(9.50 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Když se ten zákon uváděl, tak pan ministr říkal, že jedním z cílů je redukovat základní obory. A když se pak podíváte na výsledek, jak ta redukce vypadá, tak de facto je to jediný obor, kterého se má redukce týkat. Tak to žádná redukce není. Kdyby to šlo ze 46 na 23, na polovinu - ale já to nenavrhuji, abychom si rozuměli -, tak bychom mohli hovořit o nějaké redukci. Tomu oboru se věnují 2 000 lékařů, což je poměrně široká skupina. Jsou obory, ve kterých působí mnohem menší počet lékařů. Ale co je pro mě nejdůležitější, a teď je to pohled ne těch, kteří ve zdravotnictví pracují, ale kteří vyhledávají pomoc ve zdravotnictví, u lékařů. Ten systém funguje. A já se ptám, zda jste se ptali rodičů, zda takovou změnu požadují. Protože jako správný konzervativní politik říkám, když něco funguje, tak to nemusím měnit z centrální úrovně. Podle mě je to docela jednoduché stanovisko.
A poprosím své kolegy, zejména lékaře, protože to je jejich doména, tyto zákony, aby taky jednou zkusili poslouchat druhou stranu. To jsou pacienti a rodiny pacientů. Protože to je neméně důležité jako pohled lékařů. Abychom vnímali pohled obou stran. Po diskusi s lékaři, kterých se to týká, musím říct, že jejich argumenty mě přesvědčily, a proto budeme já i na doporučení pana docenta Svobody celý náš klub podporovat tento pozměňující návrh. Protože reálně se o žádnou redukci nejedná, reálně se to týká pouze tohoto jediného oboru, ve kterém jsme my ostatní, kteří nejsme lékaři, nezaznamenali nějaké větší problémy než v jiných oborech. Tak pak nevidíme žádný důvod, proč měnit stav, který vyhovuje, vyhovuje rodičům, vyhovuje tak široké skupině lékařů. Proto doporučuji, abychom se přidrželi konzervativní hodnoty a konzervativního přesvědčení, že když něco funguje, tak nemusím experimentovat a nemusím se to pokoušet změnit nějakým návrhem shora, v tomto případě změnou zákona. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Ještě faktická poznámka pana poslance Běhounka.
Poslanec Jiří Běhounek: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, členové vlády, při vší úctě k panu předsedovi Stanjurovi - vy si myslíte, že se pacientů také ptáme, jak se mají vzdělávat chirurgové, ortopedi a všechny ostatní obory? Prosím, nepodléhejme demagogii určité části lidí, kteří tvrdí, že se tímto rozvrátí péče o dětské pacienty. Není to pravda!
Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě pan poslanec Štětina, rovněž faktická poznámka.
Poslanec Jiří Štětina: Děkuji za slovo ještě jednou. Jsem rád, že kolega Stanjura to řekl tak, jak to řekl, protože pro nás, pro staré lékaře, je na prvním místě pacient, na druhém místě poskytovatel zdravotních služeb a pak je to ostatní. Takže v tom s ním souhlasím. A nesouhlasím v jedné věci. Zdravotnictví není ani konzervativní, ani liberální, ani socialistické. Zdravotnictví je jedno, které musí kvalitně poskytovat zdravotní služby všem bez rozdílu, jestli je chudý, nebo bohatý. Takže se domnívám, byť jsem, a k tomu se přiznám, při prvním čtení tohoto zákona hlasoval pro jednu pediatrii, tak tentokrát, a jistě se kolega David Kasal na mě zlobit nebude, budu hlasovat pro to, aby bylo i dětské lékařství pro praktiky. Děkuju.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Řádná přihláška pana poslance Hovorky, připraví se pan poslanec Kasal.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, odborná lékařská veřejnost s velkým očekáváním přijala zprávy o tom, že byl připraven zákon, který má jakoby navrátit stav ve vzdělávání na dobu před rokem 2004, na dobu, kdy systém docela dobře fungoval. Já jsem konzultoval tento zákon s lékařem gastroenterologem, školitelem, který byl zklamán z toho, že zákon neobsahuje to podstatné, tzn. vymezení toho, co může lékař v určitém stupni vzdělávání dělat. Jaké bude mít kompetence. To je to klíčové, co tento zákon bohužel neobsahuje.
Chtěl bych říct, že můžeme ale posunout určitým směrem vývoj tohoto zákona, pokud se rozhodneme podpořit můj pozměňovací návrh G2, G3, který se týká IPVZ, zakotvení role IPVZ do systému vzdělávání lékařů. Je třeba říct, že Institut postgraduálního vzdělávání lékařů tady funguje od roku 1953. Za dobu více než 70 let prokázal schopnosti při organizování vzdělávání lékařů. Myslím si, že i pan ministr určitě prošel vzděláváním na IPVZ, a dost dobře nechápu, proč je takový odpor ministerstva k tomu, aby IPVZ byl přímo začleněn do zákona. A když se to nepodařilo na jednání výboru, kdy byly výhrady k tomu, že nelze přímo uvést instituci do návrhu zákona, i když si myslím, že to není možné, že to není oprávněná připomínka, tak jsem potom ve druhém čtení načetl pozměňovací návrh, které pouze upřesňuje a stanovuje roli IPVZ při začleňování lékařů do oborů a ke zkoušení. Čili dostávají kompetence při zařazování lékařů do oborů a ke zkoušení lékařů. Myslím si, že ministerstvo by mělo tento návrh vítat, protože by získalo přehled o tom, kolik skutečně, v jakých oborech u nás atestuje lékařů. Proto si myslím, že tento pozměňovací návrh určitě zaslouží vaši podporu. Jedná se o pozměňovací návrhy G2 a G3. Kdyby nebyly přijaty, tak potom pozměňovací návrh pana poslance Štětiny, který je rozsáhlejší a odpovídá mému původnímu, který byl předložen na jednání výboru.
A ještě bych se chtěl dotknout toho, co zde říkal pan kolega Stanjura, a to je vlastně očekávání, které se říkalo a sdělovalo, že tento zákon zásadním způsobem omezí počet oborů. Bohužel, neděje se tak a jediným oborem, který má být v podstatě redukován, je vzdělávací obor praktické lékařství pro děti a dorost, a to tak, že má být sloučen s oborem pediatrie. K tomu bych chtěl říct, že ano, skutečně nedochází ke zrušení oboru. Dochází pouze ke zrušení vzdělávacího oboru. Ale tím sloučením myslím, že dojde k omezení především primární péče o děti. A to je to důsledné, co je třeba říct. Že praktičtí lékaři pro děti a dorost se starají o děti v terénu a tento systém za dobu 12 let existence funguje velmi dobře. A myslím si, že ze strany rodičů ani ze strany odborné veřejnosti nebyly nějaké připomínky k tomu, že by tento systém nefungoval.
Jestliže byla na začátku jednání o tomto zákoně vůle dohodnout se mezi oběma obory, tzn. jak mezi praktickými lékaři pro děti a dorost, tak mezi Českou pediatrickou společností, řekněme o části společného vzdělávání a potom o specializaci v rámci oboru buď směrem k dětskému lékařství v nemocnicích, anebo směrem k výkonu praktického lékaře pro děti a dorost v ambulancích, tak si myslím, že je škoda, že k této dohodě nedošlo. Ale bohužel, jak jsem byl informován a jak sleduji i z posledního vývoje všech dokumentů, které dostáváme k dispozici, tak mezi těmito obory byly vykopány příliš hluboké zákopy a byla vykopána velmi ostrá válečná sekera. Chci říct, že to určitě není dobře. (Hluk v sále.) ***