(12.00 hodin)
(pokračuje Černochová)
Samostatnou kapitolou v tomto tématu diskuse o situaci v oblasti veřejného pořádku by jistojistě bylo policejní školství. Myslím si, že naše země má velmi kvalitní Policejní akademii. Na druhou stranu nevím, jestli je úplně nejšťastnějším řešením to, že Ministerstvo vnitra začalo zřizovat střední školy. Konkurence středních škol, státních škol, kdy si skutečně maturitní zkoušku může budoucí příslušník udělat a dokladovat kdekoli, byla dostatečná. Zřizování policejního středního školství považuji za mrhání finančními prostředky, které byste jinak, pane ministře, mohl dát do lidí, do platů, do těch nástupních platů, tak aby ti lidé nenastupovali na 14 800. Myslím si, že policejní střední školství by bylo efektivní pouze tehdy, pokud by se z toho čtyřletého vzdělávacího cyklu uznalo něco pro ten vstupní kurz, který stejně budoucí policisté musí absolvovat v délce třinácti měsíců. Takže vlastně někdo si udělá za peníze státu, za peníze Ministerstva vnitra, které vám pak chybí jinde, maturitu, aby potom vlastně k té policii ani nemusel nastoupit. A jediná výhoda, pokud by k policii nastoupil, je, že už možná umí některé dovednosti, které se naučil na té střední škole. Ty se mohl naučit na TRIVIS, což je soukromá střední škola, ale s tím rozdílem, že tam za to platí - teď nevím, jestli to školné je ročně 50 tisíc korun.
Takže chtěla bych vést debatu i na toto téma. Jestli skutečně je pro oblast veřejného pořádku ta efektivita systému středního školství dobře nastavená, jestli se bez policejního středního školství v Hrdlořezích, v Holešově obejdeme, nebo neobejdeme. A jestli je tam i nějaká garance toho, že když ti lidé zdarma střední školu vystudují, dostanou maturitní vysvědčení, tak jestli budou skutečně k policii nastupovat. Protože tady se neuzavírá žádný kontrakt. Oni nemají povinnost k policii nastoupit a přijde mi, že je to škoda. Že je stejně tak škoda, že se jim něco z toho vzdělání nezapočte do těch třinácti měsíců tak, jako to svým způsobem fungovalo, nebo věřím, že znova fungovat bude, u Armády České republiky.
V závěru svého vystoupení bych chtěla poděkovat všem policistům a policistkám za to, že stále vydrželi u policie, že přes sliby Ministerstva vnitra, které v těch minulých měsících dostávali, to nevzdali. A skutečně doufám a věřím v to, že pan ministr je člověk, který drží svá slova, a že pouze nějaké subjektivní okolnosti panu ministrovi neumožnily, aby realizoval věci, které policii před rokem a půl, před dvěma lety nasliboval. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné dopoledne. Také vám děkuji, paní poslankyně. Dalším řádně přihlášeným do rozpravy je... (Vstává ministr vnitra Milan Chovanec.) Chcete vystoupit s přednostním právem pane ministře? (Ne.) Dobrá, v tom případě pan poslanec Ondráček a potom vaše přednostní právo. Prosím.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající, i panu ministrovi děkuji. Poté co vystoupila moje kolegyně, budu, předpokládám, stručnější. Protože ač každý z jiného politického spektra, tak pokud mluvíme o odborných tématech, tak si můžeme v podstatě i notovat. Takže potvrzuji to, co řekla moje kolegyně poslankyně Černochová, a pouze se zastavím, udělal jsem pět takových krátkých odrážek, o kterých bych jenom ještě něco zmínil.
Bylo už zmíněno, ale určitě to stojí znova za připomenutí, ten statistický pokles, nebo statisticky vykazovaný pokles nápadu trestné činnosti a objasněných trestných činů opravdu má velký význam, že některé v uvozovkách bagatelní trestné činy občan prostě už nehlásí. A je si toho moc dobře vědoma i policie. Protože pokud se podíváte do písemného materiálu Strategie rozvoje policie České republiky 2016-2020, tak nevím na kolikáté straně, ale přesně, jak mám trošku fotografickou paměť, si pamatuji, že to je dole, a dokonce i zvýrazněno, kde právě u této problematiky sám předkladatel uvádí, že za zmiňovaným poklesem nápadu trestné činnosti může být paradoxně ten důvod, že občan prostě rezignoval na to oznamovat tu trestnou činnost. Protože pokud on na policii přijde s tou bagatelní trestnou činností, mnohdy tam stráví jednu směnu buď toho policisty, nebo svoji a po osmi, deseti hodinách a někdy i za necitlivého přístupu v podstatě přemýšlí, jestli mu to stálo za to. Protože pokud má dobré krytí majetku pojistkou, tak v podstatě potvrzení od policie je pro něj jenom ta administrativní potřeba, aby to doložil. Ale taky si přiznejme, že jsou zejména rekreační objekty, kde za těch 25 let v podstatě už není co ukrást. Protože ty objekty už byly navštíveny pachateli majetkové trestné činnosti i dvacetkrát nebo desetkrát a prostě už tam v podstatě nic není. A mnoho majitelů takových objektů už ani ty objekty nezabezpečuje, nechá tam nějakou masovou konzervu, popřípadě nějaké jídlo a jenom písemně prosí pachatele, který do toho objektu vnikne, aby si vzal to jídlo a pokud možno neničil ten objekt jako takový.
Takže ten pokles kriminality - já bych tak úplně nejásal, že to tak všechno je. I když statistika samozřejmě je hra čísel. Velmi bych ocenil, kdyby s tím statistickým poklesem kriminality nám také statisticky v tom samém tempu narůstala objasněnost. Protože to by zase mělo velký význam pro toho občana, zda jít, nebo nejít trestnou činnost oznámit. On dneska totiž vidí, že u té majetkové trestné činnosti je objasněnost na, řekněme, velmi malé úrovni, a proto ani nemá potřebu tam jít.
A ono s tím vyšetřováním a s celým procesem oznámení trestného činu a vyšetřování je spojena už zmíněná administrativa. A musíme si přiznat, že ta nebývale, ale opravdu nebývale roste. Policisté už jsou zoufalí, a když se s nimi setkávám, věřte, že poměrně často - protože i ve své nejbližší rodině mám příslušníky Policie České republiky a dostávám hned z první ruky každou novelu, kterou my tady přichystáme. Oni jsou tím opravdu už velmi zatíženi a mrzí je ta činnost, která jako taková je. Protože když se podíváte v případě, kdy osobě byla způsobena majetková nebo morální újma, to znamená je to osoba poškozená, tak nejen poučení podle § 43 trestního řádu, ale i zákon o obětech a další, a to poučení už má dneska nějakých sedm, osm, devět stránek textu, a policista ho samozřejmě té osobě dá, aby si to přečetla, protože číst to je v podstatě ztráta času. Ale jsou lidé, kteří takové poučení čtou třeba také půl hodiny a při právních výrazech, které tam jsou, mu stejně mnohdy ani nerozumí. Takže je to papír pro papír. A ten spis potom nebývale bobtná. Protože když tam máte desítky, popřípadě stovky poškozených, takový spis má pak tisíce, dva tisíce a pět tisíc - a já jsem se setkal i se spisy, které jsme vozili na avii.
Takže ta administrativa nás zatěžuje. A stále říkám, že bychom se měli asi někdy dostat k tomu restartu, kdy poučíme osobu zadrženou, popřípadě následně obviněnou a řekneme jí její základní práva a ten zbytek jí dáme v písemné podobě, ať je popřípadě uplatní, a ne že ta poučení budou tak složitá a tak dlouhá, že mnohdy sháníme i právníka, který by to byl schopen vysvětlit.
Další položkou - už jsem u té třetí - je to zmiňované vybavení. Pane ministře, vy víte, že jsme se tady na interpelacích spolu bavili o... teď nemyslím ty úsměvné čokoládové odznaky služby kriminální policie a vyšetřování, ale o balistice a o vybavení stálé pořádkové jednotky Praha, kdy jsem vybral jenom jeden z útvarů, a záměrně jenom jeden z útvarů. Přetahovali jsme se tady o čísla, přetahovali jsme se tady o expiraci, jestli jsou, nebo nejsou prošlé. Nakonec musím říct, že jsem rád, že pravdu jsem měl já a vy jste ji i přiznal. Dospěli jsme k závěru, že je to prostě špatné. ***