Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

43.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském
pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 1029/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Dobrý den, vážený pane místopředsedo, poslankyně a poslanci. Podstatou tohoto návrhu je zavedení nové dávky nemocenského pojištění, takzvaného dlouhodobého ošetřovného. Účelem je zejména napomoci odstranit překážky, které omezují, nebo dokonce znemožňují pečovat o rodinné příslušníky v domácím prostředí. Máme na mysli takové rodinné příslušníky, u nichž dojde k významnému zhoršení zdravotního stavu, takže po určitou dobu nezbytně potřebují péči další osoby, a pokud ji nemají doma, tak musí být umístěni v nějakém zařízení. Typicky se jedná o léčebnu dlouhodobě nemocných. Zároveň chceme těm osobám, které pečují a které ale jsou nemocensky pojištěné - to je velice důležité - poskytnout přiměřenou náhradu za ztrátu příjmů z jejich výdělečné činnosti a zároveň ochránit jejich pracovní místo, protože dnes praxe vypadá tak, že většinou ti, kdo ošetřují, většinou to jsou ženy nad 50 let, potom v důsledku této péče přicházejí i o tu práci.

To znamená, že v tom zákoně o nemocenském pojištění se nově stanoví, že nárok na dávku bude mít pojištěnec, který nemůže vykonávat činnost z důvodu péče o blízkou osobu potřebující poskytování dlouhodobé péče v domácím prostředí. Je také důležité, že ti rodinní příslušníci, kteří jsou nemocensky pojištěni, se mohou u té jedné nemocné osoby vystřídat.

Aby se zde zabránilo nějakým pokusům o zneužívání, tak ošetřovaná osoba musí být osoba, u níž došlo k závažné poruše zdraví, která si vyžádala hospitalizaci alespoň po dobu sedmi kalendářních dnů a u níž je předpoklad, že zdravotní stav bude vyžadovat celodenní poskytování dlouhodobé péče alespoň po dobu dalších třiceti kalendářních dnů. Jinak doba poskytování dávky je maximálně devadesát kalendářních dnů, tedy tři měsíce ode dne propuštění ošetřované osoby z hospitalizace.

Výše dávky pro toho, kdo pečuje, bude činit 60 % denního vyměřovacího základu, což je tedy vlastně stejné jako výše toho ošetřovného.

Je tam právě ta změna i v zákoníku práce, která stanoví, že zaměstnanec je po dobu pečování chráněn před výpovědí a po skončené péče má právo návratu na stejné pracovní místo.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní ministryně. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení poslankyně Alena Nohavová. Prosím.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo. Paní ministryně tady už řekla, o co se jedná. Já ve své zpravodajské zprávě budu stručnější.

Důvodem předložení návrhu je snaha řešit dlouhodobou potřebu ošetřování osob potřebující péči a zároveň hmotné zajištění ošetřující osoby dávkou nemocenského pojištění, takzvaným dlouhodobým ošetřovným, nezávisle na poskytování příspěvku na péči náležícího osobě závislé na pomoci jiné osoby, jakož i rozšíření okruhu osob, které mohou tuto službu s podporou poskytovat.

Podle současného platného právního stavu je okruh výdělečně činných osob oprávněných ošetřovat či pečovat v domácím prostředí o osobu, která vyžaduje z důvodu nepříznivého zdravotního stavu ošetřování jinou osobou, omezen jen na zaměstnance, který nemůže vykonávat práci po dobu ošetřování člena rodiny, a to po dobu maximálně devět či šestnáct dnů. Za ošetřovanou osobu se považuje jen osoba žijící s ošetřující osobou v domácnosti, kdy se předpokládá, že v této době si rodina zajistí potřebnou péči. Vzhledem ke stavu společnosti je takovou péčí v současnosti většinou péče ústavní, která je nejen celkově nákladnější, ale pro potřebné i jejich rodiny méně společensky i lidsky přínosná než zajištění této péče v domácím prostředí členem rodiny nebo širšího rodinného okruhu.

Jako pozitiva vidím finanční přínos rodiny. Ten bude na straně ošetřující osoby, tedy příjem, ošetřovné, které jí nahradí ucházející příjem z výdělečné činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění, dále je to stmelování rodinných vazeb nejen mezi ošetřující a ošetřovanou osobou, ale i mezi ostatními členy širší rodiny. Dále, podpůrčí doba u dlouhodobého ošetřovného nebude mít nepříznivý vliv na nárok z důchodového pojištění ošetřující osoby, protože bude považována za vyloučenou dobu, případně za náhradní dobu pojištění. Za další se předpokládá možné širší využití, a tím snížení tlaku na státem poskytovanou ústavní péči v LDN apod., kdy takto uvolněné kapacity bude možno využít pro těžší případy. Dále se očekává snížení výdajů na následnou lůžkovou péči, které by mohlo činit 1 mld. korun ročně.

Jako negativa - jsou zde samozřejmě mírně vyšší administrativní nároky na zaměstnavatele. Výše uvedené může vést ale i k nerovnému přístupu, kdy některé firmy to budou akceptovat a umožňovat svým zaměstnancům odejít na dlouhodobé ošetřování svého člena rodiny. Dlouhodobé ošetřovné se samozřejmě negativně promítne v bilanci státního rozpočtu, a to ve výši 1,8 mld. korun, takže dojde ke zvýšení výdajů na samostatnou dávku, dojde k výpadku příjmů z pojistného na sociální zabezpečení, výpadku příjmů z daně z příjmů fyzických osob, zvýšení mzdových nákladů v souvislosti s potřebou zpracování a kontroly dávek cca o 32 milionů a dojde i ke snížení pojistného na zdravotní pojištění cca o 240 milionů. Ale zase zde dojde k úspoře téměř jedné miliardy, kdy dojde ke snížení nákladů na následnou lůžkovou péči.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji dvě přihlášky. Jako první požádám o vystoupení paní poslankyni Hnykovou a připraví se pan poslanec Vilímec. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřila za poslanecký klub Úsvit - Národní koalice k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk 1029.

Jak se z důvodové zprávy dovídáme, navrhovaná právní úprava podporuje prorodinnou politiku. Vláda tím zavádí novou dávku, dlouhodobé ošetřovné, do systému nemocenského pojištění. Účelem nově zavedené dávky je především odstranit překážky, které v současné době omezují nebo znemožňují pečovat v rodině o příslušníky v domácím prostředí, u nichž dojde k takovému zhoršení zdravotního stavu, které vyžaduje po propuštění z nemocnice po určitou dobu přítomnost další osoby zajišťující jejich ošetřování a péči o ně, zejména poskytnout přiměřenou náhradu za ztrátu příjmu z výdělečné činnosti, která musela být z důvodu potřeby péče o blízkou osobu přerušena, a umožnit zaměstnanci získat nárok na pracovní volno s ochranou před výpovědí na dobu této péče.

V úvodu si musím povzdechnout, proč tato novela přichází až na konec mandátu této Poslanecké sněmovny, protože se o dlouhodobém ošetřovném mluví již dlouho, a myslím si, že není tak kontroverzní jako jiné novely zákonů z oblasti Ministerstva práce a sociálních věcí a nový zákon o sociálním bydlení, že mohla být předložena mnohem dříve do Poslanecké sněmovny a schválena. Pomohlo by to rodinám.

Přesto bych si dovolila sdělit, že s touto novelou, a upozorňuji na to, souhlasíme, ale máme některé výhrady k této novele, a ty se týkají především § 41a odst. 2. Ošetřovanou osobou se pro účely dlouhodobého ošetřovného rozumí fyzická osoba, u které a) došlo k závažné poruše zdraví, která si vyžádala hospitalizaci, při níž byla poskytována léčebná péče alespoň sedm kalendářních dnů po sobě jdoucích, nejde-li o akutní lůžkovou péči standardní poskytovanou ošetřované osobě za účelem provedení zdravotních výkonů, které nelze provést ambulantně. Dlouhodobé ošetřovné bude náležet při vzniku závažné poruchy zdraví, akutní nemoci, například cévní mozkové příhody nebo úrazu polytraumatu, při závažném zhoršení zdravotního stavu, dekompenzaci, chronické interní nemoci nebo neurologického postižení, anebo v souvislosti s náročným léčením, jako je například leukémie, nebo po operaci, například operací srdce, transplantace orgánů, pro něž fyzická osoba po ukončení hospitalizace vyžaduje po několik týdnů poskytování velkého objemu dlouhodobé péče, popřípadě pomoci při péči o vlastní osobu v domácím prostředí.

Vážené kolegyně a kolegové, mně tady třeba chybí péče o seniora v terminálním stadiu, o kterého se chce ta rodina postarat. Nesouhlasíme, aby dlouhodobé ošetřování bylo vázáno pouze na pobyt ve zdravotnickém zařízení. Povede to podle nás k podvodům a staří lidé budou nuceni být hospitalizování, aby rodinní příslušníci, pokud se chtějí o takového člověka starat na konci jeho života, tak aby vlastně splňovali tuto podmínku. A my to odmítáme.

Myslím, že lékař dokáže vyhodnotit, v jakém stavu ten senior je a že i se to může vztahovat na lidi, o které se dlouhodobě rodina stará v domácím prostředí, střídají se u něj, a nakonec když dochází k tomu, že má člověk odejít z tohoto života, tak vlastně musí být podroben tomu, že musí být hospitalizován. S tím my nesouhlasíme. Považujeme to za nesmyslné, aby právě hospitalizace byla touto podmínkou. (Hluk v sále.)

Dále považujeme za nadbytečné, aby podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné podle § 41a odst. 1 bylo, že ošetřovaná osoba udělí pojištěnci na předepsaném tiskopise písemný souhlas k poskytování péče, a odkazuje na tento § 563 z nového občanského zákoníku, že ošetřující musí sehnat dva svědky, kteří se podepíší pod dané znamení. Naprosto nadbytečná věc. Je-li někdo propuštěn z nemocničního zařízení, je vážně nemocen a je rád, že se o něj stará jeho rodinný příslušník, kolik takových případů budeme řešit, že člověk odmítne péči svého blízkého? Budeme ale však řešit ty dva svědky, kteří budou muset přijít a vidět, v jakém stavu ten nemocný je, a budou to muset dosvědčit.

Dále k podpůrčí době 90 dnů. Je to málo a je to limitující. Kdyby tady byla možnost navýšení počtu dnů, bylo by to možná mnohem lepší. A za tři měsíce člověka neumístíte do pobytového zařízení. Možná ani ne do hospice. Možná ani ne do té léčebny dlouhodobě nemocných nebo do nějakého jiného centra na doléčení. A tak rodina bude nejen ztrácet na výdělku, než se vyřídí příspěvek na péči, při dnešní kondici posudkové služby to vidím na období velmi stresové pro danou rodinu, co bude s tím člověkem právě po těch třech měsících. Myslím, že ten institut toho, že by se ta podpůrčí doba mohla potom v těch výjimečných případech prodloužit i na delší dobu, by mohl být obsahem i této novely zákona.

A poslední věc, která je velmi kontroverzní, je souhlas zaměstnavatele s poskytováním dlouhodobé péče v paragrafu zákoníku práce, který se odkazuje na § 191 zákoníku práce. Kladu si otázku, když to zaměstnavatel nedovolí, co bude potom. To je naprosto nepřípustné, aby o dlouhodobé péči rozhodoval právě zaměstnavatel. Víte, jak to chodí. Z očí do očí řekne zaměstnavatel: vyber si. Ano, je tady ochrana toho, že pokud to zaměstnavatel dovolí a ten člověk nastoupí na dlouhodobou péči, tak se bude moci vrátit do toho zaměstnání. Ale co se stane v případě, když zaměstnavatel řekne tomu člověku: vyber si. Další stres pro rodinu a pečujícího. Co bude pak, nevím.

Návrh zákona, znovu opakuji, podporujeme a budeme hlasovat o jeho propuštění do druhého čtení. Ale považujeme to i za jeden z pozitivních přínosů pro rodiny a dlouhodobou péči o své blízké, ale máme k tomu výhrady, které jsem si vám dovolila sdělit, a doufám, že se nám je podaří odstranit pozměňovacími návrhy ve prospěch těch, co pečují o své blízké, aby mohli tuto péči vykonávat v klidu a právě pro tyto lidi.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Eviduji faktickou poznámku paní poslankyně Nohavové. Nebo to je řádná přihláška? (Ano.) V tom případě musíte počkat. Potom vám udělím slovo. Nyní tedy pan poslanec Vilímec. (Poslanec Benda volá ze svého místa: Jako zpravodajka má přednostní právo.) S přednostním právem, prosím.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo. Já jsem nechtěla zneužívat svoji zpravodajskou zprávu, protože i k této novele mám určité výhrady. Už o nich mluvila i paní kolegyně Hnyková.

Ano, novela odpovídá potřebě vyřešit neuspokojivou situaci v této oblasti, ale zřejmě z politických důvodů a kvůli průchodnosti v koalici obsahuje ustanovení, které ji v podstatě činí zbytečnou, a to slovy, že zaměstnavatel může zaměstnance uvolnit. Já musím konstatovat, že již dnes může zaměstnavatel dobrovolně poskytnout neplacené, ale i placené volno, a to v podstatě v jakémkoli rozsahu. Může to být upraveno i v kolektivní smlouvě. Může se se zaměstnancem domluvit na práci z domova, na zkrácení pracovní doby. Takže pokud chce, tak i v současné době se dohodne. A jak jsem řekla ve zpravodajské zprávě, dojde k mírnému vyššímu administrativnímu nároku na zaměstnavatele, to je jisté. Ti budou zaměstnance uvolňovat a budou muset zajišťovat náhradu za chybějícího zaměstnance. Což ale povede i ke snaze zaměstnavatele ty zaměstnance od toho odrazovat. A bohužel má i možnost to volno neudělit, protože v zákoně se píše, že může, ale nikterak ho to nezavazuje a nemá žádnou povinnost. Takže to může vést i k nerovnému přístupu, kdy někteří zaměstnavatelé budou toto umožňovat a jiní nikoliv, a může to vést i k nerovnosti mezi zaměstnanci na jednotlivých pracovištích. Některým to prostě zaměstnavatel umožní a jiným ne.

Aby zákon měl smysl, budu tedy navrhovat úpravu, a to vypuštění slov "může udělit písemně souhlas s nepřítomností", a to v § 191a zákoníku práce, a to tak, aby zákon byl pro zaměstnavatele závazný. Jinak podle mne by to byl zákon pro zákon, nicneříkající a zbytečný. Pokud tam zůstane pouze možnost udělit souhlas, tak to neřeší dlouhodobé ošetřovné zcela, jen se rozšíří okruh poskytovatelů, prodlouží se ošetřování na 90 dní s ošetřovným ve výši 60 % vyměřovacího základu. Pokud vám to ale zaměstnavatel neumožní, tak to všechno padá a jsme tam, kde jsme dnes. Takže myšlenka dobrá, ale pokud tam toto zůstane, tak zůstává jen u té myšlenky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou paní poslankyně Pecková.

 

Poslankyně Gabriela Pecková: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Jenom velice stručně, protože už jsem o tom mnohokrát mluvila na různých jiných fórech. TOP 09 samozřejmě velmi podporuje rodinu jako takovou. Devadesát procent z nás by si přálo zemřít doma - a devadesát procent z nás umírá v nemocnicích. Nicméně spíš než tuto novou dávku bychom si představili, aby byl využíván a i jinak nastaven příspěvek na péči. Tyto dvě dávky vlastně by se křížily.

Co se týče zaměstnavatelů, my si naopak myslíme, že ti by s tím mohli mít velké problémy, obzvlášť pokud se jedná o malé firmy, kde těch zaměstnanců je málo, tak pro tu firmu by to mohlo být neřešitelné. Odkaz na zákoník práce a § 191, kde je to, že může zaměstnavatel udělit, ten výklad není úplně jednoznačný, takže my bychom si naopak představovali, že explicitně bude tento souhlas zaměstnavatele vyžadován k uplatnění nároku.

Co se týče sedmidenní hospitalizace, jako lékař musím říct, že to je naprostý nesmysl. Nejenom že hospitalizace zatěžuje pacienta, je-li zbytečná, je-li to dávno diagnostikovaný a chronický pacient, ale nakonec je to i naprosto neekonomické, prodraží se to. Navíc zdravotně riskujeme, že pacient, obzvlášť, je-li to chronik v těžkém stavu, starý člověk velmi náchylný k infekcím, pak tady hrozí nozokomiální infekty, kdy se celá situace jenom zhorší, hospitalizace se protáhne.

Takže ve smyslu těch námitek, které jsem uvedla, budeme předkládat pozměňovací návrhy a v podstatě podle toho, v jaké podobě nakonec se návrh objeví ve Sněmovně, jsme ochotni ho podpořit. (Upozornění na čas.) Ale záleží na pozměňovacích návrzích. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji, paní poslankyně. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Vilímec. Prosím.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, s blížícími se volbami nastává takový známý legislativní fenomén. Přibývají nejrůznější nápady a návrhy. Zvláště levice se snaží, tady musím říci, především sociální demokracie se snaží na poslední chvíli na svou stranu získat své voliče a buďto zvyšuje, nebo navrhuje zvyšování stávajících sociálních dávek, anebo zavádí současně dávky nové.

Trochu se opakuje rok 2006, kdy toto legislativní šílenství nakonec vedlo k tomu, že se zatížily mandatorní výdaje ročně ve výši 70 mld. korun v sociální oblasti. Mám obavu, aby to nedospělo ke stejnému obrazu jako v tom roce 2006. Tehdy si pamatuji, když jsem byl zvolen v roce 2006 a zasedl jsem do rozpočtového výboru, tak jsem se tehdy ptal předsedy rozpočtového výboru, bývalého ministra financí, dnes předsedy vlády, zda souhlasil s těmi změnami, které vedly k navýšení mandatorních výdajů ve výši 70 mld. Prohlásil, že s nimi nesouhlasil a také pro ně nehlasoval. Tak nevím, jak bude hlasovat v současné době. Mám obavu, že po volbách, až přijde nová vláda, vznikne nová koalice, tak si bude lámat hlavu, pokud se tyto všechny nápady schválí, nad tím, co si počít s tím legislativním dědictvím z posledních měsíců volebního období.

Vždyť v té Poslanecké sněmovně máme hned několik zákonů, které byly podány na poslední chvíli. To není jenom sociální bydlení. Zítra je několik třetích čtení. Novela zákona o státní sociální podpoře, kde je opět mnoho pozměňovacích návrhů zvyšujících stávající sociální dávky. Ve druhém čtení je zákoník práce, a tak dále. Všechny ty návrhy jsou pak ještě doplňovány na základě poslaneckých iniciativ o docela stěžejní pozměňovací návrhy a já si troufnu říci, byť nejsem součástí koalice, že mnohdy jdou evidentně nad rámec toho, na čem se vládní koalice dokázala zatím shodnout.

To je taková obecná poznámka na úvod.

K tomuto zákonu. Tak zavádí se nová sociální dávka, takzvané dlouhodobé ošetřovné, které je limitováno 90 dny. Paní zpravodajka mluvila o tom, jaký je současný stav, takže to nebudu opakovat. To ošetřovné náleží v současné době, takové to krátkodobé, po dobu prvních devíti kalendářních dnů. Pokud se jedná o osamělé zaměstnance - týká se to vždycky zaměstnanců pouze, zatím - tak náleží po dobu prvních 16 kalendářních dnů potřeby ošetřování. I pak i v současné době existuje nárok na poskytnutí pracovního volna v případě potřeby ošetřování, ale už je to tedy bez nároku na nějakou finanční kompenzaci.

V současné době nárok na ošetřovné mají pouze zaměstnanci, kteří jsou účastni nemocenského pojištění. Nyní se tedy navrhuje zakotvit tzv. dlouhodobé ošetřovné až do 90 dnů, tak oproti krátkodobému ošetřovnému, když jsem si četl ten návrh, tak by na něj neměli (měli?) nárok nejen zaměstnanci, ale i osoby samostatně výdělečné činné, pokud jsou účastny také nemocenského pojištění.

Paní poslankyně Pecková tady mluvila o mnohých výhradách k tomuto návrhu zákona. Tak samozřejmě on nebyl přijat, tak jak jsem si četl stanoviska zástupců zaměstnavatelů, nebyl přijat v nějaké dohodě pravděpodobně, protože zaměstnavatelé se obávají, bez ohledu, jak budeme vykládat ten zmíněný paragraf zákoníku práce, že jednak po těch 90 dnech, nebo během 90 dnů budou muset hledat adekvátní pracovní náhradu. V případě kvalifikovaného zaměstnání to může být skutečně velký problém. Nedivím se tedy zaměstnavatelům, že mají obavy z nových povinností a také nákladů.

Například Svaz průmyslu a dopravy se obává, že nově koncipovaná dávka může být velmi zneužívána. O tom také zde již někdo mluvil. Na tuto možnost skutečně upozorňují zaměstnavatelé. A v neposlední řadě zavedení dlouhodobého ošetřovného si vyžádá také potřebu nových úřednických míst. Konkrétně půjde o nárůst nejméně 50 služebních míst pro zpracování agendy nové dávky. Navýšit se bude muset i počet lékařských míst u posudkové služby, což v současné chvíli není určitě jednoduché.

Já si položím otázku. Dobře, takže bude platit 90 dnů. A co bude dál po těch 90 dnech? To se neobracím na pana předsedu Sklenáka (stojí před stolkem zpravodajů), ale dávám otázku řečnickou.

My spíše podporujeme, teď mluvím za Občanskou demokratickou stranu, aby se pečující mohli v klidu věnovat péči a neměli strach, jak zajistí za tři měsíce, za 90 dnů, nebo za 60, nebo 120 dnů, podle toho, jaké budou zase variace v sociálním výboru, péči třeba o nemohoucího člena rodiny. Máme zájem o to, aby zaměstnavatel neměl problém i s dlouhodobou nepřítomností, a jsme přesvědčeni, že než tento koncept je lépe, aby se skutečně nastavil jiný systém, kdy ten stát bude hradit pečujícím osobám dlouhodobě mzdu, jako je to v případě pěstounů. To myslím, že je daleko lepší koncept než ono dlouhodobé ošetřovné, protože to je stejně nějaký mezikrok a po 90 dnech stejně nemá žádné další řešení.

Já jsem si také přečetl velmi podrobně i důvodovou zprávu i zprávu RIA, a pokud jsem tomu dobře porozuměl, myslím, že ano, tak i v některých státech, kde skutečně sociální systém je velmi přebujelý a je to taková výspa těch sociálních systémů, vůbec nějaká kompenzace, myslím finanční kompenzace, neexistuje. A nejsou to okrajové státy Evropské unie. Je to např. Německo, Francie, Velká Británie nebo Španělsko. Chci tím naznačit, že ne všude ve státech Evropské unie se platí krátkodobé ošetřovné, nebo dokonce dlouhodobé ošetřovné. Je docela zajímavé si přečíst tu zprávu o dopadech regulace.

Pro nás samozřejmě onemocnění člena rodiny je velký zásah do jejího fungování, o tom není pochyb. A prioritou státu by určitě měla být snaha umožnit péči o nemocného v jeho domácím prostředí, pokud to jen trochu jde. Jenže návrh, o kterém máme nyní rozhodovat, prostě budí skutečně hodně otázek, některé tady byly naznačeny, některé jsem vzpomenul i já ve své zprávě. Není např. moc provázaný, nebo vůbec provázaný s podporou terénních služeb, která v Česku také dlouhodobě pokulhává, a postrádám i jasné definování propojení mezi sociálním a zdravotním systémem.

Přiznám se, že původně jsem byl připraven, protože výhrady jsou velmi vážné, podat návrh na vrácení k dopracování. Ale protože jsem zjistil, že kolegové z ostatních politických stran, a to i opozičních, chtějí dát tomuto návrhu šanci, tak já to činit nebudu. Uvidíme, jak proběhne jednání ve výboru pro sociální politiku. Ale tento koncept vzhledem k těm výhradám, které jsou evidentní a jsou opřeny o řadu argumentů, se moc nedomnívám, že nějak výrazně pomůže. Protože jednak ve výboru pro sociální politiku určitě ty návrhy budou protichůdné, to jsem si zcela jist, a výsledek možná nebude úplně dobrý. Uvidíme, jak dopadne jednání ve výboru. Proto se také připojuji k tomu nakonec, aby návrh dostal šanci, a pak uvidíme, co projde a zda tento návrh bude mít nějakou aspoň minimální podporu, pokud se týká ODS.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Eviduji další dvě přihlášky do obecné rozpravy. Nejprve pan poslanec Kaňkovský a připraví se pan poslanec Hovorka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové, krátce se zmíním o projednávané novele zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, jejímž hlavním cílem je zavedení institutu dlouhodobého ošetřovného.

Se základním konceptem tohoto návrhu poslanecký klub KDU-ČSL souhlasí a podporuje jej. Dlouhodobě prosazujeme možnost postarat se v domácí péči o nejbližšího příbuzného a věříme, že to patří ke známkám vyspělé společnosti. Jistě se dá a bude diskutovat o některých parametrech tohoto návrhu zákona, ale k tomu se určitě dostaneme při jednání ve výborech. Považuji za důležité hlavně diskusi o souhlasu zaměstnavatele, ale i o některých dalších ustanoveních.

Jako nelogické a také diskriminační vidím ustanovení § 41 bod 2, o kterém zde už mluvila kolegyně Hnyková a kolegyně Gabriela Pecková, vaším prostřednictvím, pane předsedající, který říká, že ošetřovanou osobou se pro účely dlouhodobého ošetřovného rozumí fyzická osoba, u které došlo k závažné poruše zdraví, která si vyžádala hospitalizaci, při níž byla poskytována léčebná péče alespoň sedm kalendářních dnů po sobě jdoucích. Už zde hovořila kolegyně Gábina Pecková ohledně těch zdravotních rizik a o některých dalších věcech, které s takovýmito vynucenými hospitalizacemi souvisejí. Já bych ještě doplnil, že v praxi se velmi často setkáváme s případy, kdy zejména občané staršího věku s chronickými prokázanými onemocněními jsou dlouhodobě v domácím ošetřování a postupně, nebo někdy i náhle, dojde ke zhoršení jejich stavu natolik, že vyvstává potřeba, aby se o ně začal 24 hodin starat člen rodiny. V řadě případů přitom - a to zdůrazňuji - není nutné, aby byla zákonem vyžadována sedmidenní hospitalizace, aby mohl být přiznán rodině institut dlouhodobého ošetřovného. V tomto ohledu je přece nasnadě, že registrující praktický lékař dokáže velmi dobře zhodnotit, zda došlo k takovému zhoršení zdravotního stavu, že je už nutná péče blízké osoby. Praktický lékař k tomu má všechny nástroje. Zná celou anamnézu pacienta i vývoj jeho zdravotního stavu. Požadovat za každou cenu hospitalizaci povede k řadě negativních jevů. Najdou se rodiny, které se budou dožadovat hospitalizace pacientů, i když k nim nebude jednoznačný medicínský důvod.

Kdo zná současnou situaci na interních odděleních napříč Českou republikou, ale i léčeben dlouhodobě nemocných, pak mi dá za pravdu, že už nyní bojujeme s přeplněním těchto oddělení a také s přemírou tzv. sociálních hospitalizací. A do toho bojujeme také s nedostatkem zdravotnického personálu, na interních odděleních zvlášť. Požadavkem na sedmidenní hospitalizaci tento současný stav ještě zhoršíme. Zhoršíme postavení rodin, zhoršíme postavení zdravotnických zařízení a těm, kteří by měli z nově zavedeného dlouhodobého ošetřovného profitovat, tj. vážně nemocným, připravíme nedůstojné situace. V tomto směru nabádám ke změně tohoto problematického ustanovení a jsem připraven k tomu připravit pozměňovací návrh.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní tedy vystoupí pan poslanec Ludvík Hovorka, který je řádně přihlášený. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane premiére, vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, chtěl bych říct, že podporuji tento návrh zákona a mohu možná souhlasit s kolegou Vilímcem, že se tady objevuje více návrhů, které znamenají náklady pro státní rozpočet. Ale chtěl bych uvést, že tato norma je něco jiného. Je to norma, která umožňuje civilizovaně se postarat o své rodinné příslušníky v případě, že taková situace nastane.

Znám případ, kdy dlouhodobě onemocněl otec rodiny a sourozenci řešili, jak se postarat o tatínka. Dcera se rozhodla nakonec nejdříve pro kratší úvazek, posléze uvěřila, že to není možné, a musela zůstat doma. Ošetřující lékařka jí vystavila neschopenku, a tak se mohla starat o tatínka, který byl vlastně popletený. Nebyl schopen se o sebe vůbec postarat. Samozřejmě můžete namítnout, že na to jsou dávky příspěvku na péči. Ale pokud si vezmete, jak se vyřizuje třeba příspěvek na péči, můžu říct, že dávka se vyřizovala půl roku. Bylo tam i přerušení řízení, protože byla opakovaná hospitalizace a podobně. Stalo se, že tatínek této rodiny zemřel dříve, než byl příspěvek na péči vyřízen. To znamená půl roku poté, co se začal vyřizovat.

Myslím si, že tento nástroj je velmi rozumný a nebude muset docházet k tomu, že třeba dotyčný člověk, aby se mohl postarat, bude hledat cestu vyřízení nemocenské, nebude muset hledat cestu zkráceného úvazku a může se naplno postarat o svého rodinného příslušníka. Vnímám to jako velice humánní nástroj. To, že to může způsobit problémy menším zaměstnavatelům, je pravda. Ovšem na druhé straně pokud rodinný příslušník nemá možnost se postarat, tak zbývá jediné, a to tohoto člověka, který je mu blízký, odvézt buď do léčebny dlouhodobě nemocných, anebo do ústavu sociální péče. To asi úplně nechceme.

Vnímám toto jako potřebné a připojuji se ke svým předřečníkům, že požadavek na předchozí sedmidenní hospitalizaci, například v nemocnici následné péče, mi nepřipadá šťastný. Je to zatěžující pro léčebny dlouhodobě nemocných nebo nemocnice následné péče, protože už dneska jsou většinou velmi přeplněné, a pokud mají kompetence praktičtí lékaři, tak si myslím, že je zbytečné jenom pro ověření zdravotního stavu nechat člověka nuceně hospitalizovat dalších sedm dní předtím, než se rozhodne o dlouhodobém ošetřovném.

Podporuji tento zákon a samozřejmě jsem připraven podpořit návrh, který by předchozí hospitalizaci sedm dní vyňal z tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Než půjdeme dál, přečtu omluvy. Dnes od 16 do 18 hodin se z osobních důvodů omlouvá paní poslankyně Anna Putnová, dále dnes od 16.30 do konce jednání z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr životního prostředí Richard Brabec a dále dnes od 15.45 do 16.30 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Vlastimil Gabrhel.

Já se táži, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, v tom případě končím obecnou rozpravu a táži se, zda paní ministryně nebo zpravodajka chtějí závěrečné slovo. Není tomu tak.

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Žádný návrh nevidím. V tom případě přistoupíme k hlasování.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jako garančnímu výboru, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 294. Přihlášeno je 172 poslankyň a poslanců, pro návrh 121, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Já se táži, zda má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru nebo výborům k projednání. Žádný návrh nevidím. Jestli je tomu tak, v tom případě vám děkuji a končím projednávání tohoto bodu.

 

Otevírám další bod dnešního jednání a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.