(17.50 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Michala Kučery. Dále pokračuje s přednostním právem pan předseda klubu KDU-ČSL Mihola. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já bych jenom krátce navázal na svého předřečníka, netradičního politika pana Babiše, který nám tady vykreslil scény ze zvířecích farem o šťastných zvířatech zavřených v klecích, která si tam užívají v rodinném podnikání svůj život v zajetí. Já chci říct, a už to tady zmínil i pan předseda Kalousek, že ta zvířata nikdy nemohou být, nebo nejsou domestikovaná, to znamená, mají nějaký svůj prostor v přírodě, který potřebují k životu. V okamžiku, kdy ta zvířata - samozřejmě lišku či norka lze domestikovat, o tom asi není diskuse. V okamžiku, kdy jsou domestikovaní, tak ztrácejí kvalitu té kožešiny, to znamená, nejsou vhodná ke kožešinovému chovu. Tam se skutečně chovají ta divoká zvířata a ta zvířata jsou týrána. A my dneska tady rozhodujeme o tom, zda necháme ta zvířata týrat, nebo zda se proti tomu týrání postavíme. O ničem jiném tady dneska nerozhodujeme.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní s přednostním právem pan poslanec Mihola, připraví se řádně přihlášený pan kolega Valenta. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Jiří Mihola: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nechtěl bych zde komentovat aktivisty a story kolem nich. Zákon, který v České republice po vzoru mnoha dalších evropských zemí má zakázat kožešinové farmy, osobně podporuji. Klub KDU-ČSL v této záležitosti má volné hlasování. Souhlasím s těmi, kteří říkají, že zvíře není věc a zaslouží si úctu a slušné zacházení, a o to mně v této věci jde především. Sdílím názor, že divoké šelmy nepatří do klecí a že komerční chov je v zásadním rozporu se současnými vědeckými poznatky o potřebách těchto zvířat. V tomto smyslu se připojuji ke kolegům, kteří tuto předlohu podepsali zde v Poslanecké sněmovně v čele s panem premiérem, a také k dlouhé řadě kolegů z univerzit, ústavů, Akademie věd a dalších vědeckých institucí a k jejich podpoře tohoto návrhu zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi klubu KDU-ČSL. Ještě faktická poznámka pana poslance Komárka. Pan poslanec Valenta ještě vydrží. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Martin Komárek: Děkuji, pane předsedající. Jenom krátce. Lidi nějakým způsobem žijí se zvířaty a nějak s nimi nakládají od doby, kdy se člověk stal něčím jiným než zvířetem, pokud se tím tedy doopravdy stal. Naše civilizace dospěla do určitého stadia, kdy samozřejmě málokdo kromě strašně citlivých lidí, jako je moje dcera, kterou tímto zdravím, si myslí, že zvířata by se neměla zabíjet vůbec. Já to respektuji, ale je to v dnešním stadiu civilizace neproveditelné, neudržitelné. Ovšem určitý respekt ke zvířatům, k tomu, že jsou to živí tvorové, kteří mají cítění a duši, bychom projevit měli a myslím si, že tento návrh je určitou cestou, jak ten respekt projevit a jak ukázat, že když to není nutné, budeme se ke zvířatům chovat jinak než jako zvířata.
Samozřejmě podnikatelé, kteří si založili kožešinové farmy, nejsou žádní zločinci. Oni jednali v dobré víře, že to je předmět ekonomiky jako každý jiný. Proto si myslím, že by ten zákon měl být propuštěný do dalšího čtení a ve druhém čtení by měl být upraven i s ohledem na zájmy těchto podnikatelů, aby nebyli kráceni a aby si přišli na své lidi i zvířata. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce, ale prosím, faktická poznámka slouží k reakci na vystoupení poslanců, nikoliv k tomu, aby nahrazovala řádnou přihlášku.
Prosím pana poslance Jiřího Valentu, připraví se pan poslanec Martin Kolovratník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, mnozí z nás již dlouhou dobu tiše tolerují, či - bohužel - dokonce ještě podporují usmrcování zvířat kvůli tak nicotným a pofidérním záležitostem, jaké by se měly vyskytovat v žebříčku hodnot inteligentního člověka až na jeho samotném dně. Kožešiny sloužící jako módní ozdoby či doplňky, ať již ve formě límců, lemů či celých kabátů, odrážejí v sobě každodenní útrpný život až dvaceti tisíc zvířat chovaných u nás. A my na to stále lhostejně nic. Někteří z nás dokonce tento stav podporují a používají pseudoargument ve stylu, že dokud existuje poptávka, potom musí být i nabídka, a jestli my se jí nepřizpůsobíme, tak trh bude stejně saturován kožešinami z tzv. černých chovů, případně lacinými kožešinami z Číny a podobně. Jenže uvědomujeme si, že i ta tolik chovateli lišek a norků zmiňovaná tržní síla kožešiny se již skutečně vytrácí? Ano.
Osobně se domnívám, že v dnešní době zabíjení zvířat kvůli lidské módě je morálně neospravedlnitelné, a chápou to naštěstí dokonce i nejvýznamnější módní návrháři, kteří tu zmiňovanou poptávku tlačí stále hlouběji ke dnu. Skupina Armani nedávno oznámila, že se zavazuje k naprostému ustoupení od používání kožešin při výrobě veškerých svých produktů. Majitelé firmy se tak připojili ke světovým značkám, jako jsou Hugo Boss, Calvin Klein, Tommy Hilfiger či například Ralph Lauren, které z výše uváděných a zcela pochopitelných důvodů přešli k alternativním umělým materiálům. Ale i přesto jsou zvířata u nás hromadně zabíjena, a to plynem či elektrickým proudem. Například lišce se vloží jedna elektroda do tlamy, druhá do konečníku a je následně usmrcena elektrickým šokem. Norci bývají zabíjeni i výfukovými plyny. Prostě se nastartuje například traktor a od výfuku se přivádí plyn do bedny, jakési plynové komory.
Lisabonská smlouva ale konstatuje, že zvířata jsou vnímající bytosti, a tedy nakládání s nimi musí být regulováno, a také proto téměř polovina států Evropské unie chovy již zakázala a v dalších zemích debaty o takovémto zákazu probíhají. Úplný zákaz platí, jak už zde bylo zmíněno, například ve Velké Británii, Nizozemsku, Rakousku, Chorvatsku, Slovinsku. Zmiňován zde byl i nepřímý zákaz, kde jsou stanoveny pro komerční provoz reálně nesplnitelné podmínky, jako je tomu v Německu a částečně také ve Švýcarsku.
Smlouva o fungování Evropské unie v článku 13 zase praví, že by členské státy měly plně zohledňovat požadavky na dobré životní podmínky zvířat jako vnímajících bytostí, a neomezuje je v možnosti kožešinové farmy zakázat. A odůvodňuje to zcela pragmaticky, že dosud nebyly vyvinuty žádné komerční systémy chovů, které by potřebám lišek a norků vyhovovaly.
Co však osobně spatřuji v tomto ohledu jako pokrytecké, je fakt, že evropské právo doposud ještě neomezuje ani dovoz či prodej takovýchto výrobků. Tento nevyhovující stav na poli evropského práva však nemůže být pro nás žádnou brzdou k prosazení tohoto potřebného zákona u nás. ***