(15.50 hodin)
(pokračuje Dobešová)
Paní ministryně ví, několikrát už jsem na to upozorňovala, že operujeme s termínem samostudium na zvyšování kvalifikace, a my všichni ředitelé vnímáme dobu samostudia jako dobu volna. Je tedy velmi těžké vysílat zaměstnance na služební cestu v době, kdy on si žádá o uvolnění z práce. Diskuse se nakonec svedla k tomu, jestli máme určovat pedagogovi sedm dní, či dvanáct dní. V tom já nevidím problém. Já opravdu nesouhlasím s výkladem MPSV, že v době samostudia mohu vyslat jako zaměstnavatel pedagoga na služební cestu. Z toho totiž vyplývají pracovněprávní vztahy v době, kdy má nárok na diety, má nárok na náhradu cestovného, ubytování, ale samozřejmě i v případě, že se zraní nebo dojde k havárii v době přesunu, vyplývají z toho nějaké pracovněprávní závazky.
To, co mě nejvíce trápí na kariérním řádu, je plán kariérního rozvoje. Já vím, že to je dobré, že učitel ví, co ve dvou letech bude dělat, ale je to opravdu papírování. Já mám ve škole 75 učitelů. Představa, že 75 učitelům v září kontroluji, či případně s nimi koriguji plán kariérního rozvoje, mě úplně děsí, protože ředitel má spoustu dalších, jiných povinností. Z mého pohledu to opravdu buď bude čistě administrativní záležitost, nebo pokud to budeme dělat poctivě, nám to zabere hodně času. Možná že se mýlím, možná praxe ukáže, že tomu tak není, nicméně my už jsme opravdu teď zavalováni takovým množstvím administrativy, takové té plíživé, takové, o které nakonec, když se dělá svodka, ani nikdo neví, tak z toho mám opravdu trochu strach.
Jenom upozorňuji, v pozměňovacím návrhu, který přijal školský výbor, se v části ukotvení kariérního systému říká, že Ministerstvo školství zřídí právnickou osobu za účelem zajištění profesního rozvoje pedagogických pracovníků. Já jenom doufám - (Ministryně mimo mikrofon od stolku zpravodajů.) Ne, já vím, že nejde o novou, já mluvím o něčem jiném. Já jenom doufám, že ty organizace, které dneska zřizují kraje, jako je třeba Vzdělávací institut pro Středočeský kraj, a které tuto roli plnily v době, kdy národní ústav ji neplnil, nebudou mít teď silnou konkurenci v tomto orgánu, protože to jsou systémově nastavené organizace zřizované kraji a mají k učitelům daleko blíže než tato centrální organizace. Ale možná že paní ministryně na to odpoví a řekne, jak je to myšleno. Ale bohužel, v návrhu není řečeno, že kromě jiného také tato organizace. A myslím si, že bychom neměli mít generálního partnera, který jako jediný nám v Čechách bude říkat, jak má vypadat vzdělávání, že diverzita jistě také přispěje ke kvalitnějšímu vzdělávání pedagogických pracovníků.
Dovolte mi, abych - ačkoliv zatím neznám pozměňovací návrhy dvou mých kolegyní z TOP 09, ale protože je avizovaly, tak mi dovolte, abych se vyjádřila také k těmto dvěma návrhům. Jedná se o návrh paní Putnové, která - už to tady bylo zmíněno mou předřečnicí paní poslankyní Semelovou - chce navrhnout půlroční lhůtu na takový refreshment. Já si myslím, že učitelé to opravdu potřebují, ale nejsem si úplně jistá, že tahle věc pomůže systémově ve školství, protože to samozřejmě znamená větší náklady na financování platů učitelů a znamená to i organizační nároky.
Dovolte mi, abych také reagovala na vystoupení paní poslankyně Niny Novákové, která přišla s velmi revolučním návrhem, který bych tady jenom stručně parafrázovala, že studenti na středních školách se budou podílet na hodnocení učitelů při zvládání jejich atestačního řízení, že budou hodnotit učitele a jejich hodnocení bude součástí hodnocení ředitele školy.
Dámy a pánové, já tomu říkám škola naruby. Učitelé budou dostávat známky a žáci budou diktovat podmínky. Já bych prosila, aby se opravdu občas poslanci zašli podívat do reálu, do škol, jak vypadá vztah učitele a žáka, jak těžko se nám dává v dnešní době dohromady vzdělávací proces, protože práva žáků jsou opravdu dnes už skoro absolutní. Já nemám problém s tím, když student dá řediteli svoji zpětnou vazbu, jak učitel vyučuje. S tím opravdu nemám problém. Dobrý ředitel to většinou ví. Dobrý ředitel ví, jak jeho učitelé učí. Jen nemá tolik nástrojů nahradit je lepšími učiteli, protože nemá dostatek peněz a protože třeba daná profese na trhu práce je nedostatkovým zbožím. Nicméně já za sebe říkám, že tento návrh nepodpořím, protože jsem stále ředitelkou školy a vím, jaký by to mělo dopad na pedagogické sbory. Učitelé by těsně před nějakou zkouškou či nějakým kvalifikačním stupněm se jistě snažili daleko více asertivně žáky přesvědčit, jak jsou skvělí. Já budu raději, když je o tom budou přesvědčovat každý den, bez nějakého cíleného hodnocení žáky.
Ve Sněmovně byl kulatý stůl, kde se studenti snažili přesvědčit o svém návrhu. Vím, že navštívili i ústředního školního inspektora. Mě nicméně nepřesvědčili, protože dotazník, který nám dali jako návrh, kterým budou jaksi hodnotit učitele, měl faktické chyby. Já bych hodnotila jejich vystoupení z hlediska formálního za jedna, z hlediska obsahového za čtyři, celkově za tři.
To je vše, co jsem chtěla říci ke kariérnímu řádu. Já vám moc děkuji, že jste mě pozorně sledovali. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní poslankyni. Její vystoupení je za jedna.
Další s faktickou poznámkou je paní poslankyně Nina Nováková, po ní pan poslanec Ivan Gabal s faktickou poznámkou. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Já bych ráda navázala na vystoupení paní poslankyně Dobešové. V rámcově vzdělávacích programech už patnáct let od takzvané kurikulární reformy školství víme, že jedna z věcí, kterou máme děti naučit, je sami sebe hodnotit, hledat své silné a slabé stránky. A jestli toto má učitel děti učit, musí to sám umět. Já jsem chtěla upozornit na to, že je nezbytné pro každého učitele, když chce růst, aby věděl, jaký dopad jeho působení má. Musím zcela kategoricky prohlásit, že ten, kdo si nejvíce přeje, aby byl učitel dobrý, náročný a spravedlivý, je právě žák.
Zakončím své krátké vystoupení tím, že paní poslankyni Dobešovou uklidním. Já se tento pozměňovací návrh nechystám podat. Můj pozměňovací návrh se týká koordinátora žákovské samosprávy. Ale přesto si myslím, že pravdu nemáte.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Novákové. Pan poslanec Ivan Gabal a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty. Připraví se paní poslankyně Anna Putnová.
Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, projednáváme mimořádně závažný zákon, který bude rozhodovat o naší budoucnosti. Já tady sedím, poslouchám a jsem vyučován o tom, jak má vypadat česká škola, ale všimněte si, kolik našich kolegů to nevydrželo a prostě odešli.
Patříme k zemím v rámci celé OECD, kde děti chodí do školy nejméně rády. Škola je nebaví. Myslíte si, že tento způsob debaty a takového legislování tu situaci změní, když to nebaví ani nás? ***