(9.10 hodin)
(pokračuje Benda)
Myslím, že možná nejklíčovější je návrh pana kolegy Tejce, resp. ústavněprávního výboru, na zpětné zavedení předkupního práva u bezpodílového spoluvlastnictví nemovitosti, který je zásadním koncepčním návratem zpět před platnost nového občanského zákoníku. Žádné úplně přesvědčivé důvody pro něj neexistují. Já ho nepodpořím a myslím si, že jsou to přesně věci, které se nemají takhle z roku na rok měnit. Pokud se nový občanský zákoník vydal nějakou koncepcí, není dobře, aby do roku 2013, resp. s posunem účinnosti tohoto ustanovení do roku 2014 platilo něco v tak zásadní věci, jako je vztah k bezpodílovému spoluvlastnictví, další dva roky platilo něco jiného a pak zase začalo platit zpátky to původní. Pokládám to za velmi nešťastné. I většina právnické obce se shoduje na tom, že tyto změny cikcak z jedné strany na druhou nejsou rozumné.
Pokud by ovšem takový návrh prošel, pak bych velmi prosil všechny, kteří o tom budou hlasovat, aby zvažovali minimálně podporu mého návrhu G4, to znamená posunutí účinnosti k 1. 1. 2018, aby opravdu bylo znovu pevné datum, od kterého je jasné, že se ta koncepce spoluvlastnictví mění, a nebylo to nějaké datum vejití účinnosti, na které pan ministr spěchá, ale z toho hlediska vyplývá, že to datum bude někdy v půlce února nebo v nějakém podobném termínu. To je první poznámka, kterou k tomu mám.
Druhá poznámka je k návrhu paní kolegyně Pastuchové a to je ona možnost zadržovacího, resp. zástavního práva vůči části nemovitosti v případě společenství vlastníků jednotek a dluhů, které vznikly na nájemném, službách a dalším. Já vím, že to je problém, který je potřeba řešit, jenom si myslím, že bohužel toto řešení je ušité příliš horkou jehlou a příliš bez domyšlení toho, jaké budou jeho dopady ať už na trh s nemovitostmi, ať už na možnost poskytování hypoték, tak na skutečnou vymahatelnost tohoto ustanovení. To ustanovení říká, zjednodušeně řečeno, do 25 % vázne zástavní právo na nemovitosti za dluhy, které vznikly maximálně do šesti měsíců před prodejem této nemovitosti. Už otázka prodeje té nemovitosti je vlastně velmi nešťastná. Tam by mělo být minimálně když už tak rozhodnutí o prodeji, ale prodej je otázka, která může probíhat nějaký čas. Je možné jej zdržovat. Samozřejmě pak ty dluhy, jestliže řekneme maximálně šest měsíců, mizí zezadu. Zástavní právo nebude dostatečně fungovat, ale ve svém důsledku - protože banky jsou opatrné a protože tam takové přednostní zákonné zástavní právo na těch 25 % bude - bude znamenat, že už vám, SVJ, nikdy žádná banka nedá úvěr nebo hypotéku nebo cokoli dalšího na 100 % nemovitosti, ani na 90 % nemovitosti, jak už dnes tlačí Česká národní banka, ale pokud tam těch 25 % bude, bude to maximálně 70 %, možná 65 %.
To vidím jako velmi nebezpečné. Vím, že ten problém je třeba řešit, ale upřímně řečeno těch problémů, které je třeba řešit ve vztahu k dlužníkům, kteří se dostanou do absolutní platební neschopnosti - dnes a denně se tady bavíme o výživném, bavíme se o dalších dluzích - prostě je to vždycky problém a je třeba lidi, kteří začínají někde dlužit, okamžitě od začátku honit, okamžitě od začátku se o obstarávání toho dluhu starat, a ne mít pocit, že mám nějaké zákonné právo, které mě zvýhodňuje.
Poslední poznámka k diskusi, která tady tak vášnivě běží, o diagnostických ústavech, resp. o tom, jestli tam mají rozhodovat soudy, nebo jestli se máme vrátit ke koncepci, kde rozhodují diagnostické ústavy. Já se v tomto případě zdržím hlasování a budu to doporučovat i svému klubu. Chápu, že situace opatrovnických soudů je poměrně složitá. Současně si ale myslím, že řešení, které je navrhováno, je příliš radikální a návrat k úplně čistému rozhodování diagnostických ústavů je prostě příliš velkým zásahem.
Tam jde o to, že rozdíl mezi dětskými domovy různého typu je příliš velký na to, aby tak mohlo být rozhodováno ve správním řízení. Jestli půjdete do dětského domova, kde máte řekněme úplně volný režim, nebo do dětského domova, kde jsou režimy vycházení zpřísněné, je tak velký zásah do osobnostních práv dítěte, že by tam podle mého názoru mělo rozhodování nebo spolurozhodování soudu v nějaké podobě existovat. Zase je to asi na řešení. Je tam opravdu problém, že opatrovnické soudy dnes z objektivních i subjektivních důvodů rozhodují pomalu, ale nejsem si jist, jestli takovéto zásahy do moci státu nad dítětem se opravdu mají dělat ve druhém čtení občanského zákoníku v rámci Poslanecké sněmovny. To jsou věci, které mají přijít jednoznačně vydiskutované z vlády. Pokud je mi známo, tak vláda je jednoznačně vydiskutované nemá. Dokonce tam probíhá spor mezi jednotlivými ministerstvy. A já mám trochu obavu, abychom tady při tomto zásahu zase - a v tomto případě se to opravdu týká dětí - s vaničkou nevylili i dítě.
Omlouvám se, že jsem vás ještě chvilku zdržel, ale přece jenom jsem tyto tři zásadní poznámky ke změnám, které jsou navrhovány, chtěl říci. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Prosím paní poslankyni Chalánkovou a připraví se paní poslankyně Aulická.
Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych navázala na své vystoupení z pátku. Já chápu, že můj předřečník pan poslanec Benda říkal, že takové diskuse se mají vést při druhém čtení, nicméně neměla jsem tuto možnost, proto se omlouvám, že diskutuji při čtení třetím.
Týká se to především pozměňovacího návrhu paní poslankyně Válkové, ke kterému jsem vystoupila již v pátek poměrně obsáhle, ale vzhledem k debatě, která se neustále rozviřuje, a dostáváme další a další informace a maily, tak bych si dovolila vystoupit ještě jednou.
Na začátku své řeči bych chtěla zareagovat na to, že jsem jmenovala pana magistra Adama Křístka, který byl podepsán pod různými stanovisky, které posílá Výbor pro práva dítěte, který funguje při Radě vlády pro lidská práva, zároveň stejný text poslala Poradna pro občanská práva a také byl autorem textu, který chválila nebo doporučuje dokonce Česká biskupská konference. Zároveň stejný text - a tímto už nejmenuji pana magistra Adama Křístka - poslala paní ministryně Marksová do výboru pro sociální politiku. Na jednotlivé části tohoto textu zareagovala paní poslankyně Válková.
Týká se to především takzvané ústavnosti či neústavnosti navrženého pozměňovacího návrhu. Zcela nesouhlasíme s tím, že tento pozměňovací návrh by byl v rozporu s Ústavou. Proto jsem chtěla zareagovat, neboť jsem dostala dopis od odboru pracovníků ve státní sféře, který mě vybízí, abych tohoto pracovníka nejmenovala a nepoškozovala tak jeho jméno. Já ho jmenuji, protože je zároveň autorem těch textů, které nám posílají, a je pod nimi podepsán, různé neziskové organizace, a zároveň je zaměstnancem Ministerstva práce a sociálních věcí. Nic víc a nic méně.
Dnes ráno se objevily také další informace v tisku, které se týkaly stanovisek například organizace Člověk v tísni.
Dále bych chtěla zareagovat na předřečnici paní poslankyni Zuzanu Kailovou, kterou tímto jmenuji prostřednictvím pana předsedajícího. Včera jsem zachytila výstupy ze semináře, který se konal právě k této náhradní rodinné péči. Z těchto výstupů - na to bych chtěla upozornit - stanoviska byla pouze částečná a podle mne zdůrazňují pouze polovinu celé problematiky, nikoliv celou realitu při péči o ohrožené děti. ***