(9.10 hodin)
(pokračuje Grospič)
Ten zákon my jsme jako Komunistická strana Čech a Moravy podporovali, byť ho nepovažujeme zdaleka za ideální a myslíme si, že vytváří ve společnosti tak trošku mylnou iluzi, že nebude-li přijat, bude zavdáno k tomu, aby se méně potírala korupce v politickém spektru České republiky. Nicméně jej považujeme za nezbytný z toho pohledu, že i u nás narůstá stále větší vliv lidí, kteří propojují své ekonomické zájmy se zájmy politickými a vtělují je přímo i do politického know-how.
Znám argumentaci, kterou spojil prezident republiky s tímto návrhem zákona, zejména kolem § 4 a navazujících paragrafů tohoto zákona, kdy argumentuje již platnou úpravou a tím, že koneckonců nakonec stejně rozhodne Ústavní soud. Může mít pravdu. Může nakonec celá věc skončit u Ústavního soudu. Je k tomu však nezbytné říci, že k tomu, aby tento zákon nakonec skončil u Ústavního soudu, je potřeba několik podmínek. Především té podmínky, že někdo musí dát podnět k Ústavnímu soudu, aby se tím vůbec zabýval. Z tohoto pohledu si myslím, že má-li někdo takovou vůli, ať tak učiní, ale my bychom dneska měli zůstat konzistentní, a pokud jsme dokázali tento zákon podržet proti rozhodnutí Senátu České republiky, tak bychom mu měli vyjádřit podporu i proti vetu prezidenta republiky.
Já osobně z tohoto pohledu, i když mám proti tomuto zákonu velké výhrady, budu hlasovat pro jeho podporu.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nyní je přihlášena paní poslankyně Válková a připraví se pan místopředseda Vojtěch Filip. (K mikrofonu přistupuje místopředseda Filip.) Pane místopředsedo, ještě vystoupí paní poslankyně Válková a potom dostanete slovo.
Poslankyně Helena Válková: Milé kolegyně, vážení kolegové, jsem ráda, že to včerejší odložené vystoupení mohu uskutečnit dnes, protože znáte moji - aspoň já si to o sobě myslím - nezávislost, někdy možná až příliš zřejmou, která se projevuje právě kromě jiného i v tom, že ctím většinou bezvýhradně, nebo ctím bezvýhradně, a většinou se mi to i daří, dodržování určitého ústavního pořádku, právního řádu, legislativních pravidel a vůbec toho, čemu my říkáme právní kultura v každé zemi. Myslím si, že pokud jde o novelu zákona o střetu zájmů, tak jak už naznačili a velmi podrobně rozvedli moji předřečníci včera, a zřejmě tomu tak bude i dnes, nebyla zcela dodržena v tom smyslu, jak bychom si možná rádi představovali a jak bychom chtěli, aby ve vyspělé evropské zemi, kterou představuje Česká republika, tomu bylo pravidlem.
Abych byla trošku konkrétnější. Můj kolega pan poslanec Vondráček relativně podrobně rozvedl a zabýval se otázkami, které se týkají testu ústavnosti, který by měl být měřítkem úrovně a kvality legislativy u všech zákonů, a zejména u těch, které nějakým výraznějším způsobem ovlivňují politické procesy. Dovolte mi, abych v této souvislosti doplnila jeho výklad, protože jsem často došla k závěru v diskusích s poslanci a poslankyněmi, že ne vždycky všichni rozlišují to, co z hlediska ústavnosti by mělo být určitým mantinelem pro rozlišování právní normy, která testem ústavnosti projde a neprojde, a to je totiž rozdíl mezi takzvaným materiálním právním státem a formálním právním státem.
Zatímco - když to hodně zestručním a nebudu tady mít přednášku na toto téma - formálním právním státem se rozumí zpravidla vázanost státní moci právem, to znamená celým právním systémem, tak materiální právní stát klade důraz na hodnotový základ pozitivního práva a na práva lidská. A to je, myslím, velmi důležité, protože každá norma by měla projít nejenom testem ústavnosti v tom širším smyslu slova, tak aby obstála, pokud budeme poměřovat její hodnotu nebo kvalitu z hlediska dodržování základních principů formálního právního státu, ale také z hlediska toho jádra právního státu, a to tvoří hodnoty, které jsou vtěleny právě v Ústavě, v Listině základních práv a svobod, prostě v tom, co tvoří hodnotový základ určitého právního systému. (V sále je hlučno.)
Dovolte mi například srovnání, které ve své publikaci uvádí pan doc. Kysela. Je to publikace Ústava mezi právem a politikou, úvod do ústavní teorie. Ale já nebudu moc teoretická. Já jsem si konkrétně vybrala příklad, který -
Předseda PSP Jan Hamáček: Já se omlouvám, paní poslankyně. Prosím sněmovnu o klid!
Poslankyně Helena Válková: Já vím, že to možná není tak zajímavé, ale na druhé straně si myslím, že je to důležité, abychom věděli, v jakém rámci se pohybujeme. Já potom upozorním na praktické důsledky toho, pokud se v něm pohybovat nebudeme vůbec nebo jenom částečně právě při případném přehlasování veta pana prezidenta.
On také upozorňuje na to jádro, na takzvanou klauzuli věčnosti, to znamená to, co je nepřípustné měnit, co tvoří vlastně ten grunt, tu podstatu právního státu v tomto smyslu ve formálním i materiálním smyslu slova.
Budu citovat: Ústavní právo některé otázky vyjímá z dosahu běžného politického boje tím, že je kodifikuje v rigidních ústavách, jejichž změny podřizuje kvalifikovaným procedurám, případně je zcela vylučuje ze sféry přípustného politického soupeření zahrnutím do nezměnitelného materiálního jádra ústavnosti, takzvaná klauzule věčnosti. Tím je ve Francii republikánská forma státu. U nás je bohužel trošku neurčité, co tvoří podstatu ústavnosti. Je to okruh podstatných náležitostí demokratického právního státu, to je článek 9 odst. 2 Ústavy České republiky. V Německu - ještě Německo uvedu jako příklad - je to ochrana lidské důstojnosti, nezcizitelnost lidských práv, přímá závaznost lidských práv, demokratický a sociální charakter státu, suverenita lidu vykonávaná ve volbách a hlasováním či prostřednictvím konstituovaných mocí vázaných právem, právo na odpor a další. Z hlediska politologického můžeme proto říci, že jde o jakási metapravidla režimu včetně shody na nich, že jsou předpokladem jeho existence.
Abychom si to přeložili do srozumitelné řeči: Měli bychom vždycky posuzovat normu, která nějak výrazně zasahuje do sféry, která je chráněna lidskoprávními ústavními mantinely, i právě optikou materiálního právního státu. O tom formálním právním státu, o vázanosti státu samozřejmě právem a právním řádem vůbec nemluvím. To je samozřejmé. O tom se hovořilo včera. ***