Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

197.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Pařížská dohoda
/sněmovní tisk 932/ - prvé čtení

Tímto sněmovním tiskem jsme se zabývali dne 10. listopadu loňského roku na 50. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsme přerušili obecnou rozpravu. Poslanecká sněmovna dne 10. listopadu rozhodla, že při projednávání tohoto bodu je nezbytná přítomnost pana ministra průmyslu Jana Mládka, kterého tímto vítám. Na 53. schůzi dne 1. prosince jsme tento bod opět přerušili, neboť tato podmínka nebyla splněna.

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujali ministr životního prostředí Richard Brabec a zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Václav Zemek - pardon, pan poslanec Robin Böhnisch.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se jako první přihlásil přítomný pan ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych zde připojil stanovisko mnou řízeného resortu k vystoupení ministra životního prostředí k ratifikaci Pařížské dohody.

Česká republika se spolu s ostatními členskými státy EU zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů již před pařížskou konferencí prostřednictvím Rámce pro klima a energetiku do roku 2030, který byl schválen nejvyššími představiteli v říjnu 2014. Ten stanovil závazný cíl pro všechny sektory a zdroje emisí - nejméně 40% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 ve srovnání s referenčním rokem 1990.

Já bych to tady ještě jednou zopakoval vlastními slovy. Debata o dopadech na český průmysl již proběhla, a pokud budeme zpochybňovat COP 21, tak si jenom zhoršíme pozici, protože ČR se k tomu již zavázala bez ohledu na to, jestli bude COP 21 ratifikovat, nebo nebude, a pro ČR je samozřejmě lepší, když to budou dodržovat nejenom státy EU, ale i státy celého světa, což je záměr pařížské konference nebo COP 21. Čili závazky vyplývající z pařížské konference tak nejdou nad úroveň, kterou jsme již jako ČR přijali v rámci závazků stanovených EU. Hlavním prostředkem naplnění tohoto závazku je systém obchodování s emisními povolenkami, tedy EU ETS.

Zároveň je důležité upozornit, že Pařížská dohoda obsahuje bod o ustanovení schématu emisního obchodování s cílem dosažení nákladově efektivního snižování emisí. Tento systém je v rámci EU aktivně využíván a v podstatě je EU jeho průkopníkem, a proto je pro ČR klíčové právě nastavení systému obchodování s emisními povolenkami. Pro český průmysl je nyní zásadní vyjednání dobrých podmínek právě v rámci probíhající revize systému obchodování s emisními povolenkami.

ČR požaduje zejména zrušení předem určeného plošného snižování referenčních hodnot pro stanovení množství bezplatně alokovaných povolenek a naproti tomu stanovení alokace na základě referenčních hodnot revidovaných před rokem 2021; dále omezení uplatnění korekčního faktoru snižujícího bezplatnou alokaci a zajištění transparentnosti jeho použití; odůvodnění navržených hodnot kritérií pro možnost zařazení odvětví na seznam odvětví ohrožených únikem uhlíku. Pravidla ochrany hospodářství proti uzavírání podniků s vyššími emisemi CO2 musí být dle ČR nastavena tak, aby bylo nejohroženějším průmyslovým sektorům alokováno 100 % povolenek zdarma, tj. bez dalšího snižování alokace.

Pro MPO je prioritní zamezení snižování bezplatné alokace odvětvím vysoce ohroženým únikem uhlíku, aby byla zachována jejich konkurenceschopnost. Zároveň je důležité, aby revize EU ETS zajišťovala dlouhodobý, stabilní a efektivní rámec a vhodný cenový signál k posílení nákladově efektivního snižování emisí CO2 na úrovni EU.

Přistoupení k Pařížské dohodě však může přinést českým průmyslovým podnikům a jejich expertům i řadu příležitostí. Ty spočívají v zapojení se do investičních projektů v rozvojových státech zaměřených na ochranu klimatu. ČR se již v současné době podílí na jednom z nejdůležitějších nástrojů financování klimatických opatření v rámci dohody a tím je Zelený klimatický fond. Ten představuje významný potenciál pro uplatnění českého soukromého sektoru a dalších subjektů, např. z oblasti vědy a výzkumu, při přípravě a realizaci projektů, které budou financovány z jeho prostředků.

Rád bych také uvedl, že snižování emisí prostřednictvím systému EU ETS je jedním ze tří nástrojů k dosažení požadovaného snížení emisí skleníkových plynů, který pokrývá přibližně 45% podíl celkových emisí skleníkových plynů v EU. Druhým nástrojem je nový návrh nařízení o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich propady v důsledku využívání půdy a lesnictví, tzv. LULUCF. Třetím nástrojem je pak sdílené úsilí, které pokrývá sektory nezahrnuté předchozími nástroji. Jde o budovy, zemědělství, dopravu či odpady. Tématem snižování emisí se tak musí zabývat všechny oblasti hospodářství.

MPO velmi aktivně komunikuje se zástupci podnikatelské sféry a aktivně spolupracuje s Ministerstvem životního prostředí. Rámcová pozice ČR k reformě EU ETS, jež byla zpracována a schválena 24. září 2015 příslušným výborem PSP ČR a dne 2. prosince 2015 Senátem na základě doporučení jeho příslušných výborů, koresponduje i s názory zpracovatelského průmyslu, jehož stanovisko jste možná na konci minulého roku již obdrželi.

Závěrem bych vás však chtěl ujistit, že MPO i já osobně vyvineme maximální úsilí, aby byla zachována konkurenceschopnost českého průmyslu. Zároveň věnujeme maximální úsilí monitoringu plnění Pařížské dohody na celém světě, věnujeme pozornost možným akcím nové americké administrativy a vyhodnocování plnění Pařížské dohody, které se předpokládá jednou za pět let.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Dalším řádně přihlášeným do rozpravy, který už minule započal své vystoupení při posledním projednávání, je pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl na úvod svého dnešního vystoupení - které vlastně je již myslím třetím vystoupením k tomuto bodu, pořád v jednom řečnickém přihlášení - zmínit k tomu, co říkal pan ministr Mládek. Ono to tak vyznívá v posledních několika týdnech možná, že debata k Pařížské dohodě se schyluje k tomu, že v podstatě již na ní nemáme co plnit, že jsme její podmínky již dávno splnili a že tím pádem nemá valnou cenu hovořit o ní samotné, o jejích dopadech, o jejím časovém, ale i věcném rámci. Pan ministr vyjmenoval celou řadu opatření, která naše vláda již učinila a která samozřejmě probíhají za dramatických jednání s podnikateli, kteří v nich vidí omezení naší konkurenceschopnosti.

Jenom připomínám, že pařížská konference COP 21 se konala na sklonku roku 2015. Bylo tam přítomno dvacet tisíc akreditovaných účastníků a celkem se na tom podílelo 45 tisíc lidí. Byla to obrovská akce. Byla ještě prodlužována. Jednalo do dlouhých nočních hodin v té Paříži. A výstup byl očekávaný s poměrným napětím a také s očekáváním. Nakonec proč ne. Byly tam určité zásadní rozpory, kdo je za globální změnu klimatu odpovědný víc a kdo méně. Kdo je bohatý víc a kdo je bohatý méně. Kdo tedy bude muset pokrývat ty náklady, které na boj proti změně klimatu pařížská konference nastartovala. Mimochodem, jedná se o 100 miliard dolarů každý rok, který by měly vyspělé země poskytovat na boj proti globálnímu oteplování v zemích rozvinutých méně.

Dalším sporným momentem, který zřejmě vyvolal to horečné každonoční jednání v Paříži, byla závaznost té dohody. Dohoda původně měla být právním nástrojem, podle kterého se bude řídit celý ten dlouhodobý proces boje proti klimatické změně. Nakonec se ukazuje, že taková závaznost v dohodě není, a tak také i se k ní stavějí představitelé naší vlády, kteří se ji snaží, tak jak se mi zdá, trochu zlehčovat.

Třetím problémovým bodem pak bylo stanovení cílů boje proti změně. Šlo o omezování zvyšování průměrné teploty. Magickým limitem tam byly 2 °C nárůstu teploty. Případně při větší a větší přísnosti sami na sebe jeden 1,5 °C nárůst teploty. Původně bylo očekáváno, že tím časovým rámcem, za který se teplota bude takto stlačovat, udržovat a ten nárůst omezovat našimi drakonickými opatřeními, bude celé stávající století. Ovšem když se podíváme na text Pařížské dohody - a já jsem si jej samozřejmě četl, i když původně jsem neměl to v úmyslu, ale když o tom máme hlasovat, máme to ratifikovat, tak musíme ten text samozřejmě znát. Text dohody podle mého názoru vyjadřuje zoufalství jejích autorů nad tím, že se prostě během toho týdne nedařilo skloubit neúprosné požadavky ekologických aktivistů se zbytkem zdravého rozumu, který snad v hlavách zúčastněných politiků zůstal.

Dohoda v článku 2 říká, že jejím cílem je zlepšit globální reakci na hrozby změny klimatu - teď z té dohody cituji -, a to v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby. Mimo jiné pomocí

a) udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, a uznání, že by to výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu;

b) zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilování odolnosti vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin;

c) sladění finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

Bude se ta dohoda provádět podle zásady rovnosti a společných, i když rozdílných odpovědností a odpovídajících schopností se zřetelem na zvláštní vnitrostátní podmínky. To je prostě několik takových pojmů, které významně diverzifikují země vyspělé, méně vyspělé, povinnosti větší, povinnosti menší.

Používá se tady jako časový pojem začátek toho našeho zkoumání, kategorie z marxismu-leninismu, průmyslová revoluce. Překladatel použil tato slova. I když možný překlad předindustriální éra by mohl být také jaksi použitelný. Když se podíváme na to, co to znamená, tak zjistíme, že chceme-li ty hodnoty takto sledovat, nárůsty teploty, musíme extrapolovat ty hodnoty vlastně až do zhruba roku 1750, kdy se začíná uhlí masivně používat jako zdroj energie pro tehdy se rozvíjející, vznikající stroje, které vlastně rozhýbaly světový, tehdy vlastně pouze evropský průmysl.

Článek 4 - a tady jsem se snažil pořád hledat nějaký časový rámec pro tu Pařížskou dohodu. Článek 4 říká, že pro dosažení dlouhodobého teplotního cíle budou smluvní strany usilovat o dosažení vrcholu globálních emisí skleníkových plynu co nejdříve s tím, že smluvním stranám v rozvojových zemí bude dosažení tohoto vrcholu trvat déle a poté budou podle nejlepších dostupných vědeckých poznatků emise urychleně snižovat - všimněte si té složité větné konstrukce -, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi antropogenními emisemi ze zdrojů a snížení skleníkových plynů pomocí propadů v druhé polovině tohoto století na základě rovnosti a v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby.

Tak tady vidíme, že v té Pařížské dohodě se objevuje vlastně jediné určení času. Žádný rok 2100, který původně byl očekávaný, ale je tam vymezen jakýsi neurčitý časový úsek, druhá polovina tohoto století. Tedy období po roce 2050 a do roku 2100. Mluví se o dosažení rovnováhy mezi antropogenními emisemi ze zdrojů a snižování skleníkových plynů pomocí propadů. Konkrétně tedy v druhé polovině tohoto století. A je to všechno jaksi spojeno do jedné věty, do jednoho souvětí s politicky korektním souslovím, které říká, že se tak musí stát na základě rovnosti a v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby.

Je tedy zřejmé, že autoři a také i signatáři Pařížské dohody považují globální emise skleníkových plynů a antropogenní emise ze zdrojů za hlavního viníka globální klimatické změny, pokud ta globální klimatická změna tedy existuje. A pak jako hlavní indikátor té globální změny. Tady je hlavní indikátor uváděna průměrná globální teplota a hlavně její nárůst. A tady musím říci, že na tento kánon, na tuto jaksi nezpochybnitelnou pravdu, kterou nás autoři Pařížské dohodě jaksi vybavují, existují i jiné vědecky podložené pohledy. Já bych tady chtěl uvést příklad z článku Nepřímý a přímý termodynamický vliv mokřadů na klima autorů Pokorného, Hesslerové, Huryny a Davida Harpera, jednak z ENKI, o.p.s., Třeboň, jednak z University of Lester. Mezivládní panel - tady cituji z toho jejich článku. Mezivládní panel pro klimatickou změnu se při studiu klimatické změny zaměřuje na hodnoty průměrné globální teploty a varuje před globálním oteplením, které je důsledkem růstu koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Tedy hlavní předpoklad, se kterým IPCC, tedy ten mezivládní panel, pracuje, opomíjí vodu a vegetační pokryv jako mechanismy, které utvářejí klima.

Mír a další v roce 2013 uvádějí. Vodní pára je hlavním skleníkovým plynem, který se do atmosféry dostává přirozeným způsobem a má zásadní vliv na tvorbu klimatu na zemi. Její množství v atmosféře je závislé spíše na teplotě vzduchu než na emisích. Z těchto důvodů je považována spíše za zpětnovazební faktor než faktor, který by mohl mít vliv na klimatickou změnu. Antropogenním způsobem, tedy ve formě emisí, se voda a vodní pára do atmosféry dostává v podstatě stopovým způsobem ze zavlažovacích systémů či z elektrárenských chladicích věží. Je to z hlediska souvislosti s globální změnou klimatu zanedbatelné.

Za řídící činitele pak je považována koncentrace CO2 a CA4 v atmosféře, přestože množství vodní páry je o jeden až dva řády vyšší. Tady konkrétně koncentrace CO2 a CA4 je 390, nebo tedy 1,8 v případě CA4 částic na milion, ppm, a podléhá přitom výkyvům. Koncentrace CO2 je v letním období na severní polokouli o 20 ppm nižší, což ukazuje na vliv vegetace, kdežto množství vodní páry ve vzduchu, vyjádřeno s pomocí objemové jednotky, je při teplotě 21 °C 22 400 ppm, tedy částic na milion, v případě teploty 40 °C již 62 200 ppm. Přitom se koncentrace vodní páry rychle mění jak v čase, tak v prostoru.

Autoři myšlenky o zásadním vlivu antropogenních emisí ze zdrojů opomíjejí vliv vodní páry a opomíjejí také nutnost vodní hospodářství na naší planetě daleko významněji a pozorněji sledovat.

Ještě se v této souvislosti chci zmínit o indikátoru průměrná globální teplota. Tento indikátor konference používá jako hlavní údaj. Přitom průměrná globální teplota je vypočítaná hodnota, jinak to není možné. Záleží to na vstupních datech a na metodách, kterými toho výsledku dosáhneme, a také na tom, jak efektivně interpretovat budeme toto jediné číslo. Bohužel ale tady autoři uvádějí, že tuto teplotu nelze brát jako hodnotu, která vypovídá o globálním klimatu a je možné s její pomocí charakterizovat otevřené systémy. Klima je tvořeno gradienty, tedy rozdílnými hodnotami různých meteorologických prvků, zejména tedy teploty a tlaku. V důsledku toho dochází k formování jevů, jako jsou bouře, tornáda, mořské proudy atd. Klima nelze podle autorů tohoto článku charakterizovat globálně, ale lokálně. A uvádějí zajímavý příklad dvou ekosystémů, pouště a tropického deštného lesa. Na poušti ve dne dosahují teploty řekněme 40 °C, v noci klesají k nule. V tropickém deštném pralese se přes den pohybují teploty kolem 25 °C, v noci klesnou na 15 °C. V obou případech dopočteme průměrnou hodnotu teploty v obou ekosystémech jako 20 °C. Uznáme ale, že klima je naprosto odlišné.

Já se nyní od toho článku vrátím k realitě, k projednávání v naší Sněmovně, kde pan zpravodaj dr. Böhnisch ve své úvodní řeči řekl: Dohoda ukládá smluvním stranám povinnost stanovit si vnitrostátně stanovené příspěvky ke snížení emisí a plnit je. Tyto národní příspěvky se mají každých pět let revidovat, s tím, že ten následující má být vyšší než předešlý. Doporučuje smluvním stranám zachovat zásobníky skleníkových plynů - myšleno například lesy - a provádět opatření s cílem snížit emise vyvolané odlesňováním a degradací lesů."

Tady prosím připomenu jenom jednu věc, jediné slovo, a to je Národní park Šumava, který jsme významně ovlivnili schválením novely zákona č. 114. Před deseti lety, dnes máme 19. ledna, zuřil orkán Kyrill, který má obrovské důsledky dodnes, 20 tisíc hektarů uschlého lesa a možnost dalšího usychání, bude-li platit námi schválený zákon.

Pan ministr Mládek tady slibuje, že zajistí, aby naše země měla konkurenceschopnost, a sděluje nám, že naše obavy z Pařížské dohody jsou liché. Jenom si musíme uvědomit, že pan ministr Mládek, byť je v tuto chvíli ještě ministrem, možná ještě několik měsíců, ale co bude po říjnu 2017, teprve rozhodnou voliči, kdežto tato dohoda je plánována na celé další před námi stojící století.

K tomuto nápadu plánovat něco na dobu téměř sto let bych se také chtěl kriticky vyjádřit. Jenom si zvažme takový myšlenkový příklad. Vezměme si rok 1906. To byla doba, kdy se svět i Evropa velmi dobře rozvíjely. Chceme-li znát nějaký důkaz, podívejme se kolem nás v našich městech krajských i okresních. Máme tam celou řadu budov, které byly postaveny v té době. Jsou to budovy škol, různých úřadů, nemocnic a další. Tyto budovy dodnes dominují těmto našim městům. Našim předkům se tehdy dařilo velmi dobře a také si mohli plánovat některé své vize do roku 2000. Také si mohli říci - teď se nám dobře daří, pojďme si tady naplánovat něco na sto let. Ti lidé se také mohli ptát, mohli si klást otázku, možná to někteří činili, co bude symbolem magického 20. století, které se tak lákavě před nimi tehdy rozevíralo. Co by to tak mohlo být? Letadlo, automobil umožňující revoluci v cestování, průmyslové linky umožňující výrobu jakýchkoliv prostředků, výrobků zlepšujících život lidí, nebo zase na druhé straně všeobecné volební právo, které tehdy frčelo, uplatňovat se v politice, vzdělání na vysokých školách například i pro ženy. To všechno mohly být potenciální symboly 20. století.

A co takovým symbolem opravdu je? Jaké to století bylo? Tady pro zajímavost mohu uvést - spisovatel Jiří Padevět, autor knihy Krvavé léto 1945 a dalších knih, v rozhovoru pro Lidové noviny z 3. ledna letošního roku říká, že když si zanalyzuje, jak se vyvíjelo 20. století, takovým symbolem podle něj je dobytčí vagon, tedy dopravní prostředek, kterým jedou lidé, kteří nikam jet nechtěli, kteří jsou někam vezeni. Je to zajímavé, možná trošku mezní přirovnání, ale vzpomeneme-li si na první světovou válku, vzpomeneme-li si na Stalinovy čistky a hladomory v Sovětském svazu, vzpomeneme-li si na holokaust, vzpomeneme-li si na další věci, kterými 20. století bylo zatížené, tak to není úplně od věci.

V Lidových novinách z téhož dne je ještě jeden článek, který se již konkrétně Pařížskou dohodou zabývá. Jeho autorem je vysokoškolský pedagog a ekolog Pavel Nováček. Mimo jiné v něm také cituje klimatologa Jamese Hansena, který považuje Pařížskou dohodu rovnou za podvod. Hansen říká: Jsou to bezcenná slova. Konference nepřinesla žádné činy, jen sliby. Závazky dohodnuté v Paříži nemají význam, pokud nebudeme ochotni začít zdaňovat emise skleníkových plynů, cituje pan prof. Nováček svého kolegu klimatologa Hansena. A prof. Nováček pak dále píše, a to už je pro nás velmi informativní, že kdybychom chtěli udržet nárůst globální teploty s 66procentní pravděpodobností pod 2 °C po danou dobu rámovanou druhou polovinou 21. století, tak můžeme vypouštět skleníkové plyny na dnešní úrovni ještě dvacet let. Kdybychom přijali ten ambicióznější požadavek, tedy držet nárůst teploty pod 1,5 °C, tak už jenom deset let.

Nováček dále píše, že omezení nárůstu globální teploty pod 2 °C - já podotýkám, pokud má smysl a pokud může zlepšit světovou globální klimatologickou situaci - není podle Nováčka nemožné, určitě ale nebude bezbolestné a výrazně nás, tedy lidstvo, v našich konzumních nárocích omezí. A k tomu já dodávám, že o tomto se nikde v Pařížské dohodě nepíše a ani česká vláda, která ji již schválila, ani pan ministr životního prostředí, který ji podepsal, nám neříkají, neříkají občanům ve volebním roce, že k tomu, aby se dohoda naplnila, tak za 20 let, nebo dokonce už za 10 let nebude možné získávat energii spalováním jakýchkoli organických látek, tedy tím škodlivým, emise tvořícím způsobem. A neříkají lidem, že to bude znamenat obrovské změny v jejich životním stylu, a to nemluvím o konkurenceschopnosti našeho průmyslu.

Tady patří, myslím, položit otázku, jestli to, čím se teď zabýváme, je politika, jestli to není pouhý střet dvou vědeckých hypotéz, jedné, která má díky médiím obrovskou podporu vědců, možná, ale určitě ekologů, určitě ekologických aktivistů celého světa, tedy ta teze o antropologickém původu globální klimatické změny, anebo je to střet této ideologické platformy s vědci, kteří jsou střízlivější, kteří zpochybňují mainstream toho klimatického alarmismu. A já musím říct, že to je jednoznačně politika. Je to dokonce ideologie.

Autoři totiž těch nápadů, jednak těch nápadů samotných a jednak návrhů na jejich řešení, od nás chtějí peníze. Chtějí obrovské množství peněz ze státního rozpočtu zemí. Já nevím, můžeme si vzít příklad. U nás stojí podpora obnovitelných zdrojů 44 mld. ročně. Musíme dávat na domy štítky s energetickým hodnocením. Musíme do automobilových paliv přimíchávat biosložky. Teď momentálně se chystáme učinit v budoucích dvou desetiletích konec s tepelnou energetikou. Kdo bude vytápět naše sídliště, která jsou napojena na teplárny využívající hnědé uhlí, a tak dále a tomu podobně.

Pařížská dohoda v sobě obsahuje závazek České republiky, mj. závazky podílet se na tzv. varšavském mezinárodním mechanismu pro ztráty a nehody, for lost and damages. V principu jde o to, že prostřednictvím pojištění či jiných finančních mechanismů bude Česká republika hradit ztráty a škody, které budou posouzeny jako vzniklé v důsledku změny klimatu a ke kterým došlo v jiných částech, v jiných státech světa. Přitom míru, v jaké se Česká republika bude podílet na těchto škodách, jakož i rozsah a finanční vyjádření těchto škod bude určovat zmíněná instituce, a to na základě pravidel určených konferencí dohody, tedy opět mezinárodní organizace. Za výše uvedené škody, je třeba zdůraznit, budou považovány hurikány, záplavy a podobné meteorologické jevy, které lze snad pojistit, ale také tzv. nepojistitelné jevy, jako jsou třeba ztráty a škody způsobené zvyšováním hladiny moře a dále apod.

Přitom ten varšavský mezinárodní mechanismus výslovně uvádí, že předmětem kompenzace mají být i tzv. ekonomicky nevyčíslitelné škody. Čili tou ratifikací, ke které se tady Sněmovna chystá, bude Česká republika souhlasit a ponese odpovědnost za finanční kompenzaci škod vzniklých v důsledku přírodních katastrof na území jiných států samotným těmto státům nebo jejich obyvatelům, a to způsobem nedefinovaným a bez definovaného postupu, jak tyto škody budou vyčíslovány. O kompenzaci a vyčíslení pak bude rozhodovat mezinárodní orgán.

A tady si poprvé kladu otázku: Je tento postup konformní s Ústavu ČR? Nejde o přenesení pravomoci orgánu republiky na mezinárodní orgán? Je něco takového možné bez explicitně vyjádřeného souhlasu českých občanů, např. pomocí veřejného hlasování, pomocí referenda?

O tom, že v současné době jsme svědky globální ekonomické (klimatické?) změny, zřejmě není pochyb, ale my si musíme dávat otázku, zda myšlenka, že tuto změnu způsobili lidé svým životem na planetě, je správná. Klima se v čase samozřejmě nepřetržitě mění, mění se v dlouhých obdobích v řádu staletí, tisíciletí, a různé oscilace kolem dlouhodobých trendů si těžko umíme vysvětlit. Sice existují různé hypotézy vysvětlující dlouhodobější a poměrně trvalejší trendy, ale střednědobé, krátkodobé změny vysvětlit neumíme. A to právě zneužívají klimatičtí alarmisté, kteří nám vnucují doktrínu lidmi způsobeného globálního oteplování.

Otázka zní, co nás to všechno bude stát. Tady cituji z předkládací zprávy pro Sněmovnu, materiálu sněmovního tisku k Pařížské dohodě. Ten říká, z hlediska dopadů na státní rozpočet bude nutné počítat s povinným příspěvkem do rozpočtu dohody. Lze předpokládat, že se tento příspěvek bude pohybovat v přibližné výši jako u protokolu, tedy pro roky 2016 a 2017 je to částka 38 354 eur, konkrétní výše příspěvku pak bude stanovena na základě rozpočtu dohody, který bude přijat na prvním zasedání jejich smluvních stran. První zasedání se uskuteční, jakmile budou splněny podmínky pro její vstup v platnost podle čl. 21, a příspěvek pak bude hrazen z rozpočtové kapitoly 315.

To jsou určitě výdaje, které na mysli nemám. Tady mám na mysli oněch 100 mld., na jejichž krytí se bude ČR jako rozvinutý stát podílet. 100 mld. dolarů ročně se bude přerozdělovat od rozvinutých k rozvojovým státům. Není zde stanovena výše částky, která bude příslušet na ČR. Kdo bude tento podíl dojednávat? Bude to ČR, anebo jménem jejím a všech ostatních členských států Evropská komise? Bude tedy Evropská komise hlasovat i za ČR? Čímž tedy přeneseme naše práva na Evropskou unii? Pak ovšem vzniká zajímavá situace z hlediska Ústavy, a to za druhé zmiňuji ústavní problém. ČR pak na sebe ratifikací této dohody bere práva a povinnosti podle mezinárodního práva a vzhledem k tomu, že jde o mezinárodní smlouvu, tedy faktického práva a povinnosti vlády ČR, přenáší tím na EU výkon práv, sama ovšem si drží nadále naše povinnosti ty peníze najít a do daného fondu je transferovat. Takový postup zřejmě předpokládá povinnost vlády, postup podle čl. 10a Ústavy, a nelze se přitom odvolávat na souhlas se vstupem do EU daný referendem z roku 2004, protože práva a povinnosti vznikají ratifikací dohody samé, tedy řekněme, když k tomu tak dojde, v roce 2017.

Je možné si klást další a další otázky, o kolik pracovních míst přijde naše republika zánikem celého sektoru tepelné energetiky, kolik nás bude nadále stát podpora výstavby nových alternativních, tedy solárních a větrných elektráren, kolik bude stát dotování jejich provozu. Kolik - ale to se zatím nikdo neptá - budeme muset vynakládat na jejich ekologickou likvidaci, až skončí jejich životnost.

Orgány Poslanecké sněmovny se již k podobným problémům dlouhodobě vyjadřují. Mám na mysli opakovaná varovná usnesení výboru pro evropské záležitosti, také i hospodářského výboru k tzv. letnímu klimatickému balíčku a dalším, a teď v nedávné době vyjádření vlády a tripartity k tzv. antifosilnímu zákonu, který už byl hospodářským výborem odložen, a nyní tedy vlastně byl dán k ledu i rozhodnutím vlády, která po dohodě s tripartitou antifosilní zákon stahuje. V pondělí vystupoval v Událostech a komentářích v České televizi pan ministr Brabec a tuto skutečnost oznámil.

Mimo jiné také chce vláda zkoumat sociální dopady antifosilního zákona. Moderátor pořadu logicky namítl, že pokud vláda odmítá antifosilní zákon jako hlavní nástroj boje proti klimatické změně, proč ve Sněmovně hodlá ratifikovat Pařížskou dohodu, která má vlastně stejné, ne-li dramatičtější, tvrdší, řeknu klidně horší dopady. Pan ministr podle mě nespokojený s tím, jak dopadá aktivistická politika jeho ministerstva, tak řekl to, co tady vlastně už dneska řekl pan ministr Mládek, že limity pro emise stejně dávno plníme, takže Pařížskou dohodu můžeme klidně schválit. Jakýmsi nechtěným možná fenoménem pan ministr nazval tu dohodu dokonce Pařížskou deklarací. Věřím tomu, že to bylo omylem. Tak tady si musíme říct, že to žádná deklarace není, že to je tvrdá dohoda, kterou budeme muset plnit a která náš průmysl, naši energetiku a vůbec způsob života našich občanů významně poznamená.

A ještě chci zmínit jednu věc tady a to je věc mezinárodní politiky. Nově zvolený americký prezident Donald Trump, který se zítra ujme svojí funkce, podle některých informací zvažuje, že pod jeho vedením Spojené státy americké od Pařížské dohody ustoupí. Je to možná diskutabilní, jak to nakonec dopadne, ale určitě by stálo za to počkat, jak se Amerika k Pařížské dohodě postaví, tedy Spojené státy jako největší světový znečisťovatel. Představa, že by státy Evropské unie samy nesly tíži dopadů, zejména tu ekonomickou tíži Pařížské dohody, je podle mého názoru naprosto nepřijatelná.

A ještě poslední a třetí bych řekl upozornění na konflikt Pařížské dohody s ústavním pořádkem naší republiky. Dohoda sama vychází z toho, že signatářská země provede soubor vlastních legislativních opatření směřujících k naplnění dohody. Tato opatření mají být podle dohody předložena formou Intended Nacionally Determined Contributions co nejdříve po uzavření dohody, tedy pokud možno už loni. Ten závazek ale, a to už tady myslím pan ministr také zmiňoval, České republiky k plnění těch přísných limitů byl již schválen, byl předložen Evropskou komisí a Lotyšskem již v roce 2015, tedy vlastně necelý rok před uzavřením samotné dohody, a vlastně dva roky předtím, než my se jí teď zabýváme jako orgán pověřený a příslušný k ratifikaci této dohody. Čili cizí stát s Evropskou komisí učinil závazek jménem České republiky, že český Parlament provede legislativní změny pro splnění tehdy ještě neexistující dohody, kterou teď český Parlament po dvou letech má teprve ratifikovat. Čili tou ratifikací pak bychom zpětně potvrdili náš závazek měnit zákony, které ale s námi nikdo předem nekonzultoval. Otázka tedy zní, zdali je to ústavně konformní, zdali to s naší Ústavou souvisí. Došlo fakticky k tomu, že Komise jménem naší republiky dojednala dohodu, ve které předem bez dalšího vyjednávání zavázala ke změně legislativy celou vládu a Parlament České republiky. A nyní chce po Parlamentu, abychom tuto dohodu ratifikovali, a tím zpětně náš závazek potvrdili.

Navíc ještě závažnější věc, že se tady mluví o celém budoucím století, o dlouhých desítkách let. Tedy zavazujeme sněmovny, senáty a vlády, kterých bude mnoho v budoucnosti, až do roku 2050 plus. Budeme tedy, a naši nástupci, kteří tady jistě budou zasedat, nuceni schvalovat zákony podle závazku, který byl formulovaný Evropskou komisí bez vědomí Parlamentu a bez ohledu na to, zda v té budoucnosti bude Česká republika členem Unie, nebo nebude, nebo zdali budou nějaké pravomoci na Evropskou unii přeneseny ústavně, anebo nikoliv.

Dámy a pánové, já jsem tady na několik sporných momentů v textu Pařížské dohody upozornil. Také jsem upozornil na to, že jsou zde pochybnosti o jejím souladu s ústavním pořádkem. Podle mého názoru bychom měli ratifikaci Pařížské dohody odmítnout, nedat se strašit tím, že jsme už jedni z posledních, kteří jsme dohodu neratifikovali, že to pro nás bude znamenat nějakou ostudu nebo kdoví co ještě. To, že to pan ministr už bohužel podepsal a vláda schválila, na věci nic nemění. Poslanecká sněmovna je v této zemi suverén a vláda a její ministři jsou jí odpovědní.

Abychom se mohli rozhodovat s plným vědomím dopadů Pařížské dohody na naši ekonomiku, energetiku a konkurenceschopnost vůbec, tak předkládám následující návrh. Navrhuji usnesení, o kterém by Sněmovna hlasovala po ukončení obecné rozpravy k tomuto bodu a které zní takto: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky přerušuje projednávání vládního návrhu zákona, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Pařížská dohoda, sněmovní tisk 932, do doby, než vláda České republiky předloží Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky informaci o dopadech Pařížské dohody na ústavní pořádek a na hospodářství České republiky." A do budoucna, až se dobereme k přidělování projednání tohoto sněmovního tisku jednotlivým výborům, tak já se přimlouvám a pro pořádek tady na závěr svého vystoupení navrhuji, aby se tím vládním návrhem zákona, kterým se předkládá k ratifikaci Pařížská dohoda, zabýval také výbor pro životní prostředí.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane poslanče. Omlouvám se, mám to brát jako procedurální návrh, nebo jako návrh usnesení Sněmovny, o kterém se ale hlasuje až ve třetím čtení?

 

Poslanec Jan Zahradník: Já jsem právě se snažil, pane předsedající, dát jasně najevo, že mám na mysli, aby o tom usnesení bylo hlasováno až po ukončení obecné rozpravy.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Po ukončení obecné rozpravy.

 

Poslanec Jan Zahradník: Je to termín, který je podle mého názoru... (Poslanec se obrátil směrem k předsedajícímu a hovoří mimo mikrofon.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, je to v souladu s jednacím řádem. Prosím. Dobře, děkuji, návrh bude zaznamenán. Určitě, děkuji, já vás poprosím o formulaci toho usnesení a děkuji.

 

Poslanec Jan Zahradník: To usnesení - mám to ještě jednou číst? Nikoliv, to až k tomu dojde. (Předsedající: Ano.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, není to procedurální návrh, je to návrh usnesení. Děkuji za upřesnění toho termínu. Děkuji.

Mám tu dvě faktické poznámky nyní. Nejprve s faktickou poznámkou pan poslanec Milan Urban, po něm s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Klán. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Urban: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, obhájci této Pařížské dohody říkají: o nic nejde, je to celkem nevinný materiál. A vypadá tak i na první pohled relativně pozitivně a nevinně. Myslím si ovšem, že to je materiál, nebo dohoda, která má opravdu dalekosáhlé dopady, nebo bude mít do života občanů a do hospodářství České republiky. Ono totiž z toho vzniknou závazky, které se týkají energetiky, tedy průmyslu, a tedy v konečné podobě i občanů. Závazky, které se týkají dopravy, které významným způsobem mění vůbec dopravu, respektive zdroje pro dopravu, jsou to závazky, které se týkají zemědělství, jsou to závazky, které se budou týkat každodenního života. Podle mého názoru dokud nebude jasné, jakými nástroji tyto cíle chceme naplnit, tedy jakou strategii pro naplňování těchto závazků využijeme v těchto jednotlivých oborech, nelze jen tak jednoduše takovouto obecnou dohodu podporovat.

Zastánci říkají: to budou obrovské příležitosti pro průmysl, pro hospodářství, pro kreativní průmysl. Možná ano. Ale musíme se ptát, jaké příležitosti to budou, jaké nástroje naplní tuto případnou dohodu. Nic z toho tento materiál z Paříže nenavrhuje. Proto si myslím, že dopady mohou být drastické (upozornění na čas), a velmi bych prozatím váhal s podporou takovéto dohody bez znalosti dopadů a nástrojů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou dále pan poslanec Jan Klán. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, já jsem se přihlásil s faktickou poznámkou, protože dnes již zcela jistě na můj příspěvek nedojde. Já jsem už tady v loňském roce poukázal na to, kdo vlastně může za to globální oteplování. Já jsem tady říkal, že za to může deregulovaný kapitalismus. O tom můžeme vést diskusi. Ale já jsem tady už i pochopil, proč třeba zastánci ODS tvrdí, že globální oteplování neexistuje. Pan poslanec Zahradník, vaším prostřednictvím, tady říkal nějaké dvě studie, jedny, které podporují, a druhé, které to vyvracejí. Já jsem si vzal na pomoc knížku This Changes Every Thing, Tohle všechno mění, Naomi Kleinové, Kapitalismus proti klimatu, kde na stránkách 42 a 43 se mluví o vašem bývalém předsedovi ODS Václavu Klausovi, který byl často zván na různé klimatické konference zejména do Spojených států, aby potvrdil, že globální oteplování neexistuje a že vlastně za to nikdo nemůže, takže to necháme volně plynout a bude všechno v pohodě. Takže to abyste věděli, že v té knížce je také citován váš bývalý předseda. Čili se nedivím, že zastáváte takovouto doktrínu.

Nicméně jak už tady bylo zmíněno, zítra má inauguraci nový americký prezident Donald Trump, tak jsem velice zvědav, jak se postaví k této pařížské klimatické dohodě, protože on prohlásil, že se Spojené státy prorazí k ropě. Prostě opět tam vládne opravdu uhlíková lobby, o které se píše i v této knížce, viz This Changes Every Thing, jak je to celé propojené s tou politikou. Takže je to opravdu politický problém.

A tvrzení, že globální oteplování neexistuje, to je poměrně směšné. To, že tady máme dneska, u nás, v České republice, poměrně silné mrazy, je právě i důsledkem toho globálního oteplování, i když tam hrají roli jev El Nino a další. Ale to, že tady máme opravdu zimu, neznamená, že globální oteplování neexistuje. Na druhé straně planety je třeba teplo, tady je zima. Takže za globální oteplování dle mého názoru může (upozornění na čas) deregulovaný kapitalismus. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane poslanče. Jako kapitalista, který tady má na starosti regulaci vašeho času, děkuji, že jste jej dodržel.

Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi krátký příspěvek na téma klimatické konference, respektive klimatické dohody z Paříže, která vyvolala, jak jinak, velkou diskusi nejen mezi odborníky, ale i politiky, což vidíme dnes i na jednání Sněmovny. My zde máme uvést v život dohodu z Paříže. Než si navzájem začneme dávat nálepky jako ekoterorista či jiné, než si začneme říkat, že naše planeta není zelená, ale má jinou barvu, tak se pojďme podívat, co nám může cíl dosažení globálního snížení emisí skleníkových plynů přinést. Naplnění dohody totiž nemusí znamenat pro veřejnost poměrně abstraktní nákupy emisních kreditů jiných států nebo možnosti postihů za emise oxidu uhličitého v letectví či lodní dopravě. Naopak. Zejména oblast - a tady bych si dovolil odpovědět na dotazy svého předřečníka pana poslance Urbana a zkusit přiblížit, v čem může být přínosná právě klimatická konference, respektive její realizace v těch jednotlivých státech.

Já bych tady chtěl zmínit, že zejména oblast energetické účinnosti a energetických úspor může být skutečným motorem naší ekonomiky a investiční příležitosti s vysokou přídavnou hodnotou. Jako malý příklad, myslím srozumitelný všem, bych uvedl energetické úspory v budovách, které se dnes bohužel omezily na takové to pouhé zateplování a výměnu oken a dveří. Přitom právě energetické úspory v budovách mohou dosahovat až desítky procent. Hovořím zde zejména o automatizaci a řízení, tedy tzv. inteligentních domech. V čem spočívají ty nejzásadnější úspory? Zejména v řízení, regulaci vytápění, klimatizace, ventilace v čase, v řízení osvětlení na základě světelných podmínek, přítomnosti člověka atd.

Kouzlo spočívá v tom, že se jedná o obory s vysokou přidanou hodnotou a jejich vhodná podpora může výrazně prospět naší ekonomice. Navíc řešení není příliš složité. Všichni voláme po tom, aby se podpora přesunula od montoven založených na levné pracovní síle k podpoře sofistikovanějších oborů. A zde ta příležitost skutečně je. Začít se může u veřejných budov, u kterých se jasně definují požadavky na energetické úspory a kam se také může přesunout část státní podpory. Jistě že samotné energetické úspory v budovách nám nevyřeší klimatické cíle. Jsou ale dobrým a myslím, konkrétním a srozumitelným příkladem toho, že klimatickou dohodu z Paříže lze vnímat pozitivně i z pohledu podnikání a investičních příležitostí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Marek Benda - kterého ale nevidím. Proto jeho přihlášku stahuji a poprosím pana poslance Petra Bendla. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Neobávejte se, nebudu tak podrobný jako pan kolega Zahradník, který to vzal opravdu z gruntu a mluvil tu i o detailech, ptal se na věci, které nejsou nedůležité.

Já myslím, že je každému z vás, jak tady sedíte, jasné, že Pařížská dohoda není jen tak ledajaký dokument, že nás opravdu zavazuje k vážným věcem. A pominu to, že v materiálu, který nám předložila vláda, je napsána konkretizovaná částka, že bychom měli přispívat zhruba jedním milionem korun na nějakou administraci těch finančních prostředků, ale není tam ani koruna, ani naznačeno, kolik a jak se státní rozpočet bude do budoucna podílet na tom, že Česká republika bude posílat rozvojovým zemím nějaké peníze na ochranu klimatu a investice s tím související. Naznačil to tady možná pan ministr průmyslu a obchodu, když říkal, že to vlastně bude velká výhoda pro české firmy, protože my tam budeme posílat peníze a oni by tam mohli někdy něco stavět a podobně, a podílet se na nějakém rozvoji, atd., atd.

Nicméně mě tedy mrzí, že tam není konkretizovaný závazek pro Českou republiku alespoň v nějakém řádu, jak to s tímto vypadá. Měl bych tedy dotaz na pana ministra životního prostředí - který momentálně telefonuje, tak nevím, jestli mě poslouchá, nebo neposlouchá. Zároveň by mě velmi zajímalo, protože v České republice se neutají vůbec nic a vím, že Ministerstvo životního prostředí, nebo minimálně to, už připravuje legislativu, která se týká a opírá právě argumentačně o schválenou Pařížskou dohodu, protože vláda počítá s tím, že Pařížská dohoda Poslaneckou sněmovnou projde, a tam už je to paragrafové znění. Nic takového není, vrtí pan ministr hlavou. Já doufám, že tomu tak je, nicméně bychom si to zasloužili. Zasloužili bychom si vědět, jaké konkrétní dopady v oblasti legislativy, v oblasti podnikání a jejích důsledků, v oblasti hospodaření v lesích, v oblasti zemědělského hospodaření, co konkrétního tím vlastně bude - co na to bude vztaženo. Protože logicky, projde-li Pařížská dohoda jednáním Poslanecké sněmovny a jejím souhlasem, pak sem následně přijde vláda, potažmo ministr průmyslu, možná ministr životního prostředí a další, a bude říkat: dyť vy už jste s tím souhlasili, dyť vy už to tam vlastně máte. A ono je to tam v těch podivných slovíčkách a větách, je tam napsaná spousta věcí. A čert tkví v podrobnostech. My bychom měli znát, protože ne všichni umějí číst bruselštinu, nebo věty tak, jak je možné je přečíst, dílem je tady četl pan kolega Zahradník, co všechno to vlastně v praxi pro nás bude znamenat.

Já myslím, že by si to Poslanecká sněmovna zasloužila, aby spolu s tímto materiálem už přišel nějaký návrh legislativních opatření, ve kterých by se odráželo to, co nás vlastně čeká, abychom potom všichni nebyli postaveni před hotovou věc a zemědělský výbor nemusel vysvětlovat zemědělcům, jaká všechna omezení se jich v souvislosti s Pařížskou dohodou týkají, abychom nemuseli vysvětlovat vlastníkům lesa, ale i státnímu rozpočtu, potažmo zřizovatel Ministerstvo zemědělství by muselo opravovat své hospodářské výhledy hospodaření v Lesích České republiky, neboť se jich to samozřejmě bude týkat, privátních vlastníků lesa, podnikatelů hospodařících v zemědělství obecně. Budou za to sankce, bude vznikat jakýsi výbor, nebo respektive v dohodě je a je to v předkládací zprávě, kterou vláda k tomuto materiálu dala, že bude vznikat, já to přečtu přesně, abych se nespletl, mám to tady - nemám. Je to výbor, chcete-li komise, která bude hlídat uplatňování a řešení našich závazků souvisejících s Pařížskou dohodou.

Já bych rád věděl, jak výbor bude vypadat, kým bude obsazen. Budou tam představitelé podnikatelských svazů? Nebo tam budou jenom zástupci Ministerstva životního prostředí a jím spřízněných organizací? Jakým způsobem toto bude do budoucna řešeno?

Ale vidím, že se všichni dívají na to, že je 13.01 a pan předsedající se mě určitě chystá přerušit. (Veselost v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Nechystá.

 

Poslanec Petr Bendl: Nechystá, tak super, tak ne, tak budu povídat dál.

Tak by mě tedy zajímalo, jak výbor bude vypadat, protože my se k tomu zavazujeme, a zcela určitě máte představu o tom, kdo ve výboru bude sedět, jaké tam bude složení lidí a případně jaké tam bude složení organizací, jichž se to bude dotýkat. Je-li nějaký jednací řád a podobně?

Já zcela určitě, pokud neprojde zamítnutí v prvním čtení, budu navrhovat, aby tento materiál projednal i zemědělský výbor. A velmi bych prosil, aby opravdu Ministerstvo životního prostředí, případně Ministerstvo průmyslu a obchodu přišlo s tím, jaké konkrétní legislativní opatření a dopady na sféru podnikání a hospodaření v téhle oblasti bude Pařížská dohoda mít v těchto oblastech, protože jsem přesvědčený o tom, že to není jen tak dohoda, kterou druhý den strčíme do šuplíku.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Vzhledem k tomu, že uplynula 13. hodina, přerušuji jednání Sněmovny, vyhlašuji obědovou pauzu a jednání Sněmovny bude pokračovat ve 14.30 hodin ústními interpelacemi na pana premiéra. Přeji dobrou chuť.

 

(Jednání přerušeno ve 13.03 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane předsedo vlády, zahajuji naše odpolední jednání. Budeme se zabývat bodem

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.