(11.00 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane místopředsedo. Pouze krátce. Já si myslím, že je dobře, že je zákon předložen, protože vzhledem k tomu, že od 28. září 2018 nabude účinnost část nařízení eIDAS upravující vzájemné uznávání elektronických identit v rámci členských států Evropské unie, pokládám za vhodné navrhované řešení této novely a použití občanského průkazu jako důvěryhodného prostředku pro elektronickou identifikaci. Občanský průkaz vlastní většina občanů České republiky a žádný jiný takový průkaz prostě není. To je potřeba si uvědomit. Elektronický občanský průkaz bude po schválení tohoto návrhu zákona rovněž bezpečným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů podle nařízení eIDAS. Již současný občanský průkaz s kontaktním čipem umožňuje ukládání certifikátů pro elektronický podpis, ale stávající kontaktní čipy nesplňují podmínky pro certifikaci dle nařízení eIDAS. Každý občan pak bude mít k dispozici státem garantovaný bezpečný prostředek pro vytváření kvalifikovaných podpisů s největším možným stupněm důvěry. Chápu, že způsob řešení se může lišit, ale prosím vás, posuňme to dopředu i technologicky, protože je spousta států, které nás již předbíhají, a myslím si, že to není dobrá vizitka České republiky.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu místopředsedovi. Dalším řádně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Stanislav Grospič. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, vážené členové vlády, doufám, že vás příliš nezdržím. V souvislosti s tímto zákonem se chci zabývat tou otázkou, kterou jsem tady nastínil už při minulém projednávání, když jsme vraceli tento zákon zpátky do druhého čtení, a to sice upozornit na dvě skutečnosti.
Tou prvou skutečností je, že z pera Komunistické strany Čech a Moravy pod sněmovním tiskem číslo 234 byl předložen návrh zákona o občanských průkazech, který dnes vzhledem asi k vývoji i přesto, že je v druhém čtení a je stále rozjednán, obsahuje řadu věcí, které by si vyžadovaly už asi hlubší novelu. Nicméně chci říci, že tehdy a tehdejší zákon, a takto to bylo zdůvodňováno i v důvodové zprávě, jsme předkládali s tím, že zákon byl tehdy, v době, kdy tedy jsme předkládali ten náš návrh, novelizován s platností od 1. ledna 2012 a zásadní změny se týkaly právě údajů zapisovaných do občanského průkazu. Novela tehdy vycházela z toho, že občanský průkaz má obsahovat základní údaje o občanovi, a zákon tedy po novele stanovuje rozsah údajů, které jsou zapisovány do občanského průkazu, a to jak povinných, tak i nepovinných s tím, že prokazování skutečnosti sloužící k identifikaci občana bezprostředně souvisí se základními právy a svobodami občana. Na základě této koncepce tak došlo k tomu, že již nadále nebude v občanském průkazu uváděn údaj o omezení nebo zbavení svéprávnosti občana rozhodnutím soudu ani údaj o zákazu pobytu jako trestu uloženého rozhodnutím soudu. Přitom se z toho našeho pohledu jednalo o zásadní údaj, který se týkal nejen konkrétního občana, ale měl také zásadní vliv a má stále zásadní vliv na případný zásah do práv a svobod ostatních subjektů práva, tedy ostatních občanů, zejména pak v oblasti soukromoprávních vztahů. Fakticky tedy může dojít k uzavírání pracovních smluv a dohod o hmotné odpovědnosti například, o uzavření smluv o občanskoprávních nebo obchodněprávních vztazích s občanem, který k tomu není právně způsobilý, s fatálními důsledky pro obě strany a může docházet zcela záměrně k zasahování takových osob ve funkci statutárních orgánů obchodních společností. A mohl bych dále pokračovat výčtem té důvodové zprávy, která nás vedla k tomu, že jsme tento návrh zákona předložili. Nicméně nedošlo k jeho dalšímu doprojednávání a usnulo to v rámci tedy druhého čtení.
Dnes zde máme nový návrh zákona o občanských průkazech. Návrh zákona, který je svým určitým způsobem polovičatý. A já bych tady chtěl vyjádřit obavu, kterou vlastně svým způsobem řekl i můj předřečník, že by v současné době asi bylo velice správné, aby projednávání tohoto návrhu zákona bylo nějakým způsobem přerušeno a spojeno s připravovaným návrhem zákona o elektronických komunikacích, který by umožnil, aby tyto dvě věci byly sladěny, byly projednávány současně, protože v současně době se vláda zabývá návrhem tohoto návrhu zákona a tento návrh zákona, který zcela logicky doputuje do Poslanecké sněmovny, si vyžádá novelizaci již schváleného a přijatého zákona o občanských průkazech a my budeme dále občany této republiky vystavovat nejistotě vlastně a budeme vynakládat zbytečné náklady i na veřejnou správu z hlediska toho, abychom sladili oba ty systémy dohromady.
Pak bych tady chtěl upozornit na jednu věc, kterou se zákon nezabývá, a samozřejmě není to ani jeho úplnou povinností. Nicméně myslím, že by rovněž stálo za hlubokou úvahu, aby se Ministerstvo vnitra v souvislosti právě s návrhem zákona o občanských průkazech vedle těch důvodů, o kterých jsem tady hovořil, také hlouběji zamýšlelo nad tím, jak se vypořádat s problematikou trvalého pobytu a takzvaného institutu, který kdysi byl vyňat z našeho právního řádu, přechodného pobytu a hlášení osob, které z nějakých nejrůznějších důvodů prostě hlásí jako svůj trvalý pobyt ohlašovny obecních úřadů nebo jsou evidovány na ohlašovnách obecních úřadů. Je to problém, který velice tyto ohlašovny zatěžuje. Zákon o občanských průkazech v podstatě na toto nějakým způsobem ani nemůže reagovat, musí akceptovat tento daný stav. Ale ta situace je velice vážná. Neustále stoupá počet občanů, a to nejenom občanů, kteří se potýkají na hranici chudoby nebo sociální nouze nebo jsou nějak vyloučeni ze společnosti, ale i občanů, kteří žijí a patří - a mohli bychom je přiřadit třeba i ke střední třídě, kteří prostě využívají a zneužívají ten institut a jsou přihlášeni z nějakých důvodů na svých ohlašovnách. Takže to je další věc, která si myslím, že by měla sloužit k hlubokému zamyšlení ve spojitosti s projednáváním zákona. Proto bych se klonil i k tomu, aby tato věc nebyla nijak uspěchána a byl dán větší časový prostor - a znovu se tedy vracím - zejména tedy v tom zákoně o elektronických komunikacích.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Eviduji faktickou poznámku pana poslance Chalupy a poté se připraví pan poslanec Leo Luzar. Prosím.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové. Děkuji za slovo. Já nebudu opakovat to, co tady řekl předřečník, ale souhlasím s ním a jenom k tomu přidávám to, abychom v rámci diskusí o občanských průkazech se možná zamysleli i nad tím, jestli by občanský průkaz neměl být vydáván zároveň tedy s okamžikem narození. Protože pokud se tady bavíme o elektronické identitě, tak identita občana České republiky vzniká jeho narozením. My potom máme rodné listy, samozřejmě, rodiče si mohou požádat o pas nebo o občanský průkaz, nicméně ten občan už existuje a nemá, nemá doklad. A jde o to, že pokud se bude řešit nastavení různé užitkové hodnoty, tak je to jenom o nastavení pro tyto řekněme nesvéprávné, aby to prostě bylo ošetřeno v rámci té diskuse. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy vystoupí pan poslanec Leo Luzar, který je řádně přihlášen. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení pane ministře, páni ministři, dámy a pánové, zákon o občanských průkazech se dostává do této Sněmovny docela často, na můj vkus až příliš často. Když jsem před třemi lety přišel do této Sněmovny jako poslanecký elév, tak to byl jeden z prvních zákonů, na který jsem se podíval podrobněji. Měl jsem určitou ambici ten zákon pochopit a navrhnout třeba případné praktické změny. Byl jsem vyveden z omylu, že takhle Sněmovna vlastně nepracuje. Poslanecké, byť dobře míněné nápady jsou brány většinou přes hrubé síto názorů ministerstva a autoři původních předloh vycházejí z filozofie: my sice asi tušíme, že máte pravdu, že to není dobré, my to ale nepřiznáme a my věříme, že novelizace to spraví. Tato filozofie, která je tady všeobecně v této státní správě bohužel zakořeněná, nesvědčí příliš o dobré práci Legislativní rady vlády. To je totiž myslím orgán, který by měl tyto záležitosti řešit a měl by je koordinovat.***