Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

209.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Pařížská dohoda
/sněmovní tisk 932/ - prvé čtení

Tímto sněmovní tiskem jsme se opětovně zabývali dne 19. ledna na 54. schůzi, když jsme přerušili obecnou rozpravu. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal ministr životního prostředí Richard Brabec, zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Václav Zemek, je tady.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se hlásí s přednostním právem paní poslankyně Jana Černochová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. (V sále je velmi rušno.)

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Hezké dopoledne, dámy a pánové. Jestli se nepletu -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, paní poslankyně, kolegové vás dostatečně nevnímají. Poprosím o klid v jednacím sále. (Poslankyně Černochová: Na to jsem zvyklá.) Prosím paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Na minulém jednání při projednávání tohoto bodu byla dohoda, že kromě pana ministra životního prostředí Brabce by měl při projednávání Pařížské dohody být přítomen i pan ministr průmyslu a obchodu. A vzhledem k tomu, že tady není, tak navrhuji připomenout, že jsme přerušovali tento bod do přítomnosti pana ministra průmyslu a obchodu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Nemáte žádný procedurální návrh? (Poslankyně Černochová nejdřív reaguje mimo mikrofon a pak přechází k řečnickému pultíku.)

 

Poslankyně Jana Černochová: Pane místopředsedo, je to ten stejný případ, jako tady byl ve vazbě na návrh paní poslankyně Chalánkové kvůli nepřítomnosti paní ministryně Marksové. Takže úplně stejná procedura jako u toho bodu dva zpátky.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Velmi se omlouvám, ale já bohužel nemám ve svých materiálech nic takového napsáno. Pardon. (Předsedající konzultuje mimo mikrofon.) Tak tady mně legislativa říká, že pan ministr Mládek už dvakrát mezitím vystoupil a Sněmovně to stačilo. Museli bychom o té věci opakovaně hlasovat. Takže v případě, že máte tento návrh, prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: V tom případě dávám znovu tento procedurální návrh. Dokonce bych ani nespecifikovala, že to má být pan ministr průmyslu a obchodu Mládek, protože víme, že byl odvolán panem premiérem. Jeho odvolání potvrdil pan prezident. Takže aby tady alespoň byl přítomný tedy pan premiér, pokud pan premiér je skutečně tou osobou, podle médií je, která řídí Ministerstvo průmyslu a obchodu. (Předsedající: Ano, pan premiér vykonává tuto funkci.) Takže prosím o přerušení do přítomnosti ministra průmyslu a obchodu, tedy pana premiéra.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Odhlašuji vás všechny. O tomto procedurálním návrhu budeme hlasovat bez rozpravy. (Předsedající chvilku vyčkává, až se ustálí počet přítomných.)

 

V případě, že se ustálí počet poslanců, zahajuji hlasování o přerušení tohoto bodu do přítomnosti ministra průmyslu a obchodu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 203, přihlášeno je 98 poslankyň a poslanců, pro 27, proti 45. Návrh nebyl přijat.

 

Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se jako první přihlásil pan poslanec Jan Klán. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já už jsem tady mnohokrát vystupoval s faktickými poznámkami k tomuto problému Pařížská klimatická dohoda. Nastínil jsem tady takovou svou hypotézu, ona to není jenom moje hypotéza, ale je to hypotéza z knihy (poslanec knihu ukazuje) This Changes Everything, kapitalismus proti klimatu od Naomi Kleinové, že za globální oteplování může globální kapitalismus. Já tady tu teorii nyní trošičku rozvedu... (Smích z levé části sálu.) Protože já jsem ji už rozvíjel na semináři, který pořádalo Ministerstvo životního prostředí, kde jsme se bavili na toto téma, respektive jsme tam řešili různé problémy tohoto typu. Dokonce jsme se shodli na tom, že to globální oteplování existuje, což nikdo asi dneska nepopírá, alespoň akademici a vědci to nepopírají. Možná to popírají zastánci třeba uhlíkové lobby a dalších různých korporací, kterým to globální oteplování určitým způsobem překáží. A také jsme se shodli na tom, že i kdyby tady přistáli mimozemšťané, tak nám asi s tím moc nepomůžou, respektive by řekli, že opravdu globální oteplování existuje. Nicméně zde by hrál roli Fermiho paradox, který říká, kde ti mimozemšťané všichni jsou, když jsme je do dneška neobjevili. Takže by byla také škoda, kdybychom si tu naši modrou planetu zničili nějakým způsobem tím globálním oteplováním.

Já vás tady nyní seznámím se svým příspěvkem, který jsem nazval Kapitalismus proti klimatu. Ten článek reagoval právě na Pařížskou klimatickou dohodu, kde se zástupci vlastně světa a veškerých států shodli na tom, že by měli do konce století udržet nárůst teploty kolem 2 °C za to století. Otázkou bude zůstávat, zda se nám to skutečně podaří, nebo se to podaří v globálu nějakým způsobem ukočírovat, protože když si vzpomeneme na Kjótský protokol, který už toto nějakým způsobem řešil, tak od něj odstoupily jednak Spojené státy jako největší znečišťovatel, a samozřejmě také Čína to tenkrát nepodepsala. Dneska je vlastně ten případ podobný, kdy máte nového amerického prezidenta Donalda Trumpa, který říká, že se prorazí k ropě, že nějakým způsobem budou více těžit nerostné suroviny, budou těžit uhlí. Takže to znamená, že asi k té Pařížské klimatické dohodě se nepřipojí tolik. Čína samozřejmě říká, že čeká na Ameriku, co udělá Amerika, podle toho se zachovají oni. Čína je totiž v zajetí toho vysokého rozvoje, kde tam žije nejvíc lidí na světě a vzniká tam nová střední třída, která si bude osvojovat návyky konzumní společnosti západního typu, tedy který máme my. A to hrozí právě velkým nárůstem různých exhalací, protože ta teorie, která se dneska razí ve světě kapitalistické globalizace, je, že ve své podstatě chtějí udělat všichni nekonečný růst na konečné planetě. Ale my víme, že naše planeta je konečná stejně jako naše zdroje.

Takže žijeme na modré planetě, planetě, která kypí životem, zatím nám jediná známá ve vesmíru. Já už jsem tady řekl o tom Fermiho paradoxu, že dodnes nevíme, jestli ve vesmíru máme nějakou další planetu, která by byla podobná naší, a našli jsme tam život nebo nějakým způsobem třeba i vyspělejší, že by nám poradili, co máme dělat s tím naším globálním oteplováním. Lidstvo jako nejvyšší inteligentní uskupení však planetu čím dál rychleji ničí. Za posledních padesát let došlo k dramatickým posunům. Když se tyto posuny začaly projevovat stále více, tak se vynořila kapitalistická globalizace jako nástroj na zmírnění krize 70. let minulého století. Když se podíváme na ta 70. léta, kdy se začíná nějakým způsobem vynořovat kapitalistická globalizace, tak k nám přichází první ropný šok v roce 1973 a potom druhý ropný šok koncem 70. let. Tam už se projevují tyto tendence, kdy OPEC, což je Organizace států vyvážejících ropu, tak nějakým způsobem eliminuje nebo nějakým způsobem zvedá cenu ropy a dalších věcí. Ti právě, kteří zaseli to sémě kapitalistické globalizace v těch 70. letech, tak si možná ani neuvědomili, že zaseli vítr a nyní sklízí bouři. Jak jsem tady říkal, tak ta globalizace nastartovala tu myšlenku nekonečného růstu. Nekonečného růstu. A v těch 70. letech se začíná vynořovat takzvaný Římský klub. Mě pobavili zástupci Občanské demokratické strany na tom semináři, když jsem byl nazván, že jsem nějakým způsobem v zajetí právě teoretiků Římského klubu, kteří řeší limity růstu a překročení mezí. Ale to je nesporný fakt, protože data nelžou.

Vědci nyní tedy apelují, aby se snížila emise skleníkových plynů, pořádají se různé konference na toto téma. Poslední takovou byla klimatická konference v Paříži. Na konferenci se dohodlo, že do konce století chtějí země světa udržet globální oteplování výrazně pod 2 °C. Dohoda však začne platit až v roce 2020.

Na tom semináři jsem se rovněž ptal pana ministra, zda máme možnost od té dohody odstoupit, co se stane, když to nedodrží Spojené státy, co se stane, když to nedodrží třeba Indie, což je další stát, kde žije mnoho lidí, kteří si budou osvojovat právě ty konzumní návyky globálního kapitalismu, který je potom s tím globálním oteplováním spojen.

Proč tedy až takhle dlouho? Pravděpodobně to vyhovuje právě mocným tohoto světa, kteří nechtějí za žádných okolností snižovat emisi skleníkových plynů. Zde je potřeba zdůraznit, že kapitáni kapitalistické globalizace, což jsou ty nadnárodní korporace, tak vždycky budou tvrdit, že globální oteplování neexistuje. Stejně to bude říkat uhlíková lobby. Neustále. Protože to je překážka jejich rozmachu a rozvoje.

Na tento problém v roce 2014 poukázala ve své knize Tohle mění vše - This changes everything - kapitalismus proti klimatu novinářka Naomi Kleinová, což je autorka proslulé knihy Bez loga - No logo, anebo Šoková doktrína - The shock doctrine. V této své nejnovější knize jasně říká, že buď budeme mít živou planetu, nebo kapitalismus. Oboje mít nemůžeme. A má pravdu. Ukazuje se, že právě kapitalismu, podotýkám globální kapitalismus, který rozděluje svět na bohatý sever a chudý jih, je zodpovědný za to, že se stále nedodržují podmínky, které byly uzavřeny na různých konferencích. Představitelé velkých podniků, nadnárodních společností říkají, že globální oteplování je jen mýtus, my přeci nemůžeme za to, že se planeta otepluje, a jako další argument říkají no dobře, zavřeme podniky a jsme zvědaví, co budete s propuštěnými lidmi dělat. Drží tak v šachu jak národní státy, to zaprvé, tak i přírodu, které brzy dají podle mě osudový mat, protože jestliže to nějakým způsobem nezačneme regulovat, tak nastane tento problém.

Zde je potřeba říci, že v roce 2009 se objevila teorie planetárních mezí. Ale jak už jsem tady říkal, tak tato teorie planetárních mezí navazuje na teorie překročení mezí a různých mezí růstu. Tu přinesl profesor Johan Rockström ze stockholmského ústavu a přinesl koncepci devíti planetárních mezí.

Jsou to: změna klimatu. Ta je podle mého názoru v současné době nejpalčivější, protože ji všichni vidíme kolem sebe, protože na nás všechny bez rozdílu, ať jsme z kterékoli politické strany nebo z kteréhokoli státu, dopadá změna klimatu, změna počasí. Víte, že počasí je stále více turbulentnější, rychleji se mění, jsou teplotní výkyvy. Jednou je velké teplo, jednou je velká zima. To počasí není stálé, jako kdysi nějakým způsobem bývalo.

Další planetární mez je acidifikace oceánu. Ukazuje se, že oceán je čím dál více kyselejší.

Další poškození ozónové vrstvy. Zde se naštěstí podařilo tento problém částečně vyřešit odstraněním freonů na konci 80. let 20. století a jiných látek z různých zařízení, zejména z chladniček, což byl tenkrát poměrně určitý problém v těch 80. letech. A tam se nakonec našla dohoda, takže se z těch ledniček a z různých dalších zařízení freon odstranil.

Další planetární mez - biogeochemické toky fosforu a dusíku. Tento problém souvisí s globálním oteplováním.

Zdroje sladké vody. Stále více máme znečištěny zdroje a dochází jejich kapacita. Také jsem předestřel, že příští konflikty, příští války budou zejména o vodu. Voda, zejména sladká voda, dochází. A to je také nepopiratelný fakt, že sladká voda dochází, takže příští války budou zejména o vodu.

Využití území. Stále více orné půdy je zastavěno budovami, sklady a orná půda pomalu mizí. Tomuto fenoménu říkám zástavbový kapitalismus, kdy se veškerá orná půda zastavuje nesmyslnými halami, sklady, takže tato půda je poté nevyužitá a zůstávají tam pouze skladiště.

Ztráta biologické rozmanitosti. Vymírají živočišné i rostlinné druhy.

Atmosférický aerosol. Známe ho opět všichni. Vyskytuje se v ovzduší jako rakovinotvorné látky, smog atd., což je také poměrně velký fenomén.

A poslední je chemická kontaminace - neustálé vysoké používání pesticidů, vypouštění chemikálií do přírody, vod atd.

Podle této teorie jsme jasně už překročili minimálně tři planetární meze. Jistě si sami odpovíte, které to jsou.

S tímto problémem samozřejmě souvisí, jak už jsem řekl, ty dopady do společnosti. Globální oteplování může mít negativní vliv na migraci lidí, to už jsem tady taky předestřel, když jsme tady řešili nějakým způsobem migrační krizi. Takže globální oteplování samozřejmě může nějakým způsobem dopadnout i na tu migraci.

Ale jak už jsem říkal, tak největší dopady jsou samozřejmě na celou společnost. V nedávné době expert na globalizaci z Británie Leslie Sklair, který navštívil Českou republiku, řekl, že extrémní počasí, sucho, to všechno je tu s námi. Asi 99 % vědců dnes vnímá, že je tu velmi závažná krize pro naši civilizaci. Nemůžeme pořád růst. Tady narážím právě na ten problém nekonečného růstu. Buď se dostaneme do stabilního stavu, nebo je nutné začít přemýšlet nad tím, jakou planetu předáme našim vnukům.

Na tom semináři mě také fascinovalo, když tam bylo řečeno, že se najednou našly nové zdroje ropy, nové zdroje uhlí. Já tedy nevím, kde se našly. Možná je to pravda, ale nicméně jak jsem říkal, žijeme na konečné planetě s konečnými zdroji. Možná budeme těžit příště někde na Měsíci nějaké nerostné suroviny, uhlí atd., ale nevím, kde by se tam vzalo, protože uhlí jsou pozůstatky organických živočichů a rostlin. Nicméně na dalších tělesech sluneční soustavy můžeme těžit nějaké jiné prvky. Takže jsem hodně zvědav, co se bude dít, až nám dojde ropa a až nám dojdou veškeré nerostné suroviny, protože když bude zima, tak čím budeme topit, jestli skácíme všechny stromy a nějakým způsobem... Neumím si to představit.

Ale mě by spíš zajímalo, jak se s tímhle tím vypořádává koncept jaderné energie, protože jestliže chceme přejít na ryze obnovitelné zdroje energie, což je voda, vítr, slunce, geotermální energie, tak jakým způsobem do toho zapadá jaderná energetika, protože jaderná energetika je neobnovitelný zdroj. Už se těším, až najdeme možnost tady udělat termonukleární reakci, jako je na Slunci, kdy se začnou slučovat lehké prvky v těžší. Já vím, že dnes umíme štěpit ty těžké v lehké. Takže jsem hodně zvědav, zda se nám to podaří, protože to by vyřešilo na několik tisíciletí právě tento energetický problém. To si také řekněme, jak do toho zasahuje ta jaderná energetika, ať na poli Evropské unie, protože vím, že Německo začíná odstupovat od jaderné energetiky, a jak je to celkově ve světě.

Vím, že nás třeba straší různé jaderné havárie, naposledy třeba ve Francii, nicméně tam nedošlo k poškození jaderné části. Nebo nás tady straší jaderná havárie v Černobylu z roku 1986, nebo z Fukušimy. Rozumím tomu. Nicméně všechny tyto havárie, tyto největší jaderné havárie, nebo když tam ještě přičtu elektrárnu Three Mile Island z roku 1979, kde došlo také k nehodě, tak to bylo všechno zanedbání údržby reaktorů. Víme, že v Černobylu to byl typ RBMK 1000, který byl grafitem chlazený reaktor, který se nemohl nikde jinde používat, protože byl nestabilní, takže tam to bylo o něčem jiném. Pokud jde o jaderné reaktory v Japonsku ve Fukušimě, tak to jsou reaktory typu PWR, kde opět japonská společnost TEPCO zanedbala údržbu reaktorů a veškeré další věci. Takže všechno je to potom spojeno s tím, že se to neudržuje. A to samé bylo v elektrárně Three Mile Island v Pensylvánii v roce 1979.

Chci se zeptat, jakým způsobem je tam zakomponována jaderná energetika, protože jaderná energetika nevydává žádné exhalace, které by nějakým způsobem ovlivňovaly navyšování teploty planety. Samozřejmě můžeme se bavit o těch negativních účincích radioaktivity a těch dalších věcí, co dělat s vyhořelým palivem a takovéhle věci.

Neumím si totiž představit, že v dohledné době najdeme nějaký zdroj energie, opravdu nějaký, který by nahradil opravdu třeba uhlí. Víte, že spalování uhlí je dneska jakýmsi způsobem na výši ve výrobě elektrické energie, nemyslím třeba zrovna u nás, ale i jinde ve světě. Kde se třeba často i kšeftuje s imisními povolenkami.

To je další problém, který jsem nastiňoval na tom semináři, problém imisních povolenek. Ono se dokáže kšeftovat s nimi a pak vznikají třeba odpadní ráje, kdy si jeden stát nakoupí imisní povolenky a prostě si to nějakým způsobem prohodí. To existuje zejména třeba ve Spojených státech amerických, tento případ. A tomu se pak právě říká odpadní ráje, že nějakým způsobem využívají tohoto a mají to tvrdě zaplaceno právě uhlíkovou lobby, která je v tom procesu zapojena.

Pokud jde o mě, tak já samozřejmě nějakým způsobem vítám Pařížskou klimatickou dohodu. Samozřejmě chápu, že je to závazek na mnoho desetiletí dopředu. Hodně, hodně dopředu. Nevíme, co bude za 10 let, my nevíme, co bude za rok. Takže tohle bude alfa a omega, zda dokážeme opravdu udržet globální oteplování výrazně pod 2°C. Musíme tam připočíst také různé erupce vulkánů, sopek, takže ono to může hrát druhou stranu mince i tento proces.

Ale je dnes dokázáno, že lidstvo má opravdu velký vliv na změnu klimatu za těch posledních 200 let, pokud budu vydávat toto časové období od začátku nějakým způsobem velké nebo té průmyslové revoluce, kdy se opravdu začíná spalovat uhlí v tom 18., 19. století. Tak ten nárůst uhlíku je enormní, planeta ho nedokáže úplně absorbovat. Toto nové období za těch 200 let vědci nazývají antropocén, je právě ta změna klimatu, změna přírodních podmínek, takže vymysleli tento pojem atropocén. A když jsme u toho antropocénu, tak samozřejmě my všichni ho ovlivňujeme, ale nejenom my všichni, ale nejvíce ho právě ovlivňují globální hráči. Největší znečišťovatelé. A samozřejmě také lidstvo jako celek, protože globální hráči, kteří nastartovali tu kapitalistickou globalizaci, tak všechno postavili jenom na nekonečném růstu, na nekonečné konzumaci. To nejde do sebe. Tady se musí najít nějaká rovnováha tak, abychom nezačali tu planetu opravdu devastovat, abychom tu planetu předali našim dětem, našim vnukům v nějakém dobré stavu.

Neumím si představit ten dobrý stav, když už vidím dneska ty proměny světa, které působí na přírodu, na civilizaci jako celek a různé přírodní katastrofy, které jsou nám předkládány dnes a denně. Zde bych mohl použít knihu Ulricha Becka, význačného německého sociologa, a jeho Rizikovou společnost, kde tam poukazuje na globální propojení rizik, že všichni jsme v tom procesu zahrnuti. Kapitalistická globalizace tomu ještě více nahrává. Abych tady nebyl obviněn, že jsem nějakým způsobem antiglobalista. Nejsem antiglobalista. Já jsem kritik kapitalistické globalizace. Já jsem alterglobalista, hledám různé alternativy vůči kapitalistické globalizaci. Vycházím z různých teorií třeba světového systému Immanuela Wallersteina nebo jiných marxistických teoretiků, to je o mně známo a já se tím netajím a jsem na to hrdý, že tyto myšlenky tady mohu říkat a mohu je i prezentovat a obhajovat si je. Podle mě je opravdu nutné nějakým způsobem udržet tu teplotu výrazně pod 2°C. Věřím tomu, že my samotní samozřejmě tomu nezabráníme, zabrání tomu největší znečišťovatelé v globální ekonomice, což jsou Spojené státy, Čína, Indie a další země, které mají nejvíce obyvatel na zeměkouli.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Klánovi. Dalším řádně přihlášeným je pan zpravodaj. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, musí říct, že jsem se do debaty hlásil ještě předtím, než jsme udělali změnu na postu zpravodaje za kolegu Böhnische. Takže je to řádná přihláška.

Chtěl jsem původně navázat na debatu, která tady probíhala před více než asi měsícem a půl. A upřímně jsem teď poněkud trochu zaskočen obsáhlým projevem kolegy Klána, který obsahoval řadu zajímavých a podnětných myšlenek. Provedl nás tady v podstatě veškerými dnešními problémy světa. A já teď nevím, jak to uchopit, ale... (Smích, i u některých dalších poslanců.)

Tak možná spíš se vrátím k tomu, o čem tady budeme jednat, o Pařížské úmluvě. Možná bych trochu shrnul to, oč se tam jedná, abychom se opět uvedli do problému. A budu se snažit být poměrně stručný a nebudu to tak moc rozvádět.

V podstatě by Pařížská úmluva měla nahradit stávající Kjótský protokol. Týká se omezení emisí skleníkových plynů a vidím tam jeden zásadní rozdíl proti tomu Kjótskému protokolu, že do toho procesu jsou zapojeny i rozvojové státy, na rozdíl od stávajícího stavu. Kromě toho se k tomu přidaly i země typu Číny a Spojených států, byť tam je otázka, jak se k tomu postaví nová administrativa, ale prozatím ta dohoda tam trvá, takže to vidím jako jednoznačné pozitivum.

Co z toho vyplývá pro Českou republiku? Ona ta úmluva v podstatě obecně konstatuje, že je třeba snížit, nebo je tam takový závazek snížit nárůst globální teploty pod 2°C, poměřujeme to ke stavu před průmyslovou revolucí. Pro konkrétní státy se tam vyvíjí, nebo je tam zahrnut závazek, aby si stanovily národní programy nebo národní závazky, jak k tomuto přispět. Takže tady vidím to, co to znamená pro Českou republiku, tzn. my si někdy v budoucnu vytvoříme právě tyto závazky, ale to ta úmluva zatím ještě neobsahuje.

Jak jsem řekl, to největší pozitivum je to, že by se tam mělo zapojit více světových hráčů a i rozvojové země. A to bychom asi měli podpořit.

Jinak zaregistroval jsem tady - neodpustím si tu poznámku - pořád se tady používá termín globální oteplování. Já bych v tomto byl velice opatrný, spíš bych používal termín globální změna klimatu, protože ona v důsledku ta změna nemusí vést všude k tomu oteplení. Ono tam může dojít například i v některých oblastech k ochlazování, například změnou proudění Golfského proudu by to mohlo mít negativní dopady na Evropu. Ale je to otázka dalšího vývoje, dalších modelů, které jsou vytvářeny. Jinak samozřejmě je otázkou, a já to beru jako relevantní otázku, do jaké míry člověk svou činností přispívá k této globální změně klimatu. Dnes asi nikdo na sto procent nemůže říct, do jaké míry, nicméně je tady určitý princip předběžné opatrnosti. A když si uvědomíme, že člověk během několika desítek let své činnosti uvolnil do atmosféry tolik uhlíku, který se ukládal po miliony a miliony let, tak z logiky věci vyplývá, že to pravděpodobně nějaký vliv mít bude.

Samozřejmě, zaznívaly tady od různých kolegů obavy z toho, jaké to může mít dopady na český průmysl. Já ty obavy úplně nesdílím. Musíme si uvědomit, že dnes už české továrny neznamenají to samé co desítky a desítky komínů chrlících černý kouř a tuny a tuny vyrobené oceli. Když se např. podíváte v Mladé Boleslavi do jednoho z našich nejúspěšnějších podniků, tak jediný zdroj emisí plynů je tam kotelna a jinak ta výroba je poměrně čistá. Takže se neobávám toho, že by nějaký v budoucnu sestavený národní plán, který by měl zahrnout závazky České republiky, znamenal nějaké výrazné omezení českého průmyslu. Nicméně chápu i obavy kolegů, kteří tyto obavy vyjádřili, a rozhodně se o tom můžeme pobavit dál ještě během projednávání ve výboru.

To je v tuto chvíli z mé strany vše. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři - tři -, vážené dámy, vážení pánové, na jednu stranu se tady část vlády a této Sněmovny tváří, jak strašně důležitou normu projednáváme, a současně ale na ní zásadně představitelé vlády nechodí, a pokud chodí, tak ministři, kteří s tím nemají moc společného, jako pan ministr dopravy. To bych řekl, že je jeden problém, upozorňovala tady na to už paní poslankyně Černochová. Přesto tato Sněmovna nevyhověla přání, aby u toho seděl minimálně průmyslu a obchodu, a to si myslím, že by měli sedět ještě mnozí další. To je poznámka... Pan kolega poslanec Mládek tady sedí, ale to již není ministr průmyslu a obchodu, jakkoli nám to může být třeba líto, ale v tuto chvíli máme jiného ministra průmyslu a obchodu. Poznámka první.

Poznámka druhá ke kolegovi Klánovi prostřednictvím pana předsedajícího. "Za globální oteplování může globální kapitalismus" je krásná teze. Já bych řekl, za globální oteplování může globalizace environmentalistů. Nic takového jsme zatím nezaregistrovali. To je jenom jako jedna velká hysterie mnoha lidí zaměstnaných v těchto oborech. A ukázalo se v minulosti opakovaně, že mnozí z těch lidí šidí a předkládají divná a mnohdy i nepravdivá čísla. Je s velkým otazníkem, jestli vůbec nějaká taková změna probíhá. Teď nám tady říkal pan zpravodaj, že někde to bude oteplování, někde možná ochlazování. Možná že jsou části světa, kde kdyby se oteplilo, taková Sibiř, bylo by mnohem lépe, měli bychom spoustu úrodné půdy a nemuseli bychom žít na Sahaře nebo v těchto částech Afriky, kde se nežije úplně dobře. Takže ono je to takové všechno velmi sporné.

Já prostě těmhle partám světových alarmistů, kteří začínali přibližně v 60. letech v tzv. Římském klubu, a tzv. tezi o tom, jak dochází ke geometrickému nárůstu obyvatelstva na Zemi, ale současně dochází jenom k aritmetickému nárůstu schopnosti vyrobit potraviny, a že do deseti let bude hladomor a lidí je příliš moc... No, ukazuje se do dneška, že je to přesně obráceně. Schopnost vyrábět potraviny stoupala mnohem rychleji než počet obyvatelstva.

O deset let později začali chodit s ropnými krizemi. A už jsme se o tom také přeli na nějakém semináři s panem ministrem Brabcem. Už tak čtyřicet let slyšíme o tom, jak katastrofálně dochází ropa a nejpozději do pěti následujících let budou její zásoby takové, že se o ni začne válčit. Přesto překvapivě vždycky na konci těch pěti let zjistíme, že ty zásoby jsou těžitelné, že jsou mnohem větší, než byly před těmi pěti lety, a že tedy zřejmě asi se hned tak válčit nezačne.

Posledním nápadem těchto celosvětových alarmistů je právě globální oteplování a snaha za každou cenu zasahovat do systému průmyslu, systému topení, systému spotřebovávání energie. Výsledky jsou takové, že se k tomu zatím hlásí jenom převážně mírně poblázněná a pomatená Evropa, která stále má tendenci omezovat původní zdroje a začít je nahrazovat nějakými jinými zdroji, a to ještě s tou hysterií, že to nesmí být jádro, nebo alespoň ve většině evropských zemí nesmí být jádro, že odmítáme brát jádro jako obnovitelný zdroj energie. A vede to k tomu, že se začíná evropský trh s energiemi minimálně problematizovat, být stále více závislý na dovozu plynu ze zemí bývalého Sovětského svazu, staví se nové a nové plynovody, a případně na tom, jestli fouká vítr nebo svítí slunce.

Už jsme v této republice zažili celý problém se soláry, který přinesli přesně stejní alarmisté, kteří nosí tuto Pařížskou úmluvu. Tehdy to byl Kjótský protokol. Musíme za každou cenu zastavit spalování uhlí, spalování ropy, začneme to něčím nahrazovat. Tak jsme krajinu poseli krásnými větrníky, a to jich tady máme ještě mnohem méně než v některých krajích na západ i na východ od nás, případně jsme začali úrodná pole osazovat soláry. Jestli někdo z vás má pocit, že je to něco rozumného, něco, co stojí za to, jestli máme fakt dojem, že místo toho, kde rostly na polích potraviny, tak tam najednou dneska tzv. vyrábíme energii v těch solárních příšerách, které to opravdu hyzdí, a že to je nějaké vítězství, tak já tedy myslím, že je to přesně obráceně, že je to velikánská prohra, na kterou jsme přistoupili. Já jsem prostě hlubokým vnitřním odpůrcem toho, abychom se pokoušeli tímto způsobem deformovat trh s energiemi a poškozovat, jinak to slovo neumím říct, poškozovat evropskou ekonomiku, českou ekonomiku tím, že se znevýhodňujeme na světových trzích proti ostatním hráčům. Ostatní smí vyrábět, jak se jim zachce. Ukazuje se dnes a denně, že se tak děje.

Dneska se mluví o tom, jestli odstoupí Spojené státy. Pokládám za velmi pravděpodobné, že Trumpova administrativa poté, co zastavila některé další projekty tzv. ochrany životního prostředí z dílny svých demokratických předchůdců, tak že zastaví pravděpodobně i ratifikaci Pařížské úmluvy, resp. její dodržování. Nepochybně na to zareagují další světoví hráči a bude to zase jenom Evropa, která se tady bude mučit a týrat v tom, že tady potřebujeme nutně nasázet další stovky větrníků a další hektary a hektary solárních panelů.

A pan ministr ví, že stáhl zatím svůj návrh tzv. antifosilního zákona. Ale stáhl ho proto, protože kdybychom ho dneska předložili do jednání této Sněmovny, resp. veřejnosti, tak se z toho všichni zblázníme, protože prostě není možné, aby to takhle nadále fungovalo. Znamenalo by to takový útlum jak průmyslu, tak zvyklostí spotřeby domácností, že by to nikdo nebyl schopen obhájit. A proto se ten návrh stáhl. Ne že se odloží o tři roky. Já myslím, že za tři roky připravenost společnosti bude stejná a že se to opět odloží. Protože ten nárůst alternativních zdrojů, který byl v antifosilním zákonu navrhován, by znamenal, že bychom tady opravdu pak nepěstovali vůbec žádné obilí a nic podobného a už bychom jenom na všech polích měli solární elektrárny, které kromě toho, že ještě blokují tu krajinu, tak já je pokládám opravdu i při cestě krajinou za hnusné a ošklivé.

Takže tolik snad k tomu obecnějšímu problému, jestli se vůbec k tomu máme hlásit.

Já bych k tomu chtěl ještě říct jednu věc, kterou pokládám za ústavně důležitou a pro kterou budu chtít, abychom přikázali návrh zákona i do ústavněprávního výboru. Byl jsem na semináři, který svolal předseda výboru pro životní prostředí, na kterém byl pan ministr, byla snaha tam mnohé věci osvětlit. Ale na tu základní klíčovou otázku mi odpovězeno nebylo, protože se domnívám, že ani experti Ministerstva životního prostředí schopni odpovědět nejsou.

Tady se předkládá pořád takový dvojí obraz. Ta smlouva nemá žádné bezprostřední účinky. Vlastně jí nejsme vázáni, je to takové jako dobrovolné, můžeme se přihlásit, k čemu chceme, a k ničemu nás to nezavazuje. Kromě toho transferu 100 mld. dolarů od vyvinutých zemí k těm rozvojovým. Ale i to se bude někdy posléze dohadovat v nějakých dohadovacích komisích a k tomu jsme se ještě nezavázali. Ale současně je to strašně důležitá úmluva, protože přece způsobí na celém světě, že dojde k poklesu skleníkových plynů, a tím pádem nedojde k takovému navýšení obecné teploty a budeme se držet nějak mnohem lépe, než jsme na tom byli před průmyslovou revolucí.

Mně se tenhle přístup zdá nemožný. Tak buď nás to k něčemu zavazuje a zavazuje to ty ostatní státy, které to podepsaly, pak to má smysl. A pak má smysl se bavit o tom, k čemu nás to zavazuje. Nebo to nikoho k ničemu nezavazuje, tak jak je to občas vykládáno a předkládáno, ale pak nemá smysl žádnou takovou smlouvu předjímat, ať si každý stát příp. uskupení států stanoví nějaká svá vnitřní pravidla, ve kterých se rozhodne, jestli půjde cestou jaderné energie, půjde cestou jiných zdrojů, nebo půjde cestou dosavadních fosilních paliv, která zase žádný tak zásadní problém nevytváří. Ale ta představa toho, že to je tak strašně důležité, protože to všem pomůže, ale současně je to nezávazné, mně připadá ze strany Ministerstva životního prostředí a vlády jako celku neuvěřitelně nepoctivá, protože jedno z toho musí platit. Nemůže platit současně to, že je to nezávazné, a současně to, že to nepochybně pomůže celému světu, protože všichni budou zavázáni. A pokud je to závazné, a já se trochu obávám, že to závazné ve skutečnosti je minimálně v tom, že tlak, který pak na nás bude vyvíjen, bude velmi zásadní, pak musí být odpovězena ona ústavní otázka a to je, kdo a k čemu se zavazuje.

Základní problém je, že tato smlouva říká: státy se zavážou k nějakému omezení emise skleníkových plynů, je jedno, jestli je to 20 %, 30 % nebo 50 %, případně se mohou k tomu zavázat i uskupení států, pravděpodobně, předpokládám, že je to tak, že uskupení států se může zavázat k nějakému minimálnímu omezení, a jednotlivé státy by se mohly zavázat nad rámec tohoto minimálního poklesu ještě k nějakému vyššímu. Ale pak se ptám, kdo ty státy bude zavazovat. A to je otázka, která není zodpovězena ani v té smlouvě, ale fatálně není zodpovězena ani v důvodové zprávě, kterou nám ministerstvo a vláda k tomu předkládají. Protože důvodová zpráva se vlastně tváří tak, že právní zajištění Pařížské dohody bude v rámci Evropské komise - já to pro jistotu přečtu.

"Implementace Pařížské dohody si však vyžádá dílčí úpravy práva EU v dané oblasti. K tomuto účelu Evropská komise dne 20. července 2016 zveřejnila tyto legislativní návrhy:

1. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 525/2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací vztahujících se ke změně klimatu č. 2016/0230..." Nebudu číst tyto kódy.

"2. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021 až 2030 pro potřeby odolné energetické unie a za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 525/2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací vztahujících se ke změně klimatu č. 2016/0231.

S ohledem na právní charakter nařízení budou uvedené předpisy po jejich přijetí přímo účinné také v České republice.

Pokud jde o společný, vnitrostátně stanovený redukční příspěvek, k němuž se Česká republika jako člen EU také přihlásila, vychází ze společného cíle Evropské unie a jejích členských států, který byl již přijat Evropskou radou jako součást závěrů Evropské rady k Rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, schválených dne 24. října 2014."

Čímž se nám fakticky říká, zjednodušeně řečeno, nás se to netýká, všechno to za nás schválí Evropská komise a Evropský parlament a český parlament a česká vláda do toho nemají co mluvit.

To je samozřejmě jedna část pravdy, já i s touto částí pravdy souhlasím jen velmi částečně, protože si myslím, že to jsou věci, které nemají být regulovány z úrovně Evropského parlamentu a Evropské rady, ale chápu, že dneska takový stav je.

Současně ovšem nepochybně ta smlouva ale připouští, abychom přijali nějaké další závazky nad rámec evropských závazků. A já se ptám, kdo by takové závazky jménem České republiky přijal, jakým způsobem by je uložil a jakým způsobem by bylo zajištěno, že o takových závazcích rozhoduje tento parlament, a ne rozhodnutí ať už nějakého subalterního úředníka na Ministerstvu životního prostředí, nebo možná i vlády jako celku. Už jsme tady zažili vlády, a dokonce jsem byl jejich podporovatelem, ve kterých seděli zelení a které nám tady zanechaly velké, skoro bych řekl nedozírné škody v některých oblastech průmyslu nebo celkově společenského fungování. Představme si, že v nějaké příští vládě...

Vidím, že to nemá příliš velký zájem tohoto sálu. A docela mě to mrzí, protože myslím, že to je jedna z nejdůležitějších věcí, které tady projednáváme. Ve srovnání s věcmi, které se děly dopoledne, nebo s různými legráckami, které tady běžně probíráme, jako kde se smí nebo nesmí vydávat řidičské průkazy nebo jaký bude plat nebo nebude plat emeritních ústavních soudců, bych řekl, že tohle je věc, která má naprosto jiné a naprosto zásadnější dopady. Ale evidentně (nesrozumitelné) se řekne přemýšlíme ne na příští týden, ale na 5, nebo 10, nebo 15 let dopředu, tak ten zájem Sněmovny je velmi malý a mají všichni pocit "nás se to netýká, to si odskáče někdo až za námi".

Myslím, že musí být vyřešena v průběhu projednávání otázka toho, kdo v rámci takovýchto dohod má právo zavazovat Českou republiku. Zda je to vláda, nebo zda je to parlament. To je podle mě naprosto kardinální otázka. Je to takový ten obvyklý trik, které ho se nám dostává dneska někdy v těch mezinárodních smlouvách. Dříve mívaly mezinárodní smlouvy charakter toho, že jsme řekli "ano, máme taková a taková práva, máme takové a takové povinnosti", posléze byly poměrně složitým ústavním způsobem, včetně toho, že např. Senát byl neobejitelný, musel se zavázat k ratifikaci, prezident republiky byl neobejitelný, musel podepsat, posléze byly nějakým způsobem aplikovány do právních řádů jednotlivých zemí a do právního řádu České republiky. Nyní se přijímají takovéhle prapodivné smlouvy, které - k něčemu se zavážete, ale neříkají, kdo se zaváže, ale potom, když už se zavážete, tak najednou to, k čemu jste se zavázali, bude mezinárodně vymahatelné, nebo alespoň mezinárodně sankcionovatelné. A tady si myslím, že musíme si stanovit pravidlo, kdo může Českou republiku v rámci mezinárodních smluv tohoto charakteru - které mají nepochybně pak dopad do celé ekonomiky, mají dopad do zákonodárství, fakticky znamenají, že některé věci musí být provedeny - kdo může tedy Českou republiku zavazovat. To je přece klíčový problém, který vznikl kolem prohlubování integrace Evropské unie, že najednou začaly vlády - a proto je tak vysoká míra nespokojenosti jak v parlamentech, tak v jednotlivých členských zemích a v tom obyvatelstvu - , že najednou začaly vlády, začali úředníci zavazovat v rámci Evropské unie své země k tomu, že něco provedou. Sice to jakoby dnes už formálně schvaluje Evropský parlament, ale dostávali jsme se mnohokrát do situace, a vidíme ji dneska znovu třeba v té zbraňové legislativě, že mnohé země dají žlutou kartu, řeknou je to problém, ale pokud je to schváleno na evropské úrovni, fakticky rozhodováním exekutiv a podtrženo tím odtrženým Evropským parlamentem, pak náhle do toho nemají ty jednotlivé národní legislativy co mluvit.

A já bych strašně nerad, abychom po tom, co jsme tento problém spustili ve vztahu k Evropskému společenství a posléze k Evropské unii, který opravdu vede k těm hlubokým krizím důvěry, ve kterých dneska Evropa je, tak abychom tento problém spustili ještě k dalším mezinárodním společenstvím, jako je právě Pařížská dohoda, kde se vláda může v nějakou chvíli zpovykat, říct: Tak my budeme ti nejmodernější na celém světě, my tady přijímáme závazek, že snížení emisí skleníkových plynů o 50 % nebude do roku 2030 nebo do roku 2050, jak nám stanovuje Evropská unie, ale bude do roku 2022". V příštím volebním období to každý náš nástupce musí provést. Toto nechá uložit jako náš závazek. Nepochybně jménem státu navenek jedná vláda. Nepochybně jménem státu navenek jedná vláda, nejedná parlament, ale je to opravdu závazek, který může zavázat evropskou republiku na 5, 10, 30 let dopředu? Nebo to musí být závazek, který musí projít parlamentem, musí projít tím schvalováním, jakým musí projít tato smlouva?

V tom vidím klíčové ústavní nebezpečí tohoto materiálu, který říká: Bude to pro vás závazné, zavazujete se, ale ten, kdo zavazuje, není vyjasněn. A opravdu v důvodové zprávě k tomu není ani slovo. Není vůbec řečeno: máme takovou a takovou představu. Mrzí mě tedy, že odešel už pan ministr Chvojka, kterého bych jinak jako předsedu Legislativní rady vlády vyzýval k tomu, aby nám i Legislativní rada vlády objasnila, jak se má otázka s tím, kdo může v oblastech, které nepochybně budou posléze vyžadovat legislativní úkony, zavazovat Českou republiku a nakolik tyto závazky můžou být pro nás definitivní.

Zatím děkuji za pozornost. Uvidím v následující rozpravě, jestli se ještě přihlásím, nebo ne.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendovi. Mám tu dvě faktické poznámky. Za prvé pan zpravodaj Václav Zemek s faktickou poznámkou, po něm pan poslanec Ivan Adamec. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo. Asi se se svým kolegou panem Markem Bendou, kterého si nesmírně vážím, určitě neshodneme v pohledu na budoucnost české energetiky, českého průmyslu. Já zastávám ten názor, že stoletím páry a uhlí bylo 19. století a žijeme v 21. století, ale o tom jsem mluvit nechtěl. Na co ovšem musím reagovat, je to, že tam padlo zpochybnění vědeckých výzkumů ohledně globální změny klimatu. To prostě musím odmítnout. Dneska široká platforma vědců, klimatologů zastává jednotný názor, že ke globální změně klimatu dochází. Samozřejmě diskutabilní je vliv člověka, ale ta změna tady prostě je a my si s ní musíme nějakým způsobem poradit. A ačkoliv je tady pár odmítačů typu našeho jednoho z bývalých prezidentů, tak opakuji, široká platforma vědců, jsou to prokazatelná statistická fakta, je prokázáno, že tady změna klimatu existuje.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Ivan Adamec a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já tedy patřím také k těm odmítačům a nechci to tady rozebírat, protože bych mluvil asi hodinu, a myslím si, že změna klimatu jako takového lokálně se děla vždy. Když se podíváme do historie našeho státu, tak vidíme, jak se tady měnilo počasí. Není to nic neobvyklého, je to normální. Také vzpomínám na 70. léta, kdy nám řekli, že nafta skončí s přelomem tisíciletí, není to pravda.

A rozhodně bych reagoval na kolegu Bendu a samozřejmě jenom bych ho spíš doplnil. Já si také myslím, že ta ratifikace, resp. celá ta smlouva není nic beztrestného. Já si myslím, že nám z toho povinnosti pak do budoucna nějaké vyplynou, a na rozdíl od kolegy Bendy neznám ty mechanismy, neumím si je představit, ale rozhodně si myslím, že budou.

Ale chtěl jsem ho doplnit k obnovitelným zdrojům. Století páry je pryč. No, já nevím. Víte, ono nám to deformovalo trh. Všichni to víme, všichni teď řešíme ty problémy - solární baroni, větrné elektrárny, ale zapomínáme ještě na jeden další problém, který je s tím spojen, a na ten bych chtěl upozornit. Vlastně my jsme centrální výrobu energie, elektrického proudu, začali měnit na lokální výrobu. Ono to vypadá velmi jednoduše, že se nic neděje, ale ono se děje. A my už jsme na to narazili nedávno na hospodářském výboru, kde přišel pan ministr Mládek a ředitelka ERÚ tehdy s tím, že je potřeba změnit systém a platby za používání rozvodných sítí, protože je potřeba obrovské množství peněz na změnu těchto sítí na inteligentní sítě, aby uměly komunikovat s místními zdroji. To vůbec není zanedbatelná otázka, a deformace trhu, která přijde po této změně, bude ještě daleko větší.

Takže říkejme to na rovinu. To tak prostě je! Změnili jsme centrální výrobu za lokální a problémy, které přicházejí a přijdou, a už tu i náznaky byly, vzpomínám si na blackouty, které přišly z Německa před několika lety (upozornění na čas), ty tady budou.

A na kolegu Klána, poslední větu, omlouvám se, pane předsedající, termojadernou reakci samozřejmě umíme. Je to vodíková bomba, akorát ji neumíme řídit a hrozně bych si přál, abychom věnovali peníze na výzkum v této oblasti, protože tady vidím jedinou rozumnou cestu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan ministr Richard Brabec. Prosím, pane ministře.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem si to chtěl nechat na nějaké své krátké závěrečné slovo, ale protože na to už nelze reagovat, tak neodolám a v této chvíli, aby na to reagovat šlo. Já jsem geolog původem, což možná víte, kolega zpravodaj také, takže určitě se shodneme na tom, že v historii na této planetě, a dokonce i v tomto státě, i když to tenkrát ještě nebyla Česká republika, ba dokonce ani Rakousko-Uhersko, tak bylo daleko tepleji, než je teď. Určitě. Akorát že samozřejmě u toho byly jiné živočišné druhy, než jsme my, a také na to některé vyhynuly. A pravděpodobně se to může stát i nám. Ale to, co nemůže popřít ani Václav Klaus starší, a ani mladší, protože minimálně tedy Václav Klaus starší byl vždycky jako kofr na ta čísla, je fakt, že posledních 15 let každý rok překonává teplotní rekord toho minulého a jsou to suverénně nejteplejší léta v historii měření teploty na Zemi. Já si myslím, že tohle jsou prostě fakta, která nelze nějakým způsobem popřít. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Pan poslanec Martin Novotný, po něm pan poslanec Marek Benda, po něm pan poslanec Ivan Adamec. Všechno faktické poznámky. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Novotný: Kolegyně a kolegové, nechci se tu zapojovat do debaty o existenci, příčinách a podobách globální změny klimatu, spíše chci říct poznámku, že to klíčové je, jestli jakýkoliv takový potenciální problém je lidstvo schopno lépe vyřešit prostřednictvím mechanismů a systémů, které jsou založeny na inovaci, technologické změně, lidském poznání a vědě aplikované v ekonomice, anebo jestli tím systémem řízení je regulace, nějaké centrální plánování, předpovídání vývojů a vymýšlení regulací na desítky let dopředu. Tak zkušenost nám ukazuje, že takové projekce většinou nefungují. Předpoklady, na kterých jsou založeny, vyplývají z momentálního stavu poznání a většinou realita se vyvíjí úplně jinak.

K debatě, kterou tady nastolil pan poslanec Klán, o vině globálního kapitalismu na klimatických změnách. Je prostě pěkné si zavzpomínat, jakou schopnost reakce na problémy v oblasti životního prostředí vykazoval právě onen centrálně řízený, centrálně plánovaný a centrálně regulovaný systém v podobě komunistického režimu. Nepochybně schopnost se přizpůsobovat vývoji byla neskonale horší a menší než u toho zlého, tehdy ještě neglobálního kapitalismu, který inovací přinášel spoustu a metod a způsobů, jak přistupovat třeba k ekologické problematice, přinesl mnohem víc než ten centrálně plánovaný režim. Já proto sdílím pohled pana kolegy Adamce (upozornění na čas), který řekl jeden konkrétní příklad, že on nakonec kapitalismus pro ekologii bude důležitější a podnětnější než ty antikapitalistické snahy.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Benda a jeho faktická poznámka, po něm pan poslanec Ivan Adamec. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, mě překvapila teze o tom, že dinosauři nebo i jiní následovníci můžou za to, že si oteplili zemi a díky tomu vymřeli. Ta mi připadala trošku odvážná. Já ji pokládám za velmi odvážnou i ve vztahu k člověku, ale k těm ubohým zvířátkům už ji pokládám za opravdu trochu přehnanou.

Druhá věta k tomu, co zaznělo. Ano, možná že posledních 15 let máme o zlomečky stupňů občas tepleji, než jsme měli 15 let předtím, ale že by někdo byl schopen opravdu natvrdo říct může za to člověk a vypouštěné množství kysličníku uhličitého do vzduchu, to si tedy opravdu nejsem jist. A ti, co to malují, říkají, asi tam nějaká vazba je, ale pořádně nevíme, jestli se blíží doba ledová, nebo globální oteplování, a jednou za pár let nám vždycky začnou říkat, ono to bude obráceně.

A pak jenom, nezapomínejme vždycky na ty jako nedomyšlené následky. My jsme se tady pokusili začít zavádět nějaké geniální spalování, nikoliv ropy, ale věcí, které se vyrábějí na poli. Váš šéf je z toho docela slušně živý, protože většinu zpracovatelských závodů, které řepku a další mění na olej, má on. Nic proti tomu. Je to jeho naprosté právo. Ale nevšimli jsme si náhodou, že na to konto se začaly vypalovat pralesy po půlce Indonésie, aby se těžil palmový olej, protože jsme právě my olej začali spalovat v nádržích?

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendovi. Pan poslanec Ivan Adamec a jeho faktická poznámka. Zdvořile prosím o dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Adamec: Ano, děkuji, pane předsedající. A budu se snažit, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jsem rád, že pan ministr vystoupil v rozpravě. To skutečně nemáme rádi pak ta závěrečná vystoupení, na která nemůžeme reagovat. Cením si toho.

No, ta zvířata, vypouštění plynu. Já bych to nekomentoval. Ale chci říct jiné případy, které jsou podstatně mladší a jsou z doby, kdy prostě teplota se neměřila, protože de facto nebylo čím. Ale přece víte, že první morové rány v Evropě přišly s obrovským oteplením ve 14. století. To je jedna věc. Druhá věc. Když se podíváte na Alpy, dneska na alpské ledovce, které nám ubývají, tak zjistíte, že pod nimi se nacházejí ostatky, nebo pozůstatky římských osad. Chce snad někdo říct, že Římané stavěli osady na ledu? Já si to nemyslím. Na druhé straně už se neříká, že na Novém Zélandu třeba ledovce rostou. Takže je opravdu otázka do diskuse. A skutečně změna lokálního počasí, teď mám na mysli třeba v Evropě, ve střední Evropě, ta byla vždycky. Ta byla vždycky. A co máme historické údaje z doby, dejme tomu těch posledních tisíc let, tak se to vystopovat samozřejmě dá. Ale měření přesná z té doby neexistují, nemohla existovat, protože tehdy nebyly teploměry. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Dobré poledne, dámy a pánové. Budeme ještě pokračovat faktickou poznámkou pana poslance Janulíka a potom pan kolega Karamazov řádně přihlášený. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji, pane předsedající. Já tedy vaším prostřednictvím na Marka Bendu jako echt Moravák, musím říct, že na poli se nevyrábí. Na poli se pěstuje. Možná tady v Praze, ale my na Moravě pěstujeme na poli. My tam nic nevyrábíme. (Se smíchem.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za upřesnění. Ještě nám chyběly agrotechnické lhůty.

Můžeme pokračovat. Nyní pan poslanec Karamazov. Připraví se pan poslanec Ivan Gabal. (Hluk v sále.) Prosím o klid, pokud máte ještě diskusi nad jiným tématem, prosím v předsálí a zachovat důstojné prostředí pro pana kolegu Karamazova. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, slyšeli jsme již mnoho argumentů jak zastánců, tak odpůrců ratifikace Pařížské dohody. Musím se jednoznačně připojit k těm, kteří celý dokument odmítají, a rád bych svůj názor vysvětlil.

Několikrát zde bylo řečeno, že dohoda prakticky neobsahuje nic, co by Česká republika již nyní nesplňovala. Mohl bych tedy říci, že je zcela zbytečné se takovou dohodou vůbec zabývat. Nicméně se touto dohodou zabývat musíme, tak mně dovolte krátké pozastavení nad jejím obsahem, či spíše nad jeho absencí.

Celý text dohody je zjevně výsledkem mnoha kompromisů a především politických dohod a má značně povrchní charakter. Na jednu stranu je jistě v pořádku, že dohoda takového typu a rozsahu dává významnou autonomii jednotlivým státům ve volbě, jak chtějí cílů dosáhnout. Pokud jste si však Pařížskou dohodu přečetli pozorně, víte, že nestanovuje prakticky žádná konkrétní opatření. A dokonce se z ní nedozvíme ani to, jaké by měla dopady na náš život. To je neklamný znak, že s dohodou není něco v pořádku.

Logickou úvahou můžeme odvodit, že dopady na naše životy budou, a budou zcela jistě značné. Konkrétnější představu bychom pravděpodobně získali, pokud bychom si přečetli návrh připravovaného tzv. antifosilního zákona. Ten, ačkoliv má být jedním z hlavních předpisů s dohodou úzce souvisejících, nebyl doposud Poslanecké sněmovně, a dokonce ani vládě předložen. Z dostupných zdrojů navíc vyplývá, že ani tento návrh nepřináší příliš konkrétních čísel. Musím se tedy ptát podobně jako někteří mí předřečníci - neměla by debata ve Sněmovně směřovat nejprve tímto směrem?

Dle Pařížské dohody je třeba zastavit globální oteplování, za kterým stojí emise skleníkových plynů. Opravdu je to takto jednoduché? Pokud se jen trochu kriticky zamyslíme a uvážíme skutečnost, že popis vývoje klimatu je natolik složitý problém, se kterým si ani současná věda zatím úplně neporadí, musíte dojít k závěru, že zkratkovitá úvaha "více skleníkových plynů rovná se globální oteplování" je minimálně podezřelá.

Vtírají se ale další otázky. I kdyby nakrásně za globálním oteplováním byly opravdu jen skleníkové plyny, způsobuje člověk skutečně natolik zásadní podíl celkových emisí skleníkových plynů, aby jeho činnost ovlivnila globální teplotu?

A tím se dostáváme k nejzásadnější otázce. Existuje vůbec globální oteplování? A pokud opravdu pozorujeme v posledních letech zvyšování globální teploty, je to něco neobvyklého, nebo je to něco, co tady v historii Země bylo už milionkrát, bez existence lidstva i s ním, a pravděpodobně se bude periodicky opakovat dál, ať se nám to líbí, nebo ne?

Pohled, který je v současné době rádoby ekology nejhlasitěji propagován, se dá popsat velmi jednoduše: Globální oteplování je ve všech ohledech špatné a je třeba mu zabránit. Hlavními viníky jsou sami lidé, kteří svou činností vypouštějí do ovzduší takové množství škodlivých látek, zejména pak oxidu uhličitého, které je neslučitelné s udržením globální teploty. Tomu je třeba zabránit všemi prostředky. Mnohdy i velmi radikálními. Zkrátka, zeměkouli si rozvracet nedáme, a kdo nesouhlasí, s tím zatočíme.

Zaměřme se nejprve na samotný fakt globálního oteplování, zejména na ta poslední dvě století, která jsou nejvíce zmiňována. V případě, že se chceme dozvědět, zda byl nárůst teploty v tomto období po průmyslové revoluci skutečně tak radikální, prakticky není možné neseznámit se s hodně citovaným profesorem Mannem, resp. jeho týmem. Ten do debaty přispěl hypotézou v současnosti nazývanou Mannova hokejka. Teorie, na kterou se ve svých oficiálních materiálech hojně všichni odkazují, sleduje vývoj globální teploty od 14. století až do současnosti. Název dostal graf podle podobnosti se zmiňovaným sportovním náčiním. Tento tvar vyjadřuje strmý nárůst globální teploty zejména v posledních dvou stoletích, zatímco před průmyslovou revolucí byla teplota konstantní.

Autoři dávají jev do přímé souvislosti s nárůstem množství oxidu uhličitého v ovzduší a úplně ignorují fakt, že v historických, i geologicky historických dobách množství oxidu uhličitého kolísalo ve významně větších intervalech v obou směrech a často, a to zdůrazňuji, v protichůdných tendencích. Tito ekologičtí vědátoři vydávají pouhou hypotézu za vědecky ověřený fakt. Úplně ignorují, že shodná rostoucí tendence teploty a obsahu CO2 sledovaná jen ve velmi krátkém období - dvě století, co to je - je zřejmě náhodná. Je totiž dostatek důkazů, že v minulosti tomu bylo často i naopak. Rostl obsah CO2 a klesala teplota.

Vraťme se ale ještě k samotné globální teplotě. Podstatnou skutečností je, že přesná měření teploty a veškeré pro to potřebné technologické postupy máme k dispozici až od konce 19. století. Údaje z předešlých let byly proto získávány nepřímými, tzv. proxy metodami. Mezi tyto metody řadíme např. proměřování letokruhů stromů, pylové analýzy či izotopové rozbory mořských korálů. Všechny tyto metody jsou jistě seriózní vědecké postupy, bylo tedy zcela namístě je použít. Jak se později ukázalo, metody byly skutečně vhodně zvolené, horší to již bylo s interpretací výsledků. Ačkoliv autoři sami výzkum zakončili prezentací a následným prosazováním oné zmíněné hokejky, stále více vědeckých argumentů poukazuje na to, že ve výsledcích jejich práce jsou závažné nedostatky. Dá se říci, že tato teorie, na kterou se však dodnes obhájci zelené doktríny odkazují, byla přesvědčivě a zcela vyvrácena.

Uvedu zde příklad z roku 2003. Tehdy provedli dva kanadští vědci, konkrétně Steve McIntyre a Ross McKitrick, totožnou studii, jako před nimi vypracoval právě profesor Mann. Rozdíl byl pouze ve využití dat. Autoři studie totiž zjistili, že v původním textu nejsou využita všechna dostupná data, nýbrž pouze ta, která se hodí do pravděpodobně předem očekávaného výsledku. Například pro analýzu letokruhů bylo zkoumáno pouze několik stromů z jedné jediné oblasti. Pokud budu doslovně citovat příspěvek McKitricka a McIntyrea pod názvem The Facts, zaslaný do sborníku Climate Change vydaného v roce 2014, jednalo se o několik borovic kdesi v horách na jihozápadě USA. Při použití všech dostupných dat se nakonec ukázalo, že současné mírné zvyšování teploty není historicky ničím výjimečným ani znepokojujícím. Postupem času se objevily mnohé další studie s totožným výsledkem.

Tento příklad zde zmiňuji především proto, že nám velice dobře odhaluje, jakým způsobem jsou v celosvětové klimatické debatě získávána a interpretována data sloužící k následnému sepisování smluv. Jedním slovem - podvod.

To bylo k samotnému globálnímu oteplování. Jak ale vzniklo přesvědčení, že zdrojem většiny problémů jsou právě emise CO2? Existují nějaká reálná čísla, vědecky podložená, která tuto tezi potvrzují, případně vyvracejí? A není to nakonec tak, že oxid uhličitý není ani zdaleka tak škodlivý, jak je nám neustále předkládáno?

Už jsem naznačil, že za přesvědčením, že za růst teploty je zodpovědný oxid uhličitý, je zřejmě náhodná shoda v krátkém časovém intervalu, náhodná shoda někým velmi dobře a manipulativně využitá.

Jaké jsou tedy faktory, které mohou ovlivňovat globální teplotu? Je to opravdu jen oxid uhličitý, nebo existují i jiné faktory? Samozřejmě že existují. A oprávněně se musíme ptát, zda je možné tyto další faktory, které působí na naše klima, zcela eliminovat.

Můžu zde citovat například Miroslava Kutílka, dlouholetého vysokoškolského pedagoga zabývajícího se hydropedologií. Profesor Kutílek ve své práci o klimatických změnách popisuje mimo jiné osm hlavních faktorů, které jsou historicky i v současnosti zodpovědné za klimatické změny. Těmi faktory jsou: rozdílné cykly sluneční aktivity, změny magnetického pole Země, kontinentální drift, astronomické faktory, změna směru a síly mořských proudů, dopad asteroidů na Zemi, existence a četnost vegetace, skleníkové plyny. Nutno dodat, že mezi skleníkové plyny počítáme mnoho různých plynů, nikoliv jen a pouze CO2, ale třeba i metan, oxidy dusíku, vodní páru a jiné. Tyto faktory tedy ovlivňovaly a nadále ovlivňují klima, ve kterém žijeme.

Existují i různé další studie, které dokonce předkládají faktorů mnohem více, zmínil jsem však alespoň ty zásadní. Změny teplot, a to teď ani nemluvím o tom, že ne vždy směrem nahoru, jsou tedy způsobeny řadou faktorů. Profesor Kutílek v této souvislosti poukazuje zejména na to, že byť nemůžeme všech osm faktorů vinit ze změn právě v této době, je hrubou chybou činit opak, tedy vybrat si pouze jeden jediný faktor a na jeho základě odvážně určit průměrnou globální teplotu. To je ovšem přesně to, co se nyní děje.

Jak sami vidíte, existuje mnoho směrů, kterými se můžeme ve studiu tohoto problému vydat. Předložil jsem vám zde některé z argumentů a samozřejmě by bylo možné v tomto duchu pokračovat. Domnívám se však, že již není nutné dlouze hovořit o tom, proč stále více nabývám přesvědčení, že v celé věci jde primárně o politické a jiné zájmy nejrůznějších aktérů. Že se zde nezabýváme ničím jiným než ideologicky laděným materiálem, který nekriticky přijímá pouze fakta, která se někomu hodí do jeho byznys plánu.

Vraťme se nakonec ještě jednou zpět k textu Pařížské dohody. Zmínil jsem zde obtíže, s nimiž se můžeme setkat, pokud se pokusíme některé její části interpretovat. Dílčí pochybnosti a námitky k jednoznačnosti předkládaného textu již zde byly vzneseny. To ovšem neznamená, že by téma bylo vyčerpáno. Naopak, text dohody je na taková překvapení více než bohatý.

Delegáti pařížské konference za jeden z hlavních důvodů, proč je Pařížskou dohodu nutné přijmout, považují nutnost větší aktivní participace všech zemí, tedy že na rozdíl od situace, kterou přineslo odsouhlasení Kjótského protokolu, se na snižování nárůstu globální teploty budou podílet také takzvané rozvojové země. Co však vidíme v konečné podobě textu, je přesný opak. Budu citovat přímo z Pařížské dohody. Odstavec 1 článku 4 zní: "Pro dosažení dlouhodobého teplotního cíle stanoveného v článku 2 budou smluvní strany usilovat o dosažení vrcholu globálních emisí skleníkových plynů co nejdříve s tím, že smluvním stranám rozvojových zemí bude dosažení tohoto cíle trochu trvat déle, a poté budou podle nejlepších dostupných vědeckých poznatků emise urychleně snižovat, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi antropogenními emisemi ze zdrojů a snížením skleníkových plynů pomocí propadů v druhé polovině tohoto století, na základě rovnosti a v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby."

Dalo by se tedy říci, že ta nová smlouva nejenže nezvyšuje odpovědnost států, jako jsou Čína a Indie, ale dokonce ji marginalizuje. Tyto dvě země dohromady vyprodukují přibližně čtvrtinu z celkového podílu emisí. Pokud však tyto země budou nejprve zvyšovat svoji životní úroveň a až poté začnou řešit problémy, které způsobují, je to další důkaz toho, že smlouva nemá příliš smysl, naopak může být v jistém ohledu až škodlivá.

V situaci, kdy navíc není jasné, zda Spojené státy, které jsou jedním z klíčových signatářů této dohody, od ní neodstoupí, se mi jeví případné přijetí zcela absurdní a přinejmenším předčasné. Je pozoruhodné, že v době, kdy naše Sněmovna projednává tento návrh, USA pod nově úřadujícím prezidentem směřují k dostavbě dvou nových ropovodů. Jedno z jeho dalších rozhodnutí pak cílí na podporu amerického průmyslu, a to včetně automobilového. Poslední informace dokonce hovoří o podpoře fosilních paliv a zvýšení emisních limitů oxidu uhličitého.

Ačkoliv jsem zatím nezaznamenal, že by Donald Trump učinil definitivní rozhodnutí ohledně Pařížské dohody, dá se z jeho kroků leccos usuzovat. Zamýšlet se nad možností odstoupení dalších signatářů, třeba právě na základě inspirace v USA, pravděpodobně zatím není namístě. I kdyby ale došlo pouze k odchodu Spojených států navzdory odlišnému postoji dalších zemí, legitimita dohody by byla významným způsobem narušena.

Závěrem mi dovolte shrnout základní fakta.

Za prvé, máme před sebou v mnohých bodech nejasný a velmi nekonkrétní text, skrývající v sobě nejedno nepříjemné překvapení.

Za druhé, Pařížská dohoda neobsahuje ani ty cíle, které zastánci smlouvy tak hlasitě deklarují.

Za třetí, jeden z hlavních světových znečišťovatelů, Spojené státy, se pravděpodobně chystá od smlouvy odstoupit, a pro další dva, Čínu a Indii, smlouva dokonce ani de facto nebude platná. Nevidím proto mnoho důvodů, proč bychom se právě my jakožto země patřící mezi ty rozvinuté měli zavazovat k údajně nutnému vymýcení něčeho, na čemž máme jako malá země zcela zanedbatelný podíl. Pro konkrétní představu, jsou to přibližně tři desetiny procenta.

A nakonec za čtvrté, směr, kterým nás dohoda vede, je prezentován jako jediný správný, založený na vědecky ověřených faktech a potvrzené hypotéze. Opak je však pravdou. Vědecky ověřené není vůbec nic a to je u takto zásadního materiálu naprosto nepřijatelné.

Nepřipadá i vám, že tyto praktiky si v ničem nezadají s nejradikálnějšími směry různých náboženství? Poté, co nám jsou předloženy argumenty a hypotézy, měli bychom je přece automaticky podrobit kritické analýze na opravdu vědeckém základě. V případě globálního oteplování je to však právě naopak. Vypadá to, že máme jedinou společensky přijatelnou možnost - argumentům bezmezně věřit či je v konečné fázi nekriticky přijmout za své. Ti, kteří se na věc snaží podívat vlastníma očima, za použití vlastního rozumu a především se zájmem o všechny dostupné informace, jsou považováni za konspirační teoretiky či nezodpovědné hlupáky, kteří si neváží našeho společného životního prostředí.

I přes tato úskalí bych velice rád apeloval na to, abychom se alespoň zde v Poslanecké sněmovně této demagogie nezalekli a nahlédli na problém se znalostí veškerých relevantních údajů a souvislostí. Moje stanovisko k předložené Pařížské dohodě je zcela jasné. Tento dokument je třeba kategoricky odmítnout. Jednoduše proto, že jejím cílem je podpora všeho možného, určitě však ne lepšího životního prostředí.

Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Simeonu Karamazovovi, a než budeme pokračovat v ohlášené rozpravě, konstatuji, že s náhradní kartou číslo 75 dnes hlasuje pan poslanec Michal Kučera, který se zároveň hlásí k faktické poznámce. Ještě než mu udělím slovo, konstatuji omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny, a to od 10.45 do 11.30 z pracovních důvodů Karel Fiedler, dále na celý den místo do 12.00 hodin se omlouvá pan kolega Birke a také od 14.30 pan poslanec Josef Novotný.

Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Musím trochu zareagovat na slova svého předřečníka, který nám na několika stranách předčítal poměrně lehce demagogický projev, aby nás v posledních dvou větách vyzval k tomu, abychom nepodlehli demagogii. To mě celkem zaujalo.

Mně to trochu připadá, že tady chceme zůstat v nějakém století páry, že chceme těžit uhlí, topit v kotli a vyrábět páru a že tohle bude i naše budoucnost. Já to musím odmítnout a samozřejmě se mnou to odmítá celá TOP 09.

Chci říct, a už jsem o tom mluvil několikrát, že právě klimatické změny, na které reaguje Pařížská konference, přinášejí i příležitosti. A pokud vám je lhostejné životní prostředí, mnohým tedy, tak se na to podívejte alespoň z pohledu byznysu. Ty příležitosti jsou byznysové v případě, že přikročíme k tomu, abychom zvýšili energetickou účinnost, abychom se věnovali energetickým úsporám, a to jsou kroky, které jednoznačně přispívají ke zmenšení klimatických změn, nebo k boji proti klimatickým změnám, tak tento byznys je byznysem s vysokou přidanou hodnotou. A pokud se do něj rozhodneme nějakým způsobem investovat, pokud se rozhodneme ho podporovat, pokud mu dáme podporu legislativní, pokud tu podporu mu dáme ze strany státu, tak to může být skutečně motorem naší ekonomiky. A já bych skutečně energetické úspory, energetickou účinnost nepodceňoval. A ta Pařížská dohoda je jedním z impulsů pro to, abychom onen byznys, který je s vysokou přidanou hodnotou, týká se právě energetické účinnosti, energetických úspor, nastartovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, děkuji. Máme ještě dvě faktické poznámky, a to paní poslankyně Černochové a pana poslance Zahradníka. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Chtěla bych pana kolegu vaším prostřednictvím poprosit, aby tady nikoho neurážel. Demagogie tady nejvíc slyšíme od něj. Myslím si, že tato Sněmovna by se demagogickými výroky pana poslance Kučery mohla vytapetovat. Každý z nás tady má názor, který může veřejně říct, a skutečně považuji to, co tady teď kolega Kučera předvedl, že už je hodně za hranou. To, že se neshodneme stran Pařížské dohody, víme od samého začátku, takže nám laskavě dovolte, abychom si svůj názor ponechali.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Zahradník také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, je to typická reakce těch, kteří mají utkvělou představu, kterou následují, ať už je daná představa politická, nebo názorově vědecká. Pan profesor Karamazov tady přednesl několik poměrně velmi dobře uvedených a dokladovaných názorů, které zpochybňují dogma, které se snažíme přijmout, o tom, že zde dochází ke globálnímu oteplení, které zavinili svou činností lidé. To je samozřejmě věc, která nevoní představitelům ekologické ideologie a klimatického alarmismu, který říká opak. Jsou zde také důkazy o tom, že některé výzkumy, které patří mezi základní vybavení těch, kteří hlásají existenci klimatické změny a globální oteplování, byly zfalšovány. Někde bylo něco zatajeno, někde bylo něco přidáno.

Samozřejmě že tuto ideologii přebírají některé politické strany, ideologii ekologickou, ekologistickou, kterou tady dosud zastávala Strana zelených, no tak teď ji přijímá TOP 09, u které jsme svědky jejího významného zelenání. To, co řekl pan Kučera, že TOP 09 podporuje, je důkazem nebo indikátorem toho, že TOP 09 významně zelená.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi za dodržení času. Pan kolega Kučera se ještě jednou hlásí k faktické poznámce. Pan kolega Gabal je na čekačce. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Velice mě mrzí vystoupení mé předřečnice paní poslankyně Černochové, zejména proto, že právě ze strany její strany zaznívají slova o ekologických teroristech, ekologických džihádistech, o demagozích. Pouze jsem reagoval na projev pana poslance Karamazova, který právě o té demagogii mluvil, který hovořil o tom, že bychom neměli podlehnout demagogii jedné strany a že bychom měli vyslechnout stranu jeho. Mé vystoupení byla pouze reakce na závěr projevu, kde vyloženě tu demagogii přisoudil právě jedné straně. V žádném případě jsem se nechtěl osobně nikoho dotknout. Pokud jsem takto učinil, tak se mu tímto omlouvám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vyčerpali jsme faktické poznámky. Pan poslanec Ivan Gabal je řádně přihlášený do rozpravy, má slovo. Připraví se pan kolega Grospič. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře, budu se snažit být velmi stručný a spíš bych vám rád dal několik věcí k úvaze. První, co je, každý, kdo se připojí, může se podívat na Thomson Reuters News. Včera v Antarktidě dosáhla měřená teplota 17,5 stupně. Při 90 % zamrzlé sladké vody, pokud to tam rozmrzne, budou nám stoupat hladiny asi o 60 metrů. Je to tam poměrně dost podrobně argumentováno a je docela zajímavé si představit, co by se pak dělo, nebo co se bude tít. Ale to jen na okraj. Je to opravdu výrazný teplotní rekord.

Pokud jde o... Já tady samozřejmě nemůžu vaším prostřednictvím ctihodné profesory zkoušet ze statistiky, jestli umějí, nebo neumějí vysvětlenou varianci a používat vysvětlenou varianci, ale ty modely jsou o tom, že jsou různé faktory, které způsobují varianci pohybu teploty, a ten model v posledních letech úplně systematicky ukazuje signifikantní statisticky významný příspěvek z lidské činnosti. Jestli to dělá 2 %, 3 % nebo 1 %, se můžeme bavit. Ale je tam statisticky významný příspěvek lidské činnosti.

Já tu profesuru nemám, statistiku jsem měl pár semestrů, dělal jsem to jenom trochu let a ty modely vlastně ani neumím číst. Poprosím když tak Bedřicha Moldana, aby vám to poslal, a můžete se na to podívat. Je to docela zajímavá matematická záležitost, dost rutinní. Je to první zkouška ze statistiky.

Pokud jde o další věc, která je důležitá, od statistiky přejdeme na práva. Článek 7 naší Ústavy říká: Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Já nevím, jestli ta pitná voda je, nebo není přírodní bohatství, jestli ta Ústava platí, nebo neplatí, jestli se to učí v Plzni na právech, nebo neučí. Ale vezměte v úvahu, že to máme v Ústavě. To znamená, my se bavíme o ústavním parametru v této věci.

No a pak poslední. Jako někdo, kdo jednou nohou žije v Africe, si mohu říkat Afričan. Takže jestli dovolíte, my Afričané se trochu divíme vám Evropanům, jak berete ty klimatické změny a to oteplování na lehkou váhu. Protože tam jsou opravdu miliony a miliony lidí, kterým to vysychá pod rukama, chcípá dobytek, schnou pole a kteří se prostě hnou na sever, nejspíš do Evropy. Tak i kdyby to byla jenom pravděpodobnost, i kdybychom měli jenom malou šanci takovouto smlouvou a následnými aktivitami, o nichž se tady vaším prostřednictvím zmiňoval kolega Kučera - chceme to riskovat? Letadlem letíte přes Saharu pět hodin, muži i ženy to přejdou. Oni nepotřebují letadla k tomu, aby se sem dostali. Tak chceme to riskovat? Kdo by nevěřil, tak doporučuji a zvu vás do Namibie, tam je spousta laboratoří Max Planck a NASA, která měří dopady klimatických změn na lokální věci, na půdu, na ovzduší, na pohyb aerosolových mraků, na všechno tohle, co míří jak na jih do té Antarktidy, tak na sever, tam, kde vysychají ta pole. Podívejte se na demografickou situaci těch zemí, kterých se to týká. Teď v jedné části Afriky prší tak jak nikdy a v druhé El Niňo změnilo a posunulo sezóny a neprší tam vůbec a jsou tam desítky milionů lidí o hladu, v humanitární krizi už teď. Budeme to brát v úvahu, nebo nebudeme to brát v úvahu? Samozřejmě ti lidé, ty miliony - je to demagogie, je to ideologie, alarmisti. My jsme si loni a předloni jenom trochu ochutnali krizovou migraci. Tohle by bylo - bude daleko masivnější. (V sále je trvalý hluk.)

Já osobně si myslím, že samozřejmě ať už v rozvojových prostředcích investovaných do těch zemí, do jejich lokálního hospodaření s vodou, s půdou, do záchrany a podobně - samozřejmě to není stoprocentně úspěšné, samozřejmě se toho spousta ztratí, rozkrade apod. Ale máme se o to snažit, nebo nemáme se o to snažit? Dokážeme si zahustit populaci v Evropě? Bude nás málo, no tak dobrý, tak těch čtyřicet, padesát milionů lidí přijmeme, ne?

Samozřejmě se možná pravděpodobně pletu. Ale co když se nepletu? Neměli bychom být opatrnější? Když tady budeme pouštět takovéhle řeči? Ta klimatická smlouva je vyjednaná Evropou. Pro mě argument o tom, že Spojené státy od ní možná uvažují odstoupit, je silným argumentem pro to ji podpořit, a ne ji opustit. Ne proto, jestli si máme, nebo nemáme nechat říkat od Američanů, co máme dělat, nebo ne. Ale Evropa je ústředím, které má zájem na tom, aby zejména Afrika zase měla vodu, pole a udržela a uživila svoje obyvatele a abychom v tom pomohli. Ve srovnání s těmi zeměmi, kde se můžete pohybovat, i v té bezpečné jižní části, v subsaharské části, jsme nesmírně bohatí. Jestli si chceme zabezpečit to bohatství, tak musíme investovat a dělat to, co říká evropská bezpečnostní strategie. Teprve tehdy, kdy oni budou stabilní a budou se mít relativně na své poměry dobře, budeme my bezpeční.

A poslední věc. Tak jak jsem byl na pár přednáškách po různých jihoafrických univerzitách, ne že bych přednášel, poslouchal jsem to tam, abych se seznámil, řadě vystoupení mých předřečníků by se afričtí studenti dneska smáli. (Ojedinělý potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Gabalovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Zahradník a pan kolega Grospič je řádně přihlášen, až odezní faktická poznámka pana poslance Jana Zahradníka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan poslanec Gabal tady před chvílí upozornil na § 7 Ústavy a na to, že podle něj je třeba šetřit přírodní zdroje, a také nás emotivně vyzýval k velké míře předběžné opatrnosti. Měl na mysli opatrnost samozřejmě v tom globálním měřítku. Přitom tady včera v této Sněmovně byla schválena novela zákona o ochraně přírody a krajiny, také i hlasy jeho a jeho politické strany KDU-ČSL, která ze zákona zavádí divočinu na většinovém území národních parků, tedy i Šumavy. Šumava donedávna byla zelenou střechou střední Evropy, významnou zásobárnou vody. Nyní po podobném postupu v roce 2007 Šumava vysychá a ta její vodní akumulační schopnost se ztrácí. Bude-li nadpoloviční bezzásahovost, může být také celá Šumava uschlá. A teď může říct pan Gabal, že to je můj jakýsi šumavský alarmismus, a říct: to nenastane, to není možné, to není pravda. Ale i já vyzývám k opatrnosti. Vyzýval jsem tak po celou dobu projednávání toho zákona marně. Vládní koalice dodala k té stojedničce včera 78 hlasů, další strany včetně komunistů dalších pár, čili 94, zbytek dodala TOP 09. Takže ten zákon o Šumavě prošel tedy hlasy TOP 09, bohužel. (Předsedající: Pane poslanče, přihlásil jste se k faktické poznámce.) Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ještě jedna faktická poznámka, pana poslance Ludvíka Hovorky. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem včera velmi pozorně poslouchal tu debatu o zákonu o ochraně přírody a krajiny a myslím si, že kolega Junek k tomu, co zde zmiňoval pan kolega Zahradník, vystoupil zcela jasně. Řekl, že je třeba se také podívat na mapy Hydrometeorologického ústavu a jeho záznamy o zásobách vody, mimo jiné i na Šumavě. A jestliže tedy se bavíme o tom, že na Šumavě také klesly hladiny spodních vod, tak to zcela určitě není jenom zásluha nebo dopad toho, že je na Šumavě kůrovcová kalamita, ale je to důvodem toho, že prostě bylo sucho a ta hladina spodních vod klesla na celém území, tedy i na Šumavě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Stanislav Grospič, řádně přihlášený do rozpravy a připraví se pan kolega Petr Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážení členové vlády zde přítomní, já bych chtěl vás příliš nezdržovat, ale vedla mě k tomu úvaha, která tady zazněla z úst mého předřečníka kolegy Bendy s tím, že by tato smlouva a její projednávání měla také směřovat do roviny ústavněprávního výboru. Svým způsobem se k té myšlence kloním, protože když se dívám na způsob právního provádění Pařížské dohody, tak si myslím, že se určitě shodneme v potřebnosti takové dohody ve všech těch ohroženích, potřeby snižování skleníkových plynů, zadržování vody v krajině a podobně a jiných ostatních věcech. Nicméně si myslím, že z hlediska mechanismu je ta dohoda velice vágní, a to bez ohledu na to, jestli se k ní připojily většinově všechny státy, či některé státy jako Spojené státy americké zvažují, že nakonec tu smlouvu neratifikují a odstoupí od ní. Tak zde je určitá úloha, která nás bude vázat ve vztahu k Evropské unii a promítne se do našeho právního řádu.

Z tohoto pohledu mě docela mrzí, že důvodová zpráva v tisku, který nám byl předložen do Poslanecké sněmovny, je poněkud odlišná než důvodová zpráva v tisku, který byl předložen do Senátu Parlamentu České republiky. Docela by mě zajímalo, co vládu vedlo k těmto důvodům, jestli má na to nějaký jiný, rozpolcený názor, který znamená, že je něco jiného a jiným způsobem bude obhajována ratifikace a vnitřní mechanismus provádění Pařížské dohody, pokud tedy vyslovíme souhlas s její ratifikací v České republice, ve vztahu k druhé komoře Parlamentu České republiky, k Senátu, a jestli jiný výklad nastane ve vztahu k Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.

Já ten problém považuji za velice vážný a nechci ho bagatelizovat, protože v určitý moment by to znamenalo, že my bychom sice tuto dohodu ratifikovali, ale v daný moment by potom ta věc plně přešla do moci exekutivy, to znamená moci výkonné, potažmo Evropské komise, a Česká republika by ztratila jeden z dalších momentů vyjadřovat se plnoprávně jako suverénní stát k těmto celosvětovým velice závažným problémům, které koneckonců, i jak můj předřečník zmínil, se týkají území České republiky a například již zmiňované Šumavy a šumavského národního parku.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanislavu Grospičovi. Máme před sebou ještě dvě faktické poznámky před vystoupením pana kolegy Bendla, a to faktickou poznámku pana poslance Františka Laudáta a Pavla Antonína. Nyní tedy pan poslanec František Laudát s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, sleduji tady tu debatu, je mi z ní trošku smutno. Už tady máme politiky, jejichž zřejmě doživotním tématem bude podoba Národního parku Šumava. Už mi to trošku začíná připomínat ony slavné pasáže z knížky Jak jsem vyhrál válku, kdy dotyčný generál, ať se jednalo o cokoli a měl cvičení na cokoli, vždy se vrátil ke svým milovaným Afgháncům.

Teď ale zcela vážně. Prosím, to, že klesají zásoby podzemní vody na území České republiky, je fakt. Je to dáno nejenom tím, že se mění charakter krajiny vyvolaný nevhodným způsobem hospodaření, ale tak jak se zvyšují průměrné roční teploty, dochází k většímu odparu vody do atmosféry. O tomto fenoménu se příliš nemluví. Pan prezident nám tady povídal věci, které jsou velmi mimo mísu v téhle záležitosti. Česká republika má dostatek podzemních vod pouze v oblastech české křídové pánve a několika málo lokalitách, jinak všude jinde je to vlastně podpovrchová voda pocházející z dešťových srážek, která potom v případě snížení dešťových srážek je hlavním donátorem říčních systémů na území republiky při odtoku z našeho území. A Šumava patří bohužel i do této kategorie.

Jestli tam řádil kůrovec, nebo neřádil, to je sekundární, protože to nemá až takový vliv, a v jaké podobě se tam zachovává, nebo nezachovává potom lesní porost, protože primární důvody jsou právě někde jinde. Ale bylo by dobré, kdyby nejenom pan prezident, ale i další lidé si trošku buď koupili odbornou literaturu od naší špičkové instituce, což je Česká geologická služba, bylo to mimochodem pod Ministerstvem průmyslu a obchodu, jeho institut organizace pak došel před lety k přeřazení pod Ministerstvo životního prostředí. Prosím, zkuste se tam na tu problematiku dotázat, abychom neklamali veřejnost.

A k postoji některých stran. Víte, když dostáváme nálepku, jak je topka zelená, já osobně vyznávám politiku Margaret Thatcherové. To byla první dáma, která řekla a použila termín, jestli se nemýlím, globální oteplování. A hlásím se k předreaganovským konzervativním politikům ve Spojených státech. Většinově to byli jejich prezidenti, kteří začali vlastně prosazovat a vyhlašovat chráněná území, přírodní rezervace, národní parky. Takže prosím, srovnejte si hodnoty.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, přihlásil jste se k faktické poznámce. Pokoušíte mou trpělivost. Pan poslanec Pavel Antonín také s faktickou poznámkou. Nevidím ho. Přihláška propadá. Pan poslanec Jan Zahradník s faktickou poznámkou a po něm pan poslanec Marek Benda také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, chci se vyjádřit k tomu, co říkal pan kolega Laudát o té vodní bilanci na začátku svého vystoupení. Mluvil výhradně jenom o hladině spodní vody. Já mám k dispozici záznamy o stavech hladin a průtocích šumavských řek od roku 1859. Z nich je vidět, že vždycky když dochází ke změnám v zalesnění Šumavy, když buďto dochází k nějakému pasivnímu odlesnění, anebo když dochází právě, jako toho jsme svědky nyní, k postupnému usychání stále většího a většího šumavského území, že dochází k poklesu hladin šumavských řek, dochází k poklesu průtoku, a naopak ale dochází ke zvýšení intenzity a frekvence mimořádných jevů, tedy povodňových stavů na těchto šumavských řekách. To bylo zaznamenáno v druhé polovině 19. století, po té kůrovcové kalamitě klostermannovské, vlastně po odlesnění Šumavy. A to je také zaznamenáváno i v poslední dekádě, když tedy 20 tisíc hektarů Šumavy uschlo a je možné, že i další stovky a tisíce hektarů budou nadále usychat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Marka Bendy. Prosím, pane slovo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, chtěl jsem trochu zareagovat na pana kolegu Gabala, kterého... jsem říkal, že všechny tyhlety nápady jsou jenom nápady různých strašilů. Představa toho, že tato smlouva, tato úmluva, která řeší, jestli se za 30 let zvýší teplota o 1,5 stupně, nebo o 1,7 stupně, což je diskuse, kterou tady vedeme a kterou si někteří z nás nejsou jisti, jestli je vůbec legitimní a jestli dává vůbec nějaký smysl, ale to je ta diskuse, která se vede. Jestli máme pocit, že toto vyřeší současné problémy Afriky, migrační vlny v Africe nebo něčeho podobného, tak já tedy fakt nerozumím vůbec, o čem se bavíme. To pokládám za typický projev toho alarmismu.

Já nepochybuju, že jsou v Africe státy, ve kterých jsou problémy. Mnohem častěji jsou to státy, které jsou rozpadlé vnitřní správou, různými nesmyslnými socialistickými a jinými pokusy, které vedou k tomu, že tam neexistuje žádná vnitřní správa. Ale opravdu jestli si myslíme, že situace za 30 let, a jestli se zvedne teplota o 1,5 nebo 1,7, vyřeší současnou migrační krizi a migrační vlnu, tak mám dojem, že si ze sebe navzájem děláme legraci.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Nyní pan poslanec Petr Bendl řádně přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Pane ministře, kolegyně, kolegové, nevím, kdo z vás opravdu si přečetl celou Pařížskou úmluvu a detailní k ní. Ti z vás, kteří ji četli, vědí, že je plná slov jako mitigace, adaptace, globální hodnocení, realizace, ale nic konkrétního, v podobě jaké vlastně adaptace, jaká konkrétní opatření se nás budou týkat, v té úmluvě není. Myslím si, a to jak pro ty z vás, kteří tleskají Pařížské úmluvě, tak kteří jsou případně skeptičtí, by mohla být daleko relevantnější informace, která by měla být doplněna k téhle smlouvě, a to je, jak tedy konkrétně budeme aplikovat Pařížskou úmluvu do české legislativy a do hospodářského prostředí jako celku, protože zcela nepochybně se zavazujeme k jistému omezování v oblasti hospodaření lesů, jistému omezování hospodaření v zemědělství, ale samozřejmě i v českém průmyslu. A myslím si, že bychom měli mít právo vědět, co konkrétního tedy přetaveno do legislativy na nás ministerstvo... (Nepokračuje, poslanci trvale hlučně narušují jeho projev.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já tomu rozumím, pane poslanče, pokusím se vás zjednat klid. Slibuji všem, že ve 13 hodin vyhlásím polední přestávku. Prosím tedy, abyste nechali pana kolegu Petra Bendla v klidu a v důstojném prostředí přednést jeho poznámky k Pařížské dohodě. Jestli chcete diskutovat něco jiného, prosím v předsálí, ať už jde o kolegy z vašeho klubu, nebo z jiných poslaneckých klubů. Děkuji.

Můžete pokračovat.

 

Poslanec Petr Bendl: Myslím si, že máme právo vědět, jaká konkrétní opatření přetavena z Pařížské úmluvy se tedy budou týkat českého legislativního prostředí a jak se budou týkat hospodaření s lesy, co to v praxi bude znamenat pro vlastníky lesů, co to v praxi bude znamenat pro hospodáře v zemědělství. Myslím si, že by bylo velmi nefér, kdyby nic takového už neexistovalo, pokud se Česká republika zaváže, aby takovou úmluvu schválila, abychom už neměli legislativně jasno, co vlastně to bude znamenat. Myslím si, že Ministerstvo životního prostředí i Ministerstvo zemědělství musí mít představu o tom, jakým způsobem začne omezovat hospodaření v těchto oblastech. A bylo by fér, kdybychom měli na stole návrh legislativních opatření, která budou vyvolána Pařížskou dohodou. Protože pokud žádná legislativní opatření nebudou, pak se tady vlastně i o tom celém bavíme zbytečně, protože to je jenom plácnutí do vzduchu a nemá to vlastně žádný význam a žádný dopad. A to, co je fér říci, čím vlastně máme pomáhat a že to nejsou jenom finanční prostředky, ke kterým se Česká republika zavazuje z této dohody, které bude posílat na financování úřadu, který bude hodnotit, kontrolovat, případně navrhovat asi sankce jednotlivým zemím, které případně nebudou splňovat podmínky Pařížské dohody jako celku. A pak samozřejmě jsou tam finanční prostředky, které bychom měli posílat zemím, které nespadají do rozvinutých, ale patří k nejméně rozvinutým zemím na světě.

Nechci vypadat jako člověk, který by nechtěl pomáhat potřebným. Ale daleko více bych preferoval, ať tedy ve státním rozpočtu vznikne nějaký objem peněz, kterým konkrétně budeme pomáhat i do oblastí, o kterých tady mluvil pan poslanec Gabal. Protože nevěřím tomu systému přerozdělování, že Česká republika pošle někam nějaké finanční prostředky a ten někdo další je pošle ještě někomu a ten někdo další je bude instalovat, investovat v méně rozvinutých zemích. Nevěřím na efekt v tomto ohledu a jsem spíše příznivcem toho, aby finančními prostředky, kterými máme pomáhat, ať jimi pomáhá stát, a ne na úkor omezování hospodaření v oblastech, o kterých jsem mluvil, ať už se to týká lesů, nebo oblasti hospodaření zemědělství, ale i samozřejmě významně našich ostatních firem v oblasti strojírenství či jiných druhů průmyslu, neboť na ně toto bude dopadat a oni to budou platit. My jim teď budeme jenom říkat, že je do budoucna budeme omezovat, a já bych si přál, aby Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství mělo tu odvahu a řeklo nám, v čem tedy. Co bude chtít po české ekonomice a po firmách v České republice, aby omezily. Jaká ta adaptační opatření v praxi vlastně budou? A jak se jim budeme bránit? Protože v té úmluvě, pokud ji čtete pozorně, tak se i říká, že je potom potřeba těm, kteří se budou podílet na naplňování té Pařížské dohody, tak pravděpodobně asi vytvoříme nějaké dotační tituly ať už na úrovni Evropy, nebo na úrovni povinně třeba i České republiky, a budeme vytvářet další a další dotační systémy, kterými budeme řešit ztráty, protože o tom se tam také v té dohodě mluví. Ztráty, které způsobuje globální oteplování na hospodaření a podobně.

Tohle mi přijde tak strašně nekonkrétní v tuhle chvíli a spíše zavádějící do pocitu jakési salámové metody. Dneska přijmeme úmluvu, ve které je složité se orientovat, aniž bychom znali konkrétní opatření, které vláda, když tuto úmluvu doporučuje... na stole nemáme. A pak najednou zjistíme, že nám budou předkládána legislativní opatření a argumentováno tím: No vždyť jste to schválili! My jsme se k tomu zavázali v Pařížské úmluvě, takže to schválit musíte, ať se vám to líbí, anebo nelíbí.

A já chci vědět, o čem to tedy je, a chci to vědět dopředu a nechci, aby se budoucí parlament, který bude v nějaké podobě už za pár měsíců tady fungovat, dostal do situace: No, to ti před námi už tu úmluvu schválili a vy jste teď povinni, protože jsme se k ní přece jako Česká republika zavázali, povinni ta legislativní opatření, která vám vláda předkládá, schválit. Jako se nám to často děje v bruselské agendě. Brusel něco odsouhlasí a my tady musíme tu agendu přijmout. Teď nejsme v takové situaci. Máme dost času na to, abychom znali legislativní opatření. A já bych moc prosil pana ministra životního prostředí, projde-li tento návrh v prvním čtení, aby připravil, nebo aspoň zveřejnil, jestli vůbec něco mají, ale protože má platit Pařížská úmluva, anebo máme se k ní přihlásit a má být funkční od roku 2020, tuším, a jsme v jedné čtvrtině roku 2017, pak by bylo asi namístě, abychom takovou představu měli a abychom věděli, čím vlastně bude Česká republika jako celek přispívat na řešení globálního oteplování a omezování plynů. (Trvalý hluk v sále.)

Pan kolega Gabal tady mluvil o možné migraci z Afriky. A já musím říct, že když jsme byli několikrát s výborem na služební cestě v různých zemích, tak potvrzuji, že se o tom velmi mluví a je to věc, která Evropu pravděpodobně nemine bez ohledu na pařížskou nebo nepařížskou dohodu.

Proto bych spíše - a je to směrem k poslancům vládní koalice - podpořil, jsou-li konkrétní projekty, pojďme radši na to přispět ze státního rozpočtu, kde ušetříme, a pojďme podpořit konkrétní věci, než abychom posílali finanční prostředky někam a vlastně nemohli už rozhodovat o tom, jak s nimi bude nebo nebude do budoucna naloženo, protože to považuji za nekonkrétní a vlastně trošku z pohledu našich daňových poplatníků, těch, kteří se podílejí na naplňování státního rozpočtu, jako nefér. Tím neříkám, že nejsme připraveni pro takovouto pomoc. Jsme na ni nachystáni, a pokud s tím přijdete, tak věřte, že ji podpoříme, pokud to budou konkrétní projekty. Takto se nám to zdá příliš neuchopitelné a těžko se za to dá bojovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi a přerušuji bod číslo 209 v obecné rozpravě před vystoupením pana poslance Jana Zahradníka.

Vyhlašuji přestávku do 14.30, kdy se budeme zabývat ústními interpelacemi, které byly vylosovány. Pořadí interpelací máte na svých stolcích.

Takže dobrou chuť a těším se odpoledne na shledanou.

 

(Jednání přerušeno ve 13.01 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, je 14.30 hodin a my budeme pokračovat v této schůzi Sněmovny bodem

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.