Úterý 21. února 2017, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Petr Gazdík)

1.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 739/5/ - zamítnutý Senátem

Usnesením Senát tento návrh zamítl, bylo doručeno jako sněmovní tisk 739/6. Vítám mezi námi paní senátorku Jitku Seitlovou. Vítejte, paní senátorko.

Prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a zamítnutí tohoto návrhu zákona vyjádřil nejprve ministr životního prostředí pan Richard Brabec. Prosím, pane ministře, máte slovo. Pan ministr je džentlmen, chtěl dát přednost dámě, ale bohužel, tady podle jednacího řádu musíte nejprve promluvit vy. Prosím pane ministr.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom... (Odmlka pro silný hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já bych taky chtěl, ale není k tomu dostatečný klid, takže poprosím všechny, aby převedli své hovory do kuloárů.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Ano, já bych toho chtěl, pane předsedající, snad se z toho něco i naplní.

Dobrý den, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní senátorko, jenom bych předeslal, že teď se zatím bavíme o té malé novele, takzvaně, zákona 114, která se týká újmy, a k té další, větší, na kterou jste asi daleko více zvědaví jak tady nalevo, tak po mé pravé straně, tak k té se dostaneme za chvilku.

Jen bych krátce zopakoval, že cílem předkládaného návrhu zákona, tak jak jej předložila vláda, schválila vláda a tak jak jej i schválila Poslanecká sněmovna a poslala do Senátu, bylo a je odstranit nesystémovost a nelogičnost současné právní úpravy, kdy stát platí státním organizacím za omezení, které si sám stanovil. A řekněme, že si vlastně vytahuje peníze z jedné kapsy a dává si je do druhé. Pokud by se nám ten stav, tak jak dosud byl, podařilo odstranit, a k tomu směřoval vládní návrh, tak tím dojde nejen ke snížení administrativní zátěže státních organizací, které nebudou muset žádat o náhradu újmy, ty administrativní náklady byly odhadnuty na přibližně milion korun za rok, a státních orgánů, které jsou pověřeny administrací těchto žádostí, a tady opět byl jenom odhad, že ty náklady jsou přibližně 3,7 milionu korun za rok, ale obecně dojde k odstranění nesprávně nastaveného principu, v jehož důsledku mohou instituce spravující státní pozemky reálně požadovat až 350 milionů korun ročně.

Chtěl bych zdůraznit - protože byla celá řada debat ve Sněmovně, tu se nakonec podařilo přesvědčit, ale i v Senátu -, že ten předložený návrh je naprosto ústavně konformní a nijak nezasahuje do práv soukromých osob hospodařících na státních pozemcích.

Rovněž bych chtěl říct, že nehrozí to, před čím jste možná byli varováni, než to tady zazní, že by to mohlo znamenat, že se bude do těch chráněných území, nebo tam, kde je možno uplatňovat újmy, dávat další a další plochy tak, aby se tyto plochy, řekněme, nesmyslně rozšiřovaly, protože tyto újmy jsou vypláceny podle zákona, a i stanovení ploch do těch jednotlivých zón ochrany je rovněž podle zákona. Nesouvisí to totiž žádným způsobem s tím, zda... a tedy skutečnost, jestli za dané omezení vznikne, či nevznikne nárok na náhradu újmy, není vůbec relevantní.

Jsem rád, že plně platí to, ty základní argumenty, které jsem už tady v Poslanecké sněmovně říkal, že opravdu tento návrh, velmi drobný ve své dikci, jde cestou Slovenska, které rovněž vlastně zrušilo ten princip, kdy si stát platí sám sobě, protože subjekty, jako jsou třeba Lesy České republiky nebo Vojenské lesy, jsou subjekty, které už ve své zakládající listině mají prostě to, že by měly deklarovat a také pracovat v zájmu státu a hájit jeho veřejný zájem. A pokud je veřejným zájmem ochrana přírody, a tedy vlastně to, že je jistým způsobem zkomplikované hospodaření na těchto pozemcích, potom by stát neměl, jak říkám, platit státu za to, že k takovéto újmě dochází. Znovu zdůrazňuji, jsou práva soukromých osob, hospodaření na státních pozemcích tím nejsou vůbec dotčena.

Proto mi dovolte, abych vás požádal o znovuhlasování, resp. znovupotvrzení té poslanecké verze ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou, kterou jsme 2. prosince 2016 schválili většinou 117 hlasy. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu ministrovi. Chtějí se k usnesení Senátu postupně vyjádřit - nejprve zpravodaj garančního výboru, výboru pro životní prostředí, pan poslanec Robin Böhnisch. Děkuji, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Dobré odpoledne, pane místopředsedo, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Vyjádřím se jenom ve velké stručnosti. Chtěl bych doplnit slova pana ministra, potvrdit je. Je to záležitost historická, zatěžující státní orgány i zaměstnance státních podniků. Myslím, že je na čase zastavit tento státní incest, kdy si stát vyplácí sám sobě náhradu škody, a doporučuji setrvat na sněmovní verzi, odmítnout tedy zamítnutí ze strany Senátu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Ptám se i zpravodaje zemědělského výboru pana poslance Josefa Šenfelda, který ale není přítomen, tudíž nemá zájem. Otvírám rozpravu, do které jako první se přihlásila paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

 

Senátorka Jitka Seitlová: Vážený pane předsedající, vážení představitelé vlády a všichni vážení poslanci a vážené paní poslankyně, předstupuji před vás, abych vás seznámila s důvody, které vedly Senát k návrhu zamítnutí vládního návrhu novely, který byl předložen jako sněmovní tisk číslo 739 a senátní tisk číslo 26. Poslanecká sněmovna postoupila tento návrh Senátu 20. prosince minulého roku a Senát zařadil tento tisk na čtvrtou schůzi a projednal jej 19. ledna letošního roku. Svým usnesením v hlasování čtyřicet devět schválil Senát návrh novely zákona zamítnout. Z přítomných 50 senátorů bylo 49 pro zamítnutí, jeden byl proti. Důvody pro zamítnutí návrhu byly zejména pochybnosti o jeho souladu s Listinou základních práv a svobod, článkem 11 odst. 1 věty druhé, a zda má vlastnické právo všech vlastníků stejný zákonný obsah a ochranu.

Předložený návrh na úrovni zákona nepochybně zavádí dvojí právní režim pro nakládání s majetkem, v tomto případě zejména pozemky, který je závislý na jedné ze stran smluvního vztahu. Stát sice nepochybně může stanovit pravidla pro nakládání se svým materiálem nebo majetkem, tato pravidla by ale neměla negativně dopadat na jiné subjekty, což se na základě předloženého návrhu bohužel může stát. Návrh negarantuje, že se nepříznivě nedotkne subjektů odlišných od státu, které si pronajaly státní pozemek, s nímž jsou dosud spojeny náhrady. V důvodové zprávě je uvedeno, že soukromí nájemníci půdy ve vlastnictví státu budou navrhovanou změnou omezení chráněni smluvními vztahy, které existují mezi Agenturou ochrany přírody a krajiny, a tam že už v rámci toho pachtovného je to, že nedostanou újmu, do určité míry, řekněme, zohledněno. Nicméně tohle je smluvní vztah a kompenzovaná výše je v těchto případech pouze fakticky bez ochrany státu a právních předpisů v podstatě negarantovaná.

Návrh novely postoupený Senátem rovněž obsahuje formální vadu, to znamená, že se stalo to, že při hlasování v Poslanecké sněmovně při třetím čtení byla posunuta účinnost zákona, nicméně toto nebylo promítnuto do textu přechodného ustanovení. Takže zákon stanovuje podmínku, která vlastně nastane ještě před nabytím účinnosti zákona. Je to další problém této novely.

Ve vystoupeních Senátu zazněl taky názor, že finanční náhrada jako taková je regulačním mechanismem, přispívá k tomu, aby omezení hospodaření na zemědělských a lesních pozemcích se pohybovalo v přijatelných mezích. Ale zejména tu byly obavy, které hovořily o tom, že náhrady za újmu by měly být taky poskytovány na takzvaných ÚSES a tam může dojít řekněme i k ohrožení příjmů obcí. Proto také Senát v konečném výsledku přijal usnesení, jak už jsem řekla, zamítnout návrh novely. Senát chápe principy, které tady přednášel ve své úvodní řeči pan ministr. Nicméně touto novelou, tak jak byla zpracována, se nepodařilo odstranit všechny nejasnosti, pochybnosti a řekněme i určité možnosti toho, že by došlo k poškození některých vlastníků a rovné právo všech vlastníků nemovitosti by nebylo ochráněno.

Ve světle výše uvedeného odůvodnění si dovoluji z pozice garanční zpravodajky Senátu požádat Poslaneckou sněmovnu o zamítnutí návrhu novely zákona v souladu s rozhodnutím Senátu.

Děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní senátorce. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Petr Kudela. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kudela: Vážená paní senátorko, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, dámy a pánové, dobrý den, pane předsedající také. Je zvláštní, že sedíme v jedněch lavicích, čteme jedny texty a každý je interpretujeme jinak. Pan ministr životního prostředí hovoří o tom, že se navrhovanou novelou odstraňuje nesystémovost, a mně naopak tato novela připadá, že nesystémovost zavádí. Paní senátorka hovořila o nerovném přístupu k vlastníkům. Já bych chtěl k tomu ještě přidat, že se jedná o nerovný přístup k hospodařícím subjektům.

Pan poslanec Šenfeld jako zpravodaj zemědělského výboru nemohl vystoupit, proto si dovolím jeho roli nahradit a sděluji, že zemědělský výbor Poslanecké sněmovny navrhl tuto novelu zamítnout. Já se přikláním ke stanovisku Senátu a rovněž navrhuji tuto novelu zamítnout, to znamená, navrhuji poslancům, aby nehlasovali pro původní verzi, jak ji schválila Poslanecká sněmovna. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážená paní senátorko, pane ministře, kolegyně, kolegové, máme zde zákon vrácený ze Senátu, novelu zákona 114 o ochraně přírody a krajiny. Jenom připomínám, že to není poslední zákon s tímto číslem, s tímto označením, který dnes jako vrácený Senátem budeme projednávat. Čili Senát nám v jednom časovém intervalu vrací dva zákony, které se týkají ochrany přírody a krajiny. Je zde zřetelný určitý rozkol mezi názorem Sněmovny a názorem Senátu na tuto problematiku. Možná by stálo za to se trochu zamyslet nad tím, proč je zde tento zákon, proč naše návrhy, které tady procházejí ve Sněmovně, se senátorům zdají nepřijatelné. Jedno z možných vysvětlení, jedna z možných interpretací může být třeba taková, že je něco pravdy na tom, že senátoři mají daleko blíž ke svým senátním okrskům, že mají daleko blíže k obcím v těchto senátních obvodech, že mají daleko blíže k občanům, které pálí dané problémy, které možná my z výšky naší komory tak dobře nerozeznáváme.

Tento zákon, možná by se dalo říci malá novela zákona č. 114 ve srovnání s tím druhým, který budeme od 16 hodin projednávat a který je vlastně zákonem o Šumavě, tak není tak podstatný, nevěnují se mu média tak silně, nechodí nám do našich schránek stovky emailů a nedemonstrují kvůli němu lidé, kteří by se mohli cítit jím zasaženi, tady na Malostranském náměstí. Tento zákon prochází tiše.

Já si myslím, že je hodně pravdy i na tom, co říká paní senátorka i co říkal i pan zpravodaj, nebo zástupce zpravodaje zemědělského výboru. Tento zákon prostě není podle mého názoru správný. Pan ministr to odbývá jakousi takovou zkratkou, že vlastně napravujeme nesystémový vztah, že stát vlastně nahrazuje škodu vzniklou jeho vlivem na hospodaření, které sám realizuje. Pan zpravodaj doktor Böhnisch to dokonce nazval incestem, takovéto počínání.

Já musím s tímto ostře nesouhlasit. Musím znovu připomenout to, co už jsem tady říkal. Existují přece státní podniky, které vlastně z principu hospodaří na státní půdě, která je v majetku státu, a které mají škodu z toho, že na této půdě dochází k omezení danému ochranou přírody, různými opatřeními, vyhlašováním chráněných území, rezervací. A ony tuto škodu mají, ta škoda se promítá do jejich hospodaření a ony jako řádní hospodáři musejí nějak s touto škodou počítat a měly by ji vykazovat.

Pan ministr říká, že u soukromých pachtýřů, pronajímatelů státní půdy, se dá tato věc řešit nájmem. Ale nájem je věc smluvní a v zákoně se jeho výše samozřejmě ošetřit nedá a nedá se ani v procesu zákonodárném předvídat.

A pak je ještě jedna věc, podle mého názoru neméně důležitá. Dneska zřejmě ta většina tady asi bude, schválíte, přehlasujete Senát a schválíte zákon v podobě, v jakém tady ze Sněmovny vzešel. A já bych jenom chtěl připomenout, abyste si uvědomili, že to může být první krok k dalšímu omezení. Pak se nám bude zdát zbytečné, aby třeba obce mohly žádat náhradu za škody, která na jejich majetku vzniká ochranou přírody. Takové město Kašperské Hory vlastní 5 000 hektarů na území Národního parku Šumava, k mnohým částem nemá ani přístup, nemůže na nich hospodařit a očekává, že stát mu bude kompenzovat ztrátu vzniklou hospodařením v těchto lesích. Zatím se tak děje, ale klidně se může stát, že tento zákon bude extendovat a že taková kompenzace třeba v budoucnu možná nebude.

A jako úplně poslední varování: Pořád ještě je zde určitá brzda, malinká sice, oježděná, ošoupaná, ale možná fungující, a to je to, že ekologičtí aktivisté pořád ještě cítí, že když někde budou svoje tužby realizovat a snažit se vyhlásit chráněné území, rezervaci na státním území, tak pořád ještě tady jí někdo říká pozor, ale my budeme za to muset, stát tedy, platit, my budeme muset žádat a stát platit náhradu té škody. I tohle prosím pěkně vezměte v úvahu.

Já svým kolegům a kolegyním z Občanské demokratické strany doporučím, abychom podpořili senátní návrh, a tedy abychom se na těch 101 hlasech potřebných k přehlasování Senátu svými hlasy nezúčastnili.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Janu Zahradníkovi. Nyní se s přednostním právem hlásí pan ministr zemědělství Marian Jurečka. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka Dobré odpoledne, milé kolegyně, vážení kolegové, hosté. Já bych k této, jak pracovně říkáme, malé novele zákona o ochraně přírody a krajiny, která se týká změny způsobu vyplácení náhrad za újmy hospodaření v lesích, chtěl říct několik faktů i z pohledu ministra zemědělství coby také zakladatele státního podniku Lesy České republiky.

Mně ten návrh, se kterým přišlo Ministerstvo životního prostředí, vadí z několika důvodů. Zazněla tady protiústavnost, a to že podnikatelské subjekty by si tímto návrhem nebyly před zákonem rovny, že některým subjektům by kompenzace mohla být poskytována, některým nikoliv. Státní podnik nemá ve své zakládající listině ani v zákoně o státním podniku dáno do vínku to, že se má automaticky zřeknout těchto náhrad, a bylo by to pro něj jednoznačně něco, co jej znevýhodňuje.

Druhá rovina je ten přístup, řekněme, ze svého principu. Jsem přesvědčen, že jestliže stát říká jakémukoliv vlastníkovi, že jej nějakým způsobem omezuje při nakládání s jeho majetkem, říká mu, jak se má chovat, v tomto případě v lese, a jakým způsobem má vykonávat právo lesního hospodaření, tak stát má také vyčíslit, jaká újma je, a má tuto újmu také hradit. Pokud tady zaznívají argumenty, že přeci je to jeden státní rozpočet, jsou to jedny, řekněme obrazně, jedny kalhoty a jenom máme různé kapsy, tak v tom případě si řekněme, že by státní podnik Lesy České republiky nemusel platit daně, sociální, zdravotní, protože přece je to vlastně ta jedna součást toho státu. V ten okamžik i obce, města, kraje vlastně také mají své příjmy na základě rozpočtového určení daní, tedy rozpočtu České republiky, tady také by se mohl nabízet argument, že bychom jim do budoucna také v logice tohoto uvažování mohli říci, že je zbytečné, abychom jim kompenzovali tyto újmy.

Takže prosím pěkně, tady jednoznačně vnímám rozhodnutí Senátu jako správný, racionální krok, kdy senátorky a senátoři takovýto návrh odmítli, zcela jednoznačně. A prosím pěkně, abychom to v Poslanecké sněmovně respektovali.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi, který byl zatím posledním přihlášeným do rozpravy. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. V případě, že se nikdo nehlásí, tak rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova pana ministra případně zpravodajů. Prosím, pane ministře.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji. Především bych chtěl požádat, abychom - na to narazil trošku pan kolega Zahradník, ale ony ty normy skutečně spolu takřka vůbec nesouvisejí a ony se spíš jenom časovou shodou setkaly v Poslanecké sněmovně a v Senátu. Důvody této změny opravdu byly ryze ekonomické, byly zjednodušující, přišlo nám to jako dobrý nápad, o kterém se dlouho hovoří, nikdo na to neměl odvahu s tím přijít. Já samozřejmě jsem věděl ze zemědělského výboru, už v Poslanecké sněmovně zemědělský výbor odmítl, vím názor kolegů z KDU-ČSL, musím říct, že je konzistentní, to zase chci být v tomto naprosto korektní. To znamená, nebyl podpořen ani na vládě.

Ale za prvé chci říci ještě to, co říkala paní senátorka ohledně určitých právních vad, tak to bylo později vysvětleno. To znamená, nehrozí tam problém, že by se nemohly nárokovat újmy ani za loňský rok, ani za letošní rok. Byly tam určité problémy s tím, že došlo k posunutí účinnosti. Původně měla být na začátku roku, později k 1. 6. A kvůli tomu tam byla určitá přechodná ustanovení, ale právě díky tomu, že došlo k posunu účinnosti, tak se ta přechodná ustanovení aplikovat nebudou. Takže nehrozí tady to, že by si oprávnění žadatelé nemohli zažádat o újmu v letošním roce nebo příštím roce.

A zaznělo tady - protiústavnost atd. Chtěl bych skutečně opakovat, že protiústavní to v žádném případě není. Vlastník má právo nechat si omezit vlastní práva, pokud je to s jeho souhlasem. V tomto případě je to stát a je to se souhlasem státu, takže protiústavnost nepřipadá v úvahu. Bylo to diskutováno i v Legislativní radě vlády a s dalšími právníky. A je to jenom opravdu o tom, jestli dál budeme chtít pokračovat v tom podle mého názoru naprosto nelogickém stavu, kdy si stát vytahuje peníze z jedné kapsy, dává si je do druhé, a ještě na to dvě státní organizace dřív používaly externí právníky, aby se soudily u soudu. Což mi prostě připadá absurdní a my jsme tuhle absurditu chtěli odstranit. Nic víc, nic míň. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Ptám se pánů zpravodajů - není zájem.

Přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Přivolám naše kolegy z předsálí. Všechny vás odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslance. Prosím, aby byl nastaven potřebný počet hlasů na 101. Stalo se.

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 739/5."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 22, přihlášeno je 159 poslankyň a poslanců, pro 68, proti 38. Návrh zákona nebyl přijat.

 

Děkuji panu ministru i paní senátorce a končím projednání tohoto návrhu zákona.

 

Protože další bod - návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 114, o ochraně přírody a krajiny - je pevně zařazen na 16. hodinu, budeme pokračovat bodem

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.




Přihlásit/registrovat se do ISP