(12.50 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Dalším řádně přihlášeným je paní poslankyně Markéta Wernerová. Prosím máte slovo.
Poslankyně Markéta Wernerová: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. V rámci projednávání státního rozpočtu si vás dovoluji upozornit na pozměňovací návrh státního rozpočtu výboru pro vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu vedený pod pořadovým číslem A7. Jedná se o přesun 150 mil. korun v rámci kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Tudíž se nejedná o navýšení státního dluhu. Jedná se pouze o přesun v rámci kapitoly, a proto vás chci požádat o podporu. Pro podporu, která by směřovala na podporu sportovní reprezentace ve výši 150 mil. korun. Tento návrh by směřoval právě na podporu sportovních center a naší sportovní reprezentace.
Nejenom politická reprezentace, ale také sportovci reprezentují naší zemi a mohou tak vytvářet pozitivní obraz České republiky ve světě. Proto můžou být i pozitivním příkladem naší mládeže. Chtěla bych vás tedy poprosit o to, abychom zvedli ruku pro tento pozměňovací návrh, protože právě tento pozměňovací návrh má dle našeho názoru smysl. Má smysl podpořit sportování a i profesionální sportování. A pro to, aby mohli naši sportovci sportovat v důstojném prostředí, dovolili jsme si navrhnout tento pozměňovací návrh. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Wernerové. A zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Klaška. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Klaška: Děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, přicházím tak jako všichni moji předřečníci s prosbou o podporu mého návrhu na doprovodné usnesení ke státnímu rozpočtu, a to aby vláda převedla letošní nespotřebované peníze na dopravní infrastrukturu na opravy krajských silnic v příštím roce tak, jak tomu bylo loni i letos. Proč?
Když se zřizovaly kraje, dostaly do vínku část dopravní infrastruktury, tedy krajské silnice, silnice druhé a třetí třídy. Dostaly je se značným vnitřním dluhem. Na setkání hospodářského výboru spolu se zástupci Ministerstva dopravy jsme vedli diskuzi, kolik prostředků od státu dostali nebo získávají i dnes. Dnes žádné zvláštní prostředky nedostávají kromě v posledních dvou letech těchto našich dotací prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury a dnes mají všechno prostřednictvím RUD, tedy rozpočtového určení daní. Podle mého názoru jde o velkou pobídku krajům, které ty silnice opravují, a ony se v posledních dvou letech skutečně opravují ve zvýšené míře a my jezdíme po stále lepších a lepších silnicích. Tak je třeba, aby to pokračovalo až do konce tohoto volebního období, a potom třeba dokážeme najít nějaký systémový nástroj. Je to také prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury, je to podle pravidel tak jako dosud a stát má stále kontrolu nad těmito financemi, co za to kraje opravují.
Můj hlavní argument je ten, že na základě dosavadních zkušeností se ukazuje, že silnice se sice zvýšeně opravují - to je v pořádku, to je dobře - ale trochu nám vázne koordinace. Obvykle to bývá tak, že než se všechno zprocesuje, bývá léto, pak se zavřou mnohé silnice, vytvoří se mnohé objízdné trasy a vznikají zbytečné kolony. Pokud bychom dokázali krajům říci co nejdřív letos, že i příští rok dostanou obvyklý objem prostředků, kraje se můžou nachystat už přes zimu na opravy krajských silnic, rozdělit si stavební sezónu a kapacitu firem, která je omezená, na dvě části. Řekněme na jarní část, kdy se opraví jedna část těch silnic, a potom od léta do podzimu se může opravit ta druhá část. Zmenší se tak kolony, zlepší se kvalita práce, protože firmy nebudou pod takovým tlakem naráz všechno opravit.
Proto vás tedy prosím o podporu mého doprovodného usnesení o státním rozpočtu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Klaškovi a ještě poslední přihlášený do obecné rozpravy pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, dovolte mi, abych zde vystoupil na podporu svého pozměňujícího návrhu, který se týká krajů, které jsou postiženy útlumem těžby a těžkého průmyslu a které, musím říct, tento státní rozpočet téměř úplně opomíjí. Tyto kraje jsou v rámci republiky na posledních příčkách v zaměstnanosti, mají špatnou sociální strukturu i vzdělanost. Mají jeden z nejnižších věků dožití. Naopak se potýkají s největší kriminalitou a největšími sociálními nejistotami. Pokud toto chceme změnit, musíme přistoupit ke komplexní obnově krajů.
Na druhou stranu už dnes jsou na stole čísla, nad kterými doslova zůstává stát rozum. Přestože tyto kraje mají nejnižší věk dožití, tak například Ústecký kraj patří mezi kraje, které dostávají v oblasti zdravotnictví nejméně peněz na hlavu. To je pro mě naprosto nepochopitelné. Mělo by to být přesně naopak. Pokud máme nejvyšší nemocnost v kraji v České republice, do zdravotnictví by tam mělo plynout logicky nejvíce peněz. Mrzí mě, že tady není přítomen pan ministr zdravotnictví, který je ve funkci tuším pět dnů i s víkendem a při projednávání tak důležitého zákona, jako je státní rozpočet, se ani neobtěžoval přijít do Sněmovny. Zřejmě má jinou práci, někde dělá svůj zdravotnický byznys.
V čem tedy může těm krajům pomoci stát? Třeba ve zlepšení dopravní dostupnosti tak, aby se dalo dojet i do sousedního města. Mně se velmi líbí, jak situaci řeší v sousedním Německu. Všimněte si, že kolem každé trochu větší obce jsou dvě, tři, čtyři malé firmy, fabričky, které dávají práci lidem z obce a okolí. Samozřejmě to podporuje i německá vláda. Tohle je cesta, jak těm postiženým krajům přinést prosperitu. Nejsou to ty megalomanské průmyslové zóny, jejichž podporu dneska vidíme v rozpočtu Ministerstva průmyslu, obchodu a dalších, do kterých je pak samozřejmě problém i sehnat zaměstnance.
Proč v rozpočtu není pamatováno právě na tento typ podpory? Proč v rozpočtu nejsou prioritou dopravní stavby do těchto regionů? Proč to není v rozpočtových prioritách vlády? O tom se skutečně můžeme jenom dohadovat a je vidět, a jak to tady říkal jeden z mých předřečníků, že to, co je v rozpočtu, to je skutečnou prioritou. To ostatní jsou pouze fráze a nic jiného.
Dalším problémem, se kterým se kraje, kde dochází k útlumu těžby a útlumu těžkého průmyslu, potýkají, jsou samozřejmě vyloučené lokality. Vyloučené lokality jsou řešeny na úkor těch bohatších krajů, odkud se ti dotyční postižení, nebo sociálně slabí stěhují, a stěhují se právě bohužel do krajů, které jsou postiženy těžbou a útlumem těžkého průmyslu. To samozřejmě nemá jednoduché řešení. To si tady plně uvědomuji. Řeší se to neúspěšně desítky let a řeší se to bez výsledků. Co s tím? Samozřejmě je to nabídnout pomoc těm potřebným a těm, kdo projeví sebemenší zájem svůj život změnit. Umožnit dětem chodit do škol mimo vyloučené lokality, u středních škol třeba do internátních, tak aby ten negativní vliv prostředí byl na ně co nejmenší. ***