(9.40 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
V roce 2014 některá média informovala o skutečnosti, že státní podíl ve firmě OKD prodala vláda v roce 2004 za 4 miliardy, i když měl více než dvojnásobnou cenu. Dále média uvedla, že přesto, že toto pochybení bylo možné ještě napravit, Ministerstvo financí neudělalo nic a vše přikrylo. Mladá fronta Dnes tehdy zveřejnila, že po mnohaměsíčním pátrání dospěla k novým zjištěním, která míří na nynějšího premiéra Bohuslava Sobotku. Jak známo, ten se ke své klíčové odpovědnosti ministra financí a předsedy Prezidia Fondu národního majetku nehlásí. V rozporu s prokazatelnými a doloženými skutečnostmi dnes tvrdí, že v této tunelové privatizaci bylo vše v pořádku a že směšná privatizační cena byla prý cenou správnou. Ještě i poté, co do vlády bez výběrového řízení předložil a podepsal privatizační smlouvu, která byla fakticky tunelem na státní podíl na majetku OKD, mohl tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka své hrubé selhání napravit. Mohl mnohamiliardovou škodu vznikající na státním majetku odvrátit. On to ale odmítl udělat.
Ze zveřejněných informací je zřejmé, že Evropská komise vznesla na Ministerstvo financí dotaz následujícího znění - cituji: Karbon Invest učinil nabídku ke koupi akcií od minoritních akcionářů, která naznačovala, že tržní hodnota OKD se rovná 22,5 miliardy. Hodnota privatizovaného státního podílu by mohla být 10 miliard korun proti 4,1 miliardy korun, za které byl tento podíl prodán. Otázka Evropské komise pak zněla: Jak zdůvodníte tak velký rozdíl mezi cenami? Ministerstvo financí vedené Bohuslavem Sobotkou však ani po tak jednoznačném podnětu nezačalo privatizaci prověřovat, a dokonce ani do Bruselu neposkytlo potřebné úplné informace. Především to, že stát zapomněl při prodeji dolů ocenit dvě desítky dceřiných společností OKD a další nemovitosti, a že právě z důvodu těchto nedbalostních opomenutí či kriminálních zkreslení skutečného rozsahu majetku OKD byla privatizační cena tak směšně nízká.
Jaký má pro svou tehdejší nečinnost a pro selhání jím vedeného Ministerstva financí dnešní premiér vysvětlení? Lakonické. Stanovisko pro Evropskou komisi jsem na ministerstvu nezpracovával já, nevím o tom, jakým způsobem se to řešilo. To je skandální vyjádření! Máme tedy uvěřit tomu, že privatizační kauza, která byla skutečným skandálem od samého počátku, kdy ji tehdejší ministr financí Sobotka podsunul vládě a podepsal, šla opět zcela mimo něj, když bylo možné alespoň dodatečně, a dokonce s dopomocí Evropské komise ten tunel alespoň částečně napravit a pro stát získat ztracené prostředky minimálně v řádu miliard. Podle stávajícího premiéra Bohuslava Sobotky prý stanovisko odeslané Evropské komisi nepodepsal on, ale jeho náměstek Eduard Janota. A ten už, jak známo, podat svědectví o míře odpovědnosti Bohuslava Sobotky, o tom, zda ministr byl pouze zcela neschopným a neinformovaným člověkem na odpovědném místě, nebo člověkem zcela srozuměným s tím, co se děje, nemůže. Jedno je přesto nepochybné. Klamavé stanovisko k pochybnostem o privatizaci OKD bylo Evropské komisi zasláno s hlavičkou Mgr. Bohuslav Sobotka, první místopředseda vlády.
Ano, současný předseda vlády vždy měl a má v některých mimořádně závažných případech, za které nese osobní funkční i politickou odpovědnost, pozoruhodně špatnou paměť. A vždy, když jde o to, že by jako odpovědný úředník státu a ústavní činitel měl přiznat a nést odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí a za zvlášť závažné rozhodování úřadu, který řídil, podle vlastních slov údajně nic nevěděl, nic nekontroloval a vlastně nic neřídil.
Připomenu alespoň jeden z klíčových manévrů, kterými Bohuslav Sobotka napomáhal k tomu, aby mnohamiliardový státní podíl v OKD byl bez výběrového řízení a za cenu víc než směšnou převeden na ty, kdo v konečném důsledku, jak už víme, nemínili řádně podnikat, ale s nabytým majetkem spekulovat, prchali do daňových rájů a tunelovali jej naposledy i formou dividend vyplácených na dluh.
Ve svém memorandu nedoporučila jistá vyžádaná expertíza uzavřít smlouvu o prodeji státního podniku OKD se společností Penta ani se společností Karbon Invest z důvodu nebezpečí veřejné podpory. Ano, uvádí to obžaloba v dosud vedeném procesu. Jak tisk informoval, ministr Sobotka toto varování ignoroval a 26. března 2004 přikázal tehdejšímu šéfovi Fondu národního majetku Janu Juchelkovi, aby uzavřel smlouvu o prodeji akcií s Karbon Investem za pouhých 2,25 miliardy korun. Tedy tak, jak to jako ministr financí podsunul a nechal schválit o tři dny dříve vládě. Proti skandálnímu postupu ministra Sobotky a špatnému vládnímu rozhodnutí se tenkrát postavil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ovšem jen alibisticky, neboť žádal cenu navýšit na pouhých 3,4 miliardy. Tím ovšem nebylo odstraněno riziko, že privatizace bude posouzena jako nedovolená podpora státu vyvoleným privatizátorům. Žaloba v kauze OKD uvádí, že Zdeněk Bakala pověřil společnost Karbon Invest zvýšením kupní ceny za podíl akcií z částky 3,4 miliardy na 4 miliardy. Vláda, kterou byl povinen řádně a odpovědně informovat ministr financí Sobotka, nakonec schválila prodej za 4,1 miliardy.
Před soudem naposledy stanuli znalec Rudolf Doucha, který za společnost VOX Consult vypracoval posudek oceňující státní podíl na 2,8 miliardy korun, a dva bývalí vysocí úředníci Fondu národního majetku, kteří privatizaci připravovali. Tehdejší ministr financí Sobotka, který v odpovědné funkci jako člověk s právním vzděláním předložil vládě vadnou smlouvu, policii řekl: Kdybych věděl, že je posudek cinklý, vládě bych návrh na prodej OKD nepředložil. Zkusme si ale představit, že by na místě Bohuslava Sobotky byl tehdy někdo odpovědnější, tedy že by za privatizaci a přípravu smlouvy nesl odpovědnost ministr financí, který není zbaven svéprávnosti nebo vybavený jinými diskvalifikačními předpoklady a který plní řádně své funkční povinnosti. Lze si vůbec představit, že by takový ministr připustil, že mnohamiliardový majetek státu bude oceněn na desetinu, či dokonce dvacetinu své skutečné hodnoty? A lze si představit, že by odpovědný ministr obešel povinnost výběrového řízení? A je možné si představit, když vypukne skandál a o věc se zajímá i Evropská komise, že by takový ministr financí nereagoval, ničeho si nevšímal, nic nechtěl dělat a místo plnění svých povinností a řádného řízení a kontroly nechal své úředníky klamat Evropskou komisi a neudělal nic, aby škodu napravil? ***