(18.40 hodin)
(pokračuje Dolejš)
První z nich je, že navrhovatelé při tomto tisku nečerpali z nějakých magorů, kteří se v podstatě plíží po nocích a pouštějí tygry z klecí na ulice, nebo že jsou to šílenci, kteří mají radši zvířata než lidi. Je to prostě určitý krok, který je posunem směrem k něčemu, co už je v řadě evropských zemí uzákoněno. Je to krok směrem k tomu, aby zákaz chovu šelem kožešinových farem byl v celé Evropské unii a možná výhledově v celé Evropě. Je to proces a nepochybně jde krůček po krůčku. To na margo poznámek, že v některých zemích to není, a tudíž se bude pašovat a já nevím co všechno. Jednoduché okamžité řešení neexistuje. Je to krok v rámci určitého procesu.
Druhá poznámka směřuje k tomu, že snad ti, kteří přece jenom poslouchali diskusi, pochopili, že tento návrh zákona není útokem na chovatelství české či jiné. Samozřejmě že chovatelé budou vesele chovat dál, že se po přijetí tohoto zákona nedočkáme toho, že budou zavírány masny, že každý z nás bude nucen ke coming outu a prohlásí se za vegana, ale že jde o to, že se nemají chovat konkrétní zvířata, tedy šelmy. A nebudeme muset skutečně utíkat od masných-bezmasných výrobků, jako jsou některé uzeniny, kde tam to maso skoro nenajdete.
Třetí poznámka směřuje k tomu, že předkladatelé tady snad demonstrovali, že je vůle vypořádat se s tím, aby nebyl dopad na konkrétní, byť z národohospodářského hlediska marginální, ale přesto byznys. Ctíme podnikání. A režim útlumu tohoto podnikání, byť se to týká jenom několik farem, je jistě předmětem diskuse a může být ještě upraven. Myslím si, že to opravdu není problém byznysu a svobody byznysu, je to problém etický a také etologický, proto se tady také četlo vyjádření biologů, kteří v oblasti etologie šelem jsou nepochybně experty a kapacitami.
A tím se dostávám k poslednímu a to je v podstatě už i konkrétní návrh. Jsme v prvém čtení. Pokud je tedy rozhodující si ujasnit etologický rozměr, já si myslím, že by bylo možná rozumné přehodnotit to, zda má být garančním výborem výbor zemědělský, a navrhuji tedy, aby garančním výborem byl výbor pro životní prostředí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Dolejšovi. (V sále je velký hluk!) Než dám slovo přihlášenému Petru Kudelovi, mám dvě přednostní práva, přednostní právo pana zpravodaje a pana ministra zemědělství. Nejdříve pan zpravodaj. Byl jste přihlášen dřív, pane zpravodaji, je to jenom na vás. Prosím, máte slovo.
Poslanec Josef Kott: Děkuji za slovo, pane předsedající.
K vystoupení mého předřečníka. Je to sice hezké, že tady navrhuje, že by garančním výborem měl být výbor pro životní prostředí, nicméně si myslím, že se to primárně týká chovatelů zvířat, takže si myslím, že skutečně garančním výborem by měl zůstat výbor zemědělský, ale to jenom na doplnění.
Předkládaný návrh zákona zakazuje chov a usmrcování zvířat primárně tam, kde je za účelem získávání kožešin. Jedná se dle mého názoru o dobře míněný návrh, který vychází z výhrad proti způsobu či podmínkám, v jakých jsou tato zvířata chována. Chov zvířat - neexistuje pro něj žádný důležitý lidský zájem. Osobně mám velké pochybnosti o tom, zda je správné zakazovat komerční chov některých zvířat jen proto, že někomu nepřipadají tyto podmínky dostatečně etické. Stejně tak existují skupiny některých zvířat pro maso, kde důvod určitě etický nepřipadá také, ať jsou to již zmiňovaní králíci, anebo slepice. Etické jistě mají být podmínky, za kterých jsou tato zvířata chována. Důvody pro to, abychom toto měli nechat na zvážení jednotlivých chovatelů, kteří ten welfare, jak tady bylo již řečeno, upravili čtyři pět roků zpátky, a kde někteří, kteří to zvážili a nepřišlo jim to ekonomické, chovy ukončili. (V sále je stále obrovský hluk a neklid!)
S řadou výhrad proti platným standardům u kožešinových zvířat lze určitě souhlasit. Otázkou je však, čeho chceme tímto zákazem chovu v České republice dosáhnout. Nikterak nesnižuje poptávku po kožešinách a výsledkem tohoto našeho snažení může být to, že se farmy přesunou do Německa, do Polska, do Litvy nebo i dále, do Asie, kde si nemyslím, že by welfare zvířat byl na vyšší úrovni, a myslím si, že je tomu právě naopak.
Problémy vyplývají i ze samotného znění zákona. Zakazuje se chov a usmrcování zvířat primárně za účelem získání kožešin. Tam, kde je využití kožešin vedlejším produktem, tam se podle tvrzení předkladatelů zákaz neuplatní. Při souběžném využití masa i kožešin je ale možné určit, co je primární a co je sekundární, respektive co se může chov od chovu lišit. Podle informací, které se ke mně dostaly při návštěvě jednotlivých chovatelů, samozřejmě že maso by bylo využito za předpokladu, že by je ti odběratelé dostávali -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás, pane zpravodaji, přeruším a znovu požádám sněmovnu o klid. Některé pravidelné rušitele tohoto jednání asi budu jmenovat. A myslím to úplně vážně. Doufám, že tady bude chvilku klidu a pan zpravodaj bude moci dokončit své vystoupení. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Josef Kott: Děkuji, pane předsedající.
Maso se nezpracovává jenom proto, že to kožkování probíhá jednou ročně a potenciální odběratelé by měli obrovské problémy s krmnou dávkou u zvířat, kterým by maso poskytovali, protože jednou ročně znamená buďto zamrazit, anebo nějakým jiným způsobem konzervovat, aby to mohli celoročně zvířatům podávat.
Samostatnou kapitolu pak tvoří odškodnění majitelů kožešinových farem, kteří budou muset svoji činnost k 31. prosinci 2018 ukončit a kteří, jak tady bylo řečeno, také do toho nainvestovali nemalé finanční prostředky. I když se to pro někoho nezdá, tak jsou to rodinné farmy, takže to určitě nebudou desítky milionů korun, ale statisíce, které do toho byli nuceni dát. Ministerstvo zemědělství má přijmout vyhlášku, podle které se nemusí ztráty kompenzovat, aniž by zákon stanovil nezbytná kritéria meze pro takovouto prováděcí novotvorbu.
Z hlediska evropského práva je návrh, jak upozorňuje stanovisko vlády, zákazem výroby určitého výrobku, a lze jej tedy považovat za technický předpis, který dále podléhá notifikaci. V praxi to znamená povinnost zaslat Komisi předpis ještě ve formě návrhu ve stavu, kdy v něm mohou být provedeny podstatné změny, pokud Komise nebo členské státy doručí k návrhu připomínky. Tento postup v daném případě nelze určitě zaručit.
Z uvedených důvodů si dovolím v podrobné rozpravě navrhnout zamítnutí v prvním čtení. Pokud by tento můj návrh neprošel, dovoluji si navrhnout prodloužení lhůty na projednání ve výboru o 30 dnů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Mám s přednostním právem pana ministra, pak ještě dvě faktické poznámky, paní kolegyně Pěnčíková a pan kolega Sklenák. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce. ***