(12.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Tak mi zkuste, pane premiére třeba vy, vy to vlastně odkládáte o dva roky, ty výdaje, protože když je tam nedáme, tak v průběhu roku 2017 armáda to nemůže vypsat. Takže za rok možná tato Sněmovna v jiném složení, minimálně personálním, možná i politickém, to tam dát může, ale ztratíme rok, kdy by ty soutěže mohly běžet, mohly se řešit případné námitky soutěžících. Víme, že to je jedna z příčin toho, že to trvá dlouho. My ten rok ztratíme, protože vy si s tím prostě nevíte rady. A je to velká škoda, protože to není žádný návrh, který by nějakým způsobem pošťuchoval vládu a dělal něco proti jejímu politickému přesvědčení. Pokud myslíte svá slova o tom, že bezpečnost je priorita, tak ta slova přeměňte v hlasování. Protože odjakživa tvrdím, že pokud chcete znát priority obce, kraje nebo rozpočtu, tak neposlouchejte, co říkají, podívejte se do rozpočtu. To jsou reálné priority konkrétní politické reprezentaci na obci, na městě, na kraji, v tomto případě ve státě. Tam to prostě vidět není.
S velkou slávou jsme získali informace, že příští rok už budeme mít 1,08 % HDP, a už málo říkáme celou tu větu z dvou procent, což je náš závazek, což je něco přesně přes 50 %. To by byl průšvih, kdyby daňový poplatník zaplatil něco přes 50 % a říkal: Podívejte se, letos jsem už zaplatil 0,51 vyměřených daní. To je lepší, vloni to bylo 0,49. To by přece zasloužilo pochvalu. A my nenavrhujeme to skokové - pan premiér mluvil o skokovém zvýšení. Skokové by bylo na 2 % HDP. A to by opravdu nebylo realistické. Ale to není žádné skokové zvýšení. Jestli si zjednodušíme výpočty a řekneme, že HDP je přibližně 5 bilionů - nechytejte mě za slovo, že to ještě 5 bilionů není, ale ať se to dobře počítá, tak z 5 bilionů je kolik jedna desetina? No nikomu se nechce počítat, že. A teď si to srovnejte s tou částkou 9 miliard do výzbroje. Není to nic, co bychom si nemohli dovolit. A máme na to, abychom výdaje do obrany uskutečnili. A čím dříve, tím lépe.
Další pozměňovací návrhy, které zdůvodňovali členové našeho klubu. Já samozřejmě myslel jsem to trošku legračně, nebo žertem, ty vědecké knihovny. Máme tady situaci, když se podíváme dozadu, že vznikaly krajské knihovny za spoluúčasti státního rozpočtu, a to je správně, protože to je podpora vzdělanosti v širším slova smyslu. A teď jsou ještě kraje, které jsou v těchto měsících či letech připraveny takovou investici provést a potřebují pomoc i ze strany státu. Jestliže máme 55 miliard v pokladničním plnění nebo v pokladním plnění ke konci listopadu, plus 55 miliard, a pak slyším, že není 300 milionů na knihovny, na podporu vzdělanosti, tak se ptám: Je podpora vzdělanosti prioritou této vlády? Je, nebo není? Myslím, že máte šanci ukázat, že je. Tento návrh je skutečně minimalistický pro to, aby ty investice byly spuštěny. Není to k tomu, aby ty investice byly dokončeny. Ale kdo zná procesy ve veřejné správě, tak ví, že důležité je začít, protože pak příští rok už by se vyjednávalo mnohem lépe.
Pojďme na ty pozměňovací návrhy, spíš ty, které mě zaujaly. Samozřejmě mě jako člena opozice mnohem víc zaujaly návrhy vládních kolegů než opozičních. Co mě skutečně překvapilo, a teď to berte skutečně jako překvapení, ne jako že bych byl proti - vicepremiér pro vědu a výzkum řeší rozpočtovým opatřením, pozměňovacím návrhem, výdaje v této oblasti. Bere sám sobě mimo jiné, nejen sám sobě, bere sám sobě a posílá to na výzkum na vysokých školách. Ten návrh není špatný. Není důvod pro něj nehlasovat, ale legitimní otázka na pana vicepremiéra zní: To nevěděl? Nebo to neprosadil na vládě?
Vedeme tady debatu, prostě když se to nehodí, tak premiér a členové vlády nechtějí slyšet ukazatel podíl na HDP a pořád šermují absolutním číslem, přitom už jsem ve druhém čtení jasně říkal, že podíl výdajů na vědu, výzkum a inovace vůči HDP klesl za fungování této vlády o 0,13 %, což není tak málo. Kdyby to bylo 30 celých, anebo 30,13, tak je to skoro jedno. A když je to 0,97 % a 0,84 %, tak je to sice 13 setin, ale procentuálně ta částka není vůbec malá. Je to návrh pod písmenem B16 a jenom říkám, že náš klub ho podpoří. Jenom jsem vyjádřil mírné překvapení.
Obecně jsem očekával, že v rámci debaty v prvním, v druhém, v třetím čtení budou vládní poslanci a jednotliví ministři mnohem vášnivěji vystupovat na obhajobu tohoto rozpočtu. To, že se tak neděje, je jasné. Asi se jim nechce hájit něco, co hájitelné není. To je přece docela logické vysvětlení. Nebo vlastně nevědí, co v tom rozpočtu je, tak raději významně mlčí, protože když k tomu vystoupíte a chcete navrhovat nějaké změny, tak minimálně v těch dvou kapitolách, odkud berete a kam dáváte, aspoň ty dvě kapitoly byste měli mít nastudovány.
Vracím se k obecným poznámkám, kterými jsem začal. Když jsme ráno poslouchali příznivce keynesiána, sociálního demokrata Miloše Zemana, tak mluvil o těch investicích. Nikoho nás to nepřekvapilo, je to dlouhodobé téma, ke kterému se vyjadřuje pan prezident celou dobu, co se pohybuje v politice, což je těch 26 let, protože on dneska začal datovat novodobou českou politiku v roce 1990. Já bych to tedy nechal na konec roku 1989, ale budiž.
A přestože si s těmi čísly šermujeme, tak ukazatel, který je ve vládním materiálu, který vám takhle ukážu, kde je plán a skutečnost za roky, které už jsou uzavřeny, a plán na příští rok, tak usvědčuje vládu z toho, že si vlastně neví rady s těmi příjmy, které státní rozpočet má. Pouhých 52 miliard z národních zdrojů, do kupy pouhých necelých 104 miliardy, což je skutečně o 10 miliard méně například než v tom roce 2012. O podílu výdajů na vědu, výzkum, inovace vůči HDP jsem již mluvil. I tady se to snižuje o 0,13 %.
Připomenu vám, že za vaši vlády vzrostl počet státních zaměstnanců o 30 tisíc a mzdové výdaje jenom v té jedné položce jsou proti roku 2013 vyšší zhruba o 28 miliard, což je polovina navrženého deficitu. Já jsem doposud marně vyzýval pana ministra, udělal jsem to už na začátku druhého čtení, aby dostál svým slovům, když říkal "já kdybych mohl, předložím vyrovnaný rozpočet", aby nám ukázal úspory 60 miliard. Tak nejdřív mlčel a pak řekl: Já bych škrtl ty nároky z minulých let. No to je nástroj. To já taky umím škrtnout v tom rozpočtu. Otázka zní, pane ministře, kterým ministerstvům. To jsou ty reálné úspory. Pokud chcete někomu škrtnout 60 miliard, no to jsou ty - a já s vámi souhlasím - to jsou v uvozovkách ty slavné nespotřebované - teď přijde to nejhorší slovo - nároky. Nároky. Takže místo abychom případně ocenili ministra či jeho ministerstvo, že všechno neutratil, poděkovali mu, že přispěl státu, tak ne, my jsme vymysleli slovo nárok a buď v klidu. Když to neutratíš letos, tak máš nárok a můžeš to utratit příští rok.
Ta debata není černobílá. Ono se nedá říct, že všechno má propadnout nebo že všechno má zůstat. K tomu jsme - mimochodem k tomu, aby to nebylo v době, kdy ještě neexistovalo kouzelné slůvko nárok, se zřídily státní fondy. A platí to jako vždy v politice. Když už něco zřídíte, velmi těžko se to ruší. Takže máme Státní fond dopravní infrastruktury, který vznikl proto - a já jsem u toho nebyl, už je to opravdu dávná historie -, protože tehdy neexistovaly nároky, a co Ministerstvo dopravy nebylo schopno investovat ať už do výstavby, nebo do oprav, takzvaně propadlo ministru financí či Ministerstvu financí nebo státu. Proto se zřídil SFDI. ***