(11.10 hodin)
(pokračuje Klán)
Vědci nyní tedy apelují, aby se snížila emise skleníkových plynů, pořádají se různé konference na toto téma. Poslední takovou byla klimatická konference v Paříži. Na konferenci se dohodlo, že do konce století chtějí země světa udržet globální oteplování výrazně pod 2 °C. Dohoda však začne platit až v roce 2020.
Na tom semináři jsem se rovněž ptal pana ministra, zda máme možnost od té dohody odstoupit, co se stane, když to nedodrží Spojené státy, co se stane, když to nedodrží třeba Indie, což je další stát, kde žije mnoho lidí, kteří si budou osvojovat právě ty konzumní návyky globálního kapitalismu, který je potom s tím globálním oteplováním spojen.
Proč tedy až takhle dlouho? Pravděpodobně to vyhovuje právě mocným tohoto světa, kteří nechtějí za žádných okolností snižovat emisi skleníkových plynů. Zde je potřeba zdůraznit, že kapitáni kapitalistické globalizace, což jsou ty nadnárodní korporace, tak vždycky budou tvrdit, že globální oteplování neexistuje. Stejně to bude říkat uhlíková lobby. Neustále. Protože to je překážka jejich rozmachu a rozvoje.
Na tento problém v roce 2014 poukázala ve své knize Tohle mění vše - This changes everything - kapitalismus proti klimatu novinářka Naomi Kleinová, což je autorka proslulé knihy Bez loga - No logo, anebo Šoková doktrína - The shock doctrine. V této své nejnovější knize jasně říká, že buď budeme mít živou planetu, nebo kapitalismus. Oboje mít nemůžeme. A má pravdu. Ukazuje se, že právě kapitalismu, podotýkám globální kapitalismus, který rozděluje svět na bohatý sever a chudý jih, je zodpovědný za to, že se stále nedodržují podmínky, které byly uzavřeny na různých konferencích. Představitelé velkých podniků, nadnárodních společností říkají, že globální oteplování je jen mýtus, my přeci nemůžeme za to, že se planeta otepluje, a jako další argument říkají no dobře, zavřeme podniky a jsme zvědaví, co budete s propuštěnými lidmi dělat. Drží tak v šachu jak národní státy, to zaprvé, tak i přírodu, které brzy dají podle mě osudový mat, protože jestliže to nějakým způsobem nezačneme regulovat, tak nastane tento problém.
Zde je potřeba říci, že v roce 2009 se objevila teorie planetárních mezí. Ale jak už jsem tady říkal, tak tato teorie planetárních mezí navazuje na teorie překročení mezí a různých mezí růstu. Tu přinesl profesor Johan Rockström ze stockholmského ústavu a přinesl koncepci devíti planetárních mezí.
Jsou to: změna klimatu. Ta je podle mého názoru v současné době nejpalčivější, protože ji všichni vidíme kolem sebe, protože na nás všechny bez rozdílu, ať jsme z kterékoli politické strany nebo z kteréhokoli státu, dopadá změna klimatu, změna počasí. Víte, že počasí je stále více turbulentnější, rychleji se mění, jsou teplotní výkyvy. Jednou je velké teplo, jednou je velká zima. To počasí není stálé, jako kdysi nějakým způsobem bývalo.
Další planetární mez je acidifikace oceánu. Ukazuje se, že oceán je čím dál více kyselejší.
Další poškození ozónové vrstvy. Zde se naštěstí podařilo tento problém částečně vyřešit odstraněním freonů na konci 80. let 20. století a jiných látek z různých zařízení, zejména z chladniček, což byl tenkrát poměrně určitý problém v těch 80. letech. A tam se nakonec našla dohoda, takže se z těch ledniček a z různých dalších zařízení freon odstranil.
Další planetární mez - biogeochemické toky fosforu a dusíku. Tento problém souvisí s globálním oteplováním.
Zdroje sladké vody. Stále více máme znečištěny zdroje a dochází jejich kapacita. Také jsem předestřel, že příští konflikty, příští války budou zejména o vodu. Voda, zejména sladká voda, dochází. A to je také nepopiratelný fakt, že sladká voda dochází, takže příští války budou zejména o vodu.
Využití území. Stále více orné půdy je zastavěno budovami, sklady a orná půda pomalu mizí. Tomuto fenoménu říkám zástavbový kapitalismus, kdy se veškerá orná půda zastavuje nesmyslnými halami, sklady, takže tato půda je poté nevyužitá a zůstávají tam pouze skladiště.
Ztráta biologické rozmanitosti. Vymírají živočišné i rostlinné druhy.
Atmosférický aerosol. Známe ho opět všichni. Vyskytuje se v ovzduší jako rakovinotvorné látky, smog atd., což je také poměrně velký fenomén.
A poslední je chemická kontaminace - neustálé vysoké používání pesticidů, vypouštění chemikálií do přírody, vod atd.
Podle této teorie jsme jasně už překročili minimálně tři planetární meze. Jistě si sami odpovíte, které to jsou.
S tímto problémem samozřejmě souvisí, jak už jsem řekl, ty dopady do společnosti. Globální oteplování může mít negativní vliv na migraci lidí, to už jsem tady taky předestřel, když jsme tady řešili nějakým způsobem migrační krizi. Takže globální oteplování samozřejmě může nějakým způsobem dopadnout i na tu migraci.
Ale jak už jsem říkal, tak největší dopady jsou samozřejmě na celou společnost. V nedávné době expert na globalizaci z Británie Leslie Sklair, který navštívil Českou republiku, řekl, že extrémní počasí, sucho, to všechno je tu s námi. Asi 99 % vědců dnes vnímá, že je tu velmi závažná krize pro naši civilizaci. Nemůžeme pořád růst. Tady narážím právě na ten problém nekonečného růstu. Buď se dostaneme do stabilního stavu, nebo je nutné začít přemýšlet nad tím, jakou planetu předáme našim vnukům.
Na tom semináři mě také fascinovalo, když tam bylo řečeno, že se najednou našly nové zdroje ropy, nové zdroje uhlí. Já tedy nevím, kde se našly. Možná je to pravda, ale nicméně jak jsem říkal, žijeme na konečné planetě s konečnými zdroji. Možná budeme těžit příště někde na Měsíci nějaké nerostné suroviny, uhlí atd., ale nevím, kde by se tam vzalo, protože uhlí jsou pozůstatky organických živočichů a rostlin. Nicméně na dalších tělesech sluneční soustavy můžeme těžit nějaké jiné prvky. Takže jsem hodně zvědav, co se bude dít, až nám dojde ropa a až nám dojdou veškeré nerostné suroviny, protože když bude zima, tak čím budeme topit, jestli skácíme všechny stromy a nějakým způsobem... Neumím si to představit.
Ale mě by spíš zajímalo, jak se s tímhle tím vypořádává koncept jaderné energie, protože jestliže chceme přejít na ryze obnovitelné zdroje energie, což je voda, vítr, slunce, geotermální energie, tak jakým způsobem do toho zapadá jaderná energetika, protože jaderná energetika je neobnovitelný zdroj. Už se těším, až najdeme možnost tady udělat termonukleární reakci, jako je na Slunci, kdy se začnou slučovat lehké prvky v těžší. Já vím, že dnes umíme štěpit ty těžké v lehké. Takže jsem hodně zvědav, zda se nám to podaří, protože to by vyřešilo na několik tisíciletí právě tento energetický problém. To si také řekněme, jak do toho zasahuje ta jaderná energetika, ať na poli Evropské unie, protože vím, že Německo začíná odstupovat od jaderné energetiky, a jak je to celkově ve světě.
Vím, že nás třeba straší různé jaderné havárie, naposledy třeba ve Francii, nicméně tam nedošlo k poškození jaderné části. Nebo nás tady straší jaderná havárie v Černobylu z roku 1986, nebo z Fukušimy. Rozumím tomu. Nicméně všechny tyto havárie, tyto největší jaderné havárie, nebo když tam ještě přičtu elektrárnu Three Mile Island z roku 1979, kde došlo také k nehodě, tak to bylo všechno zanedbání údržby reaktorů. Víme, že v Černobylu to byl typ RBMK 1000, který byl grafitem chlazený reaktor, který se nemohl nikde jinde používat, protože byl nestabilní, takže tam to bylo o něčem jiném. Pokud jde o jaderné reaktory v Japonsku ve Fukušimě, tak to jsou reaktory typu PWR, kde opět japonská společnost TEPCO zanedbala údržbu reaktorů a veškeré další věci. Takže všechno je to potom spojeno s tím, že se to neudržuje. A to samé bylo v elektrárně Three Mile Island v Pensylvánii v roce 1979.
Chci se zeptat, jakým způsobem je tam zakomponována jaderná energetika, protože jaderná energetika nevydává žádné exhalace, které by nějakým způsobem ovlivňovaly navyšování teploty planety. Samozřejmě můžeme se bavit o těch negativních účincích radioaktivity a těch dalších věcí, co dělat s vyhořelým palivem a takovéhle věci. ***