiér se nedávno v médiích nechal citovat, že Ministerstvo zdravotnictví uhradí zásahy letecké záchranné služby, které uhradit nechtělo. Dodnes k tomu nedošlo a ministerstvo opět vyšetřuje další případ, kdy vrtulník letěl pro pacienta po ministersky úředně stanovené letové době.
Pane premiére, mnohé z neziskovek, které fungují v České republice, parazitují ze systému, fungují jenom účelově proto, aby měly peníze na samy sebe, na zaplacení svých odměn, svých platů, a pro stát neudělají vůbec nic. Naopak za státní peníze možná dělají ty různé billboardy proti vládě, proti poslancům, proti zákonům. Ale je potřeba se rozhodnout, kdo této zemi bude vládnout a kdo tady bude nastavovat nějaké parametry hry. ***