Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

282.
Informace vlády o postupu ve věci nevýhodné privatizace OKD

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili dne 10. ledna 2017 a všeobecná rozprava byla přerušena. U stolku zpravodajů by měl zaujmout místo předseda vlády Bohuslav Sobotka, ten se bohužel z dnešního jednání omlouvá, a zpravodaj tohoto bodu poslanec Marek Černoch se dnes omlouvá z důvodu nemoci a zastoupí ho paní poslankyně Hnyková jako zpravodajka.

Budeme tedy pokračovat v přerušené všeobecné rozpravě, do které eviduji několik přihlášek. Jako první je přihlášen pan poslanec Černoch, ale z důvodu nemoci nemůže vystoupit. Jako další je přihlášen pan poslanec Grebeníček, připraví se paní poslankyně Lorencová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, to, co zde minulý týden k vážným problémům OKD zaznělo, bylo přinejmenším zajímavé. Ano, je to nejen o odpovědnosti těch, kdo zmíněné doly tunelovali, ale také možná, nebo možná především o spoluodpovědnosti těch, kdo rozhodovali, kdo připravili terén k tomu, aby stát a občané přišli o majetek a zákonné nároky a práva. A tak docela rozumím těm z vás, kdo jste vyslovili názor, že premiér Sobotka by už neměl v dané kauze figurovat jako svědek, ale spíše by měl sedět na lavici obžalovaných.

Nyní si tedy dovolím koncentrovaně postihnout, co mě vedlo k uvedenému postoji.

V roce 2014 některá média informovala o skutečnosti, že státní podíl ve firmě OKD prodala vláda v roce 2004 za 4 miliardy, i když měl více než dvojnásobnou cenu. Dále média uvedla, že přesto, že toto pochybení bylo možné ještě napravit, Ministerstvo financí neudělalo nic a vše přikrylo. Mladá fronta Dnes tehdy zveřejnila, že po mnohaměsíčním pátrání dospěla k novým zjištěním, která míří na nynějšího premiéra Bohuslava Sobotku. Jak známo, ten se ke své klíčové odpovědnosti ministra financí a předsedy Prezidia Fondu národního majetku nehlásí. V rozporu s prokazatelnými a doloženými skutečnostmi dnes tvrdí, že v této tunelové privatizaci bylo vše v pořádku a že směšná privatizační cena byla prý cenou správnou. Ještě i poté, co do vlády bez výběrového řízení předložil a podepsal privatizační smlouvu, která byla fakticky tunelem na státní podíl na majetku OKD, mohl tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka své hrubé selhání napravit. Mohl mnohamiliardovou škodu vznikající na státním majetku odvrátit. On to ale odmítl udělat.

Ze zveřejněných informací je zřejmé, že Evropská komise vznesla na Ministerstvo financí dotaz následujícího znění - cituji: Karbon Invest učinil nabídku ke koupi akcií od minoritních akcionářů, která naznačovala, že tržní hodnota OKD se rovná 22,5 miliardy. Hodnota privatizovaného státního podílu by mohla být 10 miliard korun proti 4,1 miliardy korun, za které byl tento podíl prodán. Otázka Evropské komise pak zněla: Jak zdůvodníte tak velký rozdíl mezi cenami? Ministerstvo financí vedené Bohuslavem Sobotkou však ani po tak jednoznačném podnětu nezačalo privatizaci prověřovat, a dokonce ani do Bruselu neposkytlo potřebné úplné informace. Především to, že stát zapomněl při prodeji dolů ocenit dvě desítky dceřiných společností OKD a další nemovitosti, a že právě z důvodu těchto nedbalostních opomenutí či kriminálních zkreslení skutečného rozsahu majetku OKD byla privatizační cena tak směšně nízká.

Jaký má pro svou tehdejší nečinnost a pro selhání jím vedeného Ministerstva financí dnešní premiér vysvětlení? Lakonické. Stanovisko pro Evropskou komisi jsem na ministerstvu nezpracovával já, nevím o tom, jakým způsobem se to řešilo. To je skandální vyjádření! Máme tedy uvěřit tomu, že privatizační kauza, která byla skutečným skandálem od samého počátku, kdy ji tehdejší ministr financí Sobotka podsunul vládě a podepsal, šla opět zcela mimo něj, když bylo možné alespoň dodatečně, a dokonce s dopomocí Evropské komise ten tunel alespoň částečně napravit a pro stát získat ztracené prostředky minimálně v řádu miliard. Podle stávajícího premiéra Bohuslava Sobotky prý stanovisko odeslané Evropské komisi nepodepsal on, ale jeho náměstek Eduard Janota. A ten už, jak známo, podat svědectví o míře odpovědnosti Bohuslava Sobotky, o tom, zda ministr byl pouze zcela neschopným a neinformovaným člověkem na odpovědném místě, nebo člověkem zcela srozuměným s tím, co se děje, nemůže. Jedno je přesto nepochybné. Klamavé stanovisko k pochybnostem o privatizaci OKD bylo Evropské komisi zasláno s hlavičkou Mgr. Bohuslav Sobotka, první místopředseda vlády.

Ano, současný předseda vlády vždy měl a má v některých mimořádně závažných případech, za které nese osobní funkční i politickou odpovědnost, pozoruhodně špatnou paměť. A vždy, když jde o to, že by jako odpovědný úředník státu a ústavní činitel měl přiznat a nést odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí a za zvlášť závažné rozhodování úřadu, který řídil, podle vlastních slov údajně nic nevěděl, nic nekontroloval a vlastně nic neřídil.

Připomenu alespoň jeden z klíčových manévrů, kterými Bohuslav Sobotka napomáhal k tomu, aby mnohamiliardový státní podíl v OKD byl bez výběrového řízení a za cenu víc než směšnou převeden na ty, kdo v konečném důsledku, jak už víme, nemínili řádně podnikat, ale s nabytým majetkem spekulovat, prchali do daňových rájů a tunelovali jej naposledy i formou dividend vyplácených na dluh.

Ve svém memorandu nedoporučila jistá vyžádaná expertíza uzavřít smlouvu o prodeji státního podniku OKD se společností Penta ani se společností Karbon Invest z důvodu nebezpečí veřejné podpory. Ano, uvádí to obžaloba v dosud vedeném procesu. Jak tisk informoval, ministr Sobotka toto varování ignoroval a 26. března 2004 přikázal tehdejšímu šéfovi Fondu národního majetku Janu Juchelkovi, aby uzavřel smlouvu o prodeji akcií s Karbon Investem za pouhých 2,25 miliardy korun. Tedy tak, jak to jako ministr financí podsunul a nechal schválit o tři dny dříve vládě. Proti skandálnímu postupu ministra Sobotky a špatnému vládnímu rozhodnutí se tenkrát postavil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ovšem jen alibisticky, neboť žádal cenu navýšit na pouhých 3,4 miliardy. Tím ovšem nebylo odstraněno riziko, že privatizace bude posouzena jako nedovolená podpora státu vyvoleným privatizátorům. Žaloba v kauze OKD uvádí, že Zdeněk Bakala pověřil společnost Karbon Invest zvýšením kupní ceny za podíl akcií z částky 3,4 miliardy na 4 miliardy. Vláda, kterou byl povinen řádně a odpovědně informovat ministr financí Sobotka, nakonec schválila prodej za 4,1 miliardy.

Před soudem naposledy stanuli znalec Rudolf Doucha, který za společnost VOX Consult vypracoval posudek oceňující státní podíl na 2,8 miliardy korun, a dva bývalí vysocí úředníci Fondu národního majetku, kteří privatizaci připravovali. Tehdejší ministr financí Sobotka, který v odpovědné funkci jako člověk s právním vzděláním předložil vládě vadnou smlouvu, policii řekl: Kdybych věděl, že je posudek cinklý, vládě bych návrh na prodej OKD nepředložil. Zkusme si ale představit, že by na místě Bohuslava Sobotky byl tehdy někdo odpovědnější, tedy že by za privatizaci a přípravu smlouvy nesl odpovědnost ministr financí, který není zbaven svéprávnosti nebo vybavený jinými diskvalifikačními předpoklady a který plní řádně své funkční povinnosti. Lze si vůbec představit, že by takový ministr připustil, že mnohamiliardový majetek státu bude oceněn na desetinu, či dokonce dvacetinu své skutečné hodnoty? A lze si představit, že by odpovědný ministr obešel povinnost výběrového řízení? A je možné si představit, když vypukne skandál a o věc se zajímá i Evropská komise, že by takový ministr financí nereagoval, ničeho si nevšímal, nic nechtěl dělat a místo plnění svých povinností a řádného řízení a kontroly nechal své úředníky klamat Evropskou komisi a neudělal nic, aby škodu napravil?

Někdejší ministr financí Bohuslav Sobotka prý chtěl za každou cenu podíl státu v OKD prodat, protože se bál vysoké míry nezaměstnanosti v Moravskoslezském kraji, útlumu těžebních činností a sporů mezi akcionáři. Dokonce prý odboráři měli zájem na tom, aby vláda neprodala svůj podíl nikomu jinému než společnosti Karbon Invest. Tak alespoň současný premiér vypovídal na protikorupční policii v říjnu 2011. Vyšetřovatelé se totiž zabývali podezřením, že při privatizaci někdo státu způsobil mnohamiliardovou škodu. A právě Bohuslav Sobotka byl v roce 2004 ministrem financí, který odpovídal za předložení příslušných materiálů vládě.

Dámy a pánové, výsledek privatizace známe. Tunel na doly a byty Ostravsko-karvinských dolů byl pro ty, kdo utekli do daňových rájů, mimořádně výnosný. Desítky miliard odtekly za pouhých deset let a nezůstaly žádné rezervy, ale naopak dokonce miliardové dluhy. A strach o pracovní místa, kterým se oháněl před policií někdejší ministr financí, je dnes zcela reálný. Už deset let náklady podivné privatizace platí desetitisíce nájemníků bytů OKD a celá severní Morava a Slezsko poklesem koupěschopnosti. Škody po vyrabovaném podniku a odstupné havířům má platit stát.

Nyní se dostávám k tomu, co jsem již naznačil v úvodu. Současného premiéra a někdejšího odpovědného ministra financí Bohuslava Sobotku usvědčuje z odborného a lidského selhání, z fatální nedbalosti a neodpovědnosti, pokud ne tedy přímo z úmyslného napomáhání těm, kdo vytunelovali státní podíl OKD a po privatizaci celý podnik a bytový fond, nikdo jiný než Bohuslav Sobotka sám. Tentýž Bohuslav Sobotka, který nyní jako premiér tvrdí, že prodej státního podniku OKD, který připravil a předložil vládě, byl zcela v pořádku a že 4 mld. byly cenou odpovídající, svého času uvedl: Rozhodující okamžik, pokud jde o privatizaci OKD, přichází před dvaceti lety, v roce 1996. Bylo to v době končící první Klausovy vlády a jde o sérii následujících kroků. Státní fond národního majetku požádal v souladu s žádostí vedení OKD ministra Skalického o souhlas se snížením základního kapitálu OKD o 3,5 mld. korun, tedy z původních 27 mld. na přibližně 24 mld. korun. Ministr Skalický se snížením základního kapitálu tehdy před dvaceti lety vyslovil souhlas dne 28. května 1996 - pro zajímavost, bylo to pouhý měsíc před zánikem Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Jako důvod pro snížení základního kapitálu bylo uvedeno, že v důsledku pokračujícího útlumu těžby dochází k podstatnému snižování majetku společnosti. V červnu rozhodla valná hromada společnosti OKD, kde stát měl v tu chvíli ještě těsnou většinu, o realizaci tohoto snížení základního kapitálu.

Dámy a pánové, ve výpisu z obchodního rejstříku OKD najdete tento záznam: Rozhodnutím valné hromady společnosti ze dne 7. 6. 1996 bylo rozhodnuto o snížení základního jmění společnosti na částku 24 mld. 300 mil. Nynější premiér Bohuslav Sobotka se tedy, řečeno lidově, zcela odkopává v rozporu se svými alibistickými tvrzeními o tom, že v roce 2004 byly 4 mld. za státní podíl ve firmě OKD a za 45 tisíc bytů OKD cenou odpovídající, přiznává, že ví a moc dobře věděl, že již v roce 1996 byla společnost OKD oceňována na 24 mld. 300 mil. korun. Víme, že za pouhých deset let po privatizaci se partě kolem Zdeňka Bakaly podařilo vyvést z OKD podle střízlivých odhadů na 60 mld. A to stále je řeč jen o podniku, a nikoliv o desetitisících bytů a o pozemcích a nebytových prostorách, které byly privatizátorům věnovány zdarma a které nyní vynášejí každoročně zisk v řádu minimálně 1 mld. korun.

Ano, na severu Čech se fixlovalo a zakázky a dotace vyhrávali vyvolení. V podezření, že mají podíl na trestné činnosti s tím spojené, jsou i místní sociální demokraté, mimo jiné exhejtmanka Vaňhová. Premiér Sobotka to komentoval pro média tak, že jde o starou záležitost a že se týká jen regionů, a vyčetl svým místním, že se do toho snad namočili spoluprací s ODS. K tomu mohu říci v souvislosti s kauzou, kterou dnes projednáváme, že rozumím steskům premiéra nad tím, že k tunelování majetku státu a pracovních míst i bytů v případě podniku OKD bylo našlápnuto už za vlády stran ODS a ODA. Někdejší hejtman Tošenovský, pozdější europoslanec za ODS, v souvislosti s prací v orgánu OKD i nemálo vydělal. Koneckonců i lobbista a posléze europoslanec Telička pro partu Zdeňka Bakaly pracoval a v konkrétní funkci za odměnu nezanedbatelnou. Nakonec i premiérův přítel a jeho právní servis poskytovali služby protistraně státu. Cíl prý korunuje dílo, říká latinské přísloví. A privatizací OKD a bytového fondu dovedl k cíli, tedy do rukou spekulantů kolem Karbon Investu a party Zdeňka Bakaly, právě tehdejší ministr financí a místopředseda sociálně demokratické strany vedené tedy Bohumilem Sobotkou.

A nejen to. Současný premiér opakovaně klamal a klame občany. Nejednal, ač jednat mohl a měl. Vždyť ještě před volbami, které jej vynesly do současného křesla, sliboval, že stát se důrazně zasadí za zájmy poškozených. Výsledek všichni známe. Premiér, který se těžce politicky zkompromitoval a odborně zcela selhal při privatizaci státního podílu v OKD, nehnul ani prstem, aby pochybení špatné privatizační smlouvy a privatizace napravil. Nehnul ani prstem, aby se podvedení nájemníci bytů OKD domohli svých práv a toho, co jim špičky sociální demokracie, politici jako Luboš Zaorálek a Bohuslav Sobotka, kdysi slibovaly a co měl ministr financí Sobotka pohlídat v privatizační smlouvě. Dnes můžeme jen pozorovat, jak si jedna z rozhodujících figur osudné privatizace OKD, někdejší ministr financí, předseda ČSSD a současné vlády, hájí jen svou vlastní kůži. Jak obhajuje neobhajitelné, a tím fakticky napomáhá těm, kdo tunelovali OKD. Jak nám namlouvá, že nic nevěděl a že rozhodoval zcela správně.

Vytunelovaný podíl OKD a byty OKD, které vydělávají pochybným privatizátorům a jejich nástupcům desítky miliard, které odtekly z OKD, a daně, které nebyly zaplaceny v České republice, jsou toho důsledkem. Severní Morava a Slezsko a celá republika těžce doplácí a ještě dlouho bude platit za neschopnost, slepotu, zbabělost a alibismus takových lidí, jako je současný předseda vlády! Zač stojí slova předsedy vlády? Jakou důvěryhodnost, politickou, ale i odbornou způsobilost vlastně má a může mít člověk, který tak ostudně selhává? A ne jednou, ale opakovaně a stále! Jakou důvěru mohou mít občané k předsedovi vlády, který spolu se svou vládou neudělal nic, co by napravilo škody, které za jeho úřadování a rozhodování ve funkci ministra financí vznikly, a který dodnes tváří v tvář katastrofálním důsledkům tvrdí, že vše bylo v pořádku? Ne, takoví lidé by neměli být v exekutivě. A už vůbec ne ve funkci předsedy vlády!

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Eviduji faktickou poznámku pana poslance Fiedlera. Nejprve faktická poznámka pana poslance. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Nejdříve krátce zareaguji na předřečníka. Tady kolega Grebeníček řekl, že premiér obhajuje neobhajitelné. Já se obávám, že se mu to úspěšně daří, to obhajování. Že to není, že obhajuje neobhajitelné, že v tom je poměrně zatím úspěšný mj. i tím, že se prostě toho nezúčastňuje, že se toho tímto zříká. A to je to, proč jsem se hlásil k faktické poznámce, čímž jsem chtěl reagovat na úvodní slova vlastně řídícího schůze pana místopředsedy Bartoška.

Kolegyně a kolegové, zvažte, jestli toto projednávání v tomto stavu, kdy není přítomen premiér vlády, jehož se tento bod týká, kdy za vládu je přítomen - pan ministr Herman ví, že to říkám z legrace - je přítomen pouze ministr pro přítomnost, abychom mohli zasedat, protože už tu není ani ministr průmyslu a obchodu, který tu byl na začátku, jestli takovéto projednávání má smysl. Já si myslím, že nemá.

Dávám procedurální návrh, abychom přerušili jednání tohoto bodu do přítomnosti premiéra a minimálně některých dalších členů vlády, ale hlavně premiéra. Rozhodněte o tom v hlasování, jestli to má nebo, nemá smysl, jestli chcete, nebo nechcete pokračovat. Já si myslím, že to smysl nemá. Čili dávám procedurální návrh na přerušení tohoto bodu do přítomnosti premiéra.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Je to procedurální návrh. (Hlasy z pléna.) Dobře, je zde protinávrh.

 

Poslanec Martin Lank: Hezké dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Musím dát panu kolegovi za pravdu, protože když se podíváte na ty ostudně prázdné vládní lavice, tak to rozhodně nenasvědčuje tomu, že by tady někdo z vlády měl zájem řešit jeden z největších průšvihů v novodobých dějinách této republiky, protože jinak se o tom mluvit nedá. Kde je pan premiér? Já tomu rozumím, že to nechce slyšet.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, ale toto není rozprava. Dejte protinávrh proti k návrhu, který je procedurální.

 

Poslanec Martin Lank: Omlouvám se, dávám tímto protinávrh na základě dohody s kolegy na přerušení tohoto bodu do příští středy, pardon, do středy 1. 2. ve 14. 30 hodin.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za upřesnění vašeho procedurálního návrhu. Eviduji žádost na vaše odhlášení, já vás tedy odhlásím a požádám vás o přihlášení do systému. Předpokládám, pane poslanče, že také chcete dát procedurální návrh, nebo upřesnit ten svůj. Prosím.

 

Poslanec Karel Fiedler: Zjednoduším záležitost sněmovny. Stahuji svůj návrh, podpořme návrh kolegy Lanka.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. V tom případě máme pouze jeden procedurální návrh a to je, abychom tento bod přerušili do středy do 1. 2. do 14.30 hodin.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 192. Přihlášeno je 93 poslankyň a poslanců, pro návrh 29, proti 50. Tento návrh nebyl přijat.

 

V tom případě budeme pokračovat v rozpravě a s přednostním právem se hlásí pan poslanec Kováčik. Prosím.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Paní a pánové, dneska mají být odpoledne interpelace poslanců a poslankyň na premiéra a na ministry. Když jsem ráno slyšel seznam těch členů vlády, kteří se omlouvají z odpoledního jednání nebo kteří od 13. hodiny a od oné hodiny zde ze závažných důvodů nemohou sedět, mluvím o členech a členkách vlády, tak si říkám, jak to s tou naší parlamentní demokracií může vypadat a také dopadnout, když ti, kteří mají být ve čtvrtek odpoledne poslanci a poslankyněmi zpovídáni a kontrolováni ze své činnosti, mají se tady zpovídat, jak ten či onen problém, se kterým poslanci a poslankyně přicházejí od občanů a z regionů, řešit, nebo jak by ho řešili, a oni se místo toho omluví a pracují, ořou na jiném poli než na tom, na kterém teď odpoledne ve čtvrtek mají orat, tak se nedivím těm, kteří říkají, že je potřeba vzít věci pevněji do rukou atp. Nejsem z těch, kteří by takhle chtěli činit, a nebojte se, nebudu si ani brát přestávku na poradu klubu. Ostatně klub KSČM za poslední rok měl dohromady zhruba tři hodiny přestávek, což je velmi málo. A dvě minuty ještě, ano. Na této schůzi jsme měli dvě minuty a dvě hodiny. Je to pravda.

Pak ale dochází k situaci, ke které došlo třeba včera odpoledne, že některý ministr je natolik zaneprázdněn, že do Sněmovny chodit nemůže, a zařazují se mu věci pouze na tu chvíli v průběhu toho půlroku, co má tu šanci tady být, co se uvolí být zde ve Sněmovně, co se uvolí plnit povinnost sedět v Poslanecké sněmovně. A pak, když to náhodou nevyjde, tak šíří, dští přímo oheň a síru, jací všichni ostatní, zejména ti, co mají jiný názor, jsou zločinci.

Prosím pěkně, já jménem poslaneckého klubu KSČM vyslovuji hlasitou nespokojenost s tím, jakým způsobem ministři této vlády, včetně předsedy této vlády, s Poslaneckou sněmovnou zacházejí. Osobně si myslím, že téma OKD, které zahrnuje nejen severní Moravu, ale řadu dalších podobně postižených regionů, pana premiéra nezajímá. Je to už poněkolikáté.

Znovu říkám, že pokud nezajímá řádně zařazený bod, řádně přeřazený bod nebo případně návrh usnesení, tak znovu říkám, že máme v záloze dostatečné množství podpisů na svolání mimořádné schůze pro tuto záležitost. Nejsem přítelem mimořádných schůzí. Myslím si, že témata je třeba odpracovávat na schůzích řádných, tak jak přicházejí do Poslanecké sněmovny. Znáte mě, opakuji to tady do omrzení, že se mají témata projednávat v pořadí, jak sem přicházejí, pokud náhodou nejde o nějakou kalamitní, katastrofickou či jinak nutnou záležitost, která by se měla předřadit, a byli bychom daleko efektivnější, než to neustále překládat, odkládat nebo nepřítomností znemožňovat řádné projednání.

Jenom tím chci reagovat na to, že potom jsme terčem různých úsměšků, když náhodou nesměle trváme na tom, aby i návrhy opozice se projednávaly v opozičním okénku, které se ostatně začasté, protože se tam zaplevelí ten čas vždycky i nějakým tím vládním návrhem, stává pouhou opoziční skulinou. Proto prosím všechny, abychom zejména v době, která je předvolební, pokud možno se snažili ještě hodně věcí odpracovat, a ne pouze vést různé předvolební kampaně.

Podpořili jsme návrh pana kolegy Lanka na přesunutí, nebo na přerušení do příští středy. Já jsem chtěl ještě doplnit, že Poslanecká sněmovna zdvořile žádá pana premiéra, aby na projednávání onoho přerušeného bodu příští středu odpoledne se skutečně dostavil a setrval tady a odpověděl na ty otázky a pochybnosti a případně i aktivně hlasoval pro návrh usnesení. Nebo proti němu. To vypovídá. Je to čestné, je to slušné a je to, přátelé, promiňte mi, je to demokratické.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan předseda Sklenák. Prosím.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, tak si řekněme, o co jde v tomto bodu. Co je smyslem tohoto bodu? Jmenuje se Informace vlády o postupu nevýhodné privatizace v OKD. Pan premiér na úvod tohoto bodu tyto informace podal. To nebylo dnes, to bylo už dávno. Pak se vedla rozprava a on zde byl přítomen. Pak se ten bod neprojednal, projednával se v jiný den. Pan premiér zde opět seděl. Dnes byl dopředu omluven, má jednání. Ale to přece není smyslem, nejde o to, aby tady pan premiér seděl. Vy ho chcete někteří urážet, jako to dělal tady pan kolega Grebeníček, z jeho úst to bylo skutečně velmi zajímavé poslouchat. Tak řekněte, jak dlouho ještě chcete mluvit k tomuto bodu, domluvme se nějak. Ale původně ten bod, a proto také byl schválen ve Sněmovně, byl podáván tak, že si Sněmovna chce vyslechnout informaci a přijmout nějaké usnesení. Projednáváme to napotřetí, příští středu jsme měli dělat první čtení, návrhy poslanecké. Pokud bude OKD, tak zas budeme několik hodin tady poslouchat tyhle výlevy a zase se nikam nedobereme.

Tak si řekněme, jestli chceme vést tu diskusi a chceme přijmout usnesení, anebo jenom chceme urážet premiéra. (Potlesk některých poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji faktickou poznámku pana poslance Grebeníčka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Na rozdíl od premiéra, který se vyznačuje úhořovitou politikou, kolega Sklenák jedná přímočaře. Já nemám pocit, že bych urážel pana premiéra nebo že bych si vymýšlel body, kdy bych mohl být vůči němu příkrý. Ale my jsme v té informaci, kterou tady podal, zjistili závažné nedostatky, hrubé chyby. On totiž tvrdil, že prodal státní podíl v OKD za 4 miliardy a že to je velice lukrativní. Jenomže my se dozvídáme, že skutečnost je, že to mělo hodnotu 24 miliard plus 300 milionů. A jestli na to upozorníme, že v této zprávě vlády jsou hrubé chyby, tak by to měl ministr nebo premiér tady vysvětlit. Ale vy nehodláte vysvětlit! Vy chcete uklidit závažné body vždycky mimo dosah, ať se vykecají, ať si tam tlachají, jak chtějí, my jedeme dál! Ale s vámi jede do toho příkopu i celá republika, to je vážná věc! A vy si to pořád nechcete přiznat. Všechno. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji dvě přihlášky s přednostním právem. Nejprve pan poslanec Schwarz, po něm pan místopředseda Filip. Prosím.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Dobré dopoledne, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Chci tady na mikrofon říct názor našeho klubu, za klub ANO. My bychom chtěli pokračovat v debatě, a to z toho důvodu, že máme u nás kolegy, kterých se přímo OKD dotýká, dotklo a vědí, o čem mluví. A máme připraveno usnesení, které tady chceme předložit tak, aby Sněmovna demokraticky o něm hlasovala. A to usnesení je konkrétní a zahrnuje konkrétní věci. Takže to je vyjádření za klub ANO. Chceme pokračovat, dokončit a nechceme nikoho urážet, jak tady padalo. Chceme předložit jenom prostě usnesení a bod ukončit. To je všechno.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní pan místopředseda Filip. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené paní a pánové, dovolte mi vyslovit zásadní nesouhlas s tím, co říkal pan kolega Sklenák. Tak dobře, tak o České republice bude platit, že všetci kradnú a někteří čerpají. A když se zabýváme docela zásadním problémem české privatizace 90. let, tak vám to připadá jako nevhodná debata? Odkládáme ji od června minulého roku! Tak slušné chování vůči vládní koalici si snad ani nezasloužíte, jako má klub KSČM. Fakt ne! Fakt ne.

Podívejte se, my jsme tady navrhovali prodloužení, resp. lhůty pro nepromlčitelnost zločinů, které se staly v privatizaci v 90. letech. Nejhorší zločiny privatizace nastávaly v letech 1993 až 1997. Ty nejhorší! Takže nám zbývá vlastně poslední rok, kdy se ta 20letá lhůta naplní. Neměli jste vůli pro to hlasovat! Nechtěli jste to udělat! A přitom to, když jste bojovali o hlasy voličů v roce 2013, snad měl úplně každý ve svém volebním programu. Tak buď se tady o tom budeme bavit a bude tady přítomen předseda vlády - a nezlobte se na mě, on chtěl důvěru této Sněmovny. A vy si myslíte, že si ji má podržet? Možná si ji podrží před 101 nebo 111 poslanci této Sněmovny, ale neudrží si důvěru občanů. A to ani ti, kteří mu tu důvěru ve vládní koalici budou dávat! Dobře, je to vaše vůle, ale jednou to budou hodnotit - nejpozději v říjnu letošního roku - voliči, jak jste se k tomu zachovali.

Vy opravdu chcete nechat propadnout ty nakradené miliardy těm, kteří je ukradli státu? Vy si myslíte, že to je nějaká koruna nebo rohlík na krámě? Jste přesvědčeni, že to nemá být objasněno? Ano, možná se to panu předsedovi vlády špatně poslouchá. Možná se to poslouchá některým zprava ještě hůř, protože u toho v roce 1996 až 1998 byli. Vy si neuvědomujete, co to byly Klausovy balíčky? Co se odehrálo, když nastoupila vláda pana Tošovského? Těch deset miliard, které propadly najednou v bankách? A ono je vám to opravdu všem jedno?

Neuvědomuji si, že by to byl nějaký problém, který bychom mohli zamést pod koberec. Já si to nepřeju. A jestli tedy někdo říká, že nechce, aby se kradlo, tak ať se podle toho chová! (Potlesk z lavic KSČM a ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Budeme tedy pokračovat v rozpravě, tak jak jsou poslankyně a poslanci řádně přihlášeni. Nyní tedy vystoupí paní poslankyně Lorencová, připraví se pan poslanec Fiedler. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Lorencová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, kauzou OKD, která se mne samozřejmě bezprostředně dotýká, se zabývám dlouhá léta. Už si ani netroufám odhadnout kolik let. Protože jsem se dostala ke slovu dnes, vlastně až poté, co zásadní argumenty už řekli moji předřečníci, tak si jenom dovolím připomenout ještě pár dalších. Ale připomínám zároveň, že toto všechno, co jsme slyšeli jak od mého kolegy Josefa Hájka, který má perfektní přehled a perfektně připravenou řeč, tak od kolegy zleva, od kolegy Grebeníčka, to jsou věci, které v podstatě byly zveřejněny už někdy před 12 lety. Některé z nich sice zveřejněny měly být, ale nebyly.

Když jsem natočila reportáž na téma privatizace OKD a privatizace bytů OKD, kterou jsem několikrát podle pokynů vedení té skupiny reportérů přepracovávala, protože se jim neustále zdála ne úplně v pořádku, pořád tam byly nějaké obavy, abych se někoho nedotkla, abych snad někoho neurazila, tak jsem ji několikrát přepracovala. Nakonec z mých původních několika hodin, kdy se objevilo už ono dnes už známé a i mediálně prezentované tvrzení, že tehdejší hejtman Severomoravského kraje bral neomaleně tři miliony za svoji účast v dozorčí radě, že bohužel i, kolegové, i odbory tam měly svého zástupce, který místo aby hájil zájmy zaměstnanců OKD, tak si tam přihříval svoji polívčičku, pravda, už jenom za jeden milion nebo plus minus jeden milion. Rozhodně podstatná část těch informací už byla k dispozici.

Já jenom nechápu, jak je možné, že celá ta léta přece všichni věděli, co se stalo za zločin. Všichni věděli, co se tady kolem OKD, kolem privatizace OKD, kolem toho, čím si procházejí i ti obyvatelé bytů na severní Moravě, kdy nevědí, jak vlastně dopadnou, jestli zítra budou mít ještě střechu nad hlavou, protože neutáhnou finančně neustále se zvyšující nájemné ze strany firem pana Bakaly, prostě celá ta záležitost je 25 let na stole, když to zjednoduším.

Chci jenom připomenout, kdo nám to sem přišel privatizovat. Pan Bakala. Kdo je pan Bakala? Pan Bakala - nevyučený, nebo nedoučený krejčí z Opavy, který emigroval, tam si dodělal nějakou školu v Kanadě a vrátil se nám sem radit, byl poradcem tedy u tehdejšího prezidenta Václava Havla spolu s několika samozřejmě dalšími poradci, ale přijel radit, jak máme tu privatizaci uchopit, jak to máme všechno tady privatizovat. Dělal překladatele, tlumočníka těm, kteří přijeli z té tehdy obdivované ciziny, ze Západu nám říkat, jak privatizace má proběhnout. On dělal tlumočníka například při pokusech o privatizaci Litvínova. Nebyl to nikdo, kdo by přijel a měl - on byl tak trochu podobný Viktoru Koženému, ale nebyl to nikdo, kdo by přijel a měl u sebe balík peněz, se kterými by mohl jít a něco koupit. Něco tak velkého, jak byly doly OKD, už vůbec ne.

Prostě dopadlo to tak, jak to dopadlo. Uplynulo mezitím několik let a pan Bakala se stal vlastníkem nejenom dolu OKD, ale stal se i vlastníkem jakéhosi bonusu, který mu tam tehdejší vlády velkoryse přihodily. Když už ses tak obětoval a privatizoval jsi OKD, tak tady máš ještě navíc. Přesně ty firmy, které tady před chvílí - ne před chvílí, ale před několika dny uváděl kolega Hájek. A jako součást toho byly i byty OKD.

Já jsem vždycky velmi skromná, pokud jde o nárok na čas u tohoto mikrofonu. Dnes si to trochu vynahradím, takže se omlouvám všem. Chci se věnovat teď, alespoň chvíli, právě privatizaci, v uvozovkách privatizaci, bytů OKD. Já to dodnes nepovažuji za majetek těch, kteří to privatizovali takzvaně, protože to bylo privatizováno v rozporu s normálně uvažujícím mozkem. To prostě nebyla privatizace, to byla krádež za bílého dne, bezostyšná, naprosto drzá krádež za bílého dne. Když jsem točila s členem tehdejší ještě federální vlády Tomášem Ježkem, tak mi vysvětloval, že za federace přijali usnesení, aby zabránili tomu, čeho se obávali, to znamená, aby ty byty nakonec nezískal nějaký spekulant, aby nějakou formou nebyli ti, kteří v nich žijí, o ty byty, o střechu nad hlavou připraveni. Nikdy OKD v jakékoliv podobě toto nařízení nepřijalo za své. Prostě se všichni tvářili, jako by to bylo v pořádku, jako by způsob, jakým došlo k privatizaci bytů, byl v pořádku. On v pořádku opravdu nebyl. Já bych vám přála z celého srdce, abyste byli se mnou přítomni natáčení, při kterém vám vypráví vdova po krátce předtím zesnulém havíři, s nímž žila v bytě OKD dlouhá léta, třeba dvacet třicet let, ten člověk zemře a za OKD tam přiběhne okamžitě někdo s novou smlouvou a těmto vdovám, kterým ještě neuschly slzy na tváři po ztrátě blízkého člověka, podstrčí smlouvu na dobu určitou, to znamená na jeden rok od data podepsání. Od žen, které to prožily, mám od nich dopisy, mám je natočené. Pokud by někoho z vás zajímaly podrobnosti, tak jsem ochotna vám poskytnout i doslovné přepisy. Do bytů, kde bydlí skutečně ti, kteří tam dlouhá léta žijí a pracovali v havírně, jejich manželky, není investováno téměř nic. Zato je investováno do takzvaných rezidenčních čtvrtí. Jsou tam vystavěné reprezentační byty, ale nedělá se žádný rozdíl ve výši nájemného. Máš třípokojový byt, platíš z něj. Je jedno, v jakém stavu se ten byt nachází.

Ještě bych chtěla říct, někdy před čtyřmi pěti lety nám velmi zbohatla jedna obec v jižních Čechách, možná jste to zaznamenali, obec Modrava. Přímo zázračně tam najednou - to je obec, která má asi 70 obyvatel, možná 50 čísel, víc jich tam asi není, ale najednou se objevily obrovské příjmy. Ta obec začala stavět lukrativní domy, bazény, chce tam investovat do nějakých zvláštních vybavení. Odkud se ty peníze vzaly? Je to, aby asi Ostrava nebo severní Morava nedostala opravdu ani korunu z OKD, tak jsou to daně, které když obchodovalo NWR na burze, tak jsou to daně, které pan Bakala měl odvést na severní Moravu, přinejmenším na severní Moravu, aby alespoň zčásti se k těm penězům dostali ti, kterým skutečně patřily. Neodvedl. Jsou investovány v Modravě. Nikdo neví, není vlastně už cesta, jak je vrátit zpátky.

Chci ještě říct, že kdyby někdo pochyboval o tom, že k privatizaci bytů OKD, pozemků, firem, o kterých tady kolega Hájek hovořil, o kterých hovořil i kolega Grebeníček, kdyby někdo pochyboval, mám tady kopii části privatizačního projektu OKD. (Ukazuje.) To je jedna věc. Druhá věc. Kdybych chtěla přinést všechnu dokumentaci, kterou jsem shromáždila za ta léta, tak bych ji neunesla. Minimálně dvanáct patnáct kilo toho je. Je toho neuvěřitelně moc a já se jenom divím tomu, že tato Sněmovna neměla dost odvahy se s tímto problémem, což je obrovský problém podle mě, poprat už dávno.

Prostě měli jsme tady velkolepé, velkorysé, štědré vladaře na začátku devadesátých let a posléze rovněž v těch letech dalších, kteří se pasovali do role štědrých dárců a rozdávali plnými hrstmi něco, co jim ani zdaleka nepatřilo. Stát má jedinou povinnost. Povinnost starat se o každého občana. Dokud tady budou občané, kteří budou mít oprávněný pocit, že jejich práva jsou pošlapávána, že stát s tím, aby oni dosáhli na svá práva, nic není schopen udělat a nechce nic udělat, do té doby to bude velmi špatný stát, velmi špatné vedení státu.

Já se omlouvám, že jsem vám zabrala poněkud více času, než je mým zvykem. Zdaleka jsem neřekla všechno, co jsem chtěla říct. Je toho ještě hodně. A já se bohužel obávám, že to není naposled, kdy u tohoto pultíku s tímto problémem jsem. A prosím všechny, podpořte návrh kolegy Hájka na usnesení Sněmovny. Velmi vás o to prosím. Argumentaci má opravdu perfektní. A já věřím, že se konečně s něčím aspoň pohne. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Lorencové. Nyní budeme pokračovat faktickou poznámkou pana poslance Plzáka a potom dále řádně přihlášenými poslanci. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Já bych doplnil svoji milou kolegyni. On se tady pan Bakala nevynořil úplně jen tak z ničeho nic. Já jsem, už je to delší čas, poslouchal rozhovor s bývalým ministrem, myslím hospodářství, panem Grégrem a ten říkal takovou pikantérii, že když se měla privatizovat Škodovka, jako automobilka, tak si vyžádali pomoc některých poradenských firem ze zahraničí. A oni jim poslali pana Bakalu. Ale on pan Grégr ho odmítl jako nezkušeného, a že od něj nic nečeká. Naštěstí. Pak říkal, že jak je vidět, tak tak nezkušený debil, a schopný byl všeho.

Pak bych jenom upřesnil, že zkušenosti s panem Bakalou byly ještě před OKD. Vždyť tady byla privatizace Becherovky. Všichni víme, jak skončila privatizace Becherovky, jakým tunelem to bylo.

A nakonec ještě k panu poslanci Sklenákovi, kolegovi. No, my bychom tady chtěli, aby nám pan předseda vlády také řekl, jak vlastně tedy hodlá vláda dále postupovat. To jsme se tady nedověděli. Jestli se s tím ještě něco dá dělat. Jestli budou nějaké kroky. My jsme se dověděli informace o stavu, jak to bylo. Ale nedověděli jsme se nic, jak to bude. A to je to, co nás zajímá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlu Plzákovi za dodržení času k faktické poznámce. S přednostním právem zastupující předseda klubu Úsvit. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Lank: Ještě jednou hezké dopoledne. Víte, nezlobte se na mě, ale já se k tomu musím vrátit. Nám se tady rozmáhá takový nešvar, že zkrátka ministři této vlády mají vždycky něco důležitějšího, včetně pana premiéra. Tak já nevím, jestli jsou ty schůzky natolik důležité, anebo jestli zkrátka se bude pan premiér, předseda vlády ČR, přizpůsobovat ostatním, kdy mají čas na nějakou schůzku. Já si to prostě nemyslím.

Já bych byl opravdu rád, kdyby tady pan premiér byl. Já uznávám argument kolegy Sklenáka, že pan premiér přece už tady byl a přece všechno řekl. No, já vám gratuluji k tomu, že máte tak jasnozřivého předsedu, který dokázal odpovědět i na otázky, které ještě nepadly. Ale tady padají legitimní dotazy, včetně těch od mých předřečníků, třeba co bude dál. Já bych to opravdu rád slyšel. A byl bych rád, kdyby tady u toho pan premiér byl. Ale já i rozumím tomu, že to prostě asi nechce slyšet. Ale tím, že jak malý kluk si bude zacpávat uši a tvářit se, že se to nestalo... No, stalo se to. Stalo se to. A je potřeba s tím něco udělat. A už se to táhne poměrně dlouhou dobu. Já bych v tuto chvíli rád připomněl, že my máme zkrátka posbírané podpisy na mimořádnou schůzi. A možná byla chyba, že jsme ji nesvolali, protože jsme to mohli vyřešit.

Nezlobte se na mě, ano, já to také chci odhlasovat. Také to chci nějakým způsobem dokončit. Ale máme před sebou dvacet pět minut na čtyři řádně přihlášené. A takový optimista, abych si myslel, že tady dneska to usnesení přijmeme, to opravdu nejsem.

Pokusím se už to déle nezdržovat, ale já bych byl opravdu rád, kdyby tady ten pan premiér k tomuto byl, dotazy odpověděl, anebo si aspoň poslechl, co mu k tomu chceme říct. Protože jestli na to pan premiér zapomněl, já mu to připomenu. Vláda ČR se zodpovídá Poslanecké sněmovně. To není tak, že tady budou, když si na nás udělají čas. Já jsem rád, že pan premiér si k tomu řekl, co říci chtěl, ale také by bylo fajn, kdyby odpověděl na to, co chceme my. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ještě předtím, než udělím slovo k faktické poznámce paní poslankyně Jany Lorencové, přečtu omluvy, které došly předsedovi Poslanecké sněmovny. A to je omluva od 14 hodin do konce jednacího dne od Miroslavy Němcové, mezi 14.30 a 15.30 z pracovních důvodů pan poslanec Procházka a celý jednací den pan poslanec Jiří Mihola.

Nyní faktická poznámka paní poslankyně Jany Lorencové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Jana Lorencová: Děkuji, pane předsedající. Já bych jenom velmi stručně chtěla doplnit to, co jsem nedokončila prve, myšlenku, která se týká reportáže natočené pro Českou televizi. To bylo někdy tuším v roce 2006, kdy jsem opravdu několikrát přepracovávala scénář. Nakonec to skončilo v té podobě, že jsem scénář zveřejnila na stránkách - Byty OKD. To jsou ti občané, kteří v těch bytech bydlí a mají své stránky. Takže na jejich stránkách jsem nakonec... aby se vůbec ty informace dostaly ven, tak jsem je tam nakonec zveřejnila.

Já si dodnes myslím, a protože Česká televize vytrhala z mého materiálu některé pasáže a paradoxně je použila do účelově sestříhané reportáže ve prospěch Zdeňka Bakaly, nikoliv tak jak byl původní záměr objektivní reportáže, pod záminkou tedy objektivity, vytrhané účelově. Dokonce jsem tam já někde v obraze, jak to natáčím. A reportáž vyzněla vlastně ve prospěch celého toho obrovského podvodu z mého pohledu. Takže jenom tolik chci říct.

Ještě snad poznámka, že mi to vracel kolega, který v životě nikdy nic nenatočil.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Lorencové. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Karel Fiedler. Připraví se pan kolega Kudela. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. A já vám hned odpovím na to, co vy jste říkal ve svém vystoupení, které jste měl tady u mikrofonu. No, opravdu nechtějí. Opravdu to nechtějí. Chtějí, aby ten majetek, prostě už to bylo za čarou, už to bylo nevratné. O to tady jde těm, kteří někdy, nebo i teď, dnes hlasovali proti.

Pan premiér tady není a je mu to asi nepříjemné, po tom, jak proběhla ta privatizace OKD, u které byl osobně přítomen. Tak to chápu. A já si myslím, že asi není správné, abychom chtěli tyto informace po tom dotyčném, který přece sám sebe nebude obnažovat a prostě rozkrývat to, jak to tenkrát podivně bylo. A proto si myslím, že je správné... já ho mám k dispozici, návrh usnesení kolegy Hájka, kde je to směřováno ne na premiéra, ale na Ministerstvo financí, na současného vicepremiéra, který jako strážce státní kasy, věřím, že bude mít větší zájem, aby eventuálně byla možnost nějaký majetek, nějaké finanční prostředky získat zpátky do toho rozpočtu. Tady si myslím, tak jak to má kolega Hájek namyšleno, to usnesení, že to je adresováno správnějším směrem.

Tady bylo řečeno kolegou Sklenákem, že pan premiér už tady k tomu se vyjádřil a řekl svoje. Myslím, že to bylo 30. června loňského roku. Říkám to správně, to datum? A tam zaznělo, že bylo vysvětlení z úst pana premiéra, že když stát prostřednictvím obcí ztratil ten kontrolní balík akcií a přestal ovládat OKD a měl tu menšinu, že už nemělo smysl ty akcie držet, a proto byl prodán i ten zbytek. No, já si kladu otázku, na kterou tedy dneska samozřejmě, když tu pan premiér není, odpověď nedostanu: Proč? Přece i kdyby stát měl tu menší polovinu, tak aspoň část toho, co si všechno vyplatili akcionáři, by skončila na účtech státu.

Shodou okolností jsem si na to znovu vzpomněl tento týden, když jsem zaregistroval, že tento týden vláda projednávala podíly státu ve firmách, kde má podíl menší než 10 %, a bylo řečeno, že pokud podíl státu klesne pod 10 %, má opravdu velmi omezené možnosti nějak zasahovat do chodu těch firem, a že tedy podíly budou odprodány. Deset procent. Vláda řekla, že 10 % je limitní hranice, ale tam to přece tenkrát u OKD kleslo po 50 %.

Nevím přesně, musel bych se dívat do historie, do nějakých záznamů, kolik peněz za kolik dividend bylo vyplaceno. Kdyby stát měl svůj menšinový, ale téměř poloviční podíl dodnes, tak jsme z toho řadu výnosů a zisků i z toho podivného kšeftování s těmi byty, mohli mít dodnes. A to se nestalo.

Je evidentní, že na tyto nepříjemné otázky pan premiér odpovídat nechce. Já se - už to tady zaznělo, připomenu to ještě jednou - připojím k tomu, abychom podpořili usnesení, které navrhuje kolega Hájek, protože si myslím, že chtít nějaké kroky po panu premiérovi je marné, je to zbytečné, že ze strany Ministerstva financí možná bude větší vůle. Ostatně, byli jsme tu při minulých interpelacích svědky toho, že pan premiér odmítl na otázku odpovědět zcela.

Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Fiedlerovi. Budeme pokračovat ještě faktickými poznámkami, a to pana poslance Jiřího Štětiny a poté kolegy Hájka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jiří Štětina: Dobrý den. Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, já jsem měl připravený poměrně dlouhý projev - no, dlouhý projev, na mě ne -, ale samozřejmě vím, že v 11 hodin končím, takže jsem si dovolil mít technickou poznámku, která má souvislost s vyšetřovací komisí k Opencard, která jako jediná vyšetřila, pojmenovala a podala návrh na obžalobu. A já mám teď návrh, že bychom měli, nebo mohli zřídit vyšetřovací komisi na OKD, ve které by byli členové stejného ražení, kteří byli v komisi k Opencard.

Jinak samozřejmě až bude čas, tak se ke svému projevu vrátím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Štětinovi. Nyní pan poslanec Josef Hájek. Prosím sněmovnu o klid! Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Josef Hájek: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, vidíte, že mám na sobě hornickou uniformu. Je to určité gesto, je to gesto solidarity a naděje pro horníky, aby věděli, že tady v této Sněmovně mají svůj hlas a mají své zastoupení. O tom, že solidarita v hornictví funguje, svědčí i následující prohlášení Sdružení hornických odborů, které si tady dovolím odcitovat:

Sdružení hornických odborů plně podporuje každou iniciativu směřující ke stabilitě OKD a nápravě chyb z minulosti.

Sdružení hornických odborů plně podporuje návrh na usnesení poslance Josefa Hájka ohledně dalšího postupu ve věci aktuální situace ve společnosti OKD a stavu bývalého bytového fondu OKD.

Sdružení hornických odborů se oprávněně domnívá, že privatizace OKD byla zločinem na hornících a nájemnících hornických bytů, za kterou nesou odpovědnost předchozí vlády od doby působení ministra Dlouhého. Pan Bakala získal díky těmto vládám na úkor státu společnost OKD, která v této době vlastnila obrovský majetek. Po 12 letech vládnutí pana Bakaly zůstaly v OKD dluhy ve výši 17 mld. korun. S tím se nechceme a nemůžeme smířit.

Z tohoto důvodu se přidáváme k požadavkům formulovaným v návrhu poslance Hájka k bodu nazvanému Informace vlády ve věci nevýhodné privatizace OKD. Tento návrh usnesení by měl uložit vládě České republiky významné povinnosti týkající se možné nápravy, resp. zmírnění negativních důsledků prodeje firmy OKD.

Za prvé jde především o požadavek, aby vláda analyzovala možnosti zajištění majetku OKD pro případ, že probíhající soud rozhodne, že majetek získaný privatizací byl výnosem z trestné činnosti.

Za druhé požadujeme, aby vláda České republiky posoudila možnost podání rozhodčí žaloby, která by v případě prokázání porušení privatizační smlouvy umožnila realizovat prodej bytů z bývalého fondu OKD nájemníkům.

Jménem tisíců horníků a desetitisíců nájemníků bytů OKD apelujeme na vládu, aby využila všech svých kompetencí k tomu, aby napravila pochybení předchozích vlád.

(Předsedající upozorňuje na čas.)

Děkuji za pochopení, pane předsedající. Podepsáno šest zástupců Sdružení hornických odborů.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Jsem tolerance sama, vím, že to byl celý text. Nyní ještě faktická poznámka pana poslance Plzáka. Kolega Kudela je připraven. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji. Velmi krátce. Já vás možná trochu pobavím, ale tady se mluví o člověku, který napáchal takovéto věci na severní Moravě a poškodil spoustu lidí, jako o panu. Já bych chtěl upozornit, že Bakala byl soudem uznaný gauner, že jeho konání neslo znaky gaunerismu. Soudil se s dnešním panem ministrem Zaorálkem. Já bych navrhoval, abychom o Bakalovi mluvili jako o gaunerovi. Vůbec se nám nemůže nic stát a myslím si, že i v našem usnesení by něco takového mohlo padnout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Plzákovi za dodržení času k faktické poznámce. Můžeme pokračovat vystoupením pana poslance Petra Kudely. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kudela: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, pozorně jsem poslouchal úvodní proslov pana předsedy vlády ohledně privatizace OKD, pozorně jsem poslouchal i své předřečníky. Pocházím z Ostravy a upřímně jsem se těšil z toho, že došlo k privatizaci OKD, a to z toho důvodu, že OKD byl v Ostravě vždy stát ve státě, který si dělal, téměř co chtěl. Byla to skutečně velká firma, zaměstnávající možná 60 tisíc zaměstnanců v celém severomoravském regionu, která vlastnila několik desítek tisíc bytů.

Privatizace OKD ve své době byla rozdělena na privatizaci ve prospěch managementu, z toho jsem se radoval, že jsou to odborníci, budou to vlastnit ve prospěch obcí, a část zůstala státu. Domnívám se, že kámen úrazu byly právě obce, kdy v těch devadesátých letech nebyly peníze, obce byly chudé, cesty rozbité, chodníky nebyly, o kanalizaci se nedalo hovořit, plynofikace nebyla atd. Takže co udělaly obce s vidinou jakýchkoli peněz pro rozvoj svých obcí? Prodaly akcie OKD a stát přišel o většinu.

Dnešní premiér Sobotka podle mne už jen hasil problém. Ten už neměl jinou možnost - 46 %.

Věřím, že praktiky pana Koláčka a pana Otavy by mohly dospět k tomu, že by stát z toho vyvázl úplně - s prominutím - s holým zadkem. Pan Koláček a pan Otava, ve své době členové krajského výboru KSČ. Bavíme se o tom, že to byli dejme tomu zloději atd. Samozřejmě, jestli někdo má informace, že jsou to zloději, ať na ně podá trestní oznámení, ať jsou za to trestáni. Já jsem naprosto pro. A takových prominentů KSČ, kteří se dostali k majetku, bylo daleko, daleko více.

Je mi to líto, mrzí mě, že privatizace takto dopadla. Já jsem na to těšil. Hornictví má na Ostravsku dlouhodobou tradici. Zavíráme šachty, které mají ještě zásoby uhlí. Z národohospodářského hlediska je to obrovská ztráta. Nicméně život jde dále.

Severomoravský region se potýkal ve své době s opravdu vysokou nezaměstnaností. Dnes se bavíme o tom, že nám chybí pracovní síla. Havíři jsou šikovní, ti co vezmu do ruky, všechno zvládnou, akorát je třeba jim pomoci a pomoci je potřeba tomuto regionu a havířům i v dnešní době, kdy dojde, bohužel, dojde k postupnému útlumu. Ale to už se tomu někteří budou jenom z dálky smát. Mrzí mě to, ale pokud je skutečně šance je za to potrestat, tak ať na ně ruka spravedlnosti dopadne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Kudelovi. Nyní pan poslanec Jiří Štětina řádně přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Štětina: Děkuji ještě jednou, pane místopředsedo. Je vidět, že se na mě dostalo, budu se snažit svůj projev velmi zkrátit. Nebudu se věnovat kauze OKD, protože vše, co tady bylo řečeno, je naprostá pravda a bylo by to opakování. Ale já připomenu některé zásadní věci, protože já totiž toto považuji za systém, za korupční systém, který nebyl jenom v té době, kdy došlo k privatizaci OKD, ale který tady byl vybudován po tzv. revoluci, kdy strany, které byly v té době u moci, jsou za to zodpovědné. Nemůžeme říkat, že to bylo náhodou.

Měl jsem v minulém volebním období připravené tři interpelace, které jsem řekl, na ministra spravedlnosti, ministra vnitra a tenkrát místopředsedkyni vlády, která měla v resortu boj proti korupci. Nikdo z nich mně neodpověděl. A já vám řeknu, na co jsem se ptal. Jednak jsem ve své písemné interpelaci, a tenkrát i slovní interpelaci, měl vyjmenované kauzy. Budu jenom namátkou z toho vybírat. Jednalo se o kauzy státní hmotné rezervy, o privatizaci OKD, majetkové poměry rodiny Martina Dvořáka, megalomanský plán areálu nemocnice ve Střešovicích, vazby Martina Romana na Škodu Plzeň. Dále se jednalo např. o korupci při privatizaci plzeňské škodovky. O prodej akcií Český olej společnosti Setuza. Dálnice D47, stíhání manažerů ČEZ, Diag Human atd., atd., kauz tady byla celá řada.

Ptal jsem se těchto funkcionářů, aby mně sdělili, jakým způsobem byly tyto kauzy řešeny, a položil jsem čtyři otázky. Kdo a jak kauzu šetřil, kdo a jak kauzu prolongoval, až zákonná doba na vyšetřování byla překročena, protože protagonisté všech těchto kauz si již nepamatovali, důkazy se ztratily, smlouvy se nenašly. A hlavně, kdo kauzy zastavil. Samozřejmě, dodneška mně nikdo neodpověděl.

Čili z toho důvodu, protože jsem měl obavy, že to nestihnu časově, takže znovu a znovu opakuji návrh na zřízení vyšetřovací komise ke kauze OKD, i s vědomím toho, že už moc času nemáme. Ale kdyby tato komise zahájila svoji činnost co nejdříve, rozhodně si myslím, že by sebou mrskla a že bychom to mohli do konce volebního období skončit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Štětinovi. A máme před sebou vystoupení paní poslankyně Hany Aulické, která je zatím poslední přihlášená do všeobecné rozpravy. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pan premiér v předchozím bodu hovořil, omluvil se z jednání v Poslanecké sněmovně, jelikož zasedá komise k otázce jaderné problematiky v ČR. Musím říci, že je to od pana premiéra velice zodpovědné, zabývat se touto problematikou, ale zároveň zde máme pevně zařazený bod, který také značně hýbe Českou republikou, a dopad bude mít pro občany této země také značný. Proto mě samozřejmě okamžitě napadá, zda pan premiér např. nevyužil zasedání této komise, aby se nemusel zúčastnit projednávání tohoto bodu.

Dnes zde hovoříme o situaci OKD. Nalijme si však čistého vína. I pan předseda odborových svazů pan Středula na společném jednání upozornil pana premiéra na odstavec v privatizační smlouvě uzavřené mezi ČR a OKD, kde se hovoří, že společnost bude vytvářet při své těžbě černého uhlí fond, kam budou posílat finance, které budou výhradně použity na útlum těžby uhlí a finanční a sociální pomoc vypořádání propuštěných zaměstnanců. Při otázce pana předsedy na vládu, kde jsou tyto finance, nedokázali zástupci vlády samozřejmě odpovědět. A já se ptám pana premiéra, kdo z vlády nebo zástupců prováděl kontrolu nad udržováním a dodržováním uzavřených smluvních podmínek, které byly dlouhodobě utajovány. Pokud by se stát choval odpovědně a jeho snaha byla kontrola svých požadavků, nemusel by dnes vynakládat další miliardy na sociální program pro propuštěné horníky z OKD. Alespoň ne v tak velké finanční míře.

Chtěla bych touto cestou poděkovat kolegovi Hájkovi, který není z mého regionu, ale máme mnohé společné. A tak jak zde bojuje on za své lidi, snažila jsem se o to i já při rozhodování vlády o prolomení limitů na Dole ČSA v Ústeckém kraji. Bohužel vláda rozhodla, jak rozhodla. Napomohla tak však začátku destabilizace teplárenského průmyslu v České republice a ohrožení podnikání dalších několika desítek průmyslových společností, které jsou na uhlí z Dolu ČSA závislé. Ale vláda určitě vše vyřeší, má na to přece odborníky.

Ale vraťme se opět k problematice OKD. Dnes zde tak trochu zastupuji i svého kolegu Lea Luzara, který vám na minulém projednávání přednesl náš návrh usnesení, a jak již zmínil minule, jelikož chápeme, že i vy, kolegyně a kolegové, toho máte mnoho na práci i z jiných oblastí, velice ráda vám náš návrh usnesení opět přednesu. Náš návrh usnesení je také v systému uložen pod číslem 4663.

V bodě 1 konstatuje, že se ČR dostala díky politickým rozhodnutím, která byla v rozporu s názory široké odborné veřejnosti, akademické obce v oblasti surovin a energetiky a absencí jasné a dlouhodobé surovinové a energetické koncepce, do řady problémů, které umocnila problematická privatizace práva dobývat a obchodovat s naším národním bohatstvím a surovinami včetně černého a hnědého uhlí.

Poslanecká sněmovna v druhé části požaduje po vládě ČR, aby zabezpečila a) možnost těžby všech druhů uhlí jakožto nenahraditelného nerostného bohatství ČR dnes i v budoucnu, b) ochránění ložisek vyhrazeného nerostu ČR před jejich nenapravitelným znehodnocením v případě jakýchkoli změn vlastnických vztahů nebo ukončení podnikání.

Tyto dva body by měly řešit to, abychom o uhlí, které zůstalo v podzemí nevytěžené, a jedná se opravdu o miliardy korun, nepřišli. Dneska OKD řeší problém, že nemá 60 mil. na záchovnou údržbu Dolu Frenštát. Ale obnovení tohoto dolu by stálo asi 25 mld. A je třeba zamyslet se nad tím, že je to povinnost vlády, ochránit nerostné bohatství. Týká se to však také v současné době ohroženého nevytěženého hnědého uhlí na lokalitě Lomu ČSA na Mostecku.

Další bod - c) zákonnost a naplnění všech závazků, sjednaných při privatizaci a vyplývající ze zákonů a předpisů ve vztahu k ochraně zdraví, přírody, rekultivaci krajiny i zaměstnanosti.

Tento bod, navržený v usnesení, by se mohl zdát jako lichý v rámci privatizační smlouvy, kde se o tom hovoří. Ale jak nám historie ukázala, tento bod je absolutně nerespektován a není ochráněn, protože v privatizační smlouvě sice bylo, že podnik OKD měl vytvářet rezervy, ale nikdo už nekontroloval, jestli je vytvářel. Dnes se ukazuje, že tento podnik žádné finanční rezervy na útlum dolu, na problémy zaměstnanosti a další nemá prostředky a obrací se na stát. Tady otázka je, kdo se měl starat, kdo to měl hlídat. Proto si myslím, že v usnesení by tento bod měl být zmíněn a měl být podrobně rozebrán.

Další bod: efektivní využití vlastnictví státu a těžebního práva na doposud netěžené nebo připravované lokality těžby, kde se nachází strategické zásoby nerostných surovin, kterými lze řešit nejen zaměstnanost, ale zejména naši energetickou závislost na řadu desetiletí.

Toto je problém Dolu Frenštát. Momentálně zakonzervován, a jak říkám, 60 miliony udržován v nějakém funkčním stavu. Ale to je právě možná to, proč se kolem OKD točí, použiji-li výraz, supi finančního trhu. Nebudu daleko od pravdy, protože jsou to miliardy, které tam jsou. Je to právo dobývat tuto surovinu a je předpoklad, aspoň poslední informace z trhu o tom hovoří, že ceny uhlí půjdou nahoru, zvlášť v situaci v Německu, a omezení výroby energie z jádra bude oživením dobývání uhlí. To se také opět týká i Dolu ČSA na Mostecku.

Další bod - e) budoucnost pracujících s povoláním exploatujících -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážená paní poslankyně, mně nezbývá nic jiného než vás přerušit ve vašem přednesu, protože je 11 hodin a na 11 hodin je pevně zařazený bod. Takže budeme muset přerušit i tento bod, což tímto činím. A je před námi několik možných řešení, protože mám signál, že se omluví pan ministr Mládek. Sice tady nemám ještě doručenu omluvu, ale ten pevně zařazený bod na 11. hodinu tedy by nemohl být projednán, což je trošku vážný problém. Já bych si svolal předsedy poslaneckých klubů a požádal bych je o konzultaci, jak dál pokračovat. Pokud vláda rozhodla, že místo pana ministra Mládka může předkládat návrh někdo jiný, tak mi to je třeba oznámit, protože já bych ten pevně zařazený bod nemohl začít projednávat. Takže bych prosil o konzultaci. (Probíhá konzultace předsedajícího s předsedy poslaneckých klubů.)

Ještě než budeme pokračovat, přečtu omluvy, které došly předsedovi Poslanecké sněmovny. Paní poslankyně Černochová se omlouvá na dnešek 19. ledna z důvodu nemoci, pan poslanec David Kádner od 14.30 do 19 hodin, omlouvá se pan ministr Mládek, a to od 11 do 12 hodin v rámci práce resortu ministerstva, pan místopředseda Gazdík se omlouvá od 14.30 do konce jednacího dne a pan ministr Pelikán se omlouvá od 16 do 18 hodin.

Teď bych vám sdělil výsledek porady. Máme pevně zařazený bod 191, který nelze projednávat pro nepřítomnost pana ministra Mládka. Zařadíme ho na konec bloku mezinárodních smluv, zatím. Pak pokračujeme pevně zařazenými body.

Ale než přistoupíme k tomu prvnímu bodu, který následuje po teď přeřazeném bodu 191, je šance na načtení návrhů změn programu, protože je 11 hodin a ve čtvrtek děláme vždycky změny programu v 11 hodin. Čili teď je šance, pokud někdo chce navrhnout změnu programu, aby ji navrhl. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan kolega Birke jako první se hlásí do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Birke: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych potřetí vás požádal o zařazení bodu 21 na zítřek po pevně zařazených bodech, sněmovní tisk 888, zákon 13, o pozemních komunikacích, poslanecký návrh Jana Birkeho a Romana Sklenáka, už zmiňovaný, možnost na zimní údržbu správy a údržby silnic. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Čili zítra po pevně zařazených bodech, tisk 888, bod 21. Ano?

 

Poslanec Jan Birke: Ano, přesně tak. Děkuji, pane předsedající. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Někdo další má návrh na změnu programu? Není tomu tak. Tento návrh tedy budeme hlasovat. Já vás musím odhlásit, protože se samozřejmě změnily poměry ve sněmovně. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami, abychom mohli tento návrh hlasovat. (Připomínky z pléna, že jsou prázdné vládní lavice.) Pana ministra zahraničí jsem propustil, aby se připravil fyziologicky, abych tak řekl, na to, že tady bude sedět v lavici zpravodajů a předkladatelů, ale očekávám, že než dám hlasovat, se alespoň jeden ministr dostaví. (Hlas z pléna: Alespoň jednoho ministra.) Alespoň se počet poslanců přítomných na schůzi ustálí, abychom mohli změnu programu, tak jak ji navrhoval kolega Birke, schválit. (Návrhy poslanců z pléna, že zaujmou místa ve vládních lavicích místo nepřítomných ministrů.) Náhradní ministři, ani stínoví jednotlivých politických stran, mi podle jednacího řádu nestačí. (Vyčkávání, až se dostaví někdo z vlády. Šum a neklid v jednací síni.)

Tak, pan ministr zahraničí právě dorazil, takže máme alespoň jednoho člena vlády.

 

Můžeme tedy odhlasovat nejdříve návrh pana poslance Birkeho na změnu pořadu zítřejšího jednání - po pevně zařazených bodech, bod 21, tisk 888.

Zahájil jsem hlasování číslo 193 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 193, z přítomných 107 pro 69, proti 29. Návrh byl přijat a zítra tedy program bude doplněn o další pevně zařazený bod.

Podle schváleného pořadu schůze máme před sebou bod 201. Je jím

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.