(11.20 hodin)
(pokračuje Šabatová)
Tradičně nejvíce lidí, asi čtvrtina všech, potřebovala pomoc v oblasti sociálního zabezpečení, tedy s důchody, ať invalidními, nebo starobními, a s dávkami. Vyřídili jsme celkem 7 679 podnětů a ukončili jsme 884 zahájených šetření. Z toho ve dvou třetinách případů jsme zjistili pochybení úřadů. Je třeba říci, že úřad většinou pochybení sám napravil. Pouze v 17 případech jsem musela vyrozumět nadřízený úřad nebo informovat veřejnost.
Loňský rok byl také desátým rokem činnosti ochránce jako národního preventivního mechanismu. Již deset let zajišťujeme ochranu lidí před špatným zacházením tím, že pravidelně navštěvujeme zařízení, v nichž jsou lidé omezeni na svobodě, a to v důsledku závislosti na péči i z rozhodnutí veřejné moci, a navrhujeme opatření ke zlepšení podmínek. V roce 2015 jsme dokončili systematické návštěvy ubytovacích zařízení poskytujících péči bez náležitého oprávnění. Prostřednictvím souborné zprávy o těchto návštěvách jsme informovali a varovali odbornou i širokou veřejnost. Zprávu jsme předložili všem dotčeným státním orgánům včetně orgánů činných v trestním řízení. Obrátila jsem se, jak jsem již podotkla, také na vládu. O dohledu nad omezováním osobní svobody jsme vydali samostatnou výroční zprávu.
V loňském roce jsme také obdrželi 379 podnětů s námitkou diskriminace. Pouze osm z uzavřených případů jsme posoudili jako diskriminaci. To však neznamená, že k diskriminaci nedochází. V některých případech chybějí dostatečné důkazy. Z našeho výzkumu také vyplynulo, že se většina obětí diskriminace nebrání. Nevěří, že se domohou nápravy, nemají dost důkazů, anebo se dokonce obávají zhoršení své situace.
Jsem přesvědčena, že za stejnou práci by lidé měli dostat stejnou odměnu. Proto jsme se loni soustředili na téma rovného odměňování mužů a žen i osob se zdravotním postižením. Také v oblasti ochrany před diskriminací jsme vydali samostatnou výroční zprávu.
Chci říci, že nic z toho bychom já a můj zástupce nezvládli, kdybychom neměli spolupracovníky. Kancelář v loňském roce pracovala se 132 zaměstnanci, z toho 99 se jich přímo věnovalo odborným úkolům ochránce. Kancelář hospodařila s rozpočtem 112 mil. korun.
Vážené dámy a pánové. Snad vám výroční zpráva srozumitelně přiblíží naši práci a napomůže prohloubení naší spolupráce. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní ombudsmance za její zprávu a uvedení této zprávy. Prosím nyní, aby se slova ujal zpravodaj petičního výboru pan poslanec Jiří Junek, informoval nás o jednání v tomto výboru a přednesl návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Jiří Junek: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, já bych vás stručně seznámil s tím, jak byla výroční zpráva projednávána na půdě petičního výboru. Výbor tuto zprávu projednával na svém jednání 26. dubna 2016. Paní ombudsmanka nebyla jednání přítomna, proto výbor s obsahem výroční zprávy seznámil její zástupce.
V diskusi k výroční zprávě vystoupilo celkem pět poslanců a ti všichni vznesli výhrady k novému pojetí výroční zprávy, ve které sice přibyly grafy, piktogramy, obrázky a fotografie, ale celkově dle nich ta zpráva tak úplně nesplňovala účel pro předložení Poslanecké sněmovně. Jako příklad bylo třeba uváděno, že zpráva sice obsahuje počty navštívených věznic, ale chybí stručný výstup, shrnutí a závěry z těchto návštěv. Nebo se například uvádělo, že ve zprávě je upozornění na nerovné odměňování mužů a žen, ale opět chybí navržené kroky ke změnám, jak by se toto mělo řešit.
Celkově se na výboru diskutovalo o absenci výsledků šetření v jednotlivých oblastech. Byla zdůrazněna menší informační hodnota předloženého materiálu, než tomu bylo v předchozích letech. Bylo konstatováno, že tato předkládaná zpráva se spíše jeví jako jakýsi materiál pro propagaci veřejného ochránce práv. Členové petičního výboru nakonec připomenuli, že předkládaná zpráva ochránkyně je určena především Poslanecké sněmovně, a proto nemůže být obdobná jaké nějaký marketingový nebo osvětový materiál pro občany. Poslanci petičního výboru by proto uvítali, aby příští výroční zpráva o činnosti za uplynulý rok byla především výstižná, přehledná, vrátila se k dřívější podobě výroční zprávy o činnosti veřejného ochránce práv.
Nicméně je třeba zdůraznit, že všechny náležité informace, které výroční zpráva má obsahovat, jako je rozpočet instituce, její hospodaření, počty zaměstnanců, počty podání od občanů v jednotlivých oblastech, ale i doporučení Poslanecké sněmovně, to všechno ta zpráva obsahuje. A koneckonců paní ombudsmanka nás s tím teď seznámila, hlavně s těmi doporučeními pro Poslaneckou sněmovnu, což je důležité. Takže z tohoto důvodu je určitě nasnadě, abychom tuto zprávu vzali na vědomí. Čili já bych návrh na usnesení přečetl asi po rozpravě, která určitě teď bude následovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Nyní prosím zpravodaje ústavněprávního výboru pana poslance Lukáše Pletichu, ten není přítomen. Pan předseda ústavněprávního výboru se obětuje, prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, je povinností předsedy výboru zastoupit své milé kolegy, a proto vás budu informovat o tom, že jsme samozřejmě projednali tento tisk, a to na své schůzi 9. června 2016, na 68. schůzi ústavněprávního výboru, a vzali jsme na vědomí Výroční zprávu o činnosti veřejné ochránkyně práv za rok 2015. Toto usnesení najdete v podkladech jako číslo 236 v rámci usnesení výboru.
Snad bych jen dodal, že s paní veřejnou ochránkyní práv a s jejím úřadem jsme v kontaktu pravidelně. Snažíme se reagovat na připomínky, které vyplývají z praxe ombudsmana, a určitě to tak bude i nadále. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Než otevřu všeobecnou rozpravu, tak paní poslankyně Věra Kovářová se omlouvá dnes do 13 hodin a pan poslanec Jaroslav Holík se omlouvá dnes od 11 do 12 hodin z pracovních důvodů.
A nyní zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Tomio Okamura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové. Rád bych na úvod svého komentáře ke zprávě o činnosti paní ombudsmanky Anny Šabatové řekl, že není nic potřebnějšího v naší zemi než instituce, která by hájila spravedlnost a práva občanů. Instituce, která by něco takového dělala opravdu na 100 %, dnes ale stále neexistuje. Jednou z institucí, které by toto měly naplňovat, je bezesporu Úřad veřejného ochránce práv, tedy ombudsmana. Ale jeho činnost limitují jednak zákony, které mu nedovolí řešit všechny případy nespravedlností, a bohužel i osobní priority vedení úřadu. Při čtení zprávy paní ombudsmanky najdeme spoustu konkrétní užitečné práce, ale když poodstoupíme, tak zjistíme, že ve své většině úřad simuluje sociální úřady, řeší vyplácení nejrůznějších dávek nebo platby nemocenského pojištění, ale chybí tu tlak na obecnou spravedlnost a práva občanů.
To, co je pro mě ovšem nejotřesnější, je, že paní ombudsmanka se podílela na hysterizaci akce namířené proti Střední zdravotnické škole na Praze 10. Její ředitelka je obviněna z diskriminace za to, že zakázala muslimské studentce islámské zahalování hidžábem. Ombudsmanka otevřeně hájí muslimskou studentku a otevřeně se staví proti ředitelce školy. Pominu to, že tato údajná oběť náboženské diskriminace použila obvinění zjevně a prokazatelně účelově. Bohužel právě tady paní ochránkyně Šabatová nejvíce a opakovaně zklamala. ***