(12.10 hodin)
(pokračuje Vyzula)
Dokonce se předpokládá, že v příštím roce to bude ne 300 mld., ale něco kolem 320, možná i 330 mld. Ale to jsou prostředky, které se sice zdají být velmi objemné, nicméně vedlejší Rakousko má výdaje na zdravotnictví v rozsahu něco kolem 500 mld. Takže máme stále co dohánět. Ale není to vinou této vlády, je to vinou těch předcházejících vlád, kdy po roky a roky se vlastně do zdravotnictví nedávaly finanční prostředky. Byla to chyba. A teď děláme, co můžeme.
Navzdory tomu všemu, že se situace zlepšuje, přesto musíme někde ušetřit. To ušetření právě by bylo ve stanovení cen některých léků a to jsou ty nejdražší léky. Léčba jednoho pacienta těmi nejdražšími léky stojí od jednoho dneska už do tří milionů ročně. S tím asi nic nenaděláme, protože to je cena, která se rozhoduje v rámci celé Evropy. Nicméně tam, kde tyto originální léky přecházejí už do podob jako generik, to znamená podobných léků, ale ne úplně originálních, tak tam můžeme hodně udělat. Tam můžeme tu maximální cenu zásadním způsobem snížit. A to je předmětem jednoho pozměňovacího návrhu, který tady zmínil i pan ministr.
Chtěl bych vás požádat o velmi konstruktivní debatu k této záležitosti. Řadu věcí jsme už probrali, prodiskutovali. Možná není třeba se vyjadřovat úplně ke všemu. A chtěl bych vás poprosit o schválení. To je všechno. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré poledne, milé kolegyně, milí kolegové. Děkuji panu zpravodaji. Další řádně přihlášenou do obecné rozpravy je paní poslankyně Soňa Marková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Přeji hezký den, vážený pane předsedající, vážení členové a členky vlády, vážené kolegyně, milí kolegové. Dovolte mi, abych opakovaně, jak to zaznělo ve druhém čtení tohoto návrhu zákona, vás požádala o podporu svého pozměňovacího návrhu, který najdete pod písmenem E a v systému pod číslem 4916.
S velkým zájmem jsem, určitě jako řada z vás, poslouchala minulý týden tiskovou konferenci pana ministra zdravotnictví Němečka. Já i jako členka správní rady VZP jsem si vědoma toho, že rozpočet na léky není možné navyšovat do nekonečna. A pokud lze léčit za stejný rozpočet více pacientů, nelze s tím nesouhlasit. Ano, potřebujeme levnější léky pro pacienty, ale potřebujeme je tady u nás v České republice. V případě, že se pouze sníží ceny, nestanou se tyto léky o to atraktivnější pro vývoz do západních krajin Evropské unie, kde jsou v některých případech až několikanásobně dražší než u nás, a bude tedy možno je prodávat s vysokým ziskem?
Jsem dlouhodobě v kontaktu s pacienty a pacientskými organizacemi. Řada z nich vnímá velmi citlivě nedostatek určitých léčivých přípravků především na srdeční onemocnění, dýchací obtíže, nervové poruchy, diabetes či srážlivost krve. U těchto léků, pro které si pacienti běžně chodí do lékárny a které výrazně ovlivňují kvalitu jejich života, ale často dochází k výpadkům, a to z důvodu tzv. reexportů nebo výpadku dovozu. Poté, co vládou předložený návrh, nebo resp. panem ministrem zdravotnictví, ten, který právě projednáváme, prozkoumali odborníci, usoudili, že problém paralelní distribuce léků, tedy tzv. reexportů, léků hrazených ze zdravotního pojištění, není řešen dostatečně, spíše kosmeticky.
Problém reexportů řeší skutečně právní úprava, která byla nedávno přijata na Slovensku, a tou je také inspirován můj pozměňovací návrh. Jeho cílem je zavést opatření omezující reexport jednodušším a administrativně méně zatěžujícím způsobem oproti vládnímu návrhu. Distribuovat hrazené léky do zahraničí by mohl pouze držitel rozhodnutí o registraci, tedy farmaceutická společnost, nebo distributor s jeho souhlasem zmocněný. Tato úprava se vztahuje pouze na hrazené léky. Ty jsou regulované maximální cenou, a proto jsou ohroženy reexportem v případech, kdy v jiných zemích není regulace tak přísná.
Vzhledem k již zavedeným povinnostem v našem zákoně o léčivech je můj pozměňovací návrh při zachování základního principu stručnější, než je ten slovenský. Například se jedná o to, že není třeba zavádět definici. Z pohledu našeho zákona se jedná o distribuci, vývoz směřuje totiž do třetí země. S tímto pojmem pracuje již ministerská novela. Povinnost držitele registrace zajistit dodávky pro pacienty v České republice a sankce za neplnění už v zákoně máme. Rovněž lékárny, pokud objednají lék jako lékárna, nemohou jej vracet zpět do distribuce. Distribuci do zahraničí může uskutečnit tedy pouze držitel registrace nebo jím zmocněný distributor. Zmocnění se bude vydávat pro každou distribuci zvlášť - analogicky se slovenskou úpravou. Zákon stanoví minimální náležitosti zmocnění. V praxi by ve zmocnění mělo být ošetřeno předání informace držiteli rozhodnutí o registraci o distributorem realizované distribuci do zahraničí. Následně držitel registrace ohlásí elektronicky údaje o svých lécích distribuovaných do zahraničí buď jím, nebo distributorem. Interval hlášení bude stanoven vyhláškou. Povinnost předávat informaci o reexportu je přidávána do § 33 k hlášením o dodávkách na trh. Hlášení distributora o záměru reexportovat se tedy ruší a zůstává mu tedy klasické hlášení podle DIS13. Státní ústav pro kontrolu léčiv bude informace o reexportech jedenkrát měsíčně předávat ministerstvu, které bude zveřejňovat čtvrtletní přehled vyvezených léčivých přípravků.
Vzhledem k tomu, že již podle současného znění zákona má držitel rozhodnutí o registraci povinnost zajistit dodávky léčivého přípravku v množství a časových intervalech odpovídajících potřebám pacientů v České republice a k tomu příslušné sankce, bude moci distribuovat do zahraničí nebo udělit souhlas pouze v případě, že budou potřeby pacientů v České republice pokryty, jinak bude sankcionován. Sankce se udělují i v případě, pokud by distributor distribuoval léčivý přípravek bez, anebo v rozporu se zmocněním distributora, podobně pokud by držitel rozhodnutí o registraci neoznámil distribuci svého hrazeného přípravku do zahraničí.
Tento pozměňovací návrh vznikl, jak již bylo řečeno, na základě slovenského zákona, kde se skutečně, nejen slovy, bojuje proti tzv. reexportům, které mohou ohrozit dostatek určitého potřebného léku pro pacienty. Slovenský zákon dostal i notifikaci z Evropské unie, takže neuspěje protiargument nesouladu s legislativou Evropské unie. Navíc se v poslední době v rámci Evropského parlamentu stále více hovoří o možnosti vyjmutí léčivých přípravků ze skupiny zboží. ***