(16.40 hodin)
(pokračuje Blažek)
Druhá věc ještě, a to zase navážu na rozhovory s kolegy z hnutí ANO, které jsem měl v červnu. To byla taková doba, kdy běžela spousta fám. To znamená, tehdy se říkalo: ono se to dělá proto, aby se tam nezatýkalo, nebo aby se to neprohledávalo a podobně. Když tam byl pan Šlachta, tak to bylo na můj návrh, tak tam v podstatě jsem řekl: a teď si, pane plukovníku, rozebereme fámy, které se odehrávají. Sám jsem položil asi tři fámy, které jsem věděl. Ostatní kolegové také. A rád bych řekl kolegům z hnutí ANO, pamatuju si, jaké fámy tehdy slyšeli oni, na všechno zněla odpověď "Ne". To znamená, pokud stále věříte tomu, že tehdy se něco konkrétního připravovalo, tak přímo plukovník Šlachta, a nejenom on, ale hlavně plukovník Šlachta nám sdělil, že nic takového se nechystalo. A já chápu, že v tomto domě se šíří spousta různých fám, ale prostě tyhle fámy, které jste mi vykládali, pravdivé nebyly, a kdo jiný by to měl vědět více než pan Šlachta.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Dolejš, po něm pan místopředseda Bartošek.
Poslanec Richard Dolejš: Dobré odpoledne. Chtěl bych krátce reagovat na vystoupení pana vicepremiéra Babiše, kámoše Standy Grosse, to je jediné, co nás sbližuje z hlediska minulosti. (Ohlasy v sále.) Možná by nám mohl povyprávět, co řešili se Standou Grossem. Já jsem s ním vždycky řešil politiku jako s ostatními kolegy ze sociální demokracie.
Chtěl bych říci jednu věc, že lze z protokolu doložit, že při výslechu pana Babiše samozřejmě byla možnost, aby se vyjádřil k reformě, že mu byly i kladeny otázky, aby ty ataky vůči ministru vnitra a policejnímu prezidentovi a vůči reformě doložil. On se pouze odvolával na tisk, na jeho tisk, na média, ale žádné důkazy pro svá tvrzení, že reforma byla zmanipulovaná, že byla účelová, nedoložil. Obdobně žádné důkazy nedoložili ani státní zástupci, ani policie. A to je to, co panu Babišovi evidentně vadí, protože mu to nezapadá do jeho goebbelsovské propagandy, které jsme teď svědky.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ČSSD.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan místopředseda Bartošek a jeho faktická poznámka. Po něm pan poslanec Komárek a jeho faktická poznámka.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Opět jenom krátce. Pane ministře, já bych rád, abyste vyšetřovací komisi nenazýval šaškárnou. Já to beru jako pohrdání prací poslanců a nelíbí se mi to a chci, abyste to věděl. Možná se vám otázky, které jsem kladl, nelíbily. Tomu rozumím. Ale jestliže vyšetřujete, tak potřebujete buď vyvrátit, nebo potvrdit některé teorie, nějaké hypotézy. Ty otázky musely zaznít! Možná že kdybyste byl ve vyšetřovací komisi vy, tak bychom závěr včetně návrhu usnesení měli už ten stejný večer, protože vy jste měl názor a věděl jste, jak to bylo! My jsme ten názor neměli. My jsme skutečně férově všechny vyslechli. Když bylo potřeba upřesnit, tak jsme pozvali další svědky, protože my jsme tu odpověď hledali. My jsme ji neměli. Možná že vaše hnutí funguje jinak nebo vy fungujete jinak a víte, jaká je pravda. Ale tahle komise si vzala za úkol, že bude hledat, jak to skutečně proběhlo. A za tohle bych tu komisi chtěl ocenit. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Komárek a jeho faktická poznámka.
Poslanec Martin Komárek: Děkuji za slovo, dámy a pánové. Já bych chtěl reagovat na pana kolegu Kalouska. On nás vede k věcné debatě o zprávě vyšetřovací komise, ale žádná věcná debata tady neběží. Tady jsme svědky toho, že sociální demokracie vnucuje svůj ideologický výklad národu v přesvědčení, že dělá volební kampaň zadarmo. Odsud se volební kampaň opravdu dělat nedá, vy se mýlíte, kolegové! Já jenom nevím, proč jí v tom ale opozice pomáhá. Teda - nevím - já to svým způsobem tuším.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. To byla prozatím poslední faktická poznámka. S přednostním právem pan místopředseda Vondráček.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane předsedající. No nebude to lehké navázat na tuhle diskusi. Já jsem to chtěl vrátit na kolej, zopakovat, bavíme se o reorganizaci policie. Ale trošku mi nahrála vystoupení mých předřečníků, že se máme bavit věcně, máme tady řešit profesionalitu komise, máme hodnotit materiál, který nám byl předestřen. Z mé strany to nebude zneužití přednostního práva, já tady vystupuji jako představitel této komory a jde mi o to, abychom přijímali případně usnesení, která odpovídají a mají nějakou právní hodnotu, právní kulturu. Nebudu se vyjadřovat k těm faktům, která jsou v té zprávě, ale mám zásadní a velké výhrady ke kvalitě návrhů těch usnesení, která bychom měli přijímat. A tímto směrem bych chtěl napřít další diskusi.
Mám za to, že bod II. návrhu vyšetřovací komise je zcela nejasný a není zřejmé, co konkrétně vyšetřovací komise vlastně požaduje. To není zřejmé ani z odůvodnění uvedeného v závěrečné zprávě. Vláda České republiky má ve sdílené kompetenci s ministrem spravedlnosti jako výlučným navrhovatelem pouze jmenování a odvolávání nejvyššího státního zástupce. Ve vztahu k funkcionářům Vrchního státního zastupitelství v Olomouci žádnou takovou kompetenci podle zákona o státním zastupitelství nemá. Není tak zřejmé, co by mělo být výsledkem činnosti či opatřením, které by měla vláda přijmout. Odvolání vrchních státních zástupců je ve sdílené kompetenci ministra spravedlnosti a nejvyššího státního zástupce jako navrhovatele a pouze z důvodu pochybení při výkonu správy státního zastupitelství ministr spravedlnosti návrh nejvyššího státního zástupce nepotřebuje. Pro odvolání náměstků vrchních státních zástupců je potřeba návrhu příslušného vrchního státního zástupce vždy. Současně též kompetence v oblasti kárného řízení proti státním zástupcům nejsou dány vládě České republiky, ale vyplývají z právní úpravy a jsou dány ministru spravedlnosti a nejvyššímu státnímu zástupci.
Co tedy konkrétně požaduje komise? Mě to mrzí, protože jsem předpokládal opravdu kvalitnější text ze strany této komise, zvlášť při respektu ke kolegovi Blažkovi, kvalitnímu advokátovi, bývalému ministru spravedlnosti.
K bodu III.a) mám také připomínky, a to ještě zásadnější. Mám za to, že návrh usnesení vyšetřovací komise, který obsahuje návrh přijetí zákona zakládajícího odlišný postup trestního řízení vůči státním zástupcům, je v tomto bodě v rozporu s Ústavou a ústavním pořádkem České republiky. Podle čl. 80 Ústavy je to státní zastupitelství, které zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení, přičemž sama Ústava z tohoto pravidla nečiní žádné výjimky ani nezmocňuje k přijetí výjimek na zákonné úrovni. Pokud by měla veřejná žaloba v trestním řízení či některá její část přejít na jiný subjekt, než je státní zastupitelství, bylo by v tomto směru nutno novelizovat Ústavu České republiky. Představte si ty lhůty, které tam dávají z vyšetřující komise.
Pokud by měla veřejná žaloba v trestním řízení či některá její část přejít na jiný subjekt, než je státní zastupitelství, bylo by opravdu nutné novelizovat Ústavu. Současně ale návrh usnesení neobsahuje, kdo by takovým orgánem měl být. My jsme tady zaslechli, že by to snad měl být nějaký vyšetřující soudce. My takový institut nemáme v České republice. My se tady bavíme o zásadní reformě trestního řízení, které se má realizovat v nějaké lhůtě tří měsíců, říkám to správně. V současném systému orgánů veřejné moci ale nevidím ani jiný orgán, který by byl schopen především z pohledu odborného a praktického tuto činnost na odborné úrovni vykonávat.
Další otázka přípravného řízení vedeného proti stávajícím či bývalým státním zástupcům. K tomu bodu je třeba uvést, že státní zastupitelství je schopné vést trestní řízení, a to úspěšně, i proti jednotlivým státním zástupcům. To dokládají i známé příklady z dávné i nedávné minulosti. Za sebe musím říct, že mě v životě nenapadlo, že já se tady budu zastávat státních zástupců. Já jsem vždycky spíš vystupoval kriticky, a že je nutné skutečně změnit styl jejich práce a přístup, ale tohle jde hluboce za hranu. My jsme se z reorganizace policie přesunuli do oblasti hluboké kritiky Vrchního státního zastupitelství a v podstatě nastavení systému činnosti orgánů činných v trestním řízení. Když se na to podíváte optikou a logikou, pak by ani soudy neměly být činné ve věcech soudců, aby jim nenadržovaly. Nabízí se otázka, kdo by soudil soudce, když platí ústavní zásada, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Pokud bychom použili argument ad absurdum, tak by před jiný orgán měli přenést i spory civilní, kde jedním z účastníků řízení může být soudce. ***