(10.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Poprosím k mikrofonu pana poslance Zahradníka a připraví se pan poslanec Dolejš. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, přihlásil jsem se o slovo ve třetím čtení návrhu státního rozpočtu, abych vás požádal o podporu pozměňovacího návrhu, který jsem předložil a který je v systému hlasování pod číslem B6. Připomínám, že v něm navrhuji v kapitole Ministerstvo životního prostředí snížit
dotaci pro nestátní neziskové ekologické organizace z 20 milionů na 10 milionů korun.
Tento svůj návrh jsem doprovodil jednoduchým výpočtem, který spočívá v tom, že ze stránek ministerstva můžeme odhadnout, že potenciálních žadatelů o tento příspěvek je zhruba padesát. Podmínky toho programu umožňují v průměru čerpat na každý projekt 100 tisíc korun a podle podmínek programu by každá ta organizace mohla průměrně žádat o dva projekty, což je velmi optimistický odhad. To docházíme k částce 10 milionů korun, které by podle mne měly bohatě stačit na realizaci toho podpůrného programu.
Zbývajících tedy 10 milionů korun navrhuji přesunout na adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na vodní ekosystémy v téže kapitole.
Asi si řeknete, že to je možná jeden z nejmenších pozměňovacích návrhů, tedy návrh, který manipuluje možná s nejmenší částkou. Skutečně těch 10 milionů v bilionovém rozpočtu je kapka v moři. Ale ten návrh má určitý symbolický význam také. Možná si neuvědomujeme úplně každý den, ale je tomu tak, že životy nás jako občanů stále více nepřímo ovlivňují různé nestátní neziskové organizace, ať už je to v oblasti sociální sféry, lidských práv, nakonec i případné migrační situace, a samozřejmě také v oblasti ochrany životního prostředí. Například třeba minulý pátek jsme schválili novelu zákona o Šumavě pod významným tlakem ekologických organizací, který každý z vás asi na svých webových stránkách zaznamenal. Mnozí z vás jste pod tlakem Rekonstrukce státu součástí organizace Frank Bold, bývalý Ekologický právní servis, která významně také čerpala peníze z kapitoly Ministerstva životního prostředí. Takže sice malá změna, ale s poměrně podle mého názoru značnou symbolikou.
To, že by se těm nevládkám nějak úplně vzala možnost čerpat peníze od státu, tak to tak hrozné není. Minulý čtvrtek výbor Státního fondu pro životní prostředí mimo jiné také schválil 36 milionů korun dotace pro environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu, čehož se také mělo týkat nebo má týkat těch 20 milionů z našeho rozpočtu, na tu samotnou výchovu, vzdělávání a osvětu 20 milionů, na tvorbu metodik, vzdělávání lektorů a učitelů 10 milionů, na interpretaci přírodního dědictví 6 milionů.
Třeba mezi vybranými je i takovýhle projekt - Skutečně zdravá škola, týká se 160 škol a program umožňuje porozumět vztahu mezi jídlem, které děti - účastníci projektu konzumují, a světem, ve kterém žijí. Děti jsou systematicky seznamovány s problematikou negativních dopadů průmyslového zemědělství na životní prostředí, s rozvojem ekologického zemědělství v produkčních oblastech a dopady současného potravinového systému na klimatické změny. Nevím, jestli těm dětem také někdo řekne, že bez toho průmyslového zemědělství by spousta miliard lidí na Zemi zemřela hlady. Má se tam realizovat deset vzdělávacích akcí pro školy, čtrnáct lektorů. Má proběhnout jedna evaluace, jedenáct seminářů a vytvořen jeden nový materiál pro environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu. To všechno za 2 miliony korun. Takže vidíte, že nejenom ze státního rozpočtu, ale i z fondových rozpočtů mohou být financovány takovéto nesmysly.
Takže zvažte prosím podporu mému návrhu mimo jiné také pro jeho určitý symbolický význam. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím k mikrofonu pana poslance Dolejše.
Poslanec Jiří Dolejš: Krásné dopoledne, kolegyně a kolegové, milá vládo. Zaznělo tady již v rozpravě, do jaké míry má smysl se bavit o konečné podobě a rozhodující struktuře tohoto rozpočtu, když hlavní čísla jsme schválili v prvním čtení a podstatnější strukturální korekce, jak jsem slyšel z úst pana premiéra, je avizováno, že podporovány nebudou, protože je to střelba od boku, když to zjednoduším. A tudíž proč vlastně opozice vůbec buď tyto návrhy načítá, anebo pokud by jí prošly, proč avizuje předem, že takto postavený rozpočet nepodpoří.
Ono to má určitou logiku v tom, co tady zaznělo už v prvním čtení, ale i v pohledu, jakého charakteru ty pozměňovací návrhy jsou. Ono i kdyby některé z nich prošly, jako že stát se to může, držme si palce, kolegové tady již obhajovali to, co načetli, tak to nezmění celkový charakter rozpočtu. A ať již by se ta podstatná změna měla posunout směrem k pravicové opozici, nebo k levicové opozici, určitě to nebude taková změna, aby to tyto tábory mohlo nejenom politicky, ale i z pohledu jejich představ o ekonomii uspokojit. A proto tady má smysl říci ve třetím čtení, proč nakonec navzdory všem těm pozměňovacím návrhům to stanovisko jednotlivých frakcí takové, jaké je. A že stanovisko frakce KSČM je nakonec ke konečnému hlasování rozpočtu záporné, mohu říct už v tuto chvíli, protože se zkrátka domníváme, že tento rozpočet je sestavovaný v dobrých časech, že tudíž dává šanci vládě se pochlubit relativně dobrými čísly, ale zároveň se domníváme, že těchto dobrých časů nebylo využito tak, jak využít být mohlo. Že je to rozpočet ze značné části setrvačný, který některé historické chronické problémy, které naše společnost má, neřeší důkladněji, a z toho prostého důvodu je to rozpočet neuspokojivý přes všechna ta dobrá čísla, která občas slýcháme - jak nám ekonomika roste, platy se nám zvyšují, klesá nezaměstnanost atd. atd.
Jedno podstatné číslo, které zaznívá při vládní rozpočtové samochvále, je číslo plnění za letošní rok. A pravdou je, že pokud se naplní prognóza rozpočtového přebytku, a to zdá se, že opravdu těch 50 miliard korun už nestačí v tom deficitu se vytratit - takže pan prezident bude mít ten problém, že se bude muset zamyslet nad tím, co myslí jako bonmot a co myslí vážně -, tak je to fakt, který si ještě od roku 1993 skutečně nestal. Ale je otázka, jestli je to vizitka tak převratně dobré rozpočtové politiky. Ne že bych bral vážně, že pan ministr financí bude navržen na Nobelovu cenu za ekonomii. Máme zatím v Čechách dva držitele Nobelovy ceny, jestli si to dobře pamatuji. Jeden byl za chemii, pan profesor Heyrovský a druhý za mír, což byl básník Seifert. Takže do této společnosti bych si troufl pana vicepremiéra tedy neřadit, to si bude muset ještě chvíli počkat. Ale v každém případě platí to, že na těch číslech nemá vláda až tolik viny nebo zásluhy a že do značné míry je to účetní operace prostě, protože jestli nám přijdou peníze a my je neutratíme, tak nám zbudou, budeme je muset převést do dalšího roku. ***