(12.00 hodin)
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Tentokrát máme snad klidnější bod. Je to, jak bylo řečeno Mezinárodní úmluva o ochraně osob před nuceným zmizením. Dovolte mi, abych ještě jednou připomněl - je to druhé čtení, ale připomenu, co to je nucené zmizení.
V některých státech dochází k tomu, že tam prostě člověk zmizí. To se samozřejmě stává ve všech státech, ale v těch státech se to děje buď s určitou tolerancí státní moci, nebo dokonce je to zbavení osobní svobody právě tou státní, s tím, že státní moc odmítá fakt toho zbavení osobní svobody uznat. Neví se, kde ten dotyčný vůbec je, nelze to zjistit. Anebo tomu dotyčnému se odmítá přiznat jakákoliv právní ochrana. To je tedy v popisu ten jev, ke kterému došlo a dochází. Připomínám, že k tomu došlo třeba v Jugoslávii, v Čečensku byla řada takových případů, ale došlo k tomu také podle všeho na Krymu, v Donbasu dochází k takovýmto zmizením, kde nelze ani zjistit, kde dotyční jsou apod. A nejmasovější v poslední době, nejmasovější je určitě Sýrie. Tam to jsou desetitisíce lidí, kteří takto mizí. A samozřejmě celá řada zemí v Africe, kterou bych také bohužel asi mohl jmenovat, a tam by jich bylo bohužel více. Tohle je ten samotný případ, o který se jedná.
Tato mezinárodní úmluva byla schválena Valným shromážděním OSN v prosinci 2006. V platnost vstoupila v roce 2010. Nyní jde o její ratifikaci. Rád bych požádal, abychom to ratifikovali. Myslím si, předpokládám, že tady pro to bude souhlas. Je to prostě kontinuální česká pozice. To by spíš překvapilo, kdybychom se chovali jinak. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu ministrovi. Nyní prosím zpravodaje zahraničního výboru pana poslance Matěje Fichtnera, aby nám odůvodnil usnesení výboru, které bylo doručeno jako sněmovní tisk 896/1. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Matěj Fichtner: Děkuji za slovo. Hezké retro poledne. Dovolte, abych krátce shrnul projednávání tohoto tisku v Poslanecké sněmovně.
Mezinárodní smlouva byla předložena Sněmovně dne 23. 8. 2016 s tím, že na jednání pléna dne 15. 9. 2016 byla tato smlouva přikázána k projednání zahraničnímu výboru usnesením č. 1359. Zahraniční výbor k tomu přijal usnesení dne 6. října 2016 s tím, že po odůvodnění náměstka ministra zahraničních věcí pana doktora Martina Smolka, poslanecké zprávě poslance Matěje Fichtnera a po rozpravě zahraniční výbor:
I. doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR dává souhlas k ratifikaci mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením s tím, že při uložení ratifikační listiny budou učiněna následující prohlášení:
V souladu s článkem 31 odst. 1 Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením prohlašuje Česká republika, že uznává působnost Výboru pro nucená zmizení přijímat a posuzovat oznámení podávaná jednotlivci podléhajícími jurisdikci Výboru pro nucená zmizení nebo jménem jednotlivců podléhajících jurisdikci Výboru pro nucená zmizení, kteří tvrdí, že jsou oběti porušení ustanovení Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením Českou republikou.
V souladu s článkem 32 Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením prohlašuje Česká republika, že uznává působnost Výboru pro nucená zmizení přijímat a posuzovat oznámení, v nichž účastnický stát tvrdí, že jiný účastnický stát neplní své závazky podle mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením.
II. Pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
III. Zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto vládního návrhu na schůzi zahraničního výboru - což jsem právě učinil.
Pouze bych vysvětlil to, proč se v usnesení zahraničního výboru navrhuje, aby Česká republika vydala tato prohlášení, to znamená prohlášení podle článku 31 odst. 1, podle článku 32. Mezinárodní smlouva, tak jak je předložena a ratifikována nebo jak prochází procesem ratifikace, tak v článku 31 odst. 1... Ona jednak zřizuje Výbor pro nucená zmizení. A v článku 31 odst. 1 - účastnický stát může při ratifikaci této úmluvy nebo kdykoliv poté prohlásit, že příslušnost tohoto výboru uznává ve vztahu k jednotlivcům, kteří se mohou na výbor obracet. A v článku 32 je v podstatě totéž s tím, že se jedná o podání, které činí vždycky účastnický stát.
To znamená, zahraniční výbor navrhuje Poslanecké sněmovně, aby tato prohlášení Česká republika rovnou učinila. Výbor pro nucená zmizení poté bude mít tuto pravomoc i vůči České republice. Z našeho pohledu to není jistě nic konfliktního. Jak už pan ministr uvedl vlastně zde i na zahraničním výboru, Česká republika již splňuje z legislativního hlediska veškeré požadavky, které na Českou republiku klade mezinárodní úmluva. Není důvod, proč by se nepodřídila i pravomoci Výboru pro nucená zmizení. Je to pouze další kontrola. Jsme demokratický stát, který uznává lidská práva, takže v tom není žádný problém.
Pouze ještě jedno malé doplnění. V podstatě stejné znění těch prohlášení schválil i Senát, a to dne 19. října 2016. Čili teď už čekáme pouze na souhlas Poslanecké sněmovny. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které neeviduji žádnou přihlášku. Pokud se nikdo nehlásí, končím obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova. Není zájem. Přikročíme k hlasování o navrženém usnesení. Přivolám naše kolegy z předsálí.
Zahajuji hlasování o usnesení, tak jak jej přednesl pan zpravodaj. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?
Je to hlasování číslo 44. Přihlášeno je 125 poslankyň a poslanců, pro 113, proti žádný. Návrh usnesení byl přijat.
Děkuji panu ministru i panu zpravodaji.
Dalším bodem našeho jednání je bod
179.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení
souhlasu s ratifikací Dohoda o hospodářském partnerství mezi Evropskou unií
a jejími členskými státy na jedné straně a státy SADC EPA na straně druhé
/sněmovní tisk 897/ - druhé čtení
Prosím, aby se postupně ujali slova pan ministr zahraničních věcí, případně pan ministr průmyslu a obchodu. Prosím, pane ministře.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Já to uvedu a nebude to zase tak složité. Už bylo řečeno, že to je dohoda o hospodářské spolupráci. Pod SADC se skrývá Jihoafrické rozvojové společenství. Vyjmenuji jenom pro pořádek státy. Je to Botswana, Lesotho, Mosambik, Svazijsko, Namibie a Jihoafrická republika.
Takže tam pro nás je samozřejmě nejsilnější Jihoafrická republika. A dohoda mezi EU a státy jižní Afriky je vlastně dohodou, která má velmi silný rozvojový prvek. Ona shodou okolností, jak máme rafinované vztahy mezi členskými státy a EU, už vlastně je uplatňována od 10. října, protože EU může v rámci svých kompetencí už vykonávat některé věci ještě dříve, než je to ratifikováno. A tady vlastně už od 10. října začala EU vůči těmto zemím jižní Afriky praktikovat to, že jim zajistila okamžitý bezcelní a bezkvótový přístup do zemí EU. Takže to už jede. A teď jde o to, že když se to bude ratifikovat, tak se to rozšíří i na další věci, které jsou součástí dohody.
Je to samozřejmě komplexní dohoda, která se právě týká ekonomické a rozvojové spolupráce. Snažíme se ji dnes uzavírat i s jinými oblastmi Karibiku, Tichomoří. Myslím si, že je to něco, co může zvětšit potenciál výměny zboží a spolupráce se zeměmi, které určitě i podle mě, i když dneska nevypadají, tak si myslím, že jim patří budoucnost. V Mosambiku se už také trochu o něco snažíme v oblasti spolupráce s obranou apod. Uvidíme, jak to dopadne. Dnes to nejsou zásadní věci pro českou ekonomiku, ale myslím si, že do budoucna význam stále poroste, takže tyto kroky jsou určitě užitečné. ***