(12.10 hodin)
(pokračuje Plzák)
V roce 2008 se Rada Evropy a OSN dohodly na tom, že zmapují oblast tohoto obchodování s lidskými orgány, a nechaly vypracovat studii. Výsledkem té studie bylo konstatování, že mezinárodněprávní úprava této oblasti nepostihuje v celé její šíři tuto problematiku a že by bylo vhodné přijmout komplexní mezinárodní úpravu. Tato úprava byla pod záštitou evropského výboru pro trestní problematiku předložena a schválena výborem ministrů Rady Evropy 9. července 2014 a celá úmluva byla předložena poměrně nedávno k podpisu členským státům Rady Evropy 25. března 2015 ve španělském Santiagu de Compostela. Do dnešního dne tuto úmluvu podepsalo 17 států včetně ČR, která ji podepsala v den jejího otevření k podpisu.
O čem tato úmluva je? Tato úmluva se zaměřuje především na trestněprávní otázky spojené s obchodováním s lidskými orgány, má chránit oběti a vyžaduje trestněprávní postih celé škály jednání na jednotlivých státech Rady Evropy. Stanovuje tedy povinnost členským státům zajistit trestnost úmyslného odběru lidského orgán atd. a navrhuje příslušné sankce, příslušná preventivní opatření a další věci na ochranu a podporu lidí, kteří v tomto pohybují nebo se stanou oběťmi této problematiky.
Tady bych chtěl říct, jak řekl pan ministr, že řada států již má tuto problematiku poměrně dobře zpracovánu ve své legislativě včetně ČR, a pokud tam byl nějaký nesoulad, který byl přijatelný, bylo v určitých článcích této úmluvy umožněno, aby si jednotlivé státy uplatnily výhradu vůči této úmluvě, což učinila, jak řekl pan ministr, i Česká republika.
Chtěl bych říci, že se tím budeme zabývat na zahraničním výboru, ale myslím, že problematika souladu s naší legislativou by si zasloužila i projednání na ústavněprávním výboru, protože, jenom pro vaši informaci, kterých zákonů se to týká z naší legislativy, tak bych je zde rád vyjmenoval. Týká se to zákona č. 285/2002 Sb., tzv. transplantační zákon. Týká se to zákona č. 45/2013 Sb., tzv. antidiskriminační zákon. Týká se to zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Týká se to zákona č. 70/2002 Sb, trestněprávní úmluvy o korupci. Týká se to zákona č. 418/2011 Sb., zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a jeho novelizace ve znění zákona č 183/2016 Sb. Týká se to zákona č. 296/2008 Sb., o lidských tkáních a buňkách. Týká se to zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a týká se to konečně i zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád.
Jenom v rychlosti bych pro vaši informaci tu smlouvu jaksi zrekapituloval. Ta smlouva má jednu preambuli, která říká, co je snahou. Snahou je vymýtit obchodování s orgány. A dále má několik článků.
Článek první stanovuje hlavní cíl úmluvy.
Článek druhý stanovuje rozsah a použití pojmů. Stanovuje takové pojmy jako to, co nazýváme obchodování s lidskými orgány, co se rozumí lidským orgánem. A já bych vždycky rád u toho článku jenom řekl právě, kterého zákona se to týká v naší právní úpravě. V tomto musíme říct, že tuto problematiku dobře zpracovává náš transplantační zákon, celkem bez problémů.
V článku číslo tři je stanovena povinnost uplatňovat zásady nediskriminace, což řeší náš antidiskriminační zákon.
Článek číslo čtyři říká, co je nezákonný odběr lidského orgánu a které věci se ho týkají. Říká také, a tady je například jako ukázka drobný nesoulad s naším transplantačním zákonem, že odběr nemůže být proveden bez svobodného, informovaného a specifického souhlasu žijícího či zemřelého dárce. Tady nám umožňuje, abychom si to ošetřili vlastní legislativou, protože náš transplantační zákon v § 10 říká, že nemusí být informovaný souhlas za života. Každý člověk, který zemře a za svého života nevyjádřil přímo nesouhlas, se považuje, že s transplantací nebo s použitím svých orgánů po své smrti souhlasí.
Dále bych chtěl říct, že tady si vyhradila, jak říkal pan ministr, naše republika první výhradu, která se týká právě odběru od dárců, kteří nejsou zcela svéprávní. Týká se to především dětí a dále osob, které jsou zbaveny způsobilosti k právním úkonům v plném rozsahu, resp. u dárců, kterými jsou osoby, které nenabyly plné svéprávnosti, nebo osoby s omezenou svéprávností anebo osoby, které s odběrem vyslovily souhlas, avšak s ohledem na jejich momentální zdravotní stav lze předpokládat, že nezvážily vše, co měly zvážit.
Článek číslo pět se týká použití nezákonně odebraných orgánů pro účely transplantace nebo pro jiné účely. Tady je kriminalizováno úmyslné použití nezákonně odebraných orgánů a řeší to zase trestní zákoník. Tady jsme uplatnili další výhradu, protože je rozdíl mezi českým trestním zákoníkem a úmluvou. Ta je v tomto směru poněkud širší, a buď bychom museli upravit novelou trestní zákoník, anebo jsme si dovolili uplatnit další výhradu.
Článek číslo šest kriminalizuje úmyslnou transplantaci mimo rámec vnitřního transplantačního systému. Řeší to jednak trestní zákoník, jednak transplantační zákon.
Článek číslo sedm definuje a postihuje nezákonné navádění, sjednávání, nabízení nebo žádání o neoprávněnou výhodu. V podstatě říká, že nikdo nemůže prodat svůj orgán nebo za to získat nějakou výhodu. To znamená, že nemůžete ani se svým vlastním orgánem obchodovat, to znamená, chtít výhodu za to, že například když zemřete, že bude váš orgán použit pro účely transplantací.
Článek číslo osm se týká uchovávání, skladování, přepravy, dovozu atd. nezákonně odebraných orgánů. Kriminalizuje, řeší trestní zákoník.
Článek číslo devět, a již se blížím ke konci, kriminalizuje napomáhání a účastnictví o pokus. Řeší trestní zákoník.
Článek číslo deset je poslední článek, ve kterém jsme uplatnili výhradu týkající se toho, kdy jednotlivé státy uplatní svou soudní pravomoc na lidech, kteří spáchají nějaký trestný čin v souvislosti s touto úmluvou.
Odpovědnost právnických osob řeší v článku číslo jedenáct. Máme řešeno zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob. A tím se blížím ke konci.
Článek číslo dvanáct definuje sankce, opatření atd.
Následuje článek číslo třináct definující přitěžující okolnosti.
Článek číslo čtrnáct, předchozí odsouzení.
Již nebudu zdržovat, jenom jsem chtěl říci, já jsem na to upozornil pana ministra, že pro projednání a pro Sněmovnu je připraven návrh usnesení, ve kterém ale jsou uplatněny pouze dvě výhrady týkající se článku číslo čtyři a článku číslo deset, takže zřejmě po dohodě s panem ministrem bychom měli ještě toto usnesení upravit.
Na závěr bych chtěl navrhnout jako další výbor po garančním výboru zahraničním, aby se touto úmluvou zabýval ústavněprávní výbor. Už proto, aby zhodnotil soulad s naší legislativou, a myslím si, že vzhledem k problematice by bylo vhodné, aby se tím zabýval i výbor pro zdravotnictví.
Na závěr bych si dovolil navrhnout zkrácení lhůt na projednání ve výborech o 30 dní. Děkuji vám za pozornost. ***