(15.30 hodin)
(pokračuje Semelová)

Druhá věc je u kariérního poradce, kde to studium, i když má třeba člověk, který by mohl tuto funkci vykonávat, tak vystudoval výchovné poradenství - tady už to není uznávané, což vidím jako určitý problém.

Pokud jde o další pozici, kterou paní ministryně akceptovala, můj pozměňovací návrh, tak to je speciální pedagog. Já tuto vstřícnost vítám. Je pravda, že já jsem to navrhovala trošku jinak v tom smyslu, že by to měl být speciální pracovník, protože právě ty zkušenosti ze zahraničí, ale i ze škol, kde už zavedli tuto pozici, upozorňují na to, že by to neměl být učitel, a to z několika důvodů. Jednak proto, že se tady vytváří určitý trošku jiný vztah mezi žákem a tímto sociálním pracovníkem, než mezi žákem a kantorem, a druhá věc je, že by měl být sociální pracovník využitý i k tomu, že když je potřeba, tak by měl okamžitě vyjet třeba do terénu, a to pokud tedy bude učitelem, půjde obtížně. Nicméně jak jsem říkala, vítám to. Vnímám to jako určitý kompromis. Je to pozice člověka, kde je přesah přes školu. Pracuje s rodinou toho dítěte, pracuje s OSPODem, pracuje s dalšími, třeba policií, s dalšími složkami. Mělo by to tedy pomoci žákům a pomoci rodinám.

Pokud jde o zavádění dalších nových pozic, mám teď na mysli např. koordinátor autoevaluace nebo mentor, tady to už vidím jako problematické. Myslím si, že by to mělo být zachováno v kompetenci ředitele školy, a případně spíš podpořit činnost metodických sdružení, kde je velký prostor i k výměně zkušeností.

Uvítala jsem návrh na změnu příplatku za třídnictví, protože já jsem tady minule kritizovala právě to rozdělení výše příplatku za třídnictví pro učitele prvního stupně a učitele druhého stupně, kde na druhém stupni vlastně bylo navrhováno větší přidání. My jsme dávali jako návrh to, aby se příplatek za třídnictví srovnal, a navrhovali jsme, aby to bylo procentuálně. Konkrétně pět až osm procent, což považuji za lepší i s tím, že pokud by docházelo k navýšení platů, tak by se to vlastně odrazilo i ve výši toho příplatku za třídnictví, přičemž tak jak je to navrhováno teď, tzn. konkrétní částka, tak tady by stagnovala ta částka oproti zvýšení příplatku. I to však beru jako kompromis, že je to srovnáno a nyní je dáno rozpětí od tisíce do tisíce pěti set korun s tím, že to není s ohledem na stupeň školy, ale s ohledem spíš na náročnost a na podmínky té které školy, té které třídy.

To jsou věci, které vnímám jako pozitivní.

Dále bych zmínila to, co vnímáme jako negativní, a to je především, a nakonec o tom tady hovořila i paní ministryně v úvodu svého vystoupení, to je otázka administrativní zátěže pedagogů. Já si myslím, že ten návrh, tak jak je předložen, prostě prohloubí administrativní zátěž pedagogů, kteří už dnes, ať už jsou to učitelé, ředitelé, vyplňují denně kvanta papírů, různé tabulky, dotazníky. A další zátěž na ně spadla se spuštěním tzv. inkluze, která nebyla dostatečně připravena. Zkušenosti ze škol, pokud bych se zastavila u tohoto problému, potvrzují naše obavy, že integrované děti budou víc vyloučeny, než kdyby zůstaly ve speciálních školách. Já tady můžu říci konkrétní příklad, kdy jsem zjistila na několika školách, že integrované děti namísto toho, aby se společně učily tak, jak bylo proklamováno v rámci společného vzdělávání, tak asistenti je vyvádějí na chodbu, do kabinetu a tam je doučují z úplně jiných třeba předmětů, než zrovna ve škole se probírá. Takže tady jsou problémy jednak tohoto rázu a jednak ty, které souvisí i s tím nárůstem administrativy.

Pokud bych se vrátila k tomu kariérnímu řádu, tak jak je předložen, a k růstu byrokracie a papírování, souvisí s tím další dva návrhy, a to je plán rozvoje školy, plán profesního rozvoje učitelů. U plánu rozvoje školy já chápu určitou logiku, že školy by měly mít představu, jakým směrem by se vzdělávání mělo dál ubírat. Za prvé si myslím, že ředitelé škol, vedení školy to společně i s pedagogickým sborem dělá. A za další, tak jak je to zde navrhováno, opět to vidím jako přidávání na papírování a navíc, že zde hrozí formalismus.

Pokud jde o plán profesního rozvoje učitelů, vedení portfolií, atestace... Zase, já to vidím jako další administrativní zátěž a bude se tady jednat především o papírově doložené kompetence. Já bych byla velice ráda, abychom konečně jednou vyslyšeli hlas učitelů, kteří volají společně i s vedením školy po stabilizaci ve školství a také po tom, abychom je nechali učit. Abychom je zbavili všeho toho papírování, všech těch tabulek. A skutečně aby se mohli věnovat naplno tomu, kvůli čemu ve školství jsou, a to je učení žáků. Je samozřejmé, že se učitelé musí vzdělávat. Musí se dále rozvíjet v průběhu celého svého života, ale to dělají a dělali to vždycky kantoři i bez takovéto novely a vnímali to jako velice potřebné. Takže to si myslím, že je i bez této novely zcela samozřejmé.

Pokud jde o podzákonnou normu, konkrétně standard učitele, s kterým by měl být kariérní řád propojen, tak vím, že je to podzákonná norma. Ale ono kolikrát právě tyto normy potom zpřesňují zákon nebo novelu tak, že se nestačíme divit i my i ti, kterých se to týká, to znamená školních pracovníků. Tak standard učitele, ten návrh, s kterým jsme se mohli na školském výboru seznámit, tak musím říci, že to bylo dílo velmi obsáhlé, velmi komplikované, složité, nesrozumitelné. Prostě mnoho slov o ničem, že to je podle mého názoru nepoužitelné. Já věřím tomu, že se na tom bude ještě pracovat a že se to předělá.

Znovu opakuji, že učitelé chtějí učit, a ne se administrativně probírat desítkami stránek jenom proto, aby věděli, jak mají vypadat v tom kterém kariérním stupni.

Pokud jde o některé pozměňovací návrhy, které tady zazněly - mám teď konkrétně na mysli návrh paní poslankyně Putnové, který by měl umožnit učitelům v regionálním školství, tedy na základních školách, středních školách, vyšších odborných školách, jednou za 15 let využít té možnosti šest měsíců tvůrčího volna, kdy by se mohli vzdělávat podle potřeb svých i podle potřeby té které školy. Ona je to myšlenka dobrá. Myslím si, že mnoha učitelům v tom středním věku, jak bylo řečeno, by to určitě pomohlo. Mohli by nakonec i vyjet na určité stáže. Na druhou stranu tady vidím velké problémy, které by to mohlo pro školy obnášet, a to organizační problémy. Já jsem tady na začátku svého vystoupení mluvila o tom, že jsou velké problémy s tím, aby školy sehnaly kvalifikované pedagogické pracovníky zvlášť pro některé obory, některé předměty, na plný úvazek, na stálý úvazek, a že už dnes se povolují všelijaké možné výjimky, kdo všechno může učit, protože ty kvalifikované pracovníky sehnat školy nemůžou. Já mám velké obavy, kdybychom schválili tento pozměňovací návrh, že to přinese organizační problémy školám, že neseženou toho náhradního kantora, zvlášť když to bude na půl roku. A navíc že se může stát, že se ti učitelé, kteří na půl roku ze školství vypadnou, uchytí někde jinde a zpátky do škol nám nenastoupí. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP