Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

2.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 501/6/ - vrácený Senátem

Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy. Jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 501/7. Vítám mezi námi paní senátorku Jitky Seitlovou, případně i další pověřené senátory. Prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a k předloženým pozměňovacím návrhům posléze vyjádřil pan ministr životního prostředí Richard Brabec.

Ale vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, oznamuji vám, že za několik okamžiků navštíví náš jednací sál prezident republiky pan Miloš Zeman.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, oznamuji vám, že za několik okamžiků navštíví náš jednací sál prezident republiky pan Miloš Zeman.

(Přítomní stávají. Za zvuku fanfár z Libuše vchází prezident České republiky Miloš Zeman.)

Vážení přítomní, dovolte, abych mezi námi uvítal prezidenta republiky pana Miloše Zemana a předal mu slovo. Prosím, pane prezidente.

 

Prezident České republiky Miloš Zeman Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážení členové vlády, vážené kolegyně poslankyně a vážení kolegové poslanci, předstupuji před vás proto, abych podpořil senátní verzi návrhu zákona o ochraně přírody a krajiny, které se zpravidla říká zákon o národních parcích. Nemohu být podezírán z toho, že miluji Senát. Ale nikdy mě nezajímalo, kdo co říká, ale co kdo říká. A chtěl bych na základě informací, které jsem měl po velmi dlouhou dobu více než deseti let k dispozici, vás seznámit se svým stanoviskem a samozřejmě ponechat vašemu rozhodnutí, zda tato informace ovlivní vaše rozhodnutí.

Dovolte mi, abych začal tím, že nevidím žádný důvod, proč by měl existovat speciální set zákonů o jednotlivých národních parcích. Považuji za naprosto přirozené, jestliže národní parky a pravidla jejich fungování budou upraveny stejným návrhem zákona, ale protože prakticky 100 procent diskuse o tomto zákoně se týká Národního parku Šumava, dovolte mi, abych se zaměřil právě na tuto problematiku.

Před týdnem jsem se vrátil z návštěvy Královéhradeckého kraje, na jehož území, jak víte, je národní park Krkonoše. Nesetkal jsem se s jakoukoli kritickou poznámkou vůči vedení tohoto národního parku, nesetkal jsem se - snad s výjimkou drobného konfliktu, který se týkal lanovky na Sněžku - s tím, že by existovaly konflikty mezi samosprávami a Krkonošským národním parkem, a tak si kladu velmi prostou otázku, proč, když řešíme problematiku národních parků obecně, se vždy a všude soustřeďujeme pouze na šumavský národní park. Pokusím se vám nabídnout svoji odpověď, ale tuto odpověď řeknu až na konci, nikoli na začátku.

Před více než deseti lety jsem byl požádán skupinou svých přátel, abych pomohl při řešení problematiky Šumavy, protože tito přátelé se domnívali - a myslím si, že se domnívali právem -, že Šumava je ničena zelenými fanatiky. Úmyslně říkám zelenými fanatiky, nikoli ekologickými fanatiky, protože ekologové alespoň vědí, co je to biomasa. Nu, a tak jsem prostudoval ne desítky, ale stovky, a za těch deset let už to budou tisíce stránek, mimochodem, neustále přibývají, takže posledních padesát z nich jsem před týdnem předal ministru životního prostředí, a tak jsem se stal obětí informačního tlaku místo toho, abych podlehl dojmům, podlehl emocím a místo pečlivého studia odborných podkladů poslouchal názory novinářů, kteří píší každý den o něčem jiném, aniž by čemukoli rozuměli, anebo názory některých představitelů takzvané kulturní fronty, kteří se chtějí zviditelnit a kteří říkají to, co pokládají za populární.

Dovolte mi, abych začal od začátku. Před zhruba deseti lety jsem se svýma bolavýma nohama vystoupil sedm kilometrů na Plešné jezero spolu s několika desítkami mých přátel, mezi nimiž byli i dva bývalí ministři životního prostředí, paradoxně jeden z nich ze sociální demokracie, Miloš Kužvart, a druhý z Občanské demokratické strany, František Benda. Oba šli spolu se mnou protestovat proti ničení šumavské přírody.

Kromě toho jsem se proletěl spolu s televizí Prima helikoptérou nad obrovskými územími uschlých šumavských lesů. Jedná se minimálně o 60 tisíc krásných stromů. Kolegyně a kolegové, když někdo vykácí alej, tak se stává předmětem kritiky. Když někdo zničí 60 tisíc stromů, tak se těm Bursíkům nic nestane. Přemýšlejte o tom.

Nu, a kromě jiného jsem se setkal několikrát s téměř všemi starosty šumavských obcí. A kromě jiného si vzpomínám na setkání s tehdejším starostou obce Lipno, který mi na otázku "Jak je možné, že prosperujete, jak je možné, že tady máte sjezdovky, vleky, teď tam dokonce přibyla i nejdelší bruslařská dráha v Evropě po zamrzlé hladině Lipenské přehrady, jak je všechno toto možné?" odpověděl: "Hlavní důvod je, že Lipno není na území šumavského národního parku." Tak jsem se zamyslel a začal jsem přemýšlet sine ira et studio, aniž bych byl předem zaujat pro jakoukoli verzi sporu, který se i dnes zde v této Poslanecké sněmovně odehrává. A začal jsem od začátku. Bože, jak je to těžké a jak lehké je přečíst si jeden novinový článek a zastávat pevný názor.

Historie Šumavy a šumavských lesů je stará několik set let. Byly to hospodářské lesy, schwarzenberské lesy. Byly to lesy, které bohužel byly smrkovou monokulturou. A já sám se v zájmu ochrany životního prostředí domnívám, že by bylo lepší, kdyby se tato monokultura postupně doplňovala smíšeným porostem, ale o tom teď primárně nediskutujeme, protože to je věc na desítky a desítky let. Tyto hospodářské lesy byly využívány k těžbě dřeva a zpracování dřeva. Vznikaly výrazné industriální stavby, jako byl např. Schwarzenbergův plavební kanál. Nu a co se stalo? Zatímco dříve v šumavském podhůří i na Šumavě samotné existovaly továrny na zpracování dřeva, nyní se vyváží surové dřevo do Rakouska nebo do Německa.

Ve Volarech existovala dřevozpracující fabrika. Víte, co je tam dnes? Solární elektrárna. Chápu, v šumavském podhůří je počet slunečných dnů tak vysoký, že se solární elektrárny vyplácí, zvláště když, jak jsem upozornil při svém projevu k rozpočtu, dotace na solární energetiku je patnáctinásobně vyšší, než je dotace, nebo spíše tržní cena běžné silové elektřiny. Nu a na Šumavě zanikly pily, zanikly dřevozpracující podniky. Chceme-li dovézt nábytek, dovážíme ho z Finska, místo abychom si ho vyrobili sami. A pak se divíme, že ze šumavských obcí, například z Nové Pece, odešlo 30 procent obyvatel. Třicet procent obyvatel, a to převážně mladých lidí.

Ale vraťme se k začátku. Existují klášterní lesy na rakouské straně hranic. A v těchto klášterních lesích neřádí kůrovec. Proč řádí a řádil na české straně? Vysvětlení je jednoduché, ale mnohé z vás pobouří. Existovaly tři ztepilé smrky na jednom ze šumavských hřebenů. Tyto tři ztepilé smrky napadl kůrovec. V hospodářských lesích bylo po staletí zvykem, že když byl strom napaden kůrovcem, tak byl pokácen, oloupána kůra, kůra spálena a dřevo odvezeno. Někdy to bylo dokonce i rezonanční dřevo, kvalitní dřevo. To byla takzvaná dobrá praxe.

Ale tehdy, za vlády Martina Bursíka, přítele kůrovce, jak se sám označil (ojedinělý smích zprava), se k těmto třem ztepilým smrkům připoutaly tři neméně ztepilé dívky z Hnutí Duha. A když tam přišli dřevorubci, tyto dívky bránily dřevorubcům v pokácení těchto stromů. A místo toho, aby je tito dřevorubci přeřízli (pobavení v sále) - pardon, mám tím samozřejmě na mysli ty stromy, nechápu, proč se smějete -, aby je ti dřevorubci přeřízli, tak odešli. A studovali jste někdy mechanismus rojení kůrovce? Víte, co je to geometrická řada? Kůrovec je schopen se vlastními silami pohybovat na dosah několika set metrů, a když je příhodný vítr, tak i na dosah několika kilometrů. Jestli si někdo z laiků myslí, že kůrovcovou kalamitu způsobil orkán Kyrill, tak je na omylu. A víte proč? Protože při orkánu stromy padají. Při kůrovcové kalamitě stromy schnou. A to je zatracený rozdíl. Takže v důsledku této zdánlivě nepatrné příčiny se během několika let na území Šumavy, ano, vytvořila divočina.

A teď přecházím k tomu odpornému pojmu divočina. Jsou dva druhy divočiny. Divočina, která vzniká přirozenou cestou, historickým dědictvím, jako je třeba Yellowstone a mnoho dalších národních parků. A je divočina, která vzniká uměle. Tak trochu to připomíná neoromantické zříceniny hradů z 19. století, které ovšem měly tu výhodu, že neničily podhradí. Vytvoření bursíkovské umělé divočiny zničilo 60 tisíc krásných stromů. A já jsem se svém pokročilém věku jen málokdy zažil smutnější pohled na obrovský uschlý les.

Dovolím si vám uvést tři fakta, nikoli pomluvu, která se plíží kuloáry, ale fakta, která byla pronesena na tiskové konferenci dvou tehdejších ředitelů národních parků, Jana Stráského a Jiřího Mánka. Minimálně Jana Stráského většina z vás dobře zná. Bývalý úspěšný politik, předseda Klubu českých turistů, milovník Šumavy, autor knihy Zelená, nikoli hnědá Šumava. A tam Stráský popisuje hnědou Šumavu, popisuje zelený Mordor, který vytvořili fanatici z tehdejší Strany zelených vedení tehdejším ředitelem šumavského národního parku panem Krejčím.

Tak tedy tři fakta pro vaši informaci.

Fakt číslo jedna. Víte, kde je pramen Vltavy, nejkrásnější české řeky? Neexistuje. Pramen Vltavy zanikl v uschlém šumavském lese. V tom lese, který chtěli Bursíci chránit, kde bojovali za datla tříprstého nebo tetřeva hlušce. Ale jak datel tříprstý, tak tetřev hlušec se z uschlého lesa dávno odstěhovali. A odstěhoval se tím i pramen Vltavy. Zpočátku nákladem 800 tisíc korun k němu byla vybudována taková dřevěná lávka. Byl jsem u toho, viděl jsem ji. Ale protože uschlé stromy padají, tak na tuto lávku dopadaly uschlé stromy, a proto byl její provoz uzavřen. Co se stalo? Pramen Vltavy byl operativně přesunut a vytvořen pramen nový, včetně romantické sošky, která původní pramen doprovázela. Fakt číslo jedna. A předesílám, všechna tři fakta, která vám nyní sděluji, byla veřejně publikována na tiskové konferenci a nikdo je nedementoval.

Fakt číslo dvě. K tomu novému prameni Vltavy přicházeli návštěvníci. A bylo jim trochu divné, jak je možné, že je kolem tolik uschlých stromů. A tak tehdejší vedení šumavského národního parku objednalo vysokozdvižnou plošinu a ruční pilu. Ruční pilu proto, aby se mohly přeříznout tyto stromy zhruba v polovině, aby tam byly zuby, nikoliv hladký řez, a aby se turisté mohli domnívat, že jde o důsledek polomu, a nikoliv o důsledek uschlého stromu.

A konečně fakt číslo tři. V noci za svitu reflektorů byly pod uschlé stromy dováženy čerstvé sazenice. A v noci se vytvářela iluze, že se příroda krásně omlazuje přirozenou cestou. Nu a když reflektory zhasly a noc skončila, tak různí Špidlové a další naivní politici přišli na denní světlo a radovali se z přirozeného omlazování. Dokonce je ani netrklo, že občas pod uschlým smrkem vyrašil čerstvý javor.

Přiznávám se, že nemám rád, když někdo vytváří potěmkinovské vesnice, a pokládám ho za podvodníka. Ale člověka, který věří potěmkinovským vesnicím, pokládám za hlupáka. A právě proto bych vás ve svém vystoupení chtěl poprosit: Nevěřte zeleným fanatikům. Nevěřte těm, kdo z jednoho z nejkrásnějších koutů české přírody dělá své experimentální pole. Už toho zničili dost. A myslím si, že pokud nedojde k nápravě a pokud se budou dále zvětšovat bezzásahové zóny, tak se setkáme s tím, když ne my, tedy naši potomci, že už uschne i ten zbytek Šumavy.

Když jsem všechno tohle viděl, chtěl jsem si spravit chuť, a tak jsem si vyjel na rakouskou stranu, kde, protože Rakušané jsou zaostalí, nemají národní park. Ta rakouská strana se jmenuje Hochficht. Mají tam vleky, lanovky, sjezdovky. Já sám jsem se projel po dobře upravené běžkařské trati. Pak jsem si zajel do skvělé hospůdky. Byla tam strašná spousta návštěvníků, všichni byli spokojeni, včetně Čechů. A Češi se pak vraceli zpátky po rozbitých silnicích kolem vybydlených obcí a poloprázdných penzionů. Takže Češi nechali vydělat Rakušanům, místo aby nechali vydělat našim podnikatelům. Nu a tak jsem si říkal, proč proboha ti, kdo zničili stovky hektarů lesa, bojovali proti tomu, aby na Třístoličník nebo kamkoli jinam byla postavena lanovka a vybudována sjezdová dráha. A to říkám jako běžkař, který hluboce pohrdá sjezdaři, neboť sjezdaři jsou ti, kteří si nevyšlapou poctivě svůj kopec, zatímco my běžkaři pracujeme. Ale přesto jsem tolerantní vůči sjezdařům.

Dámy a pánové, byli jsme svědky zločinu. Byla vytvořena fiktivní divočina, nikoliv přírodní divočina. Byla vytvořena poušť. Co byste řekli člověku, který v polovině Šumavy vytvoří poušť? Kdyby se hájil tím, že je zapotřebí dezertifikace, tedy rozšíření pouště, tak byste ho poslali do blázince. Proč jste neposlali do blázince Martina Bursíka? To je ta nejprostší a nejjednodušší otázka, kterou vám mohu položit.

A tak bych svoji výzvu chtěl uzavřít prosbou. Není nic smutnějšího, než když umírají stromy. Když umírají v důsledku fanatiků, kteří si přáli umělou, nikoliv přírodní divočinu. Nemám nic proti rašeliništím na Šumavě. Ale o tom teď přece proboha nemluvíme. Mluvíme o obrovském lesním masivu, který byl našimi předky po staletí řádně spravován. Mimochodem, sousední les, les v Boleticích, to jsou vojenské lesy, je řádně spravován i nadále. Rakouský les jakéhosi kláštera je rovněž spravován řádně.

Ano, ministr životního prostředí má pravdu, když říká, že Šumava není jenom pro obyvatele šumavských obcí. Plně s tím souhlasím, když říká, že Šumava je pro všechny občany, kteří tam chtějí přijet a rekreovat se. Tak jako do jakéhokoli místa v naší krásné zemi, do jakýchkoli jiných hor, nikoliv do zeleného či hnědého Mordoru. Ať tam přijíždějí jako turisté a ať mají možnost využít běžné turistické infrastruktury jako všude jinde. A máte-li opravdu pocit, že chcete chránit přírodu - jak vznešené heslo to je a jak krásně zní -, je opravdu ochranou přírody zničení lesa? A nemyslíte si, že jednou ze součástí ochrany přírody je i ochrana živočicha, který se jmenuje Homo sapiens sapiens, tedy člověk moudrý?

Chtěl bych vás tedy závěrem vyzvat, přemýšlejte o tom, abychom neopakovali zločin, doslova zločin, který se v minulosti na šumavské přírodě odehrál. Každý může udělat chybu. Ale jestliže tuto chybu opakuje, pak mu není ani rady, ani pomoci.

Přeji vám moudrost ve vašem rozhodování. Děkuji vám za vaši pozornost. (Potlesk, přítomní vstávají na počest odcházejícího prezidenta.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji prezidentu republiky a přeruším schůzi Sněmovny na pět minut.

 

(Jednání přerušeno v 16.40 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 16.45 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat v rozjednaném bodu - návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Než dám slovo - s přednostním právem se přihlásil pan předseda TOP 09 Miroslav Kalousek - tak ještě omluvy. Pan předseda Zbyněk Stanjura se omlouvá dnes do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pan poslanec Tomio Okamura se také omlouvá do konce jednacího dne z pracovních důvodů, dále pan poslanec Vlastimil Gabrhel se omlouval od 14 do 16 hodin z pracovních důvodů a paní poslankyně Marta Semelová se omlouvá ve čtvrtek od 9.00 hodin taktéž z pracovních důvodů.

To byly omluvy a nyní už prosím pana předsedu TOP 09 Miroslava Kalouska. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, promiňte, že zdržuji, nicméně projev pana prezidenta na mě udělal tak hluboký dojem svým státnickým záběrem, že pokládám za svou povinnost doplnit ho jedním příkladem ve stejném žánru, ve kterém tady mluvil pan prezident.

U nás v Bechyni, kam každý týden dojíždím se svými bolavými nohami, se stal před lety za mého mládí také takové případ. Ve školní šatně se ztratily tři čepice. Dvě pletené a jedna plátěná se štítkem. A jděte se tam prosím podívat dnes. Mají tam kolem školy hezkou zahrádku.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Vítám mezi námi paní senátorku Jitkou Seitlovou a pana senátora Jaroslava Větrovského.

Nyní prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a k předloženým pozměňovacím návrhům vyjádřil pan ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Moc vám děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pane ministře, já se trochu omlouvám, já rozeženu tady ty davy a pak můžete pokračovat. Prosím kolegy, aby přenesli své hovory do kuloárů, než je začnu jmenovat a osobně vyhánět do kuloárů. Nebudu ukazovat, ano.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Je mi jasné, že nemůžu, ani kdybych sebevíc chtěl, přilákat takovou pozornost jako pan prezident.

Ale vážené kolegyně, vážení kolegové, se vší skromností, kdo z vás to má, aby na jeho bod přišel pan prezident? (Malý smích v sále.) Já si myslím, že pan prezident sem chodí na státní rozpočet a teď na novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, a já si toho vážím. A nemyslím to vůbec posměšně, já si toho velmi vážím, je to pro mě velká čest.

Ale s panem prezidentem se neshodneme. Jsou věci, kde ano, není jich zase tak málo, ale tady ne. Tedy hodně ne. Dokonce, chcete-li, máme určitý ideologický střet. Prostě zásadně jiný pohled na věc. A prezident, a řekl to tady, i když možná ne tak úplně natvrdo, má dlouhodobě názor, že místo národních parků a nejenom, i když hlavně, místo Šumavy by měl raději chráněné krajinné oblasti, anebo dokonce jakési přírodní městské parky.

Já si myslím, že když už máme v naší krásné malé zemi jenom čtyři národní parky a jejich plocha je pouhých 1,5 % rozlohy celé České republiky, tak si je musíme sakra chránit. A ty první, nebo chcete-li přírodní zóny, tvoří z toho 1,5 % ještě menší kousíček. A proč i tady chceme přírodě nařizovat, jak se má chovat? Proč jí ani tady nechceme dovolit, aby mohla fungovat podle jejího prastarého koloběhu? Můžeme tady vidět to úžasné přírodní divadlo, kdy něco přirozeně umírá a něco jiného se na jeho troskách rodí. A ten život i na tom umírajícím je, když se podíváte alespoň trochu pozorně, a musím říci, že po těch deseti letech od Kiryllu už je to dokonce vidět i na méně pozorný pohled. Troufám si říct, že dokonce i z toho vrtulníku.

Problém je asi spíš v nás, že chceme všechno řídit, chceme mít potůčky a řeky pěkně narovnané, zvířátka spočítaná, očipovaná, stromy jako vojáky, a ne ty ostudy, co občas uschnou a ještě neorganizovaně padají jeden přes druhého. Ale tak organizovaně vlastně žijeme na těch 99 % zbytku té České republiky.

Já a pan prezident, my jsme o tom hovořili už mnohokrát. Já si opravdu nemyslím, že by ty miliony a miliony nových malých stromků dokázali vysázet aktivisté s čelovkami. To by těch aktivistů muselo být strašně moc. A vím, že pan prezident, a také to tady řekl, ten názor dlouhodobě zastává.

Mně opravdu nevadí a už vůbec mi nepřipadá škodlivé, že máme s panem prezidentem rozdílné názory. Je to inspirující. S panem prezidentem jsme si vyměnili názory, ale každý jsme si nakonec nechali ten svůj. A jsem moc rád, že mi pan prezident dal aspoň za pravdu v tom, že je správná cesta novely zákona o ochraně přírody a krajiny, a tedy ne cesta samostatných zákonů o každém národním parku.

Pan prezident tady hovořil o ploše bez zásahu. Ale jenom pro zajímavost, a doufám, že mám ty informace správné, byla to vláda Miloše Zemana, kdy její ministr Miloš Kužvart v roce 2000 v rámci tzv. plánu péče na roky 2000 až 2010, už se vlastně hovořilo o určitém budoucím výhledu o možnosti bezzásahového režimu na 50 procentech rozlohy Národního parku Šumava v roce 2030. Ano, tenkrát to vypadalo velmi vzdáleně. Nicméně nějaké číslo už tam podobné padlo.

A když jsme u té Šumavy, byla asi opravdu chyba, že před tím čtvrtstoletím při vzniku parku bylo do něj zahrnuto i větší množství obcí, daleko více než v ostatních národních parcích, a zazněly pravděpodobně sliby, které později nebyly úplně naplněny, a byl tak vykopán hluboký příkop už tehdy, a to mi někteří pamětníci potvrdili, který se nepodařilo nikdy později úplně zasypat. A určitě nastalo v průběhu těch 25 let mnoho změn, mnoho ředitelů, mnoho ministrů, a obce a kraje měly, a to je potřeba říct, naprosto oprávněně pocit, že tam chybí stabilita. Každý nový ředitel, ministr přišel a trhnul tím kormidlem zase trochu jinak - jednou doprava, jednou doleva, jednou rovně, jednou dopředu, jednou dozadu. A v tom jsem s obcemi a kraji naprosto za jedno. Ale není úplně jednoduché se na některých věcech shodnout.

Dovolte mi jenom pár příkladů. Byl tady požadavek na stabilitu a větší účast obcí na rozhodovacích procesech. Tento požadavek považuji za naprosto oprávněný. Proto jsme navrhli, aby ta nejdůležitější rozhodnutí v životě národního parku - například rozdělení národního parku zonací, stanovení klidových území, tedy oblastí, kde bude omezen nějak vstup - proběhlo, řekněme, na základě tzv. opatření obecné povahy, které posílí pravomoc obcí.

Navrhli jsme také revoluční princip, a troufám si říct opravdu revoluční princip, moratoria, kde by po dohodě s obcemi na zonaci nebylo možné minimálně 15 let nic měnit, nikdo by do toho nemohl vstupovat. A tento princip byl ze začátku opatrně přijímán, že by to snad šlo. Naopak se proti němu dost ostře ozvaly nevládní organizace, které chtěly jasný časový plán na zvyšování rozsahu bez zásahu ve všech národních parcích. Ten jsme ale natvrdo odmítli s tím, že právě v rámci zachování stability chceme nechat minimálně 15 let přírodu nechat pracovat a až naši nástupci ať rozhodnou podle reálného dění v parcích. Rok a půl jednáme se všemi. Jen s obcemi byly desítky jednání na všech úrovních. Výsledek je pro mě osobně smutný v tom, že pokud nejsou na sto procent naplněny požadavky, v tomto případě obcí nebo krajů, tak se řekne, že se vůbec nebavíme, že se s nimi vůbec nemluvilo nebo nejednalo.

Nedávno jsem byl osočen, což mě tedy nevadí, ale myslím, že nespravedlivě, v tom, že Brabec na Šumavě mír nezajistil. Ale jak chcete zajišťovat mír s někým, kdo si ho možná úplně nepřeje, pro koho je ten kompromis 99:1 nebo 50:50, ale je to prostě 100:0, buď chci všechno, anebo řeknu, že se mnou nikdo nemluvil? Pořád se omílají staré křivdy, otevírají se staré rány. A já si myslím, že bychom už toho měli nechat, protože život je krátký.

Jsem si naprosto jist, že vládní a upravená poslanecká novela přináší ten potřebný kompromis. Zajišťuje ochranu přírody a tam, kde je to opravdu třeba, díky klidovým územím naopak umožní úplně nebo částečně otevřít některá území. A díky moratoriu přináší ne na 15, ale možná dokonce reálně na 17, 18 a třeba i 20 let podle toho, jak ty věci budou projednávané, právě tu stabilitu. Stabilitu bez ohledu na to, kdo je ministr a kdo je ředitel parku.

Buďme realističtí. Věděl jsem, že Senát tu novelu nepřijme s nadšením. Ale co tam bylo nakonec přijato, mě přece jen, i když jsem na ledacos zvyklý, docela šokovalo. Já bych si to dovolil nazvat šumavským masakrem motorovou pilou. (Pobavení některých poslanců.) A to pro samotnou existenci nejenom Národního parku Šumava, ale všech národních parků v České republice.

Opakovaně jsem řekl, že by přijetí senátní verze mohlo znamenat konec národních parků v České republice, a na tom trvám. Máte na stole, mnozí jste ho četli, odborné hodnocení od proděkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy profesora Damohorského, vedoucího katedry práva životního prostředí. Myslím si, že nikdo jiný než on nemůže lépe jako právník vlastně říct, co já říkám laicky, relativně laicky. Dovolil bych si tady odcitovat jenom závěr. Myslím, že tady o tom bude ještě hovořeno. "Senátní pozměňovací návrh je potřeba odmítnout pro závažné právní, systémové a věcné chyby. Z výše uvedených důvodů jsem přesvědčen, že setrvání Poslanecké sněmovny na jí schváleném textu návrhu novely zákona č. 114 je jedinou přijatelnou alternativou. Senátní návrh neposkytuje lepší ochranu přírody ani Národního parku Šumava a ostatní národní parky pak jednoznačně ve svých důsledcích poškozuje."

Kolegyně, kolegové, byli jsme připraveni v Senátu podpořit celou řadu pozměňovacích návrhů. Myslím, že jich bylo minimálně deset. Byly to pozměňovací návrhy paní senátorky Seitlové, i některé další. Bohužel jako dračí vejce do toho textu byly vsunuty věci, které pokud by byly aplikovány, a máte to rozsáhlé právní stanovisko na stole, by opravdu mohly znamenat nekonečný chaos a právní zmatek a nekonečné spory včetně soudních, protože do zákona jsou vsunuty úplně nové právně nejasné pojmy. Typická středoevropská krajina. Národnímu parku je dáno do vínku, aby zajistil udržitelný rozvoj obcí, aby se na něm podílel. To opravdu těžko může udělat národní park. To může udělat možná regionální rozvojová agentura nebo kraj, ale těžko to může udělat národní park. Na stejnou roveň byly dány zájmy nebo účely, jako je ochrana přírody a další účely, zcela na stejnou roveň. Byl odstraněn dlouhodobý cíl ochrany přírody, ale druhou větou se senátní text na něj odvolává.

Je tam celá řada podobných věcí a já si troufám říct, a odpusťte mi to, jakkoli mnohdy Senát vhodným způsobem upraví poslaneckou verzi, doplní ji, tak že tentokrát se k nám ze Senátu vrací velmi nevydařený právní text, který by neobstál nejenom v očích pana profesora Damohorského, doktora Mlčocha jako jednoho z lidí, kteří jsou skutečnou elitou v oblasti práva životního prostředí, a dalších právníků.

Kolegyně, kolegové, včera uplynulo symbolických 25 let od schválení tohoto na tu dobu revolučního zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. A máme dnes symbolicky možnost potvrdit svým hlasováním, že i nadále chceme v ochraně národních parků v České republice směřovat do západní Evropy. Senátní verze nás ale vrací ne 25 let, ale možná 50 let nazpátek. Prosím, odmítněte ji a znovu hlasujte pro poslaneckou novelu zákona. Troufám si říct bez zardění, že je ve všech ohledech lepší. Nejenom věcně, ale i formálně. A nemusíme se za ni stydět.

Děkuju vám za pozornost. (Slabý potlesk.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Ptám se nejprve, jestli se chtějí k předloženým pozměňovacím návrhům postupně vyjádřit zpravodaj garančního výboru pro životní prostředí pan poslanec Robin Böhnisch. Prosím, pane zpravodaji. Připraví se pan zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj pan poslanec Jan Klán. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Jak jsem vnímal hluk v sále při projevu pana ministra, tak myslím, že bude zcela platná věta jednoho bývalého britského poslance 19. století, liberálního poslance Richarda Cobdena, kterému je přisuzován výrok: "Slyšel jsem v této Sněmovně spoustu projevů. Některé mě dohnaly až k slzám. Ale nikdy jsem neslyšel projev, který by ovlivnil výsledek hlasování." To je taky důvod, proč nebudu příliš dlouhý a splním jen tu základní zpravodajskou roli a dovolím si upozornit na pár záležitostí.

První věc je má povinnost oznámit vám, že jsem dnes na Malostranském náměstí převzal petici 47 000 podpisů na podporu sněmovní verze a proti verzi senátní. A taky jsem vám chtěl ukázat, přečíst, seznámit vás právě s analýzou senátních změn v podání katedry práva životního prostředí Univerzity Karlovy a profesora Damohorského. Nicméně zjistil jsem, že tento materiál vám byl rozdán na stoly. Určitě stojí za přečtení, budeme na to mít evidentně podle přihlášených dost času. A věřte, stojí to za to. Je to materiál čistě právní, bez nějakých emocí a spekulací. Bylo by dobré se před konečným hlasováním s tímto materiálem seznámit. Tak jak ho hodnotím já coby laik, vnímám na základě toho senátní verzi jako právně nekonzumovatelnou. Mám dokonce pochybnosti o hlasovatelnosti senátní verze.

Ale protože právní analýzu máme, dovolte mi jenom krátkou odbornou odbočku. Týká se senátního návrhu, konkrétně § 15. Ze senátní verze se dozvídáme, že účelem národních parků je především uchovat charakteristickou středoevropskou přírodu a krajinu. Dámy a pánové, máme čtyři národní parky, v zásadě všechny čtyři jsou bilaterální a chrání něco unikátního. Nechrání typickou středoevropskou krajinu. Přesně ani nevíme, co to ta typická středoevropská krajina je. Měli bychom zprůměrovat nějaké geomorfologické prvky nebo nastavit si nějak, jak má typická středoevropská krajina vypadat? Například v Krkonoších chráníme arktoalpinskou tundru. Je to jediný ostrov arktoalpinské tundry ve střední Evropě. Další podobná je až ve Skandinávii. Máme ji podle návrhů Senátu přeorat a vysázet řepku nebo lipky? Jak budeme nadále chránit Krkonošský národní park podle senátního návrhu?

Hned v další části Senát říká, že území by mělo být využito na vzdělávání, turistiku a rekreaci, pokud to není v rozporu s účelem a dlouhodobým cílem, pro které byly národní parky vyhlášeny. Ale jak to udělat, pokud o pár řádků výš Senát zrušil dlouhodobé cíle národních parků?

Dámy a pánové, já se nijak nezlobím na senátory, kteří jsou v Senátu krátce. Oni možná ještě neznají dopad svého hlasu, který je velmi silný. Jsem zaskočen hlasováním senátorů, kteří v Senátu zasedají už delší dobu. Ti by si měli uvědomit - bohužel se tak nestalo -, že ten jeden hlas, o který ten pozměňovací návrh prošel, nás vrací historicky o desítky let zpátky v ochraně přírody. A geograficky nás posouvají někam, kde už se míjíme s evropskou kulturou, které je ochrana přírody a úcta k přírodě velmi důležitou hodnotou.

Já vás chci ne požádat, ale poprosit o to, abyste dnes setrvali na velmi kvalitní vyvážené kompromisní verzi Poslanecké sněmovny. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Dobré odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení poslanci. To byl pan zpravodaj Robin Böhnisch za výbor garanční, pro životní prostředí. Nyní požádám pana poslance Jana Klána, zpravodaje výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Ale ještě než vám dám slovo, pane zpravodaji, budu konstatovat dvě omluvy. A to od 16.45 pana poslance Ivana Adamce a od 17.30 paní poslankyně Jany Hnykové. Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, vládo, pane ministře, paní senátorko, pane senátore, kolegyně, kolegové. Dovolte, abych se vyjádřil jako zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj k vrácenému návrhu zákona 114 o ochraně přírody jako zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Nebudu až tak obšírný v tom vyjadřování. Na rovinu řeknu, že jsem pročítal pozměňovací návrhy, které přišly ze Senátu. Ty, které jsou v usnesení Senátu přijaty, některé jsou rozumné, některé nikoliv. Když jsem se dozvěděl teď, že to bylo přijato o jeden hlas, tak jsem docela zíral. Já jsem nevěděl, že to v Senátu bylo přijato o jeden hlas. Nicméně některé ty pozměňovací návrhy jdou trošku mimo, co my jsme se tady domluvili v Poslanecké sněmovně. Já si vzpomínám martyrium, které jsem jako zpravodaj tady prožíval, kdy jsem byl jednou osočován, že chci nějakým způsobem rozprodat Šumavu nebo něco dělat s Národním parkem Šumava. Tak jsme se nějakým způsobem domluvili s Ministerstvem životního prostředí i s panem zpravodajem výboru životního prostředí na nějakém kompromisu, který byl odrazen potom v konečném návrhu, který jsme tady přijali ve třetím čtení.

Nicméně já jako zpravodaj výboru pro veřejnou správu jsem pro ten návrh zákona nehlasoval. Stejně učiním i u tohoto návrhu zákona, který se vrací ze Senátu. Předně je tam problém, že absolutně Senát překopal účel národních parků. On z toho ve své podstatě dělá chráněnou krajinnou oblast podle mého názoru a to je špatně. Takže tohle já podporovat nebudu. Rozumím tomu, že řada krajů, dotčených krajů, Jihočeský, Plzeňský, určitým způsobem podporuje senátní verzi kvůli rozvoji obcí na Šumavě. Já tomu plně rozumím a reflektuji to, protože jsem jednal se zástupci starostů na Šumavě, mnohokrát jsme spolu jednali, dokonce připravili určitý pozměňovací návrh, který jsme řešili na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, a některé jejich připomínky byly právě potom obsaženy v tom návrhu zákona, který odešel odsud ze Sněmovny.

Nicméně můj pozměňovací návrh, který jsem tady načítal ve druhém čtení, se týkal právě vyjmutí jednotlivých národních parků ze zákona 114, a aby byly vyhlašovány samostatným návrhem zákona. Toto jsem tady prosazoval, apeloval jsem na to, že by to bylo nejčistší a nejlepší řešení, protože bychom potom nemuseli zákon 114 otevírat neustále. Jablkem sváru se totiž bude vždycky a pořád stávat Šumava. Ta Šumava bude pořád otevírána, když ten zákon tady budeme mít. A věřte tomu, že to bude třeba poměrně brzy. Neříkám toto volební období, třeba příští volební období. Vždycky se to bude muset nějakým způsobem řešit. Já si vzpomínám, že v minulém volebním období to tady předkládal i Plzeňský kraj, ten návrh zákona o Šumavě. Řešilo se to tady mnohokrát. Pořád a pořád dokola.

Podle mého názoru je tedy nejčistší řešení vyjmout jednotlivé národní parky ze zákona 114 a vyhlašovat je samostatným návrhem zákona. Já chápu, že pan prezident například pro tenhle postup není. Já si za tímto postupem samozřejmě stojím, nicméně ani senátní verze a ani sněmovní verze toto nereflektuje, proto já sám za sebe říkám, že nepodpořím ani jednu verzi.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodajovi a otevírám rozpravu. Jako první samozřejmě paní senátorka Jitka Seitlová. Má právo vystoupit v rozpravě a odůvodnit rozhodnutí Senátu. Paní senátorko, máte slovo.

 

Senátorka Jitka Seitlová: Děkuji, pane předsedající. (Ohlíží se do vládních lavic.) Nevidím tady zástupce -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Je tu jen jeden člen vlády, ale musí vám to stačit, paní senátorko.

 

Senátorka Jitka Seitlová: Teď přemýšlím s oslovením. Vážený pane ministře, ještě jednou vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych vás seznámila s tím, co předkládá Senát k vašemu zvážení tak, abyste rozhodli o návrhu, který je vám předložen ze Senátu.

Senát zařadil tisk na svou 4. schůzi a projednal jej dne 16. ledna 2017, kdy svým usnesením číslo 37 rozhodl vrátit návrh novely zákona se 40 pozměňovacími návrhy zpět Poslanecké sněmovně k novému rozhodnutí. Projednání návrhu novely zákona bylo v Senátu stejně jako v Poslanecké sněmovně provázeno delší živou diskusí. Témata vystoupení senátorů se týkala zejména odlišných postojů k rozsahu, cílům a podmínkám ochrany přírody právě v Národním parku Šumava. Pozornost věnovaná Národnímu parku Šumava, tak jak o tom hovořil pan prezident, je především dána začleněním řady obcí přímo do chráněného území a současně dílčím zájmem na intenzivnějším hospodářském a rekreačním využití tohoto rozlohou největšího národního parku u nás.

Při projednání na plénu Senátu bylo předloženo 54 pozměňovacích návrhů. Těsnou většinou 38 hlasů při kvoru 37 hlasů byly jedním společným hlasováním přijaty pozměňovací návrhy, se kterými si dovolím vás teď v 16, resp. 15 bodech seznámit, protože se vede široká mediální debata a není vždy jasné, co bylo přijato. Věřím, že mnoho z vás se samozřejmě s těmi pozměňovacími návrhy detailně seznámilo, přesto si myslím, že je třeba jednoznačně krátce říct, co bylo přijato a co Senát tedy předkládá.

Za prvé se tedy vypouští základní definice národního parku a vypouští se z ní dlouhodobý cíl ochrany nerušeného vývoje přírody na převažující ploše parku. Dále rozvoj obcí a krajů, vzdělávání, turistika a rekreace má mít na celém území národního parku stejnou prioritu jako ochrana přírody. Umožňuje se měnit vodní režim s cílem zlepšení retenční schopnosti krajiny na celém území parku. Návrh zákazu používání pyrotechniky schválený Poslaneckou sněmovnou se mění pouze na zákaz používání pyrotechniky se zvukovými efekty. Rozšiřuje se výjimka možnosti používání biocidů mimo zastavěná území nejen v zahradách, ale také v lesních školkách. Ruší se možnost používat biocidy v budovách mimo zastavěná území. Klidová území budou moci být navrhována a vyhlašována pouze v zóně přírodní a přírodě blízké. Stanovuje se, kdy je možné rušit vyhrazené cesty nebo trasy.

V definici zóny přírodní se umožňuje nerušený průběh pouze - a teď se tam přidalo slovíčko přirozených přírodních procesů. Z definice zóny přírodě blízké se vypouští cíl, kterým je obnova přírodě blízkých ekosystémů. Zařazení území, která nesplňují charakteristiku zón pro zařazení do jednotlivých zón ochrany, se omezují nejvýše na 10 %. Doplňuje se, že při vymezení a změnách jednotlivých zón, které stanoví MŽP vyhláškou, bude podkladem zhodnocení plnění účelu a cílů jejich vymezení. Vypouští se 15leté moratorium na změny jednotlivých zón od nabytí účinnosti vyhlášky.

Pro provádění výjimečných zásahů, vyjmenovaných výjimečných zásahů v přírodní zóně, se vypouští podmínka jejich nezbytnosti z důvodu ochrany života, zdraví osob a majetku. Preventivní opatření proti vzniku lesních požárů lze provádět podle našeho senátního návrhu bez předchozího projednání s orgánem ochrany přírody a zohledněním cílů národního parku. V zóně přírodní lze, pokud to není v rozporu s cílem ochrany, provádět regulaci nejen spárkaté, ale veškeré zvěře. Stanovuje se, že v přírodní zóně má být prováděna údržba a veškeré opravy cestní sítě, stejně jako značení a údržba běžkařských tras.

V zóně kulturní krajiny nelze provádět opatření, která jsou v rozporu s účelem národního parku. Tam je to tedy změněno - původně tam bylo která ohrožují předmět ochrany, nyní tam musí být přímo v rozporu. Vypouští se definice rady národního parku jako iniciativního a konzultačního orgánu pro záležitosti příslušného národního parku. Návrh zón národního parku, klidových území, cesty, trasy navržené v klidových územích je orgán ochrany povinen dohodnout nově se všemi zástupci obcí a krajů zastoupenými v radě. Nedojde-li k dohodě, rozhodne MŽP o námitkách obcí a krajů ve správním řízení. Vypouští se výjimka pro lesy zařazené do přírodní zóny, podle které se neměly zahrnovat do výčtu závazných ustanovení hospodářských lesních plánů. Stanovuje se, že mimo území zastavěné a zastavitelné plochy obcí, nyní vymezené ve třetí zóně ochrany přírody v Národním parku Šumava, se považují za zónu kulturní krajiny tyto oblasti až do doby vymezení zón podle novely zákona.

Toto tedy jsou pozměňovací návrhy, které byly přijaty tou těsnou většinou jednoho hlasu. Při následném hlasování na plénu Senátu se senátoři naprostou většinou 68 až 70 hlasů shodli na nápravě legislativních a legislativně technických nedostatků, jako například upřesnění složek záchranného systému, které mají v nezbytně nutných případech vstup do všech částí národního parku, sjednocení odkazů, práv a povinností, ve kterých byly některé nepřesnosti. Upřesnilo se také právo na náhradu vzniklou vlastníkovi nebo nájemci pozemku, pokud je povinen zdržet se zásahů měnících významně stav pozemku do doby vyhlášení záměru území za zvláště chráněné.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, z výše uvedeného stručného přehledu Senátem přijatých pozměňovacích návrhů je zřejmé, že Senát se rozhodl posílit pozici obcí, zmírnit některé podmínky ochrany a rozšířit nad podmínky stanovené v Poslanecké sněmovně možnosti dalšího využití území mimo vlastní cíl ochrany přírody. V konečném hlasování se pro vrácení návrhu novely zákona vyslovilo 54 ze 72 senátorů, 11 bylo proti.

Z pozice, resp. z role garanční zpravodajky Senátu a mého pověření předložit výsledky projednání v Senátu vám, poslancům a poslankyním, žádám Poslaneckou sněmovnu o vyslovení souhlasu s novelou zákona ve znění postoupeném ze Senátu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní senátorce a ptám se, kdo dál v rozpravě vystoupí. Pokud nikdo s přednostním právem, tak budou jednotliví poslanci podle jejich přihlášek. Nejdříve pan poslanec Václav Votava jako první přihlášený, připraví se pan kolega Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, jistě nikoho nepřekvapím, když řeknu, že budu hlasovat pro návrh, který přišel ze Senátu. Já jsem se už při předchozím projednávání v této Sněmovně vyjadřoval, že nesouhlasím s vládním návrhem zákona, byť jsem tedy vládní poslanec, koaliční poslanec, a říkal jsem také důvody, proč tomu tak je.

Pan ministr Brabec tady hovořil o tom, že se jedná o nějaký ideologický střet. Pane ministře, o žádný ideologický střet se, myslím, nejedná. A ukážu vám to na příkladu jednání Zastupitelstva Plzeňského kraje. Zastupitelstvo Plzeňského kraje již v prosinci loňského roku po schválení té vládní předlohy se obrátilo svým usnesením na Senát a vyzvalo Senát, aby zamítl tento návrh zákona. Po projednání v Senátu, bylo to včera, bylo zasedání Zastupitelstva Plzeňského kraje a já vás s usnesením, které bylo přijato, seznámím. A musím říci, že pro to usnesení hlasovali bez pár výjimek skoro všichni zastupitelé za Plzeňský kraj. A pane ministře, z devíti přítomných zastupitelů za hnutí ANO jich hlasovalo pro toto usnesení osm. Pouze jeden jediný hlasoval proti. Myslím, že dva byli omluveni. Takže vidíte, že se... A hlasovali samozřejmě i zastupitelé Občanské demokratické strany, hlasovali zastupitelé KSČ. Takže já si myslím, že o žádný ideologický střet nejde. Jde o princip a o vyjádření vůle tak, jak je sdělují i občané šumavských obcí, starostové apod.

Řekl jsem, že vás seznámím tedy s usnesením Zastupitelstva Plzeňského kraje. Takže jednoduché prohlášení k Národnímu parku Šumava. "Zastupitelstvo Plzeňského kraje podporuje pozměňovací návrh Senátu Parlamentu ČR schváleným usnesením č. 75 ze dne 18. 1. 2017 k novele zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, dle přílohy návrhu usnesení." Znovu opakuji, že pro to hlasovala drtivá většina členů zastupitelstva Plzeňského kraje, včetně tedy drtivé většiny vašich poslanců.

Já jsem obdržel i dopis od Sdružení měst a obcí Plzeňského kraje. Budu také z něj citovat: "Vážený pane poslanče, chtěli bychom vás požádat o přednesení stanoviska, našeho stanoviska, při projednávání k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. V rámci projednávání této novely se vrací zákon do Poslanecké sněmovny k projednání. Senát v rámci svého projednávání navrhl pozměňovací návrhy, které dle našeho názoru nemají za cíl zlikvidovat národní parky, nejen ten šumavský.

Je pravdou, že šumavský národní park má svá specifika, zejména ta, že se na jeho území vyskytují obce, žijí v nich lidé ve větší míře než v ostatních parcích na území České republiky. Právě s ohledem na život těchto obyvatel, kteří zde žijí po několik generací v souladu s přírodou, podporujeme jejich právo na demokratické spolurozhodování o dalším vývoji na tomto území. Sami občané nemají jakýkoliv zájem na degradaci krásné přírody ve svém okolí, který by mohl být zapříčiněn rozvojem developerských aktivit či rozprodejem pozemků a kácením lesů. Zájem obcí je zachování kulturně-historického dědictví, ochrana jejich majetku, ale i zachování a rozvoj ochrany rostlinných a živočišných druhů. Zároveň však pro svůj rozvoj a spokojený život svých občanů potřebují vytvořit kompromisní řešení mezi logickou ochranou nejcennějších partií parku a možností vstupu turistů navštěvujících území. Domníváme se, že senátní návrhy tyto požadavky respektují, a proto tyto navrhované změny podporuji." To je tedy dopis, který jsem obdržel od Sdružení měst a obcí Plzeňského kraje, jejímiž členy jsou samozřejmě také šumavské, nebo většina šumavských obcí.

Vy jste tady, pane ministře, ve svém vystoupení zmínil i jeden dopis, který jste samozřejmě necitoval. To je mi jasné proč. Já jsem ten dopis také obdržel. Je to dopis od starostky paní Bc. Drahomíry Stanžovské, starostky obce Stožec. To je obec, která je v té jihočeské části. A ten dopis zní: "Brabec mír na Šumavě nezajistil." To jste také, pane ministře, zmínil, když jste necitoval ten dopis. Ale já ho s dovolením odcituji, ten dopis. Je velice emotivní, to je pravda. Věřím, že vás to neurazí. Paní starostka to myslela určitě v dobrém. Ale je emotivní. A já se jí nedivím, že ten dopis je emotivní.

"Brabec mír na Šumavě nezajistil. Bouřlivá mediální kampaň posledních dnů, výroky pana ministra Brabce, jeho náměstků, poslanců a senátorů Parlamentu ČR, krajských samospráv, starostů, odborných institucí, vědců a aktivistů se dá nazvat jakkoliv jenom ne klidem a mírem na Šumavě. Společným jmenovatelem událostí posledních dní se zdají být změny v novele zákona o ochraně přírody a krajiny. Senát pochopil, že návrh zákona z Brabcovy dílny není žádným kompromisem, ale naopak diktátem, který ohrožuje jak zájmy lidí žijících na Šumavě, i Šumavu samotnou. Učinil změny, které předejdou největším možným katastrofám. A najednou se to všechno provalilo a začala zmiňovaná mediální smršť. Najednou jak ministr Brabec a jeho úředníci, tak všemožní a všemocní aktivisté hovoří stejnou řečí a všichni se jak hejno supů pustili do senátorů, starostů a neexistujících developerů.

Na lednové schůzi v Senátu při projednávání novely zákona o přírodě jsem si z galerie pro hosty pozorně vyslechla projev pana ministra Brabce. Opravdu se hodně snažil všem namluvit, že je nestranný a rezistentní vůči jakýmkoliv tlakům. Jak rád a často na Šumavu jezdí. Nezasvěcení určitě uvěřili jeho řečem. Já ani náhodou. Já jsem ho na Šumavě viděla jednou, obklopeného svými úředníky a přesvědčovacími rétory. Místní lidi ale nepřesvědčil, ba naopak ještě více je uvedl do nejistoty.

Když už pan ministr nebyl schopen na Šumavě nic vyřešit, tak začal některé šumavské starosty pomlouvat, snižovat jejich důstojnost. Například se dozvíme, že jsou starostové křiklouni, protože ostatní jsou spokojení. Jak k tomu tvrzení došel? Ne každý je vybaven odvahou se veřejně vyjádřit, a proto máme mezi s sebou zvolené své zástupce, kteří hovoří naší řečí. Řečí našeho kmene. Stožec je druhou nejrozsáhlejší obcí ležící v národním parku Šumava s celým svým katastrem. A já jsem od založení národního parku jeho čtvrtou starostkou. Žádný z mých předchůdců - pan Kříž, paní Lelková, pan Černý - neměl na problematiku národního parku jiný názor, než který dnes zastávám i já.

Bohužel vidím, že my, kteří na Šumavě žijeme, někomu zase hodně vadíme. Proč nás zde nenechají klidně žít? Naše děti se zde narodily, Šumavu milují a chtějí zde zůstat. Máme se obávat dalšího odsunu? Proč někomu vadí turisté, kteří chtějí na Šumavu přijet za přírodou, zaparkovat auto, někde se najíst a také dojít si na normální záchod? Proč vadí turisté, kteří chtějí vidět historickou stožeckou kapli, kterou postavili naši předci? Proč vadí člověk jako takový? Popírá se fakt, že Šumavu přetvořili lidé svou prací. Odedávna tady žili lidé. Krajinu přetvářeli, budovali svá sídla a žili naplno své životy. Po staletí přetvářeli divokou přírodu, kulturní krajinu, a teď chce pár vyvolených tuto krajinu vrátit do doby neolitu. A my jim v tom bráníme. Proto vyšel původní návrh zákona takový, který by všemožnými způsoby znechutil a následně i zabránil lidem na Šumavě žít.

Děsí mne, že pan ministr a jeho posluhovači se chovají jako nadlidi a jenom jejich pravda je pravda, proto se zavírají turistické cesty, a lžou o jejich otevírání, lžou o developerských projektech, golfových hřištích, akvaparcích, lunaparcích, betonování Šumavy, o starostech a šumavských lidech. Tímhle lhaním nejde žádný kompromis zařídit. Možná proto tolik křičí, protože lež má krátké nohy. Bohužel hodně nezasvěcených jim věří. Velice si přeji, aby se naslouchalo nám, lidem na Šumavě. Chceme jen žít, ale chceme žít v poklidu, a ne jako ve válečné zóně, kterou zde vytvořil svou politikou ministr Brabec."

Možná příkrý odsudek, pane ministře, ale já myslím, že to paní starostka myslela, ne aby vás urazila, ale aby opravdu vyjádřila své emoce v tomto dopise.

My jsme v minulých dnech, a dá se říct týdnech, obdrželi desítky e-mailů. Ty e-maily jsou v podstatě takříkajíc na jedno kopyto. Ty e-maily jsou zřejmě iniciovány z jednoho centra. Mně vadí na tom to, že většinou se tam říkají nepravdy. A mě uráží, když o mně někdo hovoří jako o tom, kdo podléhá lobbistům, kdo je spojen s developery. Víte, vadí mi - ono je to takové kdo nejde s námi, jde proti nám. Kdo nejde s námi, je náš nepřítel a toho musíme znectít. Kdo bude hlasovat pro senátní návrh, to je nepřítel, toho musíme veřejně znectít. A myslím, že to už tady bylo - kdo nejde s námi, tak jde proti nám.

Já bych si možná dovolil - nechci zdržovat, protože ostatní čekají také na vystoupení, ale možná pár těch e-mailů. Já nezpochybňuji to, že ti lidé mají samozřejmě právo se na nás obracet, posílat e-maily, ale ony opravdu někdy jsou urážlivé, jsou brutální a samozřejmě i lživé, protože většina věcí, která se nám podsouvá, těm, kteří chtějí hlasovat pro senátní návrh, těm, kteří poslouchají starosty - a prosím, starostové nejsou žádní hlupáci. Starostové si určitě nepřejí, aby se jim zničila krajina, příroda, ve které žijí. To může říct jenom... no.

"Vážení poslanci, na Šumavu jezdíme s přáteli mnoho let na cyklistické výlety a obdivujeme krajinu. Prosím, nenechte zničit krásné louky výstavbou areálů a hotelů, což jsou zájmy podnikatelů napojených na starosty obcí a na úředníky Jihočeského kraje." - No není to urážlivé vůči těmto starostům a těmto úředníkům Jihočeského kraje je spojovat s takovouto věcí?

"Dobrý den. Když vážně začnete zasahovat i do národních parků, tak by mě zajímal průměr inteligence parlamentu. Ničíme už jako lidi přírodu dost. Kde si budou hrát vaše děti? A když je to o penězích, to jste tam vážně tak blbí, že už neumíte prachy vydělat jinde, jako z těžby dřeva? Já bych se styděl návrh na takovou těžbu podpořit. Vždyť máte prachy z pokut, z daní, z DPH, děláte tolik státních zakázek, kde ty prachy se dají vydělat, tak se zamyslete, jestli ty prachy chcete i za cenu zničit něco tak hezkýho, co tady bylo daleko před vámi.

"Nyní apeluji na vaše svědomí, na vaši národní hrdost, na vaši lásku k přírodě. Nenechte se ošálit mnohoznačnými přísliby těch, kteří některé z vás zajisté ovlivňují ať již formou materiální, nebo jinou. Zkuste jednou doopravdy myslet na své děti. Zkuste jednou doopravdy myslet dál než k nejbližšímu bankomatu. Budu pečlivě zkoumat, kdo jste jak hlasoval, a už teď znám jména, která budou hlasovat pro senátní návrh, po biblicku řečeno, mají odměnu jistou. Nesoudím, to přísluší jiné instanci, ale budu si pamatovat a před volbami se budu ptát nejen na Šumavu, nejen na Krkonoše, nejen na Českosaské Švýcarsko, nejen na Podyjí, ale také na ČEZ, ROP Jihozápad, krajské zakázky. Nevyhrožuji, jen upozorňuji, že jako občan budu hájit svá práva prostředky, které mi dovolují zákony této republiky, mravní principy a svědomí, tedy zásady, které by měly být i vaším rozhodovacím základem."

Já už nebudu pokračovat dál, dámy a pánové. Ano, tak jak jsem řekl, kdo nejde s námi, jde proti nám, toho musíme veřejně znectít, to je nepřítel.

Já ten senátní návrh samozřejmě podpořím. Podpořím ho z toho důvodu, že se domnívám, že ten senátní návrh je opravdu kompromisní, že nedojde k nějakým katastrofickým scénářům, které tady někdo vytváří, že chceme zabetonovat Šumavu, chceme tam postavit lunapark. Já nevím tedy, jak by měl být lunapark v národním parku, to si neumím představit. Akvapark možná jo, ale ani ty akvaparky. A je třeba také vzít v potaz, že na Šumavě žijí opravdu lidé. Žijí tam lidé. Nejsou tam jenom stromy, zvířátka, žabičky, rostlinky, ale je tam také ten Homo sapiens, je tam člověk a ten člověk tam chce žít. Žil tam po léta a chce tam žít i do budoucna a vychovávat tam své děti.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Votavovi. Pokračovat budeme vystoupením pana poslance Jana Zahradníka. Ještě než mu dám slovo, budu konstatovat omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Pan poslanec Milan Šarapatka se omlouvá od 17 hodin. Dále se omlouvá paní poslankyně Ivana Fischerová od 17 do konce jednacího dne a Vojtěch Adam od 18 hodin také do konce jednacího dne.

Nyní tedy pan poslanec Jan Zahradník. Připraví se pan kolega František Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, k tomu zákonu o ochraně přírody a krajiny jsem už tady vystupoval mnohokrát. Argumenty jednak ve prospěch zamítnutí toho jeho tvaru, který dneska známe jako sněmovní verzi, jsem předkládal mnohokrát. Nyní bych rád zase složil své argumenty ve prospěch toho návrhu, který vzešel z legálního zákonodárného procesu v Senátu Parlamentu České republiky.

Nejdřív bych se chtěl pozastavit nad tím, co dnešní naše jednání provázelo. Za ty tři roky, které mám tu čest být zde ve Sněmovně, jsem nezažil, že by některý ze zákonů, které jsme projednávali, byl doprovázen takovou kampaní, která podle mého názoru nemá obdoby jak v délce trvání, tak i v intenzitě závěrečného dne, tedy dnešního dne, kdy máme na programu tento bod. Ta kampaň byla mimořádně k nám osobní a co do podkladů, z kterých vycházela, mimořádně lživá.

Hnutí Duha - a tady musím říct, že pan kolega Votava správně ocitoval některé z mailů, které jsme dostávali - odvedlo velkou práci. Hledám teď dobře ten přívlastek - prostě ne dobrou, ale velkou práci. Ovšem stalo se, že ti lidé, kteří byli osloveni - já si ani dokonce nemyslím, že tak jako tomu bylo v případě senátního návrhu zákona o Šumavě, kdy ty maily byly čistě prefabrikované z jedné adresy z podobného tvaru. Tady dokonce mnozí lidé převzali zřejmě ten impuls od Hnutí Duha a sami je dotvořili svými důvody, citovými pohnutkami mnohdy vysoce emotivními jak co do kladného přístupu, tak ale zase co do záporného přístupu.

Pan kolega Votava citoval ty maily a já musím říci, že se postupem času zřejmě stalo, že ten vzor, který Hnutí Duha posílalo svým respondentům, nějak zdegeneroval a pak už měly maily takový charakter, který obsahoval vyložené nepravdy. Jednou z takových tezí bylo, že máme zamítnout senátní verzi proto, že tato verze má zrušit národní parky. Nic takového se samozřejmě nestalo. Další takovou tezí, která tam byla zmiňovaná, bylo to, co tady kolega Votava zmínil, budování golfových hřišť, parkovišť, lunaparků - to slovo lunapark se asi používá proto, že se dobře rýmuje se slovem národní park -, akvaparků a dalších různých takovýchto atrakcí.

Dále častým a typickým motivem, který je nám, zastáncům senátní verze, přisuzován, je snaha kácet. Kácet na Šumavě. Šumavu vykácet. To je naše snaha. O to se prý tady všichni snažíme. Ti lidé nevědí samozřejmě, o co vůbec jde. Nevědí, že největší těžby tady byly za ministra Bursíka a jeho ředitele Krejčího. Nevědí, že stávající ředitel Hubený plánuje těžbu 150 tisíc plnometrů za rok, naprosto nevídanou v době, kdy nehrozí žádná kůrovcová kalamita.

Také je zde často kladen důraz na to, že jsme zkorumpovaní, že máme dostat nějaké peníze od jakýchsi developerů, od jakýchsi lidí, kteří chtějí Šumavu vybetonovat za účelem svých obchodních projektů. Toto jsou věci, které je třeba umět brát a umět se vůči nich obrnit. A to myslím, že naše profese, jakkoliv v čase dočasná, politika přináší a musíme si na ni zvyknout.

Ty e-maily ale obsahují pak takové další části, které by někdy mohly vzbudit úsměv. Ti lidé připomínají, jak chodili s babičkou do zelených lesů a tam viděli zurčící potůčky, a volají, abychom tyto zelené lesy pomohli zachovat, abychom je nekáceli, abychom jim dali nadále možnost žít. Tito lidé asi na Šumavě nebyli a neviděli ty mnohé a mnohé řady a hektary a tisíce hektarů uschlých stromů. Těch uschlých stromů od roku 1991, od doby, kdy park existuje, jsou tři miliony uschlých stromů. Dnešní kampaň vyvrcholila demonstrací tady na Malostranském náměstí a stánkem, který tam Hnutí Duha postavilo. Stánek byl jako obvykle rámován krásnými obrázky na zelenou šumavskou přírodou a viděl jsem na vlastní oči, byl jsem se tam podívat, jak mnozí lidé tu jejich petici, kterou tady pan zpravodaj přinesl v nějaké žluté bedně, podepisovali. I to je součást běžného politického života.

Ale znovu připomínám, že nic takového jsme tady ještě s jiným zákonem nezažili. Kladu si otázku, proč tomu tak je. Proč takovýto zákon, který se navíc týká určité části České republiky, vzbuzuje takovéto emoce. A jedna z mých tezí k tomu je to, že to naše hlasování, než se tady odehraje, ať už o senátní verzi, nebo pak o setrvání na verzi sněmovní, má takový skutečně nevratný a trvalý charakter. Ono pak se stane to, či ono. Buď se začneme k Šumavě chovat trochu rozumněji a k jejím obyvatelům vlídněji, anebo pomocí sněmovního tvaru zákona vyhlásíme divočinu na více než padesáti procentech území, a pak se budeme divit, co se bude dít.

Bylo zde již zmíněno, myslím, že to udělal pan prezident, že zde běží opravdu jakýsi experiment. A to já tvrdím už delší dobu. Ten experiment tady započal a ten experiment, bohužel, zatím nemá žádného hodnověrného experimentátora, toho, kdo by ho řídil, kdo by byl za něj zodpovědný, kdo by pak přinášel účty. Pokud tedy bude dneska schválena sněmovní verze, tak se tím experimentátorem stane Poslanecká sněmovna Parlamentu.

Já bych si dovolil, dámy a pánové, okomentovat některé sporné body ze senátní verze a chtěl bych se také vyjádřit k věcem, které tady zazněly. Tou první věcí je § 15, paragraf, který je tím definičním paragrafem, který definuje, co to je národní park, a který také pak definuje určité charakteristiky. Je tady vyčítáno Senátu, že namísto dlouhodobého cíle ochrany národních parků zavedl pojem účel národního parku. Možná i logicky se zamysleme nad tím pojmem dlouhodobý cíl. Cíl je kategorie, která je někde v budoucnosti, kterou si stanovujeme dosáhnout. Cíl v běhu na 100 metrů je vzdálený 100 metrů od startu, cíl maratonu 42 kilometrů. A tady máme cíl ochrany. Co se stane, až tohoto cíle bude dosaženo, pokud to v té sněmovní verzi bude schváleno? Až se cíl ochrany naplní, až bude dosažen? Řekneme si, teď už je ta příroda v pořádku, už ji můžeme pustit z toho sevření, kterou na ni uvalujeme? I tohle berte jako jeden z důvodů, proč obecně vzato cíl ochrany národních parků podle mého názoru do zákona nepatří. Jistě, je správné stanovit si cíle ochrany jednotlivých zón národního parku. Cíl ochrany zóny přírodní, cíl ochrany zóny přírodě blízké, zóny zvýšené péče. Nevím, do jaké míry by měl smysl, ale přesto ho tam máme, také cíl ochrany v zóně kulturní krajiny. Tam, kde žijí lidé, tam by tím cílem mělo být umožnit lidem dlouhodobě a trvale tam žít a uživit se. A umím si klidně představit, že po dosažení těch cílů je možné měnit tu zonaci a je možné trvalé, dlouhodobé omezení, které vyplývá z té zonace, tu trvalou, dlouhodobou ochranu tady nějakým způsobem limitovat.

Senátní verze myslí i na zajištění a podporu udržitelného rozvoje územních samosprávných celků, jak říkáme. Myslí i na využití území pro vzdělávání, turistiku a rekreaci. Připomínám jenom, že obce a rozloha kulturní krajiny tam, kde jsou obce, kde žijí lidé, je necelých pět procent výměry národního parku.

Dalším významným posunem je to, že klidová území národního parku, tedy ta území, kde nebude možné vstupovat, budou vyhlašována pouze v zóně přírodní a přírodě blízké. Tak to navrhuje senátní verze. Zóna zvýšené ochrany, kde převažuje příroda již poznamenaná člověkem, takovouto možnost nemá, stejně tak i zóna kulturní krajiny. Představa vyhlášení klidové zóny na návsi na Kvildě není podle mého názoru vůbec myslitelná.

Třetí změna, kterou podle mého názoru senátní návrh životu obcí a jejich obyvatel prospívá, je vůbec definování zóny kulturní krajiny, ve které je dovoleno lidem žít a uživit se tam. To je podle senátního návrhu tvořeno zastavěným územím a zastavitelnými plochami obcí a vymezí se i na plochách, kde převažují člověkem pozměněné ekosystémy určené k trvalému využívání člověkem s cílem zajištění udržitelného rozvoje dotčených územně samosprávných celků anebo jiného veřejného zájmu. Tedy máme-li na Šumavě kromě chráněných přírodních entit, rostlin, zvířat také lidi, tak jim musíme aspoň to minimální místo vyčlenit tak, aby tam mohli žít a svůj rozvoj nějakým způsobem realizovat.

A čtvrtým významným způsobem, který podle mého názoru obcím prospívá, je změna způsobu rozhodování v radě národního parku a podle mně prospěje i samotnému národnímu parku a rozumnosti, akceptovatelnosti a přijatelnosti rozhodnutí správy národního parku. Podle tohoto ustanovení, myslím, že to je § 20, musí orgán ochrany přírody patřičné dokumenty, jakými jsou třeba zásady péče nebo návštěvní řád, dohodnout s představiteli obcí, které jsou zastoupeny podle zákona v jiném paragrafu o ochraně národního parku, a s představiteli krajů. Tedy celkem s 24 lidmi.

To si myslím, že je užitečná věc. Odvolávat se na to, že stávající paragraf, který stejnou nutnost dohody vyžaduje od rady národního parku, tak tam mi dovolte jednu pochybnost. Totiž radu národního parku jmenuje ředitel správy a nikde není řečeno, kolik členů má ta rada mít a jaké má mít složení, tedy kromě toho, že zakotvuje povinnost přijmout do té rady představitele obcí, na jejichž katastrech národní park leží, a představitele dvou krajů.

Vzniká tak obava, a věřte mi dobře, ta zkušenost obcí s chováním správy národního parku taková je, že by ředitel správy mohl jmenovat radu tak, aby byli představitelé obcí a krajů při rozhodování v radě vždy přehlasováni. Toho se obávám, a proto také si myslím, že není třeba nikterak pochybovat o tom, že ten úmysl obcím zajistit patřičný vliv a patřičné postavení je namístě.

Vládní novela a ani její sněmovní podoba pak vlastně žádné řešení jednoho z nejzásadnějších problémů Šumavy, to je problému začlenění obcí do území parku, neřešily. Sněmovní verze v podstatě preferuje a zakotvuje jediný veřejný zájem a to je řekněme vědecký národní park, národní park určený pro vědce, ekology, ochránce přírody v uvozovkách, aktivisty, tedy pro lidi, kteří chtějí Šumavu přeměnit z větší části jejího území na divočinu. Ale národní park není takové uzavřené území. Je to území, kde - jak už jsem mnohokrát řekl - žijí lidé, ale také tam lidé přijíždějí, aby mohli trávit svůj volný čas. Čili i toto bere senátní verze návrhu zákona o ochraně přírody na zřetel.

Co se týká samotné ochrany přírody, tady je třeba říci, že až na drobné změny senátní verze ponechává ustanovení o ochraně přírody v zákoně ve srovnání s verzí sněmovní beze změny. Senátní verze na ochraně přírody nic nemění. Zůstávají téměř nedotčeny ochranné podmínky národních parků obecně a stejně tak zůstávají beze změny i bližší ochranné podmínky jednotlivých národních parků. Je tam pouze jedna možnost - a já myslím, že to také není úplně jednoduché a je to určitým způsobem kontroverzní věc, ale já trvám na tom, abychom ji uchovali v senátní verzi. Je to možnost vyznačovat nové turistické trasy. Ale to by přece mělo být v souladu s tím, co pan ministr Brabec každodenně deklaruje, totiž že jeho zájmem je národní parky maximálně otevřít turistům. Jak jinak, než že když se nám již bude zdát, že daná zóna je dostatečně ochráněna a umožnila by po značené cestě, po značené trase, návštěvu zájemců z řad turistů umožnit, tak aby bylo možno tuto trasu označit. Sněmovní verze takovouto možnost nedává.

Dámy a pánové, tohle je věc, kterou jsem chtěl říci, abych jaksi vyvrátil to - já věřím dobře, že expresivní a takové emotivní tvrzení pana ministra Brabce, že senátní návrh je... já nevím, jak bych to řekl... já jsem si to napsal: šumavský masakr motorovou pilou. To tedy si pan ministr, prosím pěkně, pane předsedající, vyřiďte mu to, dovolil hodně. Ani senátoři, ani šumavští občané, ani starostové nejsou takoví teroristé, aby se vydali do šumavských lesů s motorovou pilou. To zaměstnanci správy parku, budou-li následovat plánu pana ředitele Hubeného na 150 tisíc kubíků těžby, to oni budou činit. Co se s těmi stromy stane? Budou vyvezeny do Německa a prodány jako zisk národního parku.

Dámy a pánové, dostali jsme obrovské množství mailů. Pan kolega Votava řekl, že desítky. Byly jich opravdu stovky. Zase někde jsem četl, že jich bylo 20 tisíc. To tedy ne, to by nám zahltilo naše schránky. Tak to není. Ale byly jich možná stovky, možná několik set. Mnozí z nás jsme je četli a ty informace nás emotivně zatěžovaly. Když vás někdo neustále uráží a osočuje vás z toho, že jste zaprodanec nějaké lobby, tak to vám jistě zvýší tep a dotýká se vás to. Ale myslím, že je to naše povinnost.

Myslím, že stejně tak je naše povinnost seznámit se s názory lidí, kteří na Šumavě žijí a kteří si ve svobodných volbách zvolili své zástupce, tedy obecní zastupitele, a ti si ze svého středu zvolili starosty obcí. Je zde brožura, kterou připravil Svaz šumavských obcí ve spolupráci s oběma kraji, Jihočeským a Plzeňským, která byla ve vytištěné podobě před začátkem dnešního jednání před 14. hodinou rozdána na stolky v jednacím sále. Já z té brožury něco odcituji. Chápu, že někdo z vás to nechce číst, ale přece jen bych upozornil na významné momenty hodné vaší pozornosti.

Tak především předseda Svazu měst a obcí České republiky pan magistr František Lukl se obrací na předsedu Poslanecké sněmovny - pardon, omlouvám se - na předsedy poslaneckých klubů, politicky je to takto lepší, s prosbou o podporu senátního pozměňovacího návrhu. Uvádí tady: Ve znění schváleném Sněmovnou se otevírá cesta ke změně dosavadního složení rad. Senátní návrh napravuje zásady práva na samosprávu, další rozpory s Listinou základních práv a svobod. To je stanovisko pana předsedy Lukla.

Stanovisko Svazu obcí Národního parku Šumava, doprovázené razítky a podpisy 18 starostů, ukazuje jasně: Chceme na Šumavě žít, jsme její obyvatelé, žijeme v souladu s přírodou, říkají představitelé Svazu obcí národního parku, nikdy jsme přírodě neškodili. Naopak, našima rukama jsme Šumavu přivedli do stavu, kdy mohla být před dvaceti pěti lety vyhlášena národním parkem. Vládní předloha pošlapává naši historii, píší starostové, práci našich předků, zakazuje uchovat historické kulturní dědictví, zakazuje udržovat typickou středoevropskou krajinu, zakazuje péči o horské louky a lesy, nařizuje rozmnožovat kůrovce, uzavírá Šumavu před návštěvníky a předává právo rozhodovat o našich domovech aktivistům.

Tady se někdo zmínil, asi to byl pan zpravodaj, o té typické středoevropské krajině, a vyjádřil podivení nad tím, co to tedy znamená. Předstíral, že neví, co středoevropská krajina je. Podobnou citaci můžeme nalézt ve vyhlášce, kterou je zaváděn Národní park Bavorský les. I tam se odvolávají v hlavním paragrafu na zájem udržet typickou středoevropskou krajinu. Asi všichni víme, o co se jedná.

Nechceme ale žít život indiánů v rezervacích, říkají starostové. Prosí nás, abychom, pokud nemáme vůli přijmout senátní návrhy, zvážili možnost vrácení novely zákona do nového legislativního procesu, jehož výsledkem bude skutečný kompromis.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás na chvilku přeruším a požádám sněmovnu o klid. Neznamená, že když mluvíte klidným hlasem, že ostatní kolegové vás budou chtít překřičet při projednávání pravděpodobně jiných textů, než je text, který máme před sebou jako bod jednání. Pokud diskutujete jinou věc, prosím v předsálí, a nechte toho, kdo má udělené slovo, předložit své návrhy a argumenty. A myslím tím vážně všechny kolegy a kolegyně odleva doprava. Ještě chvilku počkám. (Teprve teď utichá šum.) Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Jan Zahradník: Ano, děkuji vám, pane místopředsedo, za zjednání klidu.

Tak to bylo co do vyjádření Svazu obcí národního parku. Starostové ještě píší, že není pravdou, že změny navržené Senátem likvidují národní parky, degradují ochranu přírody v nich, vrací ochranu přírody do padesátých let minulého století, umožňují budovat lanovky, sjezdové areály, akvaparky, nadměrně zvyšují pravomoc obcí a umožňují kšeftování se státními pozemky. Tady předesílám, že zákaz disponovat státními pozemky v senátním návrhu zůstává beze změny tak, jako to je v návrhu ze Sněmovny vzešlém. Stejně tak zůstává předkupní právo na pozemky mimo zastavěná území obcí. Všechny základní i bližší ochranné podmínky národních parků zůstaly zachovány. Nebyl dotčen zákaz prodeje státní půdy, nebylo dotčeno žádné ustanovení Natury 2000, stavebního zákona ani zákona o posuzování vlivu na životní prostředí. Senátní úpravy naopak nahrazují imaginární cíle jasně definovanými účely, které se pro národní parky vyhlašují, umožňují návrat rostlinných a živočišných druhů, které v průběhu času z území parku vymizely, umožňují opatření ke zlepšení retenční schopnosti krajiny a také ochranu historického kulturního dědictví.

Dalším dopisem, který tady máme, je usnesení krajské organizace Sdružení místních samospráv podepsané Jiřím Iralem, předsedou jihočeského svazu místních samospráv Jihočeského kraje, s prosbou přijmout novelu ve znění usnesení Senátu Parlamentu.

A konečně z těchto vzkazů, kterých se nám dostává od regionálních samospráv, cituji usnesení Zastupitelstva Jihočeského kraje, které bylo schváleno minulý čtvrtek, na jednání 16. února 2017. Toto usnesení říká, že Zastupitelstvo Jihočeského kraje vyzývá poslankyně a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k přijetí novely zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění usnesení Senátu Parlamentu České republiky číslo 75 ze dne 18. 1. 2017, jež zajistí trvale udržitelný rozvoj obcí a přiměřenou péči o přírodu a krajinu Národního parku Šumava. A panu hejtmanovi Zimolovi bylo uloženo zaslat dopis s tímto usnesením poslaneckým klubům a nezařazeným poslancům.

Dámy a pánové, je tady celá řada dalších informačních velmi cenných věcí, včetně pojednání o srážkách, o tom, jak vysychání Šumavy, suchý les má negativní vliv na srážkovou bilanci a průtoky řekami, které ze Šumavy vytékají, stejně tak jako na daleko větší frekvenci povodňových jevů, ke kterým dochází, snížení průtoku, ale daleko intenzivnější povodňová aktivita na těch řekách.

Jsou zde také uváděny podklady pro to, že není možné dát vzniknout smíšenému lesu připomínajícímu tu prastarou prapůvodní divočinu, která na Šumavě zřejmě byla, než tam lidé začali chodit a hospodařit. Ve stejnověkých smrkových monokulturách v minulosti založených jako hospodářské lesy se les rozpadl a samoobnovní proces je mnohem složitější, časově delší. Je zde také vyvracen mýtus o tom, že v Národním parku Bavorský les se netěží a nezpracovávají větrné kalamity ani kůrovcové dříví. Grafy svědčí o pravém opaku. Vždycky když dojde, a v Bavorském lese k tomu došlo podobně jako u nás v roce 2007 při orkánu Kyrill, tak samozřejmě že jak polomové, tak kůrovcové dříví bylo v tomto národním parku, v obou jeho částech, vždycky důkladně zpracováno.

Je zde vytýkáno, že senátní návrh rozšiřuje definici turistických aktivit o možnost vyznačovat běžkařské trasy. Ty argumenty jsou takové, že běžkařské a turistické trasy jsou jedno a totéž. Není tomu tak. Přece dobře víme, že běžkařské trasy, které na Šumavě máme, mnohdy vedou jinde než značené trasy letní turistiky.

Ještě bych tady jmenoval, tady máme, ano... (Nahlíží do podkladů.) Rozvoj obcí a krajů má mít stejnou prioritu jako ochrana přírody, vytýkají odpůrci senátní verze. My jsme tady inspirováni tím, jak se chová Bavorský les k obyvatelům obcí ležících v sousedství Bavorského lesa. Tam žádné obce na území neleží, ale přesto se k obcím chová s velkou citlivostí, vědom si toho, že vliv místní samosprávy je v Bavorsku velmi vysoce ceněn a místní státní správa přihlíží k názoru obecních samospráv. Výtky k tomu, že senátní verze přispěje k tomu, že se budou stavět, musím znovu zmínit, ty slavné lunaparky, je třeba tuto tezi zamítnout, protože samozřejmě všechny povolovací procesy, které umožňují jakoukoli stavební činnost, zůstávají identické jak v senátní, tak ve sněmovní verzi.

Je zde vytýkáno, že se v tom úvodním definičním § 15 odst. 3 mluví o přirozeném průběhu přírodních dějů. Samozřejmě, že chceme chránit taková území, která vznikla v minulosti přirozeným způsobem, tedy nikoliv nějaká nově vzniklá, a to teď myslím nikoliv v Národním parku Šumava nebo jiném národním parku, ale obecně jakékoli jiné, dlouhodobě neudržované, divočinu připomínající náletové lokality na haldách nebo třeba hlušinách. To přece není možné jako nepřirozeně vzniklá území vůbec přírodně chránit.

Hnutí Duha je také častým šiřitelem různých nepravd, kdybych použil takto mírné slovo. Podle slov Hnutí Duha senátní návrh ruší dlouhodobý cíl chránit narušený vývoj přírody aspoň na polovině jejích území. Není tomu tak. My jsme zmírnili povinnost ministerstva tu více než 50% bezzásahovost vyhlašovat. My jsme dlouho nevěděli, jak to pan ministr myslí s tou většinou území. V Senátu byl vystaven dotazům, na které pak odpověděl, že skutečně sečteme-li všechna ta území, zóny přírodě blízké, zóny přírodní a další, které on zvažuje, tak skutečně to bude více než 50 % bezzásahových území na území Šumavy. Takto to bylo v Senátu - pane místopředsedo, řekněte panu ministrovi - jím osobně sděleno. Senátní návrh pouze tuto možnost dává, ovšem nestanovuje přeměnu nadpoloviční většiny území Šumavy a národních parků obecně na divočinu jako obligatorní, povinnou.

Senátní návrh umožňuje v národních parcích budovat přehrady. To je nesmysl. Opětovně, všechny stavby podléhají stejným pravidlům a nic se nemění na tom, že musí vyhovět soustavě Natura, posuzování vlivu na životní prostředí EIA, stavebnímu zákonu atd. a samotným ustanovením zákona, která zůstala beze změny.

Senátní návrh deklaruje rozvoj obcí. Hrozí tak masivní výstavba, přeměna na lunaparky. No, už jsem o tom mluvil. To je lež, která dominuje celé kampani.

Senátní návrh umožňuje lovit veškerou zvěř. No, sněmovní návrh umožňuje lovit pouze zvěř spárkatou. Ostatní zvěř, ať už je, nebo není přemnožena, ať už zásah k její regulaci by byl, nebo nebyl potřebný, lovit neumožňuje. Lišku, ondatru pižmovou, z ptačí říše třeba straku obecnou lovit neumožňuje. Tedy senátní verze dává možnost i tato zvířata s cílem regulovat jejich stav lovit. Přitom to není žádný lov pro nějaké papaláše, není to žádný obchodní lov, když teď možná pomineme už proběhlé lovy VIP nějakých ekologů. Tento lov, tuto regulaci stavu zvěře, provádějí zaměstnanci správy parku jako součást cílené činnosti.

Senátní návrh umožňuje převést velkou část lesů národních parků do režimu trvalého lesnického hospodaření a těžby dřeva. Senátní návrh neumožňuje realizovat žádné převody lesů mezi různými režimy, neboť definice jednotlivých zón zůstává beze změny, případně dostaly pouze technických drobných formulačních upřesnění při zachování podstaty a smyslu, zejména co se týká zóny kulturní krajiny. O tom jsem už hovořil.

O tom, jak se mění postavení obcí, i to je častá mantra Duhy, která říká, že obce se stanou pánem na území parku. Není tomu tak. Budou pouze mít možnost být tím dohadovacím místem pro zásadní dokumenty, a to dohadovacím proto, aby byla povinnost jejich oprávněné námitky a připomínky zohledňovat. (Hluk v sále.)

Není pravda, že by senátní návrh vracel ochranu přírody před rok 1989, jak říká pan ministr. Není tomu tak. Je to argument lichý. Máme tady parky vyhlášené proto, aby cenné přírodní a krajinné prostředí na jejich území dochované a existující se zachovalo i pro budoucí generace. To už v případě Národního parku Šumava dávno neplatí, protože krajinný ráz Šumavy se zásadně po kůrovcové kalamitě orkánu Kyrill změnil.

Dámy a pánové, já bych možná ještě tady připomněl jednu důležitou věc. Pan ministr zmínil některé věci, které už jsem tady okomentoval. Možná by stálo za to ještě krátce zmínit některá jména, která tady zmínil pan prezident. Já bych jenom chtěl připomenout smutnou věc. Panem prezidentem zmíněný bývalý ministr František Benda již není mezi námi. Zemřel 1. ledna letošního roku. Pan PhDr. Jan Stráský zaplať pánbůh se úspěšně rehabilituje a uzdravuje, věřím, pěkně.

A třetí jméno, pan ministr Martin Bursík. Ten to má všechno na svědomí. Ten tehdy v roce 2007 rozhodl, že nebude vyklízet padlé dříví z prvních a druhých zón. Nechal těch 150 tisíc kubíků ležet s vědomím toho, že si tím ušetří složitou, klopotnou a nepříjemnou práci při dojednávání změn zonace, kterou tehdy musel absolvovat ve správním řízení s obcemi. Věděl, že když nechá to dříví ležet, s velkou pravděpodobností vyletí kůrovec a přeměnu Šumavy na divočinu nebo její velké části za něj obstará. To se skutečně stalo. Kůrovec vyletěl, sežral a přeměnil 20 tisíc hektarů Šumavy na suchý les. Obnova v tom suchém lese byla již také zmiňovaná. Někde probíhá lépe, někde hůře, někde jsou to stromky, které tam byly ještě před tím kataklyzmatem kůrovcovým, někde možná něco bylo vysazeno, někde možná jsou samovolně se obnovující stromy. Ale žádný nový genofond se tam neobnovuje, pořád je to ten prastarý šumavský les. Na semináři v Senátu pan ministr Bursík řekl, že za to přijímá odpovědnost. A kde je jeho odpovědnost dneska, to tedy po pravdě nevím.

Ještě bych chtěl zmínit jednu věc a tou je to patnáctileté moratorium. Nikdo neříká, že to moratorium by se vztahovalo ne ke stávající zonaci, ale k té zonaci, kterou pan ministr připravuje, a správa parku po schválení tohoto zákona, tedy již na té více než padesátiprocentní ploše, aniž by vůbec byla známá nějaká zkušenost s touto bezzásahovostí.

Naše hlasování bude mít ještě další význam. Jedná se podle mého názoru o další vývoj v naší zemi. Na Šumavě a vůbec všude vládnou aktivisté. A bude-li tento zákon schválen, bude to pro ně veliké, veliké vítězství a bude to veliká, veliká prohra pro obyvatele Šumavy a pro ty, kteří mají rádi Šumavu zelenou, Šumavu pro lidi. Aktivisté dneska ovládají poměrně značnou část společenských konání, společenských aktivit. Všichni dobře víte, jak jste se dostali do hledáčku Rekonstrukce státu před volbami. Mnozí jste podepsali, upsali jste se jim, a teď musíte plnit. Aktivisté ovládají oblast lidských práv, velkou část ochrany památkového fondu. Nyní tedy získávají velikou moc ekologičtí aktivisté. Zákon o EIA jim dává možnost významně ovlivňovat povolování nových staveb, což může být pro ně zdroj ekonomických příjmů. Nyní tedy má být schválen zákon, který dá ekologickým aktivistům a politikům, kteří se na té aktivitě podíleli, vlastně amnestii, odpustek za to, co se stalo na Šumavě po orkánu Kyrill v roce 2007. Snímá z nich odpovědnost za ty obrovské škody, které jsou na Šumavě vyčísleny dneska v řádech 30 mld. korun. Ne jako škody na nějaké dřevní hmotě, ale škody na přírodě, škody na ekologii.

Poslancům z krajů, kde národní parky neleží, se může zdát všechno tohle to zbytečné, nepodstatné. Ale pravdou je, že zaznamenají-li aktivisté toto vítězství, jejich touha ovládat další území, rozhodovat o dalších částech naší republiky nebude uspokojena a můžou přejít se svými nápady i do jiných krajů naší republiky. A pak byste ti z vás, kteří budete tady hlasovat ve prospěch (?) senátní verze, mohli trpce litovat.

Dámy a pánové, já podporuji senátní verzi a přikláním se k názoru, že pokud bychom neschválili senátní verzi, zvažme zablokování verze sněmovní tak, abychom se mohli k národním parkům, k Šumavě, vrátit znovu s čistým stolem a hledat kompromis nejenom s aktivisty, nedávat 10:0 pro aktivisty, ale nechat taky nějaký úspěch, nějakou šanci, nějakou naději i pro šumavské obyvatele a jejich obce.

Děkuji za pozornost. (Potlesk několika poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi a eviduji přihlášky s přednostním právem, takže pana kolegu Laudáta, protože se hlásil bez uplatnění přednostního práva, má paní poslankyně Jana Černochová zastupující předsedu klubu ODS, a pan Jaroslav Faltýnek jako předseda klubu hnutí ANO. Potom přikročíme k další rozpravě. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si vzít přestávku na jednání klubu ODS v délce 45 minut.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Paní poslankyně, ještě než vyhlásím přestávku na poradu vašeho poslaneckého klubu, budu konstatovat došlou omluvu pana místopředsedy Jana Bartoška, která je od 17.30 z pracovních důvodů.

Vaší žádosti na přestávku poslaneckého klubu vyhovím, ale musím splnit své povinnosti, které mám. Prosím sněmovnu o klid.

Vážené paní kolegyně, páni kolegové, členové vlády, žádám vás o klid. Než vyhlásím přestávku na poradu klubu ODS, je potřeba říct, jak budeme pokračovat. Pokračovat budeme zítra v 9 hodin ráno, a to pevně zařazenými body, protože je středa, tzn. třetím čtením. Blok třetích čtení začneme bodem číslo 6, zahraniční služba, a potom budeme pokračovat dalšími pevně zařazenými body a zároveň musíme rozhodnout, jak se zachováme k tomuto přerušenému bodu.

Ještě upozorňuji, že zítra v 8 hodin ráno je svolána u předsedy vlády porada předsedů jednotlivých politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, která má řešit poziční východiska České republiky pro jednání se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska vzhledem k jejich výsledku referenda o vystoupení z Evropské unie. Upozorňuji tedy na to, že tomu bude předcházet toto jednání předsedů politických stran.

Děkuji paní senátorce, panu senátorovi, panu ministrovi a o pokračování tohoto bodu budeme jednat zítra v 9 hodin. Upozorňuji, že bude potřeba se dohodnout i na tom, jak se bude projednávat, abychom přítomnost senátorů, resp. senátorky, zajistili.

V tuto chvíli vyhlašuji přestávku na poradu poslaneckého klubu ODS. Příštím vystupujícím bude pan poslanec František Laudát, který je první v pořadí, pokud nebudou uplatněna přednostní práva.

Přeji vám hezký večer a těším se s vámi zítra ráno na shledanou.

 

(Jednání skončilo v 18.24 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.