(12.50 hodin)
(pokračuje Klán)
Pak druhá otázka je ta, co se stane, když tuto Pařížskou dohodu nepřijmeme. Přece jenom jsme, řekněme, malý stát ve středu Evropy, který tolik, v uvozovkách to berme, neznečišťuje životní prostředí. Samozřejmě že ho znečišťujeme, protože všechny státy, které vypouštějí své exhalace, znečišťují životní prostředí. A opravdu jsme jediným státem, který ještě neratifikoval tuto Pařížskou dohodu? To je taková zásadní otázka. Je-li to bráno globálně, to znamená celosvětově, nebo jenom evropsky. Jestli jsme opravdu poslední.
Ale samozřejmě tuto Pařížskou dohodu vítám, protože je nutné snižovat emise skleníkových plynů. Nicméně pokud bude stále vládnout uhlíková lobby v těch státech, které nejvýše znečišťují, zejména Spojené státy, tak to stejně nikam nepovede.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě faktická poznámka pana poslance Ivana Pilného a poté už řádně přihlášený pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové. Hlasoval jsem pro přerušení tohoto bodu do přítomnosti pana ministra Mládka z toho důvodu, že - já samozřejmě tu Pařížskou dohodu podpořím, ale na druhou stranu je to cesta k něčemu, co už se tady začíná objevovat. Jsou to klimatické balíčky, antifosilní zákony a podobně. A já bych chtěl od pana ministra průmyslu a obchodu slyšet ujištění, že tuto záležitost bude velmi pečlivě sledovat a bude hájit to, co má v popisu svého rezortu. To znamená český průmysl.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Já samozřejmě, jakmile využije svého práva, třeba i přednostního, pana ministra vyvolám. Ale zatím se nehlásí, proto dávám slovo panu poslanci Janu Zahradníkovi a budeme pokračovat v rozpravě až do 13 hodin, kdy podle jednacího řádu přeruším jednání na polední přestávku. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, je evidentní, že smlouva, kterou nám překládá pan ministr a která k nám přichází ze zahraničního výboru, není z kategorie smluv, které obvykle projednáváme v čase mezi skončením písemných interpelací a třináctou hodinou, kdy mnohdy tady na té tabuli je vidět seznam mnoha mezinárodních smluv, které většinou nevzbuzují žádný veliký rozruch, nevzbuzují žádnou velikou pozornost, snad jedině s výjimkou smlouvy s Kosovem, a které se odbudou za minimální pozornosti kolegyň a kolegů poslanců.
Tohle je ovšem smlouva jiná, které předchází celá řada opatření snažících se čelit něčemu, co tady evidentně nastává, tedy jakési globální změně. Což od nás vyžaduje ratifikační vyjádření. Je tomu ale tak, že mezitím již významné kroky, které tuto dohodu do našeho právního systému implementují, proběhly. Pan zpravodaj Böhnisch tady jasně řekl, že již byla dohoda panem ministrem podepsána. Dokonce to uvádí i předkládací zpráva pro Parlament České republiky. Ta říká, že ministr životního prostředí Mgr. Richard Brabec podepsal tuto dohodu jménem České republiky dne 22. dubna 2016 na slavnostním ceremoniálu v New Yorku a signatáři dohody se v tento den staly také Evropská unie a ostatní členské státy. A dále 21. září letošního roku návrh na ratifikaci dohody schválila vláda usnesením ze dne 21. září 2016 pod číslem 986. To znamená, že ten ratifikační proces má podle mého názoru zvláštní pozici. My jsme vystaveni určité nutnosti tu dohodu ratifikovat. Jsme dokonce, a je to neustále připomínáno, že jsme jeden z posledních států, ne-li poslední díky těm opozdilcům, kteří nebyli ještě schopni to projednat. A je to stavěno jako naše provinění, že jsme to nebyli schopni učinit dříve.
Dostává se nám to tedy na pořad jednání dneska, a jak dobře vidíme, tato Sněmovna z hlediska řádu a pořádku v projednávání bodů není zrovna v nejlepší kondici. Jednotlivé body přerušujeme, pak se k nim zase vracíme. Lidé, kteří se řádně přihlašují do obecné debaty, jsou pak vystaveni tomu, že jejich projev bude v dohledné době přerušen. Což je můj případ.
Mám připravený poměrně - na mou osobu, která tady vystupuje většinou stručně - obsáhlý projev a nyní jej začnu s vědomím, že tento projev bude za čtyři minuty přerušen. Chci se jenom ujistit u pana předsedajícího, zdali pak má přihláška do diskuze bude platiti i v okamžiku, kdy se vrátíme k tomu bodu. (Ano.) Pan předseda mě o tom ujišťuje.
Já tedy spíš než abych se věnoval tomu meritu věci a popisu těch důvodů, které mě pak povedou k předložení nějakého návrhu na usnesení, spíš jenom řeknu pár slov k samotnému průběhu té klimatické konference.
Tady pan zpravodaj zmínil, že to byla konference známá pod zkratkou COP 21 neboli 21. Conference of the Parties, tedy konference smluvních stran. Takový je oficiální název té konference, která se nazývá mezinárodní klimatická konference.
Podíváme-li se na internet a vzpomeneme-li si na to, jak to vypadalo před necelým rokem, ta dohoda se chystala a ta konference probíhala. Na internetu jsem se dočetl, že se této konference zúčastnilo 45 tisíc účastníků, a to delegáti účastnických států, pozorovatelé, zástupci občanské společnosti, tedy na vysvětlenou ekologičtí aktivisté, a novináři. Na samotnou konferenci pak bylo oficiálně akreditováno 20 tisíc lidí. Bylo to tedy obrovské divadlo. Byla to obrovská - dá se říct monstrózní - akce. Bylo tam vysloveno mnoho projevů, mluvili významní státníci jak z hostitelské země - sám pan francouzský prezident - mluvili i další představitelé států jako hosté. Zaznělo tam mnoho ambiciózních plánů a slibů a ta dohoda, která měla být jakýmsi vyústěním té konference, stále nebyla na světě, rodila se ve velkých obtížích.
Možná si vzpomínáme na to, že v našich zpravodajských relacích, v našich médiích bývalo vždycky hlavní ranní zprávou sdělení, že tým tvůrců dohody jednal až do rána, nad ránem že ještě nebylo hotovo, že ještě tady pořád není dohoda. Až nakonec musela být ta konference dokonce o den prodloužena. Původně měla být mezi 30. listopadem a 11. prosincem. ***