(9.10 hodin)
(pokračuje Zeman)
Nu, a teď už se dostávám k současnosti. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že praxí prověřené pravidlo, a to je konstanta číslo dvě, zní: Výdaje na investice mají být vždy vyšší než spotřeba domácností. A výdaje na spotřebu domácností mají být vždy vyšší, než je spotřeba vlády. Souvisí to s jedním přesvědčením, které, pravda, není obecně sdíleno, protože jsme fascinování ukazatelem růstu hrubého domácího produktu a málo si uvědomujeme, že tento růst je asi ze 70 % tvořen právě spotřebou domácností. Jinými slovy když sníte dva hamburgry místo jednoho, vzroste hrubý domácí produkt, ale nevzroste výkonnost ekonomiky, nevzroste produktivita práce a nevzroste konkurenceschopnost. Jediné, co vzroste, bude míra obezity populace. Ale to je asi tak vše.
A proto axiom číslo tři zní: Pro reálný ekonomický růst je nejdůležitější investiční dynamika. Samozřejmě, že si mohu představit i investice, které jsou neefektivní. Kdysi jsem kritizoval, že v Brně na náměstí Svobody byly za drahý peníz postaveny hodiny, které měly jedinou nevýhodu, a sice že neukazovaly čas, ale jednou za 24 hodin z nich vypadla jakási kulička.
Ale měříme-li investice multiplikačním efektem, pak se lze shodnout na tom, že nejvyšší multiplikátor mají investice do infrastruktury a hned za ním investice do bytové výstavby. A tím už samozřejmě přecházím k současnému návrhu zákona o státním rozpočtu, zákona zákonů neboli zákona roku.
Velmi vítám, že pokladní plnění státního rozpočtu je přebytkové, dokonce výrazně přebytkové, a oceňuji, že tohoto přebytku bylo dosaženo ne jenom ekonomickým růstem, ale také rozumnou daňovou politikou, snížením daňových podvodů, například kontrolní hlášení již vedlo k omezení podvodnických vratek daně z přidané hodnoty. Ale na druhé straně kritizuji, že část tohoto přebytku byla vyvolána razantním snížením investic. A tady se lze vymlouvat na mnohé, částečně oprávněně, částečně neoprávněně. Vím, že veřejné investice do značné míry závisí na investicích právě do dopravní infrastruktury, že je zde známé omezení byrokratické Evropské komise s novou EIA, že jsme na počátku čerpání v novém programovacím období, a tak dál a tak dál.
Slyšel jsem i námitku, že je vysoká srovnávací základna z roku 2015, kdy zde byl investiční boom, a proto nyní investice klesly. A já se ptám: Dobrá, a proč není investiční boom i v tomto roce? Co tomu brání? Co způsobuje, že například stavebnictví, které je indikátor konjunktury, je stále ještě pod úrovní roku 2008? To je tedy při celkově pozitivním hodnocení pokladního plnění státního rozpočtu jeden z negativních bodů, který považuji za nutné zmínit právě proto, abychom předešli jeho opakování a aby v příštích letech investiční boom pokračoval.
Víte, při projednávání zákona o státním rozpočtu ministr financí hraje v oslabení, protože hraje proti všem ostatním členům vlády. Snad proto se ho musí vždy zastat buď premiér, nebo prezident, nejlépe obojí. A toto zastání nesmí být nekritické. Vedle již zmíněného sacího reflexu bychom totiž měli hledat v návrhu státního rozpočtu zdroje reálných úspor. A já vyčítám tomuto návrhu, že téměř ignoruje dva zdroje, které jsou objemově vysoké, i když připouštím, že obtížně dosažitelné.
Prvním zdrojem je batoh. Batoh plný kamení, nikoli plný masových konzerv. Batoh, který se jmenuje dotace na obnovitelné zdroje. Celkový objem těchto dotací je předpokládán ve výši 45 miliard korun, z toho jenom v rozpočtu Ministerstva průmyslu a obchodu je to 25 miliard korun. Já vím, že tato nesmyslná bursíkovská politika byla založena někdy v roce 2005, ale to současnou vládu neomlouvá, aby s ní něco nedělala, ať už pomocí daňových, nebo jiných opatření. Dovoluji si připomenout, že zatímco tržní cena silové elektřiny je jedna koruna za kilowatthodinu a dotace například na mně sympatické malé vodní elektrárny jsou pouze dvě koruny, dotace na solární energetiku je patnáct korun. Opakuji ještě jednou: patnáctkrát víc, než je tržní cena. Přitom dobře víte, že cena solárních panelů se snížila o dvě třetiny a že zaručený zisk pro tento byznys se tak zdvojnásobil a stal se bezpracným ziskem. Nu a to je tedy první balík.
Nevím, jestli je to lobby solárních mafií, nevím, jestli jsou to jiné tlaky včetně zeleného fanatismu, který podporuje obnovitelné zdroje, ale v každém případě je to něco, co škodí české ekonomice. A teď si uvědomte, že bez změny pravidel tento batoh poneseme na zádech ještě nejméně dalších deset let a proplýtváme prostředky, které by se daly použít pro zdravotnictví, školství a celou řadu dalších oblastí, například ochranu kulturních památek, které u nás výrazně chátrají. ***