(9.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Já totiž připomínám, že v Etiopii se od roku 2003, čili zhruba za čtrnáct nebo patnáct let, zvýšila populace zhruba o 30 milionů lidí, kdežto u nás ta populace spíše klesá, než by rostla. A v tomto ohledu já ten zájem úplně nevidím. Připomínám totiž, že ten problém neziskových organizací a zájmu daňových poplatníků na tom, aby se ty prostředky utrácely transparentně, není jen otázkou České republiky. Šest senátorů ve Spojených státech amerických včetně Cruze, který byl prezidentských kandidátem, poslalo dopis americkému ministrovi zahraničí Rexu Tillersonovi s žádostí o prošetření grantů Open Society Fund, Sorosovy nadace, aby se zaměřil na činnost proti vládám spojeneckých zemí. Oni ti američtí senátoři konkrétně jmenovali Makedonii.
A mě by zajímalo, jestli některými těmi našimi aktivitami neporušujeme a některé ty naše nadace neporušují principiálně náš mezinárodněprávní závazek. A to je ta druhá hlavní otázka - tamto byla první základní otázka a pak ty podotázky. Tohle je druhá základní otázka - jestli neporušujeme náš mezinárodněprávní závazek, že nebudeme postupovat v rozporu s článkem 1 odst. 1 mezinárodního paktu o občanských a politických právech. To znamená, že každý národ má právo na svůj vlastní politický režim a na využívání svých přírodních zdrojů. To je náš závazek od 1. ledna 1977, respektive od 1. ledna 1993, kdy jsme se vydělili z České a Slovenské Federativní Republiky jako samostatný stát. Protože jestli tomu tak je - a je pravda, že Člověk v tísni je označen některými vládami jiných suverénních států členů OSN za nepřátelskou organizaci a je vymisťován z území těchto států, včetně našich velmi významných ekonomických partnerů, a to ať už na východě, nebo na jihu zeměkoule. A v tomhle ohledu tedy ta druhá otázka je pro mě velmi zásadní. Jestli ty prostředky, které tomu věnujeme, utrácíme tak, že nenarušujeme ten náš mezinárodněprávní závazek.
Totiž proč o tom mluvím. Protože ty prostředky samozřejmě můžeme utratit úplně jinak. Jestli je - promiňte mi, mě uráží, že bychom měli platit z prostředků českého státního rozpočtu některé věci a přitom nemít na léčbu našich dětí a musí se na to sbírat víčka od PET lahví. Nebo jestli máme postaráno o seniory. Několikrát jsem tady upozorňoval při projednávání státního rozpočtu, že mou zásadní výhradou je to, jak se chováme k vlastním seniorům. Dokonce vám ani nevyčítám, pane předsedo vlády, to, že v roce 2014 ten příspěvek pro seniory byl 40 korun, protože to nebyl váš rozpočet, ale rozpočet jiné vlády. Ale v roce 2015 a 2016 jsem vám to vyčítal, protože ten rozpočet jste dělali už vy. A to byl stejný masakr, promiňte mi to, když ten příspěvek pro naše seniory dělal 50 korun. A teprve dnes, teprve pro rok 2017, tedy pro volební rok, jste se rozhodli, že růst důchodů bude o částku, která alespoň nebude výsměchem pro ty seniory.
Stejně tak se ptám, jestli bychom ty prostředky nemohli utratit ve prospěch naší vědy, kultury a vzdělanosti, případně na naše dětské domovy, tedy péči o děti, které se narodily tady a rodiče nemají. Jsem totiž přesvědčen, že to, co se odehrává už bez vlivu Poslanecké sněmovny jako rozpočtového suveréna na některých ministerstvech, odporuje té základní otázce. To znamená, odporuje tomu, že využíváme státní rozpočet - protože my nejsme vlastníci těch peněz. My jsme jako poslanci a vy jako vláda jenom správci těch prostředků, které vybereme na daních, a my je podle mého názoru musíme používat pouze v zájmu občanů České republiky.
To byl ten důvod, pro který jsem nesouhlasil s tou odpovědí, protože mně odpověď účetní nestačí. Ptám se, jestli je to zajištěno tak, abychom neporušovali základní právo občanů České republiky na to, abychom za své daně řešili zejména naše vlastní národní zájmy. Děkuji.
To je první část otázek a očekávám na ty první dvě základní otázky odpověď, pane předsedo vlády. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan předseda vlády Bohuslav Sobotka. (Poslanci KSČM debatují.) Jenom poprosím poslance klubu s největší účastí, aby omezili své rozhovory a poněkud se ztišili. Rušili jste vlastního pana předsedu a ten je jistě zvědavý na odpověď pana premiéra. Děkuji. (Hluk z řad poslanců KSČM neustává.) Ještě jednou prosím o klid.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení páni poslanci. (Poslanci KSČM stále diskutují. Předseda vlády vyčkává na klid v sále.) Ano, děkuji.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane místopředsedo, dovolte mi, abych reagoval na interpelaci pana místopředsedy Filipa.
Především chci říci, že jsem rád, že žiju v České republice. Jsem hrdý na to, že naše země má takový zdravotní systém, jaký má. Vím, že s řadou věcí můžeme být nespokojeni. Ale když to porovnáme třeba se situací ve Velké Británii, kde lidé čekají měsíce a někdy i roky na to, aby se jim dostalo adekvátní zdravotní péče, když porovnáme tu situaci se Spojenými státy, kde obrovské množství lidí ani nemá základní zdravotní pojištění, kde je problém s tím, že privátní pojišťovny si vybírají mezi tím, koho vůbec pojistí a koho nepojistí, je tedy zatraceně dobře, že jsme v naší zemi nepřipustili privatizaci systému zdravotní péče. Že tady máme veřejné zdravotní pojištění a že tady máme systém, kde lidé mají garantováno, že když mají vážné zdravotní problémy, systém zdravotního pojištění to zaplatí.
Pan místopředseda Filip tady mluvil o dětech, na které je potřeba sbírat víčka. Jestliže je dítě nemocné a má třeba vážné zdravotní problémy, tak je tady systém zdravotního pojištění. Zdravotní zákroky, operace, léčba vážné nemoci, třeba rakoviny, je plně hrazena ze systému zdravotního pojištění. Naši lidé mají tu výhodu v České republice, že zde máme veřejný systém zdravotního pojištění, že je to všeobecný systém zdravotního pojištění. Vím, že občas lidé reptají na to, že musí do toho systému odvádět zdravotní pojištění. Ale v okamžiku, kdy zestárnete a potřebujete zdravotní péči, v okamžiku, kdy máte děti a ty děti potřebují zdravotní péči, velmi často si teprve v té chvíli uvědomíte, jak je dobře, že máme všeobecný systém zdravotního pojištění a že skutečně na to, aby někdo podstoupil vážnou drahou léčbu, která třeba v jednom případě může stát i několik milionů korun, nemusíme sbírat víčka, že tito lidé nemusí obcházet zdravotní pojišťovny a prosit se je, aby je pojistily, aby se jim vůbec dostalo zdravotní péče.
Nejsem spokojen s tím, jaká je životní úroveň seniorů v České republice. Jsem přesvědčen o tom, že byla vážná chyba, že v minulých letech se plně nevalorizovalo podle inflace. A budu velmi bojovat za to, a doufám, že pro to získám i podporu v této Poslanecké sněmovně, aby se příští rok valorizovaly penze alespoň o 500 korun v průměru. Musí to být naše priorita. Musíme se na tom dohodnout, že právě valorizace důchodů bude jedna z priorit, protože více než dva miliony našich seniorů si to zaslouží, zejména díky tomu, jak vypadaly valorizace před rokem 2013 a jakým způsobem se na seniorech šetřilo. ***