(15.40 hodin)
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já také děkuji. Slovo má pan předseda vlády. Nemáte zájem? Nebudete odpovídat? Děkuji. V tom případě poprosím s další interpelací paní poslankyni Bohdalovou a připraví se pan poslanec Hovorka.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobré odpoledne, vážený pan místopředsedo, vážený pane premiére. Dnes už se tady mluvilo o pomoci důchodcům, o valorizaci důchodů, což je velice podstatné a velice důležité. Ale velice důležitým segmentem celého života jsou rodiny a mladé rodiny s dětmi. Ráda bych se vás zeptala na téma, které se týká slaďování života mladých rodin s prací, slaďování práce mužů a žen na trhu práce a vůbec slaďování rodinného a profesního života. Ráda bych se zeptala, jaká opatření i při nerovném oceňování, odměňování mužů a žen vláda udělá a co vlastně se dělá pro rovné příležitosti různých pohlaví na pracovním trhu.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Slovo má pan předseda vlády.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji paní poslankyni Bohdalové, že otevřela tohle téma, protože ačkoliv se všechny politické strany vždycky před volbami zaklínají tím, že rodina je pro ně na prvním místě a že chtějí zlepšovat podmínky pro život rodin, tak ve skutečnosti ta situace vůbec dobrá není. Jsem rád, že naše vláda za ty tři roky k tomu přispěla, alespoň zčásti k tomu, aby se ta situace vylepšila.
Čili jsou tady některé věci, které už se podařilo prosadit. Víte, že jsme se hodně soustředili na zlepšování podmínek pro předškolní vzdělávání, tzn. jak peníze obcím a městům, aby mohly rozšiřovat kapacity mateřských škol i kapacity základních škol, tak samozřejmě jsme se soustředili také na to, aby byli podpořeni rodiče a byla zavedena sleva na dani za každé dítě v předškolním zařízení. Čili téma posilování kapacity předškolních zařízení zůstává jako úkol pro vládu i v tom současném období a bylo by dobře, kdyby i v příštím volebním období pokračovaly dotační programy pro obce a města, kde probíhá silný populační boom, kam se třeba stěhují mladí lidé za prací a kde je potřeba, aby byl dostatek kapacit v mateřských a základních školách. Víte, že jsme společně podpořili dětské skupiny jako určitou alternativu, podpořili jsme mikrojesle, tzn. v roce 2016, v lednu loňského roku, byl zahájen projekt pilotního ověřování provozu mikrojeslí, byly vybrány projekty, které budou podpořeny z evropských prostředků v této oblasti.
Pokud jde o otázku odměňování, tak tady běží projekt "22 % k rovnosti", který je zaměřen na oblast rovného odměňování mužů a žen. Proč zrovna 22 % k rovnosti? Protože 22 % je vlastně měsíční průměrný rozdíl mezi odměňováním mužů a žen, čili je to zhruba 6 500 korun, což je tedy částka, která je tedy v průměru rozdíl odměňování mužů a žen v naší zemi.
Teď, tady, co ještě můžeme udělat v Poslanecké sněmovně do konce volebního období. Je důležité, abychom schválili úpravu rodičovského příspěvku směrem k vyšší flexibilitě jeho čerpání, abychom zrušili podmínku pro umisťování dětí mladších dvou let. To jsou věci, které už vláda navrhla. Myslím, že to zjednoduší situaci pro rodiny s dětmi a umožní jim to lépe reagovat na jejich konkrétní životní situaci.
Druhá věc. Úprava zákoníku práce, která by měla posílit postavení ochrany zaměstnanců i v situacích, které se týkají mateřské dovolené a návratu do práce po mateřské dovolené. Otcovská poporodní péče. Ono to může působit samozřejmě poněkud symbolicky, těch sedm dnů, které budou v rámci nemocenského pojištění placeny pro otce v rámci šesti týdnů po porodu, ale opět je to něco, co může řadě rodin pomoci v téhle pro řadu rodičů úplně nové životní situaci.
To, co pokládám za dobré pro rodiny obecně, by bylo, kdyby se nám podařilo ještě prosadit dlouhodobé ošetřovné, tzn. tříměsíční volno na péči o osobu blízkou v závažné životní situaci. Tím navazuji na problém, že samozřejmě řada rodičů v produktivním věku se musí postarat nejenom o své děti, ale také o nemocné rodiče. Tady si myslím, že to jsou věci, které by mohly také výrazně pomoci z hlediska slaďování rodinného a pracovního života.
A pak bych byl samozřejmě také rád, kdybychom se posunuli v oblasti podpory samoživitelů, protože zatím bohužel v koalici není dohoda, pokud jde o zákon o náhradním výživném, který připravila ministryně Marksová. Zatím ostatní koaliční partneři s tím nesouhlasí, a pokud se tedy nepodaří dohoda v této věci a ten zákon nezíská v koalici podporu, nebo ve vládě podporu, tak si myslím, že bychom alespoň měli udělat to, že posílíme podporu pracujících rodin s dětmi, včetně rodin samoživitelů, a tady má ministerstvo připravený konkrétní návrh na zvýšení dětských přídavků pro pracující rodiny s dětmi. Ale nechtěl bych otázku zákona o náhradním výživném vzdávat. Požádal jsem paní ministryni Marksovou, aby ten návrh do koalice předložila, aby ho předložila do vlády, a myslím si, že by bylo dobře, kdybychom pro samoživitele, kterým jejich partneři dluží na výživném, tento konkrétní krok udělali.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji předsedovi vlády. Ptám se paní poslankyně, jestli má zájem o doplňující otázku. Má. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Vážený pane premiére, velmi děkuji za odpověď, ale při vaší odpovědi a při diskusích, které mám s mladými lidmi, se kterými se setkávám, mě napadly ještě další věci. Mluvíme o zvyšování počtu míst v mateřských školách. Tato potřeba si myslím, že během dvou tří let skončí, budeme to muset přesunout na potřeby základních škol. Ale víte, co trápí mladé rodiny nejvíc? Že mateřské školy nereagují na jejich pracovní dobu. Nelíbí se jim, že třeba maminka, když dělá v deset, musí dát dítě nejpozději do půl deváté do mateřské školy, manžel pracuje a dítě tam je dlouho do noci. Hovořili jsme o tom i s paní ministryní, že by bylo dobré udělat v mateřských školách pružnou dobu, kdy budou děti moci ve školkách být.
Vy jste mluvil i o té tříměsíční péči o osobu blízkou. Mluvíme stále, že mladí lidé pečují (předsedající upozorňuje na čas) o své rodiče, ale mnohdy také těhotné ženy potřebují tři měsíce péče, protože mnoho jich má riziková těhotenství.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Poprosím o slovo pana předsedu vlády.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Myslím, že když se bavíme o tom, jak nastavit podmínky pro sladění osobního a pracovního života, tak primárně by nám mělo jít o to, aby se rodiny nebály mít děti, tzn. musí tady být takové legislativní podmínky, takové ekonomické podmínky, aby bylo možné mít dvě až tři děti v situaci, kdy to tu rodinu nedostane do sociálních problémů. A když tady paní poslankyně zmiňovala otázku některých dalších změn, které je potřeba udělat, myslím, že se musíme podívat na legislativu a nastavit ji tak, aby to maximálně rodinu podporovalo.
A dlouhodobé ošetřovné. Mě mrzí, že ta věc je diskutována jenom čistě z rozpočtového hlediska, že se říká, že to bude stát hodně peněz. Ale já myslím, že je potřeba se na to podívat také z hlediska toho, co to bude znamenat pro zajištění funkčnosti rodin. Jde o péči o rodiče, ale také o prarodiče. To je situace, která tady dneska je. A to, co zmínila paní poslankyně, ten konkrétní příklad, myslím, že to stojí také za zvážení. Takže pro to, abychom vytvořili podmínky pro dobré fungování rodin, tak si myslím, že bychom jim tu možnost dlouhodobého ošetřovného nabídnout měli.
Pokud jde o tu flexibilitu v mateřských školách. Je to otázka počtu úvazků. Je to otázka peněz, které máme a budeme mít k dispozici, protože pokud máme mít delší dobu pro děti v mateřské škole, kterou budeme schopni pokrývat ze strany učitelů a učitelek v mateřských školách, tak potřebujeme navýšit počet úvazků a myslím, že o tom by také měla být diskuse v rámci reformy financování regionálního školství a podmínek pro financování mateřských škol. Takže otázka normativů a počtu úvazků, které si můžeme dovolit zaplatit z rozpočtu. Totéž se ale týká i školních družin. Je pravda, že ten nápor se přesune v příštích letech na školní družiny, na základní školy, a i tam je strašně důležité, aby školy měly peníze na družináře, na družinářky, abychom byli schopni tuto službu poskytnout. Musím říci, že v tomhle je Česká republika docela unikátní, že v řadě zemí Evropské unie něco takového vůbec nemají, aby ještě po škole fungovala školní družina, aby se stát, vláda, obec staraly o to, že ještě po škole je tam někdo, nebo před školním vyučováním a po škole, kdo se o to dítě postará. ***