(12.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Když tedy už jsem si vzal slovo na tu Kanadu, když jsem s tím souhlasil, tak bych rád řekl, že samozřejmě jsem se zabýval i některými kritickými výhradami, které vůči tomu jsou, a rád bych řekl, že se tedy nijak nezasahuje do regulatorních pravomocí Evropské unie a členských států. Na evropský trh budou z Kanady moci být nadále dováženy pouze výrobky, které budou splňovat naše standardy a normy. To byl bych rád, kdyby tady bylo jasně řečeno, že kanadské výrobky musí splňovat naše standardy a normy. Myslím, že asi nepochybujete o tom, že úroveň kanadského strojírenství apod. je poměrně slušná, že to není něco, co by hrozilo, že se nám výrazně zhorší naše konkurence, když budeme obchodovat s Kanadou. A samozřejmě my si uchováváme veškeré možnosti a schopnosti regulovat ve veřejném zájmu a i třeba ochránit veřejné služby a všechny ty základní principy, které tady máme. V tom si myslím, že CETA je moderní smlouva, která rozhodně nevede k nějakému snižování nároku, ale je to smlouva, která podle mne opravdu má šanci podpořit evropskou i českou ekonomiku a může v tomto sloužit jako určitý typ nové smlouvy určité úrovně, která možná ještě tady nebyla uzavřena v podobném stylu.
A samozřejmě proč tedy teď Česká republika Kanaďany zajímá? To je dáno samozřejmě jednak tím, že oni sami tu CETA vidí jako příležitost a také s určitými obavami sledují protekcionářské tendence, které slyší z Bílého domu ve Spojených státech, z Washingtonu. A právě když slyší protekcionářské tendence z Bílého domu, tak najednou se dívají na Evropany, kteří přicházejí s tím, aby se obchodovalo, jako na někoho, kdo s nimi sdílí určité základní principy. Kanaďané jsou přesvědčeni, že pro Ameriku a pro Spojené státy bude ale velmi obtížné vážně do takovýchto ochranářských opatření vstoupit mezi Kanadou a Spojenými státy, protože si myslí, že ty ztráty by byly obrovské, především také pro Spojené státy samotné. Na druhé straně nezní jim to příjemně, ale o to řekněme vstřícněji vítají nás, protože jsme pro ně představitel země, která za Evropu prezentuje někoho, kdo právě stojí o obchod, stojí o výměnu, stojí o spolupráci v ekonomické oblasti a dává v tom najevo otevřenost. Takže proto si myslím, že půda dnes v Kanadě pro nás je mimořádně příznivá.
Víte, že kanadské vztahy se v poslední době nevyvíjely vždy jednoduše, myslím díky problémům vízovým a jiným, to všechno je dnes vyřešeno, to je vlastně už dneska minulost, nikdo se k tomu už nevrací, a naopak se otevírá jakási velice příznivá půda, opakuji, se zemí a státem, který patří k nejrozvinutějším státům světa a který myslím v řadě oblastí, dokonce i v těch, ve kterých dnes se rozhoduje o tom, kdo bude lídrem, tak právě Kanada... Mluví se o Silicon Valley ve Spojených státech, dnes v Kanadě najdete podobně rozsáhlá centra, která jsou naprosto srovnatelná se Silicon Valley v Kalifornii. Takže to je podle mě něco a doporučuji vám to navštívit.
Myslím si, že Kanada je velmi zajímavý partner. A právě CETA vytváří zvláštní příležitost i pro česko-kanadské vztahy ve chvíli, kdy Kanada o to jednoznačně má zájem. A jenom z té své cesty vám mohu říci, že tři ministři obchodu se chystají přijet do Prahy, protože je právě Česko dnes enormně zajímá a protože v nás vidí partnera, industriální zemi, která také má zájem v oblasti vytváření nových technologií, protože my máme také co nabídnout z oblasti nanotechnologií, biotechnologií. A toto je zajímá. Mají zájem o to, abychom své síly spojili. Oni mají v tomto obrovskou sílu, to je třeba si uvědomit, ale pro nás to může být velmi užitečné. Proto si myslím, že ta ratifikace je důležitá i proto, abychom dali najevo, že my také CETA vnímáme jako příležitost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zahraničních věcí. Budeme pokračovat v rozpravě faktickou poznámkou pana poslance Roma Kostřici. A předtím ještě, než vám dám slovo, pane poslanče, budu konstatovat došlou omluvu pana poslance Františka Váchy, kterou obdržel předseda Poslanecké sněmovny. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo. Chtěl jsem se jen zeptat pana ministra zahraničí, že tady - pokud se nemýlím, tak tady zaznělo z úst pana zpravodaje, že ten objem činí 1,3 milionu korun, což je komicky nízké. Já se domnívám, že se musí jednat o 1,3 miliardy, nikoliv miliony. Tak jsem se chtěl zeptat, jestli je to skutečně tak, nebo to bylo opravdu přeřeknutí. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pravděpodobně dostanete hned odpověď. Pan zpravodaj s přednostním právem v rozpravě. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Matěj Fichtner: Prosím vás, to byla nepřesnost. Jednalo se o hrubý domácí produkt Kanady, který je někde kolem 1,4 bilionu eur.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ta obchodní výměna je mimo jiné v té smlouvě poznamenána.
Budeme pokračovat tedy v rozpravě vystoupením pana poslance Leo Luzara. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Upozorňuji vás, že ve 13 hodin vás tak jako tak přeruším, pokud byste měl delší projev, a vyhlásím polední přestávku. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, vzhledem k ubíhajícímu času se pokusím omezit na fakta. Předtím mi ale dovolte, abych poděkoval panu ministru zahraničí, že vzal tuto nelehkou roli za svého kolegu. Zároveň říkám, že plně souhlasím s tím, co řekl ve vztahu Česká republika - Kanada. To je bez diskuse a já si myslím, že tady není nikdo, kdo by to oponoval. Ale chci upozornit na to, že vztahy by měly bilaterální. Jsme partnery Kanady, máme společné zájmy, ale v rámci Evropské unie s Kanadou jsme se dostali do pozice - použiji výraz ocásku Evropy. Podle té smlouvy, jak jsem si ji podrobně přečetl, a bohužel ona je docela nepřehledná, protože obsahuje obrovské množství výjimek, jsme se v rámci vyjednávací pozice Evropské unie dostali do silného pozadí.
Než rozeberu jen ty základní výjimky, které tady mám, si dovolím ještě jednu politickou poznámku k panu zpravodaji. Ve své zpravodajské řeči se nevyvaroval politického kontextu této smlouvy, čímž mi samozřejmě nahrál k vystoupení. Kdyby se držel faktických věcí, odpustil bych si to, ale použil politického kontextu srovnání této dohody s posametovým vývojem České republiky a výhledem toho postupu, jaký byl.
Chtěl bych upozornit, že tuto smlouvu ze strany Kanady vyjednala jedna z nejpravicovějších kanadských vlád v historii Kanady. Jak sami Kanaďané říkají, pravicovější snad už nikdo víc nebude. A dnešní občané Kanady se na to dívají již trochu jinak, stejně jak naši občané se dívají jinak na vývoj pod vládami pravicového premiéra Václava Klause a připomínají kriticky některé kroky, které jeho vláda učinila, atd. atd. Čili pohledy na tu věc z historické souvislosti mají své opodstatnění a je třeba je připomínat a říkat, a ne protože demokratický vývoj začal před pětadvaceti lety a my jsme pokračovatelé atd. Má to tu mezinárodní souvislost, a to souvislost s nejdemokratičtějším státem světa (řečeno ironickým tónem), Spojenými státy americkými, a jejich poprezidentským vývojem v rámci mezinárodních smluv. TTIP je pozastavena, byť Američané říkají, že je mrtvá. Dohoda Ameriky s Asií - to už nedoufají ani ti Číňané, že by se mohla nějaká sjednat.
Zůstává historicky podepsaná dohoda NAFTA. Američané již dneska avizují, že by ji rádi revidovali. Kanaďané tady zůstávají jakoby chladní a čekají, jak to dopadne. Mexičané se už pod dojmem stavění plotů k tomu stavějí trochu odmítavě, nebo naopak vnímají konec této dohody už z pohledu toho, jak zde byla na návštěvě mexická delegace a na přímou otázku, jak vnímají výhody obchodní dohody NAFTA, řekli: ano, americké zboží proudí do Mexika plnými náklaďáky, mexické zboží v náklaďácích stojí na amerických hranicích. Čili to má své vždy pro a proti a všechny mezinárodní dohody postavené na bázi velkého obchodu, velkého byznysu obvykle nekončí dobře.
Nyní už opravdu k věci, protože nechci až tak dalece filozofovat, popř. se politicky obouvat do ekonomiky. ***