(17.20 hodin)
(pokračuje Štětina)
Když náhodou ta kauza byla skutečně tak velká, tak to šlo na státní zastupitelství, kde zase byli někteří státní zástupci, a tady bych se mohl odvolat na naši komisi k Opencard, která byla první, která něco vyšetřila - nebyli jsme k smíchu, jak jsem tady z nějakého diskusního příspěvku mohl vycítit -, tak se to zastavilo na státním zastupitelství. Ale významné hospodářské kauzy šetřeny prostě nebyly.
Takže já bych mohl zde hovořit a já už nechci, protože vím, jak jsem čekal dlouho, než jsem se dostal k mikrofonu, skoro jsem myslel, že se na to ani nedostane, tak bych chtěl vyslovit obavu, a já doufám, že k tomu nedojde, jestli náhodou tato tzv. reorganizace, o které nejsem přesvědčen, protože to nebylo projednáno ani na výboru pro obranu - na výboru pro bezpečnost, už jsou ty výbory odděleny -, nebylo to projednáno v parlamentu, že to muselo býti uděláno tak rychle.
A nyní tedy moje obava proč. Já jsem v roce 2011 dal trestní oznámení na financování letecké záchranné služby. V první fázi byla vznesena obvinění. Byl vyměněn státní zástupce, v roce 2015 bylo konstatováno usnesením, že trestný čin byl spáchán ve výši 880 mil., ale je promlčen, což byla chyba, takže druhý státní zástupce nařídil nikoliv tedy zrušení, ale pokračování ve vyšetřování, a koncem roku 2016 jsem dostal vyjádření už od toho nového útvaru - jak se jmenuje? Národní centrála - NZO... já už nevím přesně, takže mi to promiňte, že trestný čin se odkládá. Já jsem samozřejmě interpeloval pana ministra. Pan ministr mně samozřejmě odpověděl naprosto v souladu se zákonem, že to tak je, a já mu zde slibuji, že už ho prudit v této věci nebudu, ale spokojen nejsem. A já se bojím, aby náhodou nedocházelo k této situaci, protože zde je mnoho trestných činů, které se nešetřily, neboť nebyla vůle, abychom se náhodou nedostali někam do vysoké politiky.
Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk některých poslanců hnutí ANO 2011.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Jana Lorencová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Lorencová: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, kromě toho, že jsem poslankyně, jsem také původně novinářka. Ono to v člověku nějak zůstane. To není o tom, že novinářem člověk kdysi byl a potom už není. Během těch let, ve kterých jsem jako novinářka působila, se samozřejmě ke mně dostávala spousta informací a s nimi nejde nepracovat jenom proto, že mezitím plynou léta a spousta věcí se zametá jaksi pod koberec.
Znám severní Moravu, znám Olomoucko, znám oblast, kde se objevila tzv. kauza Vidkun. Dokonce znám osobně i některé aktéry. Kdyby totiž policie neměla ve svých řadách dobré policisty, ale také gaunery, nemuseli bychom se dnes touto kauzou, kterou se dnes zabýváme, vůbec zabývat. Považuji za svoji povinnost prohlásit na tomto místě, že se nechci zabývat tím, do jaké míry je relevantní závěr vyšetřovací komise. Jak už zde mnohokrát zaznělo, co není prokázáno, ještě zdaleka neznamená, že se nestalo. Ale odmítám akceptovat závěr vyšetřovací komise jako hřmotný alibismus pro všechno, co právě prokázáno nebylo. Co nebylo prokázáno, ale mohlo se stát. Vyšetřovací komise není arbitr, který rozhoduje o vině či nevině, ale je to orgán, který se snaží cosi zjistit, zařadit do kontextu a posléze s tím seznámit nás poslance. Dnes nám předkládá závěry o tom, že něco zjistil a něco se mu zjistit nemuselo podařit. A to je celé. S tím samozřejmě lze souhlasit. Ale co dál?
Kolegové zde mnohdy vedou monology o tom, jak se kdo má chovat, co si smí nebo nesmí dovolit atp. Já si teď asi dovolím dost a za svým tvrzením si ale stojím. Komise z nějakého důvodu, pravděpodobně je to úplně v pořádku, nemá kompetenci policejního orgánu. S tím samozřejmě musím souhlasit, je to tak. Ale předpokládám, že se může zabývat a že možná mohlo některým členům komise být možná podezřelé, když viděli přesuny, ke kterým v řadách policistů a ve vrcholných orgánech policie začalo docházet. Nebudu jmenovat všechny, ale bylo jich hodně, těch přesunů, právě v té době, kdy tzv. kauza Vidkun propukla, v době, kdy docházelo k prohledávání psacích stolů a kanceláří, opravdu došlo k několika přesunům v řadách policie. Předpokládám, že vyšetřovací komise měla kompetenci a měla mít zájem na tom, koho se tyto přesuny týkaly.
Zastavím se u jednoho, dvou možná tří jmen. Jedno z nich je Milan Pospíšek. Nevím, jestli vůbec se neztratil z řad policie v době ještě před vznikem vyšetřovací komise, takže je možné, že komise už vůbec neměla šanci ho vyslechnout. Ale já se zastavím u toho, kdo to je Milan Pospíšek. Jde o bývalého ředitele Úřadu ředitele kriminální policie a vyšetřování. Zatím nikdy nezaznělo, jakým způsobem docílil své poměrně závratné policejní kariéry. To jsou fakta. Žádné spekulace, pouze fakta. A my si je teď připomeneme, protože to je důležité s ohledem na všechny právě tyto neprokázané jevy. Jde o bývalého policejního důstojníka Milana Pospíška, který začínal v Šumperku jako podřízený - já se omlouvám za to, že znovu vytahuji svoje staré kauzy - jednoho z největších obchodníků s nezdaněnou motorovou naftou alias LTO Vratislava Kutala. Vratislav Kutal byl policista, šéf hospodářské kriminálky v okrese Šumperk. Pokud jsem správně informována, a já věřím, že ano, tento pan Milan Pospíšek byl jeho podřízený. Pokusím se to rovněž zkrátit, doufám, že zvládnu hodně zkrátit to, co mám připraveno. Tento pan Pospíšek odešel vlastně od policie druhý den poté, co mu ÚOOZ prohledal jeho psací stůl. Odešel z důvodů, o kterých můžeme pouze spekulovat. Možná jenom proto, aby ještě stihl dostat výsluhu - nebo jak se tomu přesně říká, ano, výslužné.
Vratislav Kutal, jeho bývalý šéf, který skončil u policie na konci roku 1993, pobírá výsluhy dodnes. To jsou odměny - to jsou tresty za to, když se někdo jako policista dopustil tak závažného trestného činu, jako je obchodování s nezdaněnou motorovou naftou. Dodnes pobírá tento policista krom miliard, a v jeho případě nejméně jedné miliardy, výsluhu za služby policii. Pokud budou v oběhu pořád nezdaněné peníze, pokud budou v oběhu špinavé peníze, a to nic jiného než špinavé peníze není, nemůžeme čekat, že se něco zásadně změní. To opravdu asi nemůžeme.
Já bych z tohoto místa vzdor tomu všemu, co jsme tady slyšeli, chtěla poděkovat slušným policistům. Chtěla bych poděkovat jmenovitě panu Šlachtovi, kterého osobně neznám, viděla jsem ho jednou v životě, když mluvil na komisi pro kontrolu GIBS. Neznám ho osobně, ale chtěla bych mu poděkovat za statečnost, kterou zatím prokázal. Chtěla bych poděkovat všem slušným státním zástupcům za práci, kterou ve prospěch této společnosti odvedli. A vám, kolegové, děkuji za pozornost.***