(12.40 hodin)
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážení členové vlády zde přítomní, já bych chtěl vás příliš nezdržovat, ale vedla mě k tomu úvaha, která tady zazněla z úst mého předřečníka kolegy Bendy s tím, že by tato smlouva a její projednávání měla také směřovat do roviny ústavněprávního výboru. Svým způsobem se k té myšlence kloním, protože když se dívám na způsob právního provádění Pařížské dohody, tak si myslím, že se určitě shodneme v potřebnosti takové dohody ve všech těch ohroženích, potřeby snižování skleníkových plynů, zadržování vody v krajině a podobně a jiných ostatních věcech. Nicméně si myslím, že z hlediska mechanismu je ta dohoda velice vágní, a to bez ohledu na to, jestli se k ní připojily většinově všechny státy, či některé státy jako Spojené státy americké zvažují, že nakonec tu smlouvu neratifikují a odstoupí od ní. Tak zde je určitá úloha, která nás bude vázat ve vztahu k Evropské unii a promítne se do našeho právního řádu.
Z tohoto pohledu mě docela mrzí, že důvodová zpráva v tisku, který nám byl předložen do Poslanecké sněmovny, je poněkud odlišná než důvodová zpráva v tisku, který byl předložen do Senátu Parlamentu České republiky. Docela by mě zajímalo, co vládu vedlo k těmto důvodům, jestli má na to nějaký jiný, rozpolcený názor, který znamená, že je něco jiného a jiným způsobem bude obhajována ratifikace a vnitřní mechanismus provádění Pařížské dohody, pokud tedy vyslovíme souhlas s její ratifikací v České republice, ve vztahu k druhé komoře Parlamentu České republiky, k Senátu, a jestli jiný výklad nastane ve vztahu k Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.
Já ten problém považuji za velice vážný a nechci ho bagatelizovat, protože v určitý moment by to znamenalo, že my bychom sice tuto dohodu ratifikovali, ale v daný moment by potom ta věc plně přešla do moci exekutivy, to znamená moci výkonné, potažmo Evropské komise, a Česká republika by ztratila jeden z dalších momentů vyjadřovat se plnoprávně jako suverénní stát k těmto celosvětovým velice závažným problémům, které koneckonců, i jak můj předřečník zmínil, se týkají území České republiky a například již zmiňované Šumavy a šumavského národního parku.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanislavu Grospičovi. Máme před sebou ještě dvě faktické poznámky před vystoupením pana kolegy Bendla, a to faktickou poznámku pana poslance Františka Laudáta a Pavla Antonína. Nyní tedy pan poslanec František Laudát s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, sleduji tady tu debatu, je mi z ní trošku smutno. Už tady máme politiky, jejichž zřejmě doživotním tématem bude podoba Národního parku Šumava. Už mi to trošku začíná připomínat ony slavné pasáže z knížky Jak jsem vyhrál válku, kdy dotyčný generál, ať se jednalo o cokoli a měl cvičení na cokoli, vždy se vrátil ke svým milovaným Afgháncům.
Teď ale zcela vážně. Prosím, to, že klesají zásoby podzemní vody na území České republiky, je fakt. Je to dáno nejenom tím, že se mění charakter krajiny vyvolaný nevhodným způsobem hospodaření, ale tak jak se zvyšují průměrné roční teploty, dochází k většímu odparu vody do atmosféry. O tomto fenoménu se příliš nemluví. Pan prezident nám tady povídal věci, které jsou velmi mimo mísu v téhle záležitosti. Česká republika má dostatek podzemních vod pouze v oblastech české křídové pánve a několika málo lokalitách, jinak všude jinde je to vlastně podpovrchová voda pocházející z dešťových srážek, která potom v případě snížení dešťových srážek je hlavním donátorem říčních systémů na území republiky při odtoku z našeho území. A Šumava patří bohužel i do této kategorie.
Jestli tam řádil kůrovec, nebo neřádil, to je sekundární, protože to nemá až takový vliv, a v jaké podobě se tam zachovává, nebo nezachovává potom lesní porost, protože primární důvody jsou právě někde jinde. Ale bylo by dobré, kdyby nejenom pan prezident, ale i další lidé si trošku buď koupili odbornou literaturu od naší špičkové instituce, což je Česká geologická služba, bylo to mimochodem pod Ministerstvem průmyslu a obchodu, jeho institut organizace pak došel před lety k přeřazení pod Ministerstvo životního prostředí. Prosím, zkuste se tam na tu problematiku dotázat, abychom neklamali veřejnost.
A k postoji některých stran. Víte, když dostáváme nálepku, jak je topka zelená, já osobně vyznávám politiku Margaret Thatcherové. To byla první dáma, která řekla a použila termín, jestli se nemýlím, globální oteplování. A hlásím se k předreaganovským konzervativním politikům ve Spojených státech. Většinově to byli jejich prezidenti, kteří začali vlastně prosazovat a vyhlašovat chráněná území, přírodní rezervace, národní parky. Takže prosím, srovnejte si hodnoty.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, přihlásil jste se k faktické poznámce. Pokoušíte mou trpělivost. Pan poslanec Pavel Antonín také s faktickou poznámkou. Nevidím ho. Přihláška propadá. Pan poslanec Jan Zahradník s faktickou poznámkou a po něm pan poslanec Marek Benda také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, chci se vyjádřit k tomu, co říkal pan kolega Laudát o té vodní bilanci na začátku svého vystoupení. Mluvil výhradně jenom o hladině spodní vody. Já mám k dispozici záznamy o stavech hladin a průtocích šumavských řek od roku 1859. Z nich je vidět, že vždycky když dochází ke změnám v zalesnění Šumavy, když buďto dochází k nějakému pasivnímu odlesnění, anebo když dochází právě, jako toho jsme svědky nyní, k postupnému usychání stále většího a většího šumavského území, že dochází k poklesu hladin šumavských řek, dochází k poklesu průtoku, a naopak ale dochází ke zvýšení intenzity a frekvence mimořádných jevů, tedy povodňových stavů na těchto šumavských řekách. To bylo zaznamenáno v druhé polovině 19. století, po té kůrovcové kalamitě klostermannovské, vlastně po odlesnění Šumavy. A to je také zaznamenáváno i v poslední dekádě, když tedy 20 tisíc hektarů Šumavy uschlo a je možné, že i další stovky a tisíce hektarů budou nadále usychat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Marka Bendy. Prosím, pane slovo, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, chtěl jsem trochu zareagovat na pana kolegu Gabala, kterého... jsem říkal, že všechny tyhlety nápady jsou jenom nápady různých strašilů. Představa toho, že tato smlouva, tato úmluva, která řeší, jestli se za 30 let zvýší teplota o 1,5 stupně, nebo o 1,7 stupně, což je diskuse, kterou tady vedeme a kterou si někteří z nás nejsou jisti, jestli je vůbec legitimní a jestli dává vůbec nějaký smysl, ale to je ta diskuse, která se vede. Jestli máme pocit, že toto vyřeší současné problémy Afriky, migrační vlny v Africe nebo něčeho podobného, tak já tedy fakt nerozumím vůbec, o čem se bavíme. To pokládám za typický projev toho alarmismu.
Já nepochybuju, že jsou v Africe státy, ve kterých jsou problémy. Mnohem častěji jsou to státy, které jsou rozpadlé vnitřní správou, různými nesmyslnými socialistickými a jinými pokusy, které vedou k tomu, že tam neexistuje žádná vnitřní správa. Ale opravdu jestli si myslíme, že situace za 30 let, a jestli se zvedne teplota o 1,5 nebo 1,7, vyřeší současnou migrační krizi a migrační vlnu, tak mám dojem, že si ze sebe navzájem děláme legraci.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Nyní pan poslanec Petr Bendl řádně přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***