(15.50 hodin)
Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, který přijal na své 51. schůzi po odůvodnění inženýrem Vlastislavem Ourodou, doktorem, náměstkem ministra pro sekci kulturního dědictví, po zpravodajské zprávě poslance Mgr. Stanislava Berkovce a po rozpravě toto usnesení: Nepřijal usnesení k projednávanému sněmovnímu tisku 666. Za druhé zmocňuje zpravodaje výboru, aby s průběhem projednávání seznámil Poslaneckou sněmovnu, a pověřil paní předsedkyni výboru, aby záznam zaslala předsedovi Poslanecké sněmovny.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane zpravodaji. Otvírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Herbert Pavera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Herbert Pavera: Hezké a příjemné odpoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové.
Dovolte mi, abych vás požádal o podporu pozměňovacího návrhu, který je v systému evidován pod číslem 5762. V § 87 tohoto zákona se hovoří o tom, že náklady záchranného archeologického výzkumu hradí ten, kdo svou činností potřebu záchranného archeologického výzkumu vyvolal, s výjimkou případu, kdy provádí stavbu pro potřebu svého bydlení do 150 metrů čtverečních zastavěné plochy a související stavby, které jsou nezbytné pro užívání stavby k bydlení. V takovém případě hradí náklady záchranného archeologického výzkumu Archeologický ústav, Památkový ústav nebo archeologická osoba.
Osobně si myslím jako starosta obce, který se každoročně setkává s tím, že na pozemcích, kde se připravuje nějaká obecní stavba či jiná stavba v obci, se provádí archeologický výzkum, že kompletně archeologický průzkum by měl hradit český stát, a to prostřednictvím jak Archeologického ústavu, Památkového ústavu či archeologické osoby. Když jsem si zjišťoval u pana ministra kultury, pana Hermana, jaké jsou asi zhruba náklady na tyto archeologické průzkumy, tak činí ročně asi 350 milionů korun. Myslím si, že to není tak zatěžující pro rozpočet státu, aby stát nemohl tady vyjít vstříc investorům, obcím i stavitelům rodinných domků, které mají i plochu větší jak 150 metrů čtverečních. Myslím si, že by to výrazně snížilo náklady staveb. Výrazně by to urychlilo nebo zjednodušilo jednání mezi památkovými ústavy a stavebníkem, protože oni častokrát musí najít určitou shodu v tom, aby uzavřeli smlouvu o tom, jak bude stavebník Archeologickému ústavu nebo Památkovému ústavu hradit náklady. Pokud by to hradil stát, tak stát si sám lépe pohlídá své náklady, než aby je jenom vyúčtovával právě tomuto stavebníkovi. Věřím, že to je logický návrh, který bychom mohli podpořit, a ulehčit tak obcím, městům i dalším stavebníkům.
Já se ještě v podrobné rozpravě k tomuto svému návrhu zase přihlásím. Děkuji vám za pochopení a případnou podporu.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Paverovi. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Jitka Chalánková. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte, abych se vyjádřila k tomuto návrhu zákona a také abych tlumočila nesouhlas odborné veřejnosti.
Předkládám celou řadu a uplatňuji celou řadu pozměňovacích návrhů, mám jich v pořadí šest pod čísly 5791 až k číslu 5796.
Dovolte, abych odůvodnila první pozměňovací návrh. Tento pozměňovací návrh se týká § 52. Za odstavec 2 vládního návrhu se vkládají nově odstavce 3 a 4, které zní:
Odstavec 3. Orgán památkové péče vydá posouzení ve lhůtě do 30 dnů ode dne podání žádosti, ve zvlášť složitých případech do 70 dnů.
Odstavec 4. K posouzením vydaným po lhůtě, pokud jsou závaznými stanovisky v řízeních, o nichž rozhoduje jiný správní orgán podle jiného právního předpisu, se nepřihlíží.
Ustanovení, které se týká odstavce 3 pozměňovacího návrhu, řeší časté situace, kdy se řízení vedená podle platného památkového zákona nebo řízení, v němž orgány památkové péče uplatňují závazné stanovisko v rozporu se správním řádem, neodůvodněně vlečou po mnoho měsíců. Takovéto situace ohrožují žadatele, resp. vlastníky kulturních památek a dalších staveb na územích památkových rezervací a zón v konzumacích vlastnických práv. Vládní návrh zákona tuto situaci nijak neošetřuje. Zákon pozměňovacím návrhem explicitně stanovuje orgánu památkové péče dostatečně dlouhé lhůty, aby vydal posouzení i v obzvlášť složitých případech.
Pokud jde o odstavec číslo 4, častým případem jsou v oblasti památkové péče řízení, kdy správní orgán památkové péče vydává posouzení ve věci, o které je příslušný rozhodovat jiný správní orgán, zejména stavební úřad v řízeních podle stavebního zákona, tedy závazné stanovisko. Pokud orgán památkové péče ve lhůtě stanovené mu zákonem posouzení přesto nevydá, rozumí se tím, že žádost svým obsahem nepředstavuje nebezpečí ohrožení, poškození či jiného snížení památkových hodnot předmětné věci, a tím i veřejného zájmu na ochraně památkových hodnot, jinak by posouzení ve věci vydal.
Lhůty 30 a 70 dní, které zákon orgánu památkové péče dává, jsou dostatečné i pro posouzení náročných případů. Pozměňovací návrh, dle něhož se k těmto posouzením nepřihlíží, je jednoznačnou motivací pro orgán památkové péče, aby dodržoval správní termíny stanovené mu zákonem, jinak ponese věcnou a zejména kulturní a služební zodpovědnost za případné důsledky prodlení.
Řízení, v nichž správní orgán památkové péče vydává posouzení ve věci, o které je příslušný rozhodovat jiný správní orgán, nemohou být zaviněním orgánu památkové péče v rámci českého právního řádu mimořádná z hlediska skutečně realizovaných správních termínů. V případě samostatných správních řízení, ve kterých je příslušný rozhodovat orgán památkové péče, který vydává ve věci rozhodnutí, může vlastník uplatnit ustanovení proti nečinnosti dle správního řádu.
Pozměňovací návrh k § 51. Celý § 51 vládního návrhu zákona se upravuje do tohoto znění:
§ 51 Vyjádření památkového ústavu.
Odstavec 1. Orgán památkové péče si po obdržení žádosti podle § 48, 49 nebo 50 vyžádá vyjádření Památkového ústavu k zamýšlené práci nebo restaurování a žádost mu doručí.
Odstavec 2. Památkový ústav posuzuje žádost tak, jak mu byla doručena, a nepřísluší mu vyžadovat její doplnění.
Odstavec 3. Památkový ústav doručí orgánu památkové péče písemné vyjádření ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení žádosti o jeho vypracování. Ve zvlášť složitých případech může orgán památkové péče stanovit lhůtu delší než 20 dnů. Celková lhůta pro doručení vyjádření však nesmí překročit 40 dnů.
Odstavec 4. Orgán památkové péče nevydá posouzení do doby, než obdrží vyjádření Památkového ústavu. Nevyjádří-li se Památkový ústav ve lhůtě dle odstavce 3, má se za to, že s žádostí v celém rozsahu souhlasí.
Odstavec 5. Po dobu stanovenou v odstavci 3 neběží správní lhůta pro vydání posouzení.
Obecné odůvodnění. Vládní návrh, který rozlišuje v odstavci 2 mezi situacemi, kdy je vyjádření Památkového ústavu obligatorní u národní kulturní památky, žádosti o restaurování, památky s mezinárodním statutem, a kdy závisí na libovůli správního úředního nebo Památkového ústavu, to jsou ostatní případy, které představují převážnou většinu správní agendy, je potenciálním zdrojem korupce jak na straně správního úřadu, tak i Památkového ústavu. Zejména pochybné je toto ustanovení z odborného hlediska například u kulturních památek.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, paní poslankyně, ale přiblížila se 16. hodina, kdy máme pevně zařazený jiný bod, proto si vás dovoluji přerušit. Omlouvám se, děkuji za pochopení.
Přerušuji projednávání vládního návrhu zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona č. 634/2004 Sb. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji. ***