(15.30 hodin)
(pokračuje Chovanec)
Pokud nebude vůle v Poslanecké sněmovně se vydat touto cestou, tedy tohoto kompromisního návrhu, jsem případně připraven tento návrh z Poslanecké sněmovny stáhnout.
Děkuji za pozornost, ale pevně doufám, že se nám podaří tyto tři body, které jsem zde přednesl, zakotvit do této novely.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Nyní prosím o stručné uvedení zákona pana poslance Bronislava Schwarze, který je zpravodajem tohoto návrhu zákona. A než mu dám slovo, ještě od 17 hodin se dnes omlouvá do konce jednacího dne z pracovních důvodů pan poslanec Stanislav Berkovec.
Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Bronislav Schwarz: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem rád, že se konečně pan ministr dostal už na řadu se zákonem o obecní policii, a popisovat dál věci nebudu, budu pouze evidovat vaše vystoupení a případné už možné některé reakce, co jsem viděl od pana kolegy. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji za jeho stručné a jasné uvedení. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Daniel Korte. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Daniel Korte: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, můj nezapomenutelný přítel Ivan Medek mi vštípil zásadu, že politik má mluvit stručně a jasně. A já se dnes té zásadě poněkud zpronevěřím, budu mluvit obšírněji, než bývá mým zvykem, a budu mluvit také dosti obecně. Pokládám to za důležité, abych osvětlil svá ideová východiska, jež mě povedou k návrhu, který přednesu závěrem.
Já jsem žil stále ještě větší část života v nesvobodě, a proto jsem na její omezování zvýšeně citlivý. Úvaha první tedy, můžeme říci úvaha filozofická, se týká, jak by jinak, svobody.
Jsou různá pojetí svobody. Jedno pojetí svobody je negativistické. Svobodu vidí především jako zdroj nejistoty, která vytváří mnohost, a z této nekonečné množiny mnohostí pramení mnoho nebezpečí zneužití. Výsledkem je chaos, zmatek, neorganizovaný a neorganizovatelný. Myslím si, že velmi dobře to charakterizuje Karamazov, nikoli náš kolega, ale Míťa Karamazov z Dostojevského románu, když říká: Široký, příliš široký je člověk, já bych ho zúžil. Myslím, že je zbytečné konstatovat, že takovéto pojetí svobody vede k autoritativním a totalitním režimům a že to je přímá cesta do gulagu.
Oproti tomu stojí pojetí jiné, pojetí, které vnímá svobodu jako dar, nevnímá ji negativisticky, negativně ani privativně, to znamená, jako že něco nemusím, svobodu od něčeho, ale vnímá ji pozitivně jako svobodu k něčemu, pro co mi svoboda otvírá prostor, k něčemu, co mohu dělat. Samozřejmě že je přitom možnost zneužití, že k nim nepochybně při tomto pojetí dochází, ale přesto pokládám svobodu za vyšší hodnotu než možnost onoho zneužití, protože zároveň ruku v ruce se svobodou kráčí také smysl pro odpovědnost, smysl pro povinnost.
Řekl-li jsem, že svoboda je dar, možná spíše než dar je to jeden z nejskvělejších výdobytků naší euroatlantické civilizace založené na judaismu a křesťanství, na kultuře židovské, řecké a římské. A o každý dar je třeba pečovat, je třeba o svobodu znova a znova bojovat, chránit ji, bránit a pokud možno rozšiřovat. Myslím, že z toho, co říkám, je zřejmé, že patřím k adherentům tohoto pojetí svobody.
Nyní učiním drobnou digresi. V souvislosti s teroristickými útoky a dalšími bezpečnostními hrozbami dnes ve společnosti roste strach. Zároveň jsou přijímána různá opatření k posílení bezpečnosti, která s sebou logicky nesou omezení svobody, její umenšení. Jde to kapku po kapkách, krůček po krůčku. Svoboda nemizí hned. Tato vláda rozhodla o navýšení počtu policistů o 10 %. Stáváme se tím policejním státem? Inu ještě asi ne. Zde ve Sněmovně jsme schválili zákon o ochraně státních hranic, který umožní vládě, ba dokonce pouze ministru vnitra bez souhlasu parlamentu uzavřít hranice. Znamená to, že nebudu moci vycestovat? No zatím asi ještě ne. Říká se "dočasně" a již jen to slovo má pro nás dříve narozené negativní konotace. Všudypřítomné kamery nás kontrolují na každém kroku. Orwell by se divil. Svoboda, zaručená, garantovaná svoboda nedotknutelnosti obydlí je pouhou iluzí. Policista může bez souhlasu soudu vstoupit do domu, aby vám zabavil legálně drženou střelnou zbraň, úředník může bez souhlasu soudu vstoupit k vám domů a čučet vám do kamen, čím topíte. Teroristé nás chtějí připravit o naši svobodu, jejímu konceptu nerozumějí, chtějí ji zničit. A my ze strachu před teroristy přijímáme opatření, jimiž se sami své svobody dobrovolně vzdáváme, čímž de facto realizujeme jejich cíle.
Nyní prosím poznámka číslo dvě, obecná, řekněme filologická. Zákonodárci, když v roce 1991 přijímali zákon o obecní policii, patrně vůbec netušili, jaký to nesmysl schválili a jaké to bude mít neblahé důsledky. Problém spočívá v nešťastném pojmu "obecní policie". Ten pojem je nesmyslný, a to jak z hlediska filologického, tak z hlediska vnitřní logiky. Slovo policie je odvozeno od řeckého slova polis, což znamená obec, v širším slova smyslu město, ale míní se tím město jakožto pospolitost. Město jakožto budovy je řecky asty. Tak je tomu ve všech odvozeninách. Políteó - jsem občan, polítés - občan, políteómai, jiný tvar téhož slovesa, znamená působím jako občan, čili pečuji o obec. To by nikdo z nás patrně dnes neřekl, protože my děláme přece politiku a i ve slově politika je obsažena polis. Takže obecní policie je zhruba stejný nesmysl, jako byla svého času lidová demokracie. Přeloženo do češtiny: lidová lidová vláda nebo lidová vláda lidu. Jak přeložit obecní policii, to tedy opravdu nevím. Vnitřně nelogický pojem to je proto, že zákon se sice jmenuje "o obecní policii", ale v textu se všude hovoří o obecních a městských strážnících. Čili bylo by správné, aby se ten zákon nazýval "o obecní stráži", protože ten výraz policie je v tomto případě nešťastný a zavádějící. V tom spočívají ty neblahé důsledky, neboť tím míním setrvalý trend srovnávat policii obecní s Policií České republiky, přibližovat ji Policii České republiky. Je to trend, který trvá 25 let. A protože jsem člověk zlý a podezíravý, nikdo mi nevymluví, že na jeho konci, na konci těchto snah, je služební poměr.***