(12.10 hodin)
(pokračuje Karamazov)
Uvedu zde příklad z roku 2003. Tehdy provedli dva kanadští vědci, konkrétně Steve McIntyre a Ross McKitrick, totožnou studii, jako před nimi vypracoval právě profesor Mann. Rozdíl byl pouze ve využití dat. Autoři studie totiž zjistili, že v původním textu nejsou využita všechna dostupná data, nýbrž pouze ta, která se hodí do pravděpodobně předem očekávaného výsledku. Například pro analýzu letokruhů bylo zkoumáno pouze několik stromů z jedné jediné oblasti. Pokud budu doslovně citovat příspěvek McKitricka a McIntyrea pod názvem The Facts, zaslaný do sborníku Climate Change vydaného v roce 2014, jednalo se o několik borovic kdesi v horách na jihozápadě USA. Při použití všech dostupných dat se nakonec ukázalo, že současné mírné zvyšování teploty není historicky ničím výjimečným ani znepokojujícím. Postupem času se objevily mnohé další studie s totožným výsledkem.
Tento příklad zde zmiňuji především proto, že nám velice dobře odhaluje, jakým způsobem jsou v celosvětové klimatické debatě získávána a interpretována data sloužící k následnému sepisování smluv. Jedním slovem - podvod.
To bylo k samotnému globálnímu oteplování. Jak ale vzniklo přesvědčení, že zdrojem většiny problémů jsou právě emise CO2? Existují nějaká reálná čísla, vědecky podložená, která tuto tezi potvrzují, případně vyvracejí? A není to nakonec tak, že oxid uhličitý není ani zdaleka tak škodlivý, jak je nám neustále předkládáno?
Už jsem naznačil, že za přesvědčením, že za růst teploty je zodpovědný oxid uhličitý, je zřejmě náhodná shoda v krátkém časovém intervalu, náhodná shoda někým velmi dobře a manipulativně využitá.
Jaké jsou tedy faktory, které mohou ovlivňovat globální teplotu? Je to opravdu jen oxid uhličitý, nebo existují i jiné faktory? Samozřejmě že existují. A oprávněně se musíme ptát, zda je možné tyto další faktory, které působí na naše klima, zcela eliminovat.
Můžu zde citovat například Miroslava Kutílka, dlouholetého vysokoškolského pedagoga zabývajícího se hydropedologií. Profesor Kutílek ve své práci o klimatických změnách popisuje mimo jiné osm hlavních faktorů, které jsou historicky i v současnosti zodpovědné za klimatické změny. Těmi faktory jsou: rozdílné cykly sluneční aktivity, změny magnetického pole Země, kontinentální drift, astronomické faktory, změna směru a síly mořských proudů, dopad asteroidů na Zemi, existence a četnost vegetace, skleníkové plyny. Nutno dodat, že mezi skleníkové plyny počítáme mnoho různých plynů, nikoliv jen a pouze CO2, ale třeba i metan, oxidy dusíku, vodní páru a jiné. Tyto faktory tedy ovlivňovaly a nadále ovlivňují klima, ve kterém žijeme.
Existují i různé další studie, které dokonce předkládají faktorů mnohem více, zmínil jsem však alespoň ty zásadní. Změny teplot, a to teď ani nemluvím o tom, že ne vždy směrem nahoru, jsou tedy způsobeny řadou faktorů. Profesor Kutílek v této souvislosti poukazuje zejména na to, že byť nemůžeme všech osm faktorů vinit ze změn právě v této době, je hrubou chybou činit opak, tedy vybrat si pouze jeden jediný faktor a na jeho základě odvážně určit průměrnou globální teplotu. To je ovšem přesně to, co se nyní děje.
Jak sami vidíte, existuje mnoho směrů, kterými se můžeme ve studiu tohoto problému vydat. Předložil jsem vám zde některé z argumentů a samozřejmě by bylo možné v tomto duchu pokračovat. Domnívám se však, že již není nutné dlouze hovořit o tom, proč stále více nabývám přesvědčení, že v celé věci jde primárně o politické a jiné zájmy nejrůznějších aktérů. Že se zde nezabýváme ničím jiným než ideologicky laděným materiálem, který nekriticky přijímá pouze fakta, která se někomu hodí do jeho byznys plánu.
Vraťme se nakonec ještě jednou zpět k textu Pařížské dohody. Zmínil jsem zde obtíže, s nimiž se můžeme setkat, pokud se pokusíme některé její části interpretovat. Dílčí pochybnosti a námitky k jednoznačnosti předkládaného textu již zde byly vzneseny. To ovšem neznamená, že by téma bylo vyčerpáno. Naopak, text dohody je na taková překvapení více než bohatý.
Delegáti pařížské konference za jeden z hlavních důvodů, proč je Pařížskou dohodu nutné přijmout, považují nutnost větší aktivní participace všech zemí, tedy že na rozdíl od situace, kterou přineslo odsouhlasení Kjótského protokolu, se na snižování nárůstu globální teploty budou podílet také takzvané rozvojové země. Co však vidíme v konečné podobě textu, je přesný opak. Budu citovat přímo z Pařížské dohody. Odstavec 1 článku 4 zní: "Pro dosažení dlouhodobého teplotního cíle stanoveného v článku 2 budou smluvní strany usilovat o dosažení vrcholu globálních emisí skleníkových plynů co nejdříve s tím, že smluvním stranám rozvojových zemí bude dosažení tohoto cíle trochu trvat déle, a poté budou podle nejlepších dostupných vědeckých poznatků emise urychleně snižovat, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi antropogenními emisemi ze zdrojů a snížením skleníkových plynů pomocí propadů v druhé polovině tohoto století, na základě rovnosti a v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby."
Dalo by se tedy říci, že ta nová smlouva nejenže nezvyšuje odpovědnost států, jako jsou Čína a Indie, ale dokonce ji marginalizuje. Tyto dvě země dohromady vyprodukují přibližně čtvrtinu z celkového podílu emisí. Pokud však tyto země budou nejprve zvyšovat svoji životní úroveň a až poté začnou řešit problémy, které způsobují, je to další důkaz toho, že smlouva nemá příliš smysl, naopak může být v jistém ohledu až škodlivá.
V situaci, kdy navíc není jasné, zda Spojené státy, které jsou jedním z klíčových signatářů této dohody, od ní neodstoupí, se mi jeví případné přijetí zcela absurdní a přinejmenším předčasné. Je pozoruhodné, že v době, kdy naše Sněmovna projednává tento návrh, USA pod nově úřadujícím prezidentem směřují k dostavbě dvou nových ropovodů. Jedno z jeho dalších rozhodnutí pak cílí na podporu amerického průmyslu, a to včetně automobilového. Poslední informace dokonce hovoří o podpoře fosilních paliv a zvýšení emisních limitů oxidu uhličitého.
Ačkoliv jsem zatím nezaznamenal, že by Donald Trump učinil definitivní rozhodnutí ohledně Pařížské dohody, dá se z jeho kroků leccos usuzovat. Zamýšlet se nad možností odstoupení dalších signatářů, třeba právě na základě inspirace v USA, pravděpodobně zatím není namístě. I kdyby ale došlo pouze k odchodu Spojených států navzdory odlišnému postoji dalších zemí, legitimita dohody by byla významným způsobem narušena.
Závěrem mi dovolte shrnout základní fakta.
Za prvé, máme před sebou v mnohých bodech nejasný a velmi nekonkrétní text, skrývající v sobě nejedno nepříjemné překvapení.
Za druhé, Pařížská dohoda neobsahuje ani ty cíle, které zastánci smlouvy tak hlasitě deklarují.
Za třetí, jeden z hlavních světových znečišťovatelů, Spojené státy, se pravděpodobně chystá od smlouvy odstoupit, a pro další dva, Čínu a Indii, smlouva dokonce ani de facto nebude platná. Nevidím proto mnoho důvodů, proč bychom se právě my jakožto země patřící mezi ty rozvinuté měli zavazovat k údajně nutnému vymýcení něčeho, na čemž máme jako malá země zcela zanedbatelný podíl. Pro konkrétní představu, jsou to přibližně tři desetiny procenta.
A nakonec za čtvrté, směr, kterým nás dohoda vede, je prezentován jako jediný správný, založený na vědecky ověřených faktech a potvrzené hypotéze. Opak je však pravdou. Vědecky ověřené není vůbec nic a to je u takto zásadního materiálu naprosto nepřijatelné.
Nepřipadá i vám, že tyto praktiky si v ničem nezadají s nejradikálnějšími směry různých náboženství? Poté, co nám jsou předloženy argumenty a hypotézy, měli bychom je přece automaticky podrobit kritické analýze na opravdu vědeckém základě. V případě globálního oteplování je to však právě naopak. Vypadá to, že máme jedinou společensky přijatelnou možnost - argumentům bezmezně věřit či je v konečné fázi nekriticky přijmout za své. Ti, kteří se na věc snaží podívat vlastníma očima, za použití vlastního rozumu a především se zájmem o všechny dostupné informace, jsou považováni za konspirační teoretiky či nezodpovědné hlupáky, kteří si neváží našeho společného životního prostředí. ***