(9.20 hodin)
(pokračuje Pelikán)
Vedle toho je třeba zdůraznit, že před dvěma lety jsme poskytli okresním soudům, každému okresnímu soudu jedno nové systemizované úřednické místo pro účely dohledu nad exekutory, protože my tam máme sdílenou pravomoc. Není to jenom ministerstvo, ale jsou to také okresní soudy, které jsou oprávněny provádět dohled nad exekutory. To znamená, to je přes dalších 80 lidí, a já předpokládám, že ti lidé také něco dělají.
Jinak řečeno, na vaši otázku mohu odpovědět tak, že jsem počet kontrol ve chvíli, kdy jsem přicházel do úřadu, považoval za absolutně nedostatečný, ale podnikl jsem potřebné kroky, které pochopitelně nemohly mít efekt okamžitý. Ono chvíli trvá, než najdete lidi, než se ti lidé zapracují, než se to celé rozběhne, ale dnes již se domnívám, že jsou exekutoři z naší strany kontrolováni dostatečně. To je první otázka.
Druhá otázka je, co se děje s výsledky těch kontrol. Zde si je třeba uvědomit, že Ministerstvo spravedlnosti nemůže samo rozhodovat o tom, jaké se uloží sankce, ale pokud zjistí pochybení, tak je pouhým kárným žalobcem. O případném udělení sankce rozhodují kárné senáty Nejvyššího správního soudu. A zde skutečně musím říci, že je problém, kterého jsem si vědom, který mě velmi jemně řečeno mrzí, ale se kterým po pravdě nemohu mnoho dělat. Je to přesně tak, jak jste vy říkal, a není to zdaleka jediný příklad, kdy my navrhujeme poměrně výrazné sankce v řádu desítek či stovek tisíc korun pokuty, někdy i zbavení úřadu, a proti tomu výsledkem je napomenutí nebo výsledkem je pokuta v řádu tisíců korun, přibližně taková, jako když někdo špatně zaparkuje. Mně se to nelíbí, mě to rozčiluje. Jsem přesvědčen, že zejména v těch případech, kdy se jedná o špatné účtování odměn, ty pokuty musí být tak vysoké, aby se něco takového nemohlo vyplatit. To znamená, musí být výrazně vyšší než to zjištěné pochybení. Ale bohužel kárné senáty se mnou toto přesvědčení nesdílejí. Jediné, co s tím mohu dělat, je vytrvale znovu a znovu navrhovat přísnější postihy, vysvětlovat, proč jsem přesvědčen o tom, že je potřeba těch přísnějších postihů, ale jinak bohužel nemohu přikazovat kárným senátům, jak budou rozhodovat. Zároveň musím připustit, že i pro pracovníky, kteří mají ty kontroly na starosti, je to zdroj jisté frustrace, protože si někdy kladou otázku, nakolik jejich práce má smysl.
Poslední, co zmíním, protože tím jsem, myslím, odpověděl na vaše otázky... Ještě pokud jde o to, jak velké to pochybení bylo, to znamená, jak velké byly ty neoprávněně účtované náklady. Z hlavy to nevím, ale předpokládám podle toho, že jsme navrhovali půlmilionovou sankci, že to mohlo být kolem třeba 50 tisíc, protože právě proto, že zastáváme tezi, že se to nesmí vyplatit, tak si myslíme, že ta pokuta musí být jakýmsi násobkem zjištěného pochybení a pravděpodobnosti odhalení toho pochybení. A z toho vyplývá potom takovýhle poměr mezi tím, co zjistíme, to také nekontrolujeme všechny spisy, že ano, vždycky kontrolujeme jenom nějaký vzorek spisů, i když díky tomu personálnímu posílení dnes větší, než tomu bylo dřív. Čili nějaký násobek toho, co zjistíme, je ta námi navrhovaná pokuta.
Poslední, co dodám, se týká našich legislativních záměrů, kde ty věci jdou podstatně rychleji, než jste vy říkal. My jsme tu novelu exekučního řádu, tu další novelu exekučního řádu, protože víte přece, že tato Sněmovna již schválila poměrně výrazné posuny v exekučním řádu, které všechny dlužníky chrání, tak tu další novelu, která je skutečně zásadní, a proto nám dala dost práce, tak už je v legislativním procesu, je po připomínkovém řízení a teď čekáme, jak rychle ji stihne projednat Legislativní rada vlády a potom vláda. To je poslední, co ji dělí od vstupu do Sněmovny. A pokud Sněmovna dokáže být tak rychlá jako na Slovensku, tak není důvod, abychom to všechno v tomto volební období ještě nestihli. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi Robertu Pelikánovi za odpověď. Ptám se - ano, pan kolega Fiedler se dále hlásí do rozpravy. Jinou přihlášku zatím do rozpravy v této věci nemám. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Fiedler: Já bych chtěl panu ministrovi upřímně poděkovat za upřímnost jeho odpovědi, že se nevyhýbal žádnému tématu a zcela věcně a upřímně odpověděl na to, na co jsem se tázal. Jeho odpověď mě v tomto směru potěšila, že si je vědom nějakých problémů a stavu, který je, a současně, a to zase nekladu vám za vinu, pane ministře, zděsila. Zděsila mě v tom směru, že jste jasně řekl, že s tím není možné nic dělat.
Když si představím, že jsme tady řešili spotřebitelské úvěry, což má bohužel k sobě velmi blízko, k exekucím, potom to nesplácení, a vím, že, nebudu jmenovat, známá leasingová firma když si neoprávněně účtovala úroky a roční procentní sazby nákladů, že za to dostala postihy od České obchodní inspekce, a tady jsme slyšeli, když si exekutorský úřad neoprávněně něco naúčtuje a ponechá - a tady opravdu se zaražme nad tím, co to znamená. To je, jako když si ponechám finanční prostředky, které mi nenáleží. Ponechám na vás, jak si to v duchu ohodnotíte, jakým slovem, co to je.
Vy jste tady řekl, že s tím nemůžeme nic dělat. To je otřesné. To je otřesný a šílený stav. A já si myslím, že Poslanecká sněmovna je zákonodárným orgánem proto, abychom na tom tedy zapracovali.
Já se vůbec nezastávám těch povinných, jestliže nadělali dluhy, ať už to bylo z neznalosti, z hlouposti, nebo úmyslně, to tam určitě bývá také, tak si ty dluhy mají platit. Ale jsme velmi často svědky toho, jak to likviduje rodiny, jak jsou tím postiženy děti, které za to nemohou. Já si prověřím informaci, která se ke mně dostala tento týden z věznic, kdy tam vězni jsou povinni splácet exekuce. Jak je možné, že má 18 - nebo 28 to bylo? - nebo 18, teď nevím přesně, já si to prověřím, exekucí od jediného dopravního podniku? To mi nad tím zůstává hlava stát, jak je to možné. A samostatně vedených exekucí od stejného exekutorského úřadu. To je nenormální stav, to nemá logiku. Já si to prověřím, tu informaci. Říkám, že je to informace, která se ke mně dostala, a opravdu si ji budu chtít prověřit, že to tak je. To zdůrazňuji. Ale to je stav, který nepokládám za normální. Ani nepokládám za normální, když tady ministr spravedlnosti - a zase, to vám nedávám za vinu, pane ministře - naprosto upřímně přizná, že je to stav, se kterým nesouhlasí, který pro něho je těžko pochopitelný, ale že s ním nemůže nic dělat. Což chápu. Soudy jsou nezávislé. I když si říkám, jestli nejsou nezávislé trošku moc. ***