(17.00 hodin)
(pokračuje Brabec)
Je tam celá řada podobných věcí a já si troufám říct, a odpusťte mi to, jakkoli mnohdy Senát vhodným způsobem upraví poslaneckou verzi, doplní ji, tak že tentokrát se k nám ze Senátu vrací velmi nevydařený právní text, který by neobstál nejenom v očích pana profesora Damohorského, doktora Mlčocha jako jednoho z lidí, kteří jsou skutečnou elitou v oblasti práva životního prostředí, a dalších právníků.
Kolegyně, kolegové, včera uplynulo symbolických 25 let od schválení tohoto na tu dobu revolučního zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. A máme dnes symbolicky možnost potvrdit svým hlasováním, že i nadále chceme v ochraně národních parků v České republice směřovat do západní Evropy. Senátní verze nás ale vrací ne 25 let, ale možná 50 let nazpátek. Prosím, odmítněte ji a znovu hlasujte pro poslaneckou novelu zákona. Troufám si říct bez zardění, že je ve všech ohledech lepší. Nejenom věcně, ale i formálně. A nemusíme se za ni stydět.
Děkuju vám za pozornost. (Slabý potlesk.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Ptám se nejprve, jestli se chtějí k předloženým pozměňovacím návrhům postupně vyjádřit zpravodaj garančního výboru pro životní prostředí pan poslanec Robin Böhnisch. Prosím, pane zpravodaji. Připraví se pan zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj pan poslanec Jan Klán. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Jak jsem vnímal hluk v sále při projevu pana ministra, tak myslím, že bude zcela platná věta jednoho bývalého britského poslance 19. století, liberálního poslance Richarda Cobdena, kterému je přisuzován výrok: "Slyšel jsem v této Sněmovně spoustu projevů. Některé mě dohnaly až k slzám. Ale nikdy jsem neslyšel projev, který by ovlivnil výsledek hlasování." To je taky důvod, proč nebudu příliš dlouhý a splním jen tu základní zpravodajskou roli a dovolím si upozornit na pár záležitostí.
První věc je má povinnost oznámit vám, že jsem dnes na Malostranském náměstí převzal petici 47 000 podpisů na podporu sněmovní verze a proti verzi senátní. A taky jsem vám chtěl ukázat, přečíst, seznámit vás právě s analýzou senátních změn v podání katedry práva životního prostředí Univerzity Karlovy a profesora Damohorského. Nicméně zjistil jsem, že tento materiál vám byl rozdán na stoly. Určitě stojí za přečtení, budeme na to mít evidentně podle přihlášených dost času. A věřte, stojí to za to. Je to materiál čistě právní, bez nějakých emocí a spekulací. Bylo by dobré se před konečným hlasováním s tímto materiálem seznámit. Tak jak ho hodnotím já coby laik, vnímám na základě toho senátní verzi jako právně nekonzumovatelnou. Mám dokonce pochybnosti o hlasovatelnosti senátní verze.
Ale protože právní analýzu máme, dovolte mi jenom krátkou odbornou odbočku. Týká se senátního návrhu, konkrétně § 15. Ze senátní verze se dozvídáme, že účelem národních parků je především uchovat charakteristickou středoevropskou přírodu a krajinu. Dámy a pánové, máme čtyři národní parky, v zásadě všechny čtyři jsou bilaterální a chrání něco unikátního. Nechrání typickou středoevropskou krajinu. Přesně ani nevíme, co to ta typická středoevropská krajina je. Měli bychom zprůměrovat nějaké geomorfologické prvky nebo nastavit si nějak, jak má typická středoevropská krajina vypadat? Například v Krkonoších chráníme arktoalpinskou tundru. Je to jediný ostrov arktoalpinské tundry ve střední Evropě. Další podobná je až ve Skandinávii. Máme ji podle návrhů Senátu přeorat a vysázet řepku nebo lipky? Jak budeme nadále chránit Krkonošský národní park podle senátního návrhu?
Hned v další části Senát říká, že území by mělo být využito na vzdělávání, turistiku a rekreaci, pokud to není v rozporu s účelem a dlouhodobým cílem, pro které byly národní parky vyhlášeny. Ale jak to udělat, pokud o pár řádků výš Senát zrušil dlouhodobé cíle národních parků?
Dámy a pánové, já se nijak nezlobím na senátory, kteří jsou v Senátu krátce. Oni možná ještě neznají dopad svého hlasu, který je velmi silný. Jsem zaskočen hlasováním senátorů, kteří v Senátu zasedají už delší dobu. Ti by si měli uvědomit - bohužel se tak nestalo -, že ten jeden hlas, o který ten pozměňovací návrh prošel, nás vrací historicky o desítky let zpátky v ochraně přírody. A geograficky nás posouvají někam, kde už se míjíme s evropskou kulturou, které je ochrana přírody a úcta k přírodě velmi důležitou hodnotou.
Já vás chci ne požádat, ale poprosit o to, abyste dnes setrvali na velmi kvalitní vyvážené kompromisní verzi Poslanecké sněmovny. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Dobré odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení poslanci. To byl pan zpravodaj Robin Böhnisch za výbor garanční, pro životní prostředí. Nyní požádám pana poslance Jana Klána, zpravodaje výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Ale ještě než vám dám slovo, pane zpravodaji, budu konstatovat dvě omluvy. A to od 16.45 pana poslance Ivana Adamce a od 17.30 paní poslankyně Jany Hnykové. Pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, vládo, pane ministře, paní senátorko, pane senátore, kolegyně, kolegové. Dovolte, abych se vyjádřil jako zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj k vrácenému návrhu zákona 114 o ochraně přírody jako zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.
Nebudu až tak obšírný v tom vyjadřování. Na rovinu řeknu, že jsem pročítal pozměňovací návrhy, které přišly ze Senátu. Ty, které jsou v usnesení Senátu přijaty, některé jsou rozumné, některé nikoliv. Když jsem se dozvěděl teď, že to bylo přijato o jeden hlas, tak jsem docela zíral. Já jsem nevěděl, že to v Senátu bylo přijato o jeden hlas. Nicméně některé ty pozměňovací návrhy jdou trošku mimo, co my jsme se tady domluvili v Poslanecké sněmovně. Já si vzpomínám martyrium, které jsem jako zpravodaj tady prožíval, kdy jsem byl jednou osočován, že chci nějakým způsobem rozprodat Šumavu nebo něco dělat s Národním parkem Šumava. Tak jsme se nějakým způsobem domluvili s Ministerstvem životního prostředí i s panem zpravodajem výboru životního prostředí na nějakém kompromisu, který byl odrazen potom v konečném návrhu, který jsme tady přijali ve třetím čtení.
Nicméně já jako zpravodaj výboru pro veřejnou správu jsem pro ten návrh zákona nehlasoval. Stejně učiním i u tohoto návrhu zákona, který se vrací ze Senátu. Předně je tam problém, že absolutně Senát překopal účel národních parků. On z toho ve své podstatě dělá chráněnou krajinnou oblast podle mého názoru a to je špatně. Takže tohle já podporovat nebudu. Rozumím tomu, že řada krajů, dotčených krajů, Jihočeský, Plzeňský, určitým způsobem podporuje senátní verzi kvůli rozvoji obcí na Šumavě. Já tomu plně rozumím a reflektuji to, protože jsem jednal se zástupci starostů na Šumavě, mnohokrát jsme spolu jednali, dokonce připravili určitý pozměňovací návrh, který jsme řešili na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, a některé jejich připomínky byly právě potom obsaženy v tom návrhu zákona, který odešel odsud ze Sněmovny.
Nicméně můj pozměňovací návrh, který jsem tady načítal ve druhém čtení, se týkal právě vyjmutí jednotlivých národních parků ze zákona 114, a aby byly vyhlašovány samostatným návrhem zákona. Toto jsem tady prosazoval, apeloval jsem na to, že by to bylo nejčistší a nejlepší řešení, protože bychom potom nemuseli zákon 114 otevírat neustále. Jablkem sváru se totiž bude vždycky a pořád stávat Šumava. Ta Šumava bude pořád otevírána, když ten zákon tady budeme mít. A věřte tomu, že to bude třeba poměrně brzy. Neříkám toto volební období, třeba příští volební období. Vždycky se to bude muset nějakým způsobem řešit. Já si vzpomínám, že v minulém volebním období to tady předkládal i Plzeňský kraj, ten návrh zákona o Šumavě. Řešilo se to tady mnohokrát. Pořád a pořád dokola. ***